28 C 242/2018-235

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] oba nezletilí zastoupeni otcem [celé jméno žalobce] d) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupen svojí matkou [jméno] [celé jméno žalobkyně] e) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] f) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované a původní účastnice] o náhradu nemajetkové újmy, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 350 000 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení ročně od 29.11.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku ve výši 70 000 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení ročně od 29.11.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci b) částku ve výši 230 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku ve výši 150 000 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení ročně od 29.11.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni c) částku ve výši 150 000 Kč příslušenstvím, se zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) částku ve výši 300 000 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení ročně od 29.11.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci d) částku ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni e) částku ve výši 350 000 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení ročně od 29.11.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni e) částku ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

XI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni f) částku ve výši 200 000 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení ročně od 29.11.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

XII. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni f) částku ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

XIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a), b), c), d), e), f) náklady řízení ve výši 128 066,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

XIV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 71 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalovaném náhrady nemajetkové újmy v penězích pro každého z žalobců představující odškodnění duševních útrap spojených s fatálním poškozením zdraví jejich příbuzné (manželky, matky, macechy, dcery a sestry) [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne 13.7.1976. Žalobci v žalobě uvedli, že dne 1.12.2014 se udála dopravní nehoda, kterou [jméno] [příjmení], narozen 13.6.1996 svým vozidlem [vozidlo] [jméno] [registrační značka] zavinil, když v důsledku vysoké rychlosti srazil na přechodu pro chodce [jméno] [celé jméno žalobkyně], které způsobil fatální zranění. Pro toto své jednání byl odsouzen Okresním soudem v Kolíně na základě rozsudku ze dne 25.6.2015, čj. 2 T 54/2015-222, konkrétně pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Poškozené pak způsobil poranění centrální nervové soustavy se subarachnoidálním krvácením do mozku ve frontoparietální oblasti vlevo a krvácení v oblasti thalamu vlevo, poranění plic a sériové zlomeniny jednotlivých částí těla. V době dopravní nehody byl vůz škůdce pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalovaného. Žalobci se bezprostředně po dopravní nehodě (v kritickém období) obávali o život poškozené, což trvalo celý měsíc prosinec 2014, neboť po tuto dobu byla žalobkyně v bezvědomí (vigilní kóma) a napojena na plicní ventilaci. Lékaři v této době nedávali rodině žádnou naději na přežití poškozené a z tohoto důvodu též neprovedli žádné operace. Poté, co byla poškozená propuštěna do domácí péče, žalobci věřili, že se jejich péčí její zdravotní stav zlepší, což se však neděje ani po roce od dopravní nehody, kdy se zdravotní stav ustálil. Poškozená měla se svým manželem žalobcem a) velmi intenzivní a krásný vztah, u obou se jednalo o druhé manželství, avšak o to více si jeden druhého vážili. Měli společné zájmy, společně cestovali, trávili volný čas různými aktivitami (hory, lyže, bruslení, zahrada). Dokonce se jim podařilo, že se jim narodila společná dcera – žalobkyně c), avšak pět měsíců poté, co se narodila, došlo k oné tragické události. Paní [celé jméno žalobkyně] dopravní nehodu přežila, avšak žije s fatálními trvalými následky. Paní [celé jméno žalobkyně] si po dopravní nehodě nic ze společného života se svým manželem, potažmo dětmi nepamatuje. Mívá hysterické záchvaty, se svým okolím se hádá a ji dříve blízké osoby (nejbližší rodinu) vnímá jako své nepřátele, kteří jí do něčeho nutí a chtějí po ní dělat věci, které ona nechce. Mívá záchvaty zlosti a vzteku. Paní [celé jméno žalobkyně] se učila znova psát, jíst, oblékat apod. Paní [celé jméno žalobkyně] má také pocit, že není mezi blízkými lidmi, nýbrž mezi lidmi cizími, občas na žalobce volá policii. Má potíže se stabilitou a téměř každý den alespoň jednou upadne. Vzhledem k tomu, že nesnese jakýkoliv hluk, odstěhovala se od svého manžela – žalobce a) ke své matce, žalobkyni e), se kterou se však také velmi často hádá. Její děti – žalobci c) a d) tak přišly o matku, neboť ona sama si ani pořádně neuvědomuje, že nějaké děti má. Následky dopravní nehody jsou tedy nejen pro paní [celé jméno žalobkyně], ale též pro ostatní členy její rodiny naprosto fatální. [příjmení] [jméno] – žalobkyně c) byla účastníkem dopravní nehody ve věku pěti měsíců a v té době byla plně závislá pouze na kojení matky – poškozené. Po třech dnech pozorování v nemocnici byla propuštěna do domácí péče, kterou následně v celém rozsahu zajišťovala po dobu tří měsíců sestra poškozené – žalobkyně f), která se na nezletilou velmi upnula, což v současné době vyvolává mezi sestrami vzájemnou žárlivost a spory. Celá rodina je tedy dopravní nehodou poškozena, vše se podřizuje péči o poškozenou, kterou zabezpečoval žalobce a), žalobkyně f) a v současné době pak zejména žalobkyně e). Poškozená pak musí být pod neustálým dohledem, vzhledem k jejím extrémním výkyvům nálad a návalů hysterie, není možné plánovat jakékoliv společné aktivity, neboť rodina nikdy neví, v jakém rozpoložení poškozená bude. Žalobci proto žádají odškodnění nemajetkové újmy, a to: žalobce a) ve výši 700 000 Kč, žalobce b) ve výši 300 000 Kč, žalobkyně c) ve výši 300 000 Kč, žalobce d) ve výši 500 000 Kč, žalobkyně e) ve výši 600 000 Kč a žalobkyně f) ve výši 400 000 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že dne 1.12.2014 [jméno] [příjmení], narozen 13.6.1996 způsobil svým vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] dopravní nehodu, kdy v důsledku vysoké rychlosti srazil na přechodu pro chodce paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], které způsobil fatální zranění, jak je vymezili žalobci v žalobě. Rovněž žalovaný nerozporoval, že v době dopravní nehody bylo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalovaného. Ve vyjádření samém pak žalovaný vznesl námitku promlčení uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., neboť promlčecí doba počala běžet již v roce 2014, neboť kritické období, kdy se rodina obávala o život paní [celé jméno žalobkyně] – poškozené, trvalo již od prosince 2014, jelikož v tomto období byla poškozená v bezvědomí (vigilní kóma) a byla napojena na plicní ventilaci. Podle § 626 odst. 1 o. z. platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky a okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují i vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Toto platí podle ustanovení § 620 odst. 1 o. z. i pro odčinění újmy. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo jiné újmy, na kterou pojistně právní vztah dopadá. Jde o objektivní promlčecí lhůtu, která je však propojena i se subjektivními okolnostmi, pokud uplyne subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody nebo újmy. Promlčecí lhůta pro právo na pojistné plnění skončí současně s uplynutím subjektivní promlčecí lhůty u práva na náhradu škody nebo jiné újmy, na kterou byl uzavřen pojistně právní vztah pro vznik odpovědnosti za škodu nebo újmu. Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí uplynutím subjektivní promlčecí lhůty v trvání tří let podle § 629 odst. 1 o.z., která počne běžet podle § 619 o.z. nebo objektivní promlčecí lhůty v trvání 10 let s během ode dne vzniku škody nebo újmy, anebo objektivní promlčecí lhůty v trvání 15 let, která počne běžet ode dne vzniku škody nebo újmy způsobené úmyslně (§ 636 odst. 1 a 2 o.z.). Z těchto důvodů má žalovaný za to, že nárok žalobců je již promlčen.

3. Při jednání konaném dne 27.5.2019 vyzval soud žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., aby doplnili skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem u toho, kterého žalobce zasáhla dopravní nehoda a s tím spojené poškození zdraví paní [celé jméno žalobkyně] do jeho osobnostní sféry, tedy, aby konkrétně vylíčili jakou újmu v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou a poškozením zdraví u paní [celé jméno žalobkyně] pociťovali. Současně soud dal žalobcům poučení o následcích nesplnění této výzvy v podobě neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na to žalobci reagovali podáním ze dne 19.6.2019, ve kterém doplnili svá skutková tvrzení zejména stran toho, že se nejprve obávali o život poškozené, v průběhu následujících měsíců po dopravní nehodě do doby ustálení zdravotního stavu doufali a věřili, že se poškozená vrátí do života a do formy, v jaké byla před dopravní nehodou, a že budou opět moci vést společný plnohodnotný život, což se nestalo. Žalobci také podrobně vylíčili a rozvedli, jaké vztahy měli s poškozenou před dopravní nehodou, včetně společných aktivit a zájmů, a co se pro ně změnilo v důsledku poškození jejího zdraví.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že dne 1.12.2014 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil pan [jméno] [příjmení], kdy svým vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] v důsledku vysoké rychlosti srazil na přechodu pro chodce paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (poškozenou), které způsobil fatální zranění. Za toto jednání byl odsouzen pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku, Okresním soudem v Kolíně dne 25.6.2015, čj. 2 T 54/2015-222. V době dopravní nehody bylo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalovaného. Jelikož tato tvrzení nebyla mezi účastníky řízení v rozepři, vzal je soud za svá skutková zjištění v souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř.

5. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31.8.2020, č.j. 28 C 242/2018 – 180 ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 21.10.2020 č.j. 28 C 242/2018 – 187 shodně, jako ve výroku I. až XII. a XIV. tohoto rozsudku a současně uložil žalovanému uhradit žalobcům náklady řízení ve výši 128 066,40 Kč Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15.7.2021, č.j. 36 Co 103/21 – 219 zrušil rozsudek soudu I. stupně s odůvodněním, že nalézací soud je vázán celým předmětem žalobního žádání, tedy i žalobními tvrzeními, kterými žalobci odůvodňují své finanční nároky. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu I. stupně, že žalobci jednoznačně požadují odškodnit jedinou nemajetkovou újmu, když z jejich skutkových tvrzení je zřejmé, že se domáhají imateriální náhrady ze dvou samostatných žalobních důvodů, a to jednak za odškodnění duševních útrap spojených s obavou o život jejich blízké příbuzné, kterou pociťovali především v době bezprostředně po nehodě, kdy zdravotní stav poškozené byl natolik závažný, že nebylo možné vyloučit ani to, že na následky nehody zemře, a dále z důvodu snížení kvality jejich života v důsledku poškození zdraví poškozené a její osobnostní proměny, pro které již nebudou moci vést s ní plnohodnotný život jako před nehodou. Oba tyto důvody mohou podle názoru odvolacího soudu představovat samotný žalobní důvod, od jehož počátku se může odvíjet různá subjektivní promlčecí doba. Odvolací soud proto soud I. stupně zavázal, aby v zájmu řádného posouzení námitky promlčení, ale i určitosti a srozumitelnosti žaloby ohledně jednotlivých uplatněných nároků, aby se pokusil příslušnými procesními postupy vyjasnit předmět sporu a aby se v dalším řízení vypořádal nejen s námitkou promlčení, neboť za dané situace, pokud tak soud I. stupně nepostupoval, tj. neujasnil si rozhodné skutečnosti pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty, nemůže obstát jeho závět o nedůvodnosti námitky promlčení, který je tak předčasný a nepřezkoumatelný.

6. Prvotně nalézací soud uvádí, že je názoru, že dostál svým procesním povinnostem. Soud si byl vědom toho, že žalobní tvrzení z hlediska počátku běhu promlčecí doby (stran případných více nároků), jsou nejasná, proto žalobce podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. vyzval k jejich doplnění, na což žalobci reagovali podáním ze dne 19.6.2019. Z tohoto podání resp. z těchto žalobních tvrzení soud dovodil, že žalobci nárokují nemajetkovou újmu v důsledku osobnostní proměny poškozené a s tím spojené náročnosti a jiného způsobu vedení života s ní, než tomu bylo před dopravní nehodou a v tomto směru si soud posoudil i běh promlčecí doby. Nicméně vázán závazným právním názorem soudu, nalézací soud opětovně žalobce vyzval ke specifikaci jejich nároku (nároků), a to v intencích usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.7.2021, čj. 36 Co 103/2021-2198, zejména, aby vylíčili skutkový děj a vyčíslili peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého návrhu požadují uhradit, tj. jednak z titulu nemajetkové újmy za útrapy spojené s obavami o život jejich blízké příbuzné a jednak nemajetkové újmy z důvodu snížení kvality jejich života v důsledku poškození zdraví poškozené a její osobnostní proměny. Žalobci v podání ze dne uvedli, že svou žalobou nikdy nepožadovali nemajetkovou újmu z titulu obav o život poškozené, které bezprostředně po její dopravní nehodě pociťovali, nýbrž tyto skutečnosti uvedli pro dokreslení celé situace. Žalobci mají za to, že odvolací soud podsunul žalobcům závěry, které z jejich žaloby resp. jejího doplnění nevyplývají. Žalobci znovu zopakovali svá tvrzení ohledně společného života s poškozenou před dopravní nehodou, a jakým způsobem se jejich život s poškozenou po dopravní nehodě, změnil a zdůraznili, že trvají na náhradě nemajetkové újmy z důvodu snížení kvality jejich života v důsledku poškození zdraví poškozené a její osobnostní proměny.

7. S ohledem na sdělení žalobců, se ve věci ničeho nezměnilo a soud proto mohl převzít jak své skutkové tak právní závěry, které učinil v rozsudku ze dne 31.8.2020.

8. Z výslechu žalobce a) má soud za prokázané, že s poškozenou [jméno] [celé jméno žalobkyně] byli manželé asi dva roky. Měli spolu hezký vztah, rozuměli si, měli společné zájmy, jezdili na různé cyklovýlety, hory, chodili na koncerty. Do těchto aktivit zapojovali i všechny děti, kdy žalobce b) je jeho synem, žalobce d) je synem poškozené a žalobkyně c) je jejich společným dítětem. Od doby dopravní nehody se situace změnila, tyto veškeré aktivity jsou v podstatě vyloučeny. Stav manželky je přirovnatelný ke stavu člověka, který je po mrtvici. Osobnostně již manželka není taková, jako bývala dřív, v podstatě funguje jako starý člověk. Těžko chodí, motá se, je pořád nervózní, těžko se o něčem přesvědčuje, je s ní špatná komunikace, v podstatě je mimo realitu. Bezprostředně po dopravní nehodě byla situace velmi náročná, poškozená měla malou šanci na přežití, doktoři vzhledem k úrazu mozku a krvácení do mozku ji nechtěli ani operovat, udržovali ji v umělém spánku. V té době měl velké psychické problémy, měl záchvaty hysterického pláče, i dnes mu přemýšlení o tom, co se poškozené stalo, způsobuje psychickou nepohodu. Aktivity, které dříve jako rodina dělali, již nedělají, neboť to nelze. Minulý rok zkoušeli jet na rodinnou dovolenou, avšak byla to zkušenost nepříjemná pro všechny zúčastněné, neboť pro poškozenou v současné době je všechno problém. Poškozená se změnila hodně osobnostně (jakoby byla cizí člověk). Také má problémy s komunikací, špatně se vyjadřuje, má problémy s řečí, špatně vnímá věci kolem sebe. Situace dospěla do takové fáze, že se poškozená s jejich dcerou odstěhovaly k matce manželky, tj. k žalobkyni e). On je tam chodí navštěvovat, avšak i za téhle situace je vše obtížné, neboť se například stane, že jej poškozená vyhodí, nebo na něj volá Policii ČR O poškozenou se tedy v současné době stará její matka, o dceru pečuje jak on, tak poškozená s pomocí své matky. Společenské aktivity poškozená nevyhledává, toto se spíše odehrává na sociálních sítích. Před dopravní nehodou byla poškozená společensky aktivní, byla spoluzakladatelkou spolku„ Dítě na těle“, kdy tento spolek pořádal i společenské akce. Toto samozřejmě poškozená již neprovozuje. Také jejich manželský život se zcela zhroutil, nežijí spolu, občas se stane, že jej poškozená ani nepozná, resp. říká mu jménem jejího bývalého manžela.

9. Z výslechu žalobce b) vzal soud za prokázané, že poškozená [jméno] [celé jméno žalobkyně] je manželka jeho otce. Ve společné domácnosti s ní žil zhruba od svého jedenáctého roku, tj. od roku 2011, fungovali standardně jako rodina, poškozená o něj pečovala. Společně jezdili na výlety, starala se o něj, v podstatě se chovala jako by byla jeho matka. Mezi ním a jejím synem, tj. žalobcem d) nedělala žádné rozdíly. Od doby dopravní nehody se situace změnila, v současné době s ní již nelze tyto volnočasové aktivity provozovat, špatně se s ní komunikuje, někdy nerozumí tomu, co se po ní chce, hůře chápe. Nyní s nimi poškozená ve společné domácnosti již nebydlí, tato se odstěhovala ke své matce, což mohlo být tak půl roku po dopravní nehodě. On nadále bydlí se svým otcem - žalobcem a). Poškozenou občasně navštěvuje, tyto návštěvy jsou nárazové, spíše méně časté.

10. Z výslechu žalobkyně e) má soud za prokázané, že poškozená [jméno] [celé jméno žalobkyně] je její dcera. Před dopravní nehodou to byla mladá, veselá ženská, měla ráda společnost. Po dopravní nehodě se velmi změnila, skoro nic z aktivit, které dělala, dělat nemůže. Musí se o ni pečovat, což není zcela jednoduché. Dříve také sportovala, chodila na různé festivaly, měla ráda koně, jezdila na kolečkových bruslích. Nyní z těch sportů již nic nedělá. Občasně chodí plavat, což jí bylo doporučeno doktory. Zhruba tak půl roku po dopravní nehodě se poškozená přestěhovala k ní, neboť situace v její domácnosti nebyla dobrá. V její domácnosti se všechny aktivity točily kolem ní, všichni se o ni museli starat, ona to špatně nesla, situace byla napjatá, proto volila, že se odstěhuje s dcerou k ní. Jinak i v současné době o poškozenou pečuje. Občasně poškozená mívá panické záchvaty, má strach z lidí nebo aut. Jinak je tvrdohlavá, špatně se s ní komunikuje, špatně se s ní vychází. Pokud jde o její nezletilou dceru [jméno], tj. žalobkyni c), o tu se poškozená snaží pečovat, ona jí vypomáhá. Poškozená je na svoji dceru strašně fixovaná, hodně se o ni bojí, je až úzkostlivá. Po dopravní nehodě se situace pro ni velmi změnila, velmi ji to psychicky zasáhlo, také je pro ni náročné, že se musí o poškozenou starat. První měsíce musela užívat antidepresiva, v současné době má obavy, co se stane, až nebude moct o poškozenou pečovat. Předtím měla poškozená svoji rodinu, vše fungovalo bez problémů. Manžel poškozené – žalobce a) situaci špatně zvládal, těžce nesl, co se jí stalo. Rovněž i její syn – žalobce d) se po dopravní nehodě neustále ptal, co je s maminkou. Jejich rodinný život se rozpadl, rovněž tak manželský život. Dcera poškozené - žalobkyně c) situaci ještě tak nevnímá, nyní je jí šest let, neuvědomuje si, že její maminka je jiná než ostatní maminky. Je ještě malá, má z toho spíše srandu, ještě jí nedochází, že se její maminka chová jinak, než je běžné. Žalobce d) pak zcela vnímá, že se jeho maminka změnila, je to pro něj těžké, špatně snáší, že je s poškozenou špatná komunikace. Žalobce d) je ve střídavé péči, resp. vždy byl týden u svého otce a týden u poškozené (nyní je již zletilý). Žalobce b) pak poškozenou občasně navštěvuje.

11. Z výslechu žalobce d) má soud za prokázané, že poškozená [jméno] [celé jméno žalobkyně] je jeho matka. Před dopravní nehodou jezdili jako rodina na výlety, na kole, lyžovat, na hory, do aquaparku apod. Po dopravní nehodě se situace změnila tak, že tyto aktivity již nedělají, neboť pro poškozenu situace není jednoduchá, cestu autem nezvládá, je to pro ni fyzicky náročné a pokaždé se se všemi členy rodiny pohádá. Dříve bývala poškozená energická, pořád vyvíjela nějakou aktivitu. Nyní jenom leží, je unavená, nic nezvládá. Vyžaduje častou pomoc, buď od něj, nebo od někoho dalšího z rodiny. Žije ve společné domácnosti se svojí maminkou, sestrou a babičkou. Práce v domácnosti poškozená nezvládá, tyto musí dělat on. V době, kdy se jí dopravní nehoda stala, to pro něj bylo těžké, bál se o ni, nevěděl, co bude a jestli se poškozená z toho vyléčí. O sestru - žalobkyni c) se stará její otec - žalobce a). Také se o ni občasně stará babička - žalobkyně e) nebo teta [jméno] - žalobkyně f). Tato se o ni starala i bezprostředně po dopravní nehodě. Občasně se o sestru stará i on. Před dopravní nehodou fungovali standardně jako rodina, žili ve společné domácnosti, on byl ve střídavé péči, tj. týden bydlel u své maminky a týden u svého otce. Nějaký čas po dopravní nehodě se maminka s jeho sestrou odstěhovali ze společné domácnosti. V současné době musí poškozené vypomáhat, musí chodit do obchodu, musí chodit s ní (když někam jde), držet ji za ruku, neustále ji kontroluje. Dřív věci zvládala poškozená sama bez potíží, neměla s pohybem a s komunikací žádné problémy, nyní s ní musí v podstatě stále někdo být. Poškozená také často zapomíná, nedokáže si moc věcí zapamatovat, tj. musí jí spoustu věcí znova a znova opakovat.

12. Z výslechu žalobkyně f) má soud za prokázané, že tato je sestrou poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Poškozená byla dříve činorodá, účastnila se různých kulturních akcí, sportovala, jezdila na kole, na bruslích apod. Nyní v podstatě již tyto aktivity vykonávat nemůže, má špatnou stabilitu, špatně se jí chodí, motá se jí hlava. Předmětnou dopravní nehodou se pro ni změnilo to, že bezprostředně po dopravní nehodě musela pečovat o nezletilou žalobkyni c), neboť v té době jí bylo jen pět měsíců. V té době o ni pečovala asi tři měsíce, posléze již o ni pečovala poškozená s žalobkyní e). Situace pro ni byla náročná i proto, že si na nezletilou žalobkyni c) velmi zvykla, velmi k ní citově přilnula, a poté její návrat k poškozené byl pro ni velmi náročný. Je pro ni i obtížné, že poškozená jí nechce moc nezletilou žalobkyni c) půjčovat. Také komunikace s poškozenou je velmi obtížná, nedá se jí nic moc vysvětlit, tato se pořád dotazuje, někdy věci vůbec nechápe, nebo si je nepamatuje a stále dokola se proto na ně ptá. Před dopravní nehodou se s poškozenou vídala tak dvakrát do měsíce, nyní je to tak jedenkrát za měsíc.

13. Žalobci popsanou rodinnou situaci podporují k důkazu provedené fotografie, na kterých je poškozená [jméno] [celé jméno žalobkyně] se svými blízkými (žalobci) na různých společných akcích, ať již kulturních či sportovních. Čestné prohlášení žalobce a) doplňuje jeho účastnickou výpověď, resp. s touto koreluje. Znaleckým posudkem ze dne 25.10.2018 byla ohodnocena bolest a ztížení společenského uplatnění pro poškozenou [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dále z něj má soud za osvědčené, že za ustálený zdravotní stav se zpravidla považuje období nejméně jednoho roku po poslední události, která významně ovlivní zdravotní stav určité (posuzované) tělesné části, případně až za dva roky, což je možné aplikovat zejména na důsledky poranění nervového systému (tj. v případě poškozené).

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: dne 1.12.2014 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil pan [jméno] [příjmení], kdy svým vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] v důsledku vysoké rychlosti srazil na přechodu pro chodce paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (poškozenou), které způsobil fatální zranění. Za toto jednání byl odsouzen pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku, Okresním soudem v Kolíně dne 25.6.2015, čj. 2 T 54/2015-222. V době dopravní nehody bylo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalovaného. Žalobce a) je manželem poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně], žalobce b) s ní žil ve společné domácnosti, je synem žalobce a), žalobkyně c) je dcerou poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně], rovněž i žalobce d). Žalobkyně e) je pak matkou poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyně f) její sestrou. Žalobci s poškozenou měli intenzivní, hezké vztahy, s žalobcem a) a dětmi – žalobkyní c), žalobcem b) a žalobcem d) podnikali různé sportovní a kulturní akce jako např. lyžování, jízdy na kole, výlety, koncerty apod. S žalobkyní e) a f) se pak často navštěvovaly. V důsledku dopravní nehody se situace změnila, neboť ze soběstačné ženy se stala žena závislá na pomoci ostatních a tito o ni museli a nadále musí pečovat, zejména žalobce a) a žalobkyně e). Poškozená je nesoběstačná, nezvládá úkony v domácnosti, rovněž se nemůže účastnit společenských a sportovních akcí, život s ní je obtížný, často se hádá, bývá hysterická, špatně se s ní komunikuje, nepamatuje si různé věci apod.

15. Podle ustanovení § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

16. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

17. Podle ustanovení § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

18. Podle ustanovení § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Podle ustanovení § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažným ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

20. Podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen zákon) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

21. Podle § 6 odst. 1 zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

22. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: prvotně se soud zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení. K této obraně žalovaného soud uvádí, že se s námitkou promlčení neztotožnil, když žalovaný odvozoval počátek běhu promlčecí lhůty od prosince 2014, tedy od kritického období, kdy se rodina (žalobci) obávali o život poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Podle názoru soudu, jak žalobci vymezili svůj nárok, kdy nárok na nemajetkovou újmu neodvozují od skutečnosti, že se bezprostředně po dopravní nehodě obávali o život poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně], nýbrž od skutečnosti, že předmětná dopravní nehoda zasáhla do jejich životů zejména tím, že se poškozená [jméno] [celé jméno žalobkyně] změnila jak po osobnostní stránce, tak po stránce fyzické (pohybové) a v této souvislosti se změnil i život žalobců, je třeba při určení počátku běhu promlčecí lhůty vycházet z ust. § 620 odst. 1 o.z. tj. doby, kdy bylo zřejmé, že zdravotní stav poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně] a s tím související veškeré důsledky a obtíže, je nevratný a ustálený, tedy jinak řečeno, že její stav nemůže přinést zlepšení. Teprve až tímto okamžikem, žalobci zjistili, že jim vznikla nemajetková újma (daná nevratností zdravotního stavu poškozené) a kdo za ni odpovídá. Teprve až tímto okamžikem byly kumulativně naplněny podmínky pro počátek běhu promlčecí doby – vznik újmy a vědomost o tom, kdo za ni odpovídá. Podle názoru soudu žalobci nevratnost jejího zdravotního stavu pociťovali až po nějaké době, co se dopravní nehoda stala, konkrétně až po rekonvalescenci a rehabilitaci, kterou poškozená podstoupila, neboť i v tomto období, mohlo ještě dojít k posunu (zlepšení) zdravotního stavu poškozené. Lze proto vyjít z obecného úzu, že zdravotní stav je ustálen rok poté, kdy nastane rozhodná skutečnost, která má na něj vliv. V posuzovaném případě se předmětná dopravní nehoda udála dne 1.12.2014 a k ustálení zdravotního stavu u poškozené došlo nejdříve dne 1.12.2015, resp. v tomto konkrétním případě, kdy poškozená měla poškozený mozek, je lhůta pro ustálení zdravotního stavu až dva roky, jak bylo ostatně znalcem vyjádřeno ve znaleckém posudku. Pokud by tedy soud počítal s nejzazším během promlčecí doby (tj. počátek běhu promlčecí doby jeden rok od události), došlo by k promlčení nároku po uplynutí tříleté promlčecí doby, tj. ke dni 1.12.2018. Pokud by soud počítal počátek běhu promlčecí doby – dva roky od vzniku pojistné události, došlo by k promlčení nároku dnem 1.12.2019. Jelikož žaloba byla podána dne 30.11.2018, je zřejmé, že nárok žalobců promlčen není. V této souvislosti soud zamítl návrh žalovaného na dokazování doplněním znaleckého posudku stran posouzení, kdy došlo u poškozené k ustálení zdravotního stavu, neboť ze znaleckého posudku, který byl k důkazu proveden, tato skutečnost jednoznačně vyplývá. Těžko lze přistoupit na možnost, že by snad k ustálení zdravotního stavu u poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně] mohlo dojít dříve než jeden rok od dopravní nehody.

23. Jelikož soud dospěl k závěru, že nárok žalobců není promlčen, zabýval se jím věcně, tj. zda žalobcům jako poškozeným vznikla nemajetková újma v důsledku dopravní nehody a s tím spojeného zhoršeného zdravotního stavu jejich blízké – poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně] a případě jakou částkou by tato nemajetková újma měla být ohodnocena. K dané problematice soud obecně uvádí, že sociální vztahy mezi příbuznými (zejména rodiči a dětmi) jsou jedněmi z nejsilnějších mezilidských vztahů. Jsou charakteristické svojí velmi úzkou vazbou a intenzivními citovými pouty. Zásah do fyzické integrity blízkého člověka nebo dokonce jeho ztráta pak může u jemu blízkých osob vyvolat srovnatelný, ne-li těžší duševní otřes než vlastní fyzická újma na zdraví. Za tuto morální újmu náleží blízkým osobám zadostiučinění v penězích. V jejich případě proto hovoříme o tzv. sekundárních obětech a reflexní (odvozené) újmě. Zadostiučinění se proto poskytuje za narušení kvalifikovaného sociálního vztahu. Podle toho, zda se duševní utrpení rozvine v onemocnění či ne, odlišujeme psychický (nervový) šok a citovou újmu, která se neprojeví (nebo jen velmi málo) fyzickými symptomy. Zákoník mezi nimi v § 2959 nerozlišuje, užívá pojem duševní útrapy, což vyvolává otázku, zda podle toho pravidla mají být odčiněny i případy duševních útrap, které se projeví jako lékařsky diagnostikované nebo psychické onemocnění (například posttraumatická stresová porucha), anebo zda má být odčiněna pouze čistá citová újma (smutek, žal). Občanský zákoník již nestanoví, jak vysoké zadostiučinění má být za duševní útrapy poskytnuto. Jeho určení by se mělo odvíjet zejména od intenzity vztahu se zemřelým, od věku zemřelého a pozůstalých, od případné existenční či hmotné závislosti na zemřelém a od případného poskytnutí jiné satisfakce. Klíčová je pak kvalita vzájemného vztahu, neboť ztráta milované osoby zasáhne pozůstalého nesrovnatelně citelněji, než ztráta příbuzného, k němuž má vztah neutrální či dokonce negativní. Osoby, které mohou požadovat náhradu, sice vymezuje přímo občanský zákoník, ale to neznamená, že by jim náhrada náležela automaticky. Je třeba zkoumat intenzitu citového pouta (zda mezi primární a sekundární obětí existuje úzká vazba lásky, náklonosti, zda je vztah harmonický apod., na což lze usuzovat například z četnosti vzájemných kontaktů, nejen osobních návštěv). Tento požadavek lze dovodit z toho, že smyslem zadostiučinění je vyvážit utrpení. Neexistuje-li utrpení, není právo na náhradu újmy. Dále soud v této souvislosti podpůrně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 19.9.2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, ze kterého vyplývá, že„ při určování výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako například omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován, či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Požadavek srovnání výše náhrad přiznaných v některých případech zásahu do práva na čest, důstojnost, popřípadě soukromí veřejně známých osob ze strany informačních médií a v případech jiných zásahů do osobnostních práv, nelze mechanicky vykládat tak, že by náhrada za usmrcení osoby blízké měla být vždy vyšší než náhrada za zásah do jiných osobnostních práv. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou odvozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného“. Z tohoto rozhodnutí se dále podává, že„ při určování náhrad za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by její výše měla odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti“. Nejvyšší soud se rovněž vyjádřil k rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, v němž byl vymezen rozsah náhrady nemajetkové újmy za smrt blízké osoby v rozpětí 240 000 Kč až 500 000 Kč„ Dolní hranice uvedeného rozpětí je podle názoru Nejvyššího soudu poněkud nízká, avšak horní hranice rozpětí tj. částka 500 000 Kč obstojí a je vesměs akceptována i odbornou literaturou (srov. Žďárek, R. in Žďárek, R., Těšinová, J. a kol. Metodika odškodňování imateriálních újem na zdraví. Praha: C. H. Beck, 2015 s 52; Ryška, M. Odškodnění sekundárních obětí podle § 2959 obč. zák. Právní rozhledy 2016, č. 11, s 381-385), stejně tak jako závěr, že relativně restriktivní přístup ke stanovení výše těchto odškodnění je zcela na místě, neboť se jedná o výjimečný institut (újma vzniká třetí osobě a ještě se jedná o čistou nemajetkovou újmu) a tento institut by neměl vést k dalšímu rozšiřování direktní odpovědnosti a přiznávání vysokých náhrad (viz Doležal, T. Odškodňování imateriálních újem sekundárních obětí, časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2017, sv. 7, č. 2). Nepřiměřeně velkorysé náhrady mohou být demotivační nebo uvrhnout povinného do insolvence a tím v konečném důsledku být v rozporu se zájmy poškozených, pozůstalých, popřípadě vyvíjet nežádoucí tlak na zvyšování pojistného v případech pojištění odpovědnosti za újmu. Při stanovení výše odškodnění je pak nutné v souladu se soudní praxí vycházet z principu proporcionality tak, aby soud porovnal částky dané náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen v obdobných, ale i dalších věcech, v níž se jedná o zásah do jiných osobnostních práv, zejména do práva na lidskou důstojnost. Jinými slovy způsobem, jak lze dosáhnout relativně spravedlivého vyčíslení výše relutární náhrady, je zohlednění částek přiznaných v jiných srovnatelných řízeních, současně při respektování předem jasných a pevných kritérií (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 22.12.2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14)“.

24. Na základě shora uvedeného soud při zjištění nemajetkové újmy a s tím spojené výše relutárního odškodnění pro každého z žalobců vycházel ze shora nastíněných judikaturních závěrů a z toho, co bylo v řízení prokázáno, tj. poškozená byla v době dopravní nehody 38 let stará, měla manžela, dvě nezletilé děti, přičemž jedno ve věku 5 měsíců a starala se ještě o syna svého manžela. Také měla maminku a sestru. Její dvě nezletilé děti pak na ní byly existenčně závislé (nikoliv však výhradně). Pro všechny žalobce lze po provedeném dokazování uzavřít, že s poškozenou měli hezký, pevný, intenzivní vztah, daný zejména u žalobce a), b) c) a d) intenzivním kontaktem, neboť žili ve společné domácnosti. Bylo prokázáno, že s poškozenou tvořili hezkou a harmonickou rodinu (v širším slova smyslu), neboť se poměrně často i s žalobkyní e) a f) navštěvovali. Naopak v řízení nebylo prokázáno, že by v některém z případů (ani u jednoho z žalobců) byly vzájemné vztahy nějakým způsobem narušeny či byly disharmonické. Rovněž bylo prokázáno, že poškozená [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla do doby dopravní nehody soběstačnou osobou, ráda se účastnila společenských akcí, se svou rodinou provozovala výlety, sportovala, účastnila se kulturních akcí. O svou rodinu se plnohodnotně starala (myšleno péčí o rodinu a domácnost). Také byla veselá, aktivní s častými společenskými kontakty. V důsledku dopravní nehody potřebuje poškozená od svých příbuzných tj. manžela, matky, sestry, syna v podstatě neustálou pomoc z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, neboť není schopna samostatné péče o svoji osobu (špatně chodí, často je unavená, motá se, špatně komunikuje), při každodenních běžných aktivitách. Také není schopna plnohodnotné péče o svoji dceru – žalobkyni c), se kterou jí musí vypomáhat žalobkyně e) a žalobce d). Poškozená také některé věci špatně chápe, zapomíná, se svými blízkými se hádá, bývá i hysterická a není příliš orientovaná. Péče o ni je i z tohoto důvodu značně ztížena. Soud v rámci rozhodování použil„ komparační metodu“, jak je doporučováno judikaturou vyšších soudů a věc srovnal s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 160/2018. V tomto případě šlo o odškodnění pozůstalých (rodinných příslušníků) v případě úmrtí jejich manžela, otce, dědečka a bratra. Zemřelý byl v době úmrtí 68 let stár, přičemž žádná z uvedených osob na něm nebyla existenčně závislá. Všechny tyto osoby měly se zemřelým velmi hezký, pevný, intenzivní vztah daný velmi častým osobním a blízkým kontaktem s tím, že všichni pozůstalí se zemřelým tvořili hezkou a harmonickou rodinu (v širším slova smyslu), neboť s jedním svým synem, jeho manželkou a vnuky žil ve společné domácnosti a s ostatními uvedenými členy rodiny se velmi často navštěvoval (prakticky denně), protože bydleli v jedné obci. S manželkou pak byli manželé 50 let. V tomto případě manželka zemřelého na nemajetkové újmě obdržela částku ve výši 550 000 Kč, děti zemřelého částku ve výši 500 000 Kč a sourozenci zemřelého částku ve výši 350 000 Kč.

25. Pokud jde o žalobce a) soud vyšel z toho, že s poškozenou měl hezký vztah, trávili spolu volný čas, dělali spolu různé jak kulturní, tak sportovní aktivity, tvořili společnou domácnost, byť ne příliš dlouho (cca 4 roky), když manželé byli cca dva roky před dopravní nehodou. Krátce před dopravní nehodou se jim také narodila dcera [jméno]. V případě žalobce a) pak došlo k podstatnému zásahu do osobnostních sfér, zejména rodinného života, neboť vlivem dopravní nehody, se zcela rozpadl vztah s poškozenou, potažmo rodinný život, neboť poškozená se ze společné domácnosti odstěhovala. Také žalobce a) někdy nepoznává, je obtížné s ní komunikovat, vyžaduje každodenní péči. Rovněž se změnila osobnostně a jejich manželský vztah se rozpadl. Soud je přesvědčen, že nemajetková újma žalobce a) nedosahuje intenzity nemajetkové újmy manželky v komparovaném případě, neboť v popsaném případě došlo k úmrtí jejího manžela, tedy se jedná o stav nevratný, což v tomto případě nenastalo. V tomto případě je však nutné zohlednit, že celá osobnost poškozené se změnila a jedná se, jak ostatně žalobci vylíčili, už o zcela jinak osobnostně vybaveného člověka, což jistě představuje velký nápor na psychiku žalobce a) a je třeba v této souvislosti zohlednit, že se mu rozpadl veškerý rodinný život. Také je třeba přihlédnout k faktu, že poškozené se událost stala v produktivním věku, na rozdíl od zemřelého v komparovaném případě, který byl již ve věku důchodovém. Soud proto dospěl k závěru, že pokud v komparovaném případě manželka zemřelého obdržela na nemajetkové újmě částku ve výši 550 000 Kč, je v tomto posuzovaném případě odpovídající částka ve výši 350 000 Kč, neboť by nebylo spravedlivé, aby v tomto případě žalobce a) a to platí i v případě dalších žalobců, dostali vyšší odškodnění, než v popsaném případě, ve kterém byla situace pro poškozené těžší (byť samozřejmě soud nechce hodnotit a zlehčovat situaci žalobců), daná její nevratností - smrtí blízkého člověka.

26. U žalobce d) a žalobkyni c) bylo prokázáno, že vztahy mezi nimi a poškozenou byly velmi intenzivní, tato o ně pečovala, trávila s nimi volný čas, podnikala volnočasové aktivity. Oba nezletilí byli na poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně] částečně existenčně závislí, neboť se jedná o jejich matku, která do doby dopravní nehody zajišťovala jejich potřeby jak osobní péčí, tak péčí finanční. Samozřejmě je třeba zdůraznit, že v případě žalobkyně c) je tato vzniklá újma nižší než v případě žalobce d), protože v době dopravní nehody bylo žalobkyni c) pět měsíců a nebyla tak schopna vnímat a posoudit úraz, který se poškozené stal a jeho důsledky. I v současné době, jak vypověděla žalobkyně e) ve svém účastnickém výslechu, není žalobkyně c) ještě schopna chápat a rozlišovat, že její maminka je jiná, než maminky ostatních dětí. Toto jí tedy prozatím nepůsobí žádné obtíže. U obou žalobců je však potřeba zohlednit, že poškozená již nikdy v jejich životě nebude naplňovat stoprocentní funkci rodiče, ať již po stránce fyzických schopností, tak zejména po stránce psychické vybavenosti. Naopak v současné době musí o poškozenou pečovat i žalobce d), což samozřejmě u něj klade vyšší nároky na jeho psychiku, čas i fyzické schopnosti. Také je pravděpodobné, s ohledem na prognózu a zdravotní stav poškozené, že v budoucnosti bude muset poškozené vypomáhat i její dcera - žalobkyně c). S ohledem na popsané proto soud žalobci d) přiznal na nemajetkové újmě částku ve výši 300 000 Kč (tedy opětovně o 200 000 Kč nižší, než v případě 28 C 160/2018, která byla přiznána dětem zemřelého) a žalobkyni c) pak polovinu této částky tj. částku ve výši 150 000 Kč zejména z důvodu, že v době dopravní nehody a v podstatě do současnosti, tato není ještě schopna navnímat újmu, která jí v souvislosti s poškozením zdraví její matky vznikla a její situace je tak nyní příznivější než u žalobce d). Také soud zohlednil, že žalobce d) s poškozenou prožil časově delší úsek života (před dopravní nehodou) než tomu bylo u žalobkyně c).

27. Ohledně žalobce b) bylo v řízení prokázáno, že poškozená s ním měla hezký vztah, v podstatě jej brala jako své vlastní dítě. Ve společné domácnosti žili čtyři roky. I v jeho případě proto soud přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v penězích a poskytl mu přiměřené zadostiučinění ve výši 70 000 Kč, což odpovídá polovině částky, která se dostala na odškodnění snachy zemřelého ve věci 28 C 160/2018. Soud v tomto případě zohlednil, že žalobce b) měl s poškozenou kladný vztah, avšak musel přihlédnout k tomu, že tento vztah nebyl tak intenzivní jako v případě vlastních dětí poškozené, o čemž svědčí i skutečnost, že žalobce b) se s poškozenou nyní stýká již daleko méně. Tato skutečnost svědčí o tom, že intenzita vztahu žalobce b) k poškozené nebyla až tak silná, jako v případě žalobce d) a rovněž i časový úsek, který žalobce b) s poškozenou prožil (čtyři roky) byl podstatně kratší než v případě jejích dětí - žalobce d) a žalobkyně c).

28. V případě žalobkyně e) bylo provedeným dokazováním zjištěno, že i tato měla s poškozenou [jméno] [celé jméno žalobkyně] hezký, intenzivní vztah, pravidelně se před dopravní nehodou vídaly. Událost, která se poškozené stala, žalobkyně e) velmi špatně prožívala. Po předmětné dopravní nehodě musela brát léky na uklidnění, stále však pociťuje obavy, co s poškozenou bude, až ona tu jednou nebude. V případě žalobkyně e) stran zásahu do jejích osobnostních sfér, soud zohlednil samozřejmě i skutečnost, že v podstatě od doby dopravní nehody žalobkyně e) o poškozenou [jméno] [celé jméno žalobkyně] každodenně pečuje a pomáhá jí i s péčí o nezletilou [jméno]. V jejím případě je tak její nemajetková újma zvýšena zejména tím, že se každodenně promítá do jejího osobního života péče o poškozenou, potažmo každodenně má na očích následky, které dopravní nehoda způsobila v životě poškozené. V jejím případě je tak intenzita zásahu zvýšena větším psychickým vypětím spojeným s každodenním a dlouhodobým stykem s poškozenou. Soud proto u žalobkyně e) uzavřel, že její nemajetková újma je srovnatelná s újmou, která vznikla manželu poškozené a proto jí přiznal částku ve výši 350 000 Kč.

29. U posouzení vzniku a intenzity nemajetkové újmy u žalobkyně f) soud vyšel z toho, že sourozenecký vztah mezi ní a poškozenou byl hezký, intenzivnější povahy, neboť se vídaly cca dvakrát do měsíce, také se spolu účastnily nejrůznějších společenských aktivit. Tato v současné době zdravotní stav poškozené špatně nese, neboť poškozená je náladová, věci si buď nepamatuje (např. si nepamatuje, když se na něčem domluví) nebo na poslední chvíli změní názor apod. Také v době, kdy poškozená utrpěla úraz, se žalobkyně f) starala o nezletilou [jméno], ke které velmi citově přilnula. V současné době, když poškozená je již schopna částečné péče o nezletilou, je na ni velmi fixována a nechce jí žalobkyni f) půjčovat, resp. nechce, aby jí hlídala, což žalobkyně f) velmi špatně snáší. Na druhou stranu však soud přihlédl i k tomu, že ani před dopravní nehodou ani poté nežila žalobkyně f) s poškozenou ve společné domácnosti a jejich vzájemné styky byly méně časté než u ostatních žalobců. I v případě žalobkyně f) proto soud ponížil odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s komparací shora uvedeného případu, kdy sourozenci na odškodnění obdrželi částku ve výši 350 000 Kč, přičemž i v tomto případě ze stejných důvodů, které již byly uvedeny shora, přiznal žalobkyni f) částku ve výši 200 000 Kč.

30. Soud proto uzavírá, že ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018, kdy maximální odškodnění na nemajetkové újmě v důsledku úmrtí blízké osoby by se mělo pohybovat okolo částky ve výši 500 000 Kč, zohlednil, že v případě žalobců nešlo o nejzásadnější újmu - úmrtí blízké osoby, (což zohlednil právě poskytnutým zadostiučiněním, které ponížil) a rovněž u každého z žalobců přihlédl k individuálním okolnostem, které popsal v předchozích odstavcích. Podle názoru soudu nebyly dány důvody, aby odškodnění žalobců přesahovalo částku, kterou Nejvyšší soud doporučuje při smrti blízké osoby, když tato okolnost v případě žalobců nenastala. Požadované odškodnění by také mělo být přiměřené a v souladu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že žalobci v tomto výroku specifikovaní, měli jen částečný úspěch, avšak výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal jim soud plnou náhradu nákladů řízení, které se skládají: z nákladů řízení před soudem nalézacím mimosmluvní odměna advokáta ve výši 119 040 Kč (sníženo o 20%) podle ust. § 11 odst. 1, ust. § 7, ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (8 úkonů právní služby po 3 100 Kč (pro každého z žalobců) – převzetí věci, sepsání výzvy k zaplacení, sepsání žaloby a 5x účast u jednání – 27.5.2019, 3.6.2020, 24.6.2020, 22.7.2020, 10.11.2021) ,náhrada hotových výdajů ve výši 1 920 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1,3 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (8 úkonů právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání výzvy k zaplacení, sepsání žaloby, 5x účast u jednání – 27.5.2019, 3.6.2020, 24.6.2020, 22.7.2020, 10.11.2021), daň z přidané hodnoty ve výši 25 401,40 Kč (21%), jíž je právní zástupkyně žalobců plátcem z nákladů řízení před soudem odvolacím mimosmluvní odměna advokáta ve výši 29 760 Kč (sníženo o 20%) podle ust. § 11 odst. 1, ust. § 7, ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po 3 100 Kč (pro každého z žalobců) – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 15.7.2021), náhrada hotových výdajů ve výši 480 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1,3 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po 300 Kč – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) a daň z přidané hodnoty ve výši 6 350,40 Kč (21%), jíž je právní zástupkyně žalobců plátcem.

32. Výrok XIV. je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobci byli v řízení částečně úspěšní (a mají vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení) a současně jsou osvobozeni od soudních poplatků podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zák. o soudních poplatcích (analogicky), neboť jejich nemajetková újma je odvozována od újmy poškozené, přináleží tato povinnost v souladu s citovaným ustanovením žalovanému. O této povinnosti soud rozhodl podle ust. § 4 odst. 1 písm. j) zák. o soudních poplatcích. Výše poplatku 71 000 Kč odpovídá položce 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků.

Poučení