28 C 17/2014-307

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou, jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku ve výši 500 000 Kč a dále mu předat písemnou omluvu ve znění:„ Žalovaný se omlouvá žalobcům za jednání svých lékařů, kteří dne 9. 1. 2012 odmítali přeložení [jméno] [příjmení] na ARO a zahájení resuscitace a uváděli, že život jejich dcery by nebyl kvalitní ani v případě, kdyby resuscitace byla úspěšná. Tímto jednáním bylo zasaženo do práv nezletilé a jejích rodičů.“, se zamítá.

II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 500 000 Kč a dále mu předat písemnou omluvu ve znění:„ Žalovaný se omlouvá žalobcům za jednání svých lékařů, kteří dne 9. 1. 2012 odmítali přeložení [jméno] [příjmení] na ARO a zahájení resuscitace a uváděli, že život jejich dcery by nebyl kvalitní ani v případě, kdyby resuscitace byla úspěšná. Tímto jednáním bylo zasaženo do práv nezletilé a jejích rodičů.“, se zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalované se vrací složená záloha ve výši 10 000 Kč, která bude vrácena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5 po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali uložení povinnosti žalované předat jim písemné omluvy a zaplatit náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 500 000 Kč pro každého z žalobců. K odůvodnění žaloby uvedli, že jsou rodiči [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne 9. 1. 2012 na pediatrické klinice – JIP [anonymizována dvě slova] v [část obce]. Dcera žalobců měla podle mínění ošetřujících lékařů základní prognosticky nepříznivé vrozené nevyléčitelné onemocnění, konkrétně epidermolysis bullosa, tj. onemocnění známé pod českým názvem„ nemoc motýlích křídel“. Ve zdravotnickém zařízení žalované byla [jméno] [příjmení] hospitalizována dne 19. 12. 2011 z důvodu febrilie a vzestupu zánětlivých parametrů. Dne 9. 1. 2012 dcera žalobců zemřela v důsledku komplikací při multiorgánovém selhání na podkladě septického stavu, k němuž došlo dle žalobců s přispěním nefunkčního protékajícího centrálního žilního katetru – v den smrti nemohla dcera žalobců tímto způsobem přijímat výživu, tekutinu ani léky a její zdravotní stav dospěl do fáze selhání, které se nepodařilo odvrátit. Podle žalobců byl na oba opakovaně ze strany lékařského personálu vyvíjen psychický nátlak, aby se s blížící se smrtí své dcery smířili, s tím, že její život, i kdyby se jej podařilo zachránit, by byl vzhledem k jejímu celkovému zdravotnímu stavu a vrozené nemoci„ nekvalitní“ a bude lépe, když nebude oživována. Lékaři dále tvrdili, že [jméno] nepřijmou na ARO, jednak proto, že překlad na ARO nebyl indikován a jednak proto, že jí nikdo z lékařů není ochoten napíchnout centrální žilní katetr. Na naléhání žalobců byla nakonec [jméno] dne 9. 1. 2012 přeložena na Anesteziologicko – resuscitační oddělení žalované. Žalobci mají za to, že žalovaná je jako provozovatel zdravotnického zařízení za smrt [jméno] [příjmení] zodpovědná a že byla [jméno] ze strany žalované diskriminována z důvodu svého zdravotního stavu. Úlohou léčby není pouze vyléčení, avšak může jí být alespoň prodloužení života pacienta. V daném případě bylo žalobcům sděleno, že přeložení jejich dcery [jméno] na ARO by„ pouze“ prodloužilo její život, i toto by však pro žalobce mělo smysl, neboť z osobních, morálních a etických důvodů by nikdy nikomu souhlas s dřívějším ukončením života svého dítěte neudělili. Žalobci mají za to, že jejich dcera byla žalovanou diskriminována z důvodu svého zdravotního stavu a nepříznivé prognózy, když jejich dceři byla šance na kardiopulmonální resuscitaci lékaři odepírána. Žalobci mají za to, že s jejich dcerou bylo odepřením resuscitace zacházeno v jejích posledních dnech nedůstojně, nelidsky a tímto jednáním jí bylo způsobeno velké utrpení. Postupem žalované tak došlo k diskriminaci dcery žalobců v přístupu ke zdravotní péči a jejímu poskytování, a to pouze z důvodu jejího zdravotního stavu, neboť lékaři odmítali indikovat překlad [jméno] [příjmení] na ARO a zahájit kardiopulmonální resuscitaci, pro její nevyléčitelnou nemoc epidermolysis bullosa. Žalobci mají za to, že pokud by jejich dcera touto nemocí netrpěla nebo její diagnóza nebyla potvrzena, byla by její resuscitace zahájena dříve a bez naléhání.

2. Žalobci se tak podanou žalobou domáhali po žalované morální satisfakce ve formě písemné omluvy a náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 500 000 Kč pro každého z nich.

