28 C 209/2019-221

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného]

2. Ing. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem id. spoluvlastnického podílu o velikosti na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, odpovídajícímu id. spoluvlastnickému podílu ve vlastnictví žalovaného 1., se zamítá.

II. Žaloba s tím, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem id. spoluvlastnického podílu o velikosti na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, odpovídajícímu id. spoluvlastnickému podílu ve vlastnictví žalovaného 2., se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 63 646 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem podílů o celkové velikosti na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, odpovídajícím id. spoluvlastnickým podílům o této celkové velikosti, které jsou evidovány jako spoluvlastnictví žalovaných (zbylý podíl na pozemku o velikosti vlastnila v době podání žaloby paní [jméno] [příjmení]). Žalobce uvedl, že původní pozemek parc. [číslo] o výměře [číslo] m náležel do spoluvlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení], právních předchůdců žalovaných, kterým byl v roce 1966 vyvlastněn za náhradu. Následně došlo v souvislosti s plánovanou bytovou výstavbou k rozdělení původního pozemku parc. [číslo] na zastavěný pozemek parc. [číslo] zahradu parc. [číslo]. K rozdělení pozemku parc. [číslo] došlo až po veškerých skutečnostech rozhodných pro přechod vlastnického práva k pozemku na československý stát, a to na základě geometrického plánu z roku 1971. Dle žalobce neexistuje právní důvod, který by zakládal vlastnictví žalovaných k předmětnému pozemku parc. [číslo] jelikož jejich právní předchůdci byli v evidenci nemovitostí jako spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] vedeni omylem. Spoluvlastníky části tohoto pozemku se tak nemohli stát ani žalovaní, kteří tuto část pozemku zdědili.

2. Dle žalobce byl pozemek parc. [číslo] vyvlastněn rozhodnutím Odboru výstavby ONV v [obec a číslo], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a to za náhradu ve výši 1 684,80 Kčs. Rozhodnutí bylo oběma původním spoluvlastníkům doručeno, nabylo právní moci a k přechodu vlastnického práva na stát tak došlo vyvlastněním, a to bez potřeby zápisu této skutečnosti v evidenci nemovitostí (neuplatňoval se intabulační princip). Žalobce zdůraznil, že i po rozdělení původního pozemku svědčilo právo hospodaření k pozemku parc. [číslo] socialistické organizaci Výstavbě sídlišť hl. m. [obec] (potažmo jejímu předchůdci, Generálnímu investoru výstavby hl. m. [obec]), a že na tom ničeho nemění ani dispozice se zastavěným pozemkem parc. [číslo] který byl nakonec převeden do vlastnictví bytového družstva. Vlastnické právo československého státu k předmětnému pozemku parc. [číslo] tedy zůstalo zachováno a přešlo do vlastnictví žalobkyně na základě ust. § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí.

3. Žalobce doplnil, že pokud by soud dospěl k tomu, že k vyvlastnění pozemku parc. [číslo] nedošlo, je na místě uzavřít, že československý stát nabyl vlastnické právo k pozemku jeho převzetím bez právního důvodu ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě. Žalobce uvádí, že československý stát se nejpozději ke konci roku 1966 chopil držby celého původního pozemku parc. [číslo] před jeho rozdělením a prostřednictvím svých organizací na něm následně provedl výstavbu bytového domu [adresa]. Československý stát držel pozemek i následně do jeho rozdělení. Po rozdělení pozemku parc. [číslo] pak sice docházelo k převodům pozemku parc. [číslo] mezi socialistickými organizacemi, nicméně československý stát pozemek parc. [číslo] i nadále držel, a to po celou dobu od vyvlastnění, a užíval jej k uspokojování bytových potřeb lidí (na pozemku byla např. vystavěna lampa veřejného osvětlení a chodník). Stanovením převzetí pozemku bez právního důvodu jednou ze skutkových podstat restitučních důvodů v zákoně o půdě zákonodárce dle žalobce legitimizoval přechod vlastnického práva na stát tímto způsobem. V tomto směru žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. 21/05, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 675/2008 nebo na usnesení Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 62/2022-234.

4. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasí. Argumentují jednak tím, že vyvlastňovací spis se odkudsi„ objevil“ až v roce 2018, přičemž doložka právní moci z roku 2018, vyznačená na vyvlastňovacím rozhodnutí, je chybná a nepravdivá, a to mj. proto, že vyvlastňovací rozhodnutí nebylo doručeno oběma tehdejším spoluvlastníkům pozemku parc. [číslo] ([jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného]), pročež také tito tehdejší spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] proti danému rozhodnutí nijak nebrojili. Vyvlastňovací řízení provázely dle názoru žalovaných i další závažné procesní nedostatky (nedoručené předvolání k projednání vyvlastnění, atd.). Žalovaní poukazovali taktéž na to, že pozemek parc. [číslo] vyvlastněn nebyl, a že se dle jejich názoru nejedná o pozemek, který by byl veřejným prostranstvím. Žalovaní a jejich právní předchůdci pak v tomto kontextu jednali v dobré víře v nepřetržitý zápis v evidenci nemovitostí, že jsou vlastníky předmětného pozemku. Žalovaní odkazovali dále na skutečnost, že ohledně sousedního pozemku (který byl v dřívějším vlastnictví rodiny [příjmení]) proběhlo nejen jeho vyvlastnění, ale také zaevidování této skutečnosti do evidencí nemovitostí, což se v případě předmětného pozemku parc. [číslo] nestalo.

5. Žalovaní poukazovali i na to, že dle jejich názoru žalobce nesplnil podmínky k přechodu vlastnictví vyžadované ust. § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, jelikož žalobce (jeho právní předchůdci) s pozemkem parc. [číslo] nehospodařil, nevedl jej v předmětné evidenci, neocenil jej, nepečoval o něj a neměl z pozemku žádný výnos. K dotčenému pozemku parc. [číslo] pak dle žalovaných nevzniklo právo hospodaření organizace zajišťující investorskou činnost, neboť ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. svědčilo právo bezplatného užívání tohoto pozemku Stavebnímu bytovému družstvu občanů [obec a číslo] (a to již od [datum] – viz smlouva o převodu vlastnictví družstevního majetku z tohoto dne). Žalovaní taktéž uváděli, že oni a jejich právní předchůdci byli nepřetržitě od roku 1949 zapsáni v evidencích jako právoplatní majitelé pozemku [parcelní číslo] a následně pozemku p. [číslo] že taktéž ve vztahu k bytovému družstvu, které se posléze stalo vlastníkem zastavěného pozemku parc. [číslo] po roce 1989 vystupovali jako spoluvlastníci předmětného pozemku parc. [číslo]. Žalovaní tedy dle jejich názoru neměli žádný důvod domáhat se vydávání restitucí souvisejících s pozemkem parc. [číslo] jelikož byli neustále evidováni jako právoplatní spoluvlastníci tohoto pozemku, a takto se i navenek chovali. Spoluvlastnictví žalovaných k části pozemku p. [číslo] také až donedávna ani nikdo nesporoval. Žalovaní zmiňovali taktéž to, že předmětný pozemek p. [číslo] chodili buďto oni sami nebo jejich právní předchůdci pravidelně kontrolovat, přičemž taktéž opakovaně komunikovali s vlastníky zastavěného pozemku p. [číslo] např. o možnosti odkupu pozemku p. [číslo] (který zastavěný pozemek p. [číslo] obklopuje). Žalovaní (a jejich právní předchůdci) ze slušnosti pozemek p. [číslo] nijak neoplocovali, neboť respektovali, že jej užívají a udržují členové bytového družstva (potažmo členové Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo]).

6. Soud ve věci provedl listinné dokazování a místní šetření a z provedených důkazů zjistil následující rozhodné skutečnosti:

7. Právní předchůdci žalovaných, a to [jméno] [příjmení] a dr. [obec] [celé jméno žalovaného], se spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] stali na základě smlouvy trhové z roku 1949 a smlouvy kupní z roku 1951. Na základě studie z [datum], územního rozhodnutí ze dne [datum] a návrhu na výstavbu bytových domů v [obec a číslo] ze dne [datum] měla být mj. na pozemku parc. [číslo] provedena výstavba bytového domu. Nabídkou Generálního investora výstavby hl. m. [obec] ze dne [datum] byli [jméno] a [obec] [anonymizováno] vyzváni k postoupení pozemku parc. [číslo] na čsl. stát, a to za finanční náhradu ve výši 1 684,80 Kčs.

8. V návaznosti na výše uvedené bylo dne [datum rozhodnutí] vydáno rozhodnutí [číslo jednací] o vyvlastnění pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m v k.ú. [část obce] za finanční náhradu, Vyvlastňovací rozhodnutí není označeno doložkou právní moci. K projednání vyvlastnění byli před vydáním rozhodnutí předvoláni [jméno] a [obec] Nádherní jakožto dosavadní spoluvlastníci pozemku (viz zápis o komisi ze dne [datum]; z doručenek není patrno, zda bylo oběma jmenovaným toto předvolání doručeno do vlastních rukou). Vyvlastňovací rozhodnutí bylo [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] doručováno do [obec] dne [datum] (na doručence k rozhodnutí je obsažen jen podpis dr. [celé jméno žalovaného]). Na základě příkazu k proplacení ze dne [datum] byla [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] poukázána finanční náhrada za vyvlastnění pozemku parc. [číslo] ve výši 1 684,80 Kčs (viz originál dochovaného torza vyvlastňovacího spisu, který byl obstarán soudem a proveden k důkazu). Posléze proběhla na ploše pozemku parc. [číslo] o výměře 186 m výstavba bytového domu, jemuž bylo následně přiděleno [adresa]. Ve veškeré dokumentaci související s plánovanou výstavbou je hovořeno o pozemku s označením parc. [číslo] (prokázáno žádostí o vydání stavebního povolení na výstavbu ze dne [datum]; rozhodnutím o přípustnosti stavby ze dne [datum]; žádostí o provedení kolaudačního řízení na 90 b. j. ze dne [datum]; souhlasem s trvalým užíváním domu [adresa] až [číslo] v [část obce] ze dne [datum]; rozhodnutím ONV [obec a číslo] ze dne [datum]).

9. Na základě geometrického plánu z roku z [datum] došlo k rozdělení pozemku parc. [číslo] to na parcelu [číslo] (zastavěna bytovým domem, označena jako„ b1“) a na parcelu [číslo] (zahrada kolem bytového domu, označena jako„ b2“). Na přelomu let 1971 a 1972 proběhla také výstavba lampy veřejného osvětlení, která se dnes z pohledu z ulice [ulice] nachází před bytovým domem [adresa] na pozemku [parcelní číslo] (prokázáno místním šetřením; technickými výkresy k výstavbě veřejného osvětlení z roku 1966 se změnou v roce 1969 a souhlasem k trvalému užívání veřejného osvětlení ze dne [datum] včetně zprávy o revizi elektrického zařízení z 29. - [datum], vyčíslení pořizovací hodnoty veřejného osvětlení z [datum] a včetně [příjmení] smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [anonymizováno] [územní celek]). 10. [příjmení] smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi ONV v [obec a číslo], finančním odborem (odevzdávajícím) a [anonymizováno] bytovým družstvem [anonymizováno] [ulice] stavebního podniku (přejímajícím) bylo ze strany odevzdávajícího přejímajícímu do trvalého užívání odevzdáno několik pozemků, mj. pozemek parc. [číslo] díl b1, o výměře 186 m (tj. zastavěná parcela [číslo]). Ve smlouvě je mj. uvedeno, že na předmětných převáděných pozemcích jsou postaveny bytové domy, mj. bytový dům [adresa]. Na základě návrhu ONV v [obec a číslo], finančního odboru, ze dne [datum], bylo do inkriminovaných listů vlastnictví zapsáno předmětné právo trvalého užívání, převedené na přejímajícího citovanou smlouvou ze dne [datum] Smlouvou o převodu vlastnictví družstevního majetku ze dne [datum] bylo 90 bytových jednotek nacházejících se v bytových domech [adresa] – [číslo] (tj. mj. i bytové jednotky lokalizované v bytovém domě [adresa]) převedeno na [ulice] bytové družstvo zaměstnanců organizací řízených Národním výborem hl. m. [obec] Smlouvou o převodu vlastnictví družstevního majetku ze dne [datum] převedlo [ulice] bytové družstvo zaměstnanců organizací řízených Národním výborem hl. m. [obec] předmětné bytové jednotky na [ulice] bytové družstvo občanů [obec a číslo]. Na [ulice] bytové družstvo občanů [obec a číslo] bylo smlouvou převedeno také právo bezplatného užívání„ stavebních parcel“, mj. pozemku parc. [číslo] (k tomu žalobce mj. uváděl, že právo bezplatného užívání mohlo být převedeno pouze co se týká zastavěného pozemku parc. [číslo]).

11. V dopisu Střediska geodézie pro hlavní město Prahu ze dne [datum], který je adresovaný dr. [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], je uvedeno, že při komplexním zakládání evidence nemovitostí pro katastrální území Braník bylo zjištěno z knihovní vložky [číslo] že ve spoluvlastnictví jmenovaných je pozemek číslo parcelní [číslo], který je po oddělení jeho části nyní označen [číslo] a má výměru 826 m. Středisko v dopise žádalo o sdělení, zda vlastnictví jmenovaných k tomuto pozemku nadále trvá a v kladném případě o sdělení rodných čísel a přesného bydliště a čísel občanských průkazů (těchto údajů bylo třeba k zápisu nemovitosti do nové evidence). V dopisu [jméno] [celé jméno žalovaného] označeném razítkem ze dne [datum] je dr. [celé jméno žalovaného] vlastnoručně uvedeno, že pozemek [číslo] o výměře [číslo] m mu byl dnem [datum] vyvlastněn pro družstevní výstavbu za náhradu 1 684,80 Kčs. [obec] [celé jméno žalovaného] v dopise dále uvádí, že prosí o zjištění, zda byla parcela vyvlastněna v celém rozsahu nebo pouze v rozsahu 186 m.

12. Dopisem ze dne [datum] nabídl Ing. [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] bytovému družstvu [anonymizováno] v [obec a číslo] odkoupení nebo pronájem pozemku [parcelní číslo]. Z reakce stavebního bytového družstva ze dne [datum] vyplývá, že nabídka Ing. [celé jméno žalovaného] byla družstvem odmítnuta zejména z důvodu nedostatečných finančních prostředků na straně družstva.

13. Z dopisu [anonymizováno] vlastníků jednotek [ulice a číslo] ze dne [datum], adresovaného [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného], mj. vyplývá, že o pozemek [parcelní číslo] se starají lidé, kteří bydlí v bytovém domě nacházejícím se na pozemku p. [číslo] to od doby, kdy byl bytový dům postaven. V roce 2017 podali členové Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] žalobu na určení jejich vlastnického práva k pozemku p. [číslo] která byla řešena Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 70 C 98/2017. Žaloba byla pravomocně zamítnuta. Z doplnění skutkových tvrzení žalobců ze [datum] mimo jiné vyplývá, že žalobci – obyvatelé bytového domu prováděli běžnou údržbu pozemku p. [číslo] včetně porostů, a také úklid přiléhajícího chodníku.

14. Ve vyjádření Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne [datum], které bylo podáváno Městskému soudu v Praze ke sp. zn. 93 C 9/2020 (řízení, v němž se řeší žaloba hlavního města Prahy proti rozhodnutí Katastrálního úřadu hl. m. [obec] ohledně zamítnutí návrhu hlavního města Prahy na vklad jeho vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] do katastru nemovitostí) je mimo jiné uvedeno, že vyjádření stavebního odboru městské části [obec a číslo] ze dne [datum], že právní moc na vyvlastňovacím rozhodnutí z [datum] lze vyznačit, nenahrazuje dle názoru Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu doložku nabytí právní moci uvedeného vyvlastňovacího rozhodnutí.

15. Z obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy o místním poplatku za užívání veřejného prostranství ze dne [datum] není patrno, že by byl pozemek [parcelní číslo] touto vyhláškou destinován jako veřejné prostranství.

16. Dopisem ze dne [datum] zažádalo Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] Úřad městské části [obec a číslo] o vyznačení nabytí právní moci na doklad o vyvlastnění pozemku [parcelní číslo] na základě doložených dokladů, a to rozhodnutí o vyvlastnění č. j. 22490/66-výst/Dk/V ze dne 25. 11. 1966, spolu s doručenkami. Z reakce (přípisu) Úřadu městské části [obec a číslo], odboru stavebního, ze dne [datum], je patrno následující: ve věci vyznačení nabytí právní moci na doklad o vyvlastnění pozemku [parcelní číslo] stavební odbor sdělil, že na rozhodnutí o vyvlastnění pozemku [parcelní číslo], č. j. 22490/66 – výst/Dk/V, ze dne [datum], které vydal odbor výstavby ONV [obec a číslo], lze vyznačit datum, kdy se toto rozhodnutí stalo pravomocným, neboť dle platné právní úpravy je pro vyznačení právní moci rozhodnutí nutné splnění dvou procesních předpokladů, a to jednak řádné oznámení rozhodnutí všem účastníkům řízení a dále skutečnost, že jde o rozhodnutí, které již nelze napadnout žádným opravným prostředkem. V přípisu je dále sděleno, že v archivu je uloženo jak předmětné vyvlastňovací rozhodnutí, tak i doklady o jeho doručení všem účastníkům řízení, ze kterých vyplývá, že rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

17. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni [datum] bylo zjištěno, že spoluvlastnické právo k pozemku p. [číslo] na kterém stojí bytový dům [adresa], dle zápisu svědčí členům Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo]. Pozemek má výměru 185 m. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum] se dále podává, že jakožto spoluvlastníci pozemku p. [číslo] o výměře 830 m jsou evidováni žalovaní (každý jako vlastník podílu o velikosti jedné čtvrtiny) a [jméno] [příjmení] (která vlastní zbylou polovinu pozemku). Žalovaní jsou jako spoluvlastníci pozemku zapsáni na základě usnesení soudu o dědictví č. j. 20 D 1254/2015-154 ze dne 28. 7. 2017 (dědické řízení po dr. Nádherném), které nabylo právní moci téhož dne. Zápis spoluvlastnického práva žalovaných do katastru byl proveden [datum].

18. Místním šetřením provedeným dne [datum] (viz protokol spolu s fotodokumentací) bylo zjištěno, že předmětný pozemek p. [číslo] je částečně užíván jako veřejné prostranství a částečně jako zahrada a rekreační prostor pro obyvatele bytového domu, který se nachází na pozemku p. [číslo]. Z pohledu z ulice [ulice] stojí na pozemku p. [číslo] před bytovým domem [adresa] lampa veřejného osvětlení a jsou zde situovány přístupové cesty ke garáži a ke vchodu do bytového domu. Chodník vedoucí kolem bytového domu pokračuje ulicí [ulice] dál na obě strany. Tyto prostory nacházející se před domem [adresa] jsou přístupné komukoliv, kdo v domě bydlí, nebo kdo navštíví jeho obyvatele, a taktéž všem ostatním kolemjdoucím, kteří danou lokalitou procházejí. Dům ani pozemek nejsou nijak souvisle a nepřekonatelně oploceny. Přístup do části pozemku [parcelní číslo] situované za bytovým domem [adresa] je možný skrze živý plot, v němž jsou mezery. Na část předmětného pozemku situovanou za bytovým domem se lze dostat kolem domu [adresa] přes zmíněný živý plot. Jedná se o travnatou udržovanou plochu, kde je vystavěn dřevěný stůl s lavičkami a sušák na prádlo – tyto prostory jsou (po průchodu živým plotem) sice přístupné i širší veřejnosti, ale evidentně slouží primárně k potřebám místních obyvatel. Prostor je zde porostlý trávou a další zelení. V okolí pozemku parc. [číslo] se nacházejí v zásadě totožné bytové domy, jako dům [adresa]. Prostor mezi nimi je taktéž prostoupen přístupnou zelení s tím, že na vedlejších pozemcích se nachází taktéž příchodové cesty k jednotlivým bytovým domům a lampy veřejného osvětlení.

19. V řízení bylo také příslušnými soudem vyžádanými písemnými sděleními prokázáno, že v mezidobí od roku 1966 do roku 2018 byl vyvlastňovací spis týkající se pozemku [parcelní číslo] uložen v archivu Magistrátu hl. m. Prahy (resp. jeho právních předchůdců).

20. Další důkazy již soud pro nadbytečnost neprováděl. Soud neprováděl důkazy navržené žalovanými ohledně pobytu paní [příjmení] v Rakousku v době doručování vyvlastňovacího rozhodnutí, jelikož je pokládal za nadbytečné a již po provedení výše popsaných důkazů nabyl přesvědčení o tom, že žaloba není důvodná. Ostatní důkazy navržené účastníky k provedení byly v tomto řízení vypořádány.

21. Soud posoudil žalobu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána u věcně i místně příslušného soudu. Na základě provedeného dokazování, kdy všechny uvedené důkazy zhodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Při hodnocení důkazů přihlížel soud ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co v řízení uvedli účastníci. Naléhavý právní zájem byl v tomto případě dle názoru soudu dán, neboť pokud by bylo v tomto řízení podané žalobě vyhověno, následkem by byla změna vlastnického práva evidovaného v katastru nemovitostí. Lze také hovořit o tom, že v návaznosti na rozhodnutí o této podané žalobě by měla být nastolena právní jistota ohledně vlastnictví předmětného pozemku [parcelní číslo].

22. Po právní stránce soud zhodnotil dokazováním zjištěné skutečnosti následovně:

23. Dle ust. § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, zákon se vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond (dále jen„ půda“).

24. Dle ust. § 4 odst. 1 téhož zákona oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

25. Dle ust. § 6 odst. 1 písm. p) téhož zákona oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu mj. v důsledku p) převzetí nemovitostí bez právního důvodu.

26. Ust. § 13 téhož zákona upravuje lhůty k uplatnění restitučního nároku.

27. Dle ust. § 3 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, o vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže splňují tyto podmínky: a) jsou v jejich katastrálních územích, b) jsou ve vlastnictví České republiky, c) právo hospodaření k nim náleží organizacím, u nichž na okresní úřady, obce a v hlavním městě [obec] též na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, d) nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2. Ustanovení § 1 odst. 3 se u věcí uvedených v odstavci 1 nepoužije. Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí z vlastnictví České republiky objekty komplexní bytové výstavby rozestavěné k 31. prosinci 1992 a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, včetně práv a povinností s nimi souvisejících, jestliže splňují podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a), a jejich investory byly ke dni účinnosti tohoto zákona okresní úřady, hlavní město Praha nebo města Brno, [obec] a [obec]. Do vlastnictví obcí, na jejichž území se nacházejí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, jestliže na okresní úřady, hlavní město Prahu a města Brno, [obec] a Ostravu přešla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, pokud nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 nebo podle § 3 odst. 1 až 3.

28. Předně soud uvádí, že se lze ztotožnit s názorem žalobce, že mimo rámec správního soudnictví (jako v tomto případě) je soud vázán správními akty a není oprávněn zkoumat případné procesní nedostatky správního aktu (např. typu nedoručení předvolání k tehdejšímu projednání vyvlastnění pozemku [parcelní číslo]) anebo věcnou správnost správního aktu. [příjmení] rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné. Soudy tedy vždy zkoumají, zda jde o správní akty (zda nejde o nicotné akty – paakty), zda je inkriminovaný správní akt vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný nebo vykonatelný (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2165/2001, 3 Cdon 1091/96, 2 Cdon 1393/97).

29. V tomto směru je sice pravdou, že ohledně předmětného vyvlastňovacího rozhodnutí z roku 1966 Úřad městské části [obec a číslo] v roce 2018 (tzn. přes 50 let poté, co mělo k vyvlastnění pozemku [parcelní číslo] dojít) písemně konstatoval, že je možné vyznačit datum, kdy se toto rozhodnutí stalo pravomocným ([datum]), avšak to nemění ničeho na tom, že autentickou a původní doložkou právní moci vyvlastňovací rozhodnutí z roku 1966 opatřeno není. Z doručenky k vyvlastňovacímu rozhodnutí je navíc patrno (pokud porovnáme podpis na doručence z [datum] a podpis na dopisu dr. [celé jméno žalovaného] označeném razítkem z [datum]), že doručenka obsahuje pouze podpis dr. [celé jméno žalovaného] a neobsahuje podpis žádné další osoby (na doručence je dle názoru soudu obsažen toliko podpis ve formátu„ dr. [celé jméno žalovaného]“ – v tomto směru se soud vyjadřoval již při ústním jednání konaném dne [datum]). Dle názoru soudu může být i tato skutečnost důvodem, proč byl dr. [celé jméno žalovaného] ještě více než 10 let po tvrzeném vyvlastnění Střediskem geodézie pro hlavní město Prahu dotazován, zdali jeho spoluvlastnictví k pozemku [parcelní číslo] nadále trvá, a také důvodem, proč nebyl stát (potažmo žalobce či jeho právní předchůdci) nikdy v evidenci nemovitostí veden jako vlastník předmětného pozemku parc. [číslo]. Za situace, kdy předmětné rozhodnutí o vyvlastnění pozemku parc. [číslo] i dle originálu fragmentu vyvlastňovacího spisu očividně nebylo formálně doručeno všem účastníkům vyvlastňovacího řízení (konkrétně paní [jméno] [příjmení], jejíž podepsanou doručenku vyvlastňovací spis neobsahuje), je dle názoru soudu minimálně velmi diskutabilní závěr Úřadu městské části [obec a číslo] o tom, že v roce 2018 bylo možné vyznačit datum, kdy se mělo předmětné vyvlastňovací rozhodnutí v roce 1966 stát pravomocným ([datum]). V tomto směru lze pouze presumovat, že vzhledem k tomu, že vyvlastňovací rozhodnutí bylo dne [datum] doručeno dr. [celé jméno žalovaného], musela se o něm dozvědět i jeho sestra [jméno] [příjmení]. To však nemění ničeho na tom, že dle názoru soudu pramenícího z provedeného dokazování nebylo předmětné vyvlastňovací rozhodnutí oficiálně a formálně doručeno všem účastníkům vyvlastňovacího řízení ([jméno] [anonymizováno]), což je základním předpokladem pro to, aby nabylo právní moci. Již na základě těchto skutečností by dle názoru soudu bylo případné podanou žalobu zamítnout.

30. I pokud by pak soud dospěl k závěru, že k vyvlastnění pozemku [parcelní číslo] v návaznosti na rozhodnutí č. j. 22490/66-výst-Dk/V pravomocně došlo, tento pozemek následně zanikl rozdělením na parcely [číslo] [číslo] s tím, že jako spoluvlastníci nově vzniklého pozemku parc. [číslo] byli nadále oficiálně vedeni žalovaní (jejich právní předchůdci), kteří byli historickými spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo] na základě smluv z let 1949 a 1951, přičemž na tomto zápisu týkajícím se pozemku [parcelní číslo] se dosud ničeho nezměnilo. Chyby v evidenci, jichž se žalobce v tomto řízení dovolával, nelze klást k tíži žalovaných, a to zvláště za situace, kdy za tyto případné chyby odpovídá stát, který založil dobrou víru žalovaných (jejich právních předchůdců), že spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo] byli a jsou (v tomto kontextu viz také dopis Střediska geodézie pro hlavní město Prahu z roku 1978, z něhož vyplývá, že jakožto spoluvlastníci pozemku [parcelní číslo] byli i v tehdejší době evidováni dr. [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], na čemž se ani následně nic nezměnilo). Žádný provedený důkaz neprokazuje, že by kdy došlo k vyvlastnění pozemku p. [číslo] že by byl tento pozemek kdykoliv před dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, evidován jako vlastnictví čsl. státu. K přechodu předmětného pozemku na žalobce dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, tak dle názoru soudu nedošlo.

31. V tomto případě však soud zohlednil také další důležitý aspekt této věci, a to dlouhodobou a nikým nezpochybněnou dobrou víru žalovaných (jejich právních předchůdců), že jsou spoluvlastníky předmětného pozemku p. [číslo] která byla založena jednak tím, že tito byli dlouhodobě zapsáni v evidenci nemovitostí jako spoluvlastníci předmětného pozemku p. [číslo] jednak také mj. rozhodnutím v dědickém řízení (č. j. 20 D 1254/2015-154 ze dne 28. 7. 2017), jímž bylo ze strany soudu (orgánu státní moci) ve vztahu k žalovaným potvrzeno, že se stali spoluvlastníky předmětného pozemku v rámci dědictví po zesnulém dr. Nádherném, který pozemek [parcelní číslo] spoluvlastnil před nimi. Tato skutečnost je patrna také z katastru nemovitostí, tj. opět z evidence, kterou vede a za kterou odpovídá stát. Je sice faktem, že k vydání odkazovaného dědického soudního usnesení nedošlo přímo ve lhůtě pro vznesení eventuálního restitučního nároku (s tím, že žalovaní ani neměli ke vznesení tohoto nároku důvod), ale i tak je dle názoru soudu očividné, že spoluvlastnictví žalovaných (jejich právních předchůdců) k pozemku [parcelní číslo] nikdo dlouhodobě oficiálně nezpochybnil, že toto spoluvlastnictví bylo dlouhodobě evidováno a potvrzováno, a že tedy existovala oprávněná dobrá víra žalovaných (jejich právních předchůdců), že spoluvlastníky předmětného pozemku jsou. Právní předchůdci žalovaných pak jako spoluvlastníci předmětného pozemku vystupovali i ve vztahu k vlastníkům pozemku [parcelní číslo] – viz například korespondence ohledně odkupu nebo pronájmu pozemku [parcelní číslo] z roku 1992. Nelze též přehlédnout, že žalovaní podali ke zdejšímu soudu (dosud meritorně neprojednanou) žalobu na zaplacení kompenzace bezdůvodného obohacení spočívajícího v dosavadním bezplatném užívání pozemku [parcelní číslo] ze strany členů SVJ [ulice a číslo].

32. Právo musí být dle názoru soudu v tomto případě vyloženo a aplikováno tak, aby byla poskytnuta ochrana důvěře žalovaných ve státem vedenou evidenci a ve správnost státem vydaných soudních rozhodnutí (v tomto případě usnesení soudu o dědictví). [obec] víra žalovaných byla založena právě státem a je také nutno zopakovat, že až do roku 2017 nikdo spoluvlastnictví žalovaných (jejich právních předchůdců) k pozemku parc. [číslo] nezpochybňoval, a že ohledně pozemku [parcelní číslo] nebyl v katastru nemovitostí veden ani duplicitní zápis. Žalovaní (jejich právní předchůdci) také ještě v době běhu lhůt ke vznesení restitučních nároků vedli komunikaci s tehdejším vlastníkem pozemku p. [číslo] s nímž jednali o odkupu nebo pronájmu pozemku [parcelní číslo] Ani v této době (v roce 1992) pak žádný subjekt nezpochybňoval, že jsou žalovaní (jejich právní předchůdci) spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo] (družstvo například v této době reagovalo na nabídky k odkupu pozemku [parcelní číslo] v tom směru, že na odkup tohoto pozemku nemá prostředky). Navíc lze připomenout, že dr. [celé jméno žalovaného] byl již v roce 1978 Střediskem geodézie pro hlavní město Prahu zpraven o tom, že je s [jméno] [příjmení] stále evidován jako spoluvlastník pozemku p. [číslo] na čemž se ani v následné době nic neměnilo.

33. Nepřípadná je dle názoru soudu také argumentace žalobce, že žalovaní v rámci tohoto řízení nějakým způsobem obcházejí restituční zákonodárství. Žalovaní předně již ze svého procesního postavení žalovaných v tomto řízení nemohou restituční zákonodárství nijak obcházet, jelikož oni žalobu na určení vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] nepodali a jsou jako spoluvlastníci tohoto pozemku dlouhodobě evidováni v katastru nemovitostí. Žalovaným (jejich právním předchůdcům) nelze vyčítat, že pouze na základě výstavby lampy veřejného osvětlení a chodníku, která na parcele [číslo] proběhla v době nesvobody, kdy stát nerespektoval prakticky žádná dnešním ústavním pořádkem garantovaná soukromá práva, následně nevyvodili důsledky v tom smyslu, že by ve vztahu k pozemku p. [číslo] vznesli restituční nárok, zvláště pak za situace, kdy byli žalovaní (jejich právní předchůdci) sami dlouhodobě zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci tohoto pozemku, a to i v době běhu lhůty k uplatnění restitučního nároku. Nejen v době běhu lhůty k podání restitučního nároku byli žalovaní (jejich právní předchůdci) subjektivně, ale i se zřetelem ke všem okolnostem (objektivně) v dobré víře, že jsou spoluvlastníky pozemku p. [číslo] nikdo jejich spoluvlastnictví a dobrou víru nijak nezpochybňoval (až do roku 2017). Uplatnění restitučního nároku žalovanými (jejich právními předchůdci) ohledně pozemku [parcelní číslo] by tedy dle názoru soudu nedávalo žádný smysl a tento nárok by musel být odmítnut již jen proto, že žalovaní (jejich právní předchůdci) byli v předmětné době dlouhodobě evidováni jako spoluvlastníci pozemku p. [číslo] přičemž v evidenci nebyl ohledně tohoto pozemku veden ani jakýkoli duplicitní zápis, který by mohl naznačovat, že by žalovaní (jejich právní předchůdci) měli ohledně vlastnického práva k předmětnému pozemku a případných restitucí čehokoliv řešit či vznášet jakékoli nároky, a že by jejich spoluvlastnictví k předmětnému pozemku mělo být zpochybňováno.

34. Soud je přesvědčen, že pokud by podané žalobě vyhověl, postupoval by v rozporu s dobrou vírou žalovaných (jejich právních předchůdců), kterou navíc založil a dlouhodobě nezpochybňoval sám stát. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že pozemek [parcelní číslo] byl zastavěn bytovým domem – tento pozemek byl totiž po rozdělení původního pozemku [parcelní číslo] zaevidován jako vlastnictví organizace sídlištní výstavby a následně byl po provedení výstavby a po převodech evidován jako vlastnictví bytových družstev (potažmo jako vlastnictví členů SVJ [ulice a číslo]). Předmětem všech převodů mezi organizacemi sídlištní výstavby a družstvy pak byl vždy výhradně právě zastavěný pozemek p. [číslo] nikoliv pozemek p. [číslo] který byl (a stále je) nepřetržitě evidován jako spoluvlastnictví žalovaných (jejich právních předchůdců).

35. Pokud žalobce argumentoval tím, že i kdyby nebyl předmětný pozemek vyvlastněn, stát jej převzal bez právního důvodu ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, nelze se dle názoru soudu s tímto žalobcovým pohledem v tomto konkrétním případě ztotožnit. Žalobcem odkazovanou judikaturu (viz bod 3. tohoto odůvodnění) nelze dle názoru soudu v této věci použít, a to s poukazem na to, co už bylo uvedeno výše ohledně státem založené dlouhodobé dobré víry žalovaných (jejich právních předchůdců), že jsou spoluvlastníky předmětného pozemku p. [číslo] kterou nikdo nezpochybnil až do roku 2017. V tomto směru zdejší soud odkazuje i na závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 42/09 a v nálezu sp. zn. I. ÚS 3248/10 a také na skutečnost, že ohledně předmětného pozemku [parcelní číslo] nebyl v evidenci nemovitostí veden ani duplicitní zápis, tudíž žalovaní (jejich právní předchůdci) neměli důvod předpokládat, že by mělo být jejich dlouhodobě zapsané spoluvlastnictví k předmětnému pozemku diskutabilní. [obec] víra žalovaných byla navíc podtržena i rozhodnutím soudu v dědickém řízení po zesnulém dr. Nádherném, jímž bylo deklarováno, že podíly na předmětném pozemku [parcelní číslo] po dr. Nádherném zdědili žalovaní. K převzetí věci bez právního důvodu zakládajícímu restituční nárok žalovaných tak dle názoru soudu mohlo ze strany státu dojít maximálně ve vztahu k pozemku parc. [číslo] – jak již bylo zmíněno, je velmi diskutabilní, že by vyvlastňovací rozhodnutí ohledně pozemku [parcelní číslo] nabylo právní moci, avšak i pro případ, že by tomu tak nebylo, je dle názoru soudu evidentní, že pozemek [parcelní číslo] začal čsl. stát po roce 1971 užívat, zaevidoval jej jako své vlastnictví a provedl na něm také výstavbu bytového domu, přičemž vlastnictví k tomuto pozemku a k bytům bylo následně smluvně převáděno na bytová družstva a SVJ. Pozemek [parcelní číslo] pak jako spoluvlastnictví žalovaných (jejich právních předchůdců) nikdy evidován nebyl a ostatně ani není předmětem žádného sporu.

36. Zdejší soud zastává také názor, že pokud by nyní (poté, co dlouhodobě a nepřetržitě zapsané spoluvlastnictví žalovaných a jejich právních předchůdců k pozemku [parcelní číslo] nikdo nesporoval až do roku 2017) podané žalobě vyhověl, došlo by ve vztahu k žalovaným (jejich právním předchůdcům) k možná ještě větší křivdě, nežli v případě vyvlastnění – to je totiž alespoň realizováno za finanční náhradu. Spoluvlastnické právo k předmětnému pozemku [parcelní číslo] by soud v případě nynějšího vyhovění žalobě žalovaným v zásadě odebral bez jakékoliv kompenzace, a to ještě navíc v době, kdy jejich spoluvlastnictví k pozemku nikdo dlouhodobě nezpochybnil, a kdy by se již žalovaní prakticky ani nemohli účinně domoci restituční náhrady. Takovýto nynější zásah do ústavně garantovaného práva žalovaných vlastnit majetek se soudu i vzhledem ke všemu výše uvedenému jeví jako velmi neproporcionální, nespravedlivý a necitlivý, což bylo také jedním z důvodů zamítnutí podané žaloby.

37. Z pohledu soudu je také nutné zohlednit, že vyvlastňovací spis k pozemku [parcelní číslo] se objevil (byl vyžadován k nahlédnutí) až v roce 2018 – pokud mělo být spoluvlastnické právo žalovaných k předmětnému pozemku [parcelní číslo] někdy zpochybněno, mohlo a mělo k tomu dle názoru soudu dojít mnohem dříve, než až v roce 2017 a později. Ostatně katastr nemovitostí i evidence nemovitostí byly a jsou veřejně dostupnými zdroji, do nichž může nahlédnout kdokoliv, a to od žalobce, přes členy družstev a SVJ [ulice a číslo], až po jednotlivé zainteresované organizace čsl. a čs. státu. Žalovaní (jejich právní předchůdci) jsou pak nepřetržitě jako spoluvlastníci předmětného pozemku [parcelní číslo] zapsáni a jednali vždy v dobré víře v tento státem založený a evidovaný zápis.

38. Závěrem soud pro úplnost uvádí, že se neztotožňuje s názorem žalovaných, že by předmětný pozemek [parcelní číslo] nebyl veřejným prostranstvím – alespoň co se týče části pozemku situované z pohledu z ulice [ulice] před domem [adresa] se o veřejné prostranství dle názoru soudu jedná, jelikož chodník a přístupovou cestu k domu může bez omezení využít skutečně kdokoliv, kdo danou lokalitou prochází. K veřejnému účelu pak slouží také lampa veřejného osvětlení, která je na této části pozemku postavena. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že pozemek [parcelní číslo] není ani částečně destinován jako veřejné prostranství obecně závaznou vyhláškou hl. m. [obec] (v tomto kontextu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1253/2005). Není také nic zvláštního na tom, že pozemek užívaný širokou veřejností jako veřejné prostranství je ve vlastnictví soukromé osoby, a nikoliv ve vlastnictví města či městské části (v takovýchto případech si například městské části pozemky veřejných prostranství od jejich soukromých vlastníků za účelem jejich užívání jakožto veřejných prostranství za úplatu pronajímají). Soud doplňuje, že také některé pozemky, které s parcelou [číslo] sousedí anebo se nacházejí v její blízkosti, a jsou užívány obdobným způsobem, jsou ve vlastnictví soukromých subjektů (viz např. také ortofotomapy a další fotografické snímky oblasti provedené k důkazu).

39. Na základě výše rozebrané argumentace tedy zdejší soud podanou žalobu zamítl a přiznal žalovaným společně a nerozdílně právo na náhradu nákladů řízení.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63 646 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za zastupování dvou žalovaných (tzn. vždy 2 x 2 480 Kč za každý z níže uvedených úkonů právní služby) stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, sestávající z částky 2 x 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 x 2 480 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 x 2 480 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 x 2 480 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 x 2 480 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky2 x 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 x 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 x 2 480 Kč za účast při úkonu (místní šetření) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 x 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 x 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 52 600 Kč ve výši 11 046 Kč. Další náklady žalovaní proplatit nepožadovali (viz jejich podání ze dne [datum]).

41. Pariční lhůtu k náhradě nákladů řízení soud žalobci určil jako standardní třídenní od právní moci tohoto rozsudku, jelikož neseznal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení