28 C 182/2023 - 103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 28.7.2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 40 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 19 319,23 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce uvedl, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum], čj. [Anonymizováno] bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 142 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Poté, co byla obžaloba podána k Okresnímu soudu v Třebíči, tento rozsudkem ze dne [datum], čj. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], čj. [spisová značka] a [spisová značka] žalobce podle § 226 písm. b) tr.ř. zprostil obžaloby. Žalobce byl po celou dobu trestního řízení vystaven neúměrnému stresu a nejistotě ohledně výsledku řízení a případného trestu i zákazu činnosti včetně hrozící velmi vysoké náhradě škody. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že se jednalo o obžalobu z trestného činu, kterého se měl dopustit výkonem svého povolání [Anonymizováno] a byla tak přímo ohrožena jeho jediná výdělečná činnost. Trestní řízení také mělo vliv na jeho pověst a dosavadní způsob života. Žalobce špatně spal, nedokázal se soustředit, pociťoval negativní emoce. Žalobce nebyl ve svém povolání tak výkonný jako před trestním stíháním, což se projevovalo na výkonu jeho práce, neboť jako [Anonymizováno] musí postupovat mimořádně obezřetně s maximálním možným soustředěním. Žalobce je dále otcem malého dítěte, které se narodilo 14 dnů po předmětné nehodě, tedy v době trestního stíhání, což umocňovalo žalobcův stres, strach, pocit bezmoci a viny. Rovněž se trestní stíhání projevilo negativně na partnerském vztahu žalobce s manželkou, nedokázali si užít společné chvíle, necestovali, nedokázali se uvolnit ani na dovolené a neustále mysleli a řešili předmětné trestní stíhání.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil mimo jiné nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Satisfakce v peněžité formě žalobci přiznána nebyla. Výsledek mimosoudního projednání žalovaná žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná rovněž nesporovala průběh trestního řízení, tak, jak je ve své žalobě popsal žalobce. Žalovaná na základě okolností předmětné věci dospěla k závěru, že žalobce byl trestně stíhán za přečin, za nějž je stanovena sazba trestu odnětí svobody od šesti měsíců do čtyř let, přičemž uložení nepodmíněného trestu žalobci hrozit nemohlo s ohledem na jeho bezúhonnost. Také státní zástupce navrhoval v rámci své závěrečné řeči uložení trestu při samé spodní hranici sazby. Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum], tedy celkem sedm měsíců, což je doba přiměřená. Pokud jde o následky, které žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikly, je žalovaná názoru, že i přesto, že byl žalobce stíhán v souvislosti se svým povoláním, jeho výdělečná činnost ohrožena nebyla, neboť zákaz činnosti nebyl ze strany státního zástupce navrhován, ani by mu nemohl být uložen, neboť se jednalo o trestnou činnost z nedbalosti. Také má za to, že žalobcem uváděné stresové projevy mají původ spíše ve skutku jako takovém, když svým jednáním způsobil těžkou újmu na zdraví třetí osobě, nikoliv činností orgánů činných v trestním řízení. Žalovaná je proto závěru, že odškodnění v podobě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí je pro věc žalobce dostačující.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně dne [datum] u žalované uplatnil mimo jiné i nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě, konkrétně u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí, toto konstatovala a současně žalobci poskytla omluvu za nezákonně vedené trestní stíhání, což mu sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Dále nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina, územní odbor Třebíč, oddělení obecné kriminality ze dne [datum], čj. [Anonymizováno] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Po podání obžaloby k Okresnímu soudu v Třebíči, tento rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], čj. [spisová značka] a čj. [spisová značka] žalobce zprostil obžaloby.

4. Z výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že v době trestního stíhání trpěl stresem, obavami, špatně spal. V době trestního stíhání měl malého syna, kterému bylo asi 14 dnů, když se nešťastná událost udála, tudíž měl obavy, zda uživí rodinu v případě, že mu bude uložen trest zákazu činnosti. Žalobce v té době pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná a vykonával práci [Anonymizováno], při níž došlo ke zmíněné nešťastné události, pro kterou byl následně trestně stíhán. Rovněž se obával, zda bude moct tuto práci nadále vykonávat, neboť se při ní již nemohl soustředit, v některých dnech nebyl schopen v podstatě práci vykonávat, tudíž odcházel předčasně domů. Také si v souvislosti s trestním stíháním kladl otázky, zda v práci nepochybil, děsil se představy, že bude muset kácet další stromy. Bál se, aby se situace znovu neopakovala. Situace vyústila v to, že zaměstnání [Anonymizováno] přestal vykonávat a šel pracovat do úplně jiného oboru (do zaměstnaneckého poměru). Z výpovědi žalobce neměl soud za prokázané, že by v důsledku uvedeného trestního stíhání docházelo mezi manžely k hádkám či neshodám.

5. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] má soud za prokázané, že žalobce trestní stíhání hůře snášel, byl ve stresu, bez nálady, neměl chuť na výlety či společenské akce, které dříve provozovali, v podstatě se v té době neuměl ze života radovat. Také špatně spal. Žalobce měl obavy, zda bude vzhledem k předmětné události a navazujícímu trestnímu stíhání moct i nadále vykonávat své povolání [Anonymizováno] jako osoba samostatně výdělečně činná. V únoru 2022 pak s touto činností skončil. Asi 14 dnů po předmětné nehodě se svědkyni a žalobci narodil syn, tudíž se žalobce nemohl plně radovat z jeho narození, neboť předmětná událost a následné trestní stíhání mu tuto radost ztěžovaly. Dále má soud z její výpovědi za osvědčené, že v uvedené době s žalobcem v podstatě neřešili nic jiného než jeho trestní stíhání. Jako manželé spolu méně komunikovali a před každým hlavním líčením byla doma napjatá atmosféra. K hádkám či rozepřím nedocházelo, spíše vzájemná komunikace nebyla tak častá a intenzivní jako předtím.

6. Naposledy soud provedl dokazování protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] ze spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto listinného důkazu má soud za osvědčené, že státní zástupce v rámci svého závěrečného návrhu žádal pro žalobce uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby pro daný trestný čin.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na nesporná tvrzení účastníků, která soud vzal ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění, činí tento závěr o skutkovém stavu: proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum], čj. [Anonymizováno] zahájeno trestní stíhání pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Okresním soudem v Třebíči rozsudkem ze dne [datum], čj. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně [Anonymizováno] dne [datum] čj. [spisová značka] a čj.[spisová značka] byl žalobce podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V souvislosti s trestním stíháním žalobce trpěl stresem, obavami, hůře spal. Také v souvislosti s trestním stíháním se již nemohl plně soustředit na svou práci, kdy vykonával práci [Anonymizováno] jako osoba samostatně výdělečně činná, neboť měl obavy, že by mohl znovu způsobit někomu újmu na zdraví. Následně s prací [Anonymizováno] skončil a odešel pracovat do zcela jiného oboru. V době zahájení trestního stíhání se žalobci narodil nezletilý syn a žalobce se na tuto radostnou událost nemohl plně soustředit a plně se z ní radovat. Naopak v řízení nebylo prokázáno, že v důsledku trestního stíhání docházelo mezi manžely k neshodám. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] obrátil dne [datum] na žalovanou, která konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, avšak žalobci finanční zadostiučinění neposkytla.

8. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle ust. § 226 písm. b) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely „nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

10. U existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy, je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby), ale musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V souzené věci soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním „diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu[Anonymizováno](případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozh. sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012, či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formuluje zásadní závěr, že „při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby“.

11. Soud proto vyšel se shora nastíněných kritérií Nejvyššího soudu a uzavřel, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 142 odst. 1, 2 trestního zákoníku a hrozil mu trest odnětí svobody v rozmezí od šesti měsíců do čtyř let. Nicméně vzhledem k bezúhonnosti žalobce, nebylo reálné, že by mu byl uložen trest odnětí svobody v nepodmíněné formě, což se ostatně ukázalo i v závěrečném návrhu státního zástupce, který navrhoval žalobci nepodmíněný trest odnětí svobody, navíc při samé spodní hranici trestní sazby. Také trestný čin, pro který byl žalobce stíhán, obecně ve společnosti nepůsobí přílišné společenské odsouzení, neboť, i když se jednalo o následek v podobě těžkého ublížení na zdraví, jednalo se o nedbalostní jednání, na rozdíl od stíhání pro trestné činy proti životu a zdraví způsobené úmyslným jednáním, nebo trestné činy týkající se nezletilých dětí. Těmito popsanými skutečnostmi je proto míra intenzity vzniku nemajetkové újmy u žalobce do určité míry snížena. Trestní stíhání pak trvalo od [datum] do [datum], tedy celkem sedm měsíců, což je doba přiměřená a v podstatě velmi krátkého trvání, tudíž žalobce nebyl vystaven působení negativních důsledků nezákonně vedeného trestního stíhání po nijak výraznou dobu.

12. Naposledy se soud zabýval vlivem nezákonně vedeného trestního stíhání na osobní život žalobce. Soud podle provedeného dokazování zaznamenal částečný zásah do rodinného, osobního a pracovního života. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl neklidem, obavou, úzkostí, uzavřeností a špatným spánkem. Také v důsledku vedeného trestního stíhání byl nesoustředěný, což se projevilo zejména v jeho práci. Soustředěnost při práci v případě žalobcova zaměstnání ([Anonymizováno]) byla podstatnou podmínkou pro to, aby takovouto práci mohl zodpovědně vykonávat. Dále v důsledku zmíněného trestního stíhání začal mít žalobce obavy, že se situace může opakovat, tedy, že výkonem své práce může způsobit další neštěstí. Situace proto vyústila v to, že jako osoba samostatně výdělečně činná v tomto oboru skončil a šel pracovat do oboru zcela jiného. Na druhou stranu je však třeba přitakat žalované, že uvedené stavy a problémy v práci byly dány nejenom předmětným trestním stíháním, nýbrž i skutečností, že při dané činnosti došlo ke zranění jiného člověka. Stran zásahu rodinného života v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání, soud uvádí, že zaznamenal částečný zásah, neboť v té době žalobce měl čerstvě narozené dítě a nemohl se mu proto plně věnovat. Také z důvodu obav o svou budoucnost a budoucnost své rodiny si jeho narození nemohl užít způsobem, jakým by se stalo, nebýt vedeného trestního stíhání. Naopak v řízení nebylo osvědčeno, že by vlivem trestního stíhání došlo k narušení vztahu s jeho manželkou, tj. že by se trestní stíhání do něj negativně promítlo. Žalobce sice vypověděl, že v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání docházelo mezi nimi k častějším a výraznějším hádkám, avšak svědkyně [jméno FO] tuto skutečnost nepotvrdila, naopak sdělila, že k hádkám mezi nimi ani v době trestního stíhání nedocházelo.

13. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 14.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tímto účelem si soud opatří odpovídající zjištění. Žalobce by primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Žalobce soudu nenabídl ke komparaci žádnou obdobnou věc, proto soud zvolil srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 44/2015. V tomto případě byla poškozenému na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2017, č. j. 19 C 44/2015 – 139 přiznána z titulu nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání částka ve výši 10 000 Kč. Tento poškozený byl stíhán pro přečin výtržnictví a vydírání podle § 144 odst. 1 trestního zákoníku, za což mohl očekávat trest odnětí svobody v trvání až čtyř let. Trestní stíhání trvalo 8 měsíců. V souvislosti s trestním stíháním byla u tohoto poškozeného narušena psychika, špatně spal a hubnul. Také v zaměstnání došlo ke snížení jeho pracovní výkonnosti, což se promítlo do výtek od jeho zaměstnavatele. V důsledku vedeného trestního stíhání utrpěla i rodina poškozeného, neboť poškozený na ni přestal mít čas a zejména se nevěnoval své nezletilé dceři. Dále soud zvolil komparaci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 112/2015, kdy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19.1.2017, čj. 19 C 112/2015 - 108 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25.4. 2017, čj. 54 Co 155/2017 - 124 bylo poškozenému přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Tento poškozený byl stíhán pro trestný čin úmyslného ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr.zák. za což mu hrozil trest odnětí svobody se sazbou od šesti měsíců do tří let a délka trestního stíhání činila sedm měsíců. V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo k zásahu do pracovní oblasti poškozeného, protože omezil svou podnikatelskou činnost. A i u tohoto poškozeného došlo k zásahům do rodinného života v podobě narušení jeho vztahu s rodinou. Dále byl dehonestován ze strany okolí, tj. spoluobčanů ve vesnici, kde žil a následně se proto z vesnice raději odstěhoval. Naposledy soud zvolil srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 177/2017. Zde bylo poškozenému rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5.2.2018, čj. 15 C 177/2017 - 165 přiznáno odškodnění ve výši 30 000 Kč. V tomto případě byl poškozený stíhán pro trestný čin podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a hrozil mu trest odnětí svobody až na tři roky. Délka trestního stíhání činila 434 dnů. V důsledku trestního stíhání bylo zasaženo do profesního života tohoto poškozeného, dále do rodinného života a rovněž do oblasti zdraví. Další podstatnou okolností při stanovení výše odškodnění byla skutečnost, že poškozený byl pravomocně odsouzen a ke zrušení odsuzujícího rozhodnutí došlo až na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu.

14. Na podkladě popsaného je proto zřejmé, že odškodnění se v obdobných věcech pohybuje od částky 10 000 Kč do částky 30 000 Kč, tedy i odškodnění nemajetkové újmy žalobce by mělo pohybovat v nastíněném rozmezí. Soud zejména v případech sp. zn. 19 C 44/2015 a sp. zn. 19 C 12/2015 shledal, že jsou co do hrozby trestní sazby a délky trestního stíhání a rovněž i co do zásahů do osobního života poškozených shodné s případem žalobce. V případě poškozeného ve věci 15 C 177/2017 podle názoru soudu došlo k výraznějším zásahům do osobního života tohoto poškozeného, neboť došlo k zásahu do oblasti zdraví a do rodinného života, přičemž v případě žalobce došlo pouze k částečnému zásahu do rodinného života. Podstatné však je, že tento posledně zmíněný poškozený byl pravomocně odsouzeným pachatelem trestného činu, což je okolnost, která samozřejmě navyšuje míru intenzity pociťování újmy v osobním životě poškozeného. Soud proto uzavřel, že žalobci by se mělo dostat odškodnění shodné jako v případě 19 C 44/2015 a 19 C 12/2015, tedy částka ve výši 10 000 Kč, kterou mu přiznal výrokem I. rozsudku.

15. Žalobci rovněž náleží úrok z prodlení ve smyslu § 15 odst. 1 zákona, neboť žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná se uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro projednání předběžně uplatněného nároku dostala dnem [datum] do prodlení. Výše úroku z prodlení pak odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobce má proto ve vztahu k žalované, právo na náhradu nákladů řízení, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 9 300 Kč podle § 11 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 3 100 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a účast u jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a účast u jednání), z náhrady za promeškaný čas ve výši 900 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. (9 započatých půlhodin á 100 Kč v souvislosti s cestou k jednání konaném dne [datum], na trase [adresa] a zpět), z cestovného ve výši [částka] podle § 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb. (při cestě [adresa] a zpět tj. [Anonymizováno] km, spotřebě 6,3 l/ 100 km, průměrné ceně motorové nafty [částka]/ l a sazbě za použití motorového vozidla [částka]/km), ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a z daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem, počítáno z mimosmluvní odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhrady za použití osobního automobilu. Naopak soud daň z přidané hodnoty nepočítal z ceny motorové nafty, neboť tato v sobě již DPH zahrnuje. Soud také žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon právní služby ze dne [datum] označeném jako předžalobní výzva, neboť v tomto případě se jednalo o předběžné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované, což je obligátní podmínkou odpovědnostního řízení ve smyslu § 14 odst. 3 zákona, tudíž nejde o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. předžalobní výzvu.

Poučení