3. Žalovaná s nároky žalobců nesouhlasila a neuznávala je. Uvedla, že [jméno] [příjmení] byla u žalovaného opakovaně hospitalizována, a to od 9 měsíců věku v souvislosti s jejím onemocněním - epidermolysis bullosa („ nemoc motýlích křídel“) a kongenitální laryngeální stidor (vrozené zúžení velkých dýchacích cest). Důvodem jejích hospitalizací byly respirační infekce s nutností umělé plicní ventilace a septické stavy dané rozsáhlým kožním postižením a kolonizací kůže multirezistentními bakteriálními kmeny. Závažnost stavů [jméno] [příjmení] se s postupem času zvyšovala v důsledku progresujího rozsahu kožního postižení, obtížnosti zajištění žilního vstupu a stoupající rezistenci kolonizujících bakterií na antibiotika. Dne 19. 12. 2011 byla [jméno] [příjmení] přijata do zařízení žalované z důvodu tři dny trvajících vysokých teplot a vysokých zánětlivých parametrů. Kromě kožního nálezu měla [jméno] známky chronické sepse. Po jejím přijetí byla zahájena antibiotická léčba, i přesto však došlo k dalšímu vzestupu zánětlivých parametrů a rozvinutí obrazu sepse. Následně byl zaveden další žilní katetr a podána další léčba, zdravotní stav [jméno] se však nadále zhoršoval až dne 9. 1. 2012 od rána došlo k desaturaci, zhoršení dušnosti a dýchacích obtíží. Rodiče však i přes nepříznivou prognózu trvali na resuscitační péči, proto byl nakonec realizován překlad na Kliniku anesteziologie a resuscitace žalované. [jméno] byl zaveden centrální žilní katetr, byla ventilovaná, bohužel došlo přes veškerou péči k jejímu úmrtí. [jméno] [příjmení] byla od počátku léčby specializovaným pracovištěm FN [obec] – EB centrum diagnostikována epidermolysis bullosa, typ Herlitz, a to již na základě klinického stavu, na čemž se shodli všichni odborní lékaři podílející se na péči o [jméno]. Žalobci byli opakovaně a plně informováni o závažnosti zdravotního stavu jejich dcery. Tato diagnóza byla posléze potvrzena genetickou analýzou vypracovanou zahraničním pracovištěm v Salzbugu. K tvrzení žalobců ohledně nezavedení centrálního žilního katetru žalovaná uvedla, že jeho zavedení je při této diagnóze vždy velmi obtížné až život ohrožující. Infikovaný katetr nemohl být samozřejmě ponechán, zavedení nového nebylo indikováno pro obrovskou obtížnost, rizika celkové anestézie podávané k zavedení vstupu právě v souvislosti s terminálním stavem pacientky, nikoliv pro„ neochotu či nechuť“ ošetřujícího personálu. Přijetí na resuscitační oddělení je indikováno u pacientů, u nichž lze předpokládat přínos poskytované péče na překlenutí kritického stavu s reálnou nadějí na obnovení či zlepšení orgánových funkcí, to však v žádném případě nebylo u [jméno] [příjmení] očekávatelné. Žalovaná je přesvědčena, že z její strany nedošlo k žádnému porušení antidiskriminačního zákona, a tedy ani k diskriminaci dcery žalobců z důvodu jejího zdravotního stavu. Naopak postup ošetřujících lékařů byl zcela v souladu s platnými předpisy a lege artis. Kromě uvedeného žalobci neunesli důkazní břemeno, když neprokázali skutečnosti odůvodňující závěr o existenci možného protiprávního diskriminačního jednání žalované k [příjmení] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že dcera žalobců nebyla postupem žalované diskriminována, nemohlo tak dojít ani k diskriminaci žalobců.

4. S ohledem na uvedené navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Vedlejší účastník na straně žalované uvedl, že se ztotožňuje s tvrzením žalované. Zdůraznil, že základním předpokladem pro vznik nároku na žalobci požadované odškodnění je to, pokud je prokázáno porušení právní povinnosti poskytovatele zdravotních služeb, vznik škody na zdraví pacienta a příčinná souvislost mezi tímto porušením povinnosti a vzniklou škodou na zdraví pacienta. Dcera žalobců, [jméno] [příjmení], trpěla nevyléčitelným onemocněním, žalovaná postupovala při léčbě [jméno] lege artis a udělala pro ni maximum ve všech bodech léčby. Pacient s onemocněním, kterým trpěla dcera žalobců, trpí opakovanými infekcemi, v případě [jméno] [příjmení] se její stav dostal do situace, kdy nebylo možné najít odpovídající antibiotický preparát, který by u pacientky účinkoval. V případě jejího převozu na ARO nemohlo dojít ke zlepšení jejího zdravotního stavu, její stav byl terminální. Podmínkou převozu na oddělení ARO je takový stav pacienta, u kterého hrozí selhání základních životních funkcí, ale zároveň za splnění podmínky, že se v daném případě nejedná o tzv. léčbu marnou, tedy že existuje perspektiva, že se životní funkce obnoví. Žalovaná pouze informovala žalobce o aktuálním zdravotním stavu jejich dcery, včetně dalšího postupu a toho, že prognóza není dobrá. Dcera žalobců nesplňovala podmínky pro převoz na ARO, nebyly pro něj dány medicínské důvody. Žalovaná se tak nedopustila vůči [jméno] [příjmení] žádného diskriminačního jednání.

6. Ze shora uvedených důvodů také vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby.

7. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 10. 2015, č. j. 28 C 17/2014-106, kterým soud I. stupně shledal nedostatek věcné aktivní legitimace žalobců k podání této žaloby podle ustanovení § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o prostředcích ochrany před diskriminací (dále jen„ antidiskriminační zákon“). Cit. rozsudek soudu 1. stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 39 Co 74/2016-135. Žalobci podali ve věci dovolání, o kterém bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem ČR rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 30 Cdo 2260/2017-158 Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že aktivní věcná legitimace žalobců dána je a rozhodnutí soudu I. a II. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání. Dovolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že ustanovení antidiskriminačního zákona týkající se zákazu diskriminace na základě zdravotního postižení implementují ustanovení směrnice Rady 2000/78/ES, z toho důvodu je nutné ve věci aplikovat eurokonformní extenzivní výklad a připustit tak možnost domáhat se práv podle ustanovení § 10 antidiskriminačního zákona také osobám blízkým oběti diskriminace.

8. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.) a dále provedl výslech svědků doc. MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] (ustanovení § 126 o. s. ř.) a výslech žalobce a) a žalobkyně b) (ustanovení § 131 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

9. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

10. Dcera žalobců [jméno] [příjmení] byla hospitalizována dne 19. 12. 2011 v zařízení žalované z důvodu febrilie a vzestupu zánětlivých parametrů. [jméno] měla stanovenou diagnózu epidermolosis bullosa a kongeální laryngeální stidor, kterými trpěla již od porodu. [jméno] [příjmení] zemřela dne 9. 1. 2012 v zařízení žalované, jako příčina smrti bylo stanoveno závažné vrozené kožní onemocnění, s ním související dlouhodobě probíhající chronický septický stav, v konečné fázi se známkami multiorgánového selhání. [jméno] [příjmení] byla v zařízení žalované hospitalizována opakovaně, celkem 5x v průběhu měsíců září a října 2011 (prokázáno lékařskou dokumentací a pitevní zprávou, které účastníci označili za nesporné). 11. [jméno] [příjmení] trpěla základním onemocněním Epidemolysis bullosa congetina – junkční typ Herlitz (prokázáno analýzou provedenou klinikou St. Johanns-Spital ze dne 3. 2. 2012).

