28 C 181/2020-312

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 446 440 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 255 018 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 225 126 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 191 422 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 45 254 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 1 888 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 5 759 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za žalobu ve výši 2 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 225 126 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které byl žalobce sražen vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], řízeným [jméno] [příjmení], že ta byla pro způsobení uvedené nehody pravomocně uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 9. 2017, č. j. 2 T 322/2016-452, že žalobce utrpěl těžké zranění a vznikl mu nárok na náhradu újmy na zdraví v podobě odškodnění za ztížení společenského uplatnění, že žalovaná jako pojistitel uzavřela s provozovatelem uvedeného vozidla smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, takže je povinna žalobci újmu nahradit, a že žalovaná svou odpovědnost uznala ve výši 60 % a v tomto rozsahu část nároku uhradila, podle žalobce je však odpovědnost žalované dána ve výši 70 % a i ve vztahu k té části nároku, který žalovaná neuznala vůbec.

2. Ke spoluzpůsobení nehody žalobce uvedl, že si na okolnosti nehody nepamatuje pro ztrátu paměti v důsledku poranění mozku, že v noci před nehodou konzumoval s kamarády alkoholické nápoje, že zřejmě usnul v tramvaji a vzbudil se na konečné zastávce Nádraží [část obce], že přecházel ulici [příjmení] mimo přechod pro chodce, a že když byl téměř na protější straně vozovky, srazilo ho vozidlo BMW, takže byl odhozen mimo komunikaci a ztratil vědomí. Podle žalobce žalovaná dovozuje jeho spoluzavinění nehody v rozsahu 60 % proto, že přecházel vozovku mimo vyznačený přechod pro chodce a byl pod vlivem alkoholu v míře 2,51 ‰, avšak dle něho jeho spoluzavinění odpovídalo nanejvýš 30 %. Důvody spatřoval v tom, že [jméno] [příjmení] nesledovala situaci v silničním provozu, v době nehody již nebyla tma, místo bylo osvětleno, řidička jela rychlostí 70 km/h, tedy výrazně překračující nejvyšší dovolenou rychlost 50 km/h, řidička nebrzdila, ač měla dostatečný čas na zabránění střetu, a po střetu ponechala žalobce bez pomoci a z místa ujela, což bylo zcela bezohledné.

3. K výši svého nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobce uvedl, že vzhledem ke zranění hlavy, plic a zlomeninám, které utrpěl, u něj vznikly trvalé následky spočívající zejména v poruchách paměti a učení, potížích soustředění, rozhodnosti a řešení složitých situací, dále v omezené mobilitě s ohledem na poškození kolen, kdy nevydrží dlouho stát nebo sedět, nezvládne šplh či lezení, v prostředcích MHD musí sedět kvůli otřesům a nezvládne těžší fyzickou námahu (nošení těžších břemen, náročnější domácí práce). U žalobce bylo provedeno hodnocení ztížení společenského uplatnění podle tzv. Metodiky NS (tj. Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví vzaté občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu na vědomí pod sp. zn. Cpjn 14/2014, dále jen„ metodika“). Žalobce v tomto směru vycházel nejprve ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], přičemž argumentoval, že základní částku podle metodiky je nutno zvýšit o 30 % s ohledem na to, že utrpěl zranění ve věku 22 let, a o dalších 30 % s ohledem na to, že před nehodou se intenzivně věnoval sportovním aktivitám, zejména závodnímu veslování, přičemž se umísťoval na předních příčkách v celostátních i zahraničních soutěžích. S ohledem na to a na žalobcem akceptované spoluzpůsobení nehody v rozsahu 30 % vzniklo žalobci právo na peněžitou náhradu ve výši 390 108 Kč, z níž žalovaná přes předžalobní výzvu ze dne [datum] žalobci v souladu se svým výplatním dopisem ze dne [datum] uhradila jen 164 982 Kč, takže mu zůstala dlužna 225 126 Kč.

4. Ke svým sportovním aktivitám žalobce podrobněji uvedl, že se věnoval veslování závodně již od roku 2007, věnoval mu všechen volný čas, trénoval i několikrát denně, od roku 2012 současně i působil jako trenér žákovského družstva. Jako kormidelník, případně veslař, závodil na osmiveslici, méně často na čtyřveslici či dvojveslici. Dosáhl sportovních úspěchů (2. místo na mistrovství [příjmení] 2015, několik 1. míst na mistrovství [příjmení] 2014, několik 1. míst na mistrovství [příjmení] 2013, několik 1. a několik 2. míst na mistrovství [příjmení] 2012, několik 1. míst a další přední umístění na mistrovství [příjmení] 2011, několik 1. a několik 2. míst na mistrovství [příjmení] 2010, vítězství v závodě [příjmení] of the [příjmení] [příjmení] [příjmení] 2012) a byl součástí reprezentace ČR na světových závodech (v letech 2009 až 2013 mistrovství [příjmení] či světa s umístěním posádky na škále 2. až 9. místo).

5. S ohledem na znalecký posudek vypracovaný v rámci řízení doc. MUDr. [celé jméno znalce], DrSc., žalobce podáním došlým soudu dne [datum] navrhl připuštění změny žaloby spočívající v jejím rozšíření, kdy mu podle něho vznikl nárok na odškodnění ve výši, která po zohlednění věku, mimořádného zapojení do sportovních aktivit a spoluzpůsobení nehody v rozsahu dle žalobce toliko 30 % činí 611 422 Kč, z níž žalovaná uhradila jen 164 982 Kč. Žalobce tedy žalobu rozšířil na požadavek na zaplacení celkem 446 440 Kč s tím, že úrok z prodlení požadoval i nadále toliko ve výši 10 % ročně z částky 225 126 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tuto změnu žaloby soud připustil pravomocným usnesením ze dne 15. 12. 2022, č. j. 28 C 181/2020-260.

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K žalobě se vyjádřila tak, že nerozporuje, že došlo k dopravní nehodě, při níž byl žalobce zraněn, v souvislosti s provozem vozidla pojištěného u žalované a že žalobci vyplatila na náhradu za ztížení společenského uplatnění částku 164 982 Kč. Žalovaná však trvala na míře spoluzpůsobení nehody žalobcem v rozsahu 40 %, a to s ohledem na skutečnost, že tak byla shledána trestním soudem v rámci trestního řízení vedeného proti řidičce vozidla, a to s ohledem na těžkou opilost žalobce a přecházení vozovky v místě, které k tomu nebylo určeno. Ujetí řidičkou od nehody nemohlo mít vliv na vznik nehody.

7. K výši žalobcova nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalovaná své stanovisko opírala o znalecký posudek prof. MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], dle něhož úraz zanechal trvalé následky ve smyslu omezení hybnosti pravého kolene a nestability obou kolen; dle znalce byla u žalobce v roce 2017 shledána mírná porucha paměti a mírné behaviorální změny, přičemž další recentní odborné vyšetření k tomu nebylo doloženo. S ohledem na navýšení základní částky dle metodiky o 30 % s ohledem na věk žalobce a na žalovanou uplatněné spoluzpůsobení nehody žalobcem v rozsahu 40 % vzniklo žalobci právo na zaplacení toliko částky 164 982 Kč. Při ústním jednání soudu dne [datum] žalovaná navíc namítla promlčení žalobou uplatněného nároku s tím, že dle posudku prof. MUDr. [příjmení] došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce dne [datum], avšak žaloba byla podána až [datum] (soud podotýká, že s ohledem na v řízení vypracovaný znalecký posudek doc. MUDr. [celé jméno znalce] stanovující jiný okamžik ustálení stavu žalovaná od této námitky později sama ustoupila – k tomu níže).

8. Ze shodných tvrzení stran a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

9. Strany shodně tvrdily a soud vzal za svá skutková zjištění, že dne [datum] došlo k nehodě, při níž došlo ke střetu žalobce s vozidlem pojištěným u žalované, přičemž na způsobení nehody se podílel jak žalobce, tak i řidička uvedeného vozidla, že žalobce při střetu utrpěl vážná zranění a poté se léčil včetně podstoupení několika operačních zákrok. Mezi stranami nicméně bylo sporné, v jaké míře se žalobce a řidička vozidla na způsobení nehody podíleli.

10. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 9. 2017, č. j. 2 T 322/2016-452, bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] byla odsouzena za to, že dne [datum] jako řidička vozidla [registrační značka] přehlédla žalobce přecházejícího přes [příjmení] ulici, který při tom utrpěl vícečetná poranění, že byla zproštěna obžaloby pro neposkytnutí pomoci, že podle znaleckého posudku z oboru dopravy se vozidlo se žalobcem střetlo v rychlosti cca 53 km/h, místo nehody bylo přehledné, oba účastníci se mohli pozorovat po dostatečně dlouhý časový úsek na to, aby mohli zabránit střetu, že mírné překročení dovolené rychlosti se na průběhu nehodového děje ani na možnostech odvrácení nehody nijak nepodílelo, že příčinou nehody nebyla rychlost jízdy, ale opožděná reakce řidičky, že žalobce mohl nehodu odvrátit, kdyby při přecházení mimo přechod pro chodce správně vyhodnotil možnost bezpečného přejití, a že žalobce byl ve stavu těžké opilosti (2,51 až 2,63 g alkoholu v krvi). [jméno] spoluúčasti žalobce jakožto poškozeného trestní soud odhadl na 40 %. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 6 To 119/2018, bylo zjištěno, že odvolání mj. žalobce proti uvedenému rozsudku bylo zamítnuto.

11. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], znalce v oboru zdravotnictví, ze dne [datum], bylo zjištěno, že uvedený znalec shledal postupem dle metodiky ustálení zdravotního stavu žalobce ke dni [datum] a omezení žalobce v rozsahu 3,15625 %, přičemž zejména shledal omezení v podobě poruchy učení, soustředění a rozhodování, zvládání obtíží, udržení pozice těla, přemísťování předmětů, chůze a pohybu, používání dopravy a řízení, péče o domácnost, neformální výchovy, vzdělávání, získávání zaměstnání, života v komunitě a rekreace a volného času.

12. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalce v oboru zdravotnictví, [číslo] 2020 ze dne [datum], bylo zjištěno, že uvedený znalec shledal postupem dle metodiky ustálení zdravotního stavu žalobce ke dni [datum] a omezení žalobce v rozsahu 1,91667 %, přičemž zejména shledal omezení v provádění mnohočetných úkolů, v oblasti pohyblivosti, vzdělávání, zaměstnání, života v komunitě a rekreace a volného času.

13. Soud neshledal ani jeden ze shora uvedených znaleckých posudků za dostatečný podklad pro své rozhodnutí. MUDr. [příjmení] ve svém posudku neuvedl, z jakých podkladů vycházel, a jeho posudek byl prakticky nepřezkoumatelný. Z výčtu podkladů uvedených v posudku prof. MUDr. [příjmení] vyplynulo, že znalec neměl ke zhodnocení následků úrazu na duševním stavu žalobce (paměti, soustředění atd.) jiný (novější) podklad, než zprávu z kognitivního centra neurologické kliniky z října 2017. Jak přitom vyplynulo z lékařských zpráv MUDr. [příjmení] (č. l. 55 až 56, č. l. 58), žalobce byl lékařsky vyšetřován a zčásti i medikamentózně léčen po psychické stránce i v období závěru roku 2017, v roce 2018 a v lednu 2020; dle zprávy z psychologického vyšetření (č. l. 142 p. v.) u něj bylo v červnu 2021 shledáno přetrvávající narušení kognitivních funkcí. Tyto skutečnosti, které se do rozsahu ztížení společenského uplatnění logicky mohou promítnout, zjevně nebyly výše uvedenými posudky reflektovány.

14. Soud proto přistoupil k ustanovení doc. MUDr. [celé jméno znalce], DrSc., znalce v oboru zdravotnictví. Z jeho posudku [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že podle znalce oba předchozí posudky sice pečlivě zkoumaly omezení pohybových aktivit, ale nedostatečně zohlednily psychický stav poškozeného, zejména ztrátu krátkodobé paměti, přičemž tento znalec měl k dispozici další zdravotnickou dokumentaci nad rámec té, kterou měli předchozí znalci. Znalec shledal, že žalobce utrpěl mj. těžké kraniocerebrální poranění, přičemž jeho zdravotní stav se ustálil až v červenci 2021 s ohledem na dokumentovaná vyšetření neurologickou klinikou a psycholožkou. Vedle omezení hybnosti jsou dominujícím následkem nehody důsledky kraniocerebrálního poranění, zejména poruchy krátkodobé paměti a psychické problémy, z čehož vyplývá i omezení v možnosti věnovat se sportovním aktivitám. Postupem dle metodiky znalec shledal omezení žalobce v rozsahu 3,40664 %, přičemž zejména shledal omezení v oblasti učení a aplikace znalostí, zvládání obtíží, komunikace, pohyblivosti, života v domácnosti, mezilidských jednání a vztahů a nejvýrazněji zaměstnání a rekreace a volného času (v posledně uvedených shledal míru obtíží 30 %). Při výslechu před soudem znalec mj. doplnil, že žalobce své potíže spíše disimuluje než zveličuje.

15. Soud provedl k důkazu řadu dalších lékařských zpráv (č. l. 8 až 29), nicméně nevyvodil z nich ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce žádná další skutková zjištění nad rámec zjištění učiněných ze znaleckého posudku doc. MUDr. [celé jméno znalce], který je měl k dispozici a z jehož odborných závěrů soud vycházel.

16. Z výsledkových listin veslařských závodů (č. l. 135 až 142, č. l. 143 p. v. až 166) a fotografií závodníků (č. l. 169 až 185) bylo zjištěno, že žalobce byl členem posádek, které v období let 2010 až 2015 dosahovaly předních umístění (včetně 1. míst a 2. míst) na mistrovství [příjmení] resp. na závodu [příjmení] of the [příjmení] [příjmení] 2012 a v letech 2009 až 2013 reprezentovaly ČR na závodech typu mistrovství [příjmení] či mistrovství světa (v některých případech v juniorských kategoriích).

17. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce zná od roku 2011, že žalobce do úrazu pracoval jako trenér ve veslařském klubu [jméno] [příjmení], jehož byl svědek ředitelem. Pro žalobce to byla hlavní pracovní činnost, vysokou školu nedostudoval. Žalobce trávil jako trenér v klubu čas denně od rána do večera. Dosahoval výborné výsledky, zejména při práci s dětmi. Po jeho odchodu z klubu se výsledky významně zhoršily. Po úrazu musel žalobce svou činnost trenéra ukončit; do klubu stále docházel, ale pouze za kamarády. Před nehodou jezdil žalobce s klubem na různé akce a sportovní pobyty, po nehodě se žádných takových aktivit již neúčastnil. Před nehodou žalobce závodil, jezdil jako kormidelník na osmiveslici, účastnil se i mezinárodních závodů, včetně mistrovství světa, a dosahoval velmi dobré úrovně. Po nehodě měl nejdříve problémy s pamětí, později se jeho zdravotní stav začal zlepšovat, nicméně tak dobrou fyzickou kondici už neměl, tedy práci trenéra již nemohl vykonávat. Trenér musí být rovněž v dobré psychické kondici, přičemž žalobce se k trénování dětí už z důvodu psychických problémů vrátit nemohl.

18. Ze zprávy Mgr. [jméno] [příjmení] angažovaného žalovanou k provedení šetření ze dne [datum] a z notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], ze dne [datum], sp. zn. NZ 89/ 2020, bylo zjištěno, že dle facebookového profilu žalobce zhlédnutého Mgr. [příjmení] žalobce působil ve veslařském klubu [jméno] [příjmení] i v roce 2017 (tedy po předmětné nehodě), v říjnu 2017 ukončil pracovní poměr u veslařského klubu [jméno] [příjmení] a od [datum] pracoval jako bezpečnostní kontrolor na Letišti [obec].

19. Z náborového inzerátu na bezpečnostní kontrolu [ulice] [obec] bylo zjištěno, že v něm bylo uvedeno, že se od kandidátů požaduje mj. výborný fyzický a zdravotní stav a rozhodnost.

20. Z dopisu právního zástupce žalobce žalované datovaného [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 000 000 Kč.

21. Z dopisu žalované právnímu zástupci žalobce datovaného [datum] bylo zjištěno, že žalovaná odmítla posudek MUDr. [příjmení] s ohledem na obsahové nedostatky a uvedla, že bude zadáno vypracování nového posudku prof. MUDr. [příjmení]. Z dopisu žalované právnímu zástupci žalobce datovaného [datum] bylo zjištěno, že žalovaná sdělila částku plnění za ztížení společenského uplatnění při zohlednění 40 %„ spoluviny“ ve výši 164 982 Kč.

22. Soud neprovedl žalobcem navrhovaný výslech jeho jako účastníka řízení a dále svědků [jméno] [celé jméno žalobce] (otce žalobce), [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], kterými mělo být doloženo zapojení do sportovních aktivit tvrzené žalobcem. Jelikož soud na základě provedených důkazů pokládal za prokázané zapojení do sportovních aktivit tak, jak bylo žalobcem tvrzeno (pouze z něho nedovodil takovou částku odškodnění, jakou žalobce žádal – k tomu níže), bylo by provádění těchto důkazů nadbytečné.

23. Soud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz zadáním nového znaleckého posudku, kterým by byla přesněji zjištěna rychlost vozidla, jež nehodu způsobilo. Z ničeho nevyplynulo, že by takový posudek dospěl k jiným závěrům, než byly v trestním řízení zjištěny; tato úvaha je ryze spekulativní a žalobce ji ničím nepodložil. Nadto z důvodů uvedených níže by ani hypotetické zjištění, že vozidlo jelo o něco rychleji (např. 70 km/h, což zmínila sama řidička v trestním řízení) nevedlo k jinému výslednému posouzení míry spoluzpůsobení nehody žalobcem. Šlo tedy o důkaz nadbytečný.

24. Další relevantní důkazy nebyly navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu.

25. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kdy vozidlo pojištěné u žalované srazilo žalobce; příčinou nehody byla opožděná reakce řidičky, ovšem i žalobce ji mohl odvrátit, kdyby správně vyhodnotil situaci, na což měla zřejmý vliv jeho těžká opilost. Žalobce utrpěl mj. těžké zranění hlavy, dále i zranění končetin. Trvalé následky u žalobce zahrnují oblast duševní (zasažena paměť, soustředění, učení) i fyzickou (zhoršená pohyblivost), což se projevilo nejvýrazněji v možnosti vzdělávání a vhodného pracovního uplatnění. Ze znaleckého posudku doc. MUDr. [celé jméno znalce], který vycházel z nejkomplexnějších podkladů a nejúplněji zohlednil duševní i fyzickou stránku, vyplynulo ustálení zdravotního stavu žalobce v roce 2021 a rozsah omezení vyjádřený podle metodiky 3,40664 %.

26. Z hlediska aktivit žalobce před nehodou a po ní vyplynul zřejmý přeryv, kdy před nehodou se žalobce věnoval zcela dominantně veslařskému sportu, v němž dosahoval dobrých výsledků na národní i mezinárodní úrovni jako závodník a zároveň trénoval ve veslařském klubu mladší závodníky. Po nehodě musel od těchto aktivit upustit. Tato skutková tvrzení žalobce byla prokázána, přičemž na jejich přesvědčivosti podložené i lékařsky (v tomto směru vyzněly v podstatě podobně i všechny výše uvedené znalecké posudky) i výslechem svědka [příjmení] nic nemění zjištění Mgr. [příjmení]. Skutečnost, že žalobce se i po nehodě zúčastnil příležitostných akcí veslařského klubu, v němž předtím řadu let závodil, nevyvrací, že již nemohl být aktivní jako závodník a trenér tak jako před nehodou. Stejně tak nelze přeceňovat význam náborového inzerátu na pracovní pozici, na níž začal pracovat, v tom smyslu, že když se v něm požadoval výborný fyzický a zdravotní stav a rozhodnost, tak by to zpochybňovalo rozsah omezení žalobce. Nelze srovnávat konkrétní lékařská zjištění vztahující se k žalobci a podložená zdravotnickou dokumentací s obecnou proklamací v náborovém inzerátu.

27. Konečně bylo zjištěno i to, že žalobce vyzval žalovanou k plnění před podáním žaloby výzvou z února 2020, přičemž žalovaná plnila na základě svého sdělení z června 2020 a další plnění odmítla.

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni [datum], má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

29. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu; stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

30. Podle § 2918 věta první o. z., vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.

31. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

32. S ohledem na to, že po skutkové stránce bylo zjištěno v souladu s tvrzeními obou stran, že žalobci bylo nehodou ze dne [datum] ublíženo na zdraví, soud se v první řadě zabýval tím, jaká peněžitá náhrada (přesněji řečeno zadostiučinění) je podle zásad slušnosti přiměřená k odčinění utrpěné překážky lepší budoucnosti (ztížení společenského uplatnění). V první řadě je nutno uvést, že byť soud vyšel na základě provedeného dokazování zejména ze znaleckého posudku doc. MUDr. [celé jméno znalce], musel zohlednit, že úvahy soudu o stanovení přiměřeného odškodnění nelze redukovat na bodový výpočet podle metodiky, která je právně nezávazná, nýbrž soud musí sám zohlednit okolnosti konkrétní věci a kriticky zhodnotit i to, k čemu došli ve svých výpočtech lékaři. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3122/15,„ o odčinění újmy pojmově nelze rozhodovat na základě určitých tabulkově předvídaných bodových počtů, nýbrž výhradně vycházeje z dokazování a s náležitým zřetelem k okolnostem konkrétní věci“.

33. Zjištění znalce doc. MUDr. [celé jméno znalce] tedy soud vzal v úvahu jako výchozí, referenční bod pro posouzení výše přiměřeného zadostiučinění. Při postupu dle metodiky a znalcem zjištěném rozsahu omezení 3,40664 % a roku ustálení zdravotního stavu 2021 činí základní částka 0, [číslo] x 400 x 35 611 Kč (průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za předcházející kalendářní rok 2020), tedy 485 255 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce utrpěl zranění ve věku 22 let, pokládal soud za přiměřené aplikovat doporučení metodiky a zvýšit uvedenou základní částku o 30 %, tedy o 145 577 Kč. Dále pokládal za přiměřené s ohledem na nadprůměrné sportovní aktivity žalobce zvýšit uvedenou základní částku o dalších 15 %, tedy o 72 788 Kč, na celkem 703 620 Kč. Při zohlednění tohoto referenčního bodu soud dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění žalobce za ztížení společenského uplatnění vyjádřené v penězích činí 700 000 Kč, přičemž neshledal důvodu, pro který by bylo namístě tuto částku dále upravovat směrem ke zvýšení či snížení (s výjimkou zohlednění spoluzpůsobení nehody žalobcem).

34. Žalobce požadoval, aby soud v souladu s doporučením metodiky zohlednil sportovní aktivity žalobce více, a to navýšením základní částky o 30 % (tedy ne jen o 15 %). Soud však má za to, že takové navýšení by bylo nepřiměřené. Soud pokládal za prokázané, že žalobce se velmi výrazně věnoval sportu a dosahoval dobrých národních i mezinárodních výsledků. Zároveň je však třeba zohlednit, že toto navýšení pro nadprůměrné či mimořádné zapojení do společenských aktivit má svým smyslem zohledňovat v podstatě to, že poškozený, který žil zvlášť aktivní život, ztratil kvůli zranění více než ten, který byl pasivnější. To nutně znamená, že na konkrétního poškozeného je třeba nahlížet celkově a nezaměřovat se jen na jednu sféru, například jen na sport. Žalobce byl aktivní ve sportu, ale zároveň nebylo ani tvrzeno, že by se nadprůměrně věnoval ještě nějakým dalším životním aktivitám. Soudu se též jeví, že žalobcem prokázané sportovní aktivity byly solidní jak na národní, tak na mezinárodní úrovni, tedy nadprůměrné, ale nikoli naprosto mimořádné. Se zřetelem k těmto úvahám proto dospěl„ pouze“ ke shora uvedenému navýšení.

35. Pokud šlo o námitku promlčení, žalovaná od ní s ohledem na závěry znaleckého posudku doc. MUDr. [celé jméno znalce] sama upustila, jak sdělila při ústním jednání dne [datum]. S ohledem na zmíněnou změnu postoje žalované nepokládal soud za potřebné otázku promlčení podrobněji rozebírat. Postačí proto stručně uvést, že při ustálení zdravotního stavu žalobce teprve v roce 2021, čili v průběhu řízení, zjevně nemohl být žalobou uplatněný nárok promlčen, neboť u nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění je teprve ustálení zdravotního stavu tím okamžikem, kdy lze uvažovat o počátku běhu promlčecí lhůty.

36. Soud se dále zabýval mírou spoluúčasti žalobce jakožto poškozeného na způsobení nehody. Na základě rozsudku vydaného v trestním řízení soud konstatoval, že vozidlo řízené [jméno] [příjmení] nejelo v době střetu rychlostí výrazně překračující nejvyšší dovolenou rychlost, nýbrž ke střetu došlo v rychlosti cca 53 km/h, že toto překročení dovolené rychlosti se na průběhu nehodového děje ani na možnostech odvrácení nehody nijak nepodílelo, že oba účastníci nehody se mohli navzájem vidět a měli dostatečný čas k reakci a že žalobce přecházel vozovku mimo přechod pro chodce a vzhledem ke stavu těžké opilosti nebyl schopen vyhodnotit možnost bezpečného přejití a nepochybně ani přiměřeně reagovat na hrozbu střetu. Oproti tvrzení žalobce nebylo zjištěno, že by řidička ponechala žalobce bez pomoci a ujela; v tomto směru byla obžaloby z neposkytnutí pomoci zproštěna. Šlo nicméně stejně o okolnost nepodstatnou pro stanovení míry spoluúčasti na nehodě, neboť chování řidiče po střetu nemůže mít vliv na to, v jaké míře se poškozený chodec podílel na zapříčinění střetu.

37. Obecně platí, že podíly dvou aktérů na způsobení nehody nelze stanovit exaktním výpočtem, nýbrž jde vždy pouze o určitý odhad. Se zřetelem na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že řidička měla na nehodě větší podíl než žalobce. Zároveň ale podle mínění soudu i žalobce měl na nehodě velmi podstatný podíl. Za přiměřené konkrétním okolnostem proto soud shledal rozdělení míry účasti na způsobení nehody na 40 % (žalobce) a 60 % (řidička). Polemizoval-li žalobce s tímto rozdělením poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4151/2010, šlo o argument nepřípadný, neboť ve zmíněné věci se neřešila situace, kdy chodec vstoupl do vozovky ve stavu těžké opilosti, což je podle mínění soudu nutno zohlednit.

38. Pokud žalobce uváděl s ohledem na vyjádření řidičky v trestním řízení, že mohla jet i rychlostí větší, a to až 70 km/h, přehlížel, že dle poměrně detailních zjištění učiněných v trestním řízení rychlost nebyla příčinou předmětné nehody a že soud v nynějším řízení vycházel z toho, že nehodu zavinila primárně řidička, která porušila svou povinnost a nedokázala včas reagovat na žalobce. Jinak řečeno, nikdo nezpochybnil, že nehodu způsobila primárně ona. Z tohoto pohledu pak nebylo podstatné, zda nedokázala včas reagovat pro nedostatek řidičských schopností, nepozornost, vyšší rychlost nebo z jakéhokoli jiného důvodu. I s ohledem na to, že řídila osobní automobil, tedy věc značné hmotnosti a rychlosti, která je ze své povahy s to způsobit značnou újmu, jí soud připsal převážný podíl na způsobení předmětné nehody. Zároveň ale stále platí, a to i v tom hypotetickém případě, že by řidička nejela 53 km/h, ale 70 km/h, že žalobce měl na nehodě podstatný podíl, neboť nejenže přecházel na místě k tomu neurčeném, ale s ohledem na svůj stav těžké opilosti nepochybně nebyl schopen náležitě vyhodnotit pohyb a rychlost vozidla, ať jelo nižší nebo vyšší z uvedených rychlostí, a přiměřeně reagovat.

39. S ohledem na vyložené úvahy soud uzavřel, že žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění v částce 420 000 Kč (což se rovná 60 % z částky 700 000 Kč). Jelikož žalovaná žalobci již uhradila 164 982 Kč, má žalobce právo na doplacení rozdílu v částce 255 018 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím ji pak zamítl (výroky I. a II.).

40. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Počátek prodlení by bylo možno odvodit z předžalobní výzvy ze dne [datum], žalobce nicméně požadoval úrok z prodlení až od [datum] (tedy poté, co žalovaná plnění nad rámec částky 164 982 Kč definitivně odmítla) a toliko z jistiny ve výši 225 126 Kč; soud proto jeho návrh nepřekročil.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal ji v plné výši žalobci, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu i na znaleckém posudku.

42. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 45 254 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) (k tomu viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020), § 11 odst. 1 a. t. za 11 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast při ústním jednání dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum] včetně sepisu závěrečného návrhu); b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 11 úkonů; c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 7 854 Kč.

43. Pokud šlo o žalobcem požadovanou částku 15 000 Kč za vypracování znaleckého posudku MUDr. [příjmení], soud ji žalobci v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal s ohledem na problematickou kvalitu tohoto posudku, který nemohl být podkladem pro rozhodnutí soudu, a to s ohledem na absenci podstatných obsahových prvků; znalec, jak je řečeno výše, ve svém posudku mj. neuvedl, z jakých podkladů vycházel, a jeho posudek tak byl prakticky nepřezkoumatelný.

44. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

45. Dále soud rozhodl o nákladech řízení státu, který v tomto řízení platil náklady na znalecké dokazování, a to znalečné znalce doc. MUDr. [celé jméno znalce]. To činilo celkem 27 647 Kč, z nichž bylo 20 000 Kč pokryto ze zálohy složené oběma účastníky (žalobcem ve výši 10 000 Kč a žalovanou ve výši 10 000 Kč). Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl ve sporu úspěšný v rozsahu přibližně 57 % a žalovaná v rozsahu přibližně 43 %. S ohledem na to by měl žalobce nést náklady státu v rozsahu 43 % z 27 647 Kč, tedy 11 888 Kč, z čehož po odečtení jím zaplacené zálohy (kterou ovšem z tohoto důvodu nese žalobce a soud ji nezahrnul do náhrady nákladů řízení mezi účastníky vypočtené shora) zbývá 1 888 Kč, a žalovaná v rozsahu 57 % z 27 647 Kč, tedy 15 759 Kč, z čehož po odečtení jí zaplacené zálohy zbývá 5 759 Kč. Soud proto stranám uložil povinnost zaplatit neuhrazené náklady řízení státu v těchto částkách (výroky IV. a V.).

46. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

47. Soud rozhodl také o zaplacení soudního poplatku, a to tak, že žalované uložil povinnost zaplatit jeho část, neboť podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení. Podle ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto řízení jde o případ, kdy žalobce je dle shora citovaného ustanovení osvobozen od soudního poplatku, neboť předmětem sporu byla náhrada újmy na zdraví, přičemž se jednalo o osvobození osobní. Vzhledem k částečnému vyhovění žalobě, a jelikož se zároveň nejedná o případ, kdy by žalovaná byla od soudního poplatku také osvobozena, poplatková povinnost přechází v odpovídajícím rozsahu na žalovanou. Soud při stanovení výše soudního poplatku vycházel ze základu, který se rovná jistině částky, kterou žalované uložil žalobci zaplatit, tedy 255 018 Kč Soudní poplatek byl stanoven podle položky 3 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku soudních poplatků), tedy ve výši 2 550 Kč, a lhůta pro jeho zaplacení vyplývá z § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích (výrok VI.).

Poučení