28 C 147/2025 - 122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2x 127 958 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 127 958 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení, a to pro každého ze žalobců, se zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne 11. 8. 2025 domáhali na žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „OdpŠk“), a to ve formě peněžitého plnění ve výši 127 958 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení, a to pro každého ze žalobců. Žalobu odůvodnili tím, že dne 16. 12. 2009 podala žalobkyně společnost [právnická osoba], IČO [IČO], s tehdejším sídlem [adresa] (jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 21. 10. 2016, přičemž v soudním řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalobkyně nejprve na společnost [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], a následně na aktuální žalobkyni společnost [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], proti žalované společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], s tehdejším sídlem [adresa] (jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 29. 6. 2023, přičemž procesními nástupci byli mimo jiné žalobci), k Městskému soudu v Brně žalobu o určení vlastnického práva k budově č. p. [Anonymizováno], bytový dům, stojící na pozemcích p. č. [Anonymizováno]) v této budově se nacházející, vše v k. ú. [adresa], obci [adresa], a domáhala se určení, že žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastníci těchto nemovitostí, kdy velikost jejich spoluvlastnických poměrů odpovídá poměru, v jakém je z vlastních zdrojů vytvořili. Městský soud v Brně zahájil o žalobě řízení vedené pod sp. zn. 38 C 272/2009. Žalobci mají ve svém výlučném vlastnictví a společném jmění manželů jednotku č. [Anonymizováno], způsob využití byt, vymezenou v budově č. p. [adresa], byt. dům, to vše v k. ú. [adresa], obci [adresa], na základě smlouvy kupní o převodu vlastnictví jednotky ze dne 3. 2. 2010, kdy právní účinky vkladu jejich vlastnického práva nastaly dne 10. 2. 2010. [jméno FO] žádost žalobkyně byla v katastru nemovitostí u jednotky zapsaná poznámka o podané žalobě dne 1. 6. 2010 a poznámka spornosti dne 24. 2. 2016 s účinností ke dni 6. 1. 2016. Žalobci jsou přesvědčení, že měli být účastníky předmětného soudního řízení ode dne nabytí vlastnického práva k jednotce. Společnost [právnická osoba] od tohoto data nebyla pasivně věcně legitimovaná ve vztahu k jednotce a žaloba byla ve vztahu k jednotce vadná a neprojednatelná. Ve způsobu, jakým Městský soud v Brně vedl předmětné soudní řízení, lze spatřovat nesprávný úřední postup a vícero pochybení na straně Městského soudu v Brně, jež vyústily ve vydávání opravných usnesení a rušení usnesení Městského soudu v Brně odvolacím soudem, a ve výsledku ve zcela nepřiměřené průtahy celého řízení. Ač pro žalobce předmětné soudní řízení dne 10. 9. 2024 skončilo, Městský soud v Brně v dané věci stále meritorně nerozhodl. Městský soud v Brně dodnes ani nezahájil dokazování, neboť na jednání dne 1. 10. 2024 toliko usnesením rozhodl o procesním nástupnictví u dvou žalovaných osob, o kterých opomenul rozhodnout dříve, a následně odročil jednání na neurčito za účelem doručení usnesení o záměně účastníkům na straně žalovaných. Žalobci uvádí, že se soudním řízením o určení vlastnictví k nemovitosti dostali do právní nejistoty, kdy nebylo postaveno na jisto, zda mají předmětnou bytovou jednotku v hodnotě několika milionů korun českých ve svém vlastnictví, či nikoliv (ač oni sami se znalostí obsahu soudního spisu měli nedůvodnost a šikanóznost žaloby za očividnou, právní nejistota veřejnosti, včetně potenciálních zájemců o jednotku, vidící poznámku spornosti zapsanou v katastru nemovitostí byla značná). V uvedené věci je zcela zjevné, že Městský soud v Brně nevydal rozhodnutí ve lhůtě přiměřené, když nevydal žádné meritorní rozhodnutí za dobu 14 let. Současně je také vhodné poukázat na mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde tento uvedl, v souladu s rozhodovací praxí Evropského soudu, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění. [jméno FO] základě výše uvedeného je nesporné, že žalobci mají nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, která byla způsobena při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Náhradu v požadované výši žalobci vyčíslují v souladu se stále aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a v souladu s principy odškodňování, jež jsou v obdobných případech aplikovány Evropským soudem pro lidská práva a zejména stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. S ohledem na tyto skutečnosti mají žalobci za to, že by měla být stanovena základní částka zadostiučinění za jeden rok řízení ve výši 20 000 Kč. Žalobci zároveň navrhli zvýšení celkové částky s ohledem na postup soudu během řízení, dále s ohledem na složitost řízení, kdy řízení nebylo skutkově ani právně složité, dále vzhledem ke skutečnosti, že žalobci svým jednáním nikterak nepřispěli k průtahům v řízení, naopak to byli oni, kdo dvakrát urgoval postup v řízení o určení vlastnictví žádostmi o nařízení jednání a také s ohledem na význam předmětu řízení, neboť předmět řízení pro ně měl značný význam, a to zejména s ohledem na vysokou hodnotu jednotky, která je v hodnotě několika milionů korun českých. S přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu žalobci navrhli základní částku za jeden rok řízení zvýšit o 40 %. Každý ze žalobců tak nárokoval celkem částku ve výši 149 333 Kč (tj. 5 let x 28 000 Kč + 9 333 Kč za 4 měsíce šestého roku). Žalovaná však každému ze žalobců poskytla pouze částku 21 375 Kč. Žalobci tuto částku považovali za nedostačující, a to i s odkazem na inflaci.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Zrekapitulovala průběh řízení a zopakovala své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku, že celkovou délku řízení je nutné posuzovat v době, kdy byli žalobci účastníky samotného řízení, tedy od 8. 2. 2023 do 10. 9. 2024, tj. 1 rok a 7 měsíců. Uvedenou délku lze hodnotit jako nepřiměřenou a představovala tak nesprávný úřední postup. Žalovaná při stanovení odškodnění vycházela z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu s tím, že z důvodu složitosti věci základní částku snížila o 5 %. Význam řízení hodnotila jako standardní. Základní částku dále snížila z titulu sdílené újmy. Žalovaná tedy poskytla každému ze žalobců finanční zadostiučinění ve výši 21 375 Kč. Tuto formu kompenzace považuje žalovaná za dostačující.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění i nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:

4. Žalobci uplatnili u žalované dne 27. 1. 2025 svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 149 333 Kč (nesporná tvrzení účastníků, stanovisko žalované z 23. 7. 2025). Dne 23. 7. 2025 vyhotovila žalovaná ve věci stanovisko, v němž s odkazem na rekapitulaci posuzovaného řízení a relevantní tuzemskou i zahraniční judikaturu konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobců na projednání jejich věci v přiměřené lhůtě. Dále pak žalovaná uvedla, že poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 21 375 Kč představuje odpovídající formu odškodnění. Ve zbytku byl proto uplatněný nárok žalobců shledán nedůvodným (stanovisko žalované ze dne 23. 7. 2025).

5. Ze spisu vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 38 C 272/2009 soud zjistil následující: Dne 16. 12. 2009 podala společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „žalobkyně 1“) žalobu o určení spoluvlastnického práva. Žalovanou byla označena společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „žalovaná 1“). Žalovaná 1 se dne 3. 2. 2010 vyjádřila k žalobě. Dne 8. 4. 2010 žalobkyně 1 podala repliku. Dne 13. 4. 2010 soud vyzval žalobkyni 1 k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dne 23. 4. 2010 podala žalobkyně 1 návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 28. 4. 2010 soud zastavil řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za žalobu. Současně usnesením z téhož dne odmítl návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 28. 4. 2010 se žalovaná 1 vyjádřila k návrhu na vydání předběžného opatření. Dne 10. 5. 2010 podala žalobkyně 1 odvolání proti usnesení ze dne 28. 4. 2010. Dne 12. 5. 2010 podala žalobkyně návrh na změnu žalobního petitu. Usnesením ze dne 27. 8. 2010 soud zrušil svoje usnesení o zastavení řízení. Dne 7. 9. 2010 byl podán návrh na vstup vedlejších účastníků do řízení. Dne 8. 10. 2010 podala žalobkyně 1 opětovně návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 13. 10. 2010 soud připustil změnu žalobního petitu. Téhož dne usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 15. 12. 2010 byl podán návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení. Dne 22. 12. 2010 podala žalobkyně 1 opětovně návrh na vydání předběžného opatření. Téhož dne soud usnesením nařídil předběžné opatření spočívající ve zdržení se nakládaní s předmětnými bytovými jednotkami. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 1 dne 31. 1. 2011 odvolání. Dne 28. 2. 2011 soud vydal opravné usnesení. Dne 13. 4. 2011 žalobkyně 1 navrhla záměnu účastníků na straně žalující. Usnesením ze dne 27. 4. 2011 soud rozhodl o záměně účastníků na straně žalující – společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „žalobkyně 2“), vstoupila na místo žalobkyně 1. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 1 dne 13. 5. 2011 odvolání. Dne 27. 9. 2011 byla podána stížnost na průtahy řízení a žádost o určení lhůt k provedení procesních úkonů. Usnesením ze dne 19. 10. 2011 Krajský soud v Brně odmítl návrh na určení lhůt k provedení procesních úkonů. Dne 13. 12. 2011 byl předložen spis Krajskému soudu v Brně. Usnesením ze dne 20. 12. 2011 Krajský soud v Brně zrušil usnesení soudu ze dne 22. 12. 2010 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Téhož dne potvrdil usnesení soudu ze dne 27. 4. 2011. Dne 23. 12. 2011 byl podán návrh na vstup vedlejších účastníků do řízení. Dne 5. 3. 2012 žalobkyně 2 vzala žalobu částečně zpět. Dne 8. 6. 2012 žalobkyně 2 vzala žalobu částečně zpět. Dne 14. 6. 2012 žalobkyně 2 vzala žalobu částečně zpět. Dne 11. 7. 2012 žalobkyně 2 vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 25. 7. 2012 soud částečně zastavil řízení a současně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 2. 11. 2012 soud opravil záhlaví usnesení ze dne 25. 7. 2012. Dne 13. 11. 2012 soud nařídil ústní jednání na den 30. 1. 2013. Dne 19. 12. 2012 Dne 8. 6. 2012 žalobkyně 2 vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 25. 1. 2013 soud vyrozuměl účastníky o přerušení řízení z důvodu konkurzu žalované 1 (ad řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]). Dne 10. 4. 2013 byl podán návrh na záměnu účastníka řízení a pokračování v řízení. Dne 10. 6. 2013 byl soudu doručen návrh žalobkyně 2 na změnu účastníka řízení na straně žalující. Podáními z téhož dne žalobkyně 2 vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 11. 7. 2013 soud řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Usnesením ze dne 16. 9. 2013 soud zamítl návrhy na záměnu účastníka řízení a pokračování v řízení. Dne 9. 12. 2013 byl podán návrh na vstup vedlejšího účastníka na straně žalované. Dne 7. 2. 2014 byl soudu doručen opětovný návrh žalobkyně 2 na změnu účastníka řízení na straně žalující. Téhož dne vzala částečně žalobu zpět. Dne 19. 6. 2014 bylo soudu doručeno další částečné zpětvzetí žaloby. Usnesením ze dne 24. 7. 2014 soud připustil, aby na místo žalobkyně 2 vstoupila do řízení společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „žalobkyně“). Současně bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení. Toto usnesení bylo opraveno usnesením ze dne 13. 8. 2014. Následně soud sleduje stav insolvenčního řízení. Ve dnech 12. 12. 2014, 17. 12. 2014, 18. 12. 2014, 22. 12. 2014, 8. 1. 2015, 29. 1. 2015 a 5. 2. 2015 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 6. 2. 2015 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 26. 2. 2015, 31. 3. 2015, 9. 4. 2015 a 20. 4. 2015 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 11. 5. 2015 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 9. 6. 2015, 11. 6. 2015, 18. 6. 2015, 13. 7. 2015, 3. 8. 2015, 9. 9. 2015 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 24. 9. 2015 soud opravil výrok usnesení ze dne 13. 10. 2010. Ve dnech 8. 12. 2015 a 22. 12. 2015 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 6. 1. 2016 soud řízení částečně zastavil. Dne 2. 2. 2016 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 12. 2. 2016 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 15. 2. 2016, 19. 2. 2016, 4. 3. 2016 a 18. 3. 2016 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 12. 4. 2016 soud řízení částečně zastavil. Dne 19. 4. 2016 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 15. 6. 2016 soud řízení částečně zastavil. Dne 4. 7. 2016 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 11. 7. 2016 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 18. 7. 2016 a 4. 8. 2016 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 9. 8. 2016 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 24. 3. 2017 a 18. 4. 2017 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 20. 4. 2017 soud řízení částečně zastavil. Dne 28. 4. 2017 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 18. 5. 2017 soud řízení částečně zastavil. Dne 15. 8. 2017 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 21. 8. 2017 soud řízení částečně zastavil. Dne 9. 10. 2017 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 11. 10. 2017 soud řízení částečně zastavil. Dne 11. 10. 2017 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 13. 10. 2017 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 31. 10. 2017 a 3. 11. 2017 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 9. 11. 2017 soud řízení částečně zastavil. Dne 20. 11. 2017 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 30. 11. 2017 soud řízení částečně zastavil. Dne 25. 1. 2018 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 30. 1. 2018 soud řízení částečně zastavil. Dne 12. 2. 2018 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 14. 2. 2018 soud řízení částečně zastavil. Dne 21. 2. 2018 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 26. 2. 2018 soud řízení částečně zastavil. Dne 5. 4. 2018 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 10. 4. 2018 soud řízení částečně zastavil. Dne 30. 7. 2018 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 7. 8. 2018 soud řízení částečně zastavil. Dne 2. 1. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 10. 1. 2019 soud řízení částečně zastavil. Dne 19. 2. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 22. 2. 2019 soud řízení částečně zastavil. Dne 15. 3. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 22. 3. 2019 soud řízení částečně zastavil. Dne 25. 3. 2019 podal insolvenční správce žalované 1. návrh na pokračování v řízení. Usnesením ze dne 17. 4. 2019 soud rozhodl tak, že v přerušeném řízení se pokračuje. Dne 14. 5. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 20. 5. 2019 soud řízení částečně zastavil. Dne 5. 6. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 7. 6. 2019 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 6. 9. 2019 a 11. 9. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Soud následně nařídil jednání na den 27. 11. 2019. Usnesením ze dne 30. 10. 2019 soud řízení částečně zastavil. Dne 6. 11. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 25. 11. 2019 požádala žalobkyně o odročení jednání. Dne 27. 11. 2019 se konalo ústní jednání, které bylo následně odročeno na 11. 3. 2020. Dne 27. 11. 2019 podala žalobkyně návrh na změnu v osobě žalovaného. Usnesením ze den 17. 1. 2020 soud vyzval žalobkyni k odstranění vad podání. Usnesení z téhož dne soud řízení částečně zastavil. Dne 29. 1. 2020 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 28. 2. 2020 soud řízení částečně zastavil. Dne 9. 6. 2020 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 30. 6. 2020 soud zamítl návrh žalobce na změnu žalovaných. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 1. odvolání. Usnesením ze dne 15. 7. 2020 soud řízení částečně zastavil. Dne 18. 8. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu. Odvolací soud následně dne 2. 11. 2020 zrušil usnesení ze dne 30. 6. 2020. Ve dnech 7. 12. 2020, 15. 4. 2021, 21. 4. 2021 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 4. 5. 2021 soud řízení částečně zastavil, a současně zamítl návrh žalobkyně na změnu žalovaných ze dne 27. 11. 2019. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 1. odvolání. Ve dnech 27. 7. 2021, 27. 9. 2021 a 1. 10. 2021 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 4. 8. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu. Odvolací soud následně dne 7. 2. 2022 zrušil usnesení ze dne 4. 5. 2021. Ve dnech 21. 2. 2022 a 17. 3. 2022 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 23. 3. 2022 soud řízení částečně zastavil. Usnesením ze dne 18. 5. 2022 soud vyzval žalobkyni k odstranění vad podání a doplnění tvrzení a důkazů. Ve dnech 20. 5. 2022, 23. 5. 2022 a 26. 5. 2022 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 2. 6. 2022 soud řízení částečně zastavil. Podáním ze dne 7. 6. 2022 žalobkyně odstranila vady žaloby. Ve dnech 13. 6. 2022, 23. 6. 2022, 4. 7. 2022, 5. 7. 2022, 8. 7. 2022, 25. 7. 2022, 4. 8. 2022, 5. 8. 2022, 8. 8. 2022, 11. 8. 2022, 16. 9. 2022, 7. 10. 2022 a 12. 10. 2022 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 19. 12. 2022 soud řízení částečně zastavil a současně výrokem III připustil vstup nových žalovaných (včetně žalobců v této věci) namísto žalované 1 usnesení nabylo právní moci ve výroku III dne 8. 2 2023. Dne 20. 12. 2022 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Proti usnesení ze dne 19. 12. 2022 vedlejší účastníci podali odvolání. Dne 14. 3. 2023 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 24. 3. 2023 soud předložil spis odvolacímu soudu. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 6. 2023 částečně zrušil usnesení ze dne 19. 12. 2022. Ve dnech 16. 8. 2023, 24. 8. 2023 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 1. 9. 2023 požádala žalobkyně soud o nařízení jednání. Usnesením ze dne 3. 10. 2023 soud řízení částečně zastavil a současně zamítl návrh na změnu žalovaného. Dne 17. 10. 2023 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 28. 11. 2023 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 11. 12. 2023 a 14. 12. 2023 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 1. 3. 2024 soud řízení částečně zastavil. Ve dnech 24. 6. 2024, 1. 7. 2024, 7. 7. 2024, 8. 7. 2024, 9. 7. 2024, 14. 7. 2024, 16. 7. 2024 a 20. 7. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 1. 8. 2024 soud řízení (vůči žalobcům v této věci) částečně zastavil, usnesení nabylo právní moci 10. 9. 2024. Ve dnech 6. 8. 2024 a 10. 9. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 1. 10. 2024 se konalo ústní jednání, které bylo následně odročeno na neurčito za účelem doručení usnesení o záměně účastníků na straně žalovaných. Téhož dne bylo rozhodnuto o záměně účastníků na straně žalovaných. Dne 1. 10. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 3. 10. 2024 soud řízení částečně zastavil. Téhož dne vyzval soud žalobkyni k doplacení soudního poplatku za žalobu. Dne 7. 10. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 31. 10. 2024 požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Dne 11. 11. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 10. 12. 2024 soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Dne 9. 12. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 30. 12 2024 se žalobkyně odvolala do usnesení ze dne 10. 12. 2024. Usnesením ze dne 14. 1. 2025 soud řízení částečně zastavil. Proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání. Dne 18. 3. 2025 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Dne 23. 4. 2025 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 22. 5. 2025 byl spis vrácen bez věcného vyřízení. Usnesením ze dne 23. 5. 2025 soud opravil usnesení ze dne 14. 1. 2025. Usnesením ze dne 12. 8. 2025 odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 10. 12. 2024. Téhož dne současně potvrdil usnesení ze dne 14. 1. 2025.