12. Z výslechu svědkyně doc. MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnancem žalované od roku 1979, v rozhodném období působila jako vedoucí lékařka dětského oddělení a pediatrické kliniky. Ošetřující lékařkou [jméno] nebyla, těmi byli doc. [příjmení] a MUDr. [příjmení]. S případem však byla obeznámena, zná zdravotní dokumentaci. [jméno] byla v [část obce] hospitalizována opakovaně, celkem 5x. Četnost onemocnění [jméno] - Epidermolysis bullosa se pohybuje mezi 4 -5 případy na jeden milion dětí. Konkrétně typ onemocnění, který se týkal [anonymizováno], postihuje nejen samotnou kůži, a to v jejím případě její hlubší vrstvy, ale také sliznice, nebo např. rohovku. Proto byly všechny postupy konzultovány jak s dalšími odděleními, např. s oddělením dermatologie, s primářkou MUDr. [příjmení], také s očními lékaři, s lékaři na ARO a také s mikrobiologickým oddělením, vzhledem k tomu, že byla [anonymizováno] podávána antibiotická léčba. Situace byla také konzultována s anesteziology. Samozřejmě byly další postupy konzultovány také se specializovaným brněnským pracovištěm, kde byla [anonymizováno] vyšetřována v minulosti. Bylo doporučeno provést molekulární vyšetření na pracovišti v Rakousku, kde byl proveden i genetický test, kde bylo zjištěno, že je [anonymizováno] nosičem dvou mutací, a to od obou rodičů. Původně se tato mutace označovala jako typ Herlitz, nebo junkční forma, nyní se označuje jako„ letální forma“ tohoto onemocnění. Jedná se o nejtěžší typ onemocnění. V roce 2012 byla publikována odborná práce v Britském dermatologickém časopise, z něhož vyplynulo, že za 23 let bylo popsáno 22 případů pacientů s touto nemocí, s tím, že průměrná doba dožití je [číslo] měsíců života. Jedná o velmi závažné onemocnění, s tím, že nejproblémovější jsou jakékoliv lékařské výkony související s intravenózními vstupy, a to jak pro výživu, tak pro podávání antibiotik. Molekulární vyšetření na výsledek genetického vyšetření odesílalo v případě [anonymizováno] předchozí pracoviště v [obec]. Svědkyně sama v té věci ještě před vánoci v prosinci 2011 jednala s kolegou MUDr. [příjmení], jednalo se o možnost zavedení centrálního žilního katetru pro [anonymizováno]. Ten popisoval možnost zavedení centrálního žilního katetru jako velmi obtížnou a svědkyně ho přesvědčila o tom, že to bude komfortnější řešení. V daném případě se tedy jednalo o multioborovou léčbu, bylo postupováno vždy na základě doporučení všech zúčastněných. Cílem bylo, aby pacientka dlouhodobě netrpěla. Proto doporučovali matce tlumit bolest [anonymizováno], což matka odmítala. Je třeba si uvědomit, že kožní projevy pacientky byly na úrovni popálení IV. stupně. Svědkyně trvala na tom, že dodržovali všechna doporučení a postupy, vždy bylo k dispozici sterilní lůžko, matka s dcerou měly k dispozici samostatný pokoj, toto platilo pro všechny hospitalizace pacientky. Vždy bylo postupováno v souladu s doporučeními dalších konzultantů, ale doporučené postupy byly také vždy v každém případě konzultovány s rodiči pacientky, a to primářkou MUDr. [příjmení] a přednostou profesorem MUDr. [příjmení]. Podle svědkyně se s rodiči vždy dokázali na dalším postupu shodnout, ale připustila, že pokud jde o tlumení bolesti, tam mohli lépe rodičům vysvětlit potřebu tlumení bolesti jejich dcery. Oni tlumení bolesti odmítali. V tomto nebyla s rodiči shoda, nedá se ale říci, že rodiče zcela odmítali tlumení bolesti pacientky. Rodičům se snažili vždy vysvětlovat jak závažnost, tak další perspektivu jejich dcery. Bylo vzato v úvahu, jaké jsou kvality života pacientky, s tím, že se snažili rodičům vysvětlit, že možnosti jsou v podstatě vyčerpané. K finálním jednáním byl přizván také tehdejší primář ARO, MUDr. [jméno] [příjmení], který měl situaci také rodičům vysvětlit. Tento rozhovor byl i nahráván. Svědkyně vždy, když chtěli přistoupit k nějakému zákroku u pacientky, matce danou situaci vysvětlila. V daném období nebyla povinnost dávat podepsat informovaný souhlas. Souhlas rodičů s provedením genetického vyšetření zajišťovalo pracoviště v [obec], ale k běžným úkonům, které byly v daném okamžiku prováděny, jako např. krevní převody, podávání antibiotik, případně jejich změna, o těch byla matka pouze informována. Matka navíc byla těmto úkonům přítomna. Podle svědkyně si rodiče nepřipouštěli možný konec jejich dcery. Zavedení centrálního žilního katetru byl lékařský postup, který byl indikován z důvodu vstupu do krevního řečiště pacientky, bylo nutné pacientce podávat antibiotickou léčbu, krevní převody a plazmu. Kvůli poškození kůže u takto malého dítěte bylo nutné fixovat kanylu. Zavedení centrálního žilního katetru vyžaduje složitější zákrok, za anestézie a intubace pacienta. Zavádí se silnější kanyla do velkého řečiště. Rizikové je jak vlastní zavedení centrálního žilního katetru, tak jeho používání, kde hrozí infekce. Zavedení centrálního žilního katetru bylo věcí anesteziologa. Podle přesvědčení svědkyně šlo o indikovaný zákrok, důvodem byl špatný stav kůže pacientky, kdy byla vyčerpána možnost periferních žil. Centrální žilní katetr byl využíván i k výživě pacientky. Sama svědkyně se o jeho zavedení zasadila, byla přítomna tomu, když byl katetr pacientce zaveden. Katetr byl zaveden správně, což bylo i ověřeno rentgenem. Pacientka v té době mokvala na 90% těla. Katetr zcela jistě neprotékal masivně, to by se poznalo, poznalo by se, i kdyby docházelo k mírnému protékání, o čemž by byl záznam ve zdravotní dokumentaci. Tím, že byla pacientka převezena posléze na oddělení ARO, nedošlo ke zlepšení jejího zdravotního stavu. Ani dřívější převoz na oddělení ARO by v případě poslední hospitalizace neměl na zdravotní stav a následný negativní následek žádný vliv. Obecně lze konstatovat, že překlad pacienta na ARO je odůvodněn respiračním nebo kardiorespiračním selháním. Toto oddělení je lepší ke kompenzaci takovéhoto zdravotního poškození. Pacientka v daném případě ale nebyla indikována k překladu na ARO. Toto bylo konzultováno s rodiči, konkrétně s matkou. Rozhodnutí o překladu na ARO udělala sama svědkyně a vedení kliniky, byl s předstihem přizván i primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení (ARO), aby danou situaci matce vysvětlil. K převozu nakonec došlo striktně na přání rodičů. Matka tento rozhovor nahrávala, bylo jí vysvětleno, že ani tímto překladem se kvalita života jejich dcery nezlepší. Také nebylo možné negativní prognózu nijak zvrátit. Rodiče si dle názoru svědkyně neuvědomovali, jak dcera trpí. Svědkyně má za to, že rodiče nechtěli akceptovat složitost situace a to, že se konec jejich dcery blíží. V dané věci vypovídala i na Policii. S nahrávkou byla konfrontována rovněž na Polici. Trvala na tom, že při poskytování lékařské péče dceři žalobců byly respektovány všechny doporučené postupy, také na matku ani na otce nikdy nezvýšila hlas. Zavedení centrálního katetru nebyla stěžejní otázka, tou byla základní diagnóza dcery žalobců. Onemocnění epydermylosis bullosa existuje 23 typů, z toho důvodu bylo nutné vyjasnit, o který konkrétní typ daného onemocnění se u [anonymizováno] jedná. Proto se provádělo genetické vyšetření. K tomu dospěli na pracovišti v [obec]. I na pracovišti žalované už měli pacienty s tímto onemocněním, ti ale měli lehčí formy daného nemocnění. Bylo to v době před hospitalizací [anonymizováno]. V případě [anonymizováno] se kůže nelepšila, měla závažné onemocnění sliznic, také u ní bylo diagnostikováno onemocnění rohovky. Genetické vyšetření se dělá také za účelem zjištění případných rizik dalších potomků daných rodičů. Výsledky byly známy již za života pacientky, někdy na podzim. Svědkyně trvá na tom, že v případě [anonymizováno] bylo postupováno lege artis. Všechny postupy byly řešeny konzultací s dermatology. U jiných forem tohoto onemocnění se uvažovalo v minulosti i o možnosti kožních transplantátů, v případě onemocnění typu Herlitz to ale možné není. Až v současné době se zvažuje jako alternativní možnost také genová terapie, ale ani ta není běžná. Zatím se jedná pouze o fázi vývoje. Dceři žalobců byla poskytnuta maximální dostupná léčba. Za dobu opakovaných hospitalizací pacientky proběhlo 50 vyšetření, byla jí podávána antibiotika, většinou v kombinaci, tj. širokospektrá antibiotika, substituovali imunoglobuliny, byla jí podávána plná léčba. Hemokultury a stěry byly pacientce prováděny pravidelně, je to uvedeno ve zdravotní dokumentaci.

