28 C 179/2023 - 132

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Eduardem Levým v právní věci žalobce:[Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A], trvale bytem [Adresa žalobce A], právně zastoupený [Jméno žalobce C], advokátem, se sídlem [adresa], proti žalované:[Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované], právně zastoupené [Jméno Zástupce], advokátkou, se sídlem [adresa] o zaplacení částky 472 608,75 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částkou 472 608,75 Kč se zákonným úrokem a z prodlení z částky 432 075 Kč ve výši 14,75 % ročně za období od 13. 4. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 533,75 Kč ve výši 12,75 % ročně za období od 27. 7. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů tohoto řízení částku 205 642,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů tohoto řízení vzniklých státu částku 15 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 13. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 432 075 Kč se zákonným úrokem z prodlení běžícím ode dne 13. 4. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že žalobce je fyzickou osobou, synem zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO], který zemřel 10. 1. 2023, přičemž z tohoto titulu, respektive ze závěti je dědicem po tomto zůstaviteli. Žalobce byl do 10. 1. 2023 spoluvlastníkem rodinného domu na adrese [adresa], stojící na pozemku KN par. číslo stavební 267 v katastrálním území [adresa], a to s ideálním podílem ve výši jedné poloviny, když druhou polovinu vlastnil zůstavitel. [jméno FO] 11. 1. 2023 se jeho podíl fakticky rozrostl na tři čtvrtiny, neboť stejně jako žalovaná zdědil polovinu poloviny po zůstaviteli. Zároveň je žalobce výlučným vlastníkem pozemků KN zapsaných na LV číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Žalovaná je fyzickou osobou, poslední manželkou zůstavitele zemřelého 10. 1. 2023 a z tohoto titulu, respektive ze závěti také dědicem po tomto zůstaviteli. Žalovaná taktéž výlučně od 11. 1. 2023 užívala rodinný dům na adrese [adresa], kde dle svých slov do 10. 4. 2023. Vzhledem k tomu, že žaloba je podávána v průběhu dědického řízení po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO], které je vedeno [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v [adresa] pod sp. zn.

31. D 197/2023, odkazuje žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 311/2020 ze dne 29. 10. 2020 nebo na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2020, sp. zn. [spisová značka]. Žalobce rovněž argumentuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 ze dne 26. 1. 2023. Pokud žalobce závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu bude aplikovat na předmětnou věc, pak pohledávka žalobce za zůstavitelem je pohledávkou ve smyslu ust. § 173 ZŘS, tedy pasivem dědictví, na němž se dědici neshodli a k němuž se při projednání dědictví nepřihlíží. Žalobce je pak oprávněn podat tuto žalobu ve smyslu ust. § 189 odst. 1 ZŘS, přičemž svou žalobou se domáhá plnění, neboť podával-li by určovací žalobu, tato by nemohla být projednána, pokud by dědické řízení skončilo dříve než tato řízení. Aktivní legitimace žalobce je dána tím, že žalobce je závětním dědicem zůstavitele a jeho věřitelem, zatímco pasivní legitimace žalované je dána tím, že je závětním dědicem zůstavitele, který nesouhlasil se zařazením dluhu do pasiv dědictví, a současně osobou, vůči níž směřuje nárok žalobce. Řízení o pozůstalosti není dalších v úvahu připadajících dědiců, přičemž v rámci dědického řízení již byl okruh dědiců určen a v příslušné lhůtě nebyl zahájen žádný spor o dědické právo. Dle závěti, která byla uplatněna v dědickém řízení, pak náleží žalobci i žalované 1/2 dědictví. Podle informací dostupných žalobci užíval zůstavitel [tituly před jménem] [právnická osoba] a od určitého období roku 2021 společně se žalovanou rodinný dům na adrese [adresa] a okolní pozemky, přičemž spoluvlastníkem domu, konkrétně stavby na pozemku KN par. číslo stavební 267, katastrální území [adresa], byl do ledna 2023 v podílu 1/2 právě žalobce a zároveň tento je výjimečným vlastníkem dalších pozemků, které byly zůstavitelem [tituly před jménem] [jméno FO] a od určitého období roku 2021 také žalovanou v minulosti užívány, konkrétně pozemky KN na LV číslo [hodnota] pro katastrální území [adresa]. [jméno FO] 11. 1. 2023 všechny uvedené pozemky i uvedený rodinný dům užívala výlučně žalovaná, a to dle jejich vlastních slov do 10. 4. 2023. Vzhledem k tomu, že nebyla mezi žalobcem a zůstavitelem, potažmo žalovanou sjednána nájemní či jiná smlouva, avšak k užívání nemovitých věcí reálně docházelo, vznikalo na straně zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] a od 11. 1. 2023 na straně žalované tzv. bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat. V části týkající se bezdůvodného obohacení zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] se však jedná o tzv. dluh dědictví. Ohledně spoluvlastněného domu pak nebyla mezi žalobcem a zůstavitelem uzavřena žádná dohoda spoluvlastníků, přičemž [tituly před jménem] [právnická osoba] předmětné věci užíval výlučně, tedy nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Dle odborného vyjádření, které si žalobce opatřil, se v ceně, v místě a čase obvyklé jedná o částku za nájemné domu ve výši 31 500 Kč měsíčně a ohledně okolních pozemků ve výši 3 700 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že dům spoluvlastnil (do 10. 1. 2023 z jedné poloviny, následně pak fakticky ze 3/4) žalobce, pak jeho nárok činí částku 15 750 Kč měsíčně. Žalobce si je vědom promlčecí doby nároku na vydání tzv. bezdůvodného obohacení, tudíž uplatňuje jako dluh dědictví po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO] toliko částku za užívání nemovité věci od 10. 1. 2020, a to tedy ve výši 19 450 Kč (15 750 Kč +3 700 Kč). Pohledávka žalobce za zůstavitelem se promlčuje v tříleté promlčecí době, přičemž vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby nebylo nabytí dědictví potvrzeno, a vzhledem ke změně ust. § 643 odst. 1 OZ může být promlčením ohrožena toliko část pohledávky žalobce vzniklá přede dnem 10. 1. 2020, tak tuto část pohledávky žalobce touto žalobou neuplatňuje. Zároveň však vůči žalované žalobce uplatňuje nárok na vydání tzv. bezdůvodného obohacení za užívání všech shora specifikovaných nemovitých věcí. [jméno FO] 11. 1. 2023, kdy nemovité věci užívala výlučně žalovaná, přičemž nebyla jejich vlastníkem, respektive výlučným vlastníkem. Žalobce vycházeli z toho, že jako žalovaná jako závětnímu dědici ve výši dědictví po zůstaviteli by měla připadnout 1/2 se zůstavitelem [tituly před jménem] [jméno FO] vlastněné 1/2 rodinného domu, tedy v konečném důsledku 1/4, pak má žalobce nárok od 11. 1. 2023 na úhradu 3/4 v místě a čase obvyklého nájemného rodinného domu, tedy 3/4 z částky 31 500 Kč, což je 23 625 Kč a částky 3 700 Kč za pozemky výlučně vlastněné žalobcem, tedy celkem částku 27 325 Kč měsíčně. Žalobce tak vůči žalované uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 350 100 Kč, (36 měsíců od 10. 1. 2020 do 10. 1. 2023 ve výši 1/2 tohoto druhu dědictví), a to z titulu tzv. dluhu dědictví za užívání nemovitostí ve vlastnictví či spoluvlastnictví žalobce zůstavitelem [tituly před jménem] [jméno FO] a dále v částce 81 975 Kč za užívání nemovitostí ve vlastnictví či spoluvlastnictví žalobce žalovanou, a to za období od 11. 1. 2023 do 10. 4. 2023, kdy žalovaná deklarovala odstěhování z nemovitých věcí. Tedy celkem žalobce uplatňuje touto žalobou vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení v částce 432 075 Kč. Žalobce žalovanou dopisem ze dne 5. 4. 2023 v podobě předžalobní výzvy vyzval k úhradě dlužných částek s termínem do 12. 4. 2023, avšak na tuto výzvu bylo reagováno žalovanou toliko SMS žalobci ohledně data vystěhování z nemovitých věcí, přičemž k reakci ohledně jeho nároku či snad k úhradě dlužné částky ke dni podání žaloby nedošlo.

2. Dne 30. 6. 2023 zaplatil žalobce na výzvu soudu soudní poplatek z návrhu ve výši 21 605 Kč.

3. Žalovaná k výzvě soudu k žalobě ve vyjádření ze dne 10. 8. 2023 uvedla, že nárok, který je vůči ní uplatňován v žalobě, neuznává. Žalovaná označila za nesporné, že žalobce, v pozici pozůstalého syna a žalovaná, v pozici pozůstalé manželky jsou závětními dědici po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO], který zemřel 10. 1. 2023, naposledy bytem [adresa]. Zůstavitel pořídil závěť ve formě notářského zápisu sepsaného dne 3. 5. 2022 notářem [tituly před jménem] [jméno FO], sp. zn. Nz 270/2022. Pozůstalostní řízení je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a není ke dni sepisu vyjádření žaloby pravomocně skončeno. Dále žalovaná označila za nesporné, že zůstavitel byl za svého života vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny na rodinném domě [hodnota] v obci [adresa] zapsaném na LV číslo [hodnota] pro katastrální území [adresa]. Spoluvlastnictví zůstavitele a žalobce na této nemovité věci bylo založeno v roce 2012 ohlášení nové stavby k zápisu do katastru nemovitostí ze dne 17. 9. 2012 ve spojení s čestným prohlášením paní [jméno FO] ze dne 16. 10. 2012. Zůstavitel tento rodinný dům fakticky bezplatně užíval od jeho dokončení v roce 2012 spolu se svou tehdejší manželkou [jméno FO], která zemřela v lednu 2018, a to na základě dohody se žalobcem uzavřené minimálně v konkludentní formě. Následně od 24. 6. 2021 užívala bezplatně rodinný dům společně se zůstavitelem i žalovaná, a to nejdříve jako člen domácnosti a od 16. 10. 2021 jako manželka zůstavitele. [jméno FO] smrti zůstavitele žalovaná dům užívala krátce do 10. 4. 2023, kde se z důvodu nátlaku a nesouhlasu žalobce z domu odstěhovala. Vzhledem k existenci dohody o bezplatném užívání rodinného domu [hodnota], včetně přilehlých pozemků, nemůže být nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení oprávněný. O existenci takové dohody mezi zůstavitelem a žalobcem svědčí dlouhodobý faktický stav bezplatného užívání a dále skutečnost, že žalobce vůči svému otci nikdy nárok na úhradu za užívání domu [hodnota] a přilehlých pozemků nevznesl, o užívání domu či jeho části odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu nikdy jakoukoliv formou neprojevil zájem a ani svého otce či žalovanou nikdy nevyzval k vydání klíčů či k umožnění přístupu do nemovitosti. Žalobce podává žalobu s odkazem na ust. § 189 odst. 1 ZŘS, přičemž předmětem žaloby jsou dva dílčí nároky, a to jednak nárok vůči zůstaviteli za užívání rodinného domu č. p. 45 nad rámec jeho spoluvlastnického podílu a za užívání přilehlých pozemků ve výlučném vlastnictví žalobce za dobu od 10. 1. 2020 do 10. 1. 2023 ve výši 350 100 Kč a rovněž nárok vůči žalované za výlučné užívání stejných nemovitostí za dobu od 11. 1. 2023 do 10. 4. 2023 ve výši 81 975 Kč, který však s probíhajícím pozůstalostním řízením nijak nesouvisí. Žalovaná namítá nedostatek pasivní věcné legitimace ve vztahu k nároku, který směřuje proti zůstaviteli, neboť do pravomocného skončení pozůstalostního řízení nelze pokládat za dědice zůstavitele a za osobu, která odpovídá za údajné dluhy zůstavitele. Současně platí, že pasivně legitimovaný účastník je nositelem tvrzené povinnosti (z hlediska hmotného práva), o kterou jsem řízení jedná. Pokud žalovaná uvedené nemovitosti užívala spolu se zůstavitelem, činila tak se souhlasem zůstavitele a svoje právo užívání odvozovala právě od jeho oprávnění vyplývajícího z dohody nemovitosti užívat. Žalovaná rodinný dům č. p. 45 užívala po náhlé smrti svého manžela krátce do 10. 4. 2023, a to jako pozůstalá manželka a závětní dědička. Žalovaná popírá, že by toto užívání bylo na úkor spoluvlastnického podílu žalobce, který nikdy v jakékoliv formě neprojevil zájem o užívání domu, popřípadě jeho části odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu a žalovaná žalobce nějakého z užívání nemovitosti v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu nevyloučila, ani mu užívání neznemožnila. O neoprávněném majetkovém prospěchu žalované na úkor žalobce tak v dané věci nelze uvažovat. Podaná žaloba je projevem agresivního postupu žalobce vůči žalované, který souvisí s probíhajícím pozůstalostním řízením. Žalovaná má zato, že takovému jednání by neměla být poskytnuta soudní ochrana.

4. Žalobce v replice ze dne 4. 9. 2023 uvedl, že vyjádření žalované obsahuje poměrně velké množství tvrzení, k nimž však nejsou navrhovány žádné důkazy, proto je otázkou, jestli žalovaná dostála kvalifikované výzvě, když neoznačila důkazy ke svým tvrzením. Žalobce má z tvrzení žalované za nesporné, že zůstavitel [tituly před jménem] [právnická osoba] až do své smrti a žalovaná od počátku soužití nejméně do 10. 4. 2023 předmětné nemovité věci, tedy dům [hodnota], včetně přilehlých pozemků užívali, a i z čehož je zřejmé, že tak činil nebo činili na úkor svého vlastnického podílu žalobce. Pokud však žalovaná tvrdí, že toto užívání se dělo na základě dohody se žalobcem, ať už v jakékoliv formě, tak žalobce vidí tuto situaci odlišně, přičemž je na žalované, aby své tvrzení prokazovala. Pokud pak v dalším odstavci toto údajné dohodnuté užívání žalovaná dokonce označuje za bezplatné, pak už z podstaty věci, že žalobce sporuje vůbec, jak existenci dohody o jakémkoliv užívání, toto žalobce činí sporným a je opětovně na žalované, aby toto své tvrzení prokázala. Má-li být dle žalované prokazováno dlouhodobým faktickým stavem bezplatného užívání, pak takovýto argument musí žalobce považovat za právně absurdní, neboť pak by v zásadě nemohl existovat institut bezdůvodného obohacení, který je implicitně spojen se stavem smluvně bezplatného užívání. Žalobce taktéž nečiní nesporným tvrzení žalobkyně, které však ona chybně označuje za důkaz, že žalobce vůči svému otci nikdy nárok na úhradu za užívání domu [Anonymizováno] a přilehlých pozemků nevznesl. To, že se nepodařilo žalobci užívání nemovité věci zůstavitelem a následně i žalovanou a posléze jen z žalovanou zhmotnit do písemné smlouvy s jednoznačně stanovenými právy a povinnostmi stran, neznamená, že se o to nepokoušel, ostatní tvrzení žalované nepřímo vyvrací skutečnost, že na vedlejší objekt, dům č. p. [Anonymizováno] se smlouvu o podnájmu domu mezi žalobcem a zůstavitelem uzavřít podařilo, z čehož je zřejmé, že žalobce rozhodně zůstaviteli nepřenechával své nemovité věci či své ideální podíly k jejich užívání bezplatně. Na tvrzeních žalované je také minimálně zarážející, že si troufá vyjadřovat také ke stavu či situaci v době, kdy se zůstavitelem nežila, tedy do cca poloviny roku 2021, když sama uvádí, že společnou domácnost se zůstavitelem vedly až od 16. 10. 2021, tedy z logiky věci o tomto období, respektive o vztahu žalobce se zůstavitelem či jejich jednáních či dohodách z této doby ani nemohla být svědkem. Tvrzení žalované, že žalobce nikdy jakoukoliv formou neprojevil zájem o užívání domu, je pro žalobce překvapivě kategorické, když dům byl postaven v roce 2011. Nad to není pravdivé ani tvrzení žalované, že tu žalobce nevyzval k užívání předmětné nemovité věci, neboť po úmrtí zůstavitele se s žalovaného sešel a tlumočil jí svůj náhled na věc, který zahrnoval tu skutečnost, že předmětné nemovité věci bude užívat výlučně on a budou také převedeny do jeho výlučného vlastnictví, což žalovaná dosti neurvale odmítla. Argumentaci žalované o tom, že žalobce nikdy nevyzval zůstavitele či žalovanou k vydání klíčů, považuje žalobce za logickou, neboť měl povědomí o tom, že předmětné nemovité věci užívá otec, že tam fakticky bydlí, tak proč by žalobce potřeboval klíče od této nemovité věci, obzvláště za situace, kdy měl rodinné bydlení zajištěno jinde. V předmětné nemovité věci se nachází toliko jediná bytová jednotka, kterou otec žalobce a následně s ním i žalovaná užívali tím způsobem, že v předmětné nemovité věci nebyla volná místnost, kterou by mohl alespoň teoreticky využívat žalobce, jinými slovy, i kdyby žalobce k nemovité věci měl klíče, pak by tuto stejně nemohl užívat a současně by použitím předmětných klíčů zasahoval do soukromí a svým způsobem též do domovní svobody jiného, tedy by takové klíče pro něho byly neopotřebitelné. Pro posouzení důvodnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost dobrovolně. Navíc ani faktické poměry vytvořené jedním ze spoluvlastníků, zde zůstavitel v podobě užívání celých nemovitých věcí, neumožňovaly druhému spoluvlastníkovi (žalobci) užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem. Jak je zřejmé i z tvrzení žalované, žalobce nedisponoval klíčem od předmětné stavby, tento mu nebyl nikdy vydán, během teoretická možnost užívání domu mu tedy byla zůstavitelem a následně i žalovanou znemožněna. Navíc byla znemožněna též popsanou fakticitou užívání jedné bytové jednotky. V této věci se pak snoubí oba důvody pro vznik bezdůvodného obohacení, jak tyto vyplývají z citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 225/2023 ze dne 8. 3. 2023, přičemž za dostatečný pro vznik nároku lze považovat i jen jeden z těchto důvodů. Brání-li se žalovaná také tvrzením, že předmětné nemovité věci užívala spolu se zůstavitelem a souhlasem zůstavitele, pak žalobce připomíná, že svou žalobou necílí na žalovanou z titulu vydání bezdůvodného obohacení za její užívání nemovité věci do smrti zůstavitele, ale toliko z titulu dědičky po zůstaviteli, když tedy fakticky žaluje vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně zůstavitele, proto jde u polovičního spoluvlastnictví žalobce a zůstavitele o nárok týkající se toliko jedné čtvrtiny, neboť polovina nároku z poloviny dle závěti přísluší právě žalované. Vůči žalované žaloba směřuje až za období od smrti zůstavitele do 10. 4. 2023, kdy předmětnou nemovitost k písemné výzvě žalobce žalovaná opustila. Pokud žalovaná uvádí, že své právo užívání odvozovala právě od zůstavitelova oprávnění vyplývajícího z dohody nemovitostí užívat, pak s tímto již žalobce nesouhlasí, neboť nečiní nesporným, že by mezi ní a otcem (zůstavitelem) byla dohoda o užívání předmětných nemovitých věcí, natož, aby toto užívání bylo sjednáno jako bezplatně. K žalovanou tvrzenému nedostatku pasivní věcné legitimace ve vztahu k nároku, který směřuje proti zůstaviteli, žalobce uvádí, že s touto případnou námitkou se vypořádal již v článku II své žaloby, kde velmi podrobně vylíčil své právní úvahy vyplývající jednak ze znění příslušných zákonů, na něž žalobce odkázal, jakož i z ustálené rozhodovací praxe soudu. S do ohledem na znění ust. § 13 OZ pak žalobce očekává, že tato věc bude rozhodnuta obdobně jako jim naznačené shodné právní případy, tedy se žalobce domnívá, že tyto námitky žalované jsou zcela liché. V podrobnostech své argumentace žalobce odkazuje právě na článek II žaloby. K argumentaci žalované, že má být podaná žaloba projevem agresivního postupu žalobce, pak žalobce nepovažuje za nutné se obšírně vyjadřovat, a to zejména z toho důvodu, že má za to, že naopak řešení věci právními prostředky je civilizovaným způsobem řešení sporu, pokud se strany nedohodnou na jiném řešení, přičemž je to bohužel právě žalovaná, které jakékoliv návrhy žalobce na smírné vyřešení věci, a to nejen této, ale i v rámci dědického řízení jako ta takovém, torpédovala, a to poměrně lidsky agresivním a vůči žalobci jako synovi zůstavitele až nepochopitelně neurvalým způsobem, a to zejména s přihlédnutím k tomu, jak dlouho žalovaná se zůstavitelem žila a jak za tak krátkou dobu pustila zůstavitelovi žilou. Závěrem žalobce uvedl, že považuje nadále žalobu za oprávněnou, nikoliv za předčasnou a má za to, že žalovaná je pasivně věcně legitimována ve vztahu k nároku, který směřuje proti zůstaviteli.

5. Žalovaná ve své duplice ze dne 26. 9. 2023 uvedla, že její vyjádření ze dne 10. 8. 2023 nebylo reakcí na kvalifikovanou výzvu ve smyslu ust. § 114b OSŘ, jak se žalobce nově domnívá. V tomto vyjádření žalovaná popírá existenci skutkových předpokladů k oprávněnosti nároku žalobce, které je povinen tvrdit a prokazovat právě žalobce. Dlouhodobý faktický stav bezplatné užívání není právně absurdní, jak se domnívá žalobce, ale svědčí o existenci konkludentní dohody. Za absurdní považuje žalovaná tvrzení žalobce, že zůstavitel předmětné nemovitosti užíval na úkor žalobce a že by snad zůstavitel žalobce jednostranně z užívání nemovitostí vyloučil a měl by za toto užívání žalobci poskytovat finanční náhradu. To vše situaci, kdy zůstavitel rodinný dům [hodnota] postavil, zaplatil, udržoval a celý pojistil a hradil pojištění a žalobci, popřípadě jeho rodině, zejména jeho manželce za svého života daroval značné majetkové hodnoty, mimo jiné i nemovité věci, jak vyplývá z katastru nemovitostí. Žalovaná je přesvědčena, že za života svého otce by si žalobce nedovolil požádat o finanční náhradu za užívání rodinného domu [Anonymizováno] včetně přilehlých pozemků. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla nucena se z domu č. p. 45 vystěhovat, nemá k dispozici žádné listiny a má za to, že veškeré nemovitosti má v držení právě žalobce, který má vysvětlovací povinnost. Pokud jde o úvahy žalobce týkající se možnosti či nemožnosti užívat rodinný [Anonymizováno] a držet klíče od domu, jedná se pro věc o nevýznamné úvahy, neboť pohnutky žalobce, kterého ho vedly k tomu, že o užívání či klíče neprojevil zájem, nejsou právně významné. Není pravdou, že v rodinném [Anonymizováno] se nachází pouze jedna bytová jednotka, jak uvádí žalobce, neboť z údajů RIAN katastru nemovitostí vyplývá, že v domě se nachází dva byty. Pokud jde o naprosto nemístné vyjádření žalobce k povaze a délce soužití žalované se zůstavitelem, nepovažuje žalovaná za potřebné toto komentovat. Žalovaná pouze podotýká, že by žalobce měl respektovat poslední vůli svého otce vyplývající ze závěti.

6. Soud ve věci nařídil jednání dne 20. 11. 2023, ke kterému předvolal právní zástupce obou účastníků. Dne 9. 11. 2023 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce, ve kterém uvádí, že příliš nerozumí žalovanou poukazovanému darování směrem k předmětu tohoto řízení, kdy je žalováno vydání bezdůvodného obohacení týkající se zcela jiné nemovité věci, než je předmětem darovacích smluv. Zároveň k tomu upřesňuje, že jedno darování se netýká ani žalobce, ale výlučně jeho manželky, přičemž tato byla pouze prostředníkem přesunu nemovitých věcí k další osobě, neboť od cca dva roky později tyto pozemky darovala konečnému vlastníkovi. Žalobce poukazuje na to, že z podání žalované je zjevná snaha působit na soud ve smyslu prezentace žalobce jako nevděčného syna, který nemá na žalobou uplatňovanou částku nárok, nicméně realita je přesně opačná, žalobce měl s otcem po celou dobu života dobrý vztah a velmi úzce v oblasti nemovitých věcí (realit) spolu pracovali. Žalobce má mnoho let realitní kancelář, při této spolupráci docházelo v řadě převodů mezi žalobcem a zůstavitelem, tudíž vytržení jedné darovací smlouvy, nad to z roku 2003, z tohoto kontextu může být pouze matoucí. Je to naopak žalovaná, která s otcem žalobce byla v partnerském vztahu necelé dva roky a cca rok a čtvrt byli manželé, ale v různých podobách, například zaplacení jejího nového auta za více než [částka], šperky za téměř [Anonymizováno], dar [Anonymizováno], dar [částka], bezplatná měsíční plnění ve výši [částka] od června 2021 do ledna 2023 [Anonymizováno] Kč, celkem cca [Anonymizováno] Kč za necelé 2 roky, z něho doslova tahala peníze, přičemž jej v závěru jeho života připravila o téměř veškeré životní úspory, když z částky cca [Anonymizováno] v dubnu 2021 mu zbylo ke dni úmrtí v lednu 2023 [částka]. Není rovněž pravdou, že by žalovaná byla nucena se z předmětného domu vystěhovat, natož snad, aby to odstěhování bylo provedeno tak, že by žalovaná neměla možnost si cokoliv, včetně případných listin odnést, přičemž ohledně peněz a dalších cenných věcí měla na jejich odnesení času dost. Žalobce pouze kultivovanou a právní formou vyzval k řešení užívání společné věci, neboť vzhledem k závěti žalobcova otce je faktický stav takový, že žalobce vlastní 3/4 rodinného domu a žalovaná 1/4, a to prostřednictvím řešení otázky bezdůvodného obohacení a do budoucna případného nájmu. Žalobce tedy žalovanou nenutil se vystěhovat, jen ji avizoval, jako tříčtvrtinový vlastník rodinného domu a dokonce výlučný vlastník řady žalovanou užívaných nemovitostí okolo rodinného domu, že ostatně jako v běžném životě se za užívání věcí platí, načež se žalovaná rozhodla vystěhovat, což žalobci oznámila pouze formou SMS. Žalobce má taktéž za to, že výstavbu rodinného domu realizovali se svým otcem společně, každý se podílel určitým způsobem včetně zapojení do financování, nicméně nejspíš je skutečností, že žalobcův otec tento dům udržoval a platil pojistné, což ostatně žalobce považoval za logické, když jej výlučně na úkor žalobce užíval. K otázce vznesené žalovanou ohledně toho, že dle údajů RIAN katastr nemovitostí jsou v rodinném domě evidovány dva byty, žalobce uvádí, že formálně tomu tak sice bylo a je, avšak reálně, tedy stavebně rodinný dům na dvě bytové jednotky rozdělené není, není to například ani požárně odděleno, přičemž všechny místnosti jsou vnitřně propojené a rodinný dům disponuje a disponoval vždy toliko jedním elektroměrem, jedním vodoměrem a jedním plynoměrem. Dle vědomí žalobce jeho otec a následně žalovaná od léta do dubna 2023 měl své věci ve všech místnostech v domě, například ve druhé kuchyňce lednici s mrazákem a další spotřebiče, které normálně a prakticky nyní užíval. Žalobce závěrem znovu poukazuje na to, že předmětný rodinný dům není a v minulosti nebyl jedinou nemovitou věcí, kterou žalobce spoluvlastnil se svým otcem, přičemž minimálně u části spoluvlastněných věcí existovala dohoda spoluvlastníků, která jednoznačně prokazuje, že ohledně jiných nemovitých věcí si totéž vůči svému otci v rozporu s tvrzením žalované dovolil. Žalobce je toho názoru, že tuto skutečnost v řízení již prakticky tvrdil a navrhl důkazy k prokázání této skutečnosti. Nic to však nemění na tom, že formulace užitá žalovanou neodpovídá realitě a má zjevně za cíl toliko útočit na emoce žalobce.

7. Při jednání dne 20. 11. 2023 se soud pokusil o smírné vyřešení sporu, avšak neúspěšně. [jméno FO] zahájení jednání byly provedeny listinné důkazy, a to informacemi o stavbě, seznamem nemovitostí, protokolem, výzvou k vydání, výpisem z katastru nemovitostí, ohlášením, čestným prohlášením, smlouvou o podnájmu, darovací smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí, darovací smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí. Účastníci byli poučeni o zákonné koncentraci řízení a rovněž bylo dáno poučení podle ust. § 118a odst. 3 OSŘ žalobci, aby označil důkaz k prokázání výše bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout l užívání předmětných nemovitých věcí bez právního důvodu. Zároveň bylo dáno poučení podle ust. § 118a odst. 1,3 OSŘ žalované, aby případně doplnila tvrzení o tom, zda, kdy konkrétně, jakou formou a případně s jakým konkrétním obsahem bylo mezi žalobcem a zůstavitelem dohodnuto bezplatné užívání předmětných nemovitých věcí, zároveň, aby o tom žalovaná soudu označila důkazy, případně listinné důkazy, zároveň soudu předložila. Oba účastníci byli zároveň poučeni o procesních následcích nesplnění těchto procesních povinností. Účastníkům byla shodně poskytnuta dodatečná lhůta k doplnění tvrzení a k označení důkazů v délce 30 dnů od doručení stejnopisu protokolu z tohoto jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce navrhl důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí, soud jednání odročil na neurčito, a to za účelem opatření znaleckého posudku.

8. Žalovaná doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ze dne 20. 12. 2023 uvedla, že tvrdí, že zůstavitel, otec žalobce užíval rodinný dům [hodnota] včetně přilehlých pozemků ve vlastnictví žalobce bezplatně, a to na základě dohody se žalobcem uzavřené v konkludentní formě, přičemž platí, že konkludentní právní jednání je vyjádřeno jiným způsobem než slovy. Jde o faktické chování, ze kterého vyplývá určitá právně relevantní vůle jednajícího. Podle judikatury Nejvyššího soudu platí, že úsudek o existenci konkludentně projevené vůle účastníků je třeba založit na úvaze vycházející z toho, co zjištěné vnější skutkové okolnosti v právních vztazích obvykle znamenají. Z hlediska závěru o obsahu projevené vůle není podstatné, zda účastník při projevování vůle sledoval jiný cíl, než který ve skutečnosti projevil, významný není ani motiv či pohnutka, tedy vzdálenější předpoklady a představy, z nichž jednající vychází. Podstatné je pouze to, co lze hodnotit, tedy, jakou vůli účastník ve skutečnosti projevil. Žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3583/2019. O uzavření dohody o bezplatném užívání předmětných nemovitostí zůstavitelem svědčí dlouhodobý faktický stav, kdy zůstavitel rodinný [Anonymizováno] užíval od jeho dokončení v roce 2012 spolu se svou tehdejší manželkou [jméno FO]. [jméno FO] její smrti v lednu 2018 užíval zůstavitel bezplatně předmětné nemovitosti dále a od 24. 6. 2021 je užíval bezplatně společně se žalovanou, a to až do své smrti dne 10. 1. 2023. Zůstavitel rodinný dům [Anonymizováno], ve kterém se nachází dvě bytové jednotky, postavil, zaplatil, udržoval a celý pojistil a platil pojištění. Za této situace je obtížně představitelné, že zůstavitel předmětné nemovitosti užíval na úkor žalobce, kterého z užívání nemovitosti, popřípadě její části vyloučil. Sám žalobce ve svém vyjádření za dne 4. 9. 2023 uvedl, že nikdy nevyzval zůstavitele či žalovanou k vydání klíčů, neboť měl povědomí o tom, že předmětné nemovité věci užívá otec (zůstavitel), že tam fakticky bydlí, tak proč by žalobce potřeboval klíče od této nemovité věci, obzvláště za situace, kdy měl rodinné bydlení zajištěno jinde. Žalobcem uplatněný nárok vztahující se k užívání předmětných nemovitostí zůstavitelem je nárokem daná náhradou za vyloučení žalobce z užívání společné věci, popřípadě za omezení jeho spoluvlastnického práva. Žalovaná zde odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3709/2017 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka]. Z výše uvedeného vyjádření žalobce je však zřejmé, že z užívání společné věci nebyl zůstavitelem vyloučen, ani nedošlo proti jeho vůli k omezení jeho spoluvlastnického práva. To, že zůstavitel předmětné nemovitosti dlouhodobě, tedy více než 10 let bezplatně užíval, žalobce akceptoval, což jednoznačně svědčí pro závěr o existenci konkludentní dohody o bezplatném užívání nemovitostí. Žalovaná má za to, že uvedené okolnosti svědčí o tom, že uzavřená dohoda o bezplatném užívání předmětných nemovitostí zůstavitelem existovala již od doby vzniku spoluvlastnictví a k prokázání její existence v rozhodném období navrhuje žalovaná svou účastnický výslech.

9. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 21. 12. 2023 uvedl, že výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 3 OSŘ vyhověl již při jednání samotném, když za účelem prokázání výše bezdůvodného obohacení navrhl k důkazu opatření znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí. Současně žalobce doplňuje svá žalobní tvrzení a důkazní návrhy v koncentrační lhůtě tak, že tvrdí že dle jeho informací se po jednání konaném dne 20. 11. 2023 žalovaná snažila oslovovat různé osoby, a to za účelem, aby jí tyto osoby nebo některé z nich poskytly svědectví jako důkaz k jejímu tvrzení o tom, že zde existovala dohoda o bezplatném užívání nemovité věci mezi žalobcem a zůstavitelem. Bez ohledu na skutečnost, že takovýto způsob získávání důkazů se jeví žalobci v lepším případě zvláštní, nejde stále o stěžejní tvrzení žalobce. Jednou z takto kontaktovaných osob byl i pan [adresa], starosta obce [adresa], který byl rodinným přítelem zůstavitele. Poté, co byl tento žalovanou osloven, kontaktoval telefonicky žalobce a informoval jej o obsahu telefonátu se žalovanou. Ve sdělení [adresa] se po něm žalovaná domáhala shora popsaného svědectví, přičemž pan [adresa] o obsahu telefonátu se žalovanou žalobci mimo jiné sdělil, že v průběhu hovoru mu žalovaná beze lsti řekla, že do dědického řízení nevěděla, že předmětná nemovitá věc je ve spoluvlastnictví žalobce a zůstavitele a uvedla, že to pro ni bylo překvapivé zjištění, neboť se po celou dobu soužití se zůstavitelem domnívala, že předmětná nemovitá věc je ve výlučném vlastnictví zůstavitele. Toto tvrzení žalobce a důkazy, toto prokazující, směřují pak k tomu, že pokud žalovaná zůstavitele nevěděla, že předmětná nemovitá věc je v podílovém z spoluvlastnictví žalobce a zůstavitele, tedy pokud se domnívá, že je ve výlučném vlastnictví zůstavitele, pak z pohledu žalované nemohlo dojít k uzavření žádné dohody o bezplatném užívání nemovitých věcí mezi žalobcem a zůstavitelem, kterou nyní tvrdí. Taktéž to vypovídá o tom, že žádný svědek nemohl být přítomen na ničemu, kdy by se žalovaná za života zůstavitele vyjadřovala k tomu, že by snad měla být dohoda o bezplatném užívání nemovitých věcí mezi žalobcem a zůstavitelem uzavřena. Tedy takové tvrzení žalované jejíž z podstaty věci nepravdivé a žalovaná jej objektivně nemůže řízení prokázat.

10. Žalobce se pak podáním ze dne 12. 1. 2024 podrobně vyjádřil k doplnění skutkových tvrzení žalované, kde opakovaně poukázal na ustálenou soudní judikaturu.

11. Soud opatřil znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí.

12. Žalobce na výzvu soudu zaplatil zálohu na vypracování tohoto znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč, a to dne 7. 3. 2024.

13. Podáním ze dne 26. 7. 2024 navrhl žalobce rozšíření žaloby o částku 40 533,75 Kč na celkovou žalovanou částku 472 608,75 Kč, a to právě s odkazem na soudem opatřený znalecký posudek, žalobce v tomto podání odkázal na v daném místě a čase znaleckým posudkem zjištěné obvyklé nájemné. U rodinného domu soudní znalkyně dospěla v roce 2020 k obvyklému nájemnému 25 629 Kč měsíčně, tedy celkem za 12 měsíců činí obvyklé nájemné 307 550 Kč, v roce 2021 dospěla znalkyně k obvyklému nájemnému 26 449 Kč měsíčně, tedy za 12 měsíců činí obvyklé nájemné 317 392 Kč, v roce 2022 pak soudní znalkyně dospěla k obvyklému nájemnému 27 454 Kč měsíčně, celkem tedy za rok 2022 činí 329 453 Kč a v roce 2023 zjistila znalkyně obvyklé nájemné 31 600 Kč měsíčně, tedy za tři měsíce roku 2023 činí celkem obvyklé nájemné 94 800 Kč. S ohledem na to, že žalobce byl podílovým spoluvlastníkem uvedeného rodinného domu s podílem 1/2 a dále, že v leden 2020-2022 spadá pohledávka žalobce do pasiv dědictví, nárokuje žalobce z uvedeného celkového obvyklého nájemného za rok 2020–2022 pouze 1/4. Za rok 2023, tedy za tři měsíce tohoto roku, kdy rodinný dům užívala výlučně žalovaná, pak žalobce nárokuje 3/4 znalcem zjištěného obvyklého nájemného za rok 2023, neboť žalobce byl polovičním vlastníkem těchto nemovitých věcí a smrtí zůstavitelem mu připadla další 1/4 k jeho polovině, když připadla žalované. Celkem tedy nárok žalobce v souvislosti s nájemným za užívání rodinného domu činí 309 698,75 Kč. Dále pak žalobce nárokuje rovněž bezdůvodné obohacení za užívání pozemku samostatně oplocené zahrady o výměře 2451 m, u které znalkyně zjistila obvyklé nájemné ve výši 7 299 Kč měsíčně v roce 2020, celkem tedy 87 593 Kč za celý rok, dále ve výši 7 533 Kč měsíčně v roce 2021, tedy celkem 90 396 Kč za celý rok, dále 7 819 Kč měsíčně v roce 2022, tedy celkem 93 831 Kč za celý rok a ve výši 9 000 Kč měsíčně v roce 2023, tedy celkem ve výši 27 000 Kč 3 měsíce roku 2023. Protože žalobce byl výlučným vlastníkem těchto nemovitých věcí, má nárok na součet uvedených částek z let 2020–2022, avšak vzhledem k tomu, že ohledně let 2020-2022, spadá tato pohledávka do pasiv dědictví, pak žalobce nárokuje polovinu z těchto částek za roky 2020-2022. Za tři měsíce roku 2023 však žalobce nárokuje bezdůvodné obohacení v plné výši obvyklého nájemného za tři měsíce roku 2023, tedy částku 27 000 Kč, neboť po tuto dobu užívala pozemek výlučně žalovaná. Celkem tak nárok žalobce v souvislosti s užíváním pozemku činí 162 910 Kč. Celkový nárok žalobce vůči žalované dle částek zjištěných soudem zadaným znaleckým posudkem tak podle žalobce činí 472 608,75 Kč.

14. Soud rozhodl o přiznání znalečného ve výši 19 800 Kč, které bylo vyplaceno žalobkyni, z toho částka 5 000 Kč ze zálohy složené žalobcem.

15. Na výzvu soudu zaplatil žalobce doplatek soudního poplatku z rozšíření žaloby ve výši 2 027 Kč, a to dne 16. 9. 2024.

16. Soud ve věci nařídil jednání na 21. 11. 2024, ke kterému předvolal právní zástupce účastníků a soudní znalkyni. Soud rozhodl, že návrh žalobce na změnu (rozšíření) žaloby se připouští, a provedl důkaz seznamem a informacemi a rovněž znaleckým posudkem a taktéž výslechem soudní znalkyně. Poté soud jednání odročil na 20. 1. 2025, a to za účelem navrhovaných účastnických výslechů. Soud přiznal znalkyni znalečné v souvislosti s jejím výslechem ve výši 800 Kč.

17. Z informace o stavbě na č. l. 7 vyplývá, že v katastru nemovitostí jsou na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] zapsáni jako podíloví spoluvlastníci stavby v obci [adresa] stojící na pozemku parc. č. St. 267 žalobce a [tituly před jménem] [právnická osoba], a to každý s podílem ideální jedné poloviny.

18. Ze seznamu nemovitostí na č. l. 8 soud zjistil, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] jako výlučný vlastník pozemků parc. č. St. 72, jehož součástí je stavba, parc. č. St. [Anonymizováno] jehož součástí je stavba, parc. č. [Anonymizováno]

19. Z protokolu na č. l. 9 až 12 vyplývá, že v kanceláři notáře – soudního komisaře [tituly před jménem] [jméno FO], na adrese [Jméno advokátky], [adresa], který je z pověření Okresního soudu v [adresa] soudním komisařem ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno FO], [datum], posledně bytem [adresa], [Anonymizováno] zemřelým [datum], proběhlo dne 10. 5. 2023 od 10:00 hodin jednání, během kterého bylo zjištěno, že jedinými dědici ze závěti jsou pozůstalá manželka [Jméno žalované], nar. [Datum narození žalované], bytem [Anonymizováno], [adresa] a pozůstalý syn [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], bytem [adresa] [Jméno žalobce B] a že předmětem pozůstalosti je mimo jiné i stavby – rodinného domu [Anonymizováno] část obce [adresa], stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], zapsaná v katastru nemovitostí pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [Jméno advokátky].

20. Z výzvy k vydání na č. l. 13 soud zjistil, že tímto žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 304 925,81 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované vůči žalobci za užívání stavby [Anonymizováno] obci [adresa] zůstavitelem a později žalovanou a za užívání pozemků parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa].

21. Z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 23 vyplývá, že v katastru nemovitostí jsou na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] zapsáni jako podíloví spoluvlastníci stavby v obci [adresa] stojící na pozemku parc. [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [právnická osoba], a to každý s podílem ideální jedné poloviny.

22. Z ohlášení na č. l. 23 až 24 soud zjistil, že tímto byla dne 27. 9. 2012 u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [Jméno advokátky], ohlášena nová stavba k zápisu do katastru nemovitostí, a to rodinný dům v obci [adresa] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno]

23. Z čestného a souhlasného prohlášení na č. l. 24 až 25 vyplývá, že tímto [jméno FO], nar. 11. 8. 1961, bytem [adresa], prohlásila, že stavebníky rodinného domu na nově odděleném pozemku parc. [Anonymizováno] byli [tituly před jménem] [právnická osoba] a [Jméno žalobce A] a že souhlasí s tím, aby byli tito zapsáni jako výluční podíloví spoluvlastníci této stavby [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa], a to každý s podílem 1/2.

24. Ze smlouvy o podnájmu ze dne 1. 7. 2015 na č. l. 29 až 30 bylo zjištěno, že touto se žalobce jako pronajímatel dohodl se svým otcem [tituly před jménem] [jméno FO] na přenechání domu č. [Anonymizováno] v obci [adresa] k užívání, a to na dobu od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2025 za nájemné ve výši 36 000 Kč ročně.

25. Z darovací smlouvy ze dne 30. 4. 2003 na č. l. 33 až 34 vyplývá, že touto [tituly před jménem] [právnická osoba] jako dárce přenechal žalobci jako obdarovanému podíl 1/24 nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] v [adresa] pro katastrální území [Jméno advokátky] 3 a obec [Jméno advokátky].

26. Z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 34 až 35 bylo zjištěno, že [Jméno žalobce A] je zapsán v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Jčk, KP [Jméno advokátky], jako výlučný vlastník pozemků parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno]rodinný dům), pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č. ev., pozemku parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [Anonymizováno] pozemku parc. [Anonymizováno] pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota], to vše v katastrálním území [adresa] a obci [adresa].

27. Z darovací smlouvy ze dne 4. 3. 2021 na č. l. 36 až 37 soud zjistil, že [tituly před jménem] [právnická osoba] jako dárce daroval do výlučného vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] jako obdarované pozemky parc. č. [Anonymizováno], všechny v katastrálním území a obci [adresa], dále pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] všechny v katastrálním území a obci [adresa], a dále [Anonymizováno] všechny v katastrálním území a obci [adresa].

28. Z výpisů z katastru nemovitostí na č. l. 38 až 42 LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa], LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] a LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] je zapsána jako výlučný vlastník pozemků parc. č. [Anonymizováno] všechny v katastrálním území a obci [adresa], dále pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] všechny v katastrálním území a obci [adresa], a dále [Anonymizováno], všechny v katastrálním území a obci [adresa].

29. Ze seznamů a informací na č. l. 60 až 62 soud zjistil, že v katastru nemovitostí jsou na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] zapsáni jako podíloví spoluvlastníci stavby v obci [adresa] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [právnická osoba], a to každý s podílem ideální jedné poloviny a dále že jako výlučný vlastník pozemků parc. č. St. [Anonymizováno] parc. č[Anonymizováno] a parc. [Anonymizováno] je zde na LV č. [hodnota] pro stejné katastrální území zapsán [tituly před jménem] [právnická osoba].

30. Ze znaleckého posudku na č. l. 68 až 99 vyplývá, že nájemné za užívání domu č. [Anonymizováno] obci [adresa] činilo za 1 měsíc roku 2020 částku 25 629 Kč, za 12 měsíců roku 2020 celkem 307 550 Kč, za 1 měsíc roku 2021 částku 26 449 Kč, za 12 měsíců roku 2021 celkem 317 392 Kč, za 1 měsíc roku 2022 částku 27 454 Kč, za 12 měsíců roku 2022 celkem 329 453 Kč a za 1 měsíc roku 2023 částku 31 600 Kč, za 3 měsíce roku 2023 celkem 94 800 Kč a dále že nájemné za užívání pozemků zapsaných na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] parc. č. St. [Anonymizováno]. č. St. [Anonymizováno] parc. č. [hodnota] o celkové výměře 2451 m2 činilo za 1 měsíc roku 2020 částku 7 299 Kč, za 12 měsíců roku 2020 celkem 87 593 Kč, za 1 měsíc roku 2021 částku 7 533 Kč, za 12 měsíců roku 2021 celkem 90 396 Kč, za 1 měsíc roku 2022 částku 7 819 Kč, za 12 měsíců roku 2022 celkem 93 831 Kč a za 1 měsíc roku 2023 částku 9 000 Kč, za 12 měsíců roku 2023 celkem 27 000 Kč.

31. Z výpovědi soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vyplynulo, že v plném rozsahu odkázala na znalecký posudek číslo [č. účtu].

32. Z účastnické výpovědi žalované [Jméno žalované] vyplývá, že se zůstavitelem se znala od roku 1986 z obce [adresa], kde v té době oba bydleli, avšak každý se svým partnerem, neboť žalovaná byla vdaná a zůstavitel měl přítelkyni, později manželku. V době, kdy zůstaviteli manželka zemřela, tak dělal ředitele ve firmě, kde byla zaměstnaná i žalovaná, která byla v té době již rozvedená. [jméno FO] té doby si začali pracovně i soukromě více povídat. Do domu v obci [adresa] se k zůstaviteli přestěhovala asi 24. 6. 2021, nicméně již asi po dobu 1,5 roku před tím tam za ním dojížděla na návštěvy. Žalovaná se k zůstaviteli stěhovat nechtěla a už se ani nechtěla vdávat, ale nechala se přesvědčit. Před nastěhováním potkávala v domě u zůstavitele jen uklízečku a zahradnici, jejichž služeb zůstavitel využíval. Se žalobcem se tam po tu dobu, kdy zůstavitele pouze navštěvovala, nikdy nepotkala, až když se tam nastěhovala, a to už asi v létě 2021. Zůstavitel tehdy řekl synovi [jméno FO], že jsou partnery a že se tam žalovaná nastěhovala. Žalobce tam tehdy přijel s dětmi, vnoučaty zůstavitele. Žalobce tam jezdil nepravidelně, byl tam v létě 2021, pak asi na Vánoce a potom takhle s takovou frekvencí. Žalobce v tom domě žádné své věci neměl a neměl v tom domě ani žádné prostory, které by měl vyhrazené pro sebe a které by byly nějak nepřístupné a uzamčené. Naopak žalovaná už potom uklízela celý dům, zůstaviteli výslovně řekl, aby si ten dům zařídila a uklízela podle svého a aby vyhodila, co uzná za vhodné. V té době už zůstavitel uklízečku nevyužíval. Ten dům má dvě bytové jednotky, jednu větší, asi 4+1, druhou menší, asi 1+1. Se zůstavitelem obývali pouze větší bytovou jednotku, malou bytovou jednotku pouze uklízela, ale jinak byla prázdná, ale zařízená, dříve tam bydlel syn zemřelé manželky zůstavitele. Žalovaná se zůstavitelem se brali 16. října 2021. V době, kdy v tom domě se zůstavitelem žila, tak byla v domnění, že celý ten dům patří zůstaviteli. Až když se po jeho úmrtí zeptala nejlepšího zůstavitelova kamaráda [adresa], který jí řekl, že polovina domu patří žalobci, což vůbec netušila. Žalobce jí nikdy neřekl, že mu tam něco patří, že třeba ať si nevšímá poloviny toho domu, poloviny zahrady, ať to neuklízí, nic takového. Ten dům postavil zůstavitel, zaplatil ho a pojistil. Žalovaná si přesně nevzpomíná, kdy zůstavitel ten dům stavěl, jestli to bylo někdy v roce 2010 nebo tak nějak přibližně. Tehdy už pracovala ve stejném zaměstnání se zůstavitelem a jeho tehdejší manželkou, kteří jí ten dům ukazovali, chodila k nim na návštěvu. Oba jí říkali, že to platil on, že si ten dům postavil asi za 12 milionů plus ještě něco dalšího. Stavěli to pracovníci té firmy, u které všichni tři pracovali. Ačkoliv jí tehdy řekli, že výstavbu toho domu financoval zůstavitel, tak jí nikdo neřekl, že polovina toho domu patří žalobci. [jméno FO] chtěla, aby u soudu dosvědčil, že ten dům postavil zůstavitel, a že nevěděla o tom, že polovina toho domu patří žalobci. To svědectví po něm chtěla z toho důvodu, aby bylo zřejmé, že se neobohatila, když v tom domě bydlela. Pokud se dověděla až po úmrtí zůstavitele, že polovina domu patří jeho synovi, panu žalobci, tak skutečně nevěděla o tom, jestli mezi nimi byla uzavřená nějaká dohoda o úplatném nebo bezúplatném užívání celého domu ze strany zůstavitele. Zůstavitel vždy říkal žalované, že to je jeho dům, že si ho postavil. Nikdo netušil, že zemře tak brzy, říkal, že až tu jednou nebude, tak že žalovaná bude užívat tu garsonku v tom domě, zatímco ty větší prostory budou užívat třeba vnoučata. Pokud jde o ten dům č. p. [Anonymizováno] který stojí vedle, tak o něm věděla už od počátku, že patří synovi zůstavitele, ten dům pronajímal zůstavitel, to nájemné, které z toho pronájmu získávali, tak to si ponechával zůstavitel, to žalobci nepředával. Není jí známo vůbec nic o tom, zda mezi žalobcem a zůstavitelem, jejím tehdejším manželem, byla uzavřena, byť mlčky, anebo jen ústně, nějaká dohoda o tom, zda zůstavitel, případně se žalovanou, budou ten dům celý užívat bezúplatně, anebo naopak úplatně za nějakou částku. Skutečně neví o nic o tom, jestli mezi zůstavitelem a žalobcem byla uzavřena, byť třeba konkludentně, nějaká dohoda o bezúplatném užívání celého toho domu. č. p. [Anonymizováno] obcí [adresa]. Manžel vždy říkal, že to je jeho dům, že to je jeho sedačka, ona sama o tom nic jiného nevěděla. Neví, jestli v tom domě je více odběrných míst pro odběr elektřiny a plynu, případně jestli je tam více měřících zařízení. Žalovaná neví, proč by žalobce měl hradit spotřeby v té větší bytové jednotce, ale pokud by jí manžel tehdy řekl, že třeba tento měsíc bude hradit spotřeby nebo zálohy pan žalobce, tak by z toho aspoň mohla usoudit, že tam panu žalobci něco patří, takhle o tom vůbec neměla tušení. [jméno FO] chtěla dosvědčit pouze to, že nevěděla do té doby o tom, že žalobce je spoluvlastníkem toho domu. Určitě nechtěla po panu [adresa], aby jí u soudu nesvědčil, že byla mezi žalobcem a zůstavitelem uzavřena dohoda o bezúplatném užívání celého domu ze strany zůstavitele. Pohledávku žalobce, uplatněnou v tomto řízení, sporuje z toho důvodu, protože jí není nic známo o tom, jestli mezi žalobcem a zůstavitelem byla uzavřena nějaká dohoda, a to v jakékoliv formě, o bezúplatném užívání celého domu ze strany zůstavitele. Tehdy ten dům užívala se zůstavitelem jako jeho přítelkyně, později jako jeho manželka a zůstavitel jí později řekl, že se v tom domě může chovat jako doma a může ho celý užívat. Není jí známo, že by její manžel platil synovi nějaké částky za užívání domu č. [Anonymizováno]. Před ní žalobce svého otce nikdy nežádal o zaplacení nějaké částky za užívání toho domu, to by si nedovolil. Pokud jde o pronájem domu číslo popisné [Anonymizováno] tak jí je známo, že ten pořídil její manžel, opravil ten dům a z toho důvodu si také ponechával nájemné z jeho pronájmu. Bral to tak, že když to pořídil a opravil a když se o to stará, tak si to ponechává. Není jí známo, že by měli mezi sebou žalobce a zůstavitel nějakou dohodu o tom, že otec bude synovi platit nějakou částku z toho pronájmu. Její manžel měl k synovi, žalobci, pěkný vztah. Zůstavitel pro syna a pro vnoučata žil. Její manžel pořídil žalobci nějaký penzion na [adresa] a nějaký panelák v [adresa]. Žalované je známo, že opravy toho paneláku taky zčásti prováděli zaměstnanci firmy zůstavitele. Životní úroveň zůstavitele byla velmi vysoká, měl rád víno a koňak, takže měsíčně si objednával x vín a koňaků. Často hostil přátele, kamarády, pořádal večírky, zajišťoval jídlo a pití, občerstvení, také rád dával dárky. Žalované posílal na účet 50 000 Kč měsíčně, žalovaná také sama nakupovala ze svých. Také jí říkal, že je domluvený se synem, že až bude žalovaná v důchodu, tak že je domluvený se synem, že ten mu bude posílat 60 000 Kč, aby si zachoval životní úroveň, což žalovaná ani nechtěla, vysvětlovala mu, že to spolu zvládnou. Není jí nic známo ani o tom, že by manžel předával žalobci nějaké peníze za pronájem nebo užívání těch pozemků. Žalované nebylo známo ani nic o tom, že by ty pozemky patřily žalobci. Jiná situace byla s domem č. p. [Anonymizováno] s těmi pozemky za tím domem, které s tím souvisí, neboť to jí manžel řekl, že ten dům a ty pozemky k tomu navazující patří synovi. Když to ještě bylo v tom původním režimu, kdy manžel využíval uklízečku a zahradnici, tak se zahradnice starala o celou zahradu, to znamená, že tam byl rybník a byly tam skalky. Jednalo se o pozemky, které patřily k domu č. p. [Anonymizováno] Pokud jde o pozemky související s domem č. [Anonymizováno] tak to pouze čas od času nechal manžel posekat, někoho si na to vždy najal, o tyto pozemky se ta zahradnice nestarala. Vůbec ji nezajímalo, který pozemek komu patří, také vůbec nechodila do manželovy pracovny, nevěděla tedy, který pozemek komu patří. Z toho domu se odstěhovala buď 6. nebo 10. 4. 2023, přesně neví, ale jednalo se o pátek. Neví, jestli v té době, když žila se zůstavitelem, měl žalobce klíč od toho domu nebo od té menší bytové jednotky, v každém případě od brány přístup měl, tudy jezdil, ale pokud jde o klíče, tak když manžel zemřel, tak předala žalobci všechny klíče manžela. Nikdy se nestalo, aby třeba přijeli s manželem domů, a žalobce už tam třeba uvnitř toho domu byl. Vždy si nejdříve spolu telefonovali, když měl žalobce přijet. Příjezdová cesta je takový úzký pozemek, ale to také nevěděla, že ten pozemek patří panu žalobci, to se dověděla až později. Neví o tom, že by byl stavebníkem toho domu č. p. [Anonymizováno] jiný než manžel, vždy měla za to, že to byl on. Žalovaná neví o tom, že by o vydání stavebního povolení nebo kolaudační rozhodnutí požádal někdo jiný. Žalobce za ní přijel nějak těsně po úmrtí zůstavitele, ptal se, jak se jí daří. Řešili spolu tehdy pistole, neboť manžel měl zbrojní průkaz a pistole, které se musely odevzdat. Ten dům č. p. [Anonymizováno] řešen takovým způsobem, že ty dvě samostatné bytové jednotky byly přístupné samostatně už zvenčí, každá má zvenčí svůj samostatný vchod. V té menší bytové jednotce byla k dispozici lednice, ale moc se nevyužívala, jen nárazově, když třeba pan [adresa] přinesl manželovi nějaké maso, tak nárazově jeden den ano. 33. [jméno FO] provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

34. Žalobce je synem zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO], který zemřel 10. 1. 2023, a podle závěti je dědicem po tomto zůstaviteli. Žalobce byl do 10. 1. 2023 spoluvlastníkem rodinného domu na adrese [adresa], stojící na pozemku KN par. č. St. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], a to s ideálním podílem ve výši jedné poloviny., zatímco druhou polovinu vlastnil zůstavitel. [jméno FO] 11. 1. 2023 se podíl žalobce zvýšil na tři čtvrtiny, neboť oba účastníci zdědili polovinu poloviny po zůstaviteli. Žalobce je zároveň výlučným vlastníkem pozemků KN zapsaných na LV číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Žalovaná je poslední manželkou zůstavitele a podle závěti také dědicem po tomto zůstaviteli. Žalovaná výlučně od 11. 1. 2023 užívala rodinný dům na adrese [adresa], a to do 10. 4. 2023. Dědické řízení po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO], které je vedeno [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] dosud nebylo skončeno. Během dědického řízení vyšlo najevo, že mezi účastníky jako dědici existuje spor o pohledávce žalobce za zůstavitelem, a proto k ní jako k pasivu dědictví nebylo dosud přihlíženo. V řízení o pozůstalosti není dalších v úvahu připadajících dědiců, přičemž v rámci dědického řízení již byl okruh dědiců určen a v příslušné lhůtě nebyl zahájen žádný spor o dědické právo. Dle závěti uplatněné v dědickém řízení náleží každému z účastníků jedna polovina dědictví. Zůstavitel [tituly před jménem] [právnická osoba] a od léta roku 2021 společně se žalovanou rodinný dům na adrese [adresa], [adresa] a okolní pozemky. Spoluvlastníkem domu, konkrétně stavby na pozemku KN parc. č[Anonymizováno] katastrální území [adresa], byl do ledna 2023 v podílu 1/2 žalobce, který je zároveň výlučným vlastníkem dalších pozemků, které byly zůstavitelem [tituly před jménem] [jméno FO] a od léta roku 2021 také žalovanou v minulosti užívány, konkrétně pozemky KN na LV číslo [hodnota] pro katastrální území [adresa]. [jméno FO] 11. 1. 2023 všechny uvedené pozemky i uvedený rodinný dům užívala výlučně žalovaná, a to do 10. 4. 2023. Mezi žalobcem a zůstavitelem, potažmo žalovanou nebyla sjednána nájemní či jiná smlouva, a proto na straně zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] a od 11. 1. 2023 na straně žalované vznikalo bezdůvodné obohacení. V části týkající se bezdůvodného obohacení zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] jde o dluh dědictví. Ohledně spoluvlastněného domu nebyla mezi žalobcem a zůstavitelem uzavřena žádná dohoda spoluvlastníků, přičemž [tituly před jménem] [právnická osoba] předmětné věci užíval výlučně, tedy nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Vůči žalované žalobce uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání všech shora specifikovaných nemovitých věcí v období od 11. 1. 2023, neboť od té doby nemovité věci užívala výlučně žalovaná, ačkoliv nebyla jejich vlastníkem, respektive výlučným vlastníkem. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dopisem ze dne 5. 4. 2023 v podobě předžalobní výzvy k úhradě dlužných částek s termínem do 12. 4. 2023. K úhradě dlužné částky ke dni podání žaloby ani zčásti nedošlo. U rodinného domu bylo zjištěno obvyklé nájemné v roce 2020 ve výši 25 629 Kč měsíčně, tedy celkem za 12 měsíců činí obvyklé nájemné 307 550 Kč, v roce 2021 ve výši 26 449 Kč měsíčně, tedy za 12 měsíců činí obvyklé nájemné 317 392 Kč a v roce 2022 ve výši 27 454 Kč měsíčně, celkem tedy za rok 2022 činí 329 453 Kč a v roce 2023 ve výši 31 600 Kč měsíčně, tedy za tři měsíce roku 2023 činí celkem obvyklé nájemné 94 800 Kč. Za užívání pozemku samostatně oplocené zahrady o výměře 2451 m bylo zjištěno obvyklé nájemné ve výši 7 299 Kč měsíčně v roce 2020, celkem tedy 87 593 Kč za celý rok, dále ve výši 7 533 Kč měsíčně v roce 2021, tedy celkem 90 396 Kč za celý rok, dále 7 819 Kč měsíčně v roce 2022, tedy celkem 93 831 Kč za celý rok a ve výši 9 000 Kč měsíčně v roce 2023, tedy celkem ve výši 27 000 Kč za 3 měsíce roku 2023.

35. Podle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

36. Podle ust. § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze žalované částky pak vyplývá z ustanovení § 1970 OZ ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

38. Podle ust. § 173 ZŘS pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

39. Podle ust. § 189 odst. 1 ZŘS nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

40. Podle ust. § 135 odst. 1 OSŘ soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

41. Podle ust. § 135 odst. 2 OSŘ jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

42. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 311/2020 ze dne 29. 10. 2020 řízení o žalobě na plnění se musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) všichni dědici, jinak je dán nedostatek věcné legitimace. Postavení jednotlivých dědiců ve sporu pak bude vyplývat z jejich postoje k tomu, zda pohledávka (nebo dluh) zůstavitele patří nebo nepatří do aktiv (nebo pasiv) dědictví. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že v projednávané věci se však ohledně pohledávky zůstavitele spočívající v nespotřebovaném výživném určeném pro dceru dědici zůstavitele v rámci dědického řízení neshodli na tom, zda tato pohledávka patří do aktiv dědictví, a proto k této sporné pohledávce nebylo v řízení a při projednání pozůstalosti přihlíženo a pohledávka nebyla v rámci dědického řízení vypořádána, což však neznamená, že by se dědici nemohli ohledně tohoto majetku domáhat svých práv žalobou mimo dědické řízení, a to i před skončením dědického řízení, neboť ust. § 189 odst. 2 ZŘS výslovně stanoví, že nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo k dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle ust. § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou, kterou soud projedná a rozhodne o ní ve sporném řízení, přičemž takovou žalobu (s výjimkou vlastnického práva, jež se nepromlčuje) lze podat ve lhůtě do tří let od právní moci usnesení soudu, kterým bylo skončeno dědické řízení, v němž bylo uplatňováno zařazení majetku do aktiv dědictví a v němž nedošlo k zařazení majetku do aktiv dědictví v důsledku postupu podle ust. § 172 odst. 2 ZŘS, přičemž na základě takové žaloby podané podle ust. § 189 odst. 2 ZŘS může být v závislosti na obsahu žaloby a žalobního petitu soudním rozhodnutím nejen odstraněna spornost aktiv nebo pasiv dědictví (při podání žaloby na určení), anebo může dojít také ke konečnému řešení vztahu mezi dědici na základě žaloby na plnění, při níž vyřešení otázky sporných aktiv (nebo pasiv) dědictví bude představovat posouzení předběžné otázky.

43. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2020 sp. zn. 21 Cdo 1305/2010 nebyl-li určitý majetek nebo dluh zařazen do aktiv nebo pasiv dědictví v důsledku postupu podle § 175k odst. 3 OSŘ nebo podle § 175l odst. 1 věty druhé OSŘ, soud v řízení o žalobě podle § 175y odst. 1 OSŘ vždy vypořádá práva účastníků k tomuto majetku nebo dluhům, i kdyby byl v řízení o dědictví učiněn závěr o jejich spornosti v rozporu se zákonem. Jde-li o právo k majetku patřícímu do dědictví, který nebyl v řízení o dědictví zařazen do aktiv dědictví v důsledku postupu podle § 175k odst. 3 OSŘ nebo podle § 175l odst. 1 věty druhé OSŘ, začne tříletá promlčecí doba k jeho uplatnění žalobou podanou podle § 175y odst. 1 OSŘ běžet (s výjimkou vlastnického práva) od právní moci usnesení soudu, kterým bylo skončeno dědické řízení, v němž bylo uplatňováno zařazení majetku do aktiv dědictví a v němž nedošlo k zařazení majetku do aktiv dědictví v důsledku postupu podle § 175k odst. 3 OSŘ nebo podle § 175l odst. 1 věty druhé OSŘ. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že k nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasi dědictví v důsledku postupu podle ust. § 175k odst. 3 OSŘ nebo podle ust. § 175l odst. 1 věty druhé OSŘ je jedním z předpokladů přípustnosti žaloby podávané podle ust. § 175y odst. 1 OSŘ, přičemž žaloba může být úspěšná jen tehdy, týká-li se takového majetku nebo dluhů, které se staly v řízení o dědictví spornými ve smyslu ust. § 175k odst. 3 OSŘ nebo ve smyslu ust. § 175l odst. 1 věty druhé OSŘ a k nimž se proto v řízení o dědictví nepřihlíželo. K nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví může v konkrétním řízení o dědictví dojít nejen v souladu s požadavky ust. § 175k odst. 3 OSŘ nebo ust. § 175l odst. 1 věty druhé OSŘ, ale také v rozporu se zákonem. Z pohledu řízení o žalobě podané některým z účastníků řízení o dědictví, jehož účastníky jsou všichni zůstavitelovi dědici, však není a ani nemůže být významné, zda nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví proběhlo v řízení o dědictví v souladu se zákonem.

44. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 dědic se může podle § 189 odst. 1 ZŘS domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 OSŘ) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 ZŘS, a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé ZŘS). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 ZŘS) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 193 odst. 1, část věty za středníkem ZŘS). Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na majetek, ohledně kterého je mezi dědici a pozůstalým manželem spor o to, zda byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů (§ 162 odst. 2 věty druhé ZŘS). Podání žaloby a vedení řízení o určení, že sporná aktiva pozůstalosti náležela ke dni smrti zůstaviteli (popř. že byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti) není důvodem k přerušení pozůstalostního řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že dědicové se mohou za stávající právní úpravy svých práv domáhat rovněž žalobou mimo řízení o pozůstalosti. Uplatnit svá práva žalobou mimo řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 189 ZŘS sice dědic může ještě před skončením řízení o pozůstalosti (ve vztahu k obsahově totožné předešlé právní úpravě srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005, nebo podle současné právní úpravy rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020), předpokladem však je, že jde o práva k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti při projednání pozůstalosti v důsledku neshody dědiců na rozhodných skutečnostech nepřihlížel. Naléhavý právní zájem na určení, že určitá mezi dědici sporná věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, může být dán z logiky věci jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 ZŘS), neboť jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak to ostatně plyne i z § 180 odst. 2 ZŘS. Nicméně od okamžiku, kdy nabude usnesení o dědickém právu právní moci, zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost aktiv (či pasiv) byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem ZŘS jakkoliv zohledněna v rámci pozůstalostního řízení (řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Zákon naopak výslovně stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva (či pasiva) pozůstalosti může definitivně vyřešit jen v řízení sporném, přičemž - z hlediska zvažovaného naléhavého právního zájmu - je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv (či pasiv) náležejících ke dni smrti zůstaviteli. Řečeno jinak po právní moci usnesení o dědickém právu se může dědic domáhat ve svůj prospěch vůči ostatním dědicům zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu.

45. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že jsou jedinými dědici po zůstaviteli [jméno FO], nar. 1. 4. 1955, posledně bytem [adresa], č[Anonymizováno], zemřelým dne 10. 1. 2023, s nárokem na dědický podíl podle závěti každý jednou polovinou, dále že dědické řízení dosud nebylo skončeno a že otázka nároku žalobce vůči zůstaviteli z titulu užívání předmětných nemovitých věcí, jež byly v rozhodné době let 2020 až 2022, resp. až ke dni úmrtí zůstavitele, v podílovém spoluvlastnictví žalobce a zůstavitele, resp. ve výlučném vlastnictví žalobce, je v dědickém řízení mezi nimi sporná, a proto k ní není v řízení o pozůstalosti přihlíženo jako k pasivu dědictví.

46. Nárok žalobce za období 3 měsíců roku 2023, jež není předmětem pozůstalostního řízení, žalovaná sporovala toliko s odkazem na to, že tyto nemovité věci užívala po právu jako pozůstalá manželka.

47. Z výše citované platné právní úpravy a ustálené judikatury vyplývá, že s ohledem na to, že účastníci jsou jedinými dědici po zůstaviteli, má žalobce právo se v tomto sporném řízení, a to ještě před skončením dědického řízení, vůči žalované domáhat žalobou na plnění svého nároku z titulu své pohledávky vůči zůstaviteli, která mezi účastníky dědického řízení zůstala sporná, a proto k ní nebylo jako k pasivu dědictví přihlíženo.

48. Jak shora uvedeno, ačkoliv žalovaná v řízení tvrdila, že mezi žalobcem a zůstavitelem existovala, a to minimálně v konkludentní formě, uzavřená dohoda o bezplatném užívání nemovitých věcí ve vlastnictví, resp. spoluvlastnictví žalobce, z účastnické výpovědi žalované, kterou navrhla jako důkaz k prokázání tohoto svého tvrzení, vyplynulo, že o žádné takové dohodě jí není nic známo. Z toho důvodu také soud nakonec upustil od účastnického výslechu žalobce, neboť ve shodě s ním měl za to, že výpověď žalobce by pro rozhodnutí ve věci byla za takové situace zcela nadbytečná, když žalovaná své tvrzení svojí výpovědí neprokázala a žádný jiný důkaz v tomto směru neoznačila.

49. Soud proto při posouzení předběžné otázky, zda pohledávka žalobce za zůstavitelem z titulu užívání nemovitých věcí ve vlastnictví, resp. spoluvlastnictví žalobce dospěl k závěru, že tato pohledávka ohledně období let 2020 až 2022, resp. přesněji do dne úmrtí zůstavitele, spadá do pasiv dědictví a že žalovaná tuto pohledávku žalobce sporuje pouze účelově, neboť žádná dohoda o bezplatném užívání těchto nemovitých věcí zůstavitelem, původně žalovanou v tomto řízení tvrzená, prokázána nebyla. Žalobcem bylo naopak v tomto řízení prokázáno, že mezi ním a zůstavitelem ve vztahu k jiným nemovitým věcem úplatná dohoda o jejich užívání uzavřena byla.

50. Jde-li o výši zjištěného obvyklého nájemného za nemovité věci v podílovém spoluvlastnictví žalobce a zůstavitele, resp. ve výlučném vlastnictví žalobce, žalovaná obsah znaleckého posudku nijak nezpochybňovala a soud má za to, že znalkyně své závěry řádně a přesvědčivě odůvodnila.

51. Zároveň provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by v rozhodném období uvedené nemovité věci, byť alespoň zčásti užíval žalobce. Soud má naopak za prokázané, a to zejména s ohledem na obsah účastnické výpovědi samotné žalované, že v období let 2020 až 2022 je užíval zůstavitel, zčásti společně se žalovanou a v období 3 měsíců roku 2023 po úmrtí zůstavitele výlučně sama žalovaná.

52. Soud se ztotožnil s argumentací žalobce, že s ohledem na to, že žalobce byl pouze podílovým spoluvlastníkem uvedeného rodinného domu č. p. [Anonymizováno] s pozemky v jednotném funkčním celku společně se zůstavitelem, a to každý s podílem ve výši 1/2, má nárok pouze na polovinu zjištěného obvyklého nájemného za období let 2020 až 2022 a že vzhledem k tomu, že ohledně let 2020 až 2022 spadá tato pohledávka do pasiv dědictví, jejichž nabyvateli jsou oba účastníci rovným dílem, domáhá se vůči žalované po právu touto žalobou pouze jedné čtvrtiny ze zjištěného obvyklého nájemného za období let 2020 až 2022. Vzhledem k tomu, že účastníci nabyli každý z jedné poloviny podíl zůstavitele na těchto nemovitých věcech, přičemž v roce 2023 žalovaná již tyto užívala v roce 2023 výlučně sama, domáhá se žalobce vůči ní oprávněně 3/4 zjištěného obvyklého nájemného. Celkem se tak žalobce vůči žalované po právu domáhá zaplacení částky 309 698,75 Kč (238 598,75 Kč za období let 2020 až 2022 a 71 100 Kč za období 3 měsíců roku 2023).

53. Je nutné dát za pravdu žalobci i v tom, že pokud byly ze strany zůstavitele v období let 2020 až 2022 a později v období 3 měsíců roku 2023 výlučně žalovanou užívány pozemky samostatně oplocené zahrady o výměře 2451 m2 ve výlučném vlastnictví žalobce, má žalobce nárok na plnou výši zjištěného obvyklého nájemného za období let 2020 až 2022, avšak z důvodu, že ohledně let 2020 až 2022 tato pohledávka opět spadá do pasiv dědictví, jejichž nabyvateli jsou účastníci rovným dílem, domáhá se po právu touto žalobou pouze jedné poloviny ze zjištěného obvyklého nájemného za období let 2020 až 2022. Vzhledem k tomu, že po dobu 3 měsíců v roce 2023 užívala žalovaná tyto pozemky výlučně sama a že žalobce je jejich výlučným vlastníkem, domáhá se žalobce vůči ní oprávněně zjištěného obvyklého nájemného v plné výši. Celkem se tak žalobce vůči žalované po právu domáhá zaplacení částky 162 910 Kč (135 910 Kč za období let 2020 až 2022 a 27 000 Kč za období 3 měsíců roku 2023).

54. Vzhledem k tomu, že žaloba byla shledána důvodnou a že žalovaná neuvedla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že žalovanou částku, byť alespoň zčásti uhradila, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

55. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 OSŘ, podle kterých soud plně úspěšnému žalobci přiznal vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce 21 605 Kč a 2 027 Kč, celkem 23 632 Kč, dále ve výši zaplacené zálohy na opatření znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč, dále ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 10 060 Kč za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 432 075 Kč a po 10 220 Kč za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 472 608,75 Kč, celkem ve výši 141 640 Kč za 14 úkonů právní služby (1 úkon 10. 2. 2023 převzetí a příprava zastoupení, 1 úkon 5. 4. 2023 předžalobní výzva, 1 úkon 10. 6. 2023 porada s klientem, 1 úkon 13. 6. 2023 žaloba, 1 úkon 4. 9. 2023 duplika, 1 úkon 27. 10. 2023 písemné vyjádření ve věci, 1 úkon 20. 11. 2023 jednání soudu, 1 úkon 21. 12. 2023 písemné vyjádření ve věci samé, 1 úkon 12. 1. 2024 písemné vyjádření ve věci, 1 úkon 26. 7. 2024 rozšíření žaloby, 1 úkon 21. 11. 2024 jednání soudu, 1 úkon 16. 1. 2025 porada s klientem a 2 úkony 20. 1. 2025 jednání soudu), dále paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2024, po 300 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 3 300 Kč za prvních 11 úkonů právní služby a paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025, po 450 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 1 350 Kč za zbývající 3 úkony právní služby, podle ust. § 137 odst. 3 OSŘ bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalobci vůči žalované 21 % DPH. Celkem tak bylo žalobci vůči žalované přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 205 642,90 Kč včetně 21 % DPH a zaplaceného soudního poplatku a uhrazené zálohy na náklady důkazu. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ. Podle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.

56. Výrok o náhradě tohoto řízení vzniklých státu je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 OSŘ, podle kterého soud neúspěšné žalované uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů tohoto řízení vzniklých státu na přiznaném znalečném celkem částku 15 600 Kč, když znalečné bylo přiznáno v částkách 19 800 Kč a 800 Kč, tedy celkem ve výši 20 600 Kč, avšak 5 000 Kč bylo uhrazeno ze zálohy zaplacené žalobcem, celkové náklady státu tak v tomto řízení činí 15 600 Kč.

Poučení