28 C 223/2020 - 449

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne 3. 9. 1953bytem Padlých hrdinů 183/12, 736 01 Havířov b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupení advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení projevu vůle, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uzavřít se žalobci č. 1 a 2 dohodu o převodu náhradního pozemku následujícího znění: Dohoda o bezúplatném převodu náhradního pozemku Převodce: [Anonymizováno], IČO [tel. číslo] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] (dále jen „SPÚ“) na straně jedné jako převodce a Nabyvatelé: 1) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený 3. 9. 1953, bytem [adresa], Životice 2) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Anonymizováno], r.č. [č. účtu], bytem [jméno FO], okres Havířov na straně druhé jako nabyvatelé uzavírají tuto Dohodu o bezúplatném převodu náhradního pozemku: I. [Anonymizováno] je vlastníkem pozemku par. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa]. [Anonymizováno] s tímto pozemkem vlastnicky náležejícím [Anonymizováno] hospodaří. II. [Anonymizováno] tímto převádí pozemek par. č. [Anonymizováno], v k.ú. [adresa] vymezený geometrickým plánem č. [hodnota], vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO] k uspokojení restitučních nároků nabyvatelů – žalobců do jejich podílového spoluvlastnictví, a to [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozenému [datum], bytem [adresa] k uspokojení restitučního nároku ve výši 71 759,46 Kč, spoluvlastnický podíl ve výši id a [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] restitučního nároku ve výši 71 759,46 Kč, spoluvlastnický podíl ve výši rovněž id . Jednotliví nabyvatelé (tak, jak jsou specifikováni výše) tímto výše uvedené spoluvlastnické podíly k pozemku parc. č. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], vymezené geometrickým plánem č. [hodnota] vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO] od [Anonymizováno], do svého vlastnictví přijímají. Geometrický plán tvoří přílohu této dohody.

III. Tato dohoda se pořizuje ve čtyřech stejnopisech, jeden stejnopis je určen pro převodce – [Anonymizováno], vždy po jednom stejnopise je určeno každému z nabyvatelů – žalobcům 1 a 2 a jeden stejnopis je určen pro potřeby vkladového řízení Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. V Praze dne Podpisy převodce a nabyvatele

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům 1,2 na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobců 1,2 částku ve výši 138 893,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Původní žalobce [jméno FO] se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25.5.2020 domáhal po žalované nahrazení projevu vůle spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví státu s ohledem na svůj dosud neuspokojený restituční nárok dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiném zemědělskému majetku, ve znění navrženém žalobcem, s odůvodněním, že jeho restituční nároky byly potvrzeny Rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu [adresa] ze dne 11.1.1996, č.j. PÚ-508/R-217/91-Ha, jímž bylo konstatováno, že žalobce a další osoby [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] jako oprávněné osoby nejsou vlastníky původních PK pozemků v k.ú. [adresa] a mají nárok na převod náhradních pozemků. Výše restitučního nároku dle znaleckého posudku č. 039/2013/ON/-1129 ze dne 14.4.2016 znalce ing. [jméno FO] činí 1 746 800 Kč, na žalobce připadala 1/3 celkové hodnoty tohoto nároku. Ve veřejných nabídkách získali žalobce a další oprávněné osoby náhradní pozemky v celkové výši 40 460 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 12.4.2018, částečně změněným a částečně potvrzeným Krajským soudem v Ostravě ze dne 18.4.2019 nabyli žalobce, [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] do svého podílového spoluvlastnictví náhradní pozemky oceněné celkovou částkou 1 579 096 Kč. Žalobci a dalším oprávněným tedy náleží dosud nevypořádaný nárok celkem 145 244 Kč, na žalobce z toho připadá 1/3 tohoto nároku, tj. 48 414,67 Kč. Žalovaná při uspokojování tohoto nároku postupovala liknavě, přestože tento nárok byl žalobci přiznán již v roce 1996, dosud nebyl vypořádán, přestože žalobce se aktivně snažil účastnit se mnoha veřejných nabídek o převod náhradních pozemků. Žalobce rovněž tvrdil, že žalovaná dlouhodobě odpírala uspokojení nároku žalobce snižováním skutečné výše restitučního nároku. Původně žalobce požadoval samostatně vydání pozemku v k.ú. [adresa], a to i návrhem na vydání předběžného opatření.

2. Podáním ze dne 16.7.2020 žalobce navrhl, aby do řízení na straně žalobce vstoupili další účastníci, a to [jméno FO], [Jméno zainteresované osoby 1/0] a [jméno FO], které byli společně se žalobcem osobami oprávněnými dle zák. č. 229/1991 Sb. [Jméno zainteresované osoby 1/0] a [jméno FO] obě s dosud nevypořádaným restitučním nárokem ve výši 48 414,67 Kč a [jméno FO] s nárokem ve výši 22 294,69 Kč. Žalobce zároveň změnil i svůj návrh na vydání náhradního pozemku na pozemek v k.ú. [adresa], obec [adresa]. Hodnotu požadovaných pozemků v k.ú. [adresa] nechali žalobci určit znaleckým ústavem.

3. Podáním ze dne 16.9.2020 požádal o vstup do řízení vedlejší účastník na straně žalovaného [tituly za jménem] [jméno FO], z důvodu, že uplatňoval nárok na stejný pozemek v k.ú. [adresa], kterého se v tomto řízení domáhal žalobce. Jelikož v mezidobí žalobce svůj požadavek na náhradní pozemek upravil na jiný, nebyl vstup tohoto účastníka do řízení připuštěn.

4. Usnesením č.j. 28 C 223/2020-177 ze dne 13.1.2021 byla připuštěna změna žaloby týkající se změny požadovaného pozemku i vstupu dalších účastníků na straně žalobců. K odvolání žalovaného o tomto návrhu rozhodoval odvolací Městský soud v Praze, který rozhodnutí soudu 1. stupně potvrdil. Usnesení nabylo právní moci dne 3.3.2021.

5. Z důvodu úmrtí žalobkyně [jméno FO] a žalobkyně [jméno FO] došlo v průběhu řízení ke změně okruhu žalobců, na místo původních žalobkyň do řízení nastoupili jejich dědici [jméno FO], [jméno FO], část nároku zdědili stávající žalobci [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0]. Žalobci [jméno FO] a [jméno FO] v průběhu řízení vzali svůj návrh zpět s odůvodněním, že v mezidobí došlo k rozdělení pozemku v k.ú. [adresa], kterého se žalobci domáhali, a s tím související výše jeho ocenění, proto budou v řízení pokračovat pouze původní žalobci [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0]. Usnesením č.j. 28 C 223/2020-291 ze dne 2.3.2023 řízení mezi žalobci [jméno FO] a [jméno FO] zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 24.3.2023.

6. Podáním ze dne 28.7.2023 žalobci navrhli opětovně změnu žaloby, z důvodu procesního stanoviska žalované, že žalobci nárokovaný pozemek v k.ú. [adresa] není možné vydat z důvodu, že je na něm plánována veřejně prospěšná stavba č. 17/DK/5 – Radlická radiála, a nově požadovali pozemky v k.ú. [adresa] a k.ú. [adresa], které jsou dle jejich názoru vhodné k vydání jako náhradní pozemky a které byly v minulosti ve veřejných nabídkách žalované. Žalovaná požádala o možnost prověření možnosti vydání těchto pozemků, a do dalšího ústního jednání ve věci sdělil, že tyto pozemky nelze vydat z důvodu, že byly v mezidobí směnnou smlouvou převedeny na jinou osobu. Žalobci proto byli opět nuceni změnit svůj návrh a vyhledali jiný pozemek v k.ú. [adresa], jehož část je vhodná k vydání žalobcům. Žalobci za tím účelem nechali vypracovat geometrický plán ing. [jméno FO], ze dne 1.9.2023, č. [hodnota]-86/2023, jímž došlo k oddělení části pozemku odpovídající hodnotou nároku žalobců, která vycházela ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, znaleckého ústavu [právnická osoba], znalecká kancelář, č. [hodnota]-770/2023 ze dne 6.9.2023. Pozemek vzniklý oddělením parc.č. 1429/2 zároveň není dotčen žádnými skutečnostmi, které žalovaná namítala a které by představovaly výlukový důvod pro jejich nevydání.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 13.ledna 2023 uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobci [Jméno zainteresované osoby 0/0], [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] ke dni podání žaloby disponovali nevypořádaným restitučním nárokem ve výši 48 414,67 Kč, jeho výše je mezi účastníky nesporná. Z důvodu úmrtí původní žalobkyně [jméno FO] došlo následně ke sloučení nároků žalobců [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0], kteří disponují dosud nevypořádaným nárokem ve výši 72 622,17 Kč resp. 72 621,83 Kč, celkem tedy 145 244 Kč. Žalobci mají z tohoto důvodu nárok na vydání náhradních pozemků v hodnotě odpovídající jejich restitučnímu nároku, a mohli se tudíž účastnit řady veřejných nabídek. Ohledně původně požadovaného pozemku v k.ú. [adresa] žalovaná namítala, že tento pozemek je z převodu vyloučen, z důvodu, že na části pozemku je plánována veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury – [adresa] – [Anonymizováno]. Ohledně dalších požadovaných pozemků, jak již bylo zmíněno shora, v k.ú. [adresa] a k.ú. [adresa] žalovaná namítala, že je rovněž nelze vydat, neboť již byly převedeny směnnou smlouvou na třetí osobu. Ohledně posledně požadovaného pozemku v k.ú. [adresa], parc.č. [hodnota], žalovaná uvedla, že ve východní části pozemku je v územním plánu navržena plocha pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury – silnice [adresa], což tuto část pozemku činí nezpůsobilou k vydání, uvnitř pozemku na parc. č. [hodnota] dále stojí zařízení provozovatele distribuční sítě elektřiny a plynu, proto by v případě vydání této části pozemku mohlo dojít ke zkomplikování přístupu k tomuto zařízení distribuční sítě.

8. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

9. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a znaleckými posudky předloženými účastníky. Další návrhy na doplnění dokazování účastníci nevznesli a ani soud neshledal potřebu provedení dalšího dokazování.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla v aktuálně projednávaném rozsahu podána důvodně.

11. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Nespornými tvrzeními účastníků a dále rozhodnutím Okresního úřadu Karviná č.j. PÚ 508/R-217/91-Ha ze dne 11.1.1996 a rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 16.10.1996, č.j. PÚ 508/R-217/91-Ha, má soud ze prokázané, že [Jméno zainteresované osoby 0/0], [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] jako oprávněné osoby dle zákona o půdě, nejsou vlastníky původních PK pozemků parc. č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa], obec [adresa], a mají nárok na vydání náhradních pozemků. (prokazováno rozhodnutím OÚ Karviná, a MZe)

13. Mezi účastníky nebylo dále sporováno, že oba žalobci a) [Jméno zainteresované osoby 0/0] a b) [Jméno zainteresované osoby 1/0] jsou osobami oprávněnými dle zákona o půdě, přičemž jejich restituční nároky dosud nebyly zcela vypořádány. Dle sdělení ing. [jméno FO], odborného rady oddělení převodu majetku státu byla aktuální výše zůstatku restitučních nároků [Jméno zainteresované osoby 0/0] částka 48 414,67 Kč, [Jméno zainteresované osoby 1/0] částka 48 414,67 Kč a [jméno FO] částka 48 7414,67 Kč. (prokazováno sdělením SPÚ)

14. Soud dále vycházel z toho, že o dalších nárocích žalobců již v mezidobí bylo rozhodnuto Okresním soudem v Karviné, resp. Krajským soudem v Ostravě, posléze Nejvyšším soudem ČR. Z těchto rozhodnutí lze bez dalšího uzavřít, že žalobci jsou právními nástupci oprávněné osoby – [jméno FO], který dne 25.10.1991 uplatnil svůj nárok na vydání pozemků původní [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], kterým byla žalobcům přiznána náhrada za označené pozemky, které z důvodu jejich zastavění nebylo možno vydat. Cena nevydaných pozemků byla určena znaleckým posudkem ing. [jméno FO]. Soudy všech stupňů v uvedeném řízení bez dalšího konstatovaly, že žalobci se opakovaně průběžně a v mnoha případech hlásili do veřejných nabídek, avšak neúspěšně. Tento stav přitom trvá více než 20 let. Nesporné mezi účastníky dále je, že v tuto chvíli zůstává nevypořádán restituční nárok žalobců [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] jako osob oprávněných dle zákona o půdě co do částky 145 244 Kč. (prokazováno rozsudky OS v Karviné, KS v Ostravě, NS ČR, vyjádřením žalované ze dne 13.1.2023)

15. Soud dále vycházel z toho, že žalobci nechali pro účely tohoto řízení vypracovat geometrický plán ing. [jméno FO], č.j. [Anonymizováno] ze dne 1.9.2023, jímž byla z původního pozemku parc.č. [hodnota], druh pozemku – orná půda, k.ú. [adresa], obec [adresa] o výměře 60 531 m2 oddělena část pozemku nově parc.č. [Anonymizováno] o výměře 15 169 m2, parc.č. [Anonymizováno] o výměře 28 453 m2 a parc.č. [Anonymizováno] o výměře 16 909 m2. Žalobci se po úpravě žalobního petitu domáhali vydání pozemku parc.č. [Anonymizováno] o výměře 28 453 m2, jehož hodnota odpovídá výši dosud nevypořádaného restitučního nároku žalobců dle provedeného ocenění znaleckou kanceláří [právnická osoba], která tento pozemek ocenila hodnotou 143 518,95 Kč. Výše nevypořádaného restitučního nároku obou žalobců je přitom shora uvedených 145 244 Kč. (prokazováno geometrickým plánem ing. [jméno FO], znaleckým posudkem znalecké kanceláře [právnická osoba])

16. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

17. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalobci jsou osobami oprávněnými dle zákona o půdě, mají nárok na vydání náhradních pozemků. Výše jejich dosud nevypořádaného restitučního nároku byla žalovanou učiněna nespornou. Žalobci se až do současné doby proaktivně snažili o vydání náhradních pozemků, účastnili se řady veřejných nabídek o převod náhradních pozemků. I v rámci tohoto řízení svůj žalobní návrh aktualizovali a reagovali na námitky žalované, s cílem dosáhnout pokud možno co nejdříve uspokojení jejich nároků. Žalobci vyhledali vhodný pozemek ve vlastnictví státu, a nechali pro účely tohoto řízení vypracovat geometrický plán k oddělení části pozemku odpovídající jejich restitučnímu nároku, který nechali ocenit znalcem z oboru ekonomika tak, aby hodnota odpovídala jejich nároku.

18. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

19. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému pozemku (zákona o půdě), s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu ČR.

20. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

21. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

22. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě je stanoveno, že oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

23. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiné pozemky, poskytne stát finanční náhradu podle zvláštních předpisů (vyhláška č. 182/1988 Sb.).

24. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

25. Podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“), podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět: a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření9), d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a v prvních a druhých zónách národních parků, g) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) s výjimkou nakládání podle § 3 odst.

4. Jiným právním předpisem podle § 6 odst. 1, písm. a) tohoto zákona je zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

26. Z relevantní judikatury soud uvádí následující :

27. Podle judikatury Nejvyššího soudu je nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek právem, které je vymahatelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1847/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007).

28. Oprávněné osobě je možno poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ačkoli byly v době převodu na stát v evidenci vedeny jako pozemky zemědělské. Soud musí v dané věci vzít především v potaz, zda v dané věci byla vydána např. územně plánovací dokumentace, která dané pozemky předurčuje ke stavebnímu použití, čímž značně zvyšuje jejich hodnotu v momentě jejich převodu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010 ve smyslu výkladových pravidel obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03).

29. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, mají nároky podle § 11 odst. 2 zákona o půdě přednost před prodejem pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb. Pokud nebyl nárok podle zákona o půdě dlouhodobě uspokojen, mají soudy zkoumat, zda nešlo ze strany žalovaného o libovůli či dokonce svévoli při plnění jeho závazku. Žaloba na převod konkrétního pozemku může v takovém případě představovat jediný prostředek proti libovůli. Tyto závěry potvrdil následně Ústavní soud také v nálezu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, a převzal je také Nejvyšší soud, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 170/2008. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 při liknavém postupu žalovaného není třeba vázat důvodnost žaloby na uložení povinnosti žalovanému uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků dle zákona o půdě na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky.

30. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobci jakožto právní nástupci původního oprávněného [jméno FO] jsou oprávněnými osobami s restitučními nároky ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Pozemky původně vlastněné jejich právním předchůdcem nebyly žalobcům vydány dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pro jejich zastavěnost. Žalobci tedy mají nárok na poskytnutí náhradního pozemku prostřednictvím žalované dle ustanovení § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě. Nároky žalobců, resp. jejich právních předchůdců, byly již částečně uspokojeny, část nároku však až do dnešního dne zůstala neuspokojena. Výše tohoto nároku činí pro oba žalobce společně žalovanou nesporovanou částku 145 244 Kč. Postavení žalobců jako oprávněných osob nebylo ostatně zpochybňováno ani žalovanou, ani ostatními soudy, v samostatném souvisejícím řízení o vydání jiných pozemků, a to včetně soudu dovolacího.

31. Soud se proto v souladu s již ustálenou judikaturou dále zabýval otázkou, zda postup žalované při uspokojení nároků žalobců lze označit jako liknavý a zda se žalobci nemohli i přes svůj aktivní přístup dlouhodobě domoci svých práv. Soud v této souvislosti akcentuje to, že žalovaná nároky žalobců v podstatě nesporovala, přesto pokud žalobci v předchozím období podávali žádosti o převody náhradních pozemků z veřejné nabídky, nebyly tyto nároky uspokojeny. Kromě toho i v průběhu tohoto řízení nastala situace, kdy namísto uspokojení konkrétního nároku žalobců na vydání pozemku žalovaná tyto pozemky směnila s třetí osobou a fakticky tak zabránila uspokojení nároku žalobců. Soud v této souvislosti poukazuje na smysl zákona o půdě, tj. co nejdříve a nejsnadněji uspokojit nároky oprávněných osob, což odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5389/2014, dle kterého „Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek [právnická osoba]) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností [právnická osoba] k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem [právnická osoba], přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup [právnická osoba] ČR (nyní pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.“.

32. V projednávané věci se však žalobcům po dobu řady let ze strany žalované, tj. [Anonymizováno] takového postupu nedostávalo, o čemž svědčí zejména celková doba trvání uspokojování nároků žalobců, ale rovněž i postoj žalované a úkony žalované v tomto soudním řízení.

33. Soud proto uzavřel, že popsaný postup žalované při uspokojení nároků žalobců je třeba hodnotit jako liknavý, až svévolný, což ostatně dovodily i ostatní soudy v dalších řízeních týkajících se nároků žalobců, jak shora vyloženo. Ohledně posouzení otázky liknavosti či svévole ze strany žalované pak soud poukazuje na cit. již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozs. Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5389/2014.

34. Vzhledem k výše uvedenému se soud dále zabýval otázkou, zda žalobci jako oprávněné osoby mají nárok na poskytnutí konkrétního náhradního pozemku či pozemků dle svého výběru. I zde lze odkázat na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3611/2018 či sp.zn. 28 Cdo 4271/2010), dle které má oprávněná osoba právo žádat o převod konkrétního pozemku žalobou podanou k soudu z důvodu liknavého či dokonce svévolného jednání žalované. Soud uzavřel, že za situace, kdy žalobci nebyli ani přes jejich aktivní přístup do současné doby zcela uspokojeni, přičemž tato situace trvá řadu let, mají nárok na požadavek na vydání pozemku dle vlastního výběru. Soud se proto dále zabýval i tím, zda je na místě uspokojit restituční nárok žalobců vydáním konkrétního pozemku dle jejich výběru, přičemž v té souvislosti posuzoval soud obecně vhodnost vydání konkrétního pozemku k jeho vydání. Žalobci aktivně svůj požadavek na vydání pozemku přizpůsobili hodnotě jejich nevypořádaného nároku a pozemek nechali rozdělit geometrickým plánem tak, aby prakticky přesně odpovídal nároku žalobců. Tuto hodnotu nechal znalecky ověřit znaleckým ústavem.

35. Uplatněné námitky žalované poukazující na nevhodnost pozemku k vydání, soud s ohledem na to, jaká část nově odděleného pozemku byla žalobci požadována, neshledal důvodnými. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2924/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4010/2019), či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

36. Dle znaleckého posudku je pozemek v celé ploše zemědělsky využíván, v popisných informacích katastru nemovitostí je veden jako orná půda, v územním plánu obce je veden v kategorii NZ – plochy zemědělské – orná půda, kategorii NL – plochy zemědělské – trvalý travní porost a v kategorii Z – krajinná zeleň. Zároveň nebyly zjištěny ani jiné zákonné výluky.

37. Soud proto uzavřel, že vydání tohoto konkrétního pozemku nebrání žádné okolnosti, když hodnotou zcela odpovídá výši dosud nevypořádaného nároku žalobců a nebyly zjištěny ani žádné jiné okolnosti, které by jeho vydání bránily. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. (výrok I.)

38. O povinnosti žalované nahradit žalobcům 1,2 náklady řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 759, 46 Kč, za každého ze žalobců, tj. částka ve výši 3 980 Kč za každý úkon právní služby, z důvodu zastoupení dvou účastníků na straně žalobců snížená o 20%, za celkem 14 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 a. t. (1x převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 2x změna žaloby, 2x vyjádření k odvolání žalované ve věci předb. op. ze dne 18.6.2020 a 9.2.2021, návrh na vydání předb.op. (1/2 mimosmluvní odměny dle ust. § 11 odst. 2 a.t.), 2x změna žaloby s návrhem na vydání předb.op.,5x účast u jednání před soudem dne 16.1.2023, 4.4.2023, 12.6.2023, 25.7.2023, 16.9.2023,) částečné zpětvzetí žaloby, včetně celkem 14-ti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % a dále hotové výdaje na vypracování znaleckého posudku znalce ing. [jméno FO] ve výši 6 120 Kč a znaleckého ústavu [právnická osoba] ve výši 19 817,40 Kč.

39. Celkové náklady žalobců v jimi požadované výši 138 893,40 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě, když pro stanovení lhůty odlišné nebyly shledány žádné důvody (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). (výrok II.)

Poučení