28 C 211/2021-62

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 16 198,74 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 440 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části předmětu řízení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 159,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 16 198,74 Kč s příslušenstvím s tvrzením, mezi účastníky byla po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalované uzavřena dne 25. 1. 2019 smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí je sazebník poplatků, na jejímž základě žalobkyně žalované dne 28. 1. 2019 převodem na bankovní účet poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit v měsíčních splátkách po 760 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci. Podpisem úvěrové smlouvy žalovaná přistoupila ke smlouvy o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr včetně všeobecných pojistných podmínek a zavázala se hradit měsíčně pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu žalované vůči žalobkyni. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou více než dvou úvěrových splátek, žalobkyně dne 2. 8. 2019 od smlouvy odstoupila. Odstoupením od smlouvy se stal zůstatek dluhu ve výši 16 198,74 Kč sestávající z nevrácených poskytnutých peněžních prostředků, splatným. Žalobkyně žalovanou o zaplacení upomínala, leč marně.

2. V doplnění žaloby ze dne 27. 7. 2021 žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, když souhlas s ní strany vyslovily způsobem nevzbuzujícím pochybnost o jejich totožnosti. Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně provedla na základě informací uvedených žalovanou samou při uzavírání smlouvy, výpisu z jejího bankovního účtu a dotazy na registry CEE, Solus, insolvenční rejstřík a CRIF.

3. Žalovaná se po celé řízení k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z karty zákazníka [číslo] – [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že dne 28. 1. 2019 byla čerpána částka 20 000 Kč a ke dni 31. 1. 2019 činí dluh 20 425,12 Kč, tj. dlužná jistina 20 000 Kč, úroky ke dni splatnosti 293,91 Kč, pojistné ke dni splatnosti 131,91 Kč. Očekávána je měsíční splátka 760 Kč ke dni 15. 2. 2019. Dne 13. 2. 2019 žalovaná uhradila 760 Kč, následující splátku však nezaplatila, neboť 27. 2. 2019 jí byla účtována upomínka ve výši 300 Kč, v měsíci březnu 2019 pak další platba za upomínku ve výši 500 Kč 29. 6. 2019 byl proveden převod do právního vymáhání a zaúčtována náhrada nákladů s vymáháním spojených ve výši 1 000 Kč. Z evidence následujícího období se podává, že dne 18. 9. 2019 žalovaná uhradila 5 000 Kč, dne 20. 11. 2019 částku 2 000 Kč a dne 15. 1. 2020 částku 1 800 Kč. Další platby neprovedla.

7. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti se podává, že [právnická osoba] sama vyhotovila zprávu, v níž popsala způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované poté, co ověřila její totožnost občanským a řidičským průkazem. Uvedla, že prověřila veřejné i komerční registry shromažďující informace o finančním stavu klientů: registr FO SOLUS s negativním výsledkem, centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem, insolvenční rejstřík s negativním výsledkem a rovněž šetření v registru CRIF - Czech credit bureau shledala v pořádku. Dále zjistila, že žalovaná splácí dva úvěry, jeden se zůstatkem 36 616 Kč splácený po 949 Kč měsíčně a druhý se zůstatkem 37 850 Kč splácený po 1 646 Kč měsíčně. Zjištěn byl dále příjem žalované představovaný mzdou ve výši 30 516 Kč. Dále byl zjištěn nájem žalované ve výši 1 000 Kč a zohledněny byly údaje o životním a existenčním minimu. Ze zjištěného příjmu 30 516 Kč tak bylo odečteno nájemné 1 000 Kč a ostatní splátky 2 595 Kč, pročež rozdíl mezi příjmy a výdaji 26 921 Kč postačuje k pokrytí splátky pro žalobkyni ve výši 760 Kč.

8. Z První upomínky ze dne 1. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upozornila, že neuhradila splátku úvěru a vyúčtovala jí náklady spojené s vymáháním dluhu ve výši 300 Kč s tím, že celkovou částku ve výši 1 820 Kč je žalovaná povinna obratem uhradit, jinak jí budou účtovány další náklady ve výši 500 Kč za druhou upomínku.

9. Z Druhé upomínky ze dne 1. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou uvědomila o aktuální výši nezaplacených splátek 3 080 Kč, přičemž v částce je zahrnut poplatek za druhou upomínku ve výši 500 Kč.

10. Z Výzvy k úhradě ze dne 6. 11. 2019 vyplývá, že žalobkyně žalované sdělila, že odstoupila od uzavřené úvěrové smlouvy pro neplacení, a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 19 998,74 Kč do tří dnů od doručení výzvy.

11. Z formuláře o Zpracování osobních údajů soud zjistil, že jsou v kolonce„ Klient“ vyplněna vyjádření„ souhlasím“. Z žádného údaje na formuláři nevyplývá, kdo souhlas vyjádřil.

12. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva [číslo] k referenčnímu číslu: [číslo] upravuje poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, a to buď na účet spotřebitele do tří dnů od uzavření smlouvy, prostřednictvím úvěrové platební karty nebo úhradou celé nebo části kupní ceny zboží na účet obchodníka. Spotřebiteli bylo dále vysvětleno, že při vyčerpání celého úvěrového limitu bude splácet 760 Kč měsíčně, vždy k 15. dni měsíce, přičemž částka zahrnuje splátku jistiny, úroky, případné poplatky i pojistné a k tomuto dni budou účtovány i případné poplatky. Při řádném splácení již neopakovaného čerpání úvěru spotřebitel uhradí 32 909 Kč. Dále byly vysvětleny náklady spotřebitelského úvěru včetně pojištění schopnosti splácet úvěr, včetně nákladů při opožděných platbách.

13. Z informací o Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr vyplývá, nač se pojištění pojistníka – žalobkyně u pojistitele- [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] vztahuje, nač se nevztahuje, jaká jsou omezení v pojistném krytí a jaké má pojištěný povinnosti.

14. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že žalovaná je označena jako klient žalobkyně, specialistky na spotřebitelské úvěry na dálku. Ve smlouvě je uvedeno bydliště žalované i to, že je ubytována u svých rodičů od 1. 1. 1990, svobodná, s čistým měsíčním příjmem 14 500 Kč a ostatním příjmem 4 000 Kč. Jejími měsíčními výdaji jsou nájemné ve výši 1 000 Kč a splátka úvěrů, leasingů a půjček 1 600 Kč. Dále smlouva obsahuje ujednání o poskytnutí úvěru žalované ve výši disponibilního úvěrového limitu k datu uzavření smlouvy 20 000 Kč s minimální měsíční splátkou 760 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Celková částka splatná klientem činí 32 909 Kč, RPSN 34,33, roční úroková sazba 34,33 Kč a datum splatnosti vždy k 15. dni měsíci. Splátky je žalovaná povinna poukazovat na účet žalobkyně č. [bankovní účet] Smlouva obsahuje rovněž ujednání, že jejím podpisem klient přistupuje ke smlouvě o skupinovém pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] společnost dle francouzského práva. Podpisem smlouvy žalovaná vyjádřila přistoupení k pojistné smlouvě i všeobecným pojistným podmínkám a vyjádřila souhlas s pojištěním pro sjednanou variantu pojištění kryjící ztrátu zaměstnání, dočasnou pracovní neschopnost, invaliditu a smrt, přičemž měsíční platby za pojistné činí 0,65 % z výše aktuálního dluhu. Součástí smlouvy je dohoda účastníků o vydání a užívání platební úvěrové karty [anonymizováno]. Na písemném vyhotovení smlouvy je uvedeno, že žalovaná ji podepsala kódem [číslo] 24. 1. 2019 v 14:4 8:10 hod., žalobkyně pak digitálním podpisem [jméno] [příjmení] dne 25. 1. 2019 14:55:

47. K písemnému vyhotovení smlouvy jsou připojeny všeobecné pojistné podmínky a sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], z něhož se podává, že náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele činí 300 Kč za 1. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele, která se zasílá v měsíci následujícím po měsíce, v němž se spotřebitel dostal poprvé do prodlení, pokud prodlení trvá, 500 Kč za 2. upomínku při prodlení spotřebitele, která se zasílá v měsíci následujícím po 1. upomínce, pokud prodlení trvá a 1 000 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce. Podpis stran na sazebníku, který má být nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, umístěn není.

15. Z občanského průkazu žalované soud krom identifikačních údajů žalované zjistil, že žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalované.

16. Z řidičského průkazu žalované vyjma identifikačních údajů žalované vyplynulo, že žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalované.

17. Z části výpisu z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] na jméno žalované vyplynulo, že počáteční zůstatek na účtu v měsíci prosinci 2018 činil - 52,48 Kč, celkem bylo na účet přijato 31 516,05 Kč a z účtu odešlo 31 825,96 Kč, konečný zůstatek tak činil - 362,39 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že na účet byla dne 5. 12. 2018 připsána platba 1 000 Kč od [jméno] [příjmení] a dne 10. 12. 2018 částka 30 516 Kč od [anonymizováno] [obec].

18. Z přehledu úhrad a dluhu ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 14. 2. 2019 částku 760 Kč, z níž bylo 131,91 Kč započteno na splátku pojištění, 260,84 Kč na splátku úroků a 367,25 Kč na splátku jistiny. Dne 19. 9. 2019 uhradila 5 000 Kč, z níž byla částka 868,28 Kč poukázána na splátku pojištění, 2 697,71 Kč na splátku úroků a 1 434,01 Kč na splátku náhrad nákladů. Dne 21. 11. 2019 uhradila 2 000 Kč, z níž byla částka 1 634,01 Kč započtena na splátku jistiny a částka 365,99 Kč na splátku náhrad nákladů. Dne 16. 1. 2020 byla úhrada žalované ve výši 1 800 Kč plně započtena na úhradu jistiny. Žalobkyně tak ke dni 14. 7. 2021 eviduje dluh na jistině ve výši 16 198,74 Kč.

19. Z poštovního podacího archu ze dne 6. 5. 2020 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] předala dne 6. 5. 2020 k poštovní přepravě dopisy [anonymizováno] a mezi nimi pod pořadovým [číslo] zásilku pro žalovanou.

20. Z přehledu obratů ze dne 14. 7. 2021 k žalované soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 1. 2019 poukázala žalované bankovním převodem částku 20 000 Kč. Na její úhradu žalované rovněž bankovním převodem poukázala dne 13. 2. 2019 částku 760 Kč, dne 18. 9. 2019 částku 5 000 Kč, dne 20. 11. 2019 částku 2 000 Kč a dne 15. 1. 2020 částku 1 800 Kč. Rozdíl mezi výdajem žalobkyně ve výši 20 000 Kč a příjmy od žalované v celkové výši 9 560 Kč činí 10 440 Kč.

21. Z certifikátu o podpisu soud zjistil, že žalovaná dne 24. 1. 2019 v 15:4 8:10 hod. dokument digitálně podepsala kódem [číslo], a identita autora podpisu byla ověřena. Podpis obsahuje vložené časové razítko.

22. Z poštovního podacího archu ze dne 5. 8. 2019 vyplývá, že společnost [právnická osoba] předala dne 5. 8. 2019 k poštovní přepravě dopisy [anonymizováno] a mezi nimi pod pořadovým [číslo] zásilku pro žalovanou.

23. Z Odstoupení od smlouvy ze dne 1. 8. 2019 adresovaného žalované vyplývá, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce od smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] odstoupila a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 24 998,74 Kč na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

24. Z Odstoupení od smlouvy ze dne 4. 5. 2020 adresovaného žalované vyplývá, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce od smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] odstoupila a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 16 198,74 Kč na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

25. Z provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:

26. Účastníci, žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru a žalovaná jako klient a žadatelka o úvěr, uzavřeli dne 25. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo]. Do smlouvy žalovaná doplnila, že je svobodná, ubytována u svých rodičů od 1. 1. 1990, hospodaří s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 500 Kč a ostatním příjmem ve výši 4 000 Kč. Jejími měsíčními výdaji jsou nájemné ve výši 1 000 Kč a splátka úvěrů, leasingů a půjček 1 600 Kč. Strany si ve smlouvě sjednaly, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši disponibilního úvěrového limitu k datu uzavření smlouvy 20 000 Kč s minimální měsíční splátkou 760 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Celková částka splatná klientem bude činit 32 909 Kč, RPSN 34,33, roční úroková sazba 34,33 Kč. Splátky se žalovaná zavázala poukazovat na účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Podpisem smlouvy žalovaná přistoupila ke smlouvě o skupinovém pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] SA, akciová společnost dle francouzského práva, i všeobecným pojistným podmínkám a vyjádřila souhlas s pojištěním pro sjednanou variantu pojištění kryjící ztrátu zaměstnání, dočasnou pracovní neschopnost, invaliditu a smrt, přičemž měsíční platby za pojistné činí 0,65 % z výše aktuálního dluhu. Souhlas s elektronickým zněním smlouvy strany vyjádřily opět elektronicky, žalovaná kódem [číslo] s časovým razítkem 24. 1. 2019 14:4 8:10 hod. a žalobkyně poté, co zhodnotila údaje sdělené žalovanou ke svým osobním a majetkovým poměrům o výši příjmů, výši pravidelných výdajů a vyplývající z části výpisu z bankovního účtu žalované za měsíc prosinec 2018 digitálním podpisem [jméno] [příjmení] dne 25. 1. 2019 14:55:

47. Součástí smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky a sazebník, ty však podpisem žalované opatřeny nebyly. V sazebníku byla upravena náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele ve výši 300 Kč za 1. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele, která se zasílá v měsíci následujícím po měsíce, v němž se spotřebitel dostal poprvé do prodlení, pokud prodlení trvá, 500 Kč za 2. upomínku při prodlení spotřebitele, která se zasílá v měsíci následujícím po 1. upomínce, pokud prodlení trvá a 1 000 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce. Dne 25. 1. 2019 poukázala žalobkyně žalované bankovním převodem částku 20 000 Kč. Na její úhradu žalovaná taktéž bankovním převodem poukázala dne 13. 2. 2019 částku 760 Kč, dne 18. 9. 2019 částku 5 000 Kč, dne 20. 11. 2019 částku 2 000 Kč a dne 15. 1. 2020 částku 1 800 Kč. Rozdíl mezi výdajem žalobkyně ve výši 20 000 Kč a příjmy od žalované v celkové výši 9 560 Kč činí 10 440 Kč. Dne 1. 4. 2019 První upomínkou žalobkyně žalovanou upozornila, že neuhradila splátku úvěru a vyúčtovala jí náklady spojené s vymáháním dluhu ve výši 300 Kč s tím, že celkovou částku ve výši 1 820 Kč je žalovaná povinna obratem uhradit, jinak jí budou účtovány další náklady ve výši 500 Kč za druhou upomínku. Dne 1. 5. 2019 Druhou upomínkou žalobkyně žalovanou uvědomila o aktuální výši nezaplacených splátek 3 080 Kč s tím, že v částce je zahrnut poplatek za druhou upomínku ve výši 500 Kč. Dopisem ze dne 1. 8. 2019 adresovaného žalované žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce od smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] odstoupila a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 24 998,74 Kč na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 5. 8. 2019 společností [právnická osoba] Dopisem ze dne 4. 5. 2020 adresovaným žalované žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce od smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] opětovně odstoupila a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 16 198,74 Kč na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 6. 5. 2020 společností [právnická osoba]

27. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

28. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

32. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. V projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že smlouva mezi účastnicemi byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že k ní žalobkyně připojila digitální podpis a žalovaná identifikační kód, tedy soud má za prokázané, že podmínka písemného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru byla v daném případě zachována. S ohledem na postavení žalované coby spotřebitele však bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

36. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

37. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

38. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

39. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů sdělených ke svým poměrům žalovanou, které dále ověřila dotazem u zaměstnavatele žalované, výpisem z účtu, lustracemi v dostupných registrech, výplatní páskou a výpisem z účtu. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala částí výpisu z bankovního účtu žalované za měsíc prosinec 2018, smlouvou o spotřebitelském úvěru, do níž žalovaná sama uvedla požadované údaje a interní zprávou žalobkyně, jakým způsobem při zkoumání úvěruschopnosti postupovala. Z důkazů, jež žalobkyně soudu předložila, však soud uzavřel, že žalobkyně nehodnotila schopnost žalované úvěr splácet řádně. Předně se nikterak nevypořádala s rozporem mezi údajem o výši příjmu uvedeným do smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovanou samou a skutečností vyplývající z částečného výpisu z účtu za měsíc prosinec. Ze smlouvy o úvěru totiž vyplynul příjem žalované ve výši cca 14 tis. korun, zatímco žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti z částky cca 30 500 tis. korun, jíž považovala za příjem dle výpisu z účtu. Výpis z účtu za jediný měsíc, nadto neúplný, bez pracovní smlouvy či výplatní pásky totiž nikterak neprokazuje, že jde o stálý, nikoli nahodilý, příjem žalované ze zaměstnání. Stejně tak nelze považovat za validní zkoumání úvěruschopnosti neověřené náklady na bydlení žalované, která je nijak nepodepřela potvrzením rodičů, že u nich žalovaná bydlí a na bydlení a stravu přispívá pouze částkou 1 000 Kč měsíčně. K větší důkladnosti však měl žalobkyni vést nejen zjištěný rozpor mezi tvrzeným příjmem žalované a příjmem vyplývajícím z výpisu z bankovního účtu, ale i zůstatek na bankovním účtu k počátku i konci měsíce prosince 2018, z něhož nepochybně vyplývá, že žalovaná dva po sobě jdoucí měsíce hospodařila se záporným zůstatkem, tzn. její příjmy ke krytí všech jejich potřeb nepostačovaly. Obdobně rozdíl mezi výší žalovanou splácených závazků a výší splácených závazků zjištěných žalobkyní v registru CRIF svědčil o nevěrohodnosti tvrzení žalované a nabádal žalobkyni k větší obezřetnosti. Žalobkyně však na zjištěné rozpory nijak nereflektovala. A jelikož se nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se dobrodiní být poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neoznačila důkazy k prokázání svého tvrzení, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované postupovala řádně a vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci. Soudu tak za dané procesní situace nezbylo než považovat smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastnicemi z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované za neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

40. V řízení bylo ovšem prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Toto plnění realizované na základě absolutně neplatné smlouvy soud shledal plněním bez právního důvodu, jímž se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni již před zahájením řízení vydala 9 560 Kč, a k vydání tudíž zbývá již jen 10 440 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by výzvy či upomínky zasílané žalované vyvolaly hmotněprávní účinky, neboť z předložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do dispoziční sféry žalované, ale důsledně ani to, že by obsahem zasílaných zásilek byly výzvy k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až sama žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 26. 8. 2020 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou k vyjádření vložena do domovní schránky), následující den, tj. 27. 8. 2020, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 28. 8. 2020 do prodlení.

41. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 440 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 28. 8. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

42. Naproti tomu co do požadavku na zaplacení dalších 5 758,74 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 198,74 Kč od 14. 8. 2019 do 27. 8. 2020 a části úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 10 440 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 159,84 Kč, přičemž tato částka představuje 28,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 198,74 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 890 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 350 Kč ve výši 1 123,50 Kč.

Poučení