28 C 180/2020-93

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 39 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4.12.2020 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 19 961 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 900 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 2.11.2020 ve znění jejího doplnění ze dne 26.12.2020, domáhal na žalovaném poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku opatrovnického řízení vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 0 P 8/2011. Žalobce uvedl, že nejprve byly rozhodnutím Okresního soudu ve Vsetíně svěřeny děti do péče matky a byla stanovena střídavá péče, avšak vzhledem k tomu, že po vydání rozsudku začala matka dělat problémy a dohodu stanovenou v rozhodnutí nedodržovala, bylo zřejmé, že úmyslně špatným určením výchovy toto mělo důsledky pro rodinný život žalobce, tento tedy podal návrh na změnu výchovy. Následně v uvedeném řízení docházelo k neodůvodněným průtahům, které vedly k tomu, že u otce nastaly problémy s kontaktem dětí, děti byly nuceny žít v prostředí pro ně zjevně poškozujícím, a jejich vztah k žalobci jakožto otci přešel od spontánně pozitivního, k nacvičené hysterii, lhostejnosti, vypočítavosti, apatii, hostilitě až nenávisti. Žalobce, aby si děti udržel, kupoval jim hračky při každém kontaktu v průměrné hodnotě 1000 Kč, u nichž matka požadovala, aby je děti přinesly, přičemž následně tyto zlikvidovala (házela je do kotle) a děti následně na dalším setkání chtěly po žalobci hračky nové. Uvedené řízení tak trvalo nepřiměřeně dlouho, docházelo k opakovaným průtahům, což vedlo k rozkolům mezi dětmi a žalobcem. Žalobce proto z titulu nepřiměřené délky uvedeného řízení nárokuje částku 20 000 000 Kč, jakožto přiměřené zadostiučinění. Dále žalobce ve své žalobě nárokoval škodu na majetku za deset let trvající ponižování a vydírání, toto vyčíslil jakožto zbytečně vynaložené náklady na opotřebení vozidla, se kterým konal návštěvy u nezletilých dětí, dále požadoval ušlý zisk, hypotetický ušlý zisk stran zvětšení majetku při nemožnosti doložit konkrétní ušlý zisk a nemajetkovou újmu zejména v důsledku porušení osobnostních práv v opatrovnickém řízení stran důstojnosti člověka a jeho zdraví.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8.3.2021, čj. 28 C 180/2020-37 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22.4.2021, čj. 14 Co 130/2021-45 byla žaloba žalobce doručená soudu dne 2.11.2020 včetně jejího doplnění ze dne 8.1.2021 a ze dne 10.2.2021 vyjma nároku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 0 P 8/2011 odmítnuta z důvodu neodstranění vad žalobních podání, což vedlo k neprojednatelnosti části žaloby.

3. Při jednání konaném dne 1.11.2021 žalobce doplnil, že nemajetkovou újmu ve výši 20 000 000 Kč požaduje za řízení vedené pod shora uvedenou spisovou značkou o jeho návrhu ze dne 26.10.2014, kterým se domáhal změny úpravy péče o nezletilé. Vzhledem k tomu, že při tomto jednání souhlasil žalobce, aby bylo dále rozhodnuto již bez nařízení jednání a žalovaný s tímto postupem souhlasil již ve svém vyjádření k žalobě, postupoval soud dále podle ust. § 115a a ve věci následně rozhodl, aniž by již nařizoval další jednání.

4. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne 3.6.2020 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 000 Kč v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Vsetíně pod sp. zn. 0 P 8/2011. Po projednání dané žádosti žalovaný dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a délku žalobcem vymezeného řízení shledal jako přiměřenou. Žalovaný uvedl, že řízení o návrhu žalobce na změnu výchovy nezletilých dětí vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, pod sp. zn. 0 P 8/2011, trvalo pět let a šest měsíců. Bylo vedeno opakovaně na dvou stupních soudní soustavy a rovněž i u Ústavního soudu. V posuzovaném řízení nedocházelo k procesní nečinnosti soudů, všechny úkony byly prováděny plynule v přiměřených lhůtách. V rámci tohoto řízení soud projednával několik návrhů otce, spis byl několikrát postupován nadřízeným soudům k rozhodnutí o procesních návrzích otce (návrh na přikázání věci jinému soudu, námitky podjatosti soudců různých soudů a ustanoveného znalce, návrhy otce na vydání předběžného opatření). Byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na osobu otce a také znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie dětí a dospělých, syndrom zavrženého rodiče, odvětví pedagogika. Také soud ustanovil znalce k vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a psychiatrie, přičemž ustanovený ústav odmítl vypracovat posudek pro vytíženost lékařů znaleckého ústavu. Po té se soud pokoušel kontaktovat jiného znalce, který by byl ochoten vypracovat revizní posudek. V řízení byly rovněž provedeny účastnické výslechy a výslechy znalců. Žalobce se na délce řízení svým chováním podílel, a to částečně, když podal celkem 11 procesních návrhů - šest návrhů na vydání předběžného opatření, jeden návrh na změnu výchovy nezletilých dětí, tři námitky podjatosti a jeden návrh na přikázání věci, přičemž o těchto návrzích bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. Navíc spis musel být zapůjčen Ústavnímu soudu k vyřízení ústavní stížnosti žalobce, která byla odmítnuta. Nad to žalovaný uvedl, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva.

5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 20 000 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Okresním soudem ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, pod sp. zn. 0 P 8/2011 a zahájeného návrhem žalobce ze dne 26.10.2014, předběžně dne 3.6.2020 obrátil na žalovaného, který po projednání této žádosti dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 23.8.2021.

6. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, sp. zn. 0 P 8/2011. Z tohoto spisu se podává, že návrh na změnu výchovy nezletilých dětí byl otcem (žalobcem) k soudu podán dne 26.10.2014. Dne 6.11.2014 podal otec návrh na přikázání věci jinému soudu. Dne 13.12.2014 byl otec vyzván k zaplacení soudního poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu. Dne 28.11.2014 podal otec doplněnou žádost o přikázání věci jinému soudu. Usnesením ze dne 3.12.2014 byl otec vyzván k odstranění vad podání. Matka se k návrhu na přikázání věci jinému soudu vyjádřila dne 22.12.2014. Na to otec reagoval vyjádřením došlým soudu dne 23.12.2014. Věc byla s námitkou podjatosti vznesené otcem předložena Krajskému soudu v Ostravě dne 7.5.2015. Dne 27.1.2015 podal otec námitku podjatosti soudců odvolacího soudu. Věc byla předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti Vrchnímu soudu v Olomouci dne 13.3.2015. Tento usnesením ze dne 14.4.2015 rozhodl, že soudci JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] Krajského soudu v Ostravě, nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.5.2015 rozhodl, že soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci. Dne 26.6.2015 vydal Vrchní soud v Olomouci opravné usnesení k usnesení ze dne 7.4.2015. Dne 30.6.2015 podal otec návrh na vydání předběžného opatření pro změnu styku nezletilých dětí s otcem. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3.7.2015 byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. Věc byla předložena Krajskému soudu v Ostravě dne 24.8.2015 k rozhodnutí o návrhu na delegaci nutnou. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.9.2015 bylo rozhodnuto tak, že se návrhu otce na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci nevyhovuje. Dne 13.10.2015 podal otec návrh na vydání předběžného opatření pro změnu styku s nezletilými dětmi. Usnesením ze dne 14.10.2015 bylo řízení o návrhu otce zastaveno. Pokynem soudce ze dne 14.10.2015 bylo nařízeno ústní jednání na den 7.12.2015. Při tomto ústním jednání bylo provedeno dokazování listinami, byl vyslechnut otec, matka a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé tak, že návrh otce, aby nezletilé děti byly svěřeny do střídavé péče rodičů byl zamítnut a dále návrh otce, aby došlo ke změně v úpravě styku mezi dětmi a otcem byl zamítnut. Proti tomuto rozsudku podal otec dne 13.1.2016 odvolání. Matka se k odvolání vyjádřila dne 23.2.2016. Věc byla předložena Krajskému soudu Ostravě s odvoláním dne 9.3.2016. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 11.3.2016 bylo nařízeno odvolací jednání na den 24.5.2016. Při tomto jednání byl vyslechnut otec, matka a rozsudek Okresního soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 8.6.2016 podal otec návrh na vydání předběžného opatření – změna styku s nezletilými dětmi. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14.6.2016 byl tento návrh zamítnut. Usnesením ze dne 16.6.2016 byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie. Dne 27.6.2016 požádal tento znalec o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek z důvodu přemíry zadaných znaleckých posudků. Usnesením ze dne 28.6.2016 byl znalec zproštěn povinnosti vypracovat znalecký posudek a byl ustanoven znalec nový. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 7.12.2016. Dne 12.10.2016 vznesl otec námitku podjatosti znalce. O této námitce bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13.10.2016 tak, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] není vyloučen z povinnosti podat znalecký posudek. Pokynem soudce ze dne 11.1.2017 bylo nařízeno jednání na den 7.2.2017. Při tomto jednání byl vyslechnut znalec s tím, že soud zvažoval zadání dalšího znaleckého posudku. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9.2.2017 byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – klinická psychologie dětí a dospělých a dále znalec z oboru zdravotnictví – psychiatrie pro děti a dorost. Dne 10.2.2017 podal otec návrh na vydání předběžného opatření - změna styku nezletilých dětí s otcem. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10.2.2017 byl tento návrh zamítnut. Následně obě znalkyně požádaly o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek z důvodu nadmíry zadaných znaleckých posudků. Usnesením ze dne 27.2.2017 byly tyto znalkyně zproštěny povinnosti vypracovat znalecký posudek a byl ve věci ustanoven nový znalec, z oboru školství a kultura – odvětví psychologie dětí a dospělých (syndrom zavrženého rodiče). Znalecký posudek byl soudu předložen dne 6.6.2017. Dne 2.3.2017 předložil otec soudu své psychiatrické vyšetření na klinice v [obec]. Dne 27.3.2017 otec zaslal soudu podání popisující průběh jednání na OSPOD dne 3.3. a 4. 3. 2017. Dne 4.4.2017 byla Krajským soudem v Ostravě, Okresnímu soudu ve Vsetíně, postoupena žádost otce ze dne 20.3.2017. Další žádost byla soudu od Krajského soudu v Ostravě postoupena dne 25.4.2017. Usnesením ze dne 13.6.2017 byla znalkyni přiznána odměna za znalecký posudek. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14.7.2017 byl ve věci zadán revizní znalecký posudek. Proti tomuto ustanovení vznesl otec námitky dne 25.7.2017. Dne 8.8.2017 bylo nalézacímu soudu opětovně postoupeno podání otce ze dne 24.7.2017, které zaslal Krajskému soudu v Ostravě. Dne 14.8.2017 podal otec návrh na vydání mezitímního rozsudku. Dne 18.8.2017 Okresní soud ve Vsetíně rozhodl, že Fakultní nemocnice [obec] není vyloučena z povinnosti podat znalecký posudek. Dne 21.8.2017 se konalo ústní jednání, při kterém byla vyslechnuta znalkyně a jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 24.8.2017 podal otec návrh na vydání předběžného opatření – změna styku nezletilých dětí s otcem. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25.8.2017 byl tento návrh zamítnut. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání dne 1.9.2017. Věc byla předložena Krajskému soudu v Ostravě dne 6.9.2017. Tento usnesením ze dne 8.9.2017 napadené rozhodnutí potvrdil. Podáním ze dne 6.9.2017 se otec vyjádřil k výslechu znalce. Následně pokynem soudce ze dne 27.9.2017 byl spis zaslán Znaleckému ústavu – Fakultní nemocnice [obec]. Na to Fakultní nemocnice [obec] reagovala podáním došlým soudu dne 6.11.2017 s tím, že tento znalecký ústav je velmi vytížen a dal soudu na zvážení vypracování znaleckého posudku u jiného znaleckého ústavu. Přípisem došlým soudu dne 3.11.2017 vrátil znalecký ústav – Fakultní nemocnice [obec] spis Okresnímu soudu ve Vsetíně se sdělením, že znalecký posudek nemůže být vypracován z důvodu podjatosti. Na to konto soudkyně přípisem ze dne 7.11.2017 vyzvala tento znalecký ústav k doplnění námitky podjatosti. Na to nemocnice reagovala podáním ze dne 8.11.2017. K dotazu soudu pak Všeobecná fakultní nemocnice v [obec] ze dne 23.11.2017 sdělovala, že nemůže ve věci zpracovat revizní znalecký posudek z důvodu, že pro zpracování revizního znaleckého posudku z oboru dětské a dorostové psychiatrie a dětské a klinické psychologie nemají akreditaci. Obdobně pak sdělovala [ulice] [anonymizována dvě slova], že nemá specializaci k vypracování znaleckého posudku, stejně tak [anonymizována dvě slova] [část obce]. Usnesením ze dne 12.12.2017 byla zproštěna Fakultní nemocnice v [obec] povinnosti zpracovat znalecký posudek. K tomuto se otec vyjádřil dne 21.12.2017 Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti otce usnesením ze dne 19.12.2017. Nadále soudkyně sháněla znalecký ústav, který by mohl revizní znalecký posudek zpracovat, a to do prosince 2018, kdy byl ustanoven znalecký ústav pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii. V lednu 2018 byl spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti z důvodu předběžného uplatnění nároku žalobce na nemajetkovou újmu. Poté byl dne 29.1.2018 spis zaslán znaleckému ústavu. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 14.12.2018. V mezidobí k žádosti znaleckého ústavu ze dne 25.6.2018 byla soudem lhůta prodloužena do 30.9.2018. V mezidobí podal otec dne 12.6.2018 návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal rozšíření styku s dětmi po dobu jednoho měsíce o letních prázdninách. O tomto předběžného opatření bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13.6.2018 tak, že byl zamítnut. Proti tomuto usnesení podal otec dne 19.6.2018 odvolání. Věc byla předložena s odvoláním Krajskému soudu v Ostravě dne 11.7.2018. Tento usnesením ze dne 16.7.2018 napadené usnesení potvrdil. Dne 1.10.2018 podal otec další návrh na vydání předběžného opatření – změna styku nezletilých dětí s otcem. O tomto návrhu bylo rozhodnuto nalézacím soudem dne 1.10.2018 tak, že byl zamítnut. Přípisem ze dne 12.10.2018 požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku z důvodu problematické komunikace s rodiči ohledně vyšetření nezletilých. Usnesením ze dne 20.12.2018 bylo znaleckému ústavu přiznáno znalečné. Pokynem soudcem ze dne 20.12.2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 1.2.2019. Přípisem ze dne 19.1.2019 požádala matka o odročení jednání z důvodu vyšetření právní zástupkyně matky. Jednání bylo odročeno na den 18.2.2019. Při ústním jednání konaném dne 18.2.2019 bylo provedeno dokazování listinami, byl vyslechnut otec a matka a dále zástupce znaleckého ústavu a jednání bylo odročeno na den 27.3.2019 za účelem doplňujícího výslechu znalce. Při jednání konaném dne 28.3.2019 byl dovyslechnut zástupce znaleckého ústavu, bylo provedeno dokazování listinami, byl proveden doplňující výslech otce a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Proti tomuto rozsudku podal otec dne 3.5.2019 odvolání. Dne 14.5.2019 podal otec návrh na vydání předběžného opatření - změna styku nezletilých dětí s otcem. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením nalézacího soudu ze dne 14.5.2019. Matka podala odvolání proti rozsudku podáním ze dne 2.5.2019. Dne 31.5.2019 požádal otec o odklad vykonatelnosti rozsudku. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením nalézacího soudu ze dne 31.5.2019. Věc byla předložena Krajskému soudu v Ostravě dne 5.6.2019. Dne 23.9.2019, 7.10.2019 žádal otec o zaslání odůvodnění odvolání matky. Dne 25.10.2019 žádal písemně otec o projednání odvolání. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 4.11.2019 bylo nařízeno odvolací jednání na den 16.1.2020. Usnesením ze dne 29.11.2019 bylo Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto o odvolání otce proti usnesení nalézacího soudu ze dne 20.12.2018 a dále proti usnesení nalézacího soudu ze dne 31.5.2019. Dne 16.1.2020 se konalo odvolací jednání, při kterém bylo přistoupeno k pohovoru s nezletilými dětmi, byl proveden výslech matky a otce a bylo rozhodnuto ve věci samé tak, že částečně byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a částečně byl změněn. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21.2.2020.

7. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

9. Po provedeném dokazování soud vyšel z toho, že předmětné řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 24.10.2014, tj. od podání návrhu na změnu výchovy do 21.2.2020, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.1.2020, tedy celkem 5 let a 4 měsíce. Žalobce v řízení vystupoval jako otec a předmětem řízení byla změna výchovy k nezletilým dětem. K jednotlivých kritériím podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona, ke kterým soud v rámci daného nároku přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení V řízení bylo postupování plynule, bez delších prodlev a průtahů, přičemž postup soudu směřoval k rozhodnutí ve věci samé. Jediný krátkodobý průtah soud zjistil v období, kdy se věc nacházela u Krajského soudu v Ostravě s odvoláním, a to od 5.6.2019 do 4.11.2019. Kritérium počtu soudní soustavy Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně dvakrát a odvolací soud rovněž dvakrát. S procesními rozhodnutími se věc nacházela u odvolacího soudu dvakrát, a to stran odvolání otce do rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, dále byla jedenkrát předložena věc Krajskému soudu v Ostravě k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou, jedenkrát se nacházela věc u Krajského soudu v Ostravě s rozhodnutím o otcem vznesené námitce podjatosti a jedenkrát u Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti. Rovněž se věc nacházela u Ústavního soudu s žalobcem podanou ústavní stížností. V této souvislosti soud podotýká, že nelze účastníkům řízení upírat využití jejich procesních práv v podobě podání řádných a mimořádných opravných prostředků či dalších procesních návrhů, avšak je zřejmé, že takovýto postup může prodloužit délku posuzovaného řízení, někdy až několikanásobně, neboť se orgány státu s procesními návrhy účastníků musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což je i uvedený případ, neboť žalobcem podané návrhy na vydání předběžného opatření, námitka podjatosti, návrh na delegaci vhodnou, včetně odvolacích návrhů, se kterými se soudy musely vypořádat, vedly k prodloužení délky uvedeného řízení. Tuto skutečnost však nelze klást ani k tíži žalovaného. Kritérium složitosti řízení Soud posuzovanou věc hodnotil jako obtížnější po stránce skutkového zjištění i po stránce procesní. Ve věci byly zpracovány dva znalecké posudky, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na osobu otce a dále znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie dětí a dospělých, syndrom zavrženého rodiče a odvětví pedagogika. Také byl ve věci zpracován revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a psychiatrie, neboť bylo třeba podrobně zjistit, zda jsou důvody pro změnu výchovy u nezletilých. V souvislosti se zadáním revizního znaleckého posudku se objevily obtíže, neboť bylo vypracování revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem odmítnuto buď z důvodu podjatosti znaleckého ústavu, nebo znalecký ústav neměl specializaci na zkoumání dětí. Zde soud v podstatě od září 2017 do prosince 2017 se toliko zabýval vyhledáním znaleckého ústavu, který by revizní znalecký posudek mohl zpracovat. V souvislosti s vytížením znaleckého ústavu, neboť předmětem znaleckého zkoumání byly děti (kdy není dostatečné množství znaleckých ústavů, které se touto specializací zabývají, tudíž mají větší objem zadaných znaleckých posudků), byla opakovaně prodlužována lhůta k vypracování znaleckého posudku, a tento byl soudu předložen až po 11 měsících. Tyto objektivní obtíže se promítly do celkové délky řízení, avšak nebyly dány nečinností soudu, tudíž je nelze přičítat k tíži žalovaného. Ve věci také byli vyslechnuti znalci, včetně zástupce znaleckého ústavu, který zpracovával revizní znalecký posudek. Kritérium chování žalobce v rámci řízení Žalobce se na celkové délce řízení žádným významným způsobem nepodílel, toliko jedenkrát žádal o odročení nařízeného odvolacího jednání. Kritérium významu řízení pro poškozeného Obecně Evropským soudem pro lidská práva je s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9.1.2017, č. 26634/2003, § 72), neboť tento druh řízení v obecné rovině více negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Ze subjektivního pohledu stran významu řízení pro žalobce lze kvitovat, že žalobce v rámci řízení žádal o nařízení odvolacího jednání, tedy v době, kdy se věc již delší dobu nacházela u Krajského soudu v Ostravě.

10. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh řízení a celkovou délku řízení, dospěl soud k závěru, oproti závěru žalovaného, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť posuzovaná délka řízení podle názoru soudu zejména s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o řízení opatrovnické, kdy tato řízení mají prioritní postavení a měla by být rozhodována v co nejkratších lhůtách, a také s ohledem na zaznamenaný krátkodobý průtah v řízení, byla již nepřiměřená. V důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, mu vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Soud tak přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, jakožto přednostní formy odškodnění v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za rok trvání řízení je 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat (viz stanovisko Nejvyššího soudu). Celkem tedy základní částka za uvedenou délku řízení činí 65 000 Kč. Od této částky soud odečetl 40 % z důvodu procesní a skutkové složitosti věci a 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před nimiž se věc nacházela. Naopak základní částku navýšil o 20 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce. Celkem tedy od základní částky odečetl 40 %, což je částka ve výši 26 000 Kč a žalobci na přiměřeném zadostiučinění přiznal částku ve výši 39 000 Kč výrokem I. rozsudku.

11. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne 3.6.2020, mohl se žalovaný podle citovaného zákonného ustanovení dostat do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro jeho vyřízení, tedy až dnem 4.12.2020. Výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobce má proto ve vztahu k žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony právní služby po 300 Kč – sepsání žaloby, příprava na jednání a účast na jednání.

Poučení