28 C 247/2023 - 72

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 210 672 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 91 250 Kč s příslušenstvím, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 13 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 20.10.2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 2 105 802 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované jednak zaplacení částky 210 670 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení a jednak zaplacení částky 2 000 000 Kč z důvodu odškodnění psychické újmy za nepřiměřenou délku řízení, to vše v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu [adresa] – město sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že dne 29. 7. 2015 bylo zahájeno řízení o úpravu výchovy a výživy jeho nezletilé dcery [jméno FO], které v době zahájení řízení bylo 10 let. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] - město ze dne 5. 6. 2017, č. j. [Anonymizováno] byla nezletilá pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřena do výchovy matky, žalobci jakožto otci bylo stanoveno výživné a dále soud upravil styk otce s nezletilou s navykacím režimem s postupným rozšiřováním nejprve v rozmezí půl hodiny až na několik hodin v jednom dni za 14 dnů za přítomnosti matky, posléze bez její účasti a nakonec na dva dny s přespáním nezletilé u otce jednou za 14 dnů a o vánočních svátcích. K odvolání obou rodičů Krajský soud v [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 30.5. 2018, čj. [Anonymizováno] rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I., II., IV. a V. potvrdil, změnil výrok o dlužném výživném a ve výrocích VI., VII., VIII. a IX. rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že styk upravený soudem prvního stupně neodpovídá zjištěnému stavu vzájemných vztahů otce s nezletilou. Konstatoval, že styk otce nezletilou by měl být upraven, neboť z ničeho nevyplývá, že odmítání otce má příčinu (původ) v jeho osobě a konání. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] – město ze dne 8. 9. 2021 čj. [Anonymizováno] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 11. 10. 2022 čj. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto tak, že styk nezletilé s otcem, se neupravuje. Rozhodování soudu tak provázely neodůvodněné průtahy, kdy soudní jednání započalo již ve věku 10 let jeho dcery (rok 2015) a skončilo až v roce 2021, takže měla matka příležitost působit po celých šest let nerušeně na nezletilou a vypěstovat u ní extrémně rozvinutý syndrom zavrženého rodiče vůči otci. U matky v rámci řízení znalec shledal nejen cílené pěstování syndromu zavrženého rodiče u dcery vůči otci (manipulace matky), ale dokonce Munhausenův syndrom v zastoupení, což znamená, že matka dělá z dcery nemocného člověka, ačkoliv tomu tak nejspíše není. Výsledkem celého řízení je, že žalobce svoji dceru již více jak osm let neviděl, tato je ve svých 18 letech v invalidním důchodu třetího stupně pro své psychické potíže zřejmě zapříčiněné matkou. Spor o dceru přitom zasáhl i žalobce, který se se vznikem manželské krize ambulantně léčí na psychiatrii pro těžké deprese spojené s faktickou ztrátou jeho jediné dcery a v souvislosti s celým soudním procesem. Žalobce v rámci řízení podával dvě stížnosti na průtahy v řízení, které byly uznány jako opodstatněné. Podle názoru žalobce tak předmětné podkladové řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a žalobce požaduje za dobu jeho trvání celkem [hodnota] měsíců částku 2 394 Kč za měsíc, tedy částku 210 672 Kč. Tato částka je stanovena tak, že žalobce vyšel z částky 1 667 Kč za měsíc trvání řízení v souvislosti se sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu ČR za dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, přičemž tuto částku navýšil o částku představující inflaci. Žalobce také doplnil, že řízení nezáviselo na složitém dokazování, žalobce se žádným způsobem na délce řízení nepodílel a význam předmětu řízení pro žalobce byl zcela zásadní. Žalobce rovněž nárokuje částku 2 000 000 Kč za psychickou újmu, neboť je zřejmé, že matka v dceři vypěstovala syndrom zavrženého rodiče vůči otci a zřejmě i Munhausenův syndrom zastoupení. I když již od roku 2015 byly soudu známy manipulativní sklony matky, přičemž snad ještě někdy v roce 2017 bylo možné, aby žalobce s dcerou obnovil za pomoci odborníků kontakt a znovu si vybudoval vztah, soud svým přístupem - liknavostí a průtahy v řízení odpovídajícím způsobem nezasáhl, a to přesto, že tuto možnost měl. Soud měl rodiče vést k nalezení smírného řešení, za tímto účelem nařídit různá opatření, a to včetně rodinné terapie či setkání s odborníky. Soud však na takovou povinnost zcela rezignoval a pouze přihlížel tomu, jak matka ničí život nejen otci dítěte, ale především samotné dceři. Žalobce je přesvědčen, že v době, kdy mohl svůj vztah s dcerou ještě napravit, mu to soudy znemožnily a nyní když jeho dcera již nabyla zletilosti, svůj vliv uplatnit už vůbec nemůže. S ohledem na uvedené skutečnosti, tedy, že dceru fakticky ztratil, žádá předmětné odškodnění.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne 19. 4. 2023 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 2 210 672 Kč v souvislosti s řízením vedeném u Okresního soudu [adresa] – město pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka podkladového řízení byla nepřiměřená a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 91 250 Kč. Žalovaná uzavřela, že podkladové řízení trvalo sedm let a čtyři měsíce a probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, ve vztahu k žalobci pak délka řízení činila sedm let a jeden měsíc, a to od doby 2. 10. 2015, kdy mu byly doručeny písemnosti, ze kterých se o řízení dozvěděl. Soud prvého stupně vydal v řízení celkem čtyři rozsudky, Krajský soud v [Anonymizováno] rozhodl ve věci dvakrát. V řízení nebyly shledány jednotlivé průtahy, soudy prováděly procesní úkony v přiměřených lhůtách, v některých obdobích však nelze řízení hodnotit jako příliš koncentrované, a to zejména po vrácení věci k okresnímu soudu v souvislosti s doplněním znaleckého posudku. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění vyšla z částky 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši, tedy v částce 91 250 Kč. Tato základní částka byla žalovanou snížena s ohledem na složitost věci o 20 %, neboť v řízení byl vypracován znalecký posudek, kdy soud se následně pokusil o jeho doplnění. Také v průběhu řízení byl projednáván návrh otce na nahrazení souhlasu matky s provedením vyšetření nezletilé v nemocnici v [Anonymizováno] Po procesní stránce bylo na dvou stupních soudní soustavy opakovaně rozhodováno o návrzích na předběžná opatření a o dalších procesních úkonech. Dále Krajský soud v [Anonymizováno] rozhodl o námitce podjatosti soudkyně soudu prvého stupně. Výraznou komplikaci v průběhu řízení představoval jednak zdravotní a psychický stav nezletilé a jednak velice vyhrocené a negativní vztahy mezi rodiči nezletilé. Žalovaná pak přistoupila k navýšení základní částky o 20 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce. K nároku na odškodnění tvrzené psychické újmy žalovaná uvedla, že tento neshledala jako důvodný, neboť další újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení je potřeba prokázat a tato se nepresumuje. Tvrzení žalobce ohledně vzniku další újmy však spočívají zejména v nesouhlasu s postupem soudu v rámci opatrovnického řízení. Žalovaná však nemůže přezkoumávat postup soudu co do průběhu a rozsahu dokazování, tím méně co do obsahu v řízení vydaných rozhodnutí. Žalovaná také neshledala příčinnou souvislost mezi postojem nezletilé k žalobci a nepřiměřenou délkou soudního řízení, neboť z obsahu spisu plyne, že nezletilá měla negativní postoj k žalobci již v počáteční fázi řízení. V rámci posuzovaného případu byly vztahy mezi rodiči nezletilé velice vyhrocené, nebyli schopni se shodnout v podstatě na ničem. Soud se pokusil vztahy mezi nimi napravit za pomoci rodinné terapie, nicméně toto k žádnému zlepšení nevedlo.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 200 672 Kč z titulu jednak nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] – město pod sp, zn. [Anonymizováno] a jednak z titulu další nemajetkové újmy v souvislosti s délkou řízení uplatnil u žalované dne 19.4.2023, přičemž žalovaná po projednání této žádosti vyhověla částečně nároku žalobce na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, a to částkou ve výši 91 250 Kč, kterou žalobce obdržel dne 14.2.2024.

4. Při ústním jednání konaném dne 18.3.2024 vzal žalobce svou žalobu co do částky 91 250 Kč zpět, neboť tuto mu žalovaná uhradila dne 14. 2. 2024. Soud proto postupoval podle § 96 odstavec 2 o. s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil.

5. Při jednání konaném dne 18. 3. 2024 bylo žalobci dáno poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby stran nároku na nemajetkovou újmu (psychickou újmu) ve výši 2 000 000 Kč doplnil svá tvrzení tak, že pokud tuto nemajetkovou újmu požaduje z důvodu nesprávného úředního postupu soudu v podobě „tzv. liknavého postupu“ je třeba konkrétně specifikovat ten, který nesprávný úřední postup, který se měl podílet na nepříznivém výsledku řízení pro žalobce. Pokud tuto nemajetkovou újmu žalobce požaduje jako další nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, je třeba, aby žalobce doplnil tvrzení v tom směru, že nebýt uvedených průtahů, k odcizení s jeho dcerou by nedošlo, tj. konkrétně specifikovat jednotlivé průtahy soudu, které se podílely na celkové délce řízení a tyto v podstatě odečíst od celkové délky řízení, tedy určit určitou dobu ex post, ve které mohlo být řízení, nebýt daných průtahů skončeno a zda k tomuto datu ještě vztahy mezi žalobcem i jeho dcerou byly na dobré úrovni. Tedy doplnit skutková tvrzení, že nebýt nepřiměřené délky podkladového řízení (konkrétních jednotlivých průtahů), k odcizení nezletilé dcery s žalobcem by nedošlo. Dále soud žalobce vyzval, že pokud je tato nemajetková újma ve výši 2 000 000 Kč požadována na základě obou odpovědnostních titulů, je třeba ke každému konkrétnímu nároku přiřadit požadovanou částku. Dále byl žalobce poučen, že pokud uvedenou újmu požaduje z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, je třeba konkrétně předmětné rozhodnutí označit, uvést, zda bylo pro nezákonnost zrušeno, a doplnit skutková tvrzení, že v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí došlo k narušení vztahu otce s dcerou, tedy toto konkrétně popsat. Současně byl žalobce poučen o následcích nesplnění této výzvy v podobě neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

6. Na uvedené poučení žalobce zareagoval podáním ze dne 9. 4. 2024, ve kterém uvedl, že soud je povinen úkony účastníků posuzovat podle jejich obsahu a předestřená skutková tvrzení právně kvalifikovat bez ohledu na subjektivní právní kvalifikaci žalobce, tedy účastník řízení nemá povinnost, aby své žalobní tvrzení správně a neomylně po právní stránce kvalifikoval. Žalobce doplnil, že uvedený nárok požaduje jak z titulu nesprávného úředního postupu Okresního soudu [adresa] – město, taktéž jako další nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, když oba tyto důvody spolu souvisejí takovým způsobem, že je nelze oddělit. Žalobce doplnil, že nesprávným úředním postupem soudu bylo to, že vyhovoval veškerým omluvám a výmluvám matky z jednání a odročoval nařízená jednání u soudu, vždy k návrhu matky. Dalším nesprávným úředním postupem byl postup soudu po provedení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], když v tomto posudku je jasně formulován závěr znalce o tom, že matka pravděpodobně na základě tzv. Munhausenova syndromu v zastoupení dělá z nezletilé dcery nemocného člověka, ačkoliv tomu tak není. Pokud by soud prvního stupně po provedení znaleckého posudku k důkazu na to adekvátně reagoval například změnou výchovného prostředí či autoritativním nařízením styku otce s dcerou, jistě by nedošlo k odcizení otce a dcery v míře, v jaké je tomu nyní. Žalobce zdůraznil, že soud musí rozhodovat pouze tak, aby rozhodnutí bylo v nejlepším zájmu nezletilého dítěte. Také žalobce jako nesprávný úřední postup soudu prvního stupně označil to, že tento rezignoval na nejlepší zájem nezletilé a nerozhodl včasně při nižším věku nezletilé o styku nezletilé s otcem či změně výchovného prostředí, přestože k tomu měl podklad ve znaleckém posudku. Postup soudu, který přes výsledky důkazního řízení nezasáhl a nepomohl otci v jeho marném boji o záchranu psychického zdraví jeho jediné dcery a dopřál tak matce, aby v dceři vypěstovala případ syndromu zavrženého rodiče vůči otci, je to podle přesvědčení otce nesprávným úředním postupem. Žalobce doplnil, že každý den, kdy nezletilá dcera byla pod vlivem své matky bez možnosti stýkat se s ním a bez možnosti jakéhokoliv jeho vlivu, případně příbuzných z jeho strany, jen zhoršoval stav nezletilé a promítl se do konečného nepříznivého výsledku jak pro žalobce, tak pro jeho nezletilou dceru. Výsledek opatrovnického sporu, při kterém žalobce ztratil možnost účinného kontaktu s jeho dcerou, byl zapříčiněn nesprávným úředním postupem Okresního soudu [adresa].

7. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu [adresa] – město sp. zn. [Anonymizováno]. Z tohoto spisu se podává, že návrh matky na úpravu výchovy a výživy pro dobu před i po rozvodu manželství a úpravu styku otce s nezletilou [jméno FO] byl otci doručen dne 2.10.2015. Z důvodu nezachování lhůty pro účast na jednání bylo jednání nařízené na den 2.10.2015 odročeno na den 11.11.2015. Podáním ze dne 9.10.2015 žádala matka vydání předběžného opatření – zákazu styku otce s nezletilou. Usnesením ze dne 16.10.2015 bylo tomuto návrhu vyhověno. Proti uvedenému usnesení podal otec odvolání ze dne 30.10.2015. Otec se vyjádřil ve věci samé podáním ze dne 3.11.2015. Dne 11.11.2015 se konalo ústní jednání, při kterém byla vyslechnuta matka a jednání bylo odročeno na den 8.1.2016. Dne 25.11.2015 byla věc předložena Krajskému soudu v Plzni s odvoláním. Tento usnesením ze dne 27.11.2015 usnesení soudu I. stupně ze dne 16.10.2015 změnil tak, že jej zamítl. Podáním ze dne 27.11.2015 se otec vyjádřil ve věci samé. Dále se vyjádřil otec podáním ze dne 4.1.2016. Dne 8.1.2016 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut otec a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku. Podáním ze dne 29.1.2015 žádal otec vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil matce, aby umožnila otci se s nezletilou stýkat ve zde uvedených termínech. Usnesením ze dne 3.2.2016 byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – psychiatrie, odvětví klinické psychologie. Usnesením ze dne 5.2.2016 byl návrh otce na vydání předběžného opatření zamítnut. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání ze dne 11.2.2016. Matka se vyjádřila k návrhu otce na vydání předběžného opatření dne 22.2.2016. Věc byla předložena s odvoláním Krajskému soudu v Plzni dne 25.2.2016. Tento usnesením ze dne 1.3.2016 napadené usnesení ze dne 5.2.2016 potvrdil. Matka se vyjádřila ve věci podáním došlým soudu dne 13.4.2016. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 8.6.2016. Pokynem soudce ze dne 27.6.2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 29.8.2016. Toto jednání bylo odročeno z důvodu čerpání dovolené právního zástupce matky na den 19.9.2016. Dne 19.9.2016 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem a byl vyslechnut znalec. Jednání bylo odročeno na den 2.11.2016 za účelem doplnění dokazování. Toto jednání bylo zrušeno z důvodu onemocnění matky, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 2.11.2016. Pokynem soudce ze dne 2.11.2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 12.12.2016. Podáním ze dne 7.11.2016 navrhoval otec vydání předběžného opatření o provedení lékařského vyšetření nezletilé. Tento návrh byl usnesením ze dne 14.11.2016 zamítnut. Proti tomuto usnesení podala odvolání matka a to dne 6.11.2016. Dne 12.12.2016 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami, byl vyslechnut otec a usnesením bylo otci i matce uloženo podrobit se rodinné terapii na dobu tří měsíců. Jednání bylo odročeno na den 8.2.2017. Věc byla předložena Krajskému soudu v [Anonymizováno] s odvoláním dne 11.1.2017. Tento usnesení soudu I. stupně ze dne 4.11.2016 potvrdil. Dne 25.1.2017 byl soudu doručen návrh matky na ustanovení rodinného terapeuta soudem. Dne 8.2.2017 se konalo ústní jednání, při kterém byla vyslechnuta matka, bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno na den 22.3.2017 s tím, že rodiče mají soudu doložit zprávu z rodinné terapie. Dne 10.3.2017 navrhl otec vydání rozhodnutí ve věci nezletilé stran věci, na kterých se rodiče nemohou dohodnout, a to provedení vyšetření nezletilé dcery. Usnesením ze dne 16.3.2017 byl pro řízení o nahrazení souhlasu rodičů nezletilé ustanoven opatrovník. Zpráva o průběhu terapie dítěte byla soudu doručena dne 15.3.2017. Podáním ze dne 19.3.2017 otec sděloval soudu změnu v osobě terapeuta. Přípisem ze dne 22.3.2017 žádal soud terapeutku o zaslání zprávy o průběhu rodinné terapie. Dne 22.3.2017 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami, účastníci řízení si sdělovali svá procesní stanoviska a jednání bylo odročeno na den 24.4.2017 za účelem pokračování v dokazování. Dne 18.4.2017 byla soudu doručena zpráva o průběhu rodinné terapie. Podáním ze dne 18.4.2017 podával otec návrh na provedení důkazu. Z úředního záznamu ze dne 24.4.2017 se podává, že ústní jednání nařízené na den 24.4.20174 bylo z důvodu onemocnění matky zrušeno. Pokynem soudce ze dne 2.5.2017 bylo nařízeno jednání ve věci úpravy výchovy a výživy na den 10.5.2017 a na den 29.5.2017 a ve věci nahrazení souhlasu na den 29.5.2017. Podáním ze dne 9.5.2017 žádala matka o odročení jednání nařízeného na den 29.5.2017 z důvodu dovolené jejího právního zástupce. Termín tohoto jednání byl odvolán a byl stanoven nový termín na den 5.6.2017. Dne 10.5.2017 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno na den 5.6.2017 za účelem pokračování v dokazování. Podáním ze dne 31.5.2017 navrhl otec provedení důkazů. Dne 5.6.2017 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byla nezletilá svěřena do výchovy matky, otci byla stanovena povinnost hradit výživné 4 000 Kč měsíčně, dále byla stanovena povinnost otci uhradit dlužné výživné a bylo rozhodnuto o styku otce s nezletilou v intencích zde uvedených. Jednání nařízené na den 26.7.2017 ve věci nahrazení souhlasu matky bylo z důvodu hospitalizace matky odročeno na den 23.8.2017. Místopředsedkyní soudu dne 27.6.2017 byla prodloužena lhůta k vypravení rozsudku do 3.8.2017. Proti rozsudku podal otec odvolání dne 22.8.2017. Téhož data podala proti rozsudku odvolání i matka. Matka doplnila své odvolání podáním došlým soudu dne 12.9.2017. Pokynem soudce ze dne 29.8.2017 byl stanoven nový termín ve věci návrhu na nahrazení souhlasu matky na den 2.10.2017 z důvodu kolize termínu jednání právního zástupce matky. Ve věci řízení o nahrazení souhlasu matky se konalo dne 18.10.2017 ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami, byl vyslechnut otec a matka a byl vydán rozsudek, kterým byl tento návrh na vyšetření nezletilé zamítnut. I v tomto případě byla prodloužena lhůta k vypracování rozsudku do 15.12.2017. Dne 6.2.2018 podal otec návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu – předložení věci odvolacímu soudu. Věc byla předložena Krajskému soudu v [Anonymizováno] jako soudu odvolacímu dne 8.2.2018. Pokynem předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 23.4.2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 16.5.2018. Dne 23.5.2018 se konalo odvolací jednání, při kterém si účastníci řízení sdělovali svá aktuální procesní stanoviska a jednání bylo odročeno na den 30.5.2018. Dne 30.5.2018 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinou a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., II. IV. a V. potvrzen, ve výroku III. byl rozsudek soudu I. stupně změněn a ve výroku VI., VII., VIII. a X. byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 24.7.2018.

8. Přípisem ze dne 5.10.2018 žádal Okresní soud [adresa] o dohledání některých listin, které nebyly ve spise nalezeny. Usnesením ze dne 22.10.2018 byl ve věci zadán doplněk znaleckého posudku. Dne 30.10.2018 podal otec návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu – ustanovení znalce (revizní znalecký posudek). Podáním ze dne 31.10.2018 navrhl otec vypracování revizního znaleckého posudku. Věc byla předložena Krajskému soudu v [Anonymizováno] s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu dne 6.11.2018. Tento usnesením ze dne 8.11.2018 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnul. Proti usnesení Okresního soudu [adresa] – město ze dne 22.10.2018 podala matka odvolání. Dne 9.11.2018 vznesla matka námitku podjatosti rozhodující soudkyně a navrhla přikázání věci jinému soudci. Dále podala matka odvolání proti usnesení soudu I. stupně ze dne 22.10.2018. Z úředního záznamu ze dne 28.11.2018 se podává, že spis byl od 19.11. 2018 do 26.11.2018 u místopředsedkyně soudu se stížností matky. Věc byla předložena Krajskému soudu v [Anonymizováno] dne 30.11.2018. Tento usnesením ze dne 11.1.2019 odvolání matky proti usnesení ze dne 22.10.2018 odmítl. Usnesením ze dne 11.1.2019 rozhodl Krajský soud v [Anonymizováno], že zákonná soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Přípisem ze dne 28.1.2019 žádal soud Krajský soud v [Anonymizováno] opětovně o dohledání některých listin. Z úředního záznamu ze dne 13.2.2019 se podává, že bylo hovořeno ohledně dohledání listin se soudkyní z Krajského soudu v [Anonymizováno]. Přípisem ze dne 14.2.2019 bylo matce sděleno, že doposud se nepovedlo dohledat požadované listiny. Téhož data byl Krajský soud v [Anonymizováno] znovu urgován. Podáním došlým soudu dne 20.2.2019 žádala matka o změnu ustanoveného znalce. Přípisem ze dne 8.3.2019 žádal okresní soud stran dohledání listin součinnost místopředsedu Krajského soudu v [Anonymizováno]. Dále přípisem z téhož data žádal soud o vyjádření znalce, který dosud zpracovával znalecký posudek, zda je způsobilý odborně zodpovědět na dotazy, které soud specifikoval. Na to znalec reagoval přípisem ze dne 11.3.2019. Na žádost soudu I. stupně ohledně dohledání listin, bylo reagováno místopředsedou Krajského soudu v [Anonymizováno] podáním ze dne 1.4.2019. Usnesením ze dne 8.4.2019 byla žádost matky o změnu ustanoveného znalce zamítnuta. Přípisem ze dne 9.4.2019 soud sděloval matce, že se požadované listiny nepodařilo dohledat. Matka založila listiny do spisu dne 6.5.2019. Podáním ze dne 9.8.2018 žádala matka před zadáním revizního znaleckého posudku nařídit jednání z důvodu seznámení se s akutním zdravotním stavem nezletilé. Pokynem soudce ze dne 17.5.2019 byl nařízen jiný soudní rok na den 24.5.2019. Pokynem soudce ze dne 24.5.2019 byl odvolán jiný soudní rok na termín 7.6.2019 z důvodu pracovního vytížení matky. Dne 7.6.2019 se konal jiný soudní rok, při kterém matka požádala o upuštění od dalšího znaleckého zkoumání dcery. Soudem bylo sděleno, že znalecký posudek bude ve věci zadán. Přípisem ze dne 10.6.2019 matka sdělovala, že nezletilá není v současné době schopna se podrobit znaleckému zkoumání. Na to konto soud podáním ze dne 24.6.2019 matce sděloval, že bude ve věci zadán znalecký posudek, a to v souladu s pokynem Krajského soudu v [Anonymizováno] v jeho částečně zrušujícím rozhodnutí. Podáním došlým soudu dne 28.6.2019 Úřad městského obvodu [adresa], sociální odbor, sděloval soudu skutečnost, že rodičům bylo zasláno doporučení na odbornou pomoc u [tituly před jménem] [jméno FO], se kterou se otec sešel. Současně byla soudu zaslána i reakce matky na toto doporučení. Matka se ve věci vyjádřila podáním došlým soudu dne 2.7.2019. Následně ještě podáním ze dne 9.7.2019. Podáním došlým soudu dne 30.8.2019 navrhla matka změnu úpravu výživy nezletilé. Otec se vyjádřil k podání matky ze dne 9.7.2019 podáním ze dne 17.9.2019. Usnesením ze dne 27.9.2019 ustanovil soud nezletilé opatrovníka k zastupování v řízení o zvýšení výživného. Současně téhož data vyzval soud znalce ke sdělení, aby další termíny plánovaného vyšetření sdělil přímo soudu, s ohledem na skutečnost, že matka nereaguje na pozvání ke znaleckému vyšetření. Podáním došlým soudu dne 14.10.2019 matka založila lékařské zprávy nezletilé. Přípisem ze dne 23.10.2019 soud sděloval účastníkům řízení, že aktuálně nebude nařizováno jednání ve věci o zvýšení výživného, neboť hlavní spis je u znalce. Dále soud vyzval znalce, aby obratem sdělil nový termín znaleckého vyšetření matky. Matka ve věci podala další vyjádření k soudu dne 29.10.2019. Pokynem soudce ze dne 14.11.2019 byly znalci zaslány matkou doložené lékařské zprávy a současně byla matka předvolána ke znalci v soudem stanovených termínech. Na tuto výzvu matka reagovala podáním došlým soudu dne 26.11.2019 s tím, že předvolání, resp. pozvání od znalce k vyšetření neobdržela. Současně matka dokládala sdělení, které zasílala znalci s tím, že se dostaví na termín vyšetření dne 20.12.2019. Přípisem došlým soudu dne 20.12.2019 znalec soudu sděloval, že matka chtěla rozhovor s ním nahrávat, což tento odmítl. Matka pak odmítla dále ve vyšetření pokračovat. Znalec dal soudu ke zvážení, zda by posudek neměl vypracovat znalec, ke kterému matka bude mít větší důvěru. Matka zaslala soudu písemné podání dne 27.12.2019. Usnesením ze dne 24.1.2020 soud zamítl žádost matky, aby se měla možnost předem vyjádřit k dalším odborníkům, které bude znalec Doc. [jméno FO] přibírat. Současně byla zamítnuta žádost matky o změnu znalce. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání došlé soudu dne 19.2.2020. Dále matka své odvolání doplnila podáním došlým soudu dne 13.3.2020 se založením dalších listin. Dne 6.4.2020 byl znalci zaslán spis k vypracování znaleckého posudku.

9. Věc byla předložena s odvoláním matky Krajskému soudu v [Anonymizováno] dne 9.4.2020. Krajský soud v [Anonymizováno] usnesením ze dne 29.4.2020 odvolání matky odmítl. Spis byl vrácen Okresnímu soudu [adresa] – město dne 7.5.2020. Podle pokynu soudce ze dne 20.5.2020 byl spis zaslán k vypracování doplňku znaleckého posudku znalci. Podle sdělení znalce ze dne 21.9.2020 nebyl znalecký posudek dosud vypracován; znalec účastníkům poslal další termíny znaleckého vyšetření a to na září a říjen 2020. Znalec zasílal soudu sdělení matky ve vztahu k znalci s tím, že zdravotní stav nezletilé [jméno FO] nedovoluje absolvování vyšetření u znalce. K tomuto matka založila znalci lékařskou zprávu. Z úředního záznamu ze dne 26.1.2021 se podává, že soud hovořil telefonicky se znalcem, který sdělil, že matku ani nezletilou nemá pozvané na vyšetření a nejsou stanoveny žádné termíny. Poslední komunikace s právním zástupcem matky vyzněla tak, že zdravotní stav nezletilé nedovoluje absolvovat vyšetření. S ohledem na uvedené, znalec sdělil, že vyšetření nezletilé nejspíš nebude možné. Přípisem ze dne 4.2.2021 požádal soud znalce o vrácení spisu. Přípisem ze dne 12.3.2021 urgoval soud znalce o vrácení znaleckého posudku. Tento byl soudu vrácen dne 24.3.2021. Pokynem soudce ze dne 5.5.2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 16.6.2021. Dne 16.6.2021 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami, byla vyslechnuta svědkyně, jednání bylo odročeno na den 8.9.2021. Dne 8.9.2021 se konalo ústní jednání, při kterém bylo doplněno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek ve věci úpravy styku a to ve znění, že styk nezletilé [jméno FO] s otcem nebyl upraven, současně bylo rozhodnuto o povinnosti matky otci nahradit náklady řízení hrazené státem a rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně dne 8.9.2021 se konalo jednání o zvýšení výživného, při kterém byla vyslechnuta matka a toto bylo odročeno na den 10.11.2021. Usnesením ze dne 25.10.2021 byla znalci přiznána odměna. Lhůta pro vypracování rozsudku ve věci samé ze dne 8.9.2021 byla místopředsedou soudu prodloužena do 25.10.2021. Jednání ve věci zvýšení výživného nařízeného na den 10.11.2021 bylo odročeno na den 5.1.2022 z důvodu zdravotní indispozice soudkyně. Otec se odvolal proti rozsudku ze dne 8.9.2021 podáním došlým soudu dne 9.11.2021. Dne 5.1.2022 se konalo jednání ve věci zvýšení výživného, při kterém byl vyslechnut otec. Věc byla předložena Krajskému soudu v [Anonymizováno] jako soudu odvolacímu dne 4.2.2022. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 16.2.2022 bylo nařízeno odvolací jednání na den 9.3.2022. Z úředního záznamu ze dne 8.3.2021 (správně má být 2022 poznámka soudu) se podává, že odvolací jednání nařízené na den 9.3.2022 bylo zrušeno. Matka se vyjádřila k odvolání otce podáním došlým soudu dne 28.2.2022. Dne 9.3.2022 byl spis předložen místopředsedovi Krajského soudu v [Anonymizováno] z důvodu mylného zápisu do jiného senátu. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 14.4.2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 17.5.2022. Dne 19.4.2022 pak byl spis vrácen Okresnímu soudu [adresa] z důvodu nařízeného jednání v jejich jiné věci na den 20.4.2022. Pokynem soudce ze dne 18.2.2022 bylo nařízené jednání na den 9.3.2022 z důvodu, že spis spisové značky [Anonymizováno] byl u Krajského soudu v [Anonymizováno], kde bylo na den 9.3.2022 rovněž nařízeno jednání. [adresa] termín jednání byl stanoven na den 20.4.2022. Dne 20.4.2022 se ve věci konalo jednání o zvýšení výživného, kdy bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Tímto rozhodnutím byl otec zavázán přispívat na nezletilou částku 6 500 Kč měsíčně a současně byl stanoven nedoplatek na výživném ve výši 50 000 Kč. Tímto rozsudkem byl změněn rozsudek Okresního soudu [adresa] -město ze dne 5.6.2017, týkající se úpravy výživného.

10. Podáním ze dne 14. 4.2022 žádal Krajský soud v [Anonymizováno] o vrácení spisu do 12.5.2022 s ohledem na nařízené odvolací jednání na den 17.5.2022. Na základě žádosti matky o odročení odvolacího jednání bylo jednání odročeno pokynem soudce ze dne 17.5.2022. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 20.5.2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 14.6.2022. Z důvodu zdravotních obtíží matky nezletilé bylo přeodročeno nařízené jednání ze dne 14.6.2022 na den 23.6.2022, a to k žádosti matky došlé soudu dne 27.5.2022. Dne 23.6.2022 ve věci úpravy styku se konalo odvolací jednání, při kterém zaznělo, že členka senátu [tituly před jménem] [jméno FO] se cítí být ve věci podjatá, neboť se z minulosti zná s otcem nezletilé a o věci byla informována. Rovněž tato znala i matku nezletilé. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na neurčito za účelem předložení posouzení podjatosti předsedkyně Krajského soudu v [Anonymizováno]. Z úředního záznamu ze dne 21.7.2022 se podává, že jako členka senátu za [tituly před jménem] [jméno FO] byla podle rozvrhu práce určena [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 22.7.2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 9.8.2022. Z důvodu pracovní neschopnosti matky bylo jednání z nařízeného termínu na den 9.8.2022 odročeno. Z důvodu čerpání dovolené členů senátu v srpnu a září 2022 bylo pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 8.8.2022 jednání nařízeno až na termín 11.10.2022. Při tomto jednání byla podána zpráva o dosavadním stavu řízení a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byl rozsudek soudu I. stupně ze dne 8.9.2021 potvrzen. Současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.11.2022.

11. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. K nároku na nemajetkovou újmu (psychickou újmu) ve výši 2 000 000 Kč soud uvádí, že samozřejmě souhlasí s žalobcem, že úkony účastníků, tedy i písemná podání je potřeba posuzovat podle jejich obsahu, a že není úkolem účastníků právně kvalifikovat skutkový stav (skutková tvrzení), neboť toto je úkolem soudu. Nicméně je povinností účastníků, aby skutková tvrzení byla dostatečně jasná a určitá (konkrétní), aby z nich bylo soudu zřejmé, co žalobce svým podáním požaduje. Soud proto přistoupil k výzvě podle § 118a odst. 1,3 o. s.ř., aby žalobce doplnil svá skutková tvrzení, tedy aby je zkonkretizoval , neboť skutková tvrzení uvedená v žalobním žádání a dále v doplnění žaloby ze dne 9.11.2023 stran požadovaného nároku na nemajetkovou újmu ve výši 2 000 000 Kč nebyla dostatečně jasná a určitá (byla obecná), když žalobce například uváděl: …“ liknavé jednání Okresního soudu [adresa] – město, který dopustil svým nesprávným úředním postupem úplnou devastaci nezletilé matkou“ nebo …“ ve věcech nezletilých má soud postupovat rychle a přednostně…“, nebo …“po uplynutí další dlouhé doby soud ani nezajistil prohlédnutí nezletilé soudem zvoleným znalcem…“ nebo …“soud zcela rezignoval na své povinnosti a pouze přihlížel tomu, jak matka ničí život nejen otci dítěte, ale především své dceři“. Takováto skutková tvrzení jsou zcela jistě nejasná a neurčitá a není z nich zřejmé, jakým konkrétním způsobem, tedy konkrétním jednáním soudu došlo k nepříznivému výsledku řízení pro žalobce, resp. tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu. Z tohoto důvodu proto soud žalobce vyzval k doplnění rozhodných skutečností právě z důvodu, aby je mohl právně kvalifikovat. Po doplnění skutkových tvrzení na základě výzvy soudu, a to podáním žalobce ze dne 9. 4. 2024 musí soud konstatovat, že žalobce nesouhlasí s tím, jakým způsobem podkladový soud v rámci řízení postupoval a že uvedený postup se nepříznivým způsobem promítl do konečného rozhodnutí ve věci samé, tedy, že soud nepřistoupil ke změně výchovného prostředí pro nezletilou, ačkoliv měl otec veškeré předpoklady pro to, aby o nezletilou mohl pečovat, což měl podkladový soud zjistit z vypracovaného znaleckého posudku. Tedy, že i když podle závěru znaleckého posudku byl žalobce shledán jako vhodný rodič, který má všechny předpoklady pro to, aby mohl o nezletilé dítě pečovat a že naopak matka manipulovala dceru proti otci a trpěla tzv. Munhausenovým syndromem v zastoupení, soud tuto skutečnost nereflektoval a nepřistoupil ke změně výchovného prostředí, čímž žalobci vznikla nemajetková újma, neboť došlo k přetržení jeho osobního vztahu s nezletilou dcerou. Jinými slovy řečeno žalobce uvedeným způsobem brojí proti rozhodnutí v opatrovnickém řízení ve věci samé. V této souvislosti soud uvádí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu (nemajetkovou újmu) je naplnění těchto tří podmínek: 1. existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody (nemajetkové újmy) a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (nemajetkové újmy). Tyto předpoklady pak musí být splněny kumulativně. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonu při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nachází svůj obraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě však odpovědnostní toto představovat nemohou. Ze samotných skutkových tvrzení žalobce proto vyplývá jediný závěr o neexistenci odpovědnostního titulu. Žalobcem je napadán nesprávný postup soudu I. stupně v rámci opatrovnického řízení, jak byl soudem vylíčen v odstavci 6, avšak tento postup vedl a promítnul se do rozhodnutí ve věci samé, kterým nebyl styk nezletilé s žalobcem upraven. Tento rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2021 však nebyl pro nezákonnost zrušen. Jelikož toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost změněno či zrušeno, což je podmínkou § 8 odst. 1 zákona, nemůže se jednat o rozhodnutí nezákonné. Soud doplňuje, že není ani nadán přezkoumávat správnost rozhodnutí v podkladovém řízení. Podmínka odpovědnostního titulu podle § 8 odst. 1 zákona proto nebyla naplněna, když zde neexistuje nezákonné rozhodnutí. Tento nárok proto soud neshledal jako důvodný a protože není dána existence odpovědnostního titulu, neprováděl k tomuto nároku již žádné dokazování.

13. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobce tuto nemajetkovou újmu požadoval z důvodu, že ve věci nebylo vydáno rozhodnutí včas, a to zapříčinilo, že došlo k odcizení otce a jeho dcery, nesplnil žalobce v tomto směru výzvu soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť byl vyzván, aby konkrétně specifikoval jednotlivé průtahy v rámci podkladového řízení a stanovil určitou ex post dobu, ke které mohlo být řízení, nebýt průtahu ukončeno a k tomuto datu měl soudu nabídnout tvrzení a důkazy, že ještě v té době byl vztah otce s dcerou standardní a běžný, tedy, že nebýt průtahu v řízení, k poškození vztahu mezi otcem a dcerou by nedošlo. Žalobce proto nesplnil výzvu soudu, ač byl o doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů soudem řádně poučen a pokud by žalobce požadoval nemajetkovou újmu z tohoto důvodu, i tak by žalobní nárok soud zamítl z důvodu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Nicméně i zde soud dodává, že již ze skutkových tvrzení žalobce v rámci žalobního žádání se podává, že sám žalobce hovořil o manipulativních sklonech matky již v době podání žaloby, tj. v roce 2015 a že „snad ještě někdy v roce 2017 bylo možné, aby žalobce s dcerou obnovil za pomoci odborníků kontakt a s dcerou si znovu vybudoval vztah.“ Tedy je zřejmé, že již před zahájením opatrovnického řízení matka dceru proti žalobci manipulovala, jak se sám vyjádřil, a že již v té době vztah žalobce s dcerou byl narušen. Tomuto ostatně odpovídá i první rozsudek opatrovnického soudu ve věci samé ze dne 9.6.2017, kde byl upraven navykací režim styku s postupným rozšiřováním. Jinými slovy řečeno, příčinou toho, proč byl narušen vztah mezi otcem a dcerou, nebyla nečinnost soudu, nýbrž samotné chování matky nezletilé, kterým vedla tehdy nezletilou k negativnímu chování vůči žalobci. Za takovéto jednání jedince však nelze činit odpovědný stát.

14. K nároku na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení soud s odkazem na provedené dokazování a shora citovaná zákona ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

15. Soud vymezil relevantní dobu pro žalobce od 2. 10. 2015, kdy byl otci doručen návrh matky na úpravu výchovy a výživy po dobu před i po rozvodu manželství a úpravu styku otce s nezletilou do 21.11.2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 11. 10. 2022, tedy celkem 7 let a 20 dní.

16. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 zákona přihlíží, uvádí následující:

17. Kritérium postupu orgánů státu v řízení po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že orgány státu se na délce řízení částečně podílely. Soud ve věci zjistil průtah v období od 12. 9. 2017 do 8. 2. 2018. Další období průtahu pak soud shledal v době, kdy se věc nacházela u Krajského soudu v [Anonymizováno] s odvoláním, a to v období od 12. 5. 2022 do 11. 10. 2022. Nad to při ústním jednání konaném 11. 10. 2022, až v rámci tohoto odvolacího jednání, jedna členka odvolacího senátu zjistila, že je ve věci podjatá, neboť znala jak otce, tak matku. Soud je závěru, že danou skutečnost si senát odvolacího soudu měl, resp. mohl ověřit již předtím, než bylo odvolací jednání nařízeno, a to v rámci přípravy odvolacího jednání, nikoliv až bezprostředně při jeho konání. Také soud I. řádným způsobem nereagoval na v podstatě obstrukční jednání matky, když tato se nechtěla podrobit znaleckému vyšetření, resp. si kladla podmínky, za jakých má být znalecké vyšetření provedeno. Na takovéto chování matky měl soud odpovídajícím procesním způsobem zareagovat. Podkladový soud také opakovaně k žádosti matky odročoval nařízená ústní jednání, kdy podle názoru soudu minimálně odročení jednání z důvodu pracovní vytíženosti matky nebylo opodstatněné, neboť se nejednalo o objektivní skutečnost, kterou by si matka nemohla vyřídit jiným způsobem, tedy zařídit, aby se k nařízenému jednání, o kterém věděla, mohla dostavit. V dalším postupu podkladového soudu již soud neshledal nečinnost či neodůvodněné průtahy (vyjma shora uvedeného) jednotlivé procesní kroky soudu prvního stupně na sebe navazovaly a jeho postup směřoval k ukončení věci samé. Protože soud dospěl k závěru, že orgány státu se částečným způsobem podílely na celkové délce řízení, navýšil základní částku na tomto kritériu o 10 %. V této souvislosti je také třeba vnímat, že samotná délka průtahu se jednak odráží ve zjištění stran nepřiměřené délky řízení a zároveň má z podstaty věci pro poškozeného (pozitivní) vliv na výši odškodnění již ve vztahu k výpočtu základu přiměřeného zadostiučinění.

18. Počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela věc se s rozhodnutím ve věci samé nacházela dvakrát u odvolacího soudu, dále s odvoláním do procesních rozhodnutí byla věc rovněž dvakrát u odvolacího soudu (s odvoláním do usnesení o zadání doplňku znaleckého posudku a s odvoláním do usnesení o zamítnutí návrhu matky na změnu v osobě znalce). Věc se také nacházela u nadřízeného soudu s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kdy tento návrh nebyl odvolacím soudem shledán jako důvodným. Dále se věc u Krajského soudu v [Anonymizováno] jako soudu nadřízeného nacházela s námitkou podjatosti ve vztahu k zákonnému soudci. Naposledy pak odvolací soud řešil odvolání do vydaného usnesení, kterým soud I. stupně rozhodl o návrhu na předběžné opatření matky i otce, a to celkem dvakrát.

19. Ve vztahu k počtu stupňů soudní soustavy Nejvyšší soud již ve stanovisku uvedl, že je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí. Soud tak má při posuzování tohoto kritéria přistoupit ke snížení zadostiučinění bez ohledu na to, zda byly opravné prostředky podávány důvodně, či nikoliv (srov. např. stanovisko nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2011, sp. zn. 30 Cdo 3628/2010 a ze dne 7.11.2017 sp. zn. 30 Cdo 679/2017 nebo usnesení nejvyššího soudu ze dne 22.2.2022, sp. zn. 30 Cdo 3720/2021, proti němuž byla podaná ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14.3.2022, sp. zn. IV. ÚS 736/2022). Účastníkům řízení proto nelze dávat k tíži využití řádných či mimořádných opravných prostředků, popřípadě využití dalších procesních návrhů k ochraně jejich práv, což se však zákonitě musí promítnout do celkové doby řízení, neboť se orgány státu s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což nelze přidávat k tíži ani žalované. V poměrech uvedené věci to znamená, že je třeba reflektovat počet stupňů správní/soudní soustavy, u nichž byla věc rozhodována, bez ohledu na důvodnost podaných opravných prostředků, či postup orgánů veřejné moci a v tomto ohledu lze delší dobu řízení mít za ospravedlnitelnou, a proto by se tato skutečnost měla projevit v úvaze soudu v odpovídajícím snížení základní částky. Jiný případ je samozřejmě za situace, kdy rozhodnutí orgánů nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady orgánů nižšího stupně (srov. rozsudek NS ze dne 26.4.2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010). Při zhodnocení kritéria počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, soud základní částku ponížil o 15 %.

20. Kritérium podílu žalobce na délce řízení žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Naopak byla to matka, která svým procesním negativním postojem vyvolala, že řízení nemělo standardní a hladký průběh.

21. Kritérium složitosti věci podkladovou věc soud hodnotil jako obtížnější, a to po stránce skutkové, když byl vypracován znalecký posudek, byl vyslechnut znalec, matka, svědci a rovněž bylo provedeno dokazování listinami. Rovněž soud shledal věc složitou i po stránce procesní, neboť bylo ve věci třikrát rozhodnuto o návrhu účastníků o předběžném opatření, o návrhu matky na změnu znalce a současně v rámci řízení byl řešen i návrh otce o věci, na které se účastníci řízení nemohou dohodnout – provedení vyšetření nezletilé a také návrh matky na změnu úpravy týkající se výživy pro nezletilou. V řízení se, jak již soud naznačil shora, vyskytla komplikace, neboť nezletilá nebyla schopna z důvodu svého zdravotního stavu se účastnit vyšetření u znalce (za účelem zpracování znaleckého posudku), přičemž soudy na danou procesní situaci nemohly reagovat, neboť aktuální zdravotní stav nezletilé byl doložen lékařskými zprávami. Z tohoto důvodu se proto nepodařilo doplněk znaleckého posudku zpracovat, avšak určitý čas samozřejmě zabrala snaha soudu doplněk znaleckého posudku realizovat. Z důvodu částečné složitosti věci skutkové i procesní proto soud na tomto kritériu ponížil základní částku o 10 %.

22. Význam předmětu řízení pro poškozeného obecně s tímto typem sporu je Evropským soudem pro lidská práva a rovněž podle judikatury Nejvyššího soudu České republiky spojován vyšší význam předmětu řízení pro jeho účastníky, oproti řízení jiným (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti Česká republika ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72). Tento druh řízení více negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud u tohoto kritéria také reflektoval skutečnost, že otec se o řízení zajímal, když dvakrát podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Toto kritérium soud ohodnotil 30%, o které navýšil základní částku.

23. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh řízení dospěl soud k závěru ve shodě s účastníky řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a je nutné uzavřít, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, neboť porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení, je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. sozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty rezultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. V rozsudku ze dne 4.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009 Nejvyšší soud uvedl, že: „dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, je na místě aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobena poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva.“ Rovněž ve stanovisku (část V.) Nejvyšší soud konstatoval, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích). V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný“). K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2014, sp. zn. 30 Cdo 3683/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 722/2015). Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výši odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za 7 let a 20 dnů trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši, tedy celkem základní částka činí 90 800 Kč (15 000 + 75 000 + 800). Od této částky soud odečetl 15 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, a 10 % z důvodu složitosti věci. Naopak k základní částce soud přičetl 10 % z důvodu podílu orgánu státu na délce řízení a 30 % z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro žalobce. Celkem tedy základní částku navýšil o 15 %, což činí částku o 13 620 Kč a žalobci by proto na nemajetkové újmě měla náležet částka 104 420 Kč. Jelikož žalovaná mimosoudně žalobci hradila částku 91 250 Kč, naleží žalobci ještě částka ve výši 13 170 Kč.

24. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu s § 15 odstavec 2 zákona, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 19. 6. 2023, dostala se žalovaná podle citovaného zákonného ustanovení do prodlení uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro jeho vyřízení, tedy dnem 20. 10. 2023 a od tohoto data žalobci náleží i příslušenství z přiznané částky. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády číslo 351/2013. Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byly dva nároky (nárok na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 210 672 Kč a nárok na nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 2 000 000 Kč, představuje tarifní hodnotu součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení 50 000 Kč a u nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí 50 000 Kč – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). Poměr úspěchu a neúspěchu žalobce a žalované byl stejný, když žalobce byl úspěšný u nároku týkající se nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení a naopak neúspěšný u nároku na nemajetkovou újmu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky žalované jsou vázány na státní rozpočet, kdy je nutná delší doba pro jejich uvolnění. Tuto skutečnost soud reflektoval v poskytnutí delší lhůty k plnění

Poučení