28 C 196/2020-203

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] pro zaplacení 467 840 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 79 850 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 78 056 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 310 204 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 331 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované jednak náhrady škody a jednak nemajetkové újmy, to vše v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 83/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 4. Dále se žalobkyně domáhala přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 8.3.2013 pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Následně usnesením Policie ČR ze dne 16.10.2014 bylo trestní stíhání odloženo. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost a poté Policie ČR usnesením ze dne 20.10.2015, čj. ORIV -39949-265/TČ-2012-001491 zahájila trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu] spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.8.2018, sp. zn. 3 T 83/2016 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání trestného činu [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu] a byl jí uložen peněžitý trest ve výměře 200 000 Kč a náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně odvolání, přičemž Městský soud v Praze napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně byla opětovně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3.3.2020 zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobkyně si v důsledku trestního stíhání zvolila právního zástupce, který v souvislosti s obhajobou žalobkyně vykonal úkony právní služby, které žalobkyně přesně specifikovala ve své žalobě na čl. 3 až 5, a to při sazbě 2 300 Kč/úkon. Žalobkyně tak na nákladech obhajoby v souvislosti s trestním stíháním vynaložila částku ve výši 100 850 Kč. Dále žalobkyně nárokovala částku ve výši 23 550 Kč představující ušlý zisk, který odůvodnila tím, že v některé dny v pracovní době se musela účastnit úkonů trestního řízení, popřípadě zajišťovat podklady pro trestní řízení a v uvedeném čase nebyla v zaměstnání, tudíž čerpala neplacené volno. Vznikla jí tak škoda v podobě ušlého zisku, kterého by jinak dosáhla. Jednotlivé časy, které nemohla trávit v práci, tedy být přítomna na pracovišti z důvodu vedeného trestního stíhání, neboť byla účastna u úkonu trestního řízení, popřípadě měla poradu s advokátkou či sháněla podklady k trestní věci, specifikovala na čl. 157 spisu. V uvedené dny také vynaložila jízdné na cestu k orgánům činným v trestním řízení, popř. za svým právním zástupcem. Jednotlivé cesty specifikovala na čl. 154, a to při ceně jízdenky á 24 Kč, celkem 1 440 Kč.

2. Žalobkyně také nárokovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti její osobě, kdy trestním stíháním s ohledem na povahu činu, který byl žalobkyni kladen za vinu, utrpěla její osobní pověst. Trestním stíháním dále bylo zasaženo do práva žalobkyně na respektování ochrany jejího soukromého a rodinného života. Trestní stíhání mělo negativní vliv na její rodinný život, došlo k dehonestaci a celkovému hlubokému rozvratu životní pohody. Žalobkyně uvedla, že předmětná kauza byla medializována, tedy stala se věcí veřejnou a žalobkyně proto byla poškozena v očích široké veřejnosti, u přátel a známých. V době trestního stíhání žalobkyně také přišla o dítě, když potratila ve třetím měsíci těhotenství a neustálý stres z trestního stíhání vedl k nemožnosti znovu otěhotnět. Žalobkyně rovněž v důsledku stresového vypětí měla problémy se žaludkem. Žalobkyni hrozil vyšší trest odnětí svobody - v rozmezí 2 až 8 let, čímž se prohlubovala její psychická nepohoda. Naposledy žalobkyně nárokovala částku ve výši 42 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení, které trvalo celkem 4 roky a 4 měsíce. Podle názoru žalobkyně se nejednalo o případ nikterak složitý, žalobkyně se na délce řízení žádným způsobem nepodílela a význam předmětu řízení pro žalobkyni byl vyšší, neboť se jednak jednalo o trestní řízení a jednak jako škoda byla vyčíslena částka ve výši 24 900 000 Kč, tedy částka naprosto likvidační. Žalobkyně má naopak za to, že se na celkové délce řízení podílely soudy, neboť věc bylo možné rozhodnout přibližně v rozmezí dvou let. Podle názoru žalobkyně tedy uvedená délka řízení je délkou nepřiměřenou a při stanovení výše odškodnění vycházela žalobkyně z částky 18 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky z částky v poloviční výši.

3. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že žalobkyně u ní předběžně dne 28.9.2020 uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené jednak nezákonným rozhodnutím a jednak nesprávným úředním postupem, to vše v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 83/2016. Žalovaná po projednání žádosti dospěla k závěru, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu odškodňovacího zákona a žalobkyni poskytla na odškodnění částku ve výši 79 850 Kč, představující náhradu škody za vynaložené náklady na obhajobu, konkrétně za 29 úkonů právní služby á 2 300 Kč a za 3 tři úkony právní služby á 1 150 Kč, za 32 režijních paušálů á 300 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč. Žalovaná v této souvislosti uvedla, že nebylo možné mimosoudně vypořádat položky uvedené v žalobě pod bodem 3,5,7,11,14 a 23 představující porady mezi žalobkyní a její obhájkyní, neboť jejich konání nebylo doloženo. Dále nebylo možné vypořádat úkon pod bodem 8 v podobě stížnosti ze dne 23.3.2016. Provedení zbývajících úkonů bylo v trestním spise žalovanou dohledáno a následně došlo ke krácení u těchto úkonů: úkon ze dne 9.11.2015 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, zde žalovaný hradil odměnu ve výši poloviny odměny za úkon, obdobně tak u úkonu ze dne 7.10.2016 – stížnost proti ustanovení opatrovníka. Dále u úkonu ze dne 3.4.2017 – hlavní líčení hradil dva úkony právní služby bez náhrady za promeškaný čas, neboť hlavní líčení trvalo od 10 hod. do 13.45 hod. a následně od 11 hod. do 11.50 hod. U úkonu ze dne 12.6.2017 – hlavní líčení, žalovaná hradila náhradu jen za jeden úkon právní služby, neboť hlavní líčení trvalo od 11.30 hod. do 12.15 hod. Žalovaná také nevypořádala nárok na náhradu škody představující náhradu průměrné hodinové mzdy, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyni mzda ušla a obdobně pak nehradila cestovné v souvislosti s jejím trestním stíháním. V tomto směru zásadně rozporovala cestovné k úkonům učiněným před zahájením trestního řízení, tj. přede dnem 20.10.2015, kdy se jednalo o cesty ze dne 9.10.2013, ze dne 6.5.2014 a ze dne 25.9.2014. K účelnosti vynaložených nákladů na cestovné žalobkyně k úkonům orgánů činných v trestním řízení, a tedy o případné škodě lze podle názoru žalované uvažovat pouze v případě, kdy žalobkyně byla povinna se takových úkonů účastnit a její účast na takových úkonech byla nezbytně nutná, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla zastoupena advokátkou. Rozhodně pak podle žalované nelze souhlasit s účtovanými náklady na cestovné v souvislosti s úkony typu:„ schůzka pan [příjmení]“,„ dohledávání podkladů [anonymizováno]“,„ vyzvednutí záznamu z jednání“, neboť se nejedná o úkony orgánů činných v trestním řízení a ani není zřejmé z názvu těchto úkonů, co si pod nimi je možno představit. Žalovaná dále učinila spornými účast žalobkyně u hlavních líčení, s výjimkou hlavního líčení konaného dne 17.5.2018. Pokud se jednalo o cestovné k poradám s advokátkou, oprávněnost daného nároku se podle žalované odvíjí od účelnosti uskutečněných porad. K nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání žalovaná uvedla, že za dostatečnou formu odškodnění považuje omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí. Je nesporné, že v souvislosti s uvedeným případem došlo k medializaci věci, avšak v tomto směru se orgány činné v trestním řízení nedopustily excesu spočívající v komentování trestné činnosti žalobkyně a neporušily tak presumpci neviny. Medializace případu je pak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu. Rovněž nelze dávat do souvislosti s trestním stíháním skutečnost, že žalobkyně potratila ve třetím měsíci těhotenství, ač je to politováníhodné, nedošlo tak v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, neboť toto bylo vydáno v říjnu 2015, avšak k potratu podle přiložené lékařské zprávy došlo v květnu 2014. Nemožnost znovu otěhotnět v souvislosti s trestním stíháním je pak již pouhou spekulací. K poslednímu nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení žalovaná uvedla, že celkem řízení trvalo čtyři roky a sedm měsíců, proběhlo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. V řízení došlo k výslechu svědků, provedení listinných důkazů i znaleckému zkoumání, a proto řízení vykazovalo do určité míry složitost po skutkové a zejména po právní stránce. V řízení se nevyskytly průtahy, postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý. Celková délka řízení tedy odpovídala složitosti věci a nebyla nikterak nepřiměřená.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně uplatnila své nároky na náhradu škody a nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena jednak nezákonným rozhodnutím a jednak nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 83/2016 u žalované dne 28.9.2020. Žalovaná po projednání uvedeného nároku dospěla k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně a žalobkyni na vynaložených nákladech na obhajobu přiznala částku ve výši 79 850 Kč, což jí sdělila stanoviskem ze dne 24.3.2021. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení sporné, že usnesením Policie ČR ze dne 20.10.2015, čj. ORIV -39949-265/TČ-2012-001491 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu]. Následně byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podána obžaloba (žalobkyně byla upozorněna na změnu právní kvalifikace). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3.3.2020 byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 19.5.2020. Rovněž nebyly mezi účastníky sporné vykonané úkony právní služby právní zástupkyní žalobkyně, tedy co do jejich provedení a sazby za jeden úkon právní služby, vyjma úkonů: porady s klientem, jak byly specifikovány pod body ve vyjádření žalovaného, tj. vyjma porady ze dne 11.1.2016, ze dne 1.2.2016, ze dne 10.2.2016, ze dne 23.3.2016, ze dne 23.9.2016, ze dne 18.1.2017 a ze dne 2.5.2018, stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9.11.2015 a stížnosti proti ustanovení opatrovníka ze dne 7.10.2016 (zde nebyl sporný základ nárok, tedy co do provedení úkonu právní služby) a účast na hlavním líčení právní zástupkyní žalobkyně dne 3.4.2017 a dne 12.6.2017. Také nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že žalobkyně se účastnila hlavních líčení konaných u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 29.9.2016, dne 23.1.2017, dne 6.3.2017, dne 17.5.2017, dne 15.6.2017, dne 25.9.2017, dne 27.9.2017, dne 4. 6. 2017, dne 23.7.2018, dne 30.8.2018, dne 12.10.2018, dne 12.12.2017, dne 11. 2.2020 a dne 3.2.2020.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podáním ze dne 1.7.2021 vzala svou žalobu co do částky 79 850 Kč představující nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu zpět, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil.

5. Soud provedl dokazování protokolem o hlavním líčení ze dne 3.4.2017, protokolem o hlavním líčení ze dne 12.6.2017, protokolem o hlavním líčení ze dne 7.5.2018, doložením porad, potvrzením žalobkyně, pracovní smlouvou ze dne 26.11.2015 a potvrzením průměrného výdělku žalobkyně ze dne 29.5.2021. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 26.11.2015 zaměstnána u společnosti [právnická osoba], na dobu neurčitou, s dnem nástupu do práce od 1.12.2015 a místem výkonu práce na území hlavního města Prahy, na pracovní pozici„ sales support management analyst“ a sjednanou mzdou ve výši 46 343 Kč měsíčně. Žalobkyně měla průměrnou hodinovou mzdu v roce 2015 ve výši 273 Kč, v roce 2016 ve výši 275 Kč, v roce 20174 ve výši 283 Kč, v roce 2018 ve výši 296 Kč, v roce 2019 ve výši 306 Kč a v roce 2020 ve výši 311 Kč. Porady mezi žalobkyní a její právní zástupkyní Mgr. [jméno] [příjmení] se konaly: dne 26.10.2015 od 10 hod. do 11.05 hod., dne 11.1.2016 od 10hod do 11.50 hod., dne 1.2.2016 od 11. hod do 12.15 hod., dne 10.2.2016 od 8 hod do 9.05 hod., dne 23.9.2016 od 12.30 hod. do 13.55 hod., dne 18.1.2017 od 12 hod. do 13.25 hod. a dne 2.5.2018 od 8.30 hod. do 9.45 hod. U hlavní líčení konaném dne 7.5.2018 u Obvodního soudu pro Prahu 4 byla přítomna žalobkyně. Hlavní líčení se konalo dne 3.4.2017 od 10. 00 hod. do 10.45 hod., dále od 10. 48 hod. do 11.00 hod. a od 11.30 hod. do 12.15 hod. za přítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně a hlavní líčení dne 12.6.2017 probíhalo od 11.30 hod. do 12.15 hod. za přítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně.

6. Dále soud provedl dokazování zprávou gynekologické ordinace ze dne 20.7.2020, propouštěcí zprávou ze dne 27.5.2014, zprávou o chirurgickém vyšetření ze dne 17.1.2019, zprávou o klinickém vyšetření ze dne 16.3.2022 a lékařskou zprávou ze dne 4.8.2022. Z těchto listin má soud za osvědčené, že žalovaná byla hospitalizována v [anonymizována dvě slova] na gynekologicko-porodnickém oddělení od 27.5.2014 do 28.5.2014 v souvislosti s operačním zákrok – ukončením těhotenství na doporučení gynekologa. Žalobkyně v souvislosti s bolestmi břicha vyhledala chirurgické vyšetření dne 17.1.2019, přičemž u ní byla zjištěna lipomatóza pankreatu a doporučena žlučníková dieta s dostatkem neperlivých tekutin. V této souvislosti je žalobkyně stále sledována gastroenterologem, jak vyplývá z lékařské zprávy ze dne 16.3.2022 a ze dne 4.8.2022.

7. Soud také provedl dokazování článkem ČTK:„ [anonymizováno 6 slov] [část obce] [anonymizována čtyři slova]“, článkem ČTK:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]:„ [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] [anonymizována tři slova]“, [anonymizováno] [webová adresa] [anonymizováno] [datum]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]“, [anonymizováno]:„ [název soudu] [anonymizováno 6 slov] [obec a číslo]“, [anonymizováno]:„ [anonymizováno 6 slov]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]:„ [anonymizováno 6 slov], [anonymizována čtyři slova]“, [anonymizováno]:„ [příjmení] [anonymizována čtyři slova]“, [anonymizováno]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]“, [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]“, [anonymizováno] [webová adresa]:„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [název soudu]“, [anonymizováno] [příjmení]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]“, [anonymizována tři slova] [datum] [obec] [webová adresa]:„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení]“, [anonymizována tři slova] [datum]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, [anonymizováno] [webová adresa]:„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova]“, [webová adresa]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizována čtyři slova]“, [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov]“, [anonymizována tři slova] [datum]:„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova]“, [anonymizováno] [webová adresa] [anonymizováno] [datum]:„ [anonymizováno 6 slov] [obec], [anonymizována čtyři slova]“, [anonymizována tři slova] [datum]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, [obec] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum]:„ [anonymizováno]: [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení]“, [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum]:„ [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova]“, [anonymizováno]:„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]“ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [datum]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“ [anonymizováno 6 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [datum]. [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [datum]„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova]“. [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova]“ [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]; [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [role v řízení], [anonymizována tři slova].

8. Soud také provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 3 T 83/2016. Z tohoto spisu se podává, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20.10.2015 bylo žalobkyni doručeno dne 21.10.2015. Současně s žalobkyní byla stíhána ještě další osoba. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně a rovněž i druhý obviněný stížnost dne 23.10.2015 a dne 27.10.2015 O jejich stížnosti bylo rozhodnuto usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 18.12.2015 ve znění opravného usnesení z téhož dne. Dne 1.2.2016 se konal výslech obviněného [příjmení] [jméno] [příjmení] a dne 2.2.2016 výslech žalobkyně. Dne 16.11.2015 policejní orgán žádal [příjmení] [anonymizována dvě slova] o listinné důkazy - seznam členů. Na to bylo reagováno tímto subjektem dne 30.11.2015. Dne 7.1.2016 žádal policejní orgán Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] ustanovení opatrovníka – [anonymizováno]. Usnesením ze dne 16.3.2015 byl [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] ustanoven opatrovník pro řízení. Následně dne 14.4.2016 žádal policejní orgán další listinné podklady. Z úředního záznamu ze dne 15.3.2016 se podává, že policejní orgán vyhodnocoval podání poškozených ze dne 11.3.2016. Dne 23.3.2016 vypracovala Policie ČR závěrečnou zprávu z finančního šetření ke dni 23.3.2016. Opětovně pak dne 20.5.2016. Dne 21.4.2016 žádal policejní orgán Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] udělení souhlasu se zajištěním nemovitostí. Na to bylo reagováno Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] 27.4.2016 tak, že tento nebyl udělen. Dne 16.5.2016 byli obvinění vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis před podáním obžaloby. Trestní spis byl obviněnými prostudován dne 31.5.2016. Dne 3.6.2016 navrhl obviněný [příjmení] další důkazní návrhy. Tyto byly odmítnuty přípisem Policie ČR dne 9.6.2016 (rovněž tak ve vztahu k žalobkyni). Dne 10.6.2016 byl k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] návrh na podání obžaloby. Následně byla podána obžaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 23.6.2016. Podáním ze dne 18.7.2016 požádal obviněný [příjmení] o předběžné projednání obžaloby a dále navrhl odstranění závad v postupu státního zástupce a výkonu dohledu. Rovněž i žalobkyně podáním ze dne 22.7.2016 navrhla předběžné projednání obžaloby. Pokynem předsedy senátu ze dne 29.8.2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den 29.9.2016. Při tomto hlavním líčení byla konstatována nutnost ustanovit poškozenému [anonymizováno] opatrovníka. Za tímto účelem bylo hlavní líčení přerušeno. Člen [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] uplatnil nárok na náhradu škody za toto [anonymizováno] podáním ze dne 30.9.2016. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3.10.2016 nebyl tento poškozený připuštěn k hlavnímu líčení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.9.2016 byl [anonymizováno] [obec a číslo] ustanoven opatrovník. Přípisem ze dne 4.10.2016 sděloval státní zástupce, že došlo ke změně právní kvalifikace. Podáním ze dne 5.10.2016 podal obžalovaný [příjmení] stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.9.2016. Podobně pak žalobkyně podáním ze dne 7.10.2016. Proti uvedenému usnesení podal stížnost i poškozený – [anonymizováno] [obec a číslo]. Žalobkyně svoji stížnost odůvodnila podáním ze dne 12.10.2016. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze dne 25.10.2016. V mezidobí byla Ústavním soudem usnesením ze dne 1.11.2016 odmítnuta podaná ústavní stížnost [jméno] [příjmení] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21.11.2016 stížnosti žalobkyně a obžalovaného [příjmení] zamítl. Pokynem předsedy senátu ze dne 13.12.2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den 23.1.2017. Při tomto hlavním líčení byli vyslechnuti obžalovaní a hlavní líčení bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 6.3.2017. Dne 6.3.2017 se konalo hlavní líčení při kterém byli vyslechnuti svědci a toto bylo odročeno na den 3.4.2017. Při hlavním líčení konaném dne 3.4.2017 byli vyslechnuti další svědci a hlavní líčení bylo odročeno na den 17.5.2017 za účelem výslechu dalších svědků. Dne 11.5.2017 žádal soud o součinnost lékaře z oboru psychiatrie stran možného výslechu jednoho ze svědků. Pokynem předsedy senátu ze dne 17.5.2017 bylo nařízeno hlavní líčení na den 12.6.2017 a 15.6.2017. Při hlavním líčení konaném dne 17.5.2017 byl vyslechnut znalec a dne 12.6.2017 byl při hlavním líčení vyslechnut další znalec a hlavní líčení bylo přerušeno do 15.6.2017 z důvodu, že se nedostavil znalec [příjmení]. Dne 15.6.2017 se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslechnuti svědci a znalec a toto bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 25.9.2017. Při hlavním líčení konaném dne 25.9.2017 byli vyslechnuti další znalci, byl proveden doplňující výslech žalobkyně a hlavní líčení bylo přerušeno do 27.9.2017. Dne 6.3.2017 se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslechnuti svědci. Dne 27.9.2017 bylo provedeno dokazování listinami a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování revizního znaleckého posudku. Opatřením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1.11.2017 byl ve věci ustanoven znalecký ústav z oboru ekonomika. Dne 5.1.2018 se znalecký posudek vyjadřoval k průběhu zpracování znaleckého zadání a dále k žádosti obžalovaného [příjmení]. Dne 24.1.2018 podal obžalovaný [příjmení] námitky proti zadání znaleckého úkolu a formulaci otázek. Z úředního záznamu ze dne 24.1.2018 se podává, že znalecký ústav sděloval, že je schopen vypracovat znalecký posudek do poloviny února s tím, že očekává listiny z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a popřípadě požádá o prodloužení lhůty o tři týdny. Podáním ze dne 13.2.2018 požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty z důvodu zjištění nových poznatků a to do 9.3.2018. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 14.3.2018. Pokynem předsedy senátu ze dne 4.4.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na den 7.5.2018. Při tomto hlavním líčení bylo provedeno dokazování listinami a toto bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 4.6.2018. Při tomto hlavním líčení byli vyslechnuti zástupci znaleckého ústavu a hlavní líčení bylo přerušeno do 23.6.2018. Dne 23.7.2018 bylo provedeno dokazování listinami a toto bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 3.8.2018. Při tomto hlavním líčení byly proneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Proti tomuto rozsudku podali obžalovaní dne 19.9.2018 odvolání. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze dne 30.10.2018. Odvolací jednání bylo nařízeno na den 12.12.2018, a to pokynem předsedkyně odvolacího senátu ze dne 30.10.2018. Při veřejném zasedání konaném dne 12.12.2018 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Z úředního záznamu ze dne 20.3.2019 se podává, že byla řešena možnost zpracování revizního znaleckého posudku v oblasti ekonomiky, oceňování nemovitostí se znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova]. Usnesením ze dne 3.4.2019 byl ve věci ustanoven znalec [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ke zpracování znaleckého posudku. Následně byl spis dne 26.4.2019 zaslán znaleckému ústavu. Dopisem ze dne 27.8.2019 žádal soud o sdělení, kdy bude možné očekávat vypracovaný znalecký posudek. Tento dotaz byl opakován dne 5.10.2019. Z úředního záznamu ze dne 9.10.2019 se podává, že dle vyjádření zástupce znaleckého ústavu je vypracování znaleckého posudku složité a rozsáhlé. Znalecký ústav pak požádal soud o prodloužení lhůty k vypracování posudku. Lhůta k vypracování znaleckého posudku byla soudem prodloužena do 31.1.2020, což bylo znaleckému ústavu písemně sděleno dopisem ze dne 16.10.2019. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 13.12.2019. Pokynem soudce ze dne 3.1.2020 bylo nařízeno hlavní líčení na den 11.2.2020. Při tomto hlavním líčení byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno na den 3.3.2020 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 3.3.2020 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Místopředsedou Obvodního soudu pro Prahu 4 byla prodloužena lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku do 17.3.2020. Proti rozsudku podal státní zástupce odvolání ze dne 5.5.2020, které vzal zpět podáním ze dne 18.5.2020. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.5.2020 bylo vzato na vědomí zpětvzetí odvolání státního zástupce a právní moci tak rozsudek ze dne 3.3.2020 nabyl dne 19.5.2020 Lhůta k vyhotovení rozhodnutí byla prodloužena do 27.3.2020 a 17.4.2020 a následně do 27.4.2020.

9. Z výslechu žalobkyně vzal soud za prokázané, že v době trestního stíhání začala trpět bolestmi žaludku. S těmito obtížemi vyhledala lékaře, dodnes se léčí na gastroenterologii, na žaludek užívá léky. Žalobkyně také trpěla stresem, měla obavy, aby nedošlo k jejímu odsouzení, neboť trestní sazba byla dva až osm let odnětí svobody nepodmíněně. Také jí hrozila náhrada velké škody (68 000 000 Kč). V souvislosti s psychickými obtížemi lékaře nenavštívila. V době trestního stíhání také začaly její partnerské problémy, její partner s ní přestal komunikovat, nechtěl jí pomáhat s péčí o nezletilou dceru, od celé věci se v podstatě distancoval a situace vyústila v to, že se odstěhoval ze společné domácnosti do [obec], kde měl byt. Ona sama v té době vlivem stresu začala více požívat alkohol (1 láhev denně), ač předtím pila alkohol příležitostně. Tato situace trvala asi rok. Také v té době uvažovala o sebevraždě. Partnerský vztah se obnovil ještě před skončením trestního stíhání, kdy partner se nastěhoval zpět do společné domácnosti. Předtím takovéto chování partnera nezaznamenala, tento jí běžně s dcerou pomáhal, komunikace mezi nimi byla dobrá. Pokud jde o příbuzenstvo, její matka o trestním stíhání nevěděla, u širšího příbuzenstva vlivem trestního stíhání k narušení vztahů nedošlo. Ani od přátel a známých negativní reakce nezaznamenala, tito se spíš v rozhodnou dobu s ní nechtěli stýkat, neboť s nimi stále chtěla kauzu řešit, pořád se k danému tématu vracela, což z jejich strany nebylo vnímáno příliš dobře, protože již nechtěli tuto věc rozebírat. Po dobu trestního stíhání se tedy s některými přestala stýkat, avšak ne z důvodu, že by na ni negativně pohlíželi. Ohledně sousedských vztahů uvedla, že někteří sousedi zaznamenali, že je vedeno nějaké vyšetřování, když se v místě jejího bydliště objevila Policie ČR, negativní reakce však z jejich strany nebyly. Negativní reakce však zaznamenala od některých členů (i nečlenů) [anonymizováno]. V rozhodné době byla v [anonymizována tři slova], resp. [anonymizována dvě slova] znala řadu let, někteří z nich, kteří podávali trestní oznámení, na ni měli na členských schůzích negativní, hanlivé a dehonestující poznámky. V té době byla zaměstnaná u [právnická osoba], zde je zaměstnaná stále. Kolegové o trestním stíhání věděli, žádné negativní reakce z jejich strany nezaznamenala. Spíše byly připomínky k tomu, že byla méně v práci, neboť se připravovala na trestní řízení. Pokud žalobkyně šla například na výslech na policii nebo se účastnila hlavního líčení nebo měla poradu s advokátkou, brala si neplacené volno. Práci si však musela napracovat a většinou pracovala večer z domova. Objem jí uložené práce musel být hotový. Mzdu má měsíčně pevně danou, tedy i v rozhodné době, tj. v době trestního stíhání měla mzdu stejnou (jako před trestním stíháním), i když pobírala neplacené volno. Její trestní věc byla zmíněna v televizním pořadu [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno]. Jinak další články o této kauze byly volně dostupné na internetu. Žalobkyně byla v únoru 2014 gravidní, k ukončení těhotenství (potratu) došlo v květnu 2014. Žalobkyně tuto událost jednoznačně do souvislosti s trestním stíháním nedává.

10. Její účastnickou výpověď potvrdila výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], ze kterých soud zjistil, že svědkyně [jméno] [příjmení] je dlouholetá kamarádka žalobkyně. Tyto se často a běžně stýkaly. Svědkyně potvrdila, že přítel žalobkyně se v době trestního stíhání od ní odstěhoval, nechtěl mít s projednávanou trestní věcí nic společného, a to jednak z důvodu medializace případu a jednak z důvodu, že žalobkyni vyčítal, že k dané situaci vůbec došlo. Žalobkyně na tom v té době nebyla psychicky dobře, ač předtím žádné psychické obtíže neměla, začala všechno moc řešit, v podstatě ji už nic jiného nezajímalo a všechno, včetně její dcery šlo stranou. Také začala mít problémy s žaludkem, čímž trpí dodnes a bere na to léky. Začaly u ní i problémy s alkoholem, ač dříve alkohol ve větší míře nepožívala. Situace ohledně alkoholu je již v současné době v normálu. V daném období, jak vypozorovala, měla žalobkyně i myšlenky na sebevraždu. Zaznamenala, že se na určitou dobu partner od ní odstěhoval, nyní opět žijí ve společné domácnosti. S přáteli a tedy i s ní se moc nestýkala. Svědkyně neměla pochybnosti o tom, že žalobkyně daný trestný čin nespáchala, avšak žalobkyně trestním stíháním žila a nechtěla v podstatě řešit nic jiného. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se s žalobkyní znají 15 let a jsou spolu v [anonymizována tři slova] na [obec a číslo]. V souvislosti s trestním stíháním žalobkyně zaznamenal silnou medializaci jak ze strany tisku, rozhlasu, tak i televize. Také na schůzích [anonymizováno] v době trestního stíhání vystupovali jak členové [anonymizováno], tak cizí lidé, kteří mj. žalobkyni napadali, šikanovali, vulgárně nadávali a burcovali ostatní k negativním reakcím. V této době si muselo [anonymizována dvě slova] zajistit ochranku. Potvrdil, že od doby trestního stíhání je na tom žalobkyně špatně, byť se znovu stala členkou představenstva, bojí se cokoliv rozhodnout, má obavy cokoliv podepsat. Žalobkyně také v té době sháněla na [anonymizováno] různé podklady, které by mohly mít vztah k projednávané kauze. Do dnešního dne v podstatě členská základna nezná výsledek trestního stíhání, tedy, že žalobkyně byla obžaloby zproštěna.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: proti žalobkyni bylo usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] IV, ze dne 20.10.2013, čj. ORIV [číslo] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu] ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. Žalobkyně byla nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.8.2018, sp. zn. 3 T 83/2016 uznána vinnou a byl jí uložen peněžitý trest a stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Na základě žalobkyní podaného odvolání Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.10.2018 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 3.3.2020 žalobkyni podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžaloby. Právní zástupkyně žalobkyně ve věci vykonala celkem 29 úkonů právní služby á 2 300 Kč a tři úkony právní služby á 1 150 Kč, které byly co do provedení a sazby za jeden úkon právní služby a přináležející režijní paušál á 300 Kč mezi účastníky nesporné. Také byla nesporná náhrada za promeškaný čas k úkonu právní služby ze dne 23.7.2018 (účast na hlavním líčení), tedy celkem ve výši 79 850 Kč (tj. žalovaným byly sporovány úkony právní služby vyjmenované v jeho vyjádření ze dne 5.5.2021 stran jejich účelnosti a právního posouzení). Právní zástupkyně žalobkyně se účastnila hlavního líčení konané dne 3.4.2017, které proběhlo od 10.00 hod. do 10.45 hod., od 10.48 hod. do 11.. a od 11.50 hod. do 13.45 hod., dále se účastnila hlavního líčení konané dne 12.6.2017, které proběhlo od 11.30 hod. do 12.15 hod. Žalobkyně se účastnila hlavních líčení konaných dne 29.9.2016, dne 23.1.2017, dne 6.3.2017, dne 17.5.2017, dne 15.6.2017, dne 25.9.2017, dne 27.9.2017, dne 4. 6. 2017, dne 7. 5. 2018, dne 23.7.2018, dne 30.8.2018, dne 12.10.2018, dne 12.12.2017, dne 11. 2.2020 a dne 3.2.2020. Mezi žalobkyní a její právní zástupkyní proběhly porady dne 26.10.2015, dne 11.1.2016, dne 1.2.2016, dne 10.2.2016, dne 23.9.2016, dne 18.1.2017, dne 2.5.2018, které trvaly déle než jednu hodinu. 29.9.2016, dne 23.1.2017, dne 6.3.2017, dne 17.5.2017, dne 15.6.2017, dne 25.9.2017, dne 27.9.2017, dne 4. 6. 2017, dne 7.5.2018, dne 23.7.2018, dne 30.8.2018, dne 12.10.2018, dne 12.12.2017, dne 11. 2.2020 a dne 3.2.2020. Žalobkyně byla v době trestního stíhání (dosud je) zaměstnána u [právnická osoba] na pozici podpory obchodu. Žalobkyně u této společnosti pobírá pevnou měsíční mzdu, která je stále stejná a byla stejná i v době trestního stíhání, když v souvislosti s úkony trestního řízení (například porada s advokátem, účast u hlavního líčení, výslech na policii apod.) čerpala neplacené volno. Žalobkyně v důsledku trestního stíhání trpěla stresem, obavou o budoucnost, měla myšlenky na sebevraždu. Také v rozhodné době požívala ve vyšší míře alkohol. V době trestního stíhání se u ní objevily zdravotní problémy se žaludkem, na což dodnes užívá léky. V době trestního stíhání došlo k přerušení partnerského vztahu a soužití s otcem její nezletilé dcery, které se však již obnovilo. Trestní stíhání žalobkyně, resp. kauza„ [příjmení] [anonymizováno]“ prošla rozsáhlou celostátní medializací ve všech médiích. Ze strany rodiny, známých, kamarádů, spolupracovníků žalobkyně žádné negativní reakce nezaznamenala. Negativní reakce zaznamenala ze strany některých členů [anonymizováno]. Žalobkyně se předběžně se svým nárokem na nemajetkovou újmu a náhradu škody obrátila na žalovanou dne 28.9.2020. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že proti žalobkyni bylo vedeno nezákonně trestní stíhání, za což jí poskytla na nákladech obhajoby odškodnění ve výši 79 850 Kč.

12. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o. z.“). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ust. § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

13. Mezi účastníky řízení není sporu o tom že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul nebyla dána, a žalovaná ji ani ve své obraně nepoužila. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

14. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona, podle něhož má poškozený nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, představující vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 zákona. Podle § 31 odst. 3 zákona náklady právního zastoupení jako součást nákladů řízení zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravující mimosmluvní odměnu. Ostatně tento skutkový stav a právní posouzení věci nebylo mezi účastníky řízení sporné, když v rámci mimosoudního projednání nároku žalobkyně žalovaná uhradila částku ve výši 79 850 Kč. Jednotlivé žalobkyní specifikované úkony právní služby pak byly co do jejich provedeného základu a sazby za jeden úkon právní služby nesporné. V rozepři mezi účastníky řízení zůstaly vyjmenované úkony právní služby (viz odst. 3) stran posouzení jejich vykonání a účelnosti. Ke zmíněným úkonům právní služby proto soud uvádí následující: - úkon právní služby - porada s klientem ze dne 11.1.2016, ze dne 1.2.2016, ze dne 10.2.2016, ze dne 23.9.2016, ze dne 18.1.2017, ze dne 2.5.2018 (viz úkony pod bodem 3,5,7,11,14,23 žaloby), soud uvádí, následující: podle ústavně konformního výkladu ústavního soudu (rozhodnutí I. ÚS 3208/2008, II. ÚS 3211/2008, II. ÚS 782/2007, I. ÚS 826/2009) je u tzv. dalších porad přesahujících jednu hodinu třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů, které byly prováděny, jakož i obsahem, složitostí, rozsahem a kvalitou úkonů obhájce, které bezprostředně s těmito poradami souvisely. Jinak řečeno, porady musí být vždy východiskem nějakého následujícího úkonu obhájce. V řízení bylo prokázáno, že všechny tyto úkony právní služby v podobě porad byly vykonány. Ohledně zhodnocení jejich účelnosti pak vyjma porady ze dne 10.2.2016, po které nenásledoval žádný úkon právní služby ze strany právní zástupkyně žalobkyně byly soudem v kontextu se sděleným shledány jako účelně vynaložené, neboť po nich vždy následoval úkon právní služby, a to buď výslech žalobkyně jakožto obviněné, kterého se její právní zástupkyně účastnila nebo se konalo hlavní líčení, rovněž za přítomnosti právní zástupkyně žalobkyně. Celkem soud shledal účelně vynaloženými šest úkonů právní služby (porada s klientem) á 2 300 Kč včetně přináležejícího režijního paušálu á 300 Kč; - úkon právní služby ze dne 9.11.2015 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a úkon právní služby ze dne 7.10.2016 –stížnost proti ustanovení opatrovníka. Zde soud uvádí, že žalovaná tyto úkony právní služby hradila v souladu s ustálenou judikaturou a advokátním tarifem, když přiznala za úkony odměnu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, neboť v ustanovení § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) jsou taxativně vypočteny opravné prostředky, u nichž obhájci náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby. V tomto ustanovení pak není uvedena stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ani stížnost proti ustanovení opatrovníka, proto za uvedený úkony právní služby náleží odměna jen ve výši jedné poloviny. Se zřetelem na ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu, se tedy jedná o úkony svou povahou a účelem nejbližší úkonům právní služby uvedených v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu (viz rozh. Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 To 161/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek); - úkon právní služby ze dne 23.3.2016 – stížnost, zde nebylo prokázáno, že by tento úkon byl ze strany právní zástupkyně žalobkyně vykonán, neboť nebyl obsahem trestního spisu. Za daný úkon proto žalobkyni náhrada nepřísluší; - účast na hlavním líčení dne 3.4.2017 a dne 12.6.2017, zde žalovaná nehradila náhradu za promeškaný čas, jak žalobkyně požadovala. V této souvislosti soud odkazuje na usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 8 To 143/2001, podle něhož se do doby trvání hlavního líčení pro účely určení jeho délky počítají přestávky do 30 minut. Hlavní líčení dne 3. 4. 2017 probíhalo od 10:00 do 10:45 hod., poté od 10:48 do 11:00 hod., tuto první přestávku je tedy nutno započíst přímo do délky trvání hlavního líčení, poté pokračovalo od 11:50 do 13:45 hod., druhá přestávka nebyla delší než 2 hodiny, šlo tedy o celkovou dobu hlavního líčení v trvání 2 hodiny a 55 minut, podle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu tak šlo o 3 úkony právní služby. Hlavní líčení dne 12. 6. 2017 probíhalo od 11:30 do 12:15 hod. celkem tedy 45 minut, podle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu šlo o jeden úkon právní služby. Náhrada za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu žalobkyni nenáleží a žalovaná na těchto úkonech hradila správně; - porada s klientem ze dne 26.10.2015, zde soud uvádí, že poradu neshledal jako účelnou, neboť tento úkon právní služby byl žalovanou správně hrazen v rámci úkonu příprava a převzetí obhajoby. Úkon právní služby – převzetí a příprava obhajoby zahrnuje samozřejmě i poradu s klientem o projednávané věci, neboť se právní zástupce seznamuje s případem a jeho okolnostmi.

15. Celkem soud shledal ještě jako účelnými pět úkonů právní služby á 2 300 Kč s přináležejícím režijním paušálem á 300 Kč podle § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 a § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tedy ve výši 13 000 Kč.

16. K nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši 23 550 Kč, soud uvádí, že v rámci řízení bylo prokázáno, a to samotným výslechem žalobkyně, že tato v zaměstnání v uvedené dny, kdy se účastnila některých úkonů trestního řízení (např. výslech na PČR, hlavní líčení apod.) čerpala neplacené volno. Svoji práci si poté napracovávala ve svém volném čase. Žalobkyně také potvrdila, že mzdu pobírala stále stejnou a zmíněná skutečnost se do výše mzdy nijak nepromítla. Z uvedeného je proto zřejmé, že i když žalobkyně čerpala neplacené volno neodrazilo se to ve výši její měsíční mzdy, kterou pobírala, neboť tato zůstala stejná. Je tedy očividné, že žalobkyni v této souvislosti žádná škoda nevznikla, tudíž není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu - vznik škody. V této souvislosti soud připomíná, že škodou se podle § 2952 o. z. rozumí majetková újma vyjádřitelná v penězích, a je proto penězi nahraditelná. Jedná se o újmu, jež vznikla ve sféře poškozeného. Takovouto újmou se rozumí především majetková újma spočívající jednak v konkrétním zmenšení již existujícího majetku poškozeného, jakož i to, o co se sice majetek poškozeného nezmenšil, ale na druhé straně ani nerozmnožil, ač by to bylo jinak logické a očekávatelné (ušlý zisk). Pokud žalobkyně žalovanou částku na tomto nároku odvozovala od ztráty (zmenšení) volného času, tj. že ve svém osobním volnu se musela věnovat pracovní činnosti, nelze hovořit o škodě ve smyslu § 2952 o. z. Žalobkyni tudíž škoda v podobě ušlého zisku, tedy, že by nedošlo k rozmnožení jejích majetkových hodnot, ač by se to dalo očekávat s ohledem na obvyklý běh věcí, tj. nebýt nezákonně vedeného trestního řízení, nevznikla.

17. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na jízdné v souvislosti s účastí u úkonů trestního řízení, popřípadě v souvislosti s vykonáním dalších úkonů, které se podle žalobkyně týkaly trestního stíhání, ve výši 1 440 Kč představující jízdenky MHD á 24 Kč/cesta, soud posoudil jako částečně opodstatněný. Jako účelně vynaložené cesty související s trestním stíháním žalobkyně shledal cesty, které žalobkyně vykonala za účelem porad se svým právním zástupcem, které soud rovněž posoudil jako účelné, jak bylo vyloženo v odstavci 14. Jednalo se o cestu dne 26.10.2015, dne 11.1.2016, dne 1.2.2016, dne 23.9.2016, dne 18.1.2017 a dne 2.5.2018. Jako neúčelnou shledal náklady na cestu za účelem porady s právní zástupkyní dne 10.2.2016, když tento úkon právní služby nebyl soudem uznán jak účelně vykonaný. U dalších žalobkyní uskutečněních cest, konkrétně za účelem výslechu na policii dne 2.2.2016, konání hlavního líčení dne 29.9.2016, dne 23.1.2016, dne 6.3.2017, dne 3.4.2017, dne 17.5.2017, dne 12.6.2017, dne 15.6.2017, dne 25.9.2017, dne 27.9.2017, dne 17.5.2018 dne 4.6.2018, dne 23.7.2018, dne 30.8.2018, dne 12.12.2018 a dne 11.2.2020, soud z trestního spisu konkrétně z jednotlivých protokolů o hlavním líčení a protokolu o výslechu zjistil, že žalobkyně se těchto úkonů trestního řízení účastnila. Uskutečnění těchto cest žalobkyní má proto soud za prokázané. Pro úplnost, k námitce žalované, soud uvádí, že je pravdou, že žalobkyně byla zastoupena právní zástupkyní, avšak žalobkyně jakožto osoba obviněná a následně osoba obžalovaná měla právo se úkonů trestního řízení účastnit, nad to v některých případech byla i její účast nutná. Tyto vynaložené náklady tudíž vznikly v příčinné souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním žalobkyně a žalobkyně má tak nárok na jejich náhradu. Jedná se celkem o 44 cest (tam i zpět) á 24 Kč jízdenka, tj. celkem 1 056 Kč.

18. Naopak soud nemá za účelně vynaložené náklady na cesty uskutečněné dne 27.10.2015 – označené žalobkyní jako schůzka pan [příjmení], dne 6.1.2016 – dohledávání podkladů [anonymizováno], dne 4.5.2016 – dohledávání podkladů [anonymizováno], dne 31.5.2016 – studium spisu, dne 7.2.2017 – vyzvednutí záznamu z jednání. Zde soud nevidí souvislost, že by se vykonané cesty týkaly přímo úkonů trestního řízení. Obdobně soud smýšlí o cestách dne 9.10.2013, dne 6.5.2014 a dne 25.9.2014, které žalobkyně uskutečnila před zahájením trestního stíhání dne 20. 10. 2015, neboť zde absentuje příčinná souvislost mezi nezákonně vedeným trestním stíháním a vynaloženými náklady na cestu (vznikem škody).

19. Ohledně nároku na nemajetkovou újmu z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a podotýká, že u existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy, je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby) a musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V souzené věci soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním„ diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozh. sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012, či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formuluje zásadní závěr, že„ při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby“.

20. Žalobkyně byla stíhána pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 255 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona spáchaném ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, za který bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání od 2 do 8 let nepodmíněně, tedy trest vyššího charakteru. Nicméně u žalobkyně jakožto osoby bezúhonné nebylo reálné, aby byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, což ostatně vyplývá i z průběhu trestního řízení, neboť jak bylo zjištěno, ponejprve byla žalobkyně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.8.2018 uznána vinnou a byl jí uložen peněžitý trest ve výši 200 000 Kč a stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Touto skutečností je proto intenzita vzniklé nemajetkové újmy snížena. Také povaha trestného činu pro který byla žalobkyně stíhána – majetková trestná činnost, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení stíhaného, oproti trestným činům např. proti rodině a dětem, proti životu a zdraví apod. Stíhání pro tyto trestné činy zpravidla působí větší společenské odsouzení stíhaného, čímž navyšuje intenzitu vzniku nemajetkové újmy. Trestní řízení podle názoru soudu trvalo standardní dobu - 4 roky a 7 měsíců - s ohledem na předmět trestního řízení (majetková trestná činnost), kdy u těchto trestných činů bývá zvýšená nutnost dokazování, což nastalo i v případě žalobkyně. Soud v rámci provedeného dokazování zaznamenal (měl za prokázané) částečný zásah do rodinného života žalobkyně, neboť v souvislosti s vedeným trestním řízením se zhoršily její vztahy v rodině, resp. vztah jejího partnera k ní. Rozepře, které se projevily tím, že partner odmítal pomoci žalobkyni s jejich nezletilou dcerou, odmítal mít s žalobkyní po dobu vedení trestního stíhání cokoliv společného, vyústilo v jeho odchod ze společné domácnosti. Tuto skutečnost potvrdila jak žalobkyně, tak svědkyně [jméno] [příjmení]. Další zásah soud zjistil v oblasti zdraví, neboť žalobkyně, jak soud zjistil z lékařských zpráv, v souvislosti s trestním stíháním, resp. v uvedené době počala pociťovat obtíže při zažívání, měla bolesti žaludku tzv. žaludeční neurózu a v souvislosti s nimi počala docházet na specializované pracoviště - gastroenterologii a začala užívat léky. Pokud jde o souvislost trestního stíhání s potratem žalobkyně a nemožností již nemít děti, je soud závěru, že dané tvrzení nebylo v rámci řízení prokázáno. Jak bylo osvědčeno lékařskými zprávami, zákrok k ukončení těhotenství byl žalobkyni proveden v roce 2014, tedy ještě před započetím trestního stíhání - vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání dne 20. 10. 2015, tedy nelze jej dávat do příčinné souvislosti s trestním stíháním. Ostatně sama žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že tuto skutečnost se neodvažuje dávat do souvislosti s trestním stíháním. Navíc odhlédnuto od časové osy, za současného zmínění pozadí věci, kdy žalobkyně byla prověřována orgány činnými v trestním řízení od roku 2013, ani z lékařských zpráv nevyplývá, že by se tak mělo stát v souvislosti s touto skutečností. Jinak řečeno, nebylo zjištěno, že by k ukončení těhotenství žalobkyně a nemožnosti počít další dítě došlo v příčinné souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním (popř. dřívějším prověřováním žalobkyně). Věc žalobkyně, resp. tzv. kauza [příjmení] [anonymizováno] prošla medializací na celostátní úrovni, avšak je třeba podotknout, že jméno žalobkyně a fotografie žalobkyně se ve zmíněné medializaci vyskytly pouze sporadicky (cca dvakrát), neboť v článcích a pořadech bylo zejména hovořeno o spoluobžalovaném žalobkyně, panu [příjmení]. Pokud jde o osobní život žalobkyně, resp. její zdraví, bylo v řízení prokázáno, jak výpovědí žalobkyně, tak výslechy svědků, že žalobkyně v době trestního stíhání začala ve zvýšené míře požívat alkohol, trpěla stresem a uvažovala o sebevraždě. Tato situace je však nyní již stabilní, obdobně se zlepšily i rodinné vztahy žalobkyně, jelikož se její druh nastěhoval zpět do společné domácnosti. Jiné zásahy do osobnostních sfér života žalobkyně soud neshledal, neboť jak sama žalobkyně uvedla, nezaznamenala žádné negativní reakce ať již ze strany rodinných příslušníků, ani ze strany kolegů v práci, kamarádů či známých, či spoluobčanů, vyjma negativních reakcích ze strany některých členů [anonymizováno] na společných schůzích [anonymizováno].

21. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu konkrétně rozhodnutí ze dne 14.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je zřejmé, že„ výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tím tímto účelem si pak soud opatří (a to i případně s využitím postupu § 118a o.s.ř.) odpovídající zjištění. Žalobce by primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.“.

22. Soud při ústních jednáních žalobkyni seznámil s jednotlivými případy, které by byly vhodné ke komparaci a jako nejpříhodnější shledal věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 7/2018. V uvedené věci trestní stíhání poškozeného trvalo dva roky a osm měsíců, poškozený byl stíhán pro zločin poškozování finančního zájmu EU ve stadiu pokusu a zločin dotačního podvodu ve stadiu pokusu, s trestní sazbou až na deset let. V uvedeném případě došlo v důsledku trestního stíhání k narušení zdraví poškozeného, neboť tento měl problémy se srdcem a musel se podrobit operaci rakoviny tlustého střeva a došlo k zásahům do jeho dobré pověsti. Na nemajetkové újmě mu následně byla přiznána částka ve výši 64 000 Kč. Soud si je vědom skutečnosti, že nikdy nelze komparovat věc se zcela totožným případem, avšak v daném případě se oba případy v podstatných znacích shodují. V případě poškozeného byla sice dána vyšší trestní sazba než v případě žalobkyně, na druhou stranu však jeho trestní stíhání trvalo kratší dobu než u žalobkyně. Pokud jde o zásahy do osobnostních sfér, tyto byly v podstatě srovnatelné, neboť u obou došlo k zásahu do oblasti zdraví. U poškozeného byl zásah do zdraví výraznější, neboť tento trpěl závažnými obtížemi a symptomy, jež vyústily v operaci. Tento nepoměr je pak kompenzován tím, že u žalobkyně zase došlo k částečnému zásahu do rodinného života a k částečné medializaci; u obou pak k zásahu do dobré pověsti, resp. u žalobkyně„ jen“ v očích členů [anonymizováno]. Soud proto žalobkyni přiznal stejné odškodnění jako bylo přiznáno tomuto poškozenému.

23. Soud se neztotožnil se srovnáním s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 135/2016 a sp. zn. 15 C 290/2011, kterou nabídla ke komparaci žalobkyně, a to z následujících důvodů: ve věci 31 C 135/2016 byl poškozený stíhán pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, po překvalifikování pak pro trestný čin zbavení osobní svobody a trestný čin podvodu, za což poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání 8 až 16 let. Trestní stíhání trvalo 5 let a jeho vlivem došlo u poškozeného k zásahu na ochranu soukromí, k zásahu do rodinného života v důsledku hádek a odložení svatby, k zásahu do dobré pověsti a cti. Poškozený trpěl stresem, frustrací, špatně spal, musel užívat antidepresiva. Trestní věc byla medializovaná. Poškozenému se dostalo odškodnění ve výši 250 000 Kč. Tento případ podle názoru soudu není vhodný ke komparaci s posuzovanou věcí, neboť poškozenému hrozila daleko vyšší trestní sazba než žalobkyni, v podstatě dvojnásobná. Jeho nemajetková újma byla tímto prohloubena, tedy podstatně větší. Také stíhání pro trestný čin zbavení osobní svobody přináší vyšší společenské odsouzení než v případě trestního stíhání pro majetkovou trestnou činnost, což se projevilo zásahem do dobré pověsti poškozeného. Trestní řízení trvalo přibližně stejnou dobu jako u žalobkyně, avšak došlo k větším a podstatnějším zásahům do osobního života tohoto poškozeného než v případě žalobkyně. U žalobkyně přátelé, známí, kolegové a širší příbuzenstvo věděli, že je trestně stíhána, ale tuto skutečnost nijak negativně ve vztahu k žalobkyni nevnímali. Jediný zásah do osobního života žalobkyně byl v tomto směru částečný zásah do jejího rodinného života a zásah do dobré pověsti žalobkyně v očích„ jen“ některých členů [anonymizováno]. Proto podle názoru soudu významnější negativní okolnosti věci 31 C 135/2016 svědčily pro vyšší odškodnění.

24. Ve věci 15 C 290/2011 byla poškozená stíhána pro trestný čin podvodu spáchaný ve spolupachatelství, po překvalifikování pro trestný čin porušování povinností při správně cizího majetku, spojené s trestním stíháním pro trestný čin vystavení nepravdivého potvrzení. Poškozené hrozila trestní sazba 12 let nepodmíněně resp. po překvalifikování 8 let nepodmíněně. Trestní řízení trvalo 7 let. Poškozená v důsledku trestního stíhání ztratila zaměstnání a možnost profesního uplatnění v bankovní sféře. Také u ní došlo k zásahu do rodinných vztahů. Poškozená po dobu trestního stíhání trpěla stresem a i její věc byla medializována. Odškodněna na nemajetkové újmě byla částkou ve výši 210 000 Kč Ani tento případ není podle názoru soudu přiléhavý na případ žalobkyně, neboť i zde došlo k podstatnějším zásahům do života poškozené než u žalobkyně. Poškozené po určitou dobu hrozila vyšší trestní sazba a současně délka trestního řízení byla výrazně delší než u žalobkyně. Poškozená v důsledku trestního stíhání přišla o zaměstnání a o možnost dalšího profesního uplatnění ve svém životě, což v případě žalobkyně nenastalo. Zásah do rodinného života, stres v důsledku trestního stíhání a medializace případu pak byly shodné jako u žalobkyně. Soud proto zastává názor, že i v tomto případě zásahy do osobnostních sfér u poškozené vlivem trestního stíhání byly podstatně větší než u žalobkyně, čemuž odpovídá i vyšší odškodnění.

25. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky trestního řízení soud s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, judikatura Nejvyššího soudu ČR a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010 posoudil následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

26. Trestní řízení trvalo celkem čtyři roky a sedm měsíců, od doby jeho zahájení, tj. doby, kdy bylo žalobkyni doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání do doby, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3.3.2020 (tj. konkrétně od 21.10.2015 do 19.5.2020). V trestním řízení bylo postupováno plynule, s jednotlivými úkony orgánů činných v trestním řízení, bez dalších prodlev a průtahů a postup orgánů činných v trestním řízení směřoval k rozhodnutí ve věci samé. Věc se nacházela na dvou stupních soudní soustavy; věc byla rozhodována u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v souvislosti s podanou stížností proti usnesení o změně právní kvalifikace, dále s odvoláním proti rozhodnutí ve věci samé. V této souvislosti soud uvádí, že nelze klást k tíži účastníků využití procesních prostředků ať již v podobě procesních návrhů, stížností či odvolacích návrhů, neboť tyto jim trestní řád k jejich ochraně poskytuje, avšak pokud tyto procesní prostředky využijí, nelze tento fakt klást ani k tíži žalované; je však nutné počítat s tím, že příslušné orgány státu se musí s takovými to návrhy věcně zabývat a vypořádat, což muže značit prodloužení samotného řízení. Soud také posoudil podkladové řízení jako obtížné po stránce skutkové, neboť bylo vyslýcháno větší množství svědků, byli vyslechnuti znalci, byly vypracovány znalecké posudky, včetně revizního znaleckého posudku a výslechu zástupců znaleckého ústavu. Nakonec byl ve věci vypracován ještě další revizní znalecký posudek, který byl značně rozsáhlý a obtížný a v této souvislosti byl také vyslechnut zástupce znaleckého ústavu. V rámci zadaného obtížného znaleckého úkolu (což konstatoval sám znalecký ústav) došlo opakovaně k prodloužení lhůty k vypracování znaleckých posudků. V řízení bylo také k důkazu provedeno větší množství listin. Obdobně pak soud hodnotí věc jako obtížnější i po stránce právní, neboť bylo třeba s odkazem na provedené důkazy a znalecké posudky vyhodnotit, zda jednání obžalovaných naplnilo znaky trestného činu, pro který byli stíháni. Jak již soud naznačil shora, v řízení se nevyskytly žádné průtahy a soud proto uzavřel, že celková doba řízení odpovídala zejména složitosti posuzované trestní věci a proto ji shledal ještě jako dobu přiměřenou. Tento nárok žalobkyně proto soud nemá za opodstatněný, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 zákona.

27. Závěrem soud shrnuje, že přiznal žalobkyni na náhradě škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu částku ve výši 13 000 Kč, v podobě vynaložených nákladů na cestovné částku ve výši 1 056 Kč a náhradu nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání ve výši 64 000 Kč, a to výrokem I. rozsudku. Ve zbytku pak žalobu jako neopodstatněnou zamítl výrokem II. rozsudku.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 467 840 Kč (obhajné 100 850 Kč, ztrátu na výdělku 23 550 Kč, cestovné 1 440 Kč, nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení 42 000 Kč a nemajetkovou újmu za nezákonně vedené trestní stíhání 300 000 Kč). Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku na náhradu škody byla žalobkyně převážně úspěšná a u nároku na náhradu nemajetkové újmy byla žalobkyně částečně úspěšná v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Za tarifní hodnotu soud podle ust. § 12 odst.3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 125 840 Kč + u nemajetkové újmy 100 000 Kč (2x 50 000 Kč) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 93 906 Kč (majetková škoda) a 50 000 Kč (nemajetková újma). V částce 31 934 Kč (majetková škoda) a 50 000 Kč (nemajetková újma) byla žalobkyně naopak neúspěšná. Žalobkyně proto byla v řízení převážně úspěšná, přičemž žalovaná by jí měla nahradit 27% jejích účelně vynaložených nákladů řízení / ( (93 906 + 50 000) – 81 934): 225 840 x 100/ - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1435/2015 Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 7 468 Kč podle § 7, § 8 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 9 220 Kč převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 1.7.2021) náhrady hotových výdajů ve výši 243 Kč podle ust. § 13 odst. 1, 4 vyhlášky (3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 620 Kč. V další části řízení (tj. po učiněném zpětvzetí), již byla žalobkyně převážně neúspěšná – (byla úspěšná jen co do částky 64 056 Kč), tedy za tuto část řízení jí soud již žádné náklady řízení nepřiznal.

Poučení