28 C 2/2022

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud počínaje právní mocí rozsudku zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 6. 2008, č. j. 42 P 56/2007 – 329, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce (otec žalovaného) se domáhal, aby soud počínaje právní mocí rozsudku zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 6. 2008, č. j. 42 P 56/2007 – 329, s odůvodněním, že další trvání vyživovací povinnosti je v rozporu s dobrými mravy. Ten žalobce spatřoval v podstatě ve dvou oblastech. Zaprvé žalovaný o žalobce nejeví zájem, vyhýbá se kontaktu s ním a nereaguje na jeho zprávy. Komunikaci žalovaný navázal až v souvislosti s vyživovací povinností. Žalovaný v ní byl povýšenecký a pohrdavý. Žalobce jevil zájem o styk s žalovaným a snažil se vztahy narovnat, avšak žalovaný jakýkoliv kontakt odmítal. Poslal mu pouze anonymní e-mail, ve kterém žádal placení výživného. Nereagoval na přání žalobce k narozeninám, svátkům apod., nekomunikoval s členy rodiny žalobce a nepoděkoval za dárky. Neinformoval žalobce o svých studijních výsledcích a studiu obecně. V e-mailu ze dne [datum] pak žalovaný žalobce nepravdivě obvinil ze lhaní a napadení svého dědečka. Zadruhé se žalovaný snažil žalobce poškodit vedením exekuce na výživné. Poté, co žalovaný nabyl zletilosti, žalobce již nemohl výživné platit k rukám matky žalovaného, a proto žalovaného požádal o zaslání platebních údajů a potvrzení o studiu. Žalovaný podle žalobce na jeho žádost reagoval nedostatečně, poslal mu rok staré potvrzení o studiu a bez jakéhokoliv upozornění podal návrh na exekuci pro dlužné výživné, ačkoliv do té doby je žalobce hradil řádně a včas a dluh vznikl pouze za krátké období. Žalovaný poté odmítal zastavení exekuce a podmiňoval je navýšením výživného. Exekuce žalobci znesnadnila výdělečnou činnost, neboť byl méně důvěryhodný pro své obchodní partnery. V době koronavirové krize se také ocitl se v nepříznivé ekonomické situaci, neboť podniká v cestovním ruchu. To se snažil žalovanému vysvětlit, ten však opět odmítl exekuci zastavit. Exekuci se žalobci podařilo zastavit až po dvou letech. Žalobce má za to, že se mu žalovaný vedením exekuce mstil a hlavní motivací bylo způsobit žalobci újmu. Z výše uvedených důvodů rovněž žalobce žalovaného vydědil.

2. Žalobce na jednání dále navrhl, aby soud pro případ, že vyživovací povinnost nezruší, snížil výživné žalobce počínaje [datum] na částku [částka] měsíčně s odůvodněním, že z důvodu epidemie COVID má nyní zavřený hotel, nemůže být zaměstnán pro zdravotní potíže, jeho příjem činí jen [částka] měsíčně a má další čtyři vyživovací povinnosti. Tuto změnu žaloby soud usnesením vyhlášeným na jednání (jedná se o usnesení, proti kterému není přípustné odvolání, a proto nemusí být účastníkům doručeno ani obsahovat odůvodnění, viz § 202 odst. 1 písm. d), § 168 odst. 2 a § 169 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“) soud podle § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil, neboť výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro změněnou žalobu. Žalobce do té doby svou žalobu opíral toliko o rozpor chování žalovaného s dobrými mravy, na základě čehož měl za to, že by vyživovací povinnost měla být úplně zrušena. Pro snížení výživného, navíc zpětné, je však rozhodný zcela odlišný okruh skutečností (zejm. odůvodněné potřeby a majetkové poměry žalovaného; schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalobce a životní úroveň rodičů, viz § 913 a § 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ občanský zákoník“), ve vztahu k nimž účastníci (do okamžiku návrhu na změnu žaloby) nepřednesli žádná tvrzení, neoznačili žádné důkazy a ani k tomu nesměřovala příprava jednání soudem (vyjádření žalovaného, výzvy soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů apod.). Jelikož oba účastníci byli přítomni vyhlášení usnesení, nabylo právní moci a soud v souladu s § 95 odst. 2 větou druhou o. s. ř. pokračoval v řízení o původním návrhu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce přestal žalovanému platit stanovené výživné poté, co žalovaný nabyl 18 let. Žalovaný e-mailem ze dne [datum] zaslal žalobci na jeho žádost potvrzení o studiu a číslo svého bankovního účtu. Na to žalobce reagoval e-mailem ze dne [datum] matce žalovaného, ve kterém uváděl, že nevěří, že mu skutečně píše žalovaný a že potvrzení není aktuální, přestože v době odeslání bylo. Že jde skutečně o zprávu od žalovaného, potvrdila žalobci matka žalovaného e-mailem ze dne [datum]. Zástupce žalovaného poté dne [datum] žalobce vyzval, aby výživné hradil a upozornil jej na možnost exekuce. Teprve po čtyřech měsících v listopadu 2018 podal žalovaný návrh na exekuci. Oprávněnost exekuce plyne z rozhodnutí exekučního i odvolacího soudu, jimiž byl zamítnut žalobcův návrh na její zastavení. K zastavení došlo až usnesením ze dne [datum] z důvodu, že žalobce se ponaučil, hradil výživné řádně a včas a byl předpoklad, že bude nadále plnit dobrovolně. Žalovaný nepodmiňoval zastavení exekuce zvýšením výživného. Jednání o zastavení exekuce probíhala v únoru 2019 a žalovaný o tom vážně přemýšlel. Chtěl ale nejprve znát stanovisko exekutora, zda bude v případě souhlasu se zastavením povinen hradit náklady exekuce a popř. v jaké výši. Žalobce však na souhlas žalovaného nevyčkal a podal návrh na zastavení, v němž nepravdivě tvrdil, že žalovaný se zastavením souhlasí. Tím ztratil žalovaný k žalobci důvěru a poté již vždy se zastavením nesouhlasil. Rozhořčení z jednání žalobce se projevilo v e-mailu ze dne [datum] (odeslaném krátce poté), který byl žalovaným formulován ostře. Není pravdou, že žalovaný neinformuje žalobce o svém studiu, neboť v průběhu října a listopadu 2021 a února 2022 zaslal zástupci žalobce několik e-mailů s potvrzeními o studiu. Žalovaný studuje maturitní obor a hodlá pokračovat ve studiu na vysoké škole. Žalovaný nechtěl žalobci nikdy škodit, nýbrž pouze oprávněně hájil své zájmy. Veškeré chování žalovaného k žalobci má původ v chování žalobce k němu.

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 6. 2008, č. j. 42 P 56/2007 – 329, který nabyl právní moci dne [datum] (dále jen„ rozsudek o výživném“), byla schválena dohoda žalobce a [jméno] [příjmení] (matky žalovaného), kterou se žalobce zavázal přispívat na výživu žalovaného počínaje [datum] částkou [částka] tak, že [částka] bude placeno k rukám matky vždy do 15. dne v měsíci předem a [částka] na účet žalovaného u stavební spořitelny.

6. Dne [datum] v 10:31 hodin poslal žalobce zprávu [jméno] [příjmení] (dle shodných tvrzení účastníků jde o matku žalovaného), ve které ji žádal o telefonní číslo na žalovaného, aby se s ním domluvil na způsobu placení výživného po jeho zletilosti. Matka žalovaného další den odpověděla, že s žalovaným mluvila a žalovaný se ozve žalobci sám s tím, že telefon i e-mail na žalobce má. Na to žalobce reagoval, že děkuje, doufá, že se žalovaný opravdu ozve a že by se nerad„ tahal po soudech s vlastním synem“. Matka žalovaného odpověděla, ať se nebojí, že se ozve. Na to jí ještě žalobce napsal, že by žalovaného rád viděl.

7. Dne [datum] v 20:50 hodin byl žalobci doručen e-mail z adresy [email]. Uvádí se v něm doslova:„ Ahoj, mamka říkala, že se mám ozvat, takto dělám. Posílám Ti číslo svého nového účtu: … a poprosím tě o zasílání výživného nově na tento účet. Číslo účtu na stavebním spoření se nemění, druhou část výživného ve výši [částka], prosím, posílej tam. Prázdniny jsem měl nabyté, neměl jsem vůbec čas, tak se ozývám až teď. Měj se fajn. S pozdravem Radan.“ Přílohou e-mailu byl PDF soubor s nascanovaným potvrzením o studiu žalovaného ze dne [datum], podle kterého byl ve školním roce 2017 2018 studentem Střední průmyslové školy stavební a Obchodní akademie [obec].

8. Ve zprávě ze dne [datum], 8:50 hodin, žalobce píše opět matce žalovaného, že ji již před více než třemi měsíci poprvé žádal, aby mu poslala telefonní číslo na žalovaného, a poté ještě několikrát, naposledy [datum]. Doposud se nebylo možné se synem dohodnout, protože žalobci matka kontakt záměrně odpírá již více než pět let. Předevčírem žalobci„ patrně“ od matky žalovaného přišel„ anonymní“ e-mail bez jakéhokoliv oslovení, jímž jménem žalovaného žádá o zasílání peněz. K dohodě musí podle žalobce dojít písemně a výhradně mezi jím a žalovaným jinak bude nutné výživné stanovit soudně. Opět matku žádá o zaslání telefonického kontaktu na žalovaného. Na základě anonymního kontaktu typu [email] nikam nic posílat nebude. Nemůže pochopit, že tímto způsobem by byl schopen o výživné žádat člověk, jemuž umožnil existovat a po celou dobu řádně plnil své závazky. Jeho chování je podle žalobce odrazem výchovy matky a jejích rodičů. Vůbec netuší, zda žalovaný stále studuje a je vůbec svéprávný. Tutéž zprávu zaslal v 8:52 hodin na e-mailovou adresu [email].

9. Na to matka žalovaného v e-mailu z téhož dne v 13:52 hodin odpověděla, že vůbec nechápe, proč jí žalobce píše. Žalovanému předala informaci, že má žalobce kontaktovat. Žalovaný nechtěl, aby žalobci dávala telefonní číslo na něj, což respektovala. Potvrdila, že e-mailová adresa [email] je žalovaného a v ní uvedené číslo účtu je také jeho. Na tom, že žalobce má posílat [částka] na spoření, se nic nemění. Potvrzení o studiu žalovaný žalobci zaslal v příloze. Matka žalovaného mu jej tímto e-mailem poslala znova (což je potvrzeno i tím, že přílohou e-mailu byl PDF soubor nazvaný„ potvrzení o studiu R“ zjevně odkazující na osobní jméno žalovaného„ [jméno]“).

10. Žalobce na tento e-mail (z e-mailové adresy [email]) téhož dne v 18:30 hodin reagoval, že komunikaci prostřednictvím anonymního e-mailu nelze brát jako závaznou dohodu k trvalému odesílání výživného. Potvrzení o studiu není aktuální a žalobce nemá jak si ověřit jeho pravost. Pomalu má nyní pochybnosti o tom, že vůbec„ nějaký syn Radanexistuje“. Spoření podle žalobce nebyla součást výživného, ale dohoda s matkou, která skončila dosažením zletilosti žalovaného. Na základě přístupu žalovaného a jeho chování k žalobci mu žalobce není ochoten dále spořit. Pokud žalovaný žalobci do [datum] doloží ověřenou kopii potvrzení o studiu a„ existenci pravosti jeho bankovního účtu“, bude mu žalobce dále posílat soudem stanovené výživné. Jinak„ bude nutné požádat o stanovení výživného soud“.

11. E-mailem ze dne [datum], zaslaným na adresu [email], oznámil zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobci, že převzal zastoupení žalovaného (včetně doložení plné moci). Vyzval jej k respektování rozsudku o výživném a upozornil jej, že součástí výživného je i částka zasílaná na spořicí účet. Sdělil mu, že žalovaný studuje, což mu doložil aktuálním potvrzením o studiu. V případě, že žalobce nebude výživné hradit, je žalovaný oprávněn obrátit se na soudního exekutora.

12. Argumentace žalobce, že výše uvedený e-mail neobdržel, neboť tuto schránku nepoužívá, je nepřípadná. Zástupce žalovaného svou odpověď odeslal na adresu, ze které předtím psal žalobce matce žalovaného. Je na jen žalobci, aby měl pořádek ve svých e-mailových schránkách a kontroloval si, zda mu do nich nepřichází pošta, zvláště pokud je současně používá k odesílání e-mailů. Soud podotýká, že v e-mailu, který žalobce z této adresy matce žalovaného odeslal, ani neuvedl žádnou jinou svou kontaktní e-mailovou adresu.

13. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [datum] plyne, že dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno exekuční řízení k vymožení pohledávky žalovaného na základě vykonatelného rozsudku o výživném ve výši [částka] a [částka] měsíčně od [datum] do zaplacení.

14. V e-mailu ze dne [datum] žalobce přeposlal žalovanému (na adresu [email], na kterou zasílal i další e-maily žalovanému) svou komunikaci s exekutorem stran nákladů exekučního řízení a sdělil, že mu dnes přišlo jejich vyčíslení. Běžná částka je podle žalobce ve výši pár tisíc korun, ale exekutor si„ zřejmě“ účtuje náklady za vymáhání po dobu dalších pěti let. V moci žalovaného je tuto exekuci zastavit. Nemá důvod pochybovat o tom, že by žalobce výživné neplatil, neboť se za celou dobu s platbami nezpozdil. Žalovaný si má sáhnout do svědomí, kdo rozsudek o výživném porušil více. Právník žalobce je názoru, že exekuce je neoprávněná a radí žalobci, aby exekutorovi zaplatil a podal na žalovaného žalobu na náhradu škody. Žalobce žalovanému dále pohrozil, že pokud„ nesmyslnou“ exekuci nezastaví, žalobu skutečně podá. Opravdu neví, jestli si píše s žalovaným. Je přesvědčen, že vše řídí jeho matka, jejímž cílem vždy bylo vytvořit o žalobci co nejhorší obraz. Žalovaný má také přehodnotit svůj postoj k žalobci a svým sourozencům. Ti se na žalovaného neustále ptají a nechápou, proč s nimi odmítá komunikovat. Žalovaný má sebrat odvahu a zavolat. Žalobci se nechce věřit, že z žalovaného vychovali takového pokrytce.

15. Z přiložené komunikace žalobce a soudního exekutora JUDr. [příjmení] ze dne [datum] je zřejmé, že jej žalobce žádal o zaslání čísla účtu, na který má hradit výživné. Exekutor na to žalobci zaslal předběžné vyčíslení pohledávky, na základě kterého žalobce zaslal jistinu a zadal trvalý příkaz k úhradě běžného výživného do roku 2023. Žalobce exekutorovi také sděloval, že nerozumí výši nákladů exekuce, která se mu jeví zcela nepřiměřenou.

16. Žalovaný dne [datum] na e-mail žalobce odpověděl, že nemůže ovlivnit, kolik si exekutor za náklady řekne. [příjmení] je velká, žalovaný z toho nemá radost a netěší jej, že situace zašla tak daleko. Nevěděl, jak ji má dál řešit. Všechny požadavky žalobce splnil, jen mu nechce dát číslo svého telefonu, protože nechce poslouchat výhružky a urážky na něj nebo jeho rodinu. Nemůže za to, že žalobce zpochybňuje jeho e-mail. Komunikuje z něj skutečně on, a nikoliv jeho matka, která o komunikaci s žalobcem vážně nestojí. Číslo účtu žalobci poslal, potvrdila mu ho jeho matka i jeho zástupce. Neví, co více měl udělat. Už je to 8 měsíců, co žalobce výživné nezaplatil. Pokud by žalovaný exekuci zastavil, předpokládá, že náklady by platil on. Na to se zeptal, zda o to žalobci jde. Žalovaný žalobci nevyčítá, že přestal jezdit, vždy když nepřijel, se žalovanému ulevilo, neboť nemá rád agresivní lidi a konfliktní situace, kterých si u žalobce užil dost. Necítil se u něj dobře, musel hlídat jeho další děti a starat se mu o bar. Je mu nepříjemná představa, že by jej měl dále navštěvovat. Jeho domov je„ tady“, nikdo po něm neřve ani ho neuráží, mají se rádi, matka i„ [jméno]“ jej podporují, má tady své přátele, život a je šťastný.

17. Žalobce na to reagoval tentýž den tak, že stále nevěří, že si píše s vlastním synem. Škoda, že žalovaný nemá odvahu žalobci zavolat a říct mu to osobně. Žalovaný podle žalobce nemůže za to, že nebyl vychován„ k samostatnosti a úctě k sobě samému“. Vždy si říkal, že až žalovaný jednou dospěje, sednou si a jako dva dospělí si o všem popovídají. Přerušením plateb chtěl žalovaného přimět ke komunikaci, nic víc. Žalovaný si bude těžko chtít vzpomenout na období, kdy se mu od žalobce nechtělo a prosil svou matku, aby mohl ještě zůstat. Žalovaný má podle žalobce jen zprostředkované informace, které nemají s realitou nic společného. Nemá svůj vlastní názor a snadno se„ nechá opít rohlíkem“, což žalobce nemá rád. Podle žalobce je žalovaný dost starý na to, aby si udělal vlastní názor. [příjmení] už v jeho věku podnikal a založil firmu, která dnes žalovaného živí. Žalovaný neměl možnost žalobce poznat. Žalobce by moc zajímalo, jakou má s ním žalovaný negativní zkušenost. Jestliže žalobci vyčítá, že byl se svými sourozenci, když žalobce musel„ makat“, takto podle žalobce ani nestojí za komentář. Žalobce bude dále respektovat, že setkání s ním je žalovanému nepříjemné, hlavně že jsou žalovanému příjemné žalobcovy peníze. Po žalovaném (stran exekuce) žalobce nic nechce, a pokud se domluví, žádnou exekuci žalovaný platit nebude. Snad ale pochopí, že zaplatit exekutorovi [částka] jen proto, že mu žalovaný nebyl ochoten dát na sebe číslo účtu a komunikovat s ním, je zbytečné. Stačí, aby žalovaný napsal exekutorovi, že souhlasí, aby žalobce nadále platil na výživné na účty žalovaného, a odměna exekutora bude do [částka]. Dále žalobce žalovaného vybízel, aby poslal exekutorovi žádost o zastavení exekuce a vyzýval jej, aby mu dal vědět, zda ji podá. Nakonec žalobce sdělil, ať žalovaný nezapomene, že vždy bude jeho syn a bratr těch, na které„ kašle“. Žalobce vychovává své děti k úctě a vděčnosti už jen za to, že jsou tady. Kdyby nebylo žalobce, nebylo by ani žalovaného.

18. E-mailem ze dne [datum] žádal zástupce žalovaného soudního exekutora o sdělení, zda bylo žalobcem zaplaceno dlužné výživné ve výši [částka]. Dále se tázal, jak by v případě zastavení exekuce pro běžné výživné na základě návrhu žalovaného exekutor rozhodl o nákladech a komu by stanovil povinnost je uhradit. Tento dotaz vznesl s ohledem na to, že žalovaný tuto možnost zvažuje, aby nedošlo k dalšímu vyhrocení vztahů s žalobcem, ovšem nechce se současně ekonomicky poškodit.

19. Žádostí z téhož dne žalobce požádal soudního exekutora o zastavení exekuce a snížení (dle jeho názoru nepřiměřené) odměny exekutora. Jako důvod mj. v bodě 1 uvedl, že k přerušení plateb výživného nedošlo z důvodu neschopnosti nebo nechuti žalobce platit, ale protože mu nebylo žalovaným sděleno číslo účtu. V bodě 4 pak konstatoval, že dle sdělení žalovaného žalovaný netrvá na tom, aby výživné bylo hrazeno na účet exekutora, a souhlasí, aby je žalobce posílal přímo na osobní a spořicí účet žalovaného.

20. V e-mailu ze dne [datum] žalobce žalovanému píše, že od něj ani jeho zástupce bohužel nedostal žádnou odpověď a nezbývá mu, než celou věc předat jeho právníkovi. Je to„ samozřejmě účel“ právníka žalovaného, který se o„ tak tučnou provizi“ patrně dělí s exekutorem a není v jeho zájmu se o ni nechat připravit. Dává žalovanému poslední možnost zastavit exekuci. Pokud do dalšího dne do 12:00 hodin neobdrží písemné potvrzení od zástupce žalovaného, postoupí celou věc svému zástupci.

21. Žalovaný posléze zaslal žalobci e-mail ze dne [datum]. Napsal v něm, že celá záležitost je mu nepříjemná a rád s ní skončí. Žalobce podle žalovaného žije asi v jiné realitě, než žalovaný. Žalovaný neví, proč by měl matce volat, že ještě nechce domů, když žalobce nikdy nerespektoval nařízení a vracel žalovaného, kdy se mu zlíbilo, někdy i se zpožděním dnů. Svůj názor žalovaný má, jen se neshoduje s žalobcovým, který jej nerespektuje. Dále žalovaný ironicky píše, že se mu u žalobce moc líbilo, když jej nutil spát nahoře na patrové posteli, přestože věděl, že je epileptik a od lékaře má přikázáno spát dole, aby se nezranil. Líbilo se mu spát na zemi jako pes. Také se mu líbilo, jak žalobce agresivně napadl člověka, a pak žalovaného nutil lhát policistům, že napadl on žalobce, až z toho žalovaný dostal horečku. Líbilo se mu, jak žalobce napadl jeho dědu. Užíval si, když se topil a zachraňoval ho plavčík, protože žalobce ho nehlídal. Zatímco žalovaný žalobci hlídal děti, žalobce vysedával s kámošema a popíjel. Takto by žalovaný mohl pokračovat dál a byl by to dlouhý seznam. Uzavře to ale tím, že to u žalobce měl tak rád, že dnes, kdy už se může konečně rozhodnout sám, k žalobci jezdit nechce a nebude. Nemá mu psát o rodinné idylce, žádná není. Nemá mu také předhazovat, že je jeho biologický otec, neboť to žalovaný ovlivnit nemohl. Žalovaného neživí jen žalobce, ale především matka žalovaného, která do něj investuje více. Handrkování s žalobcem o peníze mu není příjemné, ale nechápe, proč by měla celé náklady na žalovaného platit pouze matka. Podle žalovaného je neuvěřitelné, jak se žalobce snaží svou chybu hodit na žalovaného. Žalobce platí exekutorovi, protože porušil rozsudek. To jsou fakta, přestože se žalobce alibisticky snaží ze sebe dělat ublíženého chudáčka. Žalovaný mu vše doložil a žalobce pouze své nároky stupňoval. Včera si žalovaný přečetl žádost žalobce o zastavení exekuce a nestačil se opět divit. [příjmení] 1 a 4 jsou lež. Žalovaný nerozumí, jak může žalobce oficiálně tvrdit něco, na čem se nedohodli, konkrétně na bodě 4. Opět se žalovanému potvrzuje, že žalobce je lhář a to je odporné. Žalobce nemá žalovanému vyhrožovat soudem. Žalovaný si je jistý, že postupoval správně. K připomínkám žalobce vůči zástupci žalovaného a soudnímu exekutorovi se žalovaný ani nebude vyjadřovat. Konečně žalovaný konstatoval, že neměl vcelku nic proti tomu, aby žalobce budoucí výživné posílal přímo na jeho účty. Po žádosti žalobce o zastavení exekuce, ve které žalobce lže, žalovaný exekuci nezastaví, než žalobce podá žádost pravdivou. Probere také se svým zástupcem možnost bránit se proti lžím žalobce.

22. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2019, č. j. 91 EXE 12737/2018 – 24, byl zamítnut návrh žalobce na zastavení exekuce podle rozsudku o výživném k vymožení dlužného výživného ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a běžného výživného ve výši [částka] měsíčně od [datum]. Z odůvodnění se mj. podává, že žalobce neuvedl žádný relevantní důvod, proč nehradil část výživného na účet u stavební spořitelny, který byl v rozsudku o výživném konkrétně stanoven. Dále bylo na žalobci, aby si poté, co žalovaný nabyl zletilosti, zjistil, kam má výživné hradit. Pokud by mu žalovaný neposkytl součinnost nebo měl žalobce pochybnosti o autenticitě e-mailu žalovaného s číslem účtu, mohl postupovat podle § 1953 odst. 1 občanského zákoníku a svůj dluh uhradit složením do soudní úschovy. Soud také zdůraznil, že v exekučním řízení se nezjišťuje, zda došlo ke změně rozhodných okolností pro výši a trvání dávek výživného, nýbrž soud je vázán rozsudkem o výživném. Zrušení vyživovací povinnosti se žalobce musí domáhat žalobou v nalézacím řízení. Proto nebylo relevantní tvrzení žalobce, že mu nebylo předloženo potvrzení o studiu žalovaného.

23. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2019, č. j. 10 Co 243/2019 – 73, bylo výše citované usnesení potvrzeno jako věcně správné.

24. E-mailem ze dne [datum] žádala tehdejší zástupkyně žalobce (jak sám žalobce potvrdil) JUDr. [příjmení] zástupce žalovaného o stanovisko k návrhu žalobce na uzavření dohody, podle které by žalovaný zastavil exekuci a žalobce by navýšil výživné. Na to zástupce žalovaného e-mailem ze dne [datum] odpověděl, že se zastavením exekuce žalovaný nesouhlasí ani za předpokladu, že by došlo k navýšení výživného. Důvodem jsou předchozí zkušenosti žalovaného s jednáním žalobce.

25. V e-mailu ze dne [datum] nazvaném„ prosba o pomoc v nouzi“ žalobce žalovanému napsal, že to brzo budou dva roky, kdy na něj podal exekuci pro neplacení výživného, kterou odmítl zrušit. Exekuce trvá do dneška, přestože žalobce platí výživné včas a řádně na účet exekutora. S příchodem koronavirové krize dostal žalovaný žalobce do situace, kdy je na pokraji krachu. Žalobce pracuje ve společnosti podnikající v cestovním ruchu, který se zcela zastavil. Hledá proto možnosti obživy v jiné oblasti, avšak kdekoliv se uchází o zakázky, naráží na odmítnutí z důvodu exekuce. Nikdo mu nedá zboží na fakturu a nemůže se ucházet o dotace a ani státní zakázky. Má vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým dětem a manželce a nezbývá mu tak opět žalovaného laskavě požádat, aby„ zrušil tuto nesmyslnou exekuci“. Jejich příjmy klesly na minimum a další ztráty si nemohou dovolit. Pokud bude nadále v exekuci, nebude schopen tak vysoké výživné dále platit a bude muset požádat soud o snížení. Zájmu žalovaného na dalším vedení exekuce nerozumí a nedovede si představit nic jiného, než osobní mstu. Žádá tedy žalovaného o vyjádření, zda se zastavením exekuce souhlasí. K tomu žalobce žalovanému přeposlal e-mail (zřejmě) od obchodního partnera žalobce ze dne [datum], v němž je žalobci zaslána faktura za čerpání a vystavený dobropis ve výši [částka] a je sdělováno, že žalobci neschválili odběr na fakturu z důvodu, že nesplňuje podmínky paušálního pojištění, neboť je v exekuci. Při příštím odběru lze žalobci zajistit vytvoření zálohové faktury, ale alespoň tři dny před betonáží, aby transakce včas proběhla.

26. Žalovaný e-mailem ze dne [datum] odpověděl, že současná situace je složitá pro všechny a trvalo více než rok a půl, než žalovaný začal opět dostávat výživné. [příjmení] sám s tím také měl velké potíže a stálo ho to velké výdaje. Snažil se minulý rok vyjít žalobci vstříc a uvažoval o možnosti zastavení, ale následné chování žalobce jej přesvědčilo, aby to nedělal. Nemá k žalobci důvěru a nechce riskovat, že opět přestane výživné platit. Rozhodl se, že nebude exekuci stahovat.

27. Na to žalobce e-mailem z téhož dne reagoval, že žalovanému děkuje za vstřícnost a opravdu„ promptní“ odpověď. Nečekal jinou reakci, i když argumenty žalovaného ho opět překvapily. Podle žalobce„ v nouzi poznáš charakter“. Hlavně, že žalovaný je na sebe pyšný a má radost z cizího neštěstí.

28. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2021, č. j. 91 EXE 12737/2018 – 153, byla exekuce podle rozsudku o výživném částečně zastavena co do vymáhání běžného výživného ve výši [částka] s účinností od [datum]. Z odůvodnění plyne, že dne [datum] uhradil žalobce dlužné výživné a běžné výživné je pravidelně a včas zasíláno na účet exekutora. Soud dospěl k závěru, že je na místě exekuci zastavit podle § 290 odst. 2 o. s. ř., neboť exekuce je prováděna již jen pro běžné výživné a žalobce není osobou, na které by musely být dluhy vymáhány exekučně. Pobírá příjem, který mu umožňuje dobrovolně hradit výživné, což již (na účet exekutora) delší dobu činí. Proto lze rozumně předpokládat, že se žalobce ponaučil a nadále bude výživné plnit dobrovolně.

29. E-mailem ze dne [datum] požádal Mgr. [jméno] [příjmení] (tehdejší zástupce žalobce, jak sám potvrdil) zástupce žalovaného o sdělení čísla účtu pro zaplacení nákladů žalovaného ve věci exekuce na běžné výživné. Na to zástupce žalovaného odpověděl dne [datum] uvedením čísla účtu pro náklady a čísla účtu žalovaného, na nějž má být hrazena první část výživného a nového čísla účtu pro stavební spoření. Dne [datum] zástupce žalovaného na žádost žalovaného zaslal zástupci žalobce potvrzení o studiu, nechť jej předá žalobci. E-mailem ze dne [datum] žalobce žádal žalovaného o zaslání aktuálního potvrzení o studiu. To žalobce od žalovaného neobdržel ani za minulý školní rok, což má žalovaný uvést do pořádku. Na tento e-mail reagoval zástupce žalovaného tak, že e-mailem ze dne [datum] oslovil opět zástupce žalobce s tím, že mu již před měsícem zasílal potvrzení o studiu a potvrzení za předchozí rok bylo již minulý rok předáno soudnímu exekutorovi, přesto jej znova posílá. Požádal o sdělení, zda zástupce žalobce tato potvrzení žalobci předá či jaký je případně kontakt na současného zástupce žalobce, pokud došlo ke změně. E-mail zaslal na e-mailovou adresu, ze které obdržel dříve e-mail zástupce žalobce [email]) a přeposlal jej i na adresu [email] (obě adresy byly dle výpisu z vyhledávání advokátů evidovány Českou advokátní komorou jako e-mailové adresy Mgr. [jméno] [příjmení]). Zástupce žalobce ani na jeden z e-mailů neodpověděl. Zástupce žalovaného jej posléze ještě e-mailem ze dne [datum] urgoval o odpověď.

30. Podle vysvědčení studoval žalovaný ve školním roce 2020 2021 Střední odbornou školu a Střední odborné učiliště [obec], obor Logistické a finanční služby (prospěch má žalovaný výborný a chvalitebný, vyjma matematiky a anglického jazyka, kde byl hodnocen jako dobrý). Z potvrzení o studiu ze dne [datum] plyne, že tuto školu (4. ročník) studuje i ve školním roce 2021 2022.

31. Pokud jde o neprovedené důkazy, soud obecně konstatuje, že řada žalobcových návrhů nemá náležitosti řádných důkazních návrhů. Označení typu„ e-mailová komunikace s žalovaným“ a„ komunikace s exekutorem“ jsou naprosto neurčitá, neboť z nich není zřejmé, jaké konkrétní e-maily či zprávy má soud k důkazu provést ani co (jaká tvrzená skutečnost) má být tím kterým důkazem (e-mailem, zprávou atp.) prokázáno. Není na soudu, aby se probíral desítkami neuspořádaných e-mailů, jimiž jej žalobce zahrnul, a vybíral z nich ty, které mají dokládat jím tvrzené skutečnosti, či si z nich dokonce takové skutečnosti dovozoval sám (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006). [příjmení] e-mailů navíc byla předložena oběma stranami a i opakovaně (nad rámec toho, co je uvedeno v protokolu o jednání, jde např. o komunikaci žalobce se soudním exekutorem ze dne 7. 1. – [datum] na čl. 24 – 31, která je shodná s čl. 55 – 57). V tomto směru tak soud se stejnou obecností odůvodňuje, proč tyto důkazy neprovedl. Pro nadbytečnost tedy nebyl proveden důkaz: -) závětí a prohlášením o vydědění z důvodu, že sama skutečnost, zda žalobce žalovaného vydědil, není pro věc podstatná, neboť nic nesvědčí o tom, zda k vydědění došlo po právu (jde jen o jednostranné právní jednání žalobce), tedy o (ne) mravnosti chování žalovaného k žalobci (důkazní váha je v podstatě na úrovni dalších tvrzení žalobce); -) e-mailovou komunikací žalobce se soudním exekutorem ze dne 7. a [datum], neboť pro projednávanou věc není bez dalšího podstatné, co si navzájem sdělovali (nic to přímo nedokládá o tvrzeném nemravném jednání žalovaného vůči žalobci); -) výslechem matky žalovaného, neboť její vztahy s žalovaným a žalobcem ani to, jak žalobce o žalovaného pečoval (stýkal se s ním) do jeho 18 let, nejsou skutečnostmi pro věc podstatnými a další skutečnosti, k nimž byl výslech navrhován, již byly prokázány jinými důkazy (zejm. e-maily); -) výslechem dědečka žalovaného (a jeho matky), neboť to, zda žalovaný lhal či psal pravdu o jeho napadení žalobcem, nemá z hlediska posouzení věci význam (i kdyby žalovaný lhal, nezakládalo by to rozpor s dobrými mravy, viz dále); -) přestupkovým spisem a výslechy babičky žalovaného [jméno] [příjmení], manželky žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a syna žalobce [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného], neboť tyto důkazy žalobce navrhl v reakci na důkazní návrhy žalovaného výslechem dědečka a matky žalovaného k irelevantním či již prokázaným skutečnostem uvedeným výše; a -) účastnickými výslechy žalobce a žalovaného, neboť veškeré podstatné skutečnosti již byly prokázány jinými důkazy a nebylo třeba k nim přistoupit (§ 131 odst. 1 o. s. ř.).

32. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

33. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

34. Podle § 910 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

35. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

36. Jádro věci spočívá v tom, zda se žalovaný dopustil proti žalobci jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, a pro něž by bylo na místě zrušit vyživovací povinnost žalobce k žalovanému.

37. Obecně je třeba říci, že občanský zákoník na rozdíl od dřívější právní úpravy (viz § 96 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině) v § 911 výslovně nestanoví, že by výživné nebylo možné přiznat (resp. v daném případě již přiznané výživné zrušit), bylo-li by to v rozporu s dobrými mravy. Jedná se však jen o systematickou, a nikoliv obsahovou změnu, neboť zákaz použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy je nyní v občanském zákoníku zakotven obecně v § 2 odst.

3. Výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy, je pak třeba posoudit jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku, jemuž soud neposkytne právní ochranu. To platí i pro výkon práva na výživné (viz též [příjmení], M., [příjmení], Z., [příjmení], L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 966 a násl.).

38. Pojem dobrých mravů ustálená judikatura Nejvyššího soudu vykládá jako„ souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“ (viz např. usnesení ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 664/2003). Ústavní soud k tomu doplnil, že pojem„ dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou; to ve svých důsledcích znamená nastoupení cesty nalézání spravedlnosti. [obec] souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy je typicky nutno považovat projevy šikany (tzv. dolus coloratus), tj. výkon práva učiněný primárně za účelem poškození či znevýhodnění jiného (viz např. body 31 a 32 nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2700/15).

39. Soud předesílá, že žalobce se domáhá zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému, a to navíc až od právní moci rozsudku (zpětně za období nezletilosti by to s ohledem na věk žalovaného a § 922 odst. 1 občanského zákoníku ostatně ani nebylo možné). Není tedy v zásadě podstatné, co se odehrálo před nabytím zletilosti žalovaného. Relevantní rovněž není, jaké vztahy má žalobce s matkou žalovaného a jejich vzájemné konflikty (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 6 Tdo 326/2004). Stejně tak je nepodstatné, zda byl žalobce vyloučen ze styku s žalovaným v době jeho nezletilosti – tento důsledek nelze žalovanému přičítat (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. 5 Co 2661/99). Rozhodující je, zda se žalovaný (a nikoliv jeho matka či jiná třetí osoba) jako osoba, která se výživného domáhá, vůči žalobci dopustil nemravného jednání (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 606/04, který odkazuje i na právě citovanou judikaturu).

40. Žalobce nemravnost jednání žalovaného spatřoval předně v tom, že s ním nekomunikuje a nestýká se. To však není úplná pravda. Žalovaný na zprávy žalobce reagoval, avšak pouze ne tak, jak by si zřejmě žalobce představoval. E-maily žalovaného jsou převážně (až na ten z [datum], k tomu viz dále) formulovány věcně a týkají se jen vyživovací povinnosti. V tom, že si žalovaný odmítá s žalobcem psát více, telefonovat si s ním či dokonce se stýkat, nelze spatřovat nic nemravného. Žádnou takovou povinnost ani mravní závazek žalovaný nemá (navzdory svérázné a nepodložené představě žalobce, že žalovanému plyne z rozsudku o výživném). Právo žalobce stýkat se s žalovaným pominulo okamžikem, kdy žalovaný nabyl plné svéprávnosti (§ 858 občanského zákoníku), na rozdíl od jeho vyživovací povinnosti (§ 859 občanského zákoníku). Žalovaný je dospělou osobou a je jen na něm, jak moc a jakým způsobem se bude s žalobcem stýkat. Byť si žalobce zřejmě myslí opak, jeho povinností nyní skutečně je pouze platit – aniž by se mohl současně domáhat nějakého styku s žalovaným. To ostatně ani není nic neobvyklého (řada rodičů na své děti pouze platí výživné, aniž by se s nimi jakkoliv stýkali či o ně jevili zájem, a to, bohužel, i v době jejich nezletilosti).

41. Vynucování si pozornosti žalovaného tím, že mu žalobce zastaví platby výživného (žalobce sám přiznal v e-mailu ze dne [datum] i na jednání soudu, že chtěl žalovaného přimět ke komunikaci) je naopak třeba hodnotit jako nemravné chování ze strany žalobce, jelikož nejde o nic jiného, než o jistou formu vydírání, která je o to horší, že ji žalobce prováděl na vlastním synovi tím, že mu odpíral hrazení jeho životních potřeb. Při pohledu na to, jakými vyjádřeními žalobce bezdůvodně„ častoval“ žalovaného, se mu nadto nelze divit, že s žalobcem nechce – nad rámec toho nutného (realizace vyživovací povinnosti) – komunikovat a stýkat se s ním. Příkladů je ze vzájemných e-mailů celá řada. Žalobce naprosto iracionálně (k tomu viz dále) odmítá uznat autenticitu e-mailu žalovaného ze dne [datum]. Na tento zcela slušně a věcně formulovaný e-mail pak žalobce odpoví slovy, že nevěří, že žalovaný je svéprávný a že„ takovým způsobem“ žádá o výživné někdo, komu umožnil existovat. Žalovanému v dalších e-mailech vyčítá, že si má„ sáhnout do svědomí“, neboť údajně porušil rozsudek o výživném; označuje ho za pokrytce; hrozí mu žalobou na náhradu škody; vyčítá mu, že nemá vlastní názor a nechá se„ opít rohlíkem“; předhazuje mu, že on už v jeho věku měl vlastní firmu, která žalovaného teď živí; neustále mu zdůrazňuje, že díky němu žalovaný existuje (ač to – objektivně vzato – až taková zásluha není); bagatelizuje vyjádření žalovaného o tom, že musel hlídat další děti žalobce a pracovat u něj; vyčítá žalovanému, že na své sourozence kašle; naznačuje, že žalovaný je nevděčný a neuctivý; vyhrožuje mu, že pokud nebude souhlasit se zastavením (oprávněně vedené) exekuce, předá věc svému právníkovi, vytýká žalovanému, že jsou mu příjemné jen jeho peníze atd.

42. Pokud jde o údajné urážení, pohrdavé chování či nevděk za dárky (který měl navíc nastat ještě před zletilostí žalovaného), je třeba konstatovat, že i kdyby se tak žalovaný choval, samotná slovní vyjádření by byla pouhou neslušností a rozpor s dobrými mravy vedoucí ke zrušení vyživovací povinnosti by mohla založit jen ve skutečně extrémních případech (opakující se vulgarismy, skutečně závažná lživá obvinění apod.). Žalobce přitom ve svých tvrzeních konkrétně nepopisuje, o co se mělo jednat (s výjimkou e-mailu ze dne [datum], k tomu viz dále). Ze zpráv žalovaného (které jsou samy o sobě sporadické, neboť žalovaný komunikaci později ponechával spíše na svém zástupci) pak především není zřejmé cokoliv pohrdavého či urážlivého. Žalovaný maximálně vyjadřuje svou nelibost nad tím, jak se k němu a k jeho matce žalobce choval a že mu odpírá výživné, aniž by tak činil urážlivým či pohrdavým způsobem. [jméno] skutečnost, že žalobce toliko subjektivně (a zcela nepochopitelně) pociťuje chování žalovaného jako pohrdavé či urážlivé, je nemůže kvalifikovat jako nemravné.

43. Za jistou výjimku by bylo možné považovat e-mail žalovaného ze dne [datum], neboť je formulován ostřeji než ty ostatní. Na druhou stranu v něm i tak nejsou obsaženy žádné urážky (zejm. žádné vulgarismy) či pohrdání ze strany žalovaného. Žalovaný v něm v podstatě ironicky„ ventiluje“ svoji nespokojenost s dřívější péčí žalobce a příkladmo uvádí, kdy se cítil s žalobcem špatně, čímž jen reaguje na jeho tvrzení o tom, že se mu u žalobce líbilo. Tón žalovaného přitom nijak nevybočuje z toho, jak se k němu předtím ve svých e-mailech vyjadřoval žalobce.„ Obvinění“, která vůči žalobci žalovaný vznáší (že napadl jeho dědečka, či ho žalobce nutil lhát policistům atp.) se týkají dávno minulých událostí, žalovaný je sděluje pouze v soukromé konverzaci s žalobcem (a nikoliv jiným osobám či dokonce veřejně aby např. žalobce dehonestoval před jeho rodinou atp.) a nejsou tak závažného charakteru, aby – i kdyby byla lživá – zakládala rozpor s dobrými mravy. Je navíc jen pochopitelné, že si žalovaný již nechtěl nechat líbit osočování žalobcem a jeho (z jeho pohledu nepravdivá) vyjádření o tom, jak jej měl žalovaný rád.

44. V této souvislosti je také podstatné, jak správně poukázal žalovaný, že dopis byl reakcí na návrh žalobce na zastavení exekuce, v němž žalobce lhal o tom, že mu žalovaný nesdělil své číslo účtu a že netrvá na exekuci. To je zřejmé ze skutečnosti, že teprve téhož dne se zástupce žalovaného tázal na případné uložení náhrady nákladů exekučního řízení, a rovněž z e-mailu žalobce ze dne [datum], ve kterém sám uvádí, že na svůj předchozí e-mail (v němž žalovaného žádal o stanovisko k zastavení exekuce) neobdržel odpověď. Těžko lze žalovanému vyčítat, že na tuto skutečnost reagoval emotivně a jal se e-mailem ze dne [datum] upřímně a„ bez servítek“ žalobci vylíčit vše, co vůči němu v tu chvíli cítil a do té doby v sobě zadržoval. Lze tedy shrnout, že vyjádření žalovaného v tomto e-mailu jednak sama o sobě nedosahují takové intenzity, aby byla v rozporu s dobrými mravy, a jednak v kontextu předchozího chování žalobce byla zcela přiměřenou (ne-li ještě uměřenou) reakcí žalovaného.

45. Druhý okruh tvrzení žalobce se týkal údajně„ šikanózní“ exekuce, kterou žalovaný zahájil a odmítal souhlasit s jejím zastavením. K tomu je třeba úvodem obecně podotknout, že je plným právem oprávněného (žalovaného) podat exekuční návrh proti povinnému, který dobrovolně neplní na základě vykonatelného exekučního titulu.„ Šikanózní“ výkon tohoto práva, tj. takový, jehož jediným cílem je poškodit či znevýhodnit jiného (žalobce), by nicméně samozřejmě byl v rozporu s dobrými mravy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2814/2016).

46. O nic takového se však v tomto případě nejednalo. Že vedení exekuce bylo jakousi osobní mstou žalovaného vůči žalobci, je jen nepodloženou představou žalobce. Realita byla taková, že žalobce svévolně a úmyslně po dobu čtyř měsíců (od července do října 2018 včetně, jak je zřejmé z částky vymáhaného dluhu na výživném, usnesení exekučních soudů i e-mailů žalobce soudnímu exekutorovi, dle nichž teprve v únoru 2019 zaplatil exekutorovi dlužné výživné a nastavil trvalý příkaz) neplatil žalovanému výživné, přestože na nezákonnost svého jednání byl žalobce upozorněn zástupcem žalovaného. Teprve až poté podal žalovaný exekuční návrh – i když by tak jistě mohl učinit i dříve hned v červenci 2018. Lapidárně řečeno, žalobce neplatil výživné, a proto žalovaný podal návrh na exekuci. To je jednoduchá rovnice. Žalovanému nelze nic vytýkat. Soud poznamenává, že úmyslné neplnění vyživovací povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce je skutkovou podstatou trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Žalobci za jeho jednání tedy hrozil i závažnější postih, než pouhá exekuce.

47. Žalobce se bránil tím, že mu žalovaný nesdělil své číslo účtu a nezaslal potvrzení o studiu. Tato tvrzení jsou ovšem jednak irelevantní a jednak nepravdivá. Jak již bylo žalobci vysvětleno exekučním soudem, který zamítl jeho (první) návrh na zastavení exekuce – a tedy i aproboval její oprávněnost – bylo na žalobci, aby si poté, co žalovaný nabyl zletilosti, zjistil, kam má výživné platit (popř. jej měl plnit v místě bydliště žalovaného, jak obecně upravuje § 1955 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku). Neposkytnutí součinnosti spočívající v nesdělení platebního místa pak lze překonat náhradním splněním dluhu, tj. do soudní úschovy v souladu s § 1953 občanského zákoníku. Konečně, žalobci nic nebránilo v tom, aby hradil část výživného na spořicí účet žalovaného, jehož číslo mu bylo známo. Výživné je v rozsudku o výživném jasně stanoveno na částku [částka] – pouze bylo splatné na dvě odlišná platební místa (k rukám matky a na spořicí účet). Shrnuto: i kdyby žalovaný skutečně nesdělil žalobci své číslo účtu, žalobce to neopravňovalo, aby přestal výživné platit a měl řadu možností, aby tak činil i nadále.

48. Jde-li o údajné nezaslání potvrzení o studiu, je třeba konstatovat, že měl-li žalobce pochybnosti o opodstatněnosti nároku žalovaného na výživné (tedy o tom, že žalovaný nadále není schopen se sám živit, § 911 občanského zákoníku), měl se obrátit na soud s žalobou na zrušení vyživovací povinnosti v nalézacím řízení. I to již žalobci, jenž si přesto zatvrzele trvá na svém, vysvětlil exekuční soud. V žádném případě by jej neobdržení potvrzení o studiu neopravňovalo k tomu, aby si počínal svémocně a přestal plnit vyživovací povinnost stanovenou pravomocným a vykonatelným rozsudkem o výživném.

49. Žalovaný však především – ještě před podáním návrhu na exekuci v listopadu 2018 – své číslo účtu žalobci sdělil v e-mailu ze dne [datum], k němuž přiložil i aktuální potvrzení o studiu (potvrzení zasílal žalovaný ještě před tím, než začal školní rok 2019 2020 a jiné než za rok 2018 2019, tak ani nemohl mít k dispozici). Žalobci jako osobě průměrného rozumu (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku) muselo být jasné, že jde opravdu o e-mail žalovaného, a to na základě hned několika skutečností (odhlížeje od toho, že obsahuje pravopisnou chybu ve slově„ nabyté“, kterou by bylo možné spíše čekat od sotva zletilého dítěte, než od starší osoby). Zaprvé byl e-mail žalovaným podepsán (nebyl tedy anonymní), žalobci přišel v reakci na jeho vlastní žádost o zaslání čísla účtu a obsahoval potvrzení o studiu vystavené na jméno žalovaného. Těžko si představit, že by nějaká náhodná třetí osoba zrovna ve stejné osobě žalobci poslala své číslo účtu; sdělila, že jí„ mamka říkala, že se má ozvat“; a současně měla i k dispozici potvrzení o studiu právě žalovaného. Zadruhé autenticitu e-mailu žalobci potvrdila matka žalovaného v e-mailu ze dne [datum], v němž mu potvrzení o studiu znova zaslala. Zatřetí ji žalobci stvrdil i zástupce žalovaného v e-mailu ze dne [datum], včetně doložení plné moci k zastupování žalovaného. Jak je vidět, žalobce si mohl být dostatečně jistý, na jaký účet má výživné posílat a že žalovaný studuje – jen tomu zcela iracionálně odmítal uvěřit.

50. Žalobce„ šikanózní“ vedení exekuce též spatřoval v tom, že žalovaný odmítl souhlasit se zastavením poté, co mu napsal o komplikacích, které mu exekuce přináší v souvislosti s jeho výdělečnou činností. Ani tomu však nelze přisvědčit. Jak již bylo výše uvedeno, návrh na exekuci byl žalovaným podán poté, co žalobce bezdůvodně a úmyslně po čtyři měsíce neplatil výživné. Následky v podobě problémů se sháněním zakázek apod. si tedy žalobce přivodil svým chováním zcela sám. Bylo plným právem žalovaného, aby plnění vyživovací povinnosti na žalobci vymáhal exekučně, a pokud by od toho ustoupil, byl by to jen projev jeho dobré vůle. Její absenci však nelze považovat za nemravnou. Je navíc opodstatněná a pochopitelná v návaznosti na to, jakým způsobem s žalovaným žalobce komunikoval (viz výše) a na ztrátu důvěry k žalobci poté, co podal návrh na zastavení, v němž nepravdivě tvrdil, že s ním žalovaný souhlasí. Kromě toho žalovaný ani nemohl mít jistotu, že se žalobce opět nebude pokoušet vynutit si styk s ním tím, že výživné přestane platit. Konečně je třeba poznamenat, že žalobce měl vždy možnost sám navrhnout zastavení exekuce pro běžné výživné podle § 290 odst. 2 o. s. ř., tj. protože lze předpokládat, že bude výživné plnit dobrovolně (jak nakonec ostatně i učinil), tedy v podstatě s totožnou argumentací, jako uplatňoval v žádosti adresované žalovanému. Ve skutečné„ nouzi“ se tedy z tohoto pohledu nenacházel.

51. Tvrzení, že žalovaný podmiňoval zastavení exekuce navýšením výživného je nepravdivé. Přesný opak (tedy že to byl žalobce, kdo nabízel navýšení výživného výměnou za zastavení exekuce) totiž plyne z e-mailu JUDr. [příjmení] (tehdejší zástupkyně žalobce) ze dne [datum].

52. Není rovněž pravda, že by žalovaný žalobce neinformoval o svém studiu. Kromě potvrzení zaslaného již dne [datum] mu (resp. tehdejšímu zástupci žalobce) žalovaný prostřednictvím svého zástupce zaslal i potvrzení za rok 2020 2021 a 2021 2022. Soud pro úplnost dodává, že z posledního potvrzení za školní rok 2021 2022, které žalovaný v tomto řízení předložil, plyne, že řádně studuje poslední ročník střední školy, a stále tedy není schopen se sám živit (§ 911 občanského zákoníku).

53. Závěrem soud – toliko nad rámec – podotýká, že výživné ve výši [částka] měsíčně pro zletilé dítě ve věku 22 let zcela jistě nelze považovat za„ nadstandardní“, jak se žalobce domnívá, ale naopak na spíše spodní hranici toho, v jaké výši je obvykle pro děti tohoto věku stanovováno (byť se samozřejmě konkrétní výše vždy odvíjí i od příjmových poměrů povinného).

54. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření a účast na jednání soudu za dvakrát dvě započaté hodiny) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po [částka] podle § 8 odst. 2 (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2108/21, bod 24) a § 7 bodu 6. advokátního tarifu; a paušální náhrada hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem tak náhrada nákladů řízení žalovaného činí [částka]. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).