28 C 24/2022-221

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 191 250 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 88 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 103 250 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 890 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované jednak náhrady škody ve výši 1 053 940,01 Kč a jednak nemajetkové újmy ve výši 191 250 Kč, to vše v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 236/2010. Žalobce ve svých tvrzeních popsal, že namítané řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a také, že nalézací soud v rámci svých rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor a pokyny soudu odvolacího. Soud prvého stupně v řízení, kterým se žalobce proti žalovaným domáhal částky 8 561 700 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ze smluv o spolupráci uzavřených mezi původním žalobcem a původními žalovanými dne 13. a [datum] rozhodl rozsudkem ze dne [datum] tak, že žalobu zamítl. Na základě podaného odvolání Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že soudu I. stupně uložil, aby doplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomika a z oboru stavebnictví ke zjištění obvyklé hodnoty standardních činností nutných k dosažení takové fáze přípravy vybudování příslušné infrastruktury na předmětných pozemcích původních žalovaných podle smluv o spolupráci, jaká byla fakticky původním žalobcem dosažena, a to v ocenění v obvyklých cenách ke dni skončení smluvního vztahu mezi účastníky řízení. Soud I. stupně ve věci rozhodl druhým rozsudkem ze dne [datum], přičemž nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu a nedoplnil dokazování podle jeho pokynů. Odvolací soud pak usnesením ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně opět zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s rozhodnutím, že má věc projednat jiný soudce. Ani nový soudce však nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu a nepřistoupil k provedení dokazování znaleckým posudkem, tudíž pro pasivitu soudu si žalobce nechal sám zpracovat znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], znalce v oboru stavebnictví. Teprve až dne [datum] soud I. stupně usnesením ustanovil znalce za účelem zpracování nového znaleckého posudku – znalecký ústav [právnická osoba] Tento znalecký posudek pak byl doplněn dodatkem ze dne [datum]. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně žalobě částečně vyhověl a přiznal žalobci částku ve výši 317 419 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku žalobní návrh zamítl. Krajský soud v Praze na základě shodného návrhu účastníků řízení usnesením ze dne [datum] schválil soudní smír. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou uvedeného řízení vznikla škoda spočívající v nákladech na odměnu právního zástupce žalobce, a to v rozsahu doby, která podle žalobce byla nepřiměřená, tj. to po datu [datum], kdy bylo vydáno druhé zrušující usnesení Krajského soudu v Praze do skončení řízení. Žalobce fakticky neměl možnost uplatnit náhradu těchto nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť tento opakovaně rozhodoval v neprospěch žalobce. Výše nákladů řízení 950 170,41 Kč představuje jednu třetinu z celkových nákladů na odměnu právního zástupce žalobce, která byla stanovena ve výši 3 087 866,75 Kč včetně DPH za období od začátku do konce řízení. Za třetí fázi řízení před odvolacím soudem pak žalobce nárokuje za úkon právní služby – odvolání žalobce proti třetímu rozsudku soudu I. stupně a účast na jednání s protistranou při schválení smíru částku ve výši 103 769,60 Kč včetně DPH, celkem tedy žalobce majetkovou škodu vyčíslil částkou 1 053 940,01 Kč. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení, žalobce sdělil, že uvedený spor nepovažoval za obtížný, jednalo se o spor běžný. V řízení byly vyhotoveny dva znalecké posudky, avšak právě nečinnost soudu I. stupně ve vztahu k těmto posudkům je jednou z hlavních příčin, kvůli které došlo k nepřiměřené délce řízení. Z tohoto důvodu žalobce navrhl navýšit základní částku o 20 %. Žalobce se pak na délce řízení žádným způsobem nepodílel, naopak aktivně se zasazoval o ukončení řízení tím, že nechal zpracovat znalecký posudek z vlastní iniciativy. Za toto své chování žalobce navrhl navýšení základní částky o 20 %. Z důvodu postupu orgánů státu v rámci řízení, kterým soud I. stupně přispěl k nepřiměřené délce řízení, žalobce navrhl navýšit základní částku o 20 % a z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce, resp. významu zásadního požadoval navýšení o 50 %. Žalobce tedy nemajetkovou újmu vyčíslil částkou 191 250 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 1 245 190,01 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 236/2010. K projednání žádosti došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že v řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Dále žalovaná ve vyjádření stručně zkonstatovala průběh posuzovaného řízení a uzavřela, že vzhledem k tomu, že usnesení, kterým bylo řízení pravomocně skončeno (usnesení o schválení soudního smíru) nabylo právní moci dne [datum] a jelikož žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované až dne [datum], byl tento nárok s ohledem na šestiměsíční promlčecí dobu podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. již promlčen. K nároku na majetkovou škodu se žalovaná vyjádřila tak, že ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb. může náhradu nákladů řízení poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost tak učinit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Žalobcem namítané náklady nelze považovat za náklady řízení podle § 31zákona, jelikož nebyly vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. O těchto nákladech pak bylo pravomocně rozhodnuto již v rámci posuzovaného řízení.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 21.11.2022, čj. 28 C 24/2022-168 tak, že žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 245 180,01 Kč s příslušenstvím, zamítnul (výrok I.) a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci k rukám žalované (výrok II.). Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že nárok na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 231/2010 je promlčen a nárok na náhradu škody představující žalobcem vynaložené náklady v rámci podkladového řízení v důsledku nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky soudního řízení je neopodstatněný, neboť o těchto nákladech řízení bylo rozhodnuto již na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum] s odkazem na § 31 odst. 1, 2 zák. č. 82/1998 Sb.

4. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19.4.2023, čj. 69 Co 50/2023-206 rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé co do částky 191 250 Kč s příslušenstvím z této částky a ve výroku o nákladech řízení II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve zbytku pak rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl shodně jako soud I. stupně k závěru, že nárok žalobce je promlčen, neboť šestiměsíční promlčecí lhůta počala běžet od právní moci posledního rozhodnutí, tj. od [datum] a marně uplynula dnem [datum], neboť žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil až dne [datum] a shodně jako soud I. stupně se zabýval námitkou žalobce, zda žalovanou uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Tuto námitku žalobce však odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně posoudil jako důvodnou. Odvolací soud ve svém rozhodnutí odcitoval judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, která se zabývala uplatněním promlčecí námitky, jež se příčí dobrým mravům. Odvolací soud pak na základě skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě by s ohledem na okolnosti věci, kdy žalobce při počítání lhůty k předběžnému uplatnění nároku vycházel z doložky právní moci vyznačené na posledním rozhodnutí vydaném v posuzovaném případě (doložka právní moci byla na rozhodnutí doručeném žalobci vyznačena chybně), by byl závěr o promlčení nároku pro žalobce nepřiměřeně tvrdý. Odvolací soud dovodil, že právě nesprávný úřední postup žalované při vyznačování doložky právní moci lze považovat za natolik mimořádnou okolnost, která ve smyslu shora citované judikatury vytvořila závažnou překážku, jež se podílela na marném uplynutí promlčecí lhůty, resp. bránila žalobci ve včasném uplatnění nároku. Vzhledem k tomu, že se tak soud řídil nesprávným právním názorem, že námitka promlčení vznesená žalobou není v rozporu s dobrými mravy a nárok žalobce je tedy promlčen, zrušil odvolací soud v této části a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a uložil soudu I. stupně, aby znovu posoudil veškerá zákonná kritéria uvedená v § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu.

5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce dne [datum] předběžně u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 191 250 Kč v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 236/2010. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž tato nebyla žalovanou shledána jako důvodná, což žalobci sdělila stanoviskem z téhož data. [Obsah přílohového spisu]

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

9. Po provedeném dokazování soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu vyšel z prokázané celkové délky řízení, a to od podání žaloby žalobcem dne [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí stran předmětu řízení včetně nákladů podkladového řízení. Nadále ještě do [datum] byla řešena již jen výše náhrady nákladů řízení v odvolacím řízení ve vztahu ke státu. Soud tuto dobu do celkové délky řízení již nezahrnoval, neboť nejistota spojená s vedeným sporem, tj. jakým způsobem spor dopadne, již byla ukončena právě právní moci usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl mezi účastníky řízení schválen smír. Celkem tedy řízení trvalo 11 let. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 561 700 Kč s příslušenstvím z titulu vypořádání smlouvy o spolupráci při prodeji a vybudování infrastruktury na pozemcích žalovaných. Žalobce v podkladovém řízení vystupoval v procesním postavení žalobce.

10. Soud dále posoudil jednotlivá kritéria, ke kterým ve smyslu § 31a odst. 3 o.s.ř. zákona přihlíží: Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení Soud po provedeném dokazování zjistil, že podkladový soud v řízení postupoval v přiměřených lhůtách bez zjevných prodlev a průtahů, vyjma období od [datum] do [datum], kdy soud zjistil v postupu podkladového soudu nečinnost. Do tohoto období nečinnosti soud zahrnul i postup podkladového soudu, který nařídil ústní jednání, avšak toto následně za účelem přípravy soudce na jednání zrušil. Soud však postup podkladového soudu hodnotil jako ne příliš koncentrovaný a směřující k co nejrychlejšímu ukončení věci, když např. jednání, které se mělo konat dne [datum] soudce pokynem ze dne [datum] odročil bez uvedení důvodu na den [datum] a při tomto jednání účastníkům sdělil, že žalobní tvrzení jsou nedostatečná s tím, že žalobce bude vyzván k odstranění vad žaloby a opět jednání odročil na neurčito. Podle názoru soudu k odstranění vad žaloby měl soudce přikročit již v rámci přípravy na jednání, tedy ještě předtím, než ve věci nařídil první jednání, aby byla věc řádně připravena k projednání. Naopak se soud v tomto směru neztotožnil s námitkou žalobce, že v podkladovém řízení soudu dne [datum] sdělil, že nechá zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomika a za tímto účelem žádal soud o formování či doplnění otázek, neboť je výhradně na soudu, jakým způsobem bude procesně postupoval (zda v tomto případě se připojí k zadání znaleckého posudku formou otázek, který nechal zpracovat žalobce či nikoliv). Tento soud výslovně nemůže posuzovat procesní postup podkladového soudu v rámci řízení za účelem rozhodnutí ve věci samé, nýbrž toliko může posuzovat jen nesprávný úřední postup, který se mohl negativně podílet ve smyslu shora citovaného stanoviska na celkové době řízení. Jako nesprávný úřední postup, který přispěl k celkové délce řízení, soud hodnotil to, že podkladový soud nerespektoval závazný právní názor soudu odvolacího a nesplnil jeho pokyn stran nutnosti zpracování znaleckého posudku. Nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu tento vyjádřil ve svém zrušujícím usnesení ze dne [datum] a i z tohoto důvodu byla věc odňata zákonnému soudci. Nerespektování závazného právního názoru je pak v souladu s ustálenou judikaturou nesprávným úředním postupem, který se podílel na celkové délce řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1637/2009). Soud proto s ohledem na popsaný postup podkladového soudu, když dospěl k závěru, že tento se podílel na celkové délce řízení, navýšil základní částku o 15 %. Kritérium složitosti řízení Složitost řízení je dána jednak počtem instancí, před kterými se věc nacházela, a jednak složitostí řízení jako takovou, tj. hmotněprávní, procesní a skutkovou (srov. Simon P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 282 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013). Jednotlivé důvody složitosti řízení je třeba vnímat samostatně, neboť každý z nich přispívá k délce řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soud uvedenou věc ohodnotil jako obtížnou jak po stránce skutkové, tak zejména po stránce právní, neboť předmětem řízení byl nárok na vypořádání z titulu smlouvy o spolupráci při prodeji a vybudování infrastruktury na pozemcích žalovaných. V rámci řízení bylo provedeno dokazování velkým množstvím listin, bylo provedeno šetření na místě samém a byl zpracován znalecký posudek a následně ještě dodatek k tomuto posudku. Z důvodu složitosti řízení proto soud na uvedeném kritériu základní částku ponížil o 40 %. Kritérium počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela Ve věci samé rozhodoval nalézací soud celkem třikrát a odvolací soud rovněž třikrát. S procesním rozhodnutím tj. s odvoláním do usnesení o znalečném se věc jedenkrát nacházela u odvolacího soudu. Rovněž byl u nadřízeného soudu (Krajského soudu v Praze) řešen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který podal žalobce. V uvedené souvislosti soud sděluje, že nelze účastníkům řízení upřít jejich procesní práva, tedy využití řádných či mimořádných opravných prostředků, popřípadě dalších procesních návrhů, avšak pokud jsou podány, orgány státu se s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což se zákonitě promítne do celkové délky řízení. To však nelze přisuzovat ani k tíži žalované. Jelikož se věc nacházela opakovaně před dvěma stupni soudní soustavy, soud na tomto kritériu základní částku ponížil o 15 %. V tomto případě již soud nezohledňoval, že byl rozsudek soudu I. stupně zrušen pro nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu v jeho předešlém rozhodnutí a tedy, mj. i z tohoto důvodu se věc sama opakovaně nacházela před odvolacím soudem, neboť tuto skutečnost soud reflektoval již v kritériu postupu orgánů státu v rámci řízení. Kritérium chování poškozeného v rámci řízení U posouzení tohoto kritéria obecně platí, že poškozený může svým počínáním přispět k prodloužení doby řízení, buď procesním postupem, kdy například činí opakovaně nejasná podání, žádosti či námitky, nereaguje odpovídajícím způsobem či vůbec na výzvy soudu, anebo jinou obstrukcí, například se nedostavuje k soudu. Stran uvedeného kritéria soud dospěl k závěru, že žalobce se částečně svým chováním na délce řízení podílel, neboť čtyřikrát žádal soud o odročení jednání, byl soudem I. stupně urgován k doplnění žaloby a také jeho podaná žaloba nebyla perfektní, neboť vícekrát žalobní tvrzení doplňoval. Soud proto základní částku ponížil o 5 %. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného Obecně Evropským soudem pro lidská práva není s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Je sice pravdou, že žalobce jedenkrát v řízení podal návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu, tento však nadřízeným soudem nebyl shledán jako důvodný a soud ani tento procesní postup nehodnotil tak, že by řízení s ohledem na jeho předmět mělo pro žalobce mít zvýšený význam. Toto kritérium proto soud ponechal bez procentuálního zhodnocení.

11. Celkově s odkazem na popsanou délku podkladového řízení, které trvalo 11 let a jeho podrobně rozebraný průběh, dospěl soud k závěru, ve shodě s účastníky řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť délka podkladového řízení již nebyla přiměřená. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ve věci Appicella proti Itálii, § 93). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, přičemž ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci proto výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za 11 let trvání řízení činí 16 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši podle shora uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Soud základní částku stanovil částkou 16 000 Kč, neboť celková délka řízení převyšovala již dobu 10 let, což je určitý mezník pro to, aby byla základní částka za rok trvání řízení navýšena nad částku 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že délka řízení 11 let přesáhla dobu 10 let pouze o 1 rok, je podle názoru soudu částka 16 000 Kč za rok adekvátní. Základní částka tedy činí 160 000 Kč a od této částky soud odečetl celkem 45 %, tj. částku 72 000 Kč (mínus 40 % složitost věci, mínus 15 % počet stupňů soudní soustavy, mínus 5 % podíl žalobce na délce řízení, plus 15 % činnost orgánů státu v rámci řízení). Soud proto žalobci na nemajetkové újmě přiznal jako odpovídající zadostiučinění částku ve výši 88 000 Kč výrokem I. rozsudku.

12. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s § 15 odst. 2 zákona, podle kterého má žalovaná zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání předběžně uplatněného nároku. Teprve až uplynutím této lhůty se žalovaná může dostat do prodlení. Protože žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne [datum], mohla se žalovaná dostat do prodlení až uplynutím šestiměsíční lhůty, tedy ode dne [datum]. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobce požadoval zaplacení částky 1 053 940,01 Kč, jakožto náhrady škody v podobě vynaložených nákladů řízení a částky 191 250 Kč jakožto nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku na náhradu škody byl žalobce zcela neúspěšný a u nároku na náhradu nemajetkové újmy byl žalobce plně úspěšný v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Jako tarifní hodnotu soud podle § 12 odst. 3 ve spojení s § 7, § 8 a § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 1 053 940 Kč a u nemajetkové újmy 50 000 Kč – (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). V částce 1 053 940 Kč byl žalobce neúspěšný (majetková škoda), tj. 95 % a v částce 50 000 Kč byl žalobce naopak úspěšný (nemajetková újma), tj. 5 %. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a měl by žalované nahradit 90 % jejích účelně vynaložených nákladů (95 % - 5 %) před soudy obou stupňů. Náklady tohoto řízení se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 890 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu (7 úkonů po 300 Kč – příprava a účast na jednání dne [datum], vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum] a příprava a účast na jednání dne [datum]).

Poučení