6. Ze spisu vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil následující: Dne 27. 2. 2012 byl ke Krajskému soudu v Brně podán insolvenční návrh. Téhož dne soud zveřejnil vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. Dne 13. 3. 2012 soud vyzval dlužníka k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu. Dne 27. 4. 2012 soud nařídil jednání k projednání podmínek k rozhodnutí o návrzích na zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi. Dne 28. 5. 2012 se konalo ústní jednání. Dne 4. 7. 2012 soud usnesením rozhodl o úpadku spojeném s prohlášením konkursu, a současně ustanovil správce. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 1 dne 24. 7. 2012 odvolání. Dne 29. 8. 2012 byl předložen spis Vrchnímu soudu. Dne 29. 8. 2012 do řízení vstoupilo státního zastupitelství. Dne 29. 8. 2012 insolvenční správce soudu předložil soupis majetkové podstaty. Dne 24. 9. 2012 insolvenční správce soudu předložil seznam přihlášených pohledávek. Dne 25. 9. 2012 potvrdil Vrchní soud usnesení ze dne 4. 7. 2012. Dne 5. 10. 2012 podal insolvenční správce zprávu o stavu řízení. Dne 8. 10. 2012 se konalo přezkumné jednání. Téhož dne proběhla u soudu schůze věřitelů s tím, že byla potvrzena volba věřitelského výboru. Dne 3. 12. 2012 insolvenční správce doplnil soupis majetkové podstaty. Dne 2. 8. 2013 podal insolvenční správce zprávu o stavu řízení. Dne 16. 9. 2013 insolvenční správce doplnil soupis majetkové podstaty. Dne 15. 10. 2013 žalovaný 1 podal návrh na zproštění správce z funkce. Dne 25. 11. 2013 byl podán návrh na zproštění správce z funkce. Usnesením ze dne 11. 12. 2013 byly zamítnuty návrhy na zproštění správce z funkce. Proti tomuto usnesení bylo podáno dne 30. 12. 2013 odvolání. Dne 16. 1. 2014 byl spis předložen Vrchnímu soudu. Dne 3. 6. 2014 bylo odvolání odmítnuto. Dne 21. 5. 2015 podal správce zprávu o stavu řízení. Mimo jiné uvedl, že pokračuje ve vedení incidenčních sporů a sporů o úhradu pohledávek zapsaných v soupisu majetkové podstaty a uplatňuje práva dlužníka v trestním řízení. Dne 22. 5. 2015 správce doplnil soupis majetkové podstaty. Dne 27.05.2015 soud vydal usnesení, kterým vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce prodal mimo dražbu část majetku žalované 1. Dne 16. 2. 2016 podal správce zprávu o stavu řízení. Mimo jiné uvedl, že pokračuje ve vedení incidenčních sporů a sporů o úhradu pohledávek zapsaných v soupisu majetkové podstaty a uplatňuje práva dlužníka v trestním řízení. Od poslední zprávy se snaží správce dohodnout na mimosoudním vyrovnání těchto sporů. Dne 10. 8. 2016 podal správce zprávu o stavu řízení. Uvedl, že došlo k ukončení některých incidenčních sporů. Dne 26. 8. 2016 soud nařídil další přezkumné jednání. Dne 24. 10. 2016 se uskutečnilo další přezkumné jednání. Dne 9. 6. 2017 požádal insolvenční správce o udělení souhlasu se zpeněžením části majetku žalované 1 prodejem mimo dražbu. Této žádosti bylo dne 15. 6. 2017 vyhověno. Dne 16. 10. 2017 podal správce zprávu o stavu řízení. Uvedl, že v současné době probíhá aktualizace ocenění nemovitostí. Dne 6. 2. 2018 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že probíhá zpeněžování části majetku žalované 1, nadále trvá zajištění nemovitostí pro účely trestního řízení a insolvenční správce provádí správu nemovitostí zapsaných v soupisu majetkové podstaty. Dne 10. 4. 2018 byl podán návrh na uspokojení zajištěného věřitele. Dne 10. 5. 2018 soud ustanovil opatrovníka pro insolvenční řízení. Téhož dne podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že došlo k doplnění majetkové podstaty dlužníka. Dne 31. 7. 2018 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že probíhá incidenční spor o vyučení věcí z majetkové podstaty. Dne 2. 8. 2018 soud usnesením vyslovil souhlas s uspokojením zajištěného věřitele a rozhodl o odměně správce. Dne 6. 11. 2018 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že k podstatnému posunu v řízení od poslední zprávy nedošlo. Dne 14. 2. 2019 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že bylo zrušeno zajištění nemovitostí dlužníka pro účely trestního řízení. Dne 6. 5. 2019 vystoupilo státní zastupitelství z řízení. Dne 21. 5. 2019 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že nadále probíhá zpeněžování majetku a incidenční spor o vyloučení věcí z majetkové podstaty nebyl dosud rozhodnut. Dne 15. 7. 2019 soud usnesením nařídil prohlídku nemovitostí. Téhož dne byla provedena prohlídka nemovitosti. Dne 12. 9. 2019 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že mimo jiné probíhají jednání s protistranou o zpeněžení nemovitostí. Dne 12. 2. 2020 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že došlo ke zpeněžení části majetku dlužníka. Nadále probíhá incidenční spor o vyloučení věcí. Dne 14. 2. 2020 byl podán návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dne 4. 3. 2020 byl podán návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřitel. Dne 27. 4. 2020 byl podán návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dne 5. 5. 2020 soud rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a povolení zálohy na odměnu insolvenčního správce. Dne 18. 5. 2020 byl podán návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dne 22. 5. 2020 byl podán návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dne 15. 6. 2020 soud rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a povolení zálohy na odměnu insolvenčního správce. Dne 1. 7. 2020 podal správce zprávu o stavu řízení. Uvedl, že nadále pokračuje ve zpeněžování nemovitostí s tím, že incidenční spor ve věci vylučovací žaloby byl přerušen na návrh obou stran z důvodu mimosoudního narovnání a ukončení sporu. Dne 20. 7. 2020 byly podány návrhy na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dne 24. 7. 2020 rozhodl soud o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a povolení zálohy na odměnu insolvenčního správce. Dne 09.10.2020 rozhodl soud o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a povolení zálohy na odměnu insolvenčního správce. Dne 6. 11. 2020 podal správce zprávu o stavu řízení. Uvedl, že nadále pokračuje ve zpeněžování nemovitostí. Dále probíhají mimosoudní jednání o ukončení incidenčního sporu. Dne 11. 11. 2020 byl podán návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Usnesení ze dne 20. 11. 2020 soud vyzval správce, aby předložil přepracovaný návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli dle východisek popsaných, vč. souhlasu zajištěného věřitele s náklady na správu nebo pokynu zajištěného věřitele. Dne 27. 11. 2020 byl podán návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dne 1. 12. 2020 byl podán návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty. Dne 4. 1. 2021 rozhodl soud o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a povolení zálohy na odměnu insolvenčního správce. Dne 16. 2. 2021 správce požádal soud o udělení souhlasu se zpeněžením majetku prodejem mimo dražbu. Téhož dne byl podán návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Současně podal správce zprávu o stavu řízení. Uvedl, že nadále pokračuje ve zpeněžování nemovitostí s tím, že došlo k ukončení incidenčního sporu ve věci vylučovací žaloby. Dne 17. 2. 2021 soud vyslovil souhlas s prodejem majetku dlužníka mimo dražbu. Dne 3. 6. 2021 rozhodl soud o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a povolení zálohy na odměnu insolvenčního správce. Dne 1. 7. 2021 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že došlo ke zpeněžení souboru nemovitostí. Dne 29. 11. 2021 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že ukončení insolvenčního řízení brání některé dosud nevymožené pohledávky. Dne 11. 5. 2022 podal správce zprávu o stavu řízení s tím, že došlo ke schválení konečné zprávy. Dne 27.05.2022 byla soudu předložena konečná zpráva. Usnesením ze dne 30. 8. 2022 soud rozhodl o schválení konečné zprávy a o odměně správce. Dne 10. 10. 2022 podal správce návrh rozvrhového usnesení. Dne 14. 10. 2022 soud vydal rozvrhové usnesení. Dne 16. 1. 2023 správce podal zprávu o splnění rozvrhového usnesení a navrhl zrušit konkurz. Dne 17. 1. 2023 usnesením soud rozhodl o zrušení konkursu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 2. 2023.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

8. Soud dále zamítl návrh žalobců na doplnění dokazování účastnickou výpovědí žalobce a) a svědka [Anonymizováno], neboť uvedené mělo dle žalobců prokazovat, že poznámka spornosti značně omezovala žalobce, a tedy zvýšený význam řízení pro žalobce. Soud však dospěl k závěru, že žalobci i přes poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pouze obecně tvrdili, že zapsaná poznámka spornosti snižovala hodnotu jejich nemovitosti a že odrazovala potenciální kupce od koupě bytové jednotky, kterou zakoupili z investičního důvodu. Žalobci však nijak neuvedli, kdy předmětnou bytovou jednotku nabízeli k prodeji a že by došlo ke zmaření konkrétního obchodu či že by museli snižovat nabídkovou cenu, pouze uvedli, že na radu realitní kanceláře přistoupili k pronájmu předmětné bytové jednotky, k čemuž však došlo již v roce 2014 a soud tak ohledně uvedeného považoval navržené důkazní návrhy za nadbytečné a nerelevantní.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

10. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

11. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/201). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií demonstrativně stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

16. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. [jméno FO] druhou stranu stát neodpovídá za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

17. V posuzovaném řízení bylo mezi účastníky především sporu o tom, jak vymezit ve vztahu k žalobcům počátek a konec období, za nějž jim mohla vznikat případná újma, a mohli by tedy za takové období požadovat odškodnění. Zdejší soud má přitom ve shodě se žalovanou za to, že počátek řízení ve vztahu k žalobcům je nutno posuzovat nikoliv od podání žaloby, nýbrž až od jejich vstupu do řízení. Jak vyplývá z obsahu spisu, žaloba byla dne 16. 12. 2009 podána žalobcem [právnická osoba] proti žalované společnosti [právnická osoba] Až usnesením, které nabylo právní moci dne 8. 2. 2023 pak do řízení vstoupili zdejší žalobci jako žalovaní, a to na návrh žalobce s tím, že v mezidobí od podání žaloby došlo ke změně vlastníků předmětných bytových jednotek. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 jednoznačně vyplývá, že „při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění… poněkud jiný je případ osob, které přistoupily do řízení vlastním jménem. Z rozsudku senátu druhé sekce ESLP ze ne 21.2. 2006, ve věci Klepetář proti České republice, stížnost č. 19621/02, odst. 35 a 36, vyplývá, že ESLP vzal v potaz jen tu dobu řízení, která počala okamžikem, kdy stěžovatel přistoupil vlastním jménem do již probíhajícího řízení, nikoliv tedy od chvíle, kdy řízení jako takové bylo zahájeno podáním žaloby.“ Nejvyšší soud tak jasně vymezil pravidla pro určení počátku řízení ve vztahu k osobám, které do řízení vstoupili až po podání žaloby, a to rozličně v případě dědiců od případu osob, jež do řízení vstoupili vlastním jménem na základě jiných právních skutečností.

18. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od pravomocného vstupu žalobců do řízení dne 8. 2. 2023 do pravomocného zastavení řízení dne 10. 9. 2024. Řízení tedy trvalo 1 roky a 7 měsíců. Soud nezahrnul do celkové délky nepřiměřeně dlouhého kompenzačního řízení rovněž dobu, po kterou byl nárok předběžně projednáván Ministerstvem spravedlnosti podle § 14 zákona OdpŠk, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu je žalobce pánem sporu (tzv. dominus litis), přičemž v poměrech projednávané věci žalobci v podané žalobě jednoznačně skutkově ukotvili svůj nárok odkazem toliko na délku řízení před Městským soudem v Brně. Z uvedeného je zcela zřejmé, že dobu, po kterou probíhalo předběžné projednávání nároku, žalobci v podané žalobě nezohlednili a takto jednoznačně vymezený předmět řízení v jeho průběhu kvalifikovaně nezměnili. Soud tak nebyl oprávněn rozhodovat nad rámec jejich požadavku (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4315/2019).

19. Soud tedy hodnotil, zda délka 1 roky a 7 měsíců je nepřiměřená, přičemž dospěl k závěru, že tato délka nepřesáhla rámec přiměřené doby trvání řízení.

20. Posuzovaný spor vykazoval vyšší jak skutkovou, tak právní složitost, a to jak hmotněprávní, tak procesněprávní. Jednalo se o spor o určení spoluvlastnického práva, soud musel opakovaně ve značném množství reagovat na částečná zpětvzetí žaloby, přičemž ve věci musel jednat s velkým počtem účastníků na straně žalované. V průběhu řízení rozhodoval i odvolací soud.

21. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, vazební či řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Předmětem řízení bylo sice určení spoluvlastnictví k bytovým jednotkám, nejednalo se však o spory bezprostředně související s výkonem bytové potřeby žalobců a žalobci nebyly po celou dobu nijak omezeni v nakládání s bytovou jednotkou. Ohledně tvrzení, že poznámka spornosti byla zapsána v katastru nemovitostí nezákonně, soud uvádí, že předmětem tohoto řízení byl nesprávný úřední postup, a to nepřiměřenou délkou řízení, kdy žalobci ani netvrdili, že by se nemajetkové újmy domáhali z jiného titulu, a to právě například nezákonným rozhodnutím o poznámce spornosti. K zápisu poznámky spornosti navíc došlo v roce 2016, tedy před tím, než se žalobci stali účastníky samotného řízení, přičemž soud nedospěl k závěru, že by samotný zápis poznámky spornosti v katastru přispěl ke zvýšení významu předmětu řízení pro žalobce, kteří navíc sami uvedli, že předmětnou bytovou jednotku pořídili k investičním úkonům, nikoliv pro uspokojování své bytové potřeby.

22. Co se týče kritéria jednání poškozeného, žalobci se na délce řízení negativně nepodíleli, ale ani urychlení řízení neurgovali, resp. netvrdili, že by na průtahy v řízení podali stížnost či podali návrh na určení lhůty. Po dobu účasti žalobců v řízení byl sice podán návrh na nařízení ústního jednání, přičemž v časném nenařízení jednání ze strany soudu pak lze spatřovat jistý průtah, tento průtah však s ohledem na postup v řízení neměl žádný vliv na celkovou délku řízení vůči žalobcům, vůči kterým řízení následně skončilo pro zpětvzetí žaloby zastavením řízení.

23. Pokud jde o postup městského a odvolacího soudu, musí zdejší soud konstatovat, že tyto postupovaly bez průtahů a úkony činily v přiměřených lhůtách. Jak soud uvedl výše, lze spatřovat až přílišnou liknavost Městského soudu v Brně při nenařízení ústního jednání ve věci. V mezidobí však bylo rozhodováno o vstupu dalších účastníků do řízení a změně žaloby.

24. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy ke složitosti věci, významu řízení pro žalobce a postupu soudů, soud vyhodnotil celkovou dobu řízení jako přiměřenou, přičemž z tohoto důvodu se tak nezabýval ani námitkou žalobců o nutnosti navýšit odškodnění, mimo jiné i s ohledem na inflaci. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, přičemž tyto náklady rozdělil k úhradě poměrně mezi oba žalobce, neboť žalovaná vystupovala v řízení současně proti oběma žalobcům. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1. sepis vyjádření k žalobě, 2. příprava na jednání a 3. účast na jednání).

26. Uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení jsou žalobci povinni splnit ve lhůtě, které byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení