28 C 235/2025 - 69

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení 62 168,62 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 968 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 44 200,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 55 534 Kč ve výši 12 % ročně od 28. 3. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 64,15 % p. a. z částky 46 541,29 Kč za dobu od 28. 3. 2025 do 20. 4. 2025 a úroku ve výši 12 % p. a. z částky 46 541,29 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení, nejvýše však do částky 167 731 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 62 168 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených závazků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou měl žalovaný uzavřít se žalobkyní dne 22. 1. 2024 prostřednictvím své osobní stránky v klientské zóně a emailové komunikace. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 912 Kč, vždy k 20. dni každého měsíce, při sjednané nominální úrokové sazbě 64,15 % p. a. Žalovaný porušil svou povinnost úvěr řádně splácet, neboť hradil splátky pouze dočasně, naposledy dne 16. 1. 2025, a následně se ocitl v prodlení, které u splátky splatné dne 20. 1. 2025 přesáhlo 65 dnů. Tím podle smlouvy došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 3. 2025 a k tomuto dni žalobkyně vyčíslila tzv. novou jistinu ve výši 53 936,12 Kč, tvořenou zbytkem původní nesplacené jistiny a úrokem za poskytnutí úvěru přirostlým do dne zesplatnění. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek dle smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 600 Kč, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 28. 3. 2025 do vyhotovení žaloby, kterou vyčíslila částkou 6 634,62 Kč. Žalobkyně se také domáhá úroku za poskytnutí úvěru z nesplacené části původní jistiny ve výši 46 541,29 Kč od 28. 3. 2025 dále, nejprve při sazbě 64,15 % p. a., a od 21. 4. 2025 při sazbě odpovídající repo sazbě ČNB zvýšené o 8 procentních bodů, tj. 12 % p. a., vše do zaplacení, avšak nejvýše do limitu sjednaného ve smlouvě (120 % částky dle části A smlouvy). Žalovaný na žádnou z uvedených povinností nereagoval ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně svá skutková tvrzení doplnila. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací poskytnutých žadatelem, údajů získaných z databází NRKI, úplných výpisů z bankovního účtu a dalších dostupných zdrojů. Porovnala příjmy a výdaje spotřebitele a zohlednila způsob plnění jeho dosavadních závazků. Součástí posouzení byl také interní automatizovaný prescoring a navazující finální scoring využívající rozhodovací strom, jenž kategorizuje rizika podle dat zadaných klientem a zjištěných z externích registrů. Výsledné posouzení doplnil analytik, který opakovaně zpřesňoval údaje o příjmech a výdajích podle podkladů získaných z objednávkového formuláře, z NRKI i z tzv. analytické zóny. Z výpisů bankovního účtu za období 09/2023–12/2023 zjistila pravidelný měsíční příjem žalovaného, jeho běžné výdaje, a rovněž ověřila jeho identitu, bankovní spojení a zaměstnavatele. Prověřila také to, že žadatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu v režimu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl neplatný a zaměstnavatel nebyl v insolvenčním řízení. Obchodník jednající se žadatelem doporučil úvěr ke schválení. K podkladům dále přiložila ověření v registru NRKI, předsmluvní formulář a další dokumenty osvědčující identitu a příjmovou situaci žadatele. Při hodnocení výdajů žalobkyně vycházela z částek uvedených žadatelem a porovnala je s minimálními výdaji stanovenými poskytovatelem; tam, kde minimální výdaje převýšily částky uváděné žadatelem, pro výpočet použila výdaje vyšší. Po zhodnocení všech dokumentů, jejich vzájemném souladu a po porovnání příjmů a výdajů uzavřela, že úvěr bylo možné poskytnout v požadované výši.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva a že mu byla na účet skutečně vyplacena částka 50 000 Kč. O úvěr žádal z důvodu akutní životní situace, kdy byl jeho otec vážně nemocný, hospitalizovaný v [Anonymizováno] nad Ohří, kam za ním denně dojížděl spolu s matkou. Z důvodu častých cest narůstaly výdaje na pohonné hmoty a poškození rodinného automobilu vedlo k nutnosti financovat jeho opravu. Jelikož mu banka úvěr neposkytla, obrátil se na žalobkyni. Po smrti otce v listopadu 2024 musel spolu s matkou zajistit nové bydlení, vyklidit společně užívaný byt a uhradit náklady na pohřeb. V důsledku této situace přestal úvěr splácet, byť jej zpočátku hradil řádně.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z Výzva k zaplacení – [Jméno žalobkyně]., ze dne 20. 02. 2025 bylo zjištěno, že k datu 20. 2. 2025 byl žalovaný v prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] splatné 20. 1. 2025 a splátky č. [hodnota] splatné 20. 2. 2025. Z tohoto prodlení vyplynula povinnost uhradit náhradu nákladů spojenou s prodlením ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Žalovaný byl upozorněn, že prodlení delší než 65 dnů s úhradou kterékoliv splátky způsobí automatické zesplatnění celého úvěru podle smlouvy. Rovněž byl poučen o tom, že v případě zesplatnění je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru a zákonné úroky z prodlení z celé nové jistiny. K datu výzvy činila výše neuhrazených splátek 5 824 Kč.

6. Dle Výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 24. 3. 2025 vyplývá, že k datu 24. 3. 2025 nebyly uhrazeny splátky č. [hodnota] (20. 1. 2025), č. [hodnota] (20. 2. 2025) a č. [hodnota] (20. 3. 2025). V důsledku prodlení činila náhrada nákladů celkem 600 Kč a smluvní pokuty 998 Kč. Žalobkyně žalovaného znovu upozornila na automatické zesplatnění celého úvěru při prodlení přesahujícím 65 dnů. K datu této výzvy činila celková výše neuhrazených splátek 8 736 Kč.

7. Z Technického popisu procesu sjednání úvěru [Anonymizováno] vyhotoveného žalobkyní vyplývá, že proces sjednání úvěru probíhá prostřednictvím webové aplikace a klientské zóny. Klient vyplňuje osobní údaje, údaje o finanční situaci a údaje nezbytné k posouzení úvěruschopnosti. Dochází k verifikaci emailu a telefonního čísla, k ověření identity a k ověřování údajů v registrech (např. insolvenční rejstřík, NRKI, SOLUS). Klient nahrává požadované podklady, včetně dokladů nezbytných k posouzení úvěruschopnosti. Návrh smlouvy je klientovi generován systémem společně s předsmluvními informacemi a smluvní dokumentace je doručena do jeho klientské zóny i emailem. Podpis smlouvy probíhá pomocí unikátního podpisového/AML kódu zaslaného klientovi. Po akceptaci návrhu poskytovatelem je klient informován o schválení úvěru, doručeny jsou dokumenty se základními parametry úvěru a splátkovým kalendářem a úvěr je vyplacen na účet klienta.

8. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky, datovaného dne 23. 5. 2018, se podává, že společnost [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], je uvedena jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, jemuž bylo ke dni 11. 5. 2018 uděleno povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů, včetně úvěrů jiných než na bydlení.

9. Dle podacího archu [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2025 byla odesílatelem zásilek uvedených v archu společnost [právnická osoba]. a mezi adresáty se nachází i žalovaný [Jméno žalovaného] na adrese [adresa]. Zásilka určená žalovanému byla vedena pod podacím číslem RR 12838168 [právnická osoba] 279.

10. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 3. 2025, vystaveného společností [Jméno žalobkyně]., soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky úvěru ve smlouvě č. [hodnota] po dobu 65 dnů, a tím došlo k automatickému zesplatnění všech závazků z této smlouvy. Ke dni zesplatnění činila výše dlužné částky 55 534 Kč, skládající se ze zbývající dlužné jistiny 46 541,29 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 7 394,83 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč a náhrady nákladů spojených s prodlením ve výši 600 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě a upozorněn na možnost soudního a následného exekučního vymáhání v případě neuhrazení.

11. Z Karty klienta [Jméno žalovaného] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému dne 22. 1. 2024 vyplacena částka 50 000 Kč. Nominální výše úvěru činila 139 776 Kč a doba splácení byla stanovena na 48 měsíců. Do data tisku listiny (28. 7. 2025) žalovaný uhradil celkem 32 032 Kč, přičemž nesplacená nová jistina činila 53 936,12 Kč. Z listiny dále vyplývá, že žalovaný hradil splátky nepravidelně; splátka č. [hodnota] splatná 20. 12. 2024 byla uhrazena až 16. 1. 2025 a následné splátky č. [hodnota] a 13 nebyly uhrazeny vůbec, což vedlo ke vzniku prodlení, které bylo u splátky č. [hodnota] evidováno v délce 189 dnů. Dne 26. 3. 2025 byla žalovanému zaúčtována smluvní pokuta a ke stejnému datu byla žalovaná suma vedena ve výši 55 534 Kč. Soud dále zjistil, že ke dni vyhotovení listiny byl aktuální dluh po splacení evidován ve výši 55 534,12 Kč a že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], s uvedeným kontaktním telefonem a emailem.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl advokátem žalobkyně upozorněn na zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 3. 2025 v důsledku prodlení s úhradou splátky po dobu 65 dnů. Zesplatněná částka byla vyčíslena celkovou výší 55 534 Kč, tvořenou novou jistinou 53 936,12 Kč, smluvními pokutami 998 Kč a náhradou nákladů 600 Kč. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě těchto částek a k uhrazení běžící smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 53 936,12 Kč ode dne 28. 3. 2025, která ke dni vyhotovení výzvy činila 5 609,76 Kč. Z výzvy rovněž plyne, že žalovaný byl vyrozuměn o povinnosti hradit úrok z nesplacené jistiny ve výši 46 541,29 Kč podle smluvní sazby 64,15 % p. a., a ode dne 91. dne prodlení pak ve výši odpovídající repo sazbě ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. V listině jsou uvedena i upozornění na možnost soudního vymáhání a možné zvýšení dluhu o náklady řízení při neuhrazení ve lhůtě 15 dnů.

13. Z Výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že dotaz na žalovaného byl proveden dne 22. 1. 2024 v 15:48 hodin, tedy v den sjednání předmětného úvěru. Z výpisu vyplývá totožnost žalovaného, jeho adresa a rodné číslo. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má evidované žádosti o úvěry u dvou dalších finančních institucí a že celková jeho expozice vůči úvěrovým a obdobným produktům činila ke dni dotazu 572 866 Kč. Výpis rovněž eviduje dluh po splatnosti v částce 2 445 Kč. Z listiny je patrné, že tato data byla zahrnuta do automatizovaného interního scoringu, který je součástí procesu posouzení úvěruschopnosti.

14. Z Dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu se podává, že dne 22. 1. 2024 byla z účtu žalobkyně odepsána částka 50 000 Kč jako platba na účet žalovaného vedený u banky s číslem [č. účtu]. Transakce byla identifikována variabilním symbolem odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy 9300413435 a popsána jako „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“, což dokládá skutečné vyplacení sjednané úvěrové částky žalovanému.

15. Z Důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny vyplývá, že žalovaný [Jméno žalovaného], RČ [RČ], měl ke smlouvě č. [hodnota] zpřístupněny v klientské zóně žalobkyně dne 22. 1. 2024 všechny podstatné dokumenty týkající se uzavření úvěru. Předsmluvní formulář a návrh smlouvy byly doručeny do klientské zóny v 17:03 hod., úvěrová smlouva byla umístěna v 17:34 hod. a oznámení o schválení úvěru v 17:36 hod. Součástí listiny je i odkaz na konkrétní osobní stránku klienta v rámci klientské zóny, což potvrzuje zpřístupnění dokumentů žalovanému v rámci sjednaného elektronického způsobu komunikace.

16. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 15. 12. 2023 připsán příjem ze zaměstnání ve výši 29 583 Kč od společnosti [právnická osoba] Současně soud zjistil, že účet žalovaného nesl opakované zátěže vyplývající z jeho dalších finančních závazků – mimo jiné byly prováděny splátky spotřebitelského úvěru, splátky kreditní karty, splátky jiného úvěru a úhrady pojistných plateb. Z výpisu rovněž plyne, že žalovaný využíval bankovní účet aktivně, měl více pravidelných odchozích plateb a jeho účet se pohyboval v záporném zůstatku, když konečný stav účtu k 31. 12. 2023 činil –7,56 Kč. Výpis prokazuje strukturu příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením úvěru poskytovaného žalobkyní.

17. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný měl po celý měsíc veden u [právnická osoba]. běžný účet č. [č. účtu], na němž byl na počátku období zůstatek 5 738,72 Kč a na konci období zůstatek 789,99 Kč. Celkové příjmy za dané období činily 34 727,37 Kč a celkové výdaje 39 676,10 Kč. Dne 15. 9. 2023 byla na účet připsána mzda od zaměstnavatele [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 28 620 Kč, označená jako „MZDY“, což dokládá pravidelný pracovní příjem žalovaného. Současně výpis prokazuje pravidelné platby vyplývající z jeho existujících závazků, zejména splátky spotřebitelského úvěru, splátky kreditní karty a další platby v rámci trvalých příkazů (např. pojistné, platby mobilního operátora). Zřetelně se opakují karetní transakce ve prospěch provozovatele sázkové kanceláře (GOPAY *[Anonymizováno].CZ), jakož i platby za služby společnosti Google a výběry hotovosti z bankomatů. Z těchto údajů soud dovodil, že žalovaný v rozhodné době disponoval měsíčním příjmem ze zaměstnání, avšak účet zatěžoval výraznými výdaji, včetně splátek více úvěrů a opakovaných plateb souvisejících s hazardními hrami, přičemž částka jeho měsíčních odchozích plateb přesahovala jeho příjmy, a zůstatek účtu se tak postupně snižoval až na hodnotu výrazně pod 1 000 Kč.

18. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 789,99 Kč a konečný zůstatek byl –12 Kč, tedy účet byl ke konci období v nepovoleném debetu. Celkové příjmy dosáhly 38 832,32 Kč, zatímco celkové výdaje činily 39 634,31 Kč. Dne 13. 10. 2023 obdržel žalovaný znovu mzdu od téhož zaměstnavatele ve výši 28 660 Kč, opět označenou jako „MZDY“. Výpis dokládá souběh více finančních závazků – vedle splátek úvěru a spotřebitelského úvěru jsou zaznamenány pravidelné trvalé příkazy na pojistné a další platby, četné karetní transakce na Tipsport prostřednictvím GOPAY, platby za pohonné hmoty a opakované výběry hotovosti z bankomatů. Soud z toho zjistil, že žalovaný vedl velmi zatížený účet, kdy příjmy byly z velké části okamžitě odčerpávány na splátky úvěrů, pravidelné platby a hazardní hry, a že ke konci měsíce se dostal do záporného zůstatku, přestože mu byla v průběhu měsíce vyplacena mzda v částce přesahující 28 000 Kč.

19. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 je zřejmé, že počáteční zůstatek na účtu byl –12 Kč a konečný zůstatek –10,08 Kč, tedy účet byl po celé období veden v záporných hodnotách, byť v relativně nízké výši. Celkové příjmy za tento měsíc činily 34 584 Kč a celkové výdaje 34 582,08 Kč. Dne 15. 11. 2023 byla na účet připsána mzda od PARKER HANNIFIN INDU ve výši 31 984 Kč, opět jako „MZDY“. Stejně jako v předchozích měsících byl účet zatěžován splátkami úvěru, splátkami kreditní karty, pravidelnými trvalými příkazy na pojistné a další platby, a rovněž karetními transakcemi (včetně plateb přes GOPAY a nákupů u Google), přičemž ke konci měsíce po zúčtování úroků a poplatků zůstal účet opět v mírném nepovoleném debetu. Z těchto údajů soud zjistil, že žalovaný měl relativně stabilní měsíční příjem ze zaměstnání, nicméně jeho finanční situace byla dlouhodobě zatížena souběhem více úvěrových a jiných závazků a častými platbami na hazardní hry, což vedlo k tomu, že jeho účet se trvale pohyboval na hranici či mírně pod hranicí nuly.

20. Z Předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že poskytovatelem úvěru je společnost [Jméno žalobkyně]., a že úvěr byl sjednáván jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Z formuláře vyplývá, že smlouva byla uzavírána prostřednictvím zabezpečené klientské zóny a emailové komunikace, přičemž klient měl k dispozici jedinečné přístupové údaje a předem mu byl poskytnut návrh smlouvy na trvalém nosiči dat. Formulář obsahuje základní parametry úvěru: dobu trvání 48 měsíců, výši jednotlivé měsíční splátky 2 912 Kč, celkovou částku splatnou klientem ve výši 139 776 Kč, pevnou roční úrokovou sazbu 64,15 % a předpokládanou roční procentní sazbu nákladů (RPSN) 86,81 %. Soud dále zjistil, že formulář obsahuje podrobný popis nákladů v případě prodlení, včetně smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším než 30 dní, a náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení přesahujícím 15 dní. Uvedena je i skutečnost, že pokud se klient ocitne v prodlení delším než 65 dní, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru. Formulář dále potvrzuje, že poskytovatel využívá při posouzení úvěruschopnosti klienta informace z registrů SOLUS, NRKI a dalších databází.

21. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota], podepsané žalovaným dne 22. 1. 2024 v 17:34:19 prostřednictvím jedinečného autorizačního kódu zaslaného SMS zprávou, bylo zjištěno, že žalovanému byl sjednán úvěr ve výši 50 000 Kč, s celkovou částkou splatnou ve výši 139 776 Kč, splatný v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 912 Kč splatných každý měsíc k 20. dni. Smlouva stanoví roční úrokovou sazbu 64,15 %, RPSN ve výši 86,81 % a jednorázový poplatek za případný odklad splátky ve výši 199 Kč. Soud zjistil, že smlouva obsahuje i ustanovení o tom, že poskytovatel provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti na základě klientem předložených dokladů a získaných informací. Smlouva dále uvádí, že klient před podpisem obdržel všechny předsmluvní informace, jejich vysvětlení a neodvolatelně učinil nabídku na uzavření smlouvy. Ze smlouvy se podává, že úvěr je splácen anuitně, přičemž v každé splátce je zahrnuta část jistiny a část úroku. Dále soud zjistil, že smlouva obsahuje podrobná ujednání o sankcích pro případ prodlení: smluvní pokutu 499 Kč za splátku v prodlení delším než 30 dnů, náhradu nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení delším než 15 dnů, a dále ustanovení o automatickém zesplatnění úvěru při prodlení delším než 65 dnů. Ke dni zesplatnění se podle smlouvy nesplacená jistina, úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů stávají součástí tzv. nové jistiny úvěru. V případě neuhrazení této nové jistiny v den zesplatnění vzniká klientovi povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i zákonné úroky z prodlení. Soud dále zjistil, že smlouva obsahuje rovněž prohlášení klienta, že nemá žádné splatné závazky vůči třetím osobám, nenachází se v úpadku ani v hrozícím úpadku, nebyl proti jeho osobě podán insolvenční návrh a že všechny údaje uvedené ve smlouvě jsou pravdivé a úplné.

22. Z Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 22. 1. 2024 soud zjistil, že poskytovatel [Jméno žalobkyně]. téhož dne akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru a doručením oznámení do jeho osobní schránky v klientské zóně byla smlouva uzavřena. Součástí oznámení byly i základní parametry úvěru, a sice že žalovanému byl schválen bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, s celkovou částkou splatnou ve výši 139 776 Kč, s dobou splácení 48 měsíců a měsíční splátkou 2 912 Kč splatnou vždy k 20. dni v měsíci. Dále byla stanovena pevná zápůjční úroková sazba 64,15 % ročně, RPSN ve výši 86,81 % a poplatek za jednorázový odklad splátky ve výši 199 Kč. Úvěr měl být dle listiny vyplacen prostřednictvím platebního systému ThePay a klientovi bylo zasláno jedno vyhotovení smlouvy s akceptační doložkou a splátkový kalendář.

23. Z účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že v době sjednání úvěru hospodařil s měsíčním rozpočtem bez finanční rezervy a veškeré příjmy spotřebovával na běžné životní výdaje. Žil ve společné domácnosti s matkou, dvěma bratry a nemocným otcem. Všichni členové domácnosti měli vlastní příjem – žalovaný i jeho bratři ze zaměstnání, rodiče z důchodu. O úvěr žádal žalovaný proto, že otec byl dlouhodobě nemocný a hospitalizovaný v [Anonymizováno] nad [Anonymizováno], kam rodina denně dojížděla, což zvyšovalo náklady na pohonné hmoty. Během hospitalizace došlo k poruše rodinného automobilu, a žalovaný potřeboval prostředky na jeho opravu. Bankovní úvěr mu poskytnut nebyl, proto se obrátil na žalobkyni. Poskytl jí tři výpisy z účtu a tři výplatní pásky, stejně jako kopii občanského průkazu. Z prostředků úvěru financoval opravu vozidla a zbytek použil na výdaje domácnosti, zejména na cesty za otcem do zdravotnického zařízení. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyní měl žalovaný další závazky – úvěr a kreditní kartu u banky – které v té době splácel. Příležitostně sázel u společnosti Tipsport, nikoli však ve vysokých částkách. Uvedl rovněž, že mu finančně vypomáhali bratři. Úvěr zpočátku splácel řádně, po úmrtí otce v listopadu 2024 však musel s matkou zajistit nové bydlení, vyklidit společně užívaný byt a hradit náklady na pohřeb, což vedlo k jeho platební neschopnosti a následnému přerušení splácení.

24. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

25. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla dne 22. 1. 2024 elektronicky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, splatný v 48 měsíčních splátkách po 2 912 Kč, s celkovou splatnou částkou 139 776 Kč a se sjednanou roční úrokovou sazbou 64,15 % a RPSN 86,81 %. Úvěr byl téhož dne vyplacen na bankovní účet žalovaného prostřednictvím platebního systému ThePay.

26. Žalovaný úvěr zpočátku hradil, avšak splátka splatná dne 20. 12. 2024 byla uhrazena opožděně a splátky splatné od 20. 1. 2025 již uhrazeny nebyly. Prodlení žalovaného přesáhlo 65 dnů, a proto došlo podle smlouvy ke dni 26. 3. 2025 k automatickému zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 55 534 Kč, tvořená zejména nesplacenou jistinou 46 541,29 Kč, úrokem do dne zesplatnění, smluvními pokutami a náhradami nákladů spojených s prodlením. Žalovaný přes výzvy poskytovatele dluh neuhradil.

27. Z podkladů předložených žalobkyní soud zjistil, že před poskytnutím úvěru byl proveden standardní proces posouzení úvěruschopnosti, založený na údajích z registrů NRKI a SOLUS, na výpisech z účtu žalovaného a na dokumentech poskytnutých žadatelem. Výpisy z účtu žalovaného za období září až prosinec 2023 prokazují stabilní příjem ze zaměstnání, avšak zároveň vysokou úroveň pravidelných výdajů, zatížení účtu splátkami jiných úvěrů, karetními platbami včetně plateb provozovatelům hazardních her a opakované pohyby v záporném zůstatku.

28. Ze samotné výpovědi žalovaného soud zjistil, že v době sjednání úvěru žil ve společné domácnosti s rodiči a dvěma bratry, bez finančních rezerv, s již existujícími závazky u banky, a že si úvěr sjednal z důvodu náhlé životní situace spojené s vážnou nemocí otce a potřebou financovat provoz rodinného automobilu a náklady na cesty do zdravotnického zařízení. Soud má dále za prokázané, že přerušení splácení nastalo v souvislosti s úmrtím otce a následnými zvýšenými náklady domácnosti.

29. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost úvěr řádně a včas splácet, a že žalobkyně uplatnila nárok odpovídající zesplatněné části úvěru. Žalobkyni se podařilo prokázat všechny rozhodné skutečnosti listinnými důkazy, zatímco žalovaný existenci dluhu ani sjednání úvěru nezpochybnil.

30. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

31. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

32. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi účastníky byla dne 22. 1. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to jako bezúčelový úvěr určený pro potřeby žalovaného jako fyzické osoby mimo rámec jeho podnikatelské činnosti. Úvěr byl sjednán v elektronické podobě, schválen prostřednictvím klientské zóny a vyplacen na účet žalovaného. Současně byla sjednána povinnost žalovaného úvěr postupně vracet ve 48 měsíčních splátkách, zahrnujících jak jistinu, tak úrok.

33. Smluvní ujednání mezi účastníky naplňují pojmové znaky odložené úhrady peněžitého plnění poskytované spotřebiteli, včetně návratu poskytnutých prostředků a úhrady sjednaných nákladů a na smluvní vztah účastníků dopadá právní režim zákona o spotřebitelském úvěru. Tento režim se vztahuje jak na vznik smlouvy, tak na její náležitosti, informační povinnosti věřitele, způsob posouzení úvěruschopnosti, jakož i na následky prodlení spotřebitele a případné zesplatnění úvěru.

34. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem]).

36. Žalobkyně k výzvě soudu snesla tvrzení o tom, jakým konkrétním způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy schopen povinnosti z ní plynoucí plnit.

37. Soud má ovšem po provedeném dokazování za to, že na základě informací, které měla žalobkyně k dispozici při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, k závěru o jeho schopnosti dostát dalšímu úvěrovému závazku v požadovaném rozsahu dospět nemohla. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce září až prosinec 2023 vyplývá, že žalovaný, ačkoli pobíral pravidelný příjem ze zaměstnání v řádu přibližně 28–32 000 Kč měsíčně, finanční prostředky v krátkém časovém úseku po připsání mzdy na účet spotřeboval na splácení více stávajících úvěrových a obdobných závazků, platby za služby (mobilní operátor, pojištění) a opakované karetní transakce včetně plateb subjektům provozujícím sázkové a herní služby, a v důsledku toho se stav bankovního účtu opakovaně dostával do záporného zůstatku či se pohyboval těsně nad nulou. Již samotný průběh takto zachyceného hospodaření svědčí o tom, že žalovaný nebyl schopen vytvářet žádnou finanční rezervu a jeho likvidní situace byla dlouhodobě napjatá.

38. Z výpisu z nebankovního registru dále plyne, že žalovaný měl ke dni sjednání předmětného úvěru výraznou expozici vůči jiným poskytovatelům úvěrových a obdobných produktů, a to v souhrnné výši přesahující půl milionu korun, a u jeho osoby byl evidován i dluh po splatnosti. Tyto údaje objektivně dokládají, že žalovaný byl již v době podání žádosti o úvěr významné zadlužen, s rizikem platební neschopnosti. V kombinaci se zjištěním, že žalovaný splácel jak bankovní úvěr, tak kreditní kartu a další závazky, a současně disponoval pouze jediným běžným příjmem ze zaměstnání, nelze takové zadlužení považovat za zanedbatelné či běžné.

39. Za daných okolností nelze přijmout, že by odborně pečlivý věřitel mohl uzavřít, že žalovaný bude po dobu 48 měsíců schopen pravidelně hradit další závazek v podobě měsíční splátky 2 912 Kč, navíc při sjednané úrokové sazbě 64,15 % p. a. a celkovém zatížení ve výši téměř 140 000 Kč, aniž by došlo k nepřiměřenému prohloubení jeho zadlužení a reálnému riziku platební neschopnosti. To platí tím spíše, že žalobkyně z přiložených výpisů musela zjistit nejen existenci více souběžných úvěrů, ale i opakované výběry hotovosti a platby na hazardní hry, které snižovaly disponibilní část příjmů, jež mohla být použita na splácení dalšího úvěru.

40. Za této situace závěr žalobkyně, že žalovaný je ke dni uzavření smlouvy schopen závazek ze smlouvy o úvěru řádně plnit, neodpovídá objektivně zjistitelnému stavu jeho majetkových a příjmových poměrů. Proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl dle názoru soudu veden s takovou hloubkou a obezřetností, jakou lze po profesionálním poskytovateli úvěru spravedlivě požadovat, a žalobkyně z konkrétně zjištěných skutečností nemohla v dobré víře dovodit, že žalovaný bude po celou sjednanou dobu úvěr schopen bez závažného ohrožení svého finančního zázemí splácet.

41. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

42. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

43. Podle § 1796 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

44. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

45. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ 46. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“ 47. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

48. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný se při sjednání předmětného úvěru nacházel v objektivně obtížné životní situaci. Byl bez finanční rezervy, dlouhodobě zatížen více souběžnými úvěry a jeho běžný účet trvale osciloval kolem nuly. Do těžké situace se dostal především v důsledku závažného onemocnění otce, každodenního dojíždění do nemocnice a nutnosti financovat opravu automobilu, přičemž prokázal, že mu banka úvěr neposkytla. Tyto okolnosti vykreslují prostředí zvýšené zranitelnosti a momentálního rozrušení, v němž se rozhodoval o další finanční zátěži.

49. Za takového stavu je zřejmé, že mezi stranami vznikl vztah, v němž si účastníci nebyli fakticky rovni co do postavení, zkušeností a přístupu k informacím. Žalovaný jako spotřebitel nevykazoval finanční ani odbornou způsobilost posoudit důsledky úvěru s extrémně vysokým úrokovým zatížením; žalobkyně naopak jako profesionální poskytovatel úvěrů disponovala nadstandardní odborností, know-how, přístupem k registrům a technologickým zázemím.

50. V řízení bylo prokázáno, že úvěr byl sjednán za zcela mimořádných podmínek – s roční úrokovou sazbou 64,15 % a RPSN 86,81 %, tedy hodnotami mnohonásobně převyšujícími úrokové sazby obvyklé na trhu. Výše sjednaných nákladů výrazně přesahovala i hranici, kterou judikatura připouští jako případné ospravedlnění při vyšší rizikovosti klienta. Jejich výše se pohybovala v pásmu, které lze podle judikatury Nejvyššího soudu považovat za excesivní a vybočující ze standardů poctivého obchodního styku.

51. Současně ze zjištěného skutkového stavu plyne, že žalovaný trpěl tíživou životní situací a jednal pod tlakem okolností, které omezovaly jeho schopnost kvalifikovaně posoudit přiměřenost smluvních podmínek. Taková kombinace objektivní tísně a nerovného postavení stran vylučovala možnost spravedlivého vyjednávání. Ve spojení s extrémním nepoměrem hodnot poskytnutého plnění a plnění, které měl žalovaný vracet, vede tento stav k závěru, že právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru, zasahuje do sféry jednání hrubě odporujících dobrým mravům.

52. Soud zde přihlíží i k tomu, že úvěr byl sjednán elektronicky bez osobního jednání, v rychlém schvalovacím procesu a bez individuálního posuzování okolností na straně žalovaného, ačkoliv z výpisů z účtu muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný není schopen dlouhodobě splácet závazek tohoto rozsahu. Mechanické posouzení rizika bez zohlednění jeho skutečné ekonomické situace prohlubuje závěr o nerovnocennosti vztahu.

53. Při posouzení smlouvy jako celku, jak požaduje ustálená judikatura, vyplývá, že jednotlivá ujednání nefigurují izolovaně, ale v komplexu vytvářejí právní vztah, který je výrazně jednostranně nevýhodný pro spotřebitele a jehož podstatou je ekonomické vykořistění zranitelné osoby. Tato disproporce naplňuje definiční znaky právního jednání v tísni za hrubě nepoměrného plnění a zároveň představuje ujednání, která se příčí dobrým mravům.

54. Soud proto uzavírá, že právní jednání, jímž byla uzavřena smlouva o úvěru, vykazuje znaky smlouvy sjednané v tísni za hrubého nepoměru plnění, a obsah ujednání o ceně úvěru odporuje dobrým mravům. Smlouva je tak neplatná i podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy v důsledku sjednání lichvářského úroku.

55. Oba shora rozvedené důvody neplatnosti vedou k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. V případě, že by nebylo možné dovodit neplatnost podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, byla by smlouva neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro lichvu a rozpor s dobrými mravy.

56. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

57. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

58. Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které byly dne 22. 1. 2024 připsány na jeho účet. Žalovaný z těchto prostředků uhradil několik splátek, avšak jejich souhrn byl prokazatelně nižší než poskytnutá jistina. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen vydat žalobkyni pouze to, oč se na její úkor bezdůvodně obohatil – tedy toliko částku skutečně přijaté jistiny, poníženou o vše, co jí již ze svého plnil. Nárok žalobkyně se proto může vztahovat výhradně k rozdílu mezi poskytnutými prostředky a úhradami žalovaného.

59. Při absenci platné smlouvy nemůže žalobkyně požadovat nic navíc nad rámec vydání skutečně poskytnuté jistiny. Úroky, smluvní pokuty, náhrady nákladů či jakékoliv další platby sjednané ve smlouvě nelze v režimu bezdůvodného obohacení přiznat, neboť tyto nároky nemají oporu v platném právním jednání a jejich účelem by bylo zachovat ekonomický prospěch, který žalobkyně získala pouze na základě neplatné smlouvy. K plnění takové povahy chybí zákonný důvod.

60. Soud tedy uzavírá, že pokud žalobkyně plnila na základě neplatné smlouvy, má právo pouze na vrácení částky skutečně vydané žalovanému, nikoli na úhradu smluvních úroků či sankcí. Rozsah jejího nároku se proto omezuje výlučně na vypořádání bezdůvodného obohacení v rozsahu rozdílu mezi poskytnutými prostředky a tím, co žalovaný uhradil, tj. 50 000 Kč (přijatá jistina) – 32 032 Kč (již uhrazeno) = 17 968 Kč. Tato částka představuje celý rozsah bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit..

61. Hmotněprávní splatnost bezdůvodného obohacení se posuzuje podle speciální úpravy v § 87 ZoSÚ. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve než na základě výzvy poskytovatele k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. (srov. článek [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem] v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221).

62. Výzva k plnění je tedy nutnou podmínkou vzniku povinnosti plnit. Podle § 1958 odst. 2 o. z. není-li sjednána doba plnění, plní se na výzvu, a to bez zbytečného odkladu po takové výzvě. Teprve od okamžiku doručení výzvy do dispozice dlužníka začíná běžet „doba přiměřená možnostem spotřebitele" podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

63. V projednávané věci byla jako výzva k plnění předložena pouze předžalobní výzva k úhradě, jejíž odeslání je prokázáno pouze poštovním podacím archem. Podací arch však prokazuje pouze předání zásilky k poštovní přepravě, nikoliv její doručení do dispozice adresáta.

64. Za prvou prokazatelně doručenou výzvu k plnění lze tedy považovat až samotnou žalobu, která byla žalovanému doručena spolu s předvoláním k jednání.

65. Podle judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) platí, že pokud žalovaný zůstane v řízení pasivní a soud rozhoduje jen podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, pak rozsudek, kterým soud stanoví lhůtu k plnění, má konstitutivní povahu teprve jím je stanovena splatnost dlužné jistiny. Z toho vyplývá, že žalovaný se do vyhlášení rozsudku nemohl ocitnout v prodlení s plněním a nárok na úrok z prodlení může vzniknout až po marném uplynutí lhůty stanovené tímto rozsudkem.

66. Soud se dále zabýval otázkou, zda je namístě žalovanému stanovit povinnost uhradit dlužnou částku ve splátkách podle § 87 ZoSÚ. Jelikož se žalovaný k věci vyjádřil, soud nevycházel pouze z kritéria uvedeného v § 87 odst. 1 ZoSÚ, ale zabýval se i jeho osobními, sociálními a majetkovými poměry tak, jak vyplynuly z provedeného dokazování. Soud proto při úvaze o přiměřené výši splátky vycházel z kombinace těchto skutečností: stabilní, avšak zatížený příjem žalovaného, jeho dosavadní platební morálka, která se zhoršila v souvislosti s objektivní životní událostí, nikoli úmyslným neplněním, celková sociální situace žalovaného včetně závazků vůči rodině, ale i přiměřená rovnováha mezi zájmem věřitele na splacení dluhu a zájmem spotřebitele na tom, aby nebyl vystaven nepřiměřené finanční zátěži. Splátka ve výši 1 000 Kč měsíčně, jíž soud k vrácení přijatého plnění určil, představuje částku, která žalovanému umožní dluh postupně splatit, aniž by jej uvrhla do existenčních obtíží, a zároveň s ohledem na jeho příjem, výdaje i dřívější platební chování vyznívá jako reálně splnitelná. Takto stanovená splátka odpovídá kritériu přiměřenosti a plní účel § 87 ZoSÚ, jímž je vyvážit ochranu spotřebitele s oprávněným zájmem věřitele na uspokojení jeho pohledávky.

67. Soud nepřehlédl, že žalovaný v řízení tvrdil okolnosti objektivní životní zátěže, avšak zároveň neprokázal, že by jeho finanční situace byla natolik nepříznivá, aby nebyl schopen hradit ani minimální částky. Výši 1 000 Kč tak soud považuje za přiměřenou i proto, že žalovaný v minulosti pravidelně splácel částky řádově vyšší a z dokazování nevyplývá, že by nyní nebyl schopen hradit částku alespoň v tomto rozsahu. Uložit vyšší splátky by však s ohledem na napjatý rozpočet žalovaného neodpovídalo zásadě přiměřenosti.

68. Soud proto žalovanému stanovil splátkový kalendář s měsíční splátkou 1 000 Kč, s tím, že soudní rozhodnutí má v této části konstitutivní povahu a splatnost dluhu nastává postupně podle stanovených splátek. Nárok na případný úrok z prodlení proto může vzniknout teprve po marném uplynutí jednotlivých splátek.

69. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z., ten nemohl být žalobkyni přiznán za vymezené období ani z částky 17 968 Kč, neboť splatnost zbývající části jistiny u neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru doposud nenastala.

70. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci převážný procesní úspěch, neboť žalobkyní uplatněný nárok byl výrazně modifikován právním posouzením neplatnosti smlouvy a povinnost žalovaného byla omezena jen na vydání bezdůvodného obohacení. Za běžných okolností by mu proto náleželo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni v poměru jeho úspěchu ve věci vzhledem k úspěchu žalobkyně. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal a soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich zaplacení nepřiznal.