13. Z výslechu svědka MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v rozhodném období, koncem roku 2011, pracoval jako vedoucí lékař na dětském ARO v [nemocnice] v [část obce]. Obecně lze uvézt, že důvodem pro převoz pacienta na oddělení ARO je stav pacienta, kdy u něho je nebo bezprostředně hrozí selhání základních životních funkcí, oběhových, dechových nebo poruch vědomí. Podmínkou, pro kterou lze pacienta převést na oddělení ARO, je jednak tento jeho popsaný stav, kdy u něho buď je, nebo hrozí selhání základních životních funkcí, ale zároveň za splnění podmínky, že se v daném případně nejedná o tzv. léčbu marnou, tedy že je perspektiva, že je reálné, že se životní funkce obnoví. Pokud jde konkrétně o dceru žalobců, ta byla vážně nemocná. Na oddělení ARO již v jednou byla, a to na podzim roku 2011, s pneumonií. V případě dcery žalobců se jednalo o její velmi závažné základní onemocnění, jedná se o poměrně vzácné onemocnění, které má však řadu typů, řadu forem choroby, které jsou různým způsoben zvládnutelné. U nejtěžších forem tohoto onemocnění nepřesahuje doba dožití jeden až dva roky. To je dáno tím, že pacient trpí opakovanými infekcemi, z důvodu, že jsou u něho trvale obnaženy velké plochy těla, takže je zde volný přístup pro infekce. Takové dítě má pak opakované infekce, které jsou opakovaně léčeny antibiotiky, ty jsou postupně méně a méně účinné, na některá se stává rezistentními. Situace u této pacientky byl dramatická již v prosinci roku 2011. Stav pacientky se dostával tzv. do slepé uličky, kdy nebylo možné najít odpovídající antibiotický preparát, který by účinkoval. Opakovaně se dělaly mikrobiotické stěry i hemokultury, za účelem zjištění odpovídající léčby. Dá se říci, že důvody pro přijetí této konkrétní pacientky na oddělení ARO nestály v důvodech medicínských, ale spíše byl indikován převoz z důvodu naléhání rodičů. Konečné rozhodnutí o převozu bylo částečně ovlivněno ne zcela medicínskými důvody. Jiné důvody pro přijetí této pacientky na oddělení ARO z uvedených důvodů nebyly. Pacientce nebylo za dané situace co nabídnout. Obecně lze uvést, že důvody pro převoz na ARO mohou být např. nesnesitelné bolesti u konkrétního pacienta, kdy nejsou lékaři s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav schopni zlepšit jeho zdravotní stav, ale můžou mu pomocí přístrojů umožnit lepší dožití. U dané pacientky nebyla dominantní bolest, nicméně svědek je přesvědčen o tom, že pacientka bolestí trpěla, což bylo dáno tím, že u ní byly rozsáhlé defekty kůže, porovnatelné např. s popáleninovým traumatem, ale rozhodnutí svědka ovlivnilo zejména naléhání rodičů. Stav pacientky však byl v terminálním stadiu. To se také potvrdilo, neboť po několika hodinách na oddělení ARO pacientka zemřela. Svědek se nedomnívá, že by dřívější převoz mohl nějak ovlivnit její zdravotní stav a negativní následek. Svědek s rodiči pacientky mluvil, pokoušel se jim tu situaci vysvětlovat. Centrální žilní katetr je obecně možnost vstupu do centrálního řečiště, která umožňuje podávat pacientovi antibiotika, případně výživu. Problémy se zavedením centrálního katetru byly u této pacientky už v prosinci, a situace se zhoršovala. V tomto případě už nebylo místo, kam by bylo možné centrální katetr u pacientky zavést. U této pacientky byl problém jednak s poškozením její kůže, a jednak s tím, že jí byly centrální katetry zaváděny opakovaně, což je v případě dalšího zavádění potom problematické. To je dáno možností vzniku infekce a tím, že zavádění centrálních katetrů není neomezené. Výsledky genetiky k určení typu onemocnění pacientky byly v prosinci. Tyto výsledky ale podle svědka nebyly důležité, protože u pacientky se vyskytovala opakovaná závažná sepse, s multiorgánovým selháním, které nebylo možné léčebně ovlivnit. Na to nemělo vliv, o jakou konkrétní formu základního onemocnění pacientky se jednalo. Do takovéhoto stádia se totiž může dostat i méně závažný typ tohoto onemocnění. Nebyly žádné další léčebné postupy, nebyla žádná medikace, které by mohly negativní prognózu u této pacientky ovlivnit. Pokud by nějaké další postupy byly známy, byly by provedeny. Důvody pro přeložení této konkrétní pacientky na oddělení ARO nebyly medicínské, ale spíše společenské a lidské. Pacientce byla poskytnuta veškerá dostupná péče. Byl proveden standardní příjem, u nemocné neměl ale odezvu. S touto pacientkou nebylo nakládáno jinak než s jinými pacienty. Pokud už se rozhodli pacientku na oddělení ARO přijmout, bylo jasné, že se jí poskytne stejná péče, jako ostatním pacientům.

14. Z výslechu žalobce a) bylo zjištěno, že jediným způsobem, jak byly dceři podávány léky, včetně tekutin, včetně výživy, bylo přes centrální žilní katetr, který byl infikovaný a který protékal. Lékaři s žalobci jako rodiči komunikovali tak, že jim sdělili, že dcerka má nevyléčitelnou chorobu, že není důvod překládat ji na ARO. Chodili za nimi různí lékaři a všichni je přesvědčovali, že nemá smysl pokračovat v intenzivní péči, že se pacientka nebude překládat na ARO. Žalobci lékařům opakovaně sdělovali, že s jejich postupem nesouhlasí. Chtěli, aby lékaři udělali vše, aby udělali maximum pro zajištění jejích životních funkcí. Žalobkyně b), telefonicky informovala žalobce a) o tom, že dceři byl zrušen katetr, namísto toho byla dceři zavedena gastrosonda, kterou netolerovala. Potom došlo k tomu, že MUDr. [příjmení] píchala dceři do hrudníku, to muselo dceru strašně bolet. Všechno bylo děláno bez rukavic. Nebyl jí zaveden nový katetr. Lékařka odmítala překlad na ARO, kde by si dcera mohla oddechnout. Dcera trpěla, neměla příjem tekutin, neměla příjem živin, neměla příjem léků. Překlad na ARO odmítali lékaři s tím, že ani tak by nebyl její život kvalitní. Žalobce a) žádal, aby dceru přeložili do jiné nemocnice, to bylo rovněž odmítnuto. Do nemocnice dorazil žalobce a) po telefonátu žalobkyně b) odpoledne 9. 1. 2012. Trval na tom, aby dceru přeložili na ARO. Měla být napojena na umělou plicní ventilaci. Žádal MUDr. [anonymizováno], ta byla s dcerou na pokoji, ta ale uváděla, že jí tento postup zakázala [anonymizováno] [příjmení] také přeložení na ARO odmítala a odkazovala se na její diagnózu. Uváděla, že má od MUDr. [příjmení] výsledky z genetiky, že jde o smrtelnou diagnózu, že dcera dříve nebo později zemře. Z toho důvodu překlad na ARO nechtěla. Následně se žalobce a) nějakou dobu s MUDr. [příjmení] dohadoval, potom žalobci jako rodiče doktory pozvali do zvláštní místnosti, kde ztratili spoustu času jejich přesvědčováním. Lékaři uváděli důvody, pro které nemůže být dcera přeložená, že má nekvalitní život, že má nevyléčitelnou chorobu, že proto není důvod pro překlad na ARO. To bylo za situace, kdy selhávala respiračně. Byl tam i MUDr. [příjmení], kterému žalobce a) řekl, že mu MUDr. [příjmení] neřekla pravdu, že důkazy o konkrétní diagnóze dcery nejsou, že je možné, že přijdou výsledky genetické analýzy ze Salcburku a že se může stát, že dcera bez poskytnutí lékařské pomoci zemře. Výsledky genetické analýzy přišly až po měsíci od úmrtí [jméno]. Pokud jde o záznam, který žalobce a) prováděl na místě, kdy nahrával rozhovory s lékaři, tento prováděl sám na svoje záznamové zařízení, měl MP3 přehrávač, lékaři o nahrávání věděli. Žalobce má za to, že s ohledem na ustanovení občanského zákoníku má na takové nahrávání právo, pokud sloužilo k ochraně jeho práv. Žalobci i MUDr. [anonymizováno] hovořili slovensky, ostatní hovořili česky. Proto je přepis záznamu dvojjazyčný. Žalobci považovali za logické, když za situace, kdy se jejich dcera dusila, chtěli, aby se jí nějakým způsobem pomohlo. Bývalo by bylo přijatelné i to, pokud by dceři byla poskytována taková péče, aby netrpěla, o tom žalobce a) přesvědčen nebyl. Na ARU dceři zavedli nový centrální žilní katetr, ten původní nebyl funkční. Žalobce a) věděl o tom, že MUDr. [příjmení] konzultuje lékařské postupy s pracovištěm v [obec], které má zkušenosti s léčbou tohoto onemocnění, konkrétně s paní [příjmení] [příjmení]. Žalobce a) nesouhlasí s tím, co uváděla žalovaná, že diagnóza [anonymizováno] byla jasná už v době její hospitalizace u žalované. Z listin totiž vyplývá, že konkrétní diagnóza typu Herlitz byla diagnostikována až 3. 2. 2012. Výsledky byly zaslány do Fakultní nemocnice v [obec] 6. 2. 2012, žalobci jako rodiče s nimi byli obeznámeni až 7. 2. 2012. Ve zdravotní dokumentaci dcery je uváděna diagnóza Epidermolysis bullosa prostá, označení Q 810. Ta má nejlepší prognózu. Je to ve zprávě o ambulantním vyšetření, které je na straně 99 spisu. Je to i ve zdravotní dokumentaci a ve zprávě o pitvě. Pokud tedy lékaři rozhodli o tom, že [anonymizováno] nepřeloží na ARO, jednali ve vztahu k ní nepříznivým způsobem, z důvodu, že se domnívali, že je její diagnóza jiná. Následky jednání žalované jsou až do současnosti příšerné, žalobce a) trpí psychickými problémy, má noční můry. S žalobkyní b) od smrti dcery nežije, soužití s ní není možné, protože je zacyklená ve smrti [jméno].

15. Z výslechu žalobkyně b) bylo zjištěno, že pokud jde o centrální žilní katetr, [anonymizováno] ho potřebovala, protože měla sepsi. Žíly na zavedení kanyly určitě měla, protože to bylo dva měsíce po poslední hospitalizaci. Žalobkyně b) si je vědoma, že zavedení katetru u ní bylo problematické, protože u těchto zákroků byla. Bylo to ale možné. V průběhu Vánoc nebyl v lékařském zařízení žalované personál, byli tam lékaři, kteří byli mladí, žalobkyně je neznala. V diagnózách byl chaos, nejprve bylo žalobcům sděleno, že [jméno] má zápal plic, tento závěr byl posléze negován. Centrální žilní katetr byl zaveden až 23. prosince. Žalobkyně nemůže potvrdit, že zaveden byl na základě ingerence svědkyně [příjmení] [příjmení]. Problém s katetrem byl poslední tři nebo čtyři dny. Žalobkyně sama na to, že centrální žilní katetr protéká, upozornila jejího ošetřujícího lékaře a také sestry, o koho přesně se jednalo, neví. V té době se ale zdravotní stav dcery už neřešil, řešila se jenom genetika. Řešilo se to s MUDr. [příjmení], jestli už jsou výsledky genetiky. Lékaři je chodili neustále přesvědčovat, chodili k nim do pokoje, že nemá smysl pokračovat v léčbě. Toto žalobcům řekl jak pan [příjmení] [příjmení], tak paní [příjmení] [příjmení], i doc. [příjmení]. Doc. [příjmení] dokonce uvedla, že je jedno, jestli zemře dcera teď nebo za několik let. Dcera měla onemocnění typu Herlitz, kterého jsou ale ještě podtypy. Ani MUDr. [příjmení], která působí na klinice v [obec], se s tímto typem, co měla dcera, ještě nesetkala. MUDr. [příjmení] se měla vyjádřit tak, že dcera má lehkou formu, ale že je možné, že se diagnóza změní. Žalobci se dohodli, že budou požadovat, aby dceru převezli na oddělení ARO. Dcera strašně trpěla, dusila se, žalobkyně to viděla a potřebovala, aby si dcera oddechla. Její stav by se zlepšil, pokud by byla na ARO převezena dříve. Selhání bylo podle žalobkyně způsobeno antibiotiky, ta jsou podle žalobkyně jed. Dcera měla nasazena několik kombinací antibiotik, zabrala teprve třetí série antibiotik, v závěru už jejich nasazení žalobkyně odmítla, protože antibiotik již bylo příliš. Žalobkyně se ptala, na základě čeho byly dceři indikovány antibiotika, bylo jí sděleno, že na základě předchozí hospitalizace. Žalobkyně ví, která antibiotika byla dceři podávána. Antibiotika nebyla podávána dceři na bakterie, které měla. Vychází z toho, že tento její závěr odpovídá závěrům hemokultury. Ví, jak často se mají dělat hemokultury. Nemá sice lékařské vzdělání, ale nastudovala si to. Podle žalobkyně dcera nebyla v tak špatném stavu, jak to udělala [ulice] nemocnice, bylo to zapříčiněno antibiotiky. V tomto případě hemokultura provedena nebyla, provedena byla až po podání asi třetí nebo čtvrté série antibiotik. Předtím při předchozích hospitalizacích vždy při první nebo druhé sérii antibiotik tato zabírala. Žalobkyně si myslela, že už není dceři jiné pomoci, než její přesun na ARO. Myslela si, že na ARO se jí dech zlepší, že bude napojena na dýchací přístroj. Měla být umístěna na ventilaci. Žalobcům vadilo, že centrální žilní katetr byl dceři zaveden dlouhou dobu, to byl důvod, proč protékal. I žalobce a) požadoval, aby byla dcera převezena na ARO. Dcera už předtím na oddělení ARO hospitalizována byla, tam jí maximálně pomohli. Žalobkyně tam dceru chodila ošetřovat, zlepšovala se i kvalita její kůže. Žalobkyně poznala, když měla dcera problémy s dýcháním, problémy s kyslíkem, zadýchávala se. Oxygenoterapie dceři nepomáhala, podle žalobkyně potřebovala něco silnějšího. Doktoři stále chodili k žalobcům do místnosti, vysvětlovali jim, že stav dcery je zapříčiněn její chorobou. Žalobkyně s tím ale nesouhlasila, několikrát už s dcerou hospitalizace absolvovala, věděla, jaký byl průběh. Stav dcery se zhoršoval, ale nebylo to dáno jejím základním onemocněním, bylo to dáno podáváním antibiotik. Příčinou úmrtí dcery bylo to, že nebylo zasáhnuto včas. Typ onemocnění dcery se do té doby nevěděl, nevěděl se konkrétní podtyp onemocnění Herlitz.

16. Z ostatních předložených důkazů, zejména fotodokumentace z poslední hospitalizace [jméno] [příjmení] ve FN [část obce] ze dne 19. 12. 2011 – 9. 1. 2012 soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Z důkazu předloženého na CD, nahrávky rozhovoru s lékaři, soud rovněž nezjistil žádné relevantní informace, neboť z nahrávky nelze zcela jednoznačně učinit závěr, čeho se konverzace týká, a ani to, co jí předcházelo. Předložený přepis zachycené konverzace se pak od nahrávky liší a není tedy možno z něho vycházet, neboť jej nelze považovat za věrohodný.

17. Z provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že dcera žalobců trpěla od svého narození závažným kožním onemocněním epidermolysis bullosa junctionalis, typ Herlitz. [jméno] [příjmení] byla hospitalizována dne 19. 12. 2011 na pediatrické klinice JIP FN [část obce] v souvislosti s febrilií a vzestupem zánětlivých parametrů. Její zdravotní stav se v průběhu hospitalizace přes podávanou léčbu dále zhoršoval. Byla jí podávána antibiotika a zaveden centrální katetr, její prognóza však nebyla příznivá, o čemž byli žalobci informováni lékaři, zaměstnanci žalované. Z důvodu setrvalého zhoršování zdravotního stavu [jméno] [příjmení] požadovali žalobci její přeložení na oddělení ARO. S tímto postupem však ošetřující lékaři nesouhlasili, neboť pro takové přeložení z medicínského hlediska nebyly naplněny podmínky. Na naléhání žalobců byla jejich dcera přesto na oddělení ARO přeložena, dne 9.1.2012. Dcera žalobců po přeložení na oddělení ARO dne 9.1.2012 ve večerních hodinách zemřela. Jako příčina úmrtí bylo stanoveno závažné vrozené kožní onemocnění, s ním související dlouhodobě probíhající chronický septický stav, v konečné fázi se známkami multiorgánového selhání.

18. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ustanovení § 10 zák. č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), dále jen„ antidiskriminační zákon“ a ust. § 133a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

20. Podle ustanovení § 1 písm. h) antidiskriminačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu a blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace mimo jiné ve věcech přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování.

21. Podle ustanovení § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

22. Podle ustanovení § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

23. Podle ustanovení § 133a a) o. s. ř. pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

24. Žalobci se v řízení domáhali po žalované písemné omluvy a přiměřeného zadostiučinění v penězích z titulu diskriminace jejich dcery [jméno] [příjmení], k níž mělo dojít z důvodu jejího zdravotního stavu, onemocnění epidermolysis bullosa. Žalobci tvrdili, že s jejich dcerou bylo žalovanou zacházeno méně příznivě, což spočívalo v tom, že ji ošetřující lékaři žalované odmítli přeložit na Anesteziologicko – resuscitační oddělení (ARO), i přesto, že to její stav vyžadoval a byla jí tak upřena šance na léčbu, což nakonec vedlo k jejímu úmrtí. Žalobci jsou přesvědčeni, že jako rodiče zemřelé [jméno] byli rovněž její diskriminací dotčeni a jsou tedy ve věci aktivně věcně legitimováni.

25. Pokud jde o aktivní věcnou legitimaci osob blízkých oběti přímé diskriminace v obecné rovině, ta byla již připuštěna rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, č. j 30 Cdo 2260/2017-158, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že ustanovení § 10 antidiskriminačního zákona je nutné vykládat extenzivně a v souladu s tím, co stanoví evropské právo. Uvedeným rozhodnutím bylo Nejvyšším soudem uloženo soudu I. stupně v tomto řízení zkoumat, zda žalobci jako rodiče zemřelé [jméno] mohli být rovněž případnou diskriminací své dcery dotčeni v tom smyslu, že v souvislosti s ní byli i oni diskriminováni.

26. Vzhledem ke skutečnosti, že případná diskriminace žalobců je odvozená od diskriminace jejich dcery, která byla nositelem určité charakteristiky, konkrétně zdravotního postižení, pro kterou je nerovné zacházení zakázáno, zabýval se soud v další fázi řízení nejprve posouzením, zda byla samotná [jméno] obětí diskriminace spočívající v přístupu ke zdravotní péči ze strany žalované.

27. U antidiskriminačních sporů je dána výluka ze zásady volného hodnocení důkazů a dochází k zákonnému přechodu důkazního břemene na žalovaného na základě výše uvedeného ustanovení § 133a o. s. ř. Jak uvedl například Ústavní soud v nálezu ze dne 12.10.2015, sp. zn. III. ÚS 880/15 "Ustanovení § 133a občanského soudního řádu představuje zvláštní ustanovení, které upravuje dokazování v diskriminačních sporech. Na základě tohoto ustanovení dochází k přesunu důkazního břemene na žalovaného, a to z důvodu, že je to zpravidla právě žalovaný, který ve sporech tohoto typu disponuje potřebnými informacemi, jedná se tedy o výjimku z obecného principu, kdy každý účastník nese důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnostem, které tvrdí. Pravidla zakotvená pro přenos důkazního břemene musí obecné soudy náležitým způsobem promítnout do zjištěného skutkového stavu věci." Obdobně též např. nález ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. III. ÚS 1213/13.

28. Z uvedeného však nevyplývá, že by žalobce mohl zůstat v řízení nečinný. Osobě, která se cítila být diskriminována, nestačí pouze tvrdit, že došlo k diskriminačnímu jednání. "Tato osoba v soudním řízení musí nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ní nebylo zacházeno obvyklým, tedy neznevýhodňujícím způsobem. Neprokáže-li toto tvrzení, nemůže v řízení uspět. Dále pak musí tvrdit, že znevýhodňující zacházení bylo motivováno diskriminací. Tuto motivaci ovšem prokazovat již nemusí, ta se v případě důkazu odlišného zacházení předpokládá, je však vyvratitelná, prokáže-li se (dokazováním) opak.“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. Pl.ÚS 37/04).

29. Žalobci v řízení tvrdili, že došlo ze strany žalované k diskriminačnímu zacházení s jejich dcerou, spočívající v odmítnutí jejího přeložení na oddělení ARO, čímž jí bylo upřena šance na léčbu, přičemž podle názoru žalobců tak bylo žalovanou jednáno jen z toho důvodu, že trpěla nemocí epidermolysis bullosa a lékaři tak nepovažovali její život za kvalitní a opakovaně přesvědčovali žalobce, aby se smířili se smrtí své dcery a přistoupili na to, aby již nebyla oživována. Žalobci jsou přesvědčeni, že její zdravotní stav přesun na oddělení ARO odůvodňoval, a kdyby k jejímu přeložení došlo dříve, a nikoli až na jejich nátlak, nedošlo by k jejímu úmrtí, popřípadě by se její život prodloužil, byť i jen o několik hodin. Dále žalobci považují za jednu z příčin smrti také nefunkční protékající centrální žilní katetr, v důsledku čehož jejich dcera v den úmrtí nemohla přijímat výživu, tekutiny a ani léky. Podle žalobců tak bylo s jejich dcerou v posledních chvílích života zacházeno nedůstojně, nelidsky a bylo jí způsobeno velké utrpení.

30. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že v projednávané věci bude z toho důvodu v prvé řadě nutné řádně vyjasnit, zda byla dceři žalobců žalovanou v rozhodném období poskytována řádná a úplná zdravotní péče a zda lékaři žalované postupovali lege artis, tedy zda nemělo jejich jednání přímou návaznost na zhoršení zdravotního stavu při základní diagnóze vedoucí k úmrtí poškozené. Jelikož se jedná o posouzení otázky vysoce odborné, komplikované navíc závažností a raritním výskytem tohoto onemocnění v populaci, bylo dle soudu jednoznačně třeba věc podrobit znaleckému zkoumání. O tomto svém postupu soud účastníky řízení informoval.

31. S navrhovaným postupem soudu vyslovili svůj souhlas žalovaná i vedlejší účastník, žalobci s tímto postupem nesouhlasili.

32. Soud s ohledem na shora uvedené ve věci rozhodl o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. S ohledem na raritní základní diagnózu dcery žalobců, s níž většina i odborných pracovišť v ČR přichází do styku jen okrajově, bylo soudu sděleno, že pro danou odbornost není zapsán v seznamu znalců odpovídající znalec, proto soud uložil vypracování znaleckého posudku odbornému pracovišti EB Centrum ČR při Dětském kožním oddělení [obec]. Jedná se o jediné pracoviště v ČR, které se komplexně zabývá léčbou, ale i výzkumem a sledováním tohoto onemocnění. Žalobci namítali podjatost tohoto zdravotního zařízení, které odůvodňovali zejména osobou MUDr. [jméno] [příjmení] působící na tomto pracovišti. Podle jejich tvrzení bylo výrazně přispěno k závadnému jednání žalované právě MUDr. [příjmení], s níž lékaři žalované konzultovali. Žalobci proto odmítli udělit souhlas s poskytnutím zdravotnické dokumentace své dcery za účelem vypracování znaleckého posudku a fakticky tak vypracování znaleckého posudku zamezili, neboť soudu se nepodařilo ani oslovením dalších znaleckých ústavů a ani jiných institucí působící na území České republiky a Slovenska zajistit zpracovatele posudku s potřebnými odbornými znalostmi.

33. S ohledem na důkazní nouzi tak soud v rámci dokazování provedl na návrh účastníků v řízení výslech svědků, konkrétně doc. MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], kteří se podíleli na rozhodování a poskytování léčebné péče [jméno] v rozhodné době její hospitalizace u žalované a účastnické výslechy žalobců.

34. Z výslechu lékařů pak jednoznačně vyplynulo, že byla dceři žalobců poskytnuta veškerá dostupná lékařská péče, která byla možná. [příjmení] [jméno] však byl závažný a terminální a její přesun na oddělení ARO nebyl odůvodněn objektivními medicínskými důvody, což ve své výpovědi přesvědčivě popsal MUDr. [příjmení]. Oba svědci pak uvedli, že bylo rodičům opakovaně vysvětlováno, že možnosti léčby u jejich dcery jsou vyčerpány, což žalobci potvrdili. V uvedeném jednání však nelze spatřovat jakoukoli diskriminaci, nýbrž pouze povinnost lékařů informovat pacienty a jejich blízké o aktuálním zdravotním stavu, průběhu léčby a prognóze pacienta. Výpovědi žalobců sice v zásadních rysech odporovali výpovědím lékařů, soud však výpovědi lékařů, doc. MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] vyhodnotil jako věrohodnější, neboť se jedná o osoby s odbornými znalostmi z oboru lékařství, jejich výpovědi byly ucelené a logicky navazující, soud tedy neshledal žádné důvody zpochybňující jejich důvěryhodnost.

35. Výslech žalobců je naopak již svou povahou důkazem podpůrným, žalobci sami žádnými odbornými znalostmi z oboru zdravotnictví nedisponují a jejich tvrzení tak stojí pouze na jejich laickém subjektivním názoru a pocitech, přičemž je nutné přihlédnout k tomu, že daná situace byla pro žalobce jako rodiče vysoce citlivá a osobní a je tedy zřejmé, že jejich náhled na situaci nemůže být zcela objektivní. O tom svědčí i samotné výpovědi žalobců, kteří se sami v náhledu na příčiny zhoršení zdravotního stavu jejich dcery rozcházejí, když žalobce a) akcentuje přístup lékařů a pozdní přesun dcery na oddělení ARO, žalobkyně b) naproti tomu podávání antibiotik, k nimž má obecné výhrady.

36. Pouze nad rámec uvedeného soud konstatuje, že skutečnost, zda bylo v době úmrtí dcery žalobců postaveno na jisto, kterým konkrétním typem onemocnění trpí, soud nevyhodnotil jako relevantní pro řízení, neboť neměla vliv na posouzení závažnosti jejího zdravotního stavu v době jejího úmrtí. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že v době léčby [jméno] již existovalo minimálně důvodné podezření, že trpí právě onemocněním typu Herlitz.

37. Na základně provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně prokázání svých tvrzení, že by bylo s jejich dcerou zacházeno diskriminujícím nebo neobvyklým způsobem a tedy že by s jiným pacientem v obdobné situaci bylo zacházeno jinak. Je zřejmé, že [jméno] trpěla závažným vrozeným onemocněním, na které dosavadní medicína nezná léky a lékařské potupy, které by vedly k jeho vyléčení, a toto onemocnění komplikovalo některé běžné možnosti léčení, jako např. zavedení centrálního žilního katetru. Přesto bylo k dceři žalobců přistupováno individuálně s veškerou dostupnou odbornou lékařskou péčí, která byla konzultována s odborníky na její onemocnění. Nebylo prokázáno, že by byla obětí nerovného zacházení. Vzhledem k zabránění možnosti vypracovat znalecký posudek ve věci soud vycházel z provedeného dokazování - lékařskými zprávami, nesporného tvrzení účastníků a výslechů svědků a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by s dcerou žalobců bylo ze strany žalované zacházeno jiným než obvyklým způsobem.

38. Vzhledem k akcesorické povaze nároků žalobců, za situace, kdy nebyla prokázáno diskriminační jednání ve vztahu k dceři žalobců, nemohlo dojít ani k dotčení práv samotných žalobců. Ze všech uvedených důvodů soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, a to pro oba požadované nároky. (výroky I., II.).

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 150 o. s. ř., když soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele, na základě kterých se odklonil od ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalované nepřiznal. Důvody pro užití moderace práva na náhradu nákladů řízení pak soud spatřuje jednak v charakteru sporu, jeho složitosti a nemožnosti předvídat výsledek a dále pak v osobních poměrech žalobců, kteří byli částečně osvobozeni od soudního poplatku ve výši 50% z důvodu jejich nepříznivých majetkových poměrů (výrok III.).

40. O vrácení zálohy na znalecký posudek žalované ve výši 10 000 Kč soud rozhodl z důvodu, že předpokládaný znalecký posudek nebyl z důvodů výše vyložených vyhotovován (výrok IV.).