28 C 182/2018-95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se každý žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci v žalobě doručené zdejšímu soudu dne 30.8.2018 tvrdí, že byli účastníky řízení, které probíhá u [stát. instituce] – odbor stavební úřad, které je vedeno pod čj. [spisová značka] HOR/SZ/592-2012 se o řízení jejímž předmětem je vydání rozhodnutí o odstranění stavby, respektive rozhodnutí o dodatečném povolení stavby stavebníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] řízení bylo zahájeno na základě podnětu žalobců, kteří podali návrh na odstranění nepovolené stavby, kterou postavil stavebník [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a to v rozporu s původním vydaným stavebním povolením, které bylo vydáno [stát. instituce], odbor stavební úřad již v roce 2009 uvádějí, že proti stavebnímu povolení stavebníkovi [anonymizováno] [příjmení] neměli námitek a v případě, že by stavba byla realizována v souladu s tímto stavebním povolením rozhodně by žalobci proti novostavbě nebrojili a podnět zahájení řízení o odstranění stavby podali pouze proto, že stavebník [anonymizováno] [příjmení] realizoval tuto novostavbu v rozporu s vydaným stavebním povolením, které bylo vydáno v roce 2009 k tomu, že nebylo ani v průběhu roku 2017 pravomocně rozhodnuto uplatnili žalobci prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 21.7.2017 žádost o poskytnutí náhrada za nemajetkovou újmu, která jim vznikla nesprávným úředním postupem a to s odkazem na zákon číslo 82/1998 Sb. výzva byla adresována žalovanému a žalobci se domáhali náhrady za nemajetkovou újmu a to formou peněžní náhrady, kdy každý z žalobců požadoval částku 100.000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu vzniklou z titulu nepřiměřené délky řízení.

2. Na tuto výzvu reagovala žalovaná a to sdělením ze dne 11.6.2018 (tedy po 11 měsících po zaslání žádosti), kde fakticky shrnul dosavadní průběh řízení a na základě této okolnosti sice žalovaný konstatoval, že řízení probíhá nepřiměřeně dlouho, ovšem za dostačující zadostiučinění považuje konstatování, že došlo k porušení práva, tedy práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě.

3. Žalovaná uvedla k předmětnému nároku žalobců na zaplacení celkem 200.000 Kč, že žalobci vystupovali v řízení jako vedlejší účastníci a tudíž, ve smyslu judikatury, v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. nemají na satisfakci z titulu jakékoli nemajetkové újmy nárok.

4. Soud zjistil z dopisu žalobců žalované ze dne 21.7.2017 a z písemného sdělení žalované žalobcům pod č. [anonymizováno] [číslo] 2017 [číslo] ze dne 11.6.2018, že žalobci uplatnili nárok za nepřiměřenou délku řízení (tehdy osmiletou)„ o dodatečném povolení novostavby“ stavebníka [anonymizováno] a to pro každého z nich ve výši 100 000 Kč, když žalovaná odmítla nárok žalobců na přiznání zadostiučinění v celkové výši 200 000 Kč, konstatovala porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení o dodatečném povolení stavby rodinného domu v k.ú. [obec] a za nemajetkovou újmu se žalobcům omluvila.

5. Dále soud zjistil ze správního spisu odboru stavebního úřadu Městského úřadu Kunovice, [číslo jednací] / [číslo] HOR/SZ/592-2012 (dále jen„ stavební úřad“), že k žádosti stavebníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ stavebník“) ze dne 01.12.2008 bylo stavebním úřadem vydáno společné územní rozhodnutí a stavební povolení č. j. STU/7580-08 [číslo] ze dne 16.01.2009 na stavbu„ volně stojícího dvojdomu se dvěma parkovacími odstavnými plochami, vodovodními a kanalizačním přípojkami, přípojkami elektro NN a oplocením ul. [ulice] v [obec]“, na pozemcích [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] dotčených stavbou a pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec] dotčených stavbou přípojek technického a dopravního napojení“ (dále jen„ dvojdům“). Rozhodnutí nabylo právní moci 12.02.2009. Předmětem rozhodnutí byl dvojdům, kdy maximální rozměr jednotlivých domů byl stanoven na [číslo] x [číslo] mm s maximální výškou hřebene střechy [číslo] mm. Podle podmínek rozhodnutí byl dvojdům umístěn dle schválené projektové dokumentace tak, že jednotlivé domy měly společnou hranici (stěnu) na hranici pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] domu na pozemku parc. [číslo] od hranice s pozemkem parc. č.. [číslo] v k. ú. [obec] (ve spoluvlastnictví žadatelů) byla stanovena na [číslo] mm. Uliční čára pro umístění pravé poloviny stavby byla stanovena jejím posunutím o 2 m (směrem od pozemku parc. [číslo]) od levé poloviny rodinného dvojdomu na pozemku na parc. [číslo] v k. ú. [obec], která byla stanovena prodloužením uliční čáry líce RD [adresa]. Dle projektové dokumentace schválené rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 16.01.2009, byly ve štítě předmětné stavby na pozemku parc. [číslo] umístěny dva stavební otvory (jeden v přízemí a jeden v 1. NP, okno umístěné v kuchyňském koutu).

6. Na základě podnětu sdělením bylo opatřením stavebního úřadu ze dne 24.08.2009 oznámeno zahájení řízení o odstranění výše uvedené stavby prováděné v rozporu s povolením stavebního úřadu ze dne 16.01.2009, spočívajícím v posunutí umístění stavby od uliční čáry v rozsahu cca 5 cm a navýšení délky stavby o 40 cm.

7. Dne 14.12.2009 byla stavebníkem podána žádost o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky [číslo] Sb, o obecných požadavcích na využití území, týkající se vzájemných odstupů staveb a vzdálenosti stavby od hranice pozemku. Opatřením stavebního úřadu ze dne 15.12.2009 bylo oznámeno zahájení řízení o povolení výjimky z uvedeného ustanovení.

8. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [spisová značka] [číslo] 2009 ze dne 05.02.2010 byla povolena výjimka z ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., spočívající ve snížení odstupové vzdálenosti ze 7 m od sousední nemovitosti [adresa] v k. ú. [obec] ve spoluvlastnictví žadatelů na 5,83 m na jižním nároží stavby a 6,15 m na západním nároží.

9. Dne 04.03.2010 bylo žalobci proti rozhodnutí stavebního úřadu podáno odvolání. Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje (dále jen„ krajský úřad“) ze dne 19.05.2010 bylo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 05.02.2010 zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Rozhodnutí krajského úřadu nabylo právní moci dne 31.05.2010.

10. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [spisová značka] [číslo] 2009 ze dne 08.10.2010 byla povolena výjimka z ustanovení § 25 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali žalobci a manželé [příjmení] dne 01.11.2010 odvolání. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne 10.02.2011 bylo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 08.10.2010 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání.

11. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [spisová značka] [číslo] 2009 ze dne 08.08.2011 byla povolena výjimka z ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. spočívající ve snížení odstupových vzdáleností vůči oběma sousedním stavbám a to RD [adresa] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žadatelů a RD [adresa] ve vlastnictví manželů [příjmení]. Proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo dne 12.09.2011 žalobci a manžely [příjmení] podáno odvolání.

12. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne 19.12.2011 bylo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 08.08.2011 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 02.01.2012.

13. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [spisová značka] SZ/601-2009 ze dne 20.03.2012 byla povolena výjimka z ustanovení § 25 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb. Proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo žalobci a manžely [příjmení] podáno odvolání.

13. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne 26.07.2012 bylo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 20.03.2012 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.08.2012.

14. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [spisová značka] SZ/601-2009 ze dne 01.02.2013 byla povolena výjimka z ustanovení § 25 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb. Proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo žalobci a manžely [příjmení] podáno odvolání. Rozhodnutí krajského úřadu [číslo jednací] (sp. zn. [spisová značka] ÚP-No) ze dne 06.06.2013 byla podaná odvolání zamítnuta a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 01.02.2013 bylo potvrzeno.Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.06.2013.

15. Proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 06.06.2013 byly žalobci a manžely [příjmení] podány žaloby u Krajského soudu v Brně, které byly rozsudkem č. j. 62 A 51/2013- 90 ze dne 26.09.2014 zamítnuty.

16. Dne 21.12.2012 podal stavebník žádost o dodatečné povolení pravé poloviny výše uvedeného dvojdomu umístěné na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále jen„ předmětná stavba“). Usnesením stavebního úřadu č. j. STU/44-13 SZ/592-2012 ze dne 03.01.2013 bylo řízení o dodatečném povolení stavby přerušeno do doby ukončení správního řízení o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Rozhodnutí o povolení výjimky nabylo právní moci dne 20.06.2013.

17. Opatřením ze dne 23.07.2013 byl stavebník stavebním úřadem vyzván k doplnění podání a současně bylo řízení usnesením č. j. [spisová značka] SZ/592-2012 přerušeno. Stavebníkem byly podklady pro rozhodnutí doplněny dne 30.12.2013 a zahájení řízení o dodatečném povolení předmětné stavby bylo stavebním úřadem oznámeno opatřením ze dne 25.02.2014.

18. Dne 21.03.2014 uplatnili žalobci a manželé [příjmení] námitku podjatosti správního orgánu z důvodu jeho předchozí neobjektivnosti při rozhodování v řízení o povolení stavby. O podjatosti bylo nejprve vydáno tajemnicí [stát. instituce] usnesení č. j. VED/1588 14/SZ [číslo] ze dne 22.04.2014, kterým bylo rozhodnuto, že vedoucí stavebního úřadu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

19. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [spisová značka] SZ/595/2012 ze dne 05.05.2014 byla předmětná stavba dodatečně povolena.

20. Dne 29.05.2014 bylo žalobci a manžely [příjmení] podáno odvolání proti usnesení tajemnice MěÚ [obec] ze dne 22.04.2014. Rozhodnutím krajského úřadu č. j. KUZL 42997/2014 (sp. zn. KUSP [číslo] ÚP-No) ze dne 22.07.2014 byla podaná odvolání zamítnuta jako opožděná. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 04.08.2014.

21. Dne 06.06.2014 byla usnesením vedoucího SÚ č. j. č. j. STU/2861-14 SZ/592 2012 zamítnuta vznesená námitka podjatosti a bylo rozhodnuto, že referentka stavebního úřadu [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednání a rozhodnutí ve věci dodatečného povolení předmětné stavby. Proti uvedenému usnesení bylo manžely [příjmení] podáno odvolání.

22. Rozhodnutím krajského úřadu [číslo jednací] (sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ÚP-No) ze dne 28.07.2014 bylo podané odvolání zamítnuto a usnesení stavebního úřadu ze dne 06.06.2014 potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 08.09.2014.

23. Dne 10.06.2014 bylo žalobci a dne 11.06.2014 manžely [příjmení] podáno odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby ze dne 05.05.2014. Rozhodnutím krajského úřadu [číslo jednací] (sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ÚP – No) ze dne 15.08.2014 byla v odvolacím řízení zamítnuta podaná odvolaní a potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 05.05.2014. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.08.2014. Proti rozhodnutí krajského úřadu podali žalobci žalobu u Krajského soudu v Brně.

24. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 28.04.2016 bylo rozhodnutí krajského úřadu ze dne 15.08.2014 zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. Soudem bylo v odůvodnění rozsudku uvedeno, že stavba byla stavebním úřadem dodatečné povolena v rozporu se zákonem, protože ji stavební úřad povolil v rozporu s ustanovením § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, který nijak neodůvodnil. V novém řízení měl stavební úřad respektovat i ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., případně udělit výjimku také z tohoto ustanovení.

25. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně byla krajským úřadem podána kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ad 118/2016-32 ze dne 12.10.2016 zamítnuta.

26. V souladu s právním názorem Krajského soudu v Brně bylo rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby ze dne 05.05.2014 rozhodnutím krajského úřadu [číslo jednací] (sp. [anonymizováno] [číslo] ÚP–No) ze dne 16.12.2016 zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. Rozhodnutí krajského úřadu nabylo právní moci dne 29.12.2016.

27. Dne 10.01.2017 byla stavebním úřadem provedena kontrolní prohlídka stavby a stavebník byl vyzván k doplnění podání do 30.06.2017 o pravomocné rozhodnutí o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky [číslo]. Současně bylo řízení ve stejné lhůtě přerušeno. Stavebník doplnil žádost o povolení výjimky dne 23.01.2017. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [spisová značka] HOR/SZ/151-2017 ze dne 23.03.2017 byla povolena výjimka z ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Proti rozhodnutí stavebního úřadu o povolení výjimky bylo žadateli podáno odvolání. Rozhodnutím krajského úřadu [číslo jednací] (sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2017 ÚP-No) ze dne 22.06.2017 byla podaná odvolání zamítnuta a napadené rozhodnutí stavebního úřadu o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky [číslo] potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 03.07.2017.

28. Opatřením ze dne 27.07.2017 byla účastníkům řízení ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu dána možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí ve věci dodatečného povolení stavby. Dne 05.08.2017 uplatnili žalobci námitky proti rozhodnutí, ve které uvedli, že nesouhlasí s dodatečným povolením stavby a uvedli, že stavební úřad je veden snahou stavbu dodatečně povolit.

29. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. č. j. [spisová značka] HOR/SZ/592-2012 ze dne 30.08.2017 byla předmětná stavba dodatečně povolena. Proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo žalobci dne 16.09.2017 podáno odvolání. Písemností ze dne 20.09.2017 byl žalobci podán návrh na provedení kontrolní prohlídky, protože přes absenci dodatečného povolení stavby bylo na stavbě pokračováno se stavebními pracemi. Opatřením ze dne 25.09.2017 bylo stavebním úřadem stanoveno provedení kontrolní prohlídky na den 06.10.2017.

30. Rozhodnutím krajského úřadu [číslo jednací] (sp. zn. KUSP [číslo] 2017 ÚPNo) ze dne 14.12.2017 bylo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 30.08.2017 zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. Rozhodnutí krajského úřadu nabylo právní moci dne 28.12.2017. Důvodem pro zrušení rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 30.08.2017 byla dle odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu skutečnost, že stavební úřad vydal rozhodnutí ve věci bez toho, že by bylo rozhodnuto o námitce podjatosti uplatněné žalobci dne [číslo]. Dle odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu nepostačovalo, že o námitce podjatosti úřední osoby bylo rozhodnuto v původním projednání věci (usnesením ze dne 22.04.2014). Uplatněná námitka podjatosti, pokud je uplatněna v novém projednání, musí být znovu posouzena. Další vadou, pro kterou bylo rozhodnutí stavebního úřadu zrušeno, byla dle odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu skutečnost, že stavební úřad do svého rozhodnutí zapracoval podmínky uvedené ve vyjádření [právnická osoba] [právnická osoba], ze dne 17.12.2013, které pozbylo platnosti. Rozhodnutí krajského úřadu ze dne 14.12.2017 nabylo právní moci 28.12.2017.

31. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 05.05.2014 bylo potvrzeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne 29.08.2014 a nabylo právní moci. Proti rozhodnutí krajského úřadu byla žalobci podána žaloba. Rozsudkem soudu ze dne 12.10.2016 bylo zrušeno rozhodnutí krajského úřadu. Kasační námitka podaná krajským úřadem proti rozsudku Krajského soudu v Brně byla zamítnuta. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 05.05.2014 bylo zrušeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne 16.12.2016 a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání. Následně bylo řízení přerušeno pro vyřešení předběžné otázky, povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., které trvalo z důvodu podání odvolání žadatelů cca 6 měsíců.

32. Dále soud zjistil (rozsudky správních soudů jsou obsahovou součástí stavebního spisu) z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.7.2021 (jež nabyl právní moci dne 28.7.2021), že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.2019, č.j. 62 A 140/2018-111 se ruší a vrací se mu k dalšímu řízení. odůvodnění rozsudku soud zjistil, že dne 24.8.2009 bylo k podnětu žalobců zahájeno řízení o odstranění stavby dvojdomu na pozemcích (v rozhodnutí specifikovanými) v k.ú. [obec] stavebníka [anonymizováno]. [příjmení] s námitkou, že stavba dvojdomu má obvodovou stěnu podélně s RD žalobců o několik cm delší.Stavebník dne 14.12.2009 požádal o vydání rozhodnutí o výjimce z odstupových vzdáleností podle § 25/2 vyhl. č. 501/2006 Sb., když rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 1.2.2013 byla stavebníkovi vydána výjimka a tento dne 21.12.2012 požádal o dodatečné povolení stavby dvojdomu, kterou stavební úřad dne 5.5.2014 povolil. Krajský úřad Zlínského kraje toto rozhodnutí potvrdil a žalobci podali žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který rozhodnutí o výjimce dle § [číslo] vyhl. shledal jako vydané v souladu se zákonem.Nicméně dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby, a proto rozsudkem ze dne 28.4.2016, č.j. 62 A 82/2014-81 rozhodnutí krajskéhom úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení požádal stavebník dne 18.1.2017 o výjimku dle § [číslo] vyhl., kterou stavební úřad rozhodnutím ze dne 23.3.2017 povolil a v návaznosti na toto rozhodnutí stavební úřad dne 25.4.2018 opětovně stavbu dvojdomu povolil a proti tomuto rozhodnutí o dodatečném povolení stavby dvojdomu podali žalobci odvolání, které krajský úřad rozhodnutím ze dne 10.8.2018 pod č.j. KUZL 58226/2018 potvrdil.Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který shledal udělení výjimky nezákonným a rozsudkem ze dne 20.12.2019, č.j. 62 A 140/2018-111 zrušil rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. 6alovaný krajský úřad podal proti posledně jmenovanému rozsudku kasační stížnost.Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20.7.2021, č.j. 3 As 6/2020-44 byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.2019, č.j. 62 A 140/2018-111 zrušen a vrácen krajskému soudu k dalšímu řízení.

33. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2021, č.j. 62 A 140/2018-164 soud zjistil, že žaloba žalobců proti krajskému úřadu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.8.2018 pod č.j. KUZL 58226/2018 byla zamítnuta s tím, že napadené rozhodnutí není nezákonné ani věcně nesprávné a se všemi námitkami žalobců se krajský úřad vypořádal.

34. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2023, č.j. 8 As 355/2021-37 soud zjistil, že kasační stížnost žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2021, č.j. 62 A 140/2018-164 byla zamítnuta.

35. Žalobci ani jejich právní zástupce se nedostavili ani na jedno ústní jednání, souhlasili s tím, aby soud jednal a rozhodl bez jejich účasti, proto soud nemohl vůči nim uplatnit ustanovení § 118a o.s.ř.

36. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že v předmětném věci bylo dodatečným povolením (respektive povolením výjimky či nařízení odstranění stavby) rozhodováno o právech nebo povinnostech stavebníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl v tomto řízení účastníkem podle § 27 odst. 1 písmeno b) správního řádu.

37. Žalobci jako spoluvlastníci pozemku sousedícího s pozemkem dotčeným předmětnou stavby byli vedlejšími účastníky ve smyslu ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu.

38. K žádosti stavebníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 01.12.2008 bylo stavebním úřadem vydáno společné územní rozhodnutí a stavební povolení č. j. STU/7580-08 [číslo] ze dne 16.01.2009 na stavbu„ Volně stojícího dvojdomu se dvěma parkovacími odstavnými plochami, vodovodními a kanalizačním přípojkami, přípojkami elektro NN a oplocením ul. [ulice] v [obec]“, na pozemcích [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] dotčených stavbou a pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec] dotčených stavbou přípojek technického a dopravního napojení“. Rozhodnutí nabylo právní moci 12.02.2009 stavebního úřadu ze dne 24.08.2009, k podnětu žalobců, bylo oznámeno zahájení řízení o odstranění výše uvedené stavby prováděné v rozporu s povolením stavebního úřadu ze dne 16.01.2009, spočívajícím v posunutí umístění stavby od uliční čáry v rozsahu cca 5 cm a navýšení délky stavby o 40 cm. Dne 14.12.2009 byla stavebníkem podána žádost o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky [číslo] Sb, o obecných požadavcích na využití území, týkající se vzájemných odstupů staveb a vzdálenosti stavby od hranice pozemku. Opatřením stavebního úřadu ze dne 15.12.2009 bylo oznámeno zahájení řízení o povolení výjimky z uvedeného ustanovení. Stavebník dne 14.12.2009 požádal o vydání rozhodnutí o výjimce z odstupových vzdáleností podle § 25/2 vyhl. č. 501/2006 Sb., když rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 1.2.2013 byla stavebníkovi vydána výjimka a tento dne 21.12.2012 požádal o dodatečné povolení stavby dvojdomu, kterou stavební úřad dne 5.5.2014 povolil. Krajský úřad toto rozhodnutí potvrdil a žalobci podali žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který rozhodnutí o výjimce dle § [číslo] vyhl. shledal jako vydané v souladu se zákonem.Nicméně dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby, a proto rozsudkem ze dne 28.4.2016, č.j. 62 A 82/2014-81 rozhodnutí krajského úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení požádal stavebník dne 18.1.2017 o výjimku dle § [číslo] vyhl., kterou stavební úřad rozhodnutím ze dne 23.3.2017 povolil a v návaznosti na toto rozhodnutí stavební úřad dne 25.4.2018 opětovně stavbu dvojdomu povolil a proti tomuto rozhodnutí o dodatečném povolení stavby dvojdomu podali žalobci odvolání, které krajský úřad rozhodnutím ze dne 10.8.2018 pod č.j. KUZL 58226/2018 potvrdil.Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který shledal udělení výjimky nezákonným a rozsudkem ze dne 20.12.2019, č.j. 62 A 140/2018-111 zrušil rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. Žalovaný krajský úřad podal proti posledně jmenovanému rozsudku kasační stížnost.Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20.7.2021, č.j. 3 As 6/2020-44 byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.2019, č.j. 62 A 140/2018-111 zrušen a vrácen krajskému soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2021, č.j. 62 A 140/2018-164 žaloba žalobců proti krajskému úřadu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.8.2018 pod č.j. KUZL 58226/2018 byla zamítnuta s tím, že napadené rozhodnutí není nezákonné ani věcně nesprávné a se všemi námitkami žalobců se krajský úřad vypořádal. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2023, č.j. 8 As 355/2021-37 kasační stížnost žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2021, č.j. 62 A 140/2018-164 byla zamítnuta.

39. V mezidobí dne 21.7.2017 žalobci uplatnili nárok za nepřiměřenou délku řízení (tehdy osmiletou)„ o dodatečném povolení novostavby“ stavebníka D.Bednaříka a to pro každého z nich ve výši 100 000 Kč, když žalovaná odmítla nárok žalobců na přiznání zadostiučinění v celkové výši 200 000 Kč, konstatovala porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení o dodatečném povolení stavby rodinného domu v k.ú. [obec] a za nemajetkovou újmu se žalobcům omluvila.

40. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

41. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

42. Podle § 27 odst. 2 správního řádu jsou účastníky též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.

43. Z hlediska procesních záruk ochrany práv osob dotčených výstavbou stavební zákon umožňuje účastnit se řízení těmto osobám podle stavebního zákona resp., jejichž souhlas je podmínkou uplatnění některého z alternativních postupů nahrazujících standardní správní řízení. [ulice] zákon vymezuje tyto osoby na základě premisy přímé dotčenosti vlastnických popř. jiných věcných práv k nemovitostem dotčeným výstavbou.

44. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalobci se účastnili obou řízení jako osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno (§ 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)). Tato skupina účastníků řízení odpovídá kategorii tzv. vedlejších účastníků ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, podle jehož doslovného znění účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. [ulice] účastník je osoba odlišná od účastníka tzv. hlavního, o jehož právech a povinnostech je v řízení rozhodováno. Správního řízení se vedlejší účastník účastní pouze z důvodu existence právního poměru souvisejícího s hlavním účastníkem, v daném případě vlastnictví sousedního pozemku, a z toho důvodu existující možnosti případného dotčení práv. Správním řádem jsou také podle uvedeného rozlišení stanoveny práva a povinnosti účastníků. V případě vedlejších účastníků se jedná zejména o právo nahlížet do spisu, podávat námitky a odvolání. Uvedená práva nejsou povinností vedlejších účastníků a je pouze na jejich vůli, zda správním řádem daná práva využijí. Vzhledem k tomu, že v daném případě není rozhodováno o právech či povinnostech žalobců, není jednoznačné, že by se v jejich případě jednalo o spor o právo, který by bylo možné pokládat za vážný, nemůže uvedená skutečnost zůstat bez vlivu na otázku vzniku nemajetkové újmy způsobené vedlejšímu účastníkovi nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zák. OdpŠk. V takovém případě tedy nelze mít vznik nemajetkové újmy ve smyslu Stanoviska Nejvyššího soudu za daný a je zcela na žadatelích, aby prokázali existenci jednotlivých předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu tedy vznik nemajetkové újmy.

45. Soudní praxe je ustálená v tom, že vedlejší účastník nemá právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení (srov. opakovaně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2017). Dovolací soud v tomto rozhodnutí přijal a odůvodnil závěr, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem, záležejícím v nepřiměřené délce řízení, a vznikem nemajetkové újmy na straně vedlejšího účastníka, je přerušena jeho právním poměrem k účastníkovi řízení, kterého podporuje, neboť od tohoto (tvrzeného) právního poměru, nikoliv od nesprávného úředního postupu, vedlejší účastník svou újmu osobně odvozuje (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 675/2011). Ačkoliv nelze vyloučit, že důsledky nesprávného úředního postupu, spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, pociťuje nejen účastník řízení, nýbrž také vedlejší účastník, děje se tak nikoli přímo, nýbrž zprostředkovaně skrze jeho hmotněprávní poměr k účastníkovi řízení. Nebýt totiž existence právního poměru k samotnému účastníkovi, újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení by vedlejší účastník nepociťoval, neboť výsledek řízení by jeho právní postavení (tj. práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva) nemohl nijak ovlivnit.Uvedený závěr lze obdobně učinit u vedlejšího účastníka správního řízení (ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu). Nelze vyloučit, že i tato osoba negativně pociťuje průtahy ve správním řízení a vzniká ji v tomto směru nemajetková újma. Děje se tak ale nikoli přímo, neboť o právech a povinnostech vedlejšího účastníka se ve správním řízení nerozhoduje, ale zprostředkovaně skrz jeho hmotněprávní vztah k hlavnímu účastníkovi řízení. Pokud by vedlejší účastník neměl právní poměr k hlavnímu účastníkovi, nemohl by výsledek řízení jeho právní postavení ovlivnit (jeho práva a povinnosti by rozhodnutím správního orgánu nemohla být nijak dotčena).

46. Lze tak uzavřít, že mezi žalobci tvrzenou újmou (kterou ani nijak nespecifikovali a soud nemohl vůči nim uplatnit ustanovení § 118 a o.s.ř.) a nepřiměřenou délkou řízení není příčinná souvislost. Soud tak nezbylo, než žalobu zamítnout.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý ze šesti úkonů (vyjádření k žalobě, vyjádření, dvakrát účast na jednání a příprava k němu) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení