28 C 217/2019-257

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu škody ve výši 25 824 431 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 840 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 984 306 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 2 322 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, v souvislosti s nepřiměřenou délkou uvedeného řízení a v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013. Žalobce uvedl, že původní vlastníci objektu občanské vybavenosti [adresa] zapsaného na [list vlastnictví] na pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Ústí nad Labem u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem (dále jen Objekt) pan [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] podali dne [datum] žalobu u Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 12 C 316/2003, kterou se domáhali určení neplatnosti nedobrovolné dražby uvedeného objektu vůči žalovaným – [právnická osoba]. s.r.o. jako dražebníkovi a žalobci jako vydražiteli objektu. Soud I. stupně vydal dne 15.12.2006 rozsudek, čj. 12 C 316/2003-93, kterým žalobu zamítl. Na základě odvolání původních vlastníků Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně změnil a určil, že nedobrovolná dražba objektu, na jejímž základě přešlo vlastnictví k Objektu na žalobce, je neplatná. Odvolací soud pak rozhodl v rozporu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu. Vývoj sporu o neplatnost dražby měla pak významný vliv i na spor o vydání bezdůvodného obohacení, který byl veden u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013. K žalobcem podanému dovolání pak Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 9.2.2018, čj. 12 Co 427/2007-2016 potvrdil rozsudek soudu I. stupně, čímž určil, že nedobrovolná dražba byla provedena platně. V souvislosti s tímto rozhodnutím proto žalobce [příjmení] od původních vlastníků znovu převzal v lednu 2018 a byl znovu zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník Objektu. Vzhledem k několikaletému sporu o neplatnost dražby však žalobce přišel o nájemné za nájem nebytových prostor v Objektu, které se podle výpočtu žalobce, v dané oblasti a daném čase, pohybovalo ve výši 233 Kč/m2 za jeden kalendářní měsíc. Užitná plocha objektu činí 900 m2, po odečtu ploch, které k nájmu neslouží, je možné v objektu pronajímat plochu o velikosti přibližně 800 m2. Za jeden kalendářní měsíc se tak veškeré plochy v objektu mohou pronajímat za částku 186 400 Kč. Žalobce v důsledku uvedeného nemohl objekt pronajímat po dobu 9 let, tj. od ledna 2009 do ledna 2018 a vznikla mu proto škoda v podobě ušlého zisku v celkové výši 20 131 200 Kč. [příjmení] o bezdůvodné obohacení pak byl žalobcem zahájen dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013 v návaznosti na výsledek sporu o neplatnost dražby, neboť s ohledem na skutečnost, že nedobrovolná dražba byla v daném období považována z důvodu rozsudku odvolacího soudu za neplatnou, nárokoval žalobce po dražebníkovi zaplacení bezdůvodného obohacení, které odpovídalo částce zaplacené za vydražení Objektu v rámci nedobrovolné dražby. Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení došlo k vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum], usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum], rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], který byl žalobci doručen dne [datum] a usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým byl mezi účastníky řízení schválen smír. V rozhodnutích docházelo ke změnám v návaznosti na rozhodnutí vydaná ve sporu o neplatnost dražby a na straně žalobce tak vznikly další náklady, které žalobce musel kromě sporu o neplatnost dražby vynakládat. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum] Městský soud v Praze při vydání rozsudku ze dne [datum] nevyčkal rozhodnutí v souvisejícím sporu o neplatnost dražby, což způsobilo další průtahy a náklady na straně žalobce ve sporu o bezdůvodné obohacení. Žalobce s ohledem na konečný rozsudek odvolacího soudu ve sporu o neplatnost dražby, za účelem snížení dopadu výsledku sporu o bezdůvodné obohacení do jeho majetkové sféry, sjednal s dražebníkem smír, neboť bylo zřejmé, že v případě, kdy bylo v rámci sporu o neplatnost dražby rozsudkem odvolacího soudu určeno, že nedobrovolná dražba byla platná, nebyl by žalobce ve sporu o bezdůvodné obohacení úspěšný a byl by povinen vrátit dražebníkovi částku vyplacenou dražebníkem podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] ve výši 4 847 962,80 Kč. Žalobce se tedy soudním smírem s dražebníkem dohodl na ukončení sporu a zaplatil dražebníkovi částku nižší a to ve výši 4 500 000 Kč, aby tak snížil škodu, která by na jeho straně vznikla. Vzhledem k tomu, že v uvedeném sporu uzavřel soudní smír, nebyly žalobci ani dražebníkovi přiznány náklady uvedeného řízení. Spor o vydání bezdůvodného obohacení by tedy nemusel být žalobcem vůbec zahajován v případě, že by odvolací soud ve sporu o určení neplatnost dražby postupoval v souladu s rozhodovací praxí vyšších soudů. Žalobce tedy uzavřel, že mu vydáním nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], nezákonného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17.5.2017, čj. 11 Co 82/2017-420 a nesprávným úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 a Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013 byla způsobena majetková a nemajetková újma, a to konkrétně ve výši 25 364 431 Kč představující náklady žalobce vynaložené na právní služby ve sporu o neplatnost dražby (od vydání rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum]), náklady žalobce vynaložené na právní služby ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení (od vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum]) ve výši 4 992 031,60 Kč, ušlého zisku ve výši 20 131 200 Kč, zaplaceného soudního poplatku ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 107 200 Kč za řízení před soudem I. stupně a zaplacení soudního poplatku ve výši 134 000 Kč za řízení před soudem II. stupně. Dále žalobci vznikla nemajetková újma ve výši 300 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, kdy toto řízení bylo zahájeno dne [datum] a ukončeno dne [datum], tedy trvalo necelých 15 let, což je doba zjevně nepřiměřená a dále nemajetková újma ve výši 160 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013, kdy toto řízení bylo zahájeno dne [datum] a ukončeno dne [datum], tedy po více než 8 letech, což je doba rovněž nepřiměřená. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne [datum], avšak bezúspěšně.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v řízení vedených u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 a u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013, a to ve výši 25 364 431 Kč (majetková škoda) a ve výši 460 000 Kč (nemajetková újma). Žalovaný po projednání uvedeného nároku dospěl k závěru, že tento není důvodný, což žalobci sdělil svým stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaný dále nesporoval průběh obou řízení, jak je ve své žalobě popsal žalobce. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť toto řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] a žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného až dne [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty, která běží podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. od pravomocného ukončení řízení. K nároku na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013 žalovaný uvedl, že toto řízení trvalo 8 let a 2 a měsíce předmětem řízení byla žaloba na vydání bezdůvodného obohacení. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně řady listinných důkazů. Ve věci opakovaně rozhodovaly soudu na třech stupních soudní soustavy. Současně byla vydána procesní rozhodnutí o žádostech o osvobození od soudního poplatku, věcné příslušnosti, atd. Délka řízení tedy byla z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků, což jim nelze přičítat k tíži, avšak nelze toto dávat ani na vrub státních orgánů. Žalobce se pak na délce řízení nepodílel. Význam předmětu řízení pro žalobce žalovaný shledal jako snížený. V posuzovaném řízení nedocházelo mezi jednotlivými úkony k prodlevám na straně soudu, v řízení bylo postupováno relativně plynule a koncentrovaně. Žalovaný proto dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka uvedeného řízení byla přiměřená. Ohledně nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku z titulu nezákonného rozhodnutí, žalovaný konstatoval, že v uvedeném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, když rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.11.2008, čj. 12 Co 427/2007-133 (dále jen nezákonné rozhodnutí) byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.8.2017, čj. 21 Cdo 1305/2017-188. Pokud pak žalobce požadoval ušlý zisk za období, kdy bylo výše uvedeným nezákonným rozsudkem určeno, že dražba, kterou vydražil předmětný objekt, je neplatná, tedy od vydání nezákonného rozhodnutí do jeho zrušení, žalovaný konstatoval, že žalobce nevyužil v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 odškodňovacího zákona všechny procesní prostředky, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, resp. je využil až po několikaletém období, ve kterém mu měla vznikat tvrzená škoda, když předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo žalobci doručeno dne [datum], avšak tento podal dovolání až dne [datum]. Na uvedeném nic nemění ani zjištění, že došlo k nesprávnému formálnímu doručení výše zmíněného rozsudku, který bylo nutné jej opakovaně doručovat, jelikož žalobci bylo fakticky předmětné nezákonné rozhodnutí doručeno právě již dne [datum], což ostatně dokládá vlastním tvrzením v rámci uvedeného souvisejícího řízení o vydání bezdůvodného obohacení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013 (konkrétně na straně 3 pod bodem III. žaloby). Ač tedy žalobce v době doručení rozhodnutí o jeho formální nesprávnosti věděl či nevěděl, mohl a měl buď soud na dané pochybení upozornit a požádat o řádné doručení, či měl přímo podat dovolání, čímž by předešel zcela zbytečně několikaleté prodlevě, která měla za následek žadatelem tvrzený škodný stav, a tím by též splnil podmínku ustanovení § 8 odst. 3 zákona. Také má žalovaný za to, že nebyla naplněna podmínka příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou, neboť je nutné zjistit, zda škodná událost (nezákonné rozhodnutí) a tvrzená škoda na straně poškozeného je ve vzájemném poměru příčiny a následku, tedy o vztah příčinné souvislosti by šlo, jen kdyby tvrzená škoda vznikla následkem nezákonného rozhodnutí. Důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci jakožto poškozeném. Žalobce však neprokázal příčinnou souvislost mezi vznikem škody a tvrzeným nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak, aby bylo zjištěno, že tvrzená škoda vznikla přímo následkem nezákonného rozhodnutí soudu. Příčinu tvrzené škody lze spatřovat výhradně právě v jednání žalobce, který na místo toho, aby neprodleně upozornil soud na nesprávné doručení či podal dovolání ve věci o neplatnost dražby, ve věci delší dobu nekonal a na místo toho zahájil uvedené související řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Za dané situace by proto přiznání požadovaného nároku bylo v rozporu s dobrými mravy. Zjevně tak nelze shledat ani příčinou souvislost mezi ušlým ziskem a nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013. Dále má žalovaný za to, že žalobce neprokázal ani vznik ušlého zisku, neboť není zřejmé, zda by i za splnění ostatních podmínek opravdu k pronajímání předmětné nemovitosti došlo. Není jasné, v jakém stavu se nemovitost nachází a zda je způsobilá k pronajímání, zda by se podařilo obstarat zájemce a nájemníky do prostor nemovitosti, za jakých podmínek by k pronájmu došlo apod. K dalšímu nároku žalobce na náhradu majetkové škody v podobě nákladů řízení z titulu vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, žalovaný uvedl, že o nákladech tohoto řízení bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], tedy s odkazem na uvedené a ustanovení § 31 odst. 2 zákona žalobci tento nárok nepřísluší. Obdobné pak žalovaný uvedl k nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013, kdy o těchto nákladech včetně zaplacených soudních poplatků bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým byl mezi účastníky řízení schválen smír. Skutečnost, že se účastníci v rámci schváleného smíru vzdali práva na náhradu nákladů, je vyjádřením jejich vlastní svobodné vůle a tato skutečnost nepřenáší povinnost nahradit náklady posuzovaného řízení na stát.

3. Nad rámec rozhodného žalovaný doplnil, že toto řízení nebylo vůbec nutné zahajovat, pokud by žalobce namísto podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] dovoláním, a to podstatně dříve tj. od data, kdy mu byl doručen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], o kterém tvrdí, že se tak stalo dne [datum], přičemž žalobce dovolání učinil až později. Žalobce tedy na místo podání dovolání v řízení o neplatnost dražby z vlastní iniciativy zahájil řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Tímto momentem je proto přetržena příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím, které bylo navíc vydáno ve zcela jiném než posuzovaném řízení. Na uvedeném opět nemění nic, nesprávné doručení výše zmíněného rozsudku odvolacího soudu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] (v řízení o neplatnost dražby), jelikož ať už žalobce o nesprávném doručení v danou chvíli věděl či nevěděl, měl buď soud na dané pochybení upozornit, či přímo podat dovolání, čímž by předešel zbytečnému soudnímu sporu o vydání bezdůvodného obohacení, které na místo toho nepochopitelně zahájil, což je příčinou jím tvrzené škody.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení a nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném U Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. 12 C 316/2003 a v souvislosti s nárokem na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013, dne 26.4.2019 obrátil na žalovaného. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne [datum].

5. K nároku na nemajetkovou újmu soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 12 C 316/2003, konkrétně rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9.2.2018, čj. 12 Co 427/2007-216. Z tohoto má soud za prokázané, že v souvislosti s tímto rozhodnutím předmětné řízení bylo pravomocně ukončeno, a to konkrétně dne [datum], kdy tento rozsudek nabyl právní moci. Dále soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 11 C 134/2013. Z tohoto spisu se podává, že žaloba byla podána k Městskému soudu v Praze dne [datum], kdy žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce a předmětem řízení byla žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 680 000 Kč s přísl. Následně dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k vyjádření. Tento se vyjádřil podáním došlým soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k předložení listinných důkazů, na které ve svém vyjádření odkazoval. Tato výzva pak byla opakována na základě usnesení ze dne [datum]. Na výzvu žalovaný reagoval podáním došlým soudu dne [datum]. Následně soud vyžadoval u Okresního soudu v Ústí nad Labem zapůjčení spisu 12 C 316/2003. Přípisem ze dne [datum] soud vyžadoval u žalovaného založení listinných důkazů. Přípisem ze dne [datum] žádal soud žalovaného o doložení další skutečnosti významné pro řízení. Na to žalovaný reagoval podáním došlým soudu dne [datum]. Pokynem předsedy senátu ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto jednání soud sdělil, že věc bude nejprve předložena Vrchnímu soudu v Praze, pro posouzení otázky věcné příslušnosti. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze dne [datum]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že k projednání věci jsou příslušné v prvním stupni okresní soudy s tím, že po právní moci usnesení měla být věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Dne [datum] byl spis postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobce podáním ze dne [datum] požádal o odročení ústního jednání z důvodu nemoci obecného zmocněnce. Toto jednání proto bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] žalobce opětovně požádal o odročení jednání z důvodu nemoci obecného zmocněnce. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo zástupcem žalobce sděleno, že převzal zastoupení na místo obecného zmocněnce a žádal tedy o odročení jednání, aby se seznámil s žalobou, resp. věcí samou. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědka na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno za účelem doplnění skutkových tvrzení a doložení listinných důkazů na den [datum]. Jednání nařízené na den [datum] bylo odročeno na den [datum] z důvodu doplnění žaloby žalobcem a předložení těsně před jednáním spolu se žádostí o odročení jednání. Při jednání konaném dne [datum] bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání. Odvolání doplnil podáním došlým soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Podáním ze dne [datum] žádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne [datum] byl soudem vyzván k doložení majetkových poměrů. Usnesením ze dne [datum] nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Podáním ze dne [datum] se žalobce do předmětného usnesení odvolal. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] bylo napadené usnesení potvrzeno. Věc byla opětovně předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním do věci samé po úhradě soudního poplatku za odvolání žalobcem dne [datum]. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne [datum] bylo nařízeno odvolací jednání na den [datum]. Žalobce podáním ze dne [datum] žádal o odročení nařízeného jednání z důvodu změny právního zástupce. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto jednání byl ve věci vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým bylo žalobě vyhověno. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne [datum] odvolání. Podáním ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k odstranění vad odvolání. Na to žalovaný reagoval námitkami ze dne [datum] a doplněním odvolání téhož data. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o námitkách žalovaného. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce vyzván, aby se k odvolání vyjádřil. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze dne [datum]. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne [datum] bylo nařízeno odvolací jednání na den [datum]. Podáním ze dne [datum] žádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize. K odročení jednání odvolací soud nepřistoupil a při jednání vyhlásil rozsudek, kterým napadený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. potvrdil. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne [datum] dovolání. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] vyzval Nejvyšší soud procesního nástupce žalovaného k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne [datum] byl vrácen spis Obvodnímu soudu pro Prahu 8 bez věcného vyřízení s tím, aby byl vybrán soudní poplatek za dovolání a dále, aby se žalobce vyjádřil k podanému dovolání. Usnesením ze dne [datum] vyzval soud žalovaného k zaplacení soudního poplatku za žalobu na obnovu řízení, která byla podána [datum]. Dne [datum] pak soud sděloval žalovanému, na který účet má být zaplacen soudní poplatek za dovolání. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum] bylo řízení o žalobě na obnovu řízení přerušeno do pravomocného skončení dovolacího řízení. Žalobce se k dovolání žalovaného vyjádřil dne [datum]. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu ČR s dovoláním dne [datum]. Tento rozsudkem ze dne [datum] rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Spis byl Městskému soudu v Praze předložen dne [datum]. Tento usnesením ze dne [datum] rozhodl o procesním nástupnictví žalovaného. Pokynem předsedy senátu ze dne [datum] bylo nařízeno odvolací jednání na den [datum]. Při tomto jednání byl mezi účastníky řízení schválen soudní smír. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Dále soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 12 C 316/2003, konkrétně doručenkou na Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], žádostí o zaslání rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], dovoláním žalobce ze dne [datum], plnou mocí pro JUDr. [jméno] [příjmení] na čl. 123 spisu, protokolem o jednání ze dne [datum], protokolem o vyhlášení rozsudku ze dne [datum], rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum] a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] a spisem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 11 C 134/2013, konkrétně žalobou o vydání bezdůvodného obohacení na čl. 6 spisu a vyjádřením žalobce k dovolání ze dne [datum]. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], který žalobce zastupoval v odvolacím řízení v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, byl osobně přítomen jednání Krajského soudu v Ústí nad Labem dne [datum], které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Při vyhlášení rozsudku dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení] přítomen nebyl. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] byl zasílán původnímu (nesprávnému) právnímu zástupci žalobce - Mgr. [jméno] [příjmení], který žalobce zastupoval v rámci nalézacího řízení, a kterému byl doručen dne [datum]. Žalobce dne [datum] požádal o doručení rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem, proti kterému podal dne [datum] dovolání. O tomto dovolání bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], kterým byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem opětovně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum], kterým rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], kterým soud I. stupně zamítl žalobu žalobců - manželů [příjmení] (jakožto původních vlastníků objektu), kterou se domáhali určení neplatnosti nedobrovolné dražby vůči žalobci jakožto vydražiteli a [právnická osoba] jakožto dražebníkovi, potvrdil. Ve své žalobě o vydání bezdůvodného obohacení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013 žalobce mj. uváděl, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.11.2008, sp. zn. 12 C 316/2003 mu byl doručen dne [datum]. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. 11C 134/2013 žádal žalobce podáním ze dne [datum] o přerušení tohoto řízení do skončení řízení o dovolání žalobce ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 13 C 316/2003. Uvedené řízení s ohledem na výsledek řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. 13 C 316/2003 skončilo uzavřeným smírem mezi účastníky řízení, který byl schválen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum]. V tomto usnesení se mj. účastníci řízení dohodli, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů předmětného řízení.

7. K nároku na ušlý zisk, který měl žalobci vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 soud nejprve žalobce při jednání konaném dne [datum] podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučil, aby označil důkazy k tvrzení, že po rozhodnou dobu, za kterou žalobce tento ušlý zisk nárokuje (v podobě ušlého nájemného) tj. za rok 2009 až 2018, byl celý objekt způsobilý k pronajmutí, že o pronájem celého objektu byl zájem, tj. že reálně v tuto dobu mohl být pronajat celý objekt (tj. že žalobci v jím nárokovaném období skutečně v důsledku nezákonného rozhodnutí ušel zisk). Na to žalobce reagoval podáním ze dne [datum], kde označil jednotlivé důkazy. Soud proto provedl dokazování znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], nájemní smlouvou ze dne [datum] [webová adresa] a [jméno] [příjmení]), nájemní smlouvou ze dne [datum] [webová adresa] a [jméno] [příjmení]), nájemní smlouvou – [příjmení] [jméno] ze dne [datum] ([anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba]), nájemní smlouvou ze dne [datum] ([anonymizováno] a [právnická osoba]), nájemní smlouvou ze dne [datum] ([anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), nájemní smlouvou ze dne [datum] ([anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), nájemní smlouvou ze dne [datum] ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]), smlouvou o nájmu prostor sloužícího k podnikání ze dne [datum] [webová adresa] a [příjmení] [příjmení] [jméno]), smlouvou o nájmu prostor sloužícího k podnikání ze dne [datum] [webová adresa] a [jméno] [jméno]), nájemní smlouvou – [jméno] [obec] – nedatována ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), nájemní smlouvou – restaurace ze dne [datum] ([jméno] [anonymizováno] a [právnická osoba]), nájemní smlouvou ze dne [datum] ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [jméno] a [právnická osoba]), nájemní smlouvou ze dne [datum] [webová adresa] a [jméno] [příjmení]), reklamou web - koberce [jméno], oznámením změny v užívání stavby ze dne [datum], oznámením změny v užívání stavby ze dne [datum], rozhodnutím stavebního odboru Magistrátu Města Ústí nad [příjmení] ze dne [datum], stanovisko Krajské hygienické stanice ze dne [datum], oznámením změny v užívání stavby ze dne [datum], souborem fotografií objektu, znaleckým posudkem [číslo] výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum], technickou zprávou únor 2009, oznámením drobných stavebních úprav ze dne [datum], sdělením k ohlášení stavebních úprav ze dne [datum], souborem fotografií – objekt [jméno], srpen 2017, smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne [datum] [webová adresa] a [jméno] [příjmení]), smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne [datum] ([anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne [datum] ([anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne [datum] ([anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne [datum] ([anonymizováno] a [anonymizováno] s.r.o.), nabídkou obdobných nemovitostí v obdobné lokalitě - [webová adresa], kancelářské, skladové a výrobní prostory v [obec] – [část obce] (web), informačním memorandem - nedobrovolná veřejná dražba, včetně dražební vyhlášky, výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum], smlouvou o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne [datum] [webová adresa] a [právnická osoba]), smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne [datum] ([anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), leteckou fotografií čl.

157. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že vlastníky nemovitosti – objekt občanské vybavenosti [adresa] zapsaného na [list vlastnictví] na pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Ústí na [příjmení] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem (dále jen objekt) byli [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum]. K této nemovitosti bylo zřízeno zástavní právo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] k zajištění úvěru poskytnutého paní [jméno] [příjmení], kdy na nové vlastníky pana [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] přešel tento závazek ze zástavního práva. Vzhledem k tomu, že paní [jméno] [příjmení] nesplnila své závazky z úvěrové smlouvy, která byla zajištěna zástavním právem, přistoupil věřitel ke konání nedobrovolné dražby objektu dne [datum]. Žalobce při této dražbě vydražil objekt a stal se vlastníkem objektu s právními účinky od [datum]. Následně v řízením vedeným u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, o určení neplatnosti nedobrovolné dražby, v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], bylo určeno, že předmětná nedobrovolná dražba je neplatná a vlastníky objektu se znovu stali původní vlastníci - paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. V souvislosti s novým rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], a to poté, co byl jeho rozsudek ze dne [datum], rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne ze dne [datum] zrušen, stal se vlastníkem objektu opětovně žalobce, v lednu 2018. Uvedený objekt byl [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] pronajímán v roce 2000 [právnická osoba] a.s., následně byl pronajímán žalobcem v období od roku 2003 do roku 2008, a to nájemci [jméno] [příjmení], nájemkyni [příjmení] [příjmení], společnosti [právnická osoba], nájemci [jméno] [příjmení]. V období od roku 2010 do roku 2017 byl objekt opětovně pronajímán paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], a to nájemkyni [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [právnická osoba] s.r.o., společnosti [právnická osoba] Od roku 2018 byl objekt znovu pronajímán žalobcem, a to společnosti a [příjmení] [jméno] a [jméno] [jméno]. Objekt byl rozdělen na dvě části - [anonymizováno] a [anonymizováno], ve vstupní části byl ještě další pronajatý prostor – [anonymizováno] kancelář. V roce 2012 došlo k oznámení změny v užívání stavby Magistrátu města Ústí nad Labem, konkrétně z užívání [anonymizováno] na kavárnu, a to stávajícím nájemcem [jméno] [příjmení]. V roce 2017 byla v objektu restaurace a prodejna [anonymizováno]. V roce 2019 prodejna [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Podle znaleckého posudku ze dne [datum] se jednalo o pozemek v hustší zástavbě, navazující bezprostředně na centrální část města Ústí nad Labem. Pozemek byl zastavěn objektem občanské vybavenosti a situován ve výhodné části města. Jednalo se o relativně uzavřený celek s větší mírou samostatnosti a podle znalce o cenný pozemek. Nájemné bylo znalcem stanoveno na částku 103 840 Kč za rok – tj. za roky 2004 až 2005 v celkové výši 207 680 Kč. Podle znaleckého posudku ze dne [datum] byla cena nemovitosti stanovena částkou 3 536 320 Kč. Nájemné za objekt podle uzavřených nájemních smluv bylo v období roku 2005 až 2014 stanoveno částkou 25 000 až 30 000 Kč měsíčně.

8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že před rokem 2009 podnikala, měla živnostenské oprávnění. V té době žila s panem [příjmení], který v objektu provozoval [anonymizováno] a [anonymizováno]. Tento měl objekt v nájmu od podzimu 2008 do [datum]. Předmětný objekt byl samostatná budova, kde byl samostatný vchod pro [anonymizováno] a pro [anonymizováno]. Nájemní smlouvu (bez data), kterou uzavírala svědkyně [příjmení] s [jméno] [jméno], jakožto pronajímatelem, fakticky podepsal pan [příjmení]. Následně dvě další nájemní smlouvy ze dne [datum] již podepsala ona. Provoz [anonymizováno] s [anonymizováno] nebyl ztrátový, lidé do podniku chodili, například v roce 2008 na [jméno] byla tržba asi 60 000Kč. I poté, co objekt jako nájemce s panem [příjmení] v roce 2013 opustila, byl tento provozován, resp. v objektu jsou pronajaté prostory (např. prodejna [anonymizováno]). Předtím, než objekt ([anonymizováno] a [anonymizováno]) začal provozovat pan [příjmení], byl [anonymizováno] i [anonymizováno] v objektu provozován, avšak technický stav byl špatný. Výši nájemného svědkyně neznala, neboť nájemné hradil pan [příjmení].

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že předmětný objekt měl pronajat zhruba od jara 2007 do podzimu 2008. V objektu byla [anonymizováno] a [anonymizováno], objekt byl v zachovalém stavu. Na [anonymizováno] byly čtyři [anonymizována dvě slova], jinak v objektu byla restaurace, salonek a vybavená kuchyň. [příjmení] objekt se nachází v [anonymizováno] v [obec]. Nájemní smlouvu svědek uzavíral se společností [anonymizováno], nájemné hradil ve výši 30 000 Kč plus energie. Poté, kdy svědek ukončil provoz v objektu, začal objekt provozovat pan [příjmení]. I předtím, než si svědek objekt pronajal, byl objekt provozován. Asi v roce 2015 se na objekt byl podívat, přičemž v objektu byl zrušen [anonymizováno] a byl zde udělán [anonymizována dvě slova]. Celý objekt byl rozparcelován a rozdělen asi na sedm středisek např. zde byli [anonymizována dvě slova], prodejna [anonymizováno] apod.

10. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že tento měl celý objekt pronajat od roku 2008 do roku 2013. V objektu provozoval restauraci a [anonymizováno], rovněž tam byla i kuchyň. [anonymizováno] a restaurace byly oddělené. Nájemní smlouvu uzavíral s panem [jméno] a hradil měsíční nájemné ve výši 30 000 Kč, což byl pouze čistý nájem. V objektu byla ještě pronajímána [anonymizováno] kancelář, což byla taková menší bouda. Předtím, než si objekt pronajal, byl tento v dezolátním stavu. Objekt celý opravil - opravil střechu, fasádu a rozvody. Provedl rekonstrukci i vevnitř objektu. Předtím, než si objekt pronajal, byl v objektu jiný nájemce. I poté, co si svědek přestal objekt pronajímat, byl v objektu další nájemce.

11. Naposledy soud provedl dokazování sdělením ze dne [datum] ([anonymizováno] reality), sdělením [právnická osoba] reality a sdělením ze dne 27.5.2021 (společnost [spisová značka] [anonymizována dvě slova]). Z těchto listinných důkazů má soud za osvědčené, že v roce 2009 a 2010 byl objekt velmi rozsáhlý, byla tam restaurace, [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Nájem činil 25 000 Kč za měsíc (bez energií) pro restauraci a částku 10 000 Kč za měsíc pro [anonymizována dvě slova]. Obvyklá výše nájmu v roce 2009 a 2010 pro nebytové prostory v [obec] - centrum se pohybovala od částky 38 Kč/m2 do částky 290 Kč/m2.

12. Z ostatních provedených důkazů v rámci řízení, soud již nezjistil pro spor žádné podstatné skutečnosti.

13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: žalobce vydražil objekt dne [datum] v nedobrovolné dražbě, kdy předešlými vlastníky byl pan [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení], kteří objekt nabyli na základě kupní smlouvy. Spolu s objektem na původní vlastníky přešel i závazek ze zástavního práva zřízeného k nemovitosti k zajištění úvěru původní vlastnice [jméno] [příjmení]. Dne [datum] podali původní vlastníci – [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] u Okresního soudu v Ústí nad Labem žalobu o určení neplatnosti nedobrovolné dražby, proti žalobci jako vydražiteli a [právnická osoba] cz s.r.o. jako dražebníkovi. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 12 C 316/2003. Rozsudkem ze dne [datum] Okresní soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně změnil a určil, že nedobrovolná dražba objektu byla neplatná. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum] rozsudek Krajského soudu ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne [datum] potvrdil rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum]. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] byl doručován nesprávnému právnímu zástupci žalobce. Po řádném doručení tohoto rozsudku, na základě žádosti žalobce ze dne [datum], podal žalobce dne [datum] dovolání. Žalobce se však o obsahu uvedeného rozhodnutí dozvěděl již dne [datum], neboť tento rozsudek byl doručen jeho předchozímu právnímu zástupci, který jej zastupoval v rámci nalézacího řízení, Mgr. [jméno] [příjmení]. V mezidobí, v návaznosti na výsledek sporu o neplatnost dražby v řízení 12 C 316/2003, podal žalobce jakožto vydražitel u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne [datum] žalobu o vydání bezdůvodného obohacení proti [právnická osoba] s.r.o., jakožto dražebníkovi. V tomto řízení bylo rozhodováno v závislosti na vydávání rozhodnutí ve sporu o neplatnost dražby 12 C 316/2003, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze dne [datum]. Tento rozsudek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] zrušen. Opětovně Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze dne [datum], který byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum] byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl mezi účastníky řízení schválen smír. Řízení vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem trvalo od [datum] do [datum] a řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013 trvalo od 26.1.2011 do [datum]. Předmětný objekt byl od roku 2003 do roku 2018 pronajímán, přičemž v období od roku 2008 do roku 2010 byl technický stav nemovitosti velmi dobrý, objekt byl zvenku rekonstruován, byla provedena i rekonstrukce vnitřních prostor. Objekt byl využíván pro provoz [anonymizováno] a [anonymizováno], v objektu byla i [anonymizováno] kancelář. Objekt byl situován ve výhodné části města, poblíž centra. Nájemné v dané době pro objekt činilo 30 000 Kč (restaurace a [anonymizováno]) a částku 10 000 Kč ([anonymizováno] kancelář). Obvyklá cena nájemného v dané době a místě se pohybovala od částky 38 Kč/m2 do částky 219 Kč/m2 za měsíc. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení a nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 a v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí a nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013, obrátil dne 26.4.2019 na žalovaného. Tento po projednání dané žádosti dospěl k závěru, že ve věci není dán žádný odpovědností titul, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne [datum].

14. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“). Podle ust. § 2952, věta prvá o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: soud se zabýval jednotlivými žalobcem vymezenými nároky, přičemž k nároku na nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 sděluje, že se přiklonil k vznesené námitce promlčení. Podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Vzhledem k tomu, že předmětné řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] a nárok byl předběžně u žalovaného uplatněn až dne [datum], je zřejmé, že tento byl promlčen již k datu jeho předběžného uplatnění.

16. K nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 160 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013 soud uvádí, že délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum]). Průtah, který se vyskytne, jen v určité fázi řízení pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek [příjmení] proti České republice ze dne [datum], [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]).

17. Soud vyšel z toho, že předmětné řízení, ve kterém žalobce vystupoval v procesním postavení žalobce trvalo od [datum], tedy od podání žaloby do [datum], tj. právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým byl mezi účastníky řízení schválen smír, celkem 8 let a 2 měsíce. Předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 847 962,80 Kč. Věc se jedenkrát nacházela u Vrchního soudu v Praze s rozhodnutím o věcné příslušnosti, dále bylo v řízení rozhodováno jedenkrát o osvobození od soudních poplatků a o procesním nástupnictví. Pokud šlo o věc samu, dvakrát rozhodoval soud nalézací, třikrát soud odvolací a jedenkrát soud Nejvyšší. K danému soud uvádí, že samozřejmě nelze účastníkům řízení upírat jejich práva v podání řádných a mimořádných opravných prostředků, popř. dalších procesních návrhů, avšak je zřejmé, že využití těchto procesních práv se může podílet (někdy až podstatně) na celkové délce řízení, neboť se orgány státu s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout. Uvedené však nelze dávat ani k tíži žalovaného. Ohledně postupu orgánů státu v rámci řízení, soud nezaznamenal delší prodlevy, soudy postupovaly v řízení v odpovídajících procesních lhůtách, s navazujícími procesními úkony, bez prodlev a průtahů a jejich postup směřoval k rozhodnutí ve věci samé. Je však třeba zmínit, že rozsudek odvolacího soudu, tj. Městského soudu v Praze ze dne [datum], byl Nejvyšším soudem zrušen z důvodu procesních vad, když odvolací soud jednal s nesprávnou osobou, přičemž v návaznosti na právní skutečnost, nerozhodl o procesním nástupnictví. Taktéž Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že uvedené řízení nepřerušil do vyřešení zásadní otázky, tj. zda nedobrovolná dražba byla platná či nikoliv, což bylo řešeno v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003. Tento nesprávný procesní postup odvolacího soudu je proto třeba hodnotit jako nesprávný úřední postup, který se podílel na celkové délce řízení.

18. Žalobce se výrazným způsobem na délce řízení nepodílel, toliko žádal dvakrát o odročení jednání. Tato skutečnost se však nijak podstatně nepromítla do celkové délky řízení. K významu předmětu řízení pro žalobce soud uzavírá, že tento považuje za standardní, neboť s tímto typem sporu není obecně Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam oproti řízení opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne [datum], [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne [datum], [číslo], § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo] 2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne [datum], [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Věc také nevykazovala zvýšenou obtížnost ani po stránce skutkové, procesní ani po stránce právního posouzení.

19. Soud proto uzavírá, s odkazem na popsaný průběh uvedeného řízení, že řízení je nutné hodnotit již jako nepřiměřené, byť se v něm nevyskytly průtahy a věc byla řešena před třemi stupni soudní soustavy, opakovaně, avšak průběh tohoto řízení uvedené délce neodpovídal, když navíc rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo Nejvyšším soudem zrušeno z důvodu procesních vad, tedy v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. V důsledku porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (presumuje), neboť porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení, je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce, stěžovatele (srov. rozs. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty vyvěrající z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Soud proto v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za rok trvání řízení je 15 000 Kč, přičemž za první dva roky trvání řízení v poloviční výši, tj. 15 000 Kč za první dva roky řízení. Nebylo důvodu, aby soud vycházel z vyšší částky než je 15 000 Kč za rok, neboť řízení nebylo ani extrémně dlouhé, ani s vysokým významem pro žalobce popř. s excesivním jednáním orgánů státu, což by svědčilo pro navýšení základní částky za rok trvání řízení nad částku 15 000 Kč. Soud vypočetl základní částku ve výši 107 500 Kč. Tuto ponížil o 25 % tj. o 26 875 Kč z důvodu počtu soudní soustavy, na které se věc nacházela. Žalobci proto na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši 80 125 Kč (107 500 – 26 875 Kč). U dalších kritérií pak neshledal pro procentuální ohodnocení důvod.

20. K nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši 20 131 200 Kč v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 soud uvádí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, je naplnění těchto tří předpokladů: 1. existence nezákonného rozhodnutí/nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí/nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být naplněny současně. O odškodnitelnou majetkovou újmu se přitom jedná, jestliže nezákonné rozhodnutí/nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nezákonné rozhodnutí/nesprávný úřední postup se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Samotná existence nezákonného rozhodnutí/nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím/nesprávným úředním postupem. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí/nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 840/2014).

21. Soud se proto zabýval naplněním těchto tří odpovědnostních předpokladů. Jak žalovaný sám naznal a mezi účastníky řízení nebyla existence odpovědnostního titulu v podobě vydání nezákonného rozhodnutí sporná, soud ve shodě s účastníky řízení uvádí, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], kterým byl změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že odvolací soud rozhodl, že nedobrovolná dražba objektu je neplatná. Tento rozsudek byl zrušen Nejvyšším soudem a je proto nutné vyjít z toho, že uvedené rozhodnutí bylo nezákonné. Dále se soud zabýval tím, zda v důsledku vydání tohoto nezákonného rozhodnutí žalobci vznikla škoda v podobě ušlého zisku – ušlého nájemného za dobu od ledna 2009 do ledna 2018, kdy objekt v souvislosti s určením, že uvedená nedobrovolná dražba byla neplatná, nemohl pronajímat, neboť mu nesvědčilo vlastnictví k objektu. Předně soud uvádí, že se neztotožnil s žalobcem vymezenou dobou (po kterou podle žalobce nemohl objekt pronajímat), neboť v řízení bylo sice prokázáno, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] byl nesprávně doručován tj. nesprávnému právnímu zástupci, když na místo [jméno] [příjmení], (kterému byl doručen až dne…) byl doručen předchozímu právnímu zástupci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] (když Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] zastupoval žalobce v rámci nalézacího řízení a [jméno] [příjmení] v rámci odvolacího řízení), avšak na dlouhé prodlevě tj. od doručení předmětného rozhodnutí odvolacího soudu nesprávnému právnímu zástupci žalobce do podání dovolání žalobcem, se přičinil žalobce sám svým (ne) jednáním. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu – Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání dne [datum] tj. poté, co byl rozsudek odvolacího soudu doručen správnému právnímu zástupce – [jméno] [příjmení], nicméně v řízení bylo rovněž prokázáno, že byť byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] doručen nesprávnému právnímu zástupci, žalobce o doručení tohoto rozsudku jeho předchozímu právnímu zástupci - Mgr. [jméno] [příjmení] věděl a rovněž byl obeznámen s jeho obsahem, tj. jakým způsobem odvolací soud rozhodl, neboť v kontextu s tímto rozhodnutím podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení dne 26.1.2011 k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 sp.zn. 11 C 134/2013. Podkladem žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, byl právě výsledek sporu vedeného u Okresního soudu v Ústní nad Labem pod spzn. 12 C 316/2003, neboť po dražebníkovi nárokoval částku, kterou uhradil jakožto kupní cenu za předmětnou nemovitost při nedobrovolné dražbě a jež měla představovat bezdůvodné obohacení dražebníka (když nedobrovolná dražba byla shledána rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] jako neplatná). Sám rovněž v této žalobě označil (sdělil), že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] mu byl doručen dne [datum]. Také z provedeného dokazování vyplynulo, že při ústním jednání konaném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 dne 21.11.2008 byl přítomen zástupce žalobce [jméno] [příjmení], přičemž toto jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. I když [jméno] [příjmení] již vyhlášení rozsudku přítomen nebyl, měl od něj žalobce zcela jistě informaci, že k vyhlášení rozsudku má dojít dne [datum]. Doručení rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum] se přesto domáhal až žádostí ze dne [datum], tedy celkem šest let po jeho vydání. Je proto očividné, že touto žádostí žalobce žádal již jen formální naplnění správného doručení rozhodnutí, avšak o jeho existenci a obsahu věděl již podstatně dříve, tj. již v souvislosti s doručením rozsudku Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Soud je rovněž závěru, že tento právní zástupce, který žalobce zastupoval v řízení pod soudem I. stupně mu v rámci své informační povinnosti předmětný rozsudek přeposlal, tedy žalobce o jeho obsahu uvědomil. Pokud tedy žalobce, ač sám věděl, že uvedené rozhodnutí bylo dne [datum] doručeno nesprávnému právním zástupci, tj. nesprávně, a jeho opětovného doručení se domáhal až dne [datum] za účelem podání dovolání, je zřejmé, že si svým laxním přístupem k celé věci sám zavinil, že ve věci nebylo postupováno kontinuálně, resp. že v ní nadále bylo postupováno až na základě jím podané žádosti ze dne [datum]. Pokud by žalobce proti nesprávnému doručení rozhodnutí, o kterém věděl, brojil v rozhodné době, tj. od data [datum], mohl svým jednáním podstatně zkrátit dobu popsaného řízení a tím i dobu, kdy nemohl objekt, jak tvrdí, pronajímat. Žalobce tedy porušil svou prevenční povinnost - v podobě předcházení škodě a tuto nečinnost mu je třeba dát k tíži, neboť dovolací soud mohl ve věci rozhodnout podstatně dříve, čím by samozřejmě došlo i k vydání dřívějšího rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, na základě kterého bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce tj. o zamítnutí žaloby resp. že předmětná nedobrovolná dražba byla platná. Soud proto vyšel z průběhu popsaného řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003 a k datu 29.1.2020, kdy se žalobce dozvěděl o existenci a obsahu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], přičetl dvouměsíční lhůtu pro možnost podat dovolání a dále období, po které bylo reálně vedeno dovolací řízení, včetně opětovného řízení u odvolacího soudu (poté, co byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] Nejvyšším soudem zrušen), což činilo dobu jednoho a půl roku a dospěl tak k závěru, že za popsaných podmínek, tedy odpovědného přístupu a postupu žalobce, mohlo být uvedené řízení ukončeno do [datum]. Soud tedy vymezil dobu, za kterou, za splnění dalších odpovědnostních podmínek by žalobci náležel ušlý zisk v podobě nemožnosti pronajímat objekt v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí tj. za období [datum] do [datum], celkem 1 rok a 8 měsíců.

22. V souvislosti s uvedeným se proto soud dále zabýval otázkou příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody, tedy, zda by za obvyklého chodu věcí, pakliže by nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, mohl být objekt žalobcem pronajímán. Na základě listinných důkazů a svědeckých výpovědí soud dospěl k závěru, že by tomu tak bylo. Z listinných důkazů, zejména z nájemních smluv a připojených znaleckých posudků, které byly podpořeny výslechy svědků, kteří si objekt pronajímali, a to konkrétně svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení], bylo prokázáno, že uvedený objekt byl v podstatě nepřetržitě pronajímán od roku 2003 do roku 2018 (a to buď žalobcem nebo původními majiteli, paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]). Zejména v rozhodné době tj. od ledna 2009 do září 2010 měl objekt v pronájmu svědek [jméno] [příjmení], který nájemní smlouvu uzavíral s manžely [příjmení]. I před tímto nájemcem a rovněž i po tomto nájemci, byl objekt pronajímán, a to například svědkovi [jméno] [příjmení]. Z provedeného dokazování rovněž vyšlo najevo, že objekt byl na výhodném místě, blízko centra [obec] a byl v dobrém stavu, když následně prošel celkovou rekonstrukcí (z venku i zevnitř), kterou realizoval nájemce [jméno] [příjmení]. Objekt sloužil v tomto období k provozování restaurace a [anonymizováno] a rovněž zde byla i [anonymizováno] kancelář. Tedy jinak řečeno, v kontextu s uskutečněným dokazováním soud dospěl k závěru, že nebýt vydání nezákonného rozhodnutí, žalobce jako vlastník by objekt v období od ledna 2009 do září 2010 zcela jistě pronajímal. Za toto období mu proto náleží náhrada škody v podobě zisku, který mu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí ušel. Při stanovení výše ušlého zisku soud vyšel ze zpráv realitních kanceláří, týkající se částky, za kterou byly nebytové prostory v daném místě a čase pronajímány, což byla částka od 38 Kč do 219 Kč/m2 za měsíc. Soud pak zvolil výši v polovině tohoto rozmezí, tj. částku 110 Kč/m2 za měsíc, což činí při užitné ploše objektu 900 m2, resp . 800 m2 (jak vymezil žalobce) částku ve výši 88 000 Kč měsíčně. Za dobu celkem 20 měsíců tato částka činí 1 760 000 Kč.

23. U náhrady škody ve výši 107 200 Kč představující náklady řízení před soudem I.stupně a částku ve výši 134 000 Kč představující náklady řízení před soudem II. stupně - v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013, konkrétně v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí – Městského soudu v Praze ze dne [datum], které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], soud je závěru, že tato náhrada škody v podobě vynaložených nákladů řízení, žalobci nenáleží. Byť lze opětovně konstatovat, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 a § 7 zákona, za které je třeba považovat rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], avšak tyto náklady řízení lze podle ustanovení § 31 odst. 1, 2 zákona poškozenému přiznat jen tehdy, jestliže neměl možnost je uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto nebyla přiznána. O nákladech těchto řízení však bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým byl mezi účastníky řízení schválen smír. Tedy o těchto nákladech řízení bylo rozhodnuto a ničeho na tom nemění fakt, že se účastníci řízení v rámci schváleného smíru dohodli, že si každý ponese náhradu svých nákladů. V takovém případě nelze jejich náhradu požadovat po státu, neboť se nejedná o případ předvídaný ustanovením § 31 odst. 2 zákona. Obdobná situace je i stran nákladů řízení vynaložených v rámci řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, kdy i o těchto nákladech bylo v rámci tohoto řízení soudy rozhodnuto. Tedy jinak řečeno, pokud procesní předpis náhradu nákladů řízení umožňuje, je náhrada vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení, přiznány nebyly, např. z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (srov. II. ÚS 2058/2008, NS [číslo]).

24. Soud proto uzavírá, že z titulu náhrady škody v podobě ušlého zisku žalobci přiznal částku, ve výši 1 760 000 Kč a z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 11 C 134/2013 částku ve výši 80 125 Kč, tedy celkem 1 840 125 Kč, výrokem I. rozsudku.

25. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s ustanovením §15 odst. 2 zákona, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne [datum], mohl se žalovaný podle citovaného zákonného ustanovení dostat do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro jeho vyřízení, tedy až dnem [datum]. Výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 25 723 431 Kč (náhrada škody ve výši 25 364 431 Kč, nemajetková újmu za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v ústní nad [příjmení] pod sp.zn. 13 C 316/2003 ve výši 300 000 Kč a nemajetková újma za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. 11 C 134/2013 ve výši 160 000 Kč). Předmětem řízení tak byly 3 nároky - u nároku na náhradu škody byl žalobce převážně neúspěšný, u nároku na náhradu nemajetkové újmy z řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. 11C 134/2013 byl žalobce plně úspěšný v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci a u nároku na nemajetkovou újmu z řízení vedeném u Okresního soudu v Ústní nad Labem, spzn. 13 C 316/2003 byl žalobce zcela neúspěšný. Za tarifní hodnotu soud podle ust. § 12 odst.3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 25 364 431 + u nemajetkové újmy 100 000 Kč (2x 50 000 Kč) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 1 760 000 Kč (majetková škoda) a 50 000 Kč (nemajetková újma). V částce 23 604 431 Kč (majetková škoda) a v částce 50 000 Kč (nemajetková újma) byl žalobce naopak neúspěšný. Žalobce proto byl v řízení převážně úspěšný, přičemž žalovaný by mu měl nahradit 86% jeho účelně vynaložených nákladů řízení / ( (23 604 431 + 50 000) – (50 000 + 1 760 000): 25 464 431 x 100/ - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1435/2015 Náklady řízení se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 2 322 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a) ,b) ,c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. [číslo] 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (9 úkonů právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, 4x příprava na jednání a 4x účast na jednání).

Poučení