28 C 255/2018-282

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] v řízení o odstranění plotu (neoprávněné stavby na cizím pozemku) takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna odstranit z pozemku [adresa], zapsaného v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví] pro obec Praha, k.ú. [obec], stavbu plotu z dřevěných planěk, ocelových sloupků a betonové podezdívky, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 47 734,50 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost odstranit z pozemku [adresa] nacházejícího se v k.ú. [obec] stavbu plotu z dřevěných planěk, ocelových sloupků a betonové podezdívky, a to ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně uvedla, že je výlučnou vlastnicí pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba, ve které bydlí. Sousedící pozemek [parcelní číslo] vlastní žalovaná (na pozemku se nachází její obydlí). Žalobkyně uvedla, že v části pozemku blíže k ulici [ulice] je vlastnická hranice mezi oběma pozemky dvakrát zalomena. Žalobkyně dále uvedla, že v průběhu 90. let 20. stol. žalovaná prováděla přestavbu svého domu nacházejícího se na sousedním pozemku [parcelní číslo], přičemž zbudovala nové oplocení z dřevěných planěk, ocelových sloupků a betonové podezdívky, které ovšem v části blíže k ulici [ulice] vlastnickou hranici (její zalomení) nerespektuje, je vystavěno prakticky v přímce a zasahuje do pozemku žalobkyně [parcelní číslo]. Během jednání konaného dne [datum] a během místního šetření konaného dne [datum] žalobkyně uvedla, že ke zbudování předmětného oplocení došlo buďto v 90. letech 20. stol. anebo v roce 2002 (přesné časové období, kdy ke stavbě sporného oplocení mělo dojít, žalobkyně v průběhu řízení neidentifikovala). Předmětem žaloby je pouze část oplocení s podezdívkou.

3. Dle slov žalobkyně žalovaná plot takto vystavěla, přestože věděla, že tato stavba nerespektuje vlastnickou hranici mezi pozemky p. [číslo] oproti lokalizaci původního oplocení to nové posunula blíže k domu žalobkyně. Není pravdou, že by byla lokalizace oplocení na předmětném místě neměnná již od roku 1988. V jednom konkrétním místě je pak odstup mezi oplocením a domem žalobkyně natolik úzký, že nelze efektivně provádět údržbu domu žalobkyně nacházejícího se na pozemku [parcelní číslo]. Až do předmětné přestavby oplocení mezi pozemky na inkriminovaném místě respektovalo vlastnickou hranici mezi pozemky a její zalomení a bylo tvořeno pouze sloupky a nataženým pletivem bez podezdívky. Poté, co žalobkyně změnu trasy oplocení zjistila, nedělo se nějakou dobu nic. Žalobkyně začala tuto situaci oficiálně řešit v roce 2015 a 2016 komunikací se žalovanou i prostřednictvím Úřadu městské části [obec a číslo], jelikož zjistila, že žalovaná plánuje stavební úpravy jejího domu a argumentuje předmětným oplocením jako správnou vlastnickou hranicí. Žalovaná musela dle názoru žalobkyně vědět o faktickém průběhu vlastnické hranice (zalomení této hranice), neboť stavebnímu úřadu v rámci několikerých žádostí o stavební povolení (například v letech 1991, 1997, 2002, 2015 nebo v roce 2019) předkládala dokumentaci, ze které je zalomení vlastnické hranice v inkriminovaném místě jednoznačně patrno. O skutečném průběhu vlastnické hranice se žalovaná musela dozvědět nejspíše již v roce 1989. Zalomení si musela být vědoma i žalovaná, což vylučuje její dobrou víru, resp. poctivou držbu předmětné části pozemku, která je přeplocena v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně odkazovala také na znalecký posudek z roku 1988, kterým byl oceňován pozemek [parcelní číslo], v němž bylo předmětné oplocení popsáno jako oplocení ze železobetonových sloupků a napjatého pletiva a o podezdívce v něm nebyla řeč. V podezdívce jsou navíc zabudovány (zabetonovány) ocelové sloupky, přičemž původní znalecký posudek z roku 1988 hovořil o plotu zbudovaném pouze ze železobetonových sloupků. [příjmení] po těchto původních sloupcích však v podezdívce absentují a dle současného stavu podezdívky tedy lze uzavřít, že se v ní žádné železobetonové sloupky nikdy nenacházely – tato podezdívka tedy musela být vystavěna až po roce 1988.

4. Žalobkyně také poukazovala na to, že terén mezi oběma pozemky byl historicky pozvolně svažitý a mezi oběma pozemky nebyl takový jednorázový zlom, jako je tomu v nynější době (to dle žalobkyně vyplývá mj. z dokumentace Ing. [jméno] [příjmení] z roku 1990). Tento jednorázový výškový zlom představuje podezdívka předmětného oplocení, která se na místě dříve nenacházela. Z hlediska výškového profilu je současný stav takový, že pozemek žalované je v rovině – žalovaná v daném místě navýšila terén směrem k pozemku žalobkyně, aby byl vodorovný. Funkci opěrného prvku pak plní předmětná podezdívka. Při přestavbě sporného plotu žalovaná prováděla šalování a rozsáhlé terénní úpravy, které svažitost na jejím pozemku vyrovnaly, a vystavěla také předmětnou podezdívku pod novým oplocením, kterou z hlediska lokalizace vědomě a bez souhlasu žalobkyně posunula směrem k jejímu domu tak, že nebyla respektována vlastnická hranice mezi oběma pozemky, jako tomu bylo dříve. Mezi léty 1988 a 2002 pak došlo také k ubourání stavby na pozemku žalované, která původně tvořila část hranice mezi pozemky. Tato demolice implikovala nutnost stavby nového oplocení. V proluce mezi domem žalobkyně a garáží byla zbudována zeď, na kterou navazuje sporný plot. Při výstavbě žalovaná původně zalomené oplocení narovnala tím, že plot z hlediska lokalizace na sporném místě posunula v jiné trase, a to v neprospěch žalobkyně. Jestliže žalovaná zbudovala zeď, na kterou sporný plot navazuje, musela zbudovat právě i předmětné sporné oplocení včetně podezdívky. Zalomení vlastnické hranice je historicky evidentní a neměnné a zalomený tedy musel být i původní plot. Žalovaná pak na místě prováděla i neohlášenou a nepovolenou stavební činnost (výstavba zdi tvořící část oplocení mezi pozemky, výstavba pergoly, kterou žalovaná následně odstranila, realizace zámkové dlažby na pozemku žalované v části přiléhající ke spornému oplocení). Důvodem výstavby nového oplocení včetně podezdívky a posunutí oplocení směrem k domu žalobkyně byla i snaha žalované o zajištění většího komfortu na jejím pozemku co se týče parkování automobilu a manipulačního prostoru.

5. V roce 2017 probíhalo na pozemcích šetření stavebního úřadu, v roce 2019 žalovaná žalobkyni také mj. nabídla odkup předmětné části jejího pozemku, v únoru 2020 proběhlo i geodetické zaměření vlastnické hranice na místě samém. V průběhu soudního řízení proběhly i snahy o mimosoudní vyřešení sporu. Žalobkyně v tomto kontextu uvedla, že umístění sporné podezdívky pro ni představuje problém, ale že i přesto je ochotna případně podezdívku zachovat a dotčenou část svého pozemku žalované postoupit. Nutným předpokladem pro žalobkyni však je zajištění a provedení hydroizolačních prací v té části jejího domu, ke které nejvíce přiléhá předmětné oplocení.

6. Žalovaná uplatněný nárok odmítla a navrhnula zamítnutí podané žaloby. Žalovaná popřela tvrzení žalobkyně, že by měla kdykoliv zbudovat nové oplocení včetně podezdívky. V 90. letech 20. stol. žalovaná pouze vystavěla zeď, která je umístěna mezi stavbou garáže a sporným oplocením s betonovou podezdívkou, a spornému oplocení s podezdívkou se vůbec nevěnovala. Zeď, kterou žalovaná v 90. letech 20. stol. vystavěla, mj. také nerespektuje vlastnickou hranici a v tomto místě došlo naopak k přeplocení ve prospěch žalobkyně. V roce 2002 pak došlo ze strany žalované na její náklady k opravě sporného plotu s podezdívkou, jeho umístění však nebylo nikterak měněno. Opravovány byly pouze sloupky a pletivo bylo vyměněno za dřevěné plaňky, do podezdívky nijak zasaženo nebylo. Podezdívka se dle žalované pod sporným oplocením nachází minimálně od roku 1988, kdy žalovaná nabyla předmětnou nemovitost a žalovaná byla přesvědčena o tom, že podezdívka plotu mj. odděluje terénní nerovnost. Žalovaná odkazovala i na to, že historicky (v 50. letech 20. stol.) se hranice mezi pozemky jevila a byla zakreslena jako rovná, a že spor v tomto smyslu vyvstal až v roce 2016, přičemž již od 50. let 20. stol. bylo sporné oplocení rovné. K odhalení toho, že vlastnická hranice probíhá jinak, než je sporný plot umístěn, mohla dle žalované napomoci i digitalizace katastru nemovitostí. Žalovaná nezná přesný důvod následného zakreslení zakřivení vlastnické hranice, nicméně faktická poloha sporného plotu (jeho rovné umístění) plně odpovídá starému zakreslení v katastrálních mapách.

7. Žalovaná nepopřela, že by sporné oplocení nebylo částečně umístěno na pozemku žalobkyně, avšak trvala na tom, že o této skutečnosti nevěděla až do roku 2016, kdy podala na stavební úřad žádost o rozšíření svojí stavby. Do té doby žalovaná neměla důvod pochybovat o tom, že by sporné oplocení vlastnickou hranici nerespektovalo – ani sama žalobkyně v tomto kontextu nevznášela žádné námitky a upozornění. Z důvodu, že pozemek žalované je vyvýšen nad pozemek žalobkyně, měla žalovaná za to, že její pozemek sahá až k vybudovanému oplocení. Na faktický průběh vlastnické hranice byla žalovaná upozorněna až žalobkyní v roce 2016, do té doby jí žádnou podobnou informaci nesdělil ani stavební úřad. Z těchto důvodů žalovaná namítla také vydržení předmětné části pozemku žalobkyně, a to právě v části sahající k vystavěnému oplocení s betonovou podezdívkou, neboť byla po celou dobu vlastnictví nemovitosti v dobré víře, že užívá vlastní majetek. Žalobkyně po dobu téměř 30 let otázku sporného oplocení se žalovanou neřešila a v tomto smyslu nebyl až do roku 2016 žádný problém (v tomto ohledu žalovaná odkázala taktéž na zásadu, že práva svědčí bdělým). Žalovaná poukázala také na skutečnost, že z pohledu z ulice [ulice] má betonová podezdívka bezprostřední a na první pohled patrnou návaznost na vstupní bránu na pozemek žalované, a že bezprostředně navazuje i oplocení obou pozemků z pohledu ulice [ulice] směrem do této ulice.

8. Co se týče materiálů, které žalovaná přikládala k její několikerým žádostem směřovaným stavebnímu úřadu, žalovaná uváděla, že tyto materiály nikterak obšírně nezkoumala a že nebyla ze strany projektantů ani stavebního úřadu upozorněna, že by mělo být s umístěním sporného oplocení něco v nepořádku. Žalovaná poukazovala na to, že není odborníkem, a že jí nemohlo být na první pohled zřejmé, že vlastnická hranice mezi pozemky není ve sporném místě respektována. [příjmení] sporného plotu je oproti vlastnické hranici posunuta zhruba o 30 centimetrů, tedy pro laika na první pohled zcela pod jeho rozlišovací schopnosti. V tomto svém přesvědčení pak byla utvrzována i stavebním úřadem, který ji nikdy na nesrovnalosti v tomto směru neupozornil. Žalovaná není schopna říci, proč není v původním znaleckém posudku z roku 1988 uvedena betonová podezdívka (patrně je tomu tak dle jejího názoru proto, že primární funkcí podezdívky je oddělení terénní nerovnosti), ale je toho názoru, že není možné, aby sloupky oplocení držely v zemi bez jakéhokoliv ukotvení či bez podezdívky. Tato terénní nerovnost je řešena právě předmětnou podezdívkou a je také neměnná od doby, kdy žalovaná nemovitost nabyla. Žalovaná žádnou terénní nerovnost nevytvořila (například navážkou půdy), pouze předmětnou plochu vydláždila. Pokud by pak tato terénní nerovnost nebyla řešena předmětnou podezdívkou, docházelo by k sesuvům půdy na dům žalobkyně, k zatékání pod dům žalobkyně a půda by byla na její dům při každém dešti splavována. Tvrzení žalobkyně, že terénní převis vytvořila žalovaná, není patrno ani z dokumentace Ing. [jméno] [příjmení] z roku 1990 – projektová dokumentace bez geodetického zaměření je pouze orientační, stejně jako všechny terénní a další kóty. Ing. [příjmení] se pak ve své dokumentaci svažitosti terénu vůbec nevěnoval, jelikož jeho projekt se týkal rekonstrukce domu, který je na pozemku žalované vystavěn.

9. Žalovaná také uvedla, že je s podivem, že by žalobkyně několik let vůbec neřešila situaci, kdy by byla podezdívka nově zbudována úplně jinde, než jak tomu bylo původně. Žalovaná se zmiňovala i o tom, že pokud to bylo nutné, vždy žalobkyni (nebo jejímu manželovi) umožnila přístup na svůj pozemek za účelem provedení oprav nebo úprav na domě žalobkyně.

10. Mezi účastnicemi řízení bylo nesporné, že předmětná sporná část oplocení je částečně lokalizována na pozemku žalobkyně. [příjmení] je také vlastnictví obou účastnic řízení k sousedícím pozemkům p. [číslo] k rodinným domům, které na těchto pozemcích stojí. Žalovaná nabyla pozemek [parcelní číslo] v roce 1988. Nesporným je i to, že v roce 2002 proběhla rekonstrukce sporného oplocení. [příjmení] je rozsah této rekonstrukce realizované v roce 2002 a dále zejména to, zda žalovaná inkriminovanou část oplocení po roce 1988 zbudovala včetně podezdívky a zdali tuto spornou část oplocení oproti předchozímu stavu posunula v neprospěch žalované, ač věděla o tom, že vlastnická hranice mezi pozemky byla fakticky zalomena a probíhala jinudy, stejně jako trasa původního oplocení.

11. Z provedených důkazů vyplývá následující:

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] (matka žalované) při výslechu uvedla, že od chvíle, kdy žalovaná nabyla pozemek [parcelní číslo], neproběhla žádná rekonstrukce sporného oplocení a s lokalizací tohoto oplocení nebylo nikterak hýbáno. [příjmení] plot i zeď, která na něj navazuje, jsou od doby nabytí parcely žalovanou umístěny stále stejně. [příjmení] plot byl veden k zadní straně domu žalobkyně. Na umístění sporného plotu si žalobkyně začala stěžovat až v době poté, co zesnuli její rodiče, přesné časové období si svědkyně nevybavila.

13. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že v roce 2002 si žalovaná objednávala projekt, který se týkal pergoly, vstupu na pozemek žalované a zázemí jejího domu. Svědek jednou navštívil předmětný pozemek žalované a realizoval projekt na zřízení pergoly včetně stavební dokumentace. Tato dokumentace byla schválena ze strany stavebního úřadu. Umístění hranic mezi pozemky a veškeré kóty svědek do dokumentace převzal oměřením z katastru nemovitostí. [příjmení] plot nebyl primárním předmětem projektu, svědek však žalovanou upozornil, že sloupky dosavadního oplocení byly uhnilé a že by bylo adekvátní je vyměnit. Pletivo mělo být nahrazeno dřevěnou treláží. Svědek tuto opravu oplocení navrhl spontánně poté, co nemovitost žalované v tehdejší době navštívil. Svědek také uvedl, že s umístěním podezdívky nebylo při rekonstrukci v roce 2002 manipulováno. Podezdívka oplocení už na místě byla a řešila terénní nerovnost mezi pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo]. Po nahlédnutí do fotografií pořízených během místního šetření soudu svědek uvedl, že se domnívá, že se jedná o stále stejnou podezdívku, jako v roce 2002. Dle odhadu svědka se podezdívka v roce 2002 na místě nacházela minimálně 10 let (svědek odhad učinil na základě koroze). Svědek také zmiňoval, že samotné realizace prací na pozemku žalované se již neúčastnil. Svědek uvedl, že pokud by podezdívka na místě nebyla, pod dům žalobkyně by zatékala voda. Na to, aby byla postavena zcela nová podezdívka, by bylo dle svědka nutno realizovat terénní úpravy, vyhloubit jámu do hloubky zhruba 70 – 80 centimetrů a šířky 30 centimetrů a bylo by nutno provést šalování a svahování terénu. Rozebrat by se musela oblast v rozsahu minimálně 50 centimetrů okolo podezdívky. Ohledně výkresů Ing. [příjmení] z října roku 1990 svědek uvedl, že kóty, které jsou ve výkresu obsaženy, jsou bez geodetického zaměření pouze orientační a domnělé, přičemž z nich nelze učinit jednoznačný závěr o tom, jak tehdy terén na pozemku [parcelní číslo] přesně vypadal.

14. Svědek [jméno] [příjmení] (manžel žalobkyně) k věci uvedl, že v domě na pozemku [parcelní číslo] se žalobkyní bydlí zhruba od roku 1986 (za tuto dobu na jejím domě žádné přístavby neproběhly, dělalo se pouze zateplení v roce 2000). Podezdívka původně na sporné části oplocení mezi pozemky vůbec nebyla, byl zde jenom plot s pletivem. Podezdívka byla vybudována až poté, co se svědek na místo nastěhoval, a to tak, že nerespektovala původní umístění oplocení. Svědek si nepamatuje, kdy přesně ke zbudování podezdívky došlo, ani rámcově. Toho, že je podezdívka zbudována na sporném místě, si svědek všiml na přelomu 90. let 20. stol. a roku 2000. Před provedením výstavby podezdívky bylo možno celý dům žalobkyně obejít. Na rohu, kde plot přiléhá k domu žalobkyně, byla téměř metrová rezerva a dříve byl plot na sporném místě zalomen více směrem na pozemek paní žalované a rezerva byla větší, než je nyní. Zejména v tomto místě pak svědek nyní nemůže provést z důvodu umístění podezdívky žádné hydroizolační a podobné úpravy, přičemž žalobkyně se ve svém domě z tohoto důvodu dlouhodobě potýká s plísněmi a tyto problémy není možné odstranit, pokud je podezdívka umístěna tak, jak je umístěna nyní. Umožnění vstupu na pozemek žalované tyto problémy neřeší. Tyto problémy by vyřešilo pouze odstranění předmětné podezdívky. V tomto kontextu svědek také uvedl, že v minulosti žalovaná opravy na domě žalobkyně a přístup na svůj pozemek umožnila. Svědek hovořil také o tom, že původní drátěný plot, který se na sporném místě nacházel, byl delší. Po vystavění podezdívky byla v prostoru navazujícím na tuto podezdívku vystavěna zeď z cihel, která zasahuje více na pozemek paní žalované, než tomu bylo původně. Co se týče toho, jaké práce probíhaly v rámci stavby předmětné sporné podezdívky, svědek uváděl, že probíhalo šalování a podobně. Byl také vyhlouben výkop, svědek již neví, jak byl přesně hluboký. Následně bylo za pomocí prken realizováno šalování a výkop byl průběžně zaléván betonem. Jednalo se o poměrně významné práce, svědek však přesněji neví, kdy byly tyto práce provedeny, a nepamatuje si, kdy spolu s manželkou začali se žalovanou předmětné přeplocení řešit. Svědek dále dodával, že původně byl terén na pozemku žalované mírně svažitý. K dotazům svědek také uvedl, že si byl vědom špatného umístění podezdívky od doby, kdy mu manžel žalované o dostavění podezdívky řekl. Situaci řešil posléze s manželkou s tím, že musí žalovanou požádat o to, aby bylo nějak zamezeno zatékání vody na pozemek žalobkyně. Žalované a jejímu manželovi bylo v této době explicitně řečeno, že umístění podezdívky neodpovídá dosavadnímu stavu (neví přesně, kdy to bylo). Následně věc žalující strana neřešila z toho důvodu, že měla velké obtíže a těžkosti s léčbou rodičů a příbuzných, a tak nezbýval čas na to, řešit se žalovanou tuto záležitost, jelikož žalovaná si vše zařídila po svém. Před tím, než byla na daném místě podezdívka postavena, voda na pozemek žalobkyně nezatékala, ale prošla kolem domu po zmíněném pozvolně svažitém terénu.

15. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobkyně je jeho teta, a že v jejím domě dlouhodobě bydlel do roku 2005. Svědek sice nezná přesný aktuální stav inkriminovaných pozemků, ale uváděl, že mezi sporným plotem a domem žalobkyně byla dříve větší mezera, a že se zde nacházelo pouze oplocení ze sloupků a pletiva bez jakékoliv podezdívky. Ještě zhruba v roce 2002 podezdívka na sporném místě určitě nestála, kdy byla vystavěna, si však svědek přesně nepamatuje. Zeď, která navazuje na sporné oplocení, na místě také dříve nestála, zhruba do poloviny jejího aktuálního umístění sahalo původní pletivo. Svědek zaznamenal, že probíhala rekonstrukce sporného plotu, ale přesně neví, co bylo realizováno za práce, vybavuje si jen, že probíhalo nějaké šalování. Žádné přístavby na domě žalobkyně svědek nezaznamenal.

16. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (známá žalované) uvedla, že předmětná podezdívka se na sporném místě nachází určitě minimálně od roku 1996 nebo 1997, kdy byla svědkyně na pozemku žalované poprvé. Již tehdy svědkyni připadalo, že je podezdívka původní (svědkyně v té době pracovala ve stavebnictví). Svědkyni není známo, že by bylo při některé z rekonstrukcí manipulováno s umístěním této podezdívky. Svědkyně také hovořila o tom, že v oplocení je na sporném místě nějaký zub a plot není úplně rovně a že bylo na tomto místě obtížné parkování. Svědkyně si také vybavuje, že se u domu žalované dříve nacházela konstrukce nějaké pergoly, která už zde ale není a byla zřejmě ubourána. Svědkyně si nepamatuje, zda byla tato konstrukce nějak upevněna ve sporném oplocení.

17. Ve věci byla provedena taktéž řada listinných důkazů:

18. Z výpisů z katastru nemovitostí vyplývá vlastnické právo obou účastnic řízení k dotčeným pozemkům p. [číslo] stavbám na nich stojícím. Výměra pozemku [parcelní číslo] je 397 metrů čtverečních, výměra pozemku [parcelní číslo] činí 322 metrů čtverečních.

19. Ze snímků z katastrálních a pozemkových map z let 1951 a 1953 (založeno na č.l. 158 a 159) je ve sporném místě patrno rovné zakreslení vlastnické hranice mezi oběma pozemky. Jak vyplývá z Protokolu [číslo] z roku 1957, hranice mezi pozemky p. [číslo] byly tehdejšími vlastníky nemovitostí označeny jako nesporné s tím, že jsou tvořeny ploty a zdmi.

20. Z katastrálních a pozemkových map a snímků z let 1957, 1990 a 2002, leteckých měřičských snímků z roku 1958, z mapy evidence nemovitostí z roku 1983, nedatované digitální mapy [jméno] [příjmení], ze situace vodovodní přípojky z roku 1989 a situace kanalizační přípojky z roku 1995 a z geometrického plánu [číslo] z roku 1997 je patrno, že zhruba od místa, kde se z pohledu z ulice [ulice] nachází i pravý zadní roh domu žalobkyně, je vlastnická hranice mezi předmětnými pozemky zalomena směrem k pozemku žalobkyně. V trase před zalomením směrem od ulice [ulice] se vlastnická hranice jeví jako přímá a postupně se přibližuje k pravému zadnímu rohu domu žalobkyně, za nímž se zalamuje. Mezi pravým zadním rohem domu žalobkyně a trasou vlastnické hranice je patrná mezera.

21. Ze zaměřovacích výkresů z let 2016 (geometr M. [příjmení]), 2017 a 2020, z návrhu stavby [právnická osoba] z března 2015, ze zákresu situace požárně nebezpečného prostoru D132 i z aktuálních digitalizovaných katastrálních map je patrno nynější zakreslení faktické vlastnické hranice mezi pozemky p. [číslo]. Přeplocená plocha (v neprospěch žalobkyně) je 6 metrů čtverečních. Vlastnická hranice vede od ulice [ulice] nejprve rovně a poté se zalomuje směrem k domu žalobkyně – zalomení vlastnické hranice je však z těchto aktuálnějších výkresů a podkladů patrno v místě bližším k ulici [ulice], než jak je tomu u snímků a map z let 1957, 1983, 1990, 1997 a 2002 (zde je zalomení vlastnické hranice patrno až u pravého zadního rohu domu žalobkyně). V místě, kde se z pohledu z ulice [ulice] nachází pravý zadní roh domu žalobkyně, se pak zalomená vlastnická hranice přímo dotýká domu žalobkyně a následně se opět srovnává (v tomto navazujícím prostoru je nyní vystavěna zeď, která navazuje na sporné oplocení – v místě, kde zeď stojí, je patrno přeplocení v neprospěch žalované o ploše zhruba 0,5 metru čtverečního). Skutečnost, že je sporné oplocení částečně vystavěno na pozemku žalobkyně, byla zjištěna i v rámci šetření a zaměření, která na pozemcích v roce 2017 realizoval Úřad Městské části [obec a číslo].

22. Na základě rozhodnutí Odboru výstavby MNV v [obec] č. j. výst. 1188/89-So ze dne 12. 7. 1989 bylo vydáno stavební povolení na stavbu vodovodní přípojky na pozemku [parcelní číslo] k domu [adresa].

23. K důkazu byla provedena také projektová dokumentace a technická zpráva Ing. [jméno] [příjmení] z roku 1990, včetně její aktualizace z roku 1997 (ta se týkala přístavby proskleného zádveří). Projekt, jehož autorem je jmenovaný Ing. [příjmení], se týká přístavby, nástavby a rekonstrukce rodinného domu ve vlastnictví žalované. Z listin není patrno, že by bylo v rámci přestaveb zasahováno do sporného oplocení, práce se týkaly rodinného domu a přístavby malého proskleného zádveří – těmto aspektům se pak primárně věnuje také veškerá projektová dokumentace a technická zpráva. Žádost žalované o stavební povolení byla řešena Místním úřadem v [obec] – Jižním městě pod č. j. výst. 1470/91, žalovaná k žádosti o stavební povolení ze dne [datum] přiložila mj. snímek pozemkové mapy v měřítku 1: [číslo]. Územním rozhodnutím a stavebním povolením ze dne 20. 9. 1991, [číslo jednací], byla předmětná přístavba rodinného domu žalované povolena. Sporné oplocení nebylo předmětem stavby. Přístavba proskleného zádveří byla (mimo dalších stavebních úprav, jako změny topného zdroje z tuhých paliv na zemní plyn) povolena na základě žádosti žalované z [datum] a aktualizované projektové dokumentace Ing. [příjmení] z roku 1997, a to rozhodnutím Stavebního odboru Místního úřadu městské části [obec] [část obce] [číslo jednací] Ani v rámci této stavby nebylo zasahováno do sporného oplocení.

24. Spisový materiál Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru stavebního, sp. zn. ÚMČP4 [číslo] [spisová značka] se týká stavby nového oplocení východní části pozemku [parcelní číslo], která byla povolena v roce 2002. Sdělením k ohlášení drobné stavby úřad žalované sdělil, že proti stavbě tohoto oplocení nemá námitek. Ze související projektové dokumentace Ing. [anonymizováno] vyplývá, že stavba oplocení měla být provedena na stávající podezdívce, která se již v místě nacházela. V březnu a dubnu 2002 byla z pozemku žalované také odstraněna stavba zděné kůlny a dřevěné kůlny (viz potvrzení ÚMČ [obec a číslo] č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka]). Se stavební úpravou dle podepsaného souhlasu ze dne [datum] souhlasila i žalobkyně a její manžel. Tuto stavební úpravu žalovaná ohlásila dopisem ze dne [datum]. Ke stavebnímu záměru žalované na stavbu částečně zastřešené pergoly nad vstupem do jejího domu (viz [anonymizováno] část technické zprávy ke stavbě pergoly a dvorního oplocení p. [číslo] ohlášení drobné stavby sepsané žalovanou dne [datum]) úřad žalované pod č. j. ÚMČP4 [číslo] [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] sdělil, že takovouto stavbu lze realizovat pouze na základě stavebního povolení (fotodokumentací z roku 2012 žalobkyně dokládala, že pergola byla na předmětném místě nakonec zbudována).

25. Rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru stavebního, č. j. [spisová značka] [spisová značka] ze dne 30. 10. 2019 (sp. zn. [spisová značka] [spisová značka]) byla zamítnuta žádost žalované o vydání rozhodnutí o umístění stavby spočívající v nástavbě a přístavbě jejího domu za účelem zřízení druhé bytové jednotky v domě.

26. Spis státního notářství pro [část Prahy] zn. [spisová značka] obsahuje dokumentaci týkající se registrace kupní smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě žalovaná od paní [jméno] [příjmení] zakoupila dům [adresa] stojící na parcele [číslo] o výměře 396 metrů čtverečních. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] z ledna 1988 byla zjištěna mj. tehdejší hodnota nemovitosti. Posudek obsahuje následující informaci ohledně východního oplocení pozemku: oplocení je z roku„ [číslo], ze železobetonových sloupků a napjatého pletiva o výšce 150 centimetrů. Stav je dobrý“. Ze samotné kupní smlouvy je patrno, že předmětem koupě je i oplocení nemovitosti, studna, vedlejší stavby, venkovní úpravy a trvalé porosty.

27. Komunikace mezi účastnicemi a jejich právními zástupci toliko prokazuje, že mezi stranami sporu byla vedena jednání ohledně eventuálního mimosoudního vyřešení věci, avšak že ani jedna z alternativ nebyla pro obě strany sporu natolik přijatelná, aby byla oboustranně přijata a aby tento soudní spor odpadl. Z listinných důkazů je také patrno, že na pozemcích proběhlo po roce 2015 geodetické zaměření vlastnické hranice a kontrolní obhlídky a místní šetření ÚMČ [obec a číslo], na jejichž základě bylo účastnicím řízení doporučeno, aby vzniklou situaci s přeplocením řešily občanskoprávní cestou (prokázáno protokolem z kontrolní obhlídky sp. zn. [spisová značka] [spisová značka], vyrozuměním ze dne [datum]).

28. Nad rámec stranami sporu navržených důkazů soud přípisem ze dne [datum] ve smyslu ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. zažádal ÚMČ [obec a číslo] o sdělení, zdali mezi léty 1991 – 2019 probíhaly ze strany žalované jakékoliv ohlášené či povolené práce týkající se oplocení stojícího mezi pozemky p. [číslo] to nad rámec úprav evidovaných a provedených na základě spisového materiálu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], který se týkal již popisované stavby nového oplocení východní části pozemku [parcelní číslo], která byla povolena a provedena v roce 2002. Úřad zdejšímu soudu dne 22. 9. 2022 pod č. j. [spisová značka] [spisová značka] písemně sdělil, že v dalších úřadem evidovaných spisech nebyly dohledány a nejsou uloženy žádné rozhodující dokumenty k oplocení mezi předmětnými pozemky.

29. Místním šetřením realizovaným dne [datum] bylo zjištěno, že předmětné sporné oplocení (které se nachází mezi oběma pozemky) z pohledu z ulice [ulice] bezprostředně navazuje na oplocení pozemku žalobkyně přiléhajícímu k této ulici, resp. také na oplocení pozemku žalované přiléhající k této ulici (tato oplocení společně tvoří zhruba tvar písmene„ T“). Zjištěno bylo také to, že dále za sporným oplocením z pohledu z ulice [ulice] na sporné oplocení navazuje vystavěná zeď (kde je přeploceno v neprospěch žalované). Podezdívka sporného oplocení řeší terénní nerovnost mezi oběma pozemky, stejně jako navazující zeď. Oplocení je tvořeno betonovou podezdívkou, do které jsou zapuštěny ocelové sloupky. Výplň oplocení tvoří dřevěná treláž.

30. Z vyjádření žalobkyně ke správním spisům ÚMČ [obec a číslo] týkajícím se stavebních úprav na pozemku žalované, datovaného dnem [datum], soud nezjistil žádné důkazně relevantní podklady k věci – jedná se toliko o subjektivní vyjádření žalobkyně k jednotlivým spisovým materiálům.

31. Po poučeních dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., poskytnutých žalobkyni na jednáních konaných dne [datum] a dne [datum], žalobkyně k prokázání svého tvrzení o manipulaci s umístěním sporné podezdívky ze strany žalované (které soud neměl za prokázané, pročež žalobkyni poučoval v intencích citovaného ustanovení) navrhla k provedení důkazy označené v podání ze dne [datum] (ty byly provedeny na jednání konaném dne [datum]) a dále veškeré spisy stavebního odboru ÚMČ [obec a číslo], týkající se stavebních úprav, které v roce 2002 iniciovala žalovaná ohledně jejího pozemku. Všechny tyto materiály ÚMČ [obec a číslo] byly následně soudem opatřeny a provedeny k důkazu na jednání konaném dne [datum] (viz bod 24. tohoto odůvodnění). Další důkazy k prokázání těchto tvrzení žalobkyně k provedení nenavrhla. Po poučení dle ust. § 119a o. s. ř. žalobkyně navrhovala k provedení také dokumentaci týkající se oprav oken a zateplení jejího domu, které proběhly kolem roku 2000 Tyto navržené důkazy soud pro nadbytečnost zamítl, jelikož se netýkají předmětu sporu a nebylo by z nich zjištěno ničeho, co by mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu v této věci. Za nadbytečné pak soud pokládal také účastnické výslechy – soud se účastnic ohledně rozhodujících aspektů sporu během proběhlých jednání opakovaně dotazoval v rámci doplnění jejich tvrzení a ostatní dokazování pak bylo provedeno v takovém rozsahu, který soud pokládá za dostatečný pro objektivní rozhodnutí ve věci. Soud doplňuje, že na realizaci znaleckého zkoumání stáří sporné podezdívky žalující strana netrvala (soud toto zkoumání pokládá také za nadbytečné). [příjmení] [jméno] [příjmení], od které žalovaná nemovitost zakoupila, soud nevyslýchal zejména proto, že tato osoba je již velmi pokročilého věku a sama soudu k dotazu písemně sdělovala, že z důvodu svého zdravotního stavu není schopna se k soudu dostavit.

32. Soud tedy posoudil podanou žalobu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána u věcně i místně příslušného soudu. Na základě provedeného dokazování, kdy všechny provedené důkazy zhodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Při hodnocení důkazů přihlížel soud ke všemu, co vyšlo během řízení najevo, včetně toho, co v řízení uvedly účastnice.

33. Po provedeném dokazování má soud za to, že sporné oplocení (podezdívka) bylo částečně zbudováno na pozemku žalobkyně, a to již před rokem 1988 O tom, že je sporné oplocení částečně zbudováno na pozemku žalobkyně, žalovaná nevěděla (nemohla vědět) minimálně do roku 2015 a v dobré víře užívala svůj pozemek [parcelní číslo] včetně přeplocené části pozemku [parcelní číslo]. Vlastnicí sporného oplocení je pak dle názoru soudu žalovaná, jelikož se o sporné oplocení nejen na vlastní náklady starala, ale také je nabyla dle kupní smlouvy ze [datum]. Celá tato plocha (včetně malé části pozemku žalobkyně, kde vzniklo přeplocení v neprospěch žalobkyně) pak dlouhodobě tvoří ohrazený funkční celek, který žalovaná v dobré víře užívala. Prokázáno bylo i to, že žalobkyně až do roku 2015 nijak neřešila sporné přeplocení, a že tak o něm až do této doby velmi pravděpodobně nevěděla ani ona sama.

34. Provedeným dokazováním nebylo z pohledu soudu naopak prokázáno, že by žalovaná manipulovala s umístěním předmětného oplocení, že by po roce 1988 vybudovala předmětné oplocení s podezdívkou v jiném místě, než jak tomu bylo dříve, že by před rokem 2015 věděla o faktickém průběhu vlastnické hranice, která je nyní zakreslena v digitalizované podobě v katastru nemovitostí a že by tuto hranici při tvrzené (avšak neprokázané) výstavbě sporného plotu vědomě nerespektovala. Předmětná podezdívka stála dle názoru soudu na stejném místě jako nyní již v roce 1988, kdy žalovaná nabyla nemovitost p. [číslo] žalovaná s jejím umístěním (ani s umístěním sporného oplocení jako celku) v následné době nikterak nemanipulovala. Soud tento svůj závěr staví zejména na svědecké výpovědi Ing. [anonymizováno], který (i po nahlédnutí do fotografií pořízených během místního šetření konaného dne [datum]) uvedl, že v roce 2002 byla podezdívka v předmětném místě původní a nijak se s ní nemanipulovalo, a že nové sloupky s dřevěnou treláží se instalovaly na ní, přičemž stáří podezdívky odhadl (dle koroze) minimálně na 10 let. Také v písemné zprávě k projektu Ing. [anonymizováno] týkající se rekonstrukce oplocení realizované v roce 2002 je uvedeno, že sloupky oplocení a dřevěná treláž se budou zavádět do stávající podezdívky. Svědek také uváděl, že podezdívka na místě řeší terénní nerovnost mezi pozemky, a že v případě její absence by pod dům žalobkyně nekontrolovaně zatékala dešťová voda z pozemku žalované. Svědek taktéž spontánně popisoval, jaké práce by byly spojeny se stavbou obdobné podezdívky (šalování, hloubení) – v tomto směru není bez zajímavosti, že žalující strana (a k jejímu návrhu slyšení svědci) začala až po výslechu svědka [příjmení] [příjmení] operovat s tím, že v místě měly (někdy) proběhnout terénní práce, o kterých svědek [příjmení] [příjmení] v této souvislosti hovořil. Výpověď svědka [příjmení] [příjmení] soud pokládal za zcela věrohodnou zejména z toho důvodu, že se jednalo o jediného slyšeného svědka, který neměl příbuzenský či přátelský vztah k některé z účastnic řízení. Svědek [příjmení] [příjmení] vypovídal spontánně, bez jakýchkoliv vytáček a působil věrohodně i proto, že nemá na výsledku tohoto sporu žádný relevantní zájem.

35. S výpovědí svědka [příjmení] [příjmení] koresponduje i výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], která je sice známou žalované, ale v rozhodujících aspektech věci potvrdila, že když v roce 1996 nebo 1997 pozemek žalované poprvé navštívila, předmětná podezdívka se již na místě nacházela a její umístění se od té doby nezměnilo. Výpovědí této svědkyně byla prokázána také skutečnost, že situace v místech přiléhajících ke spornému oplocení není ani pro jednu spornou stranu komfortní. Korespondující s výpovědí svědka [příjmení] [příjmení] jsou i soudem provedené listinné důkazy – ani z jednoho z nich dle názoru soudu nevyplývá, že by žalovaná po roce 1988 vystavěla předmětnou podezdívku a posunula oplocení oproti dřívějšímu stavu. Soud provedl veškeré žalobkyní navržené důkazy a přes poučení, kterého se žalobkyni dostalo, nemá za prokázané tvrzení, že by žalovaná v 90. letech 20. stol., v roce 2002, nebo kdykoliv jindy po roce 1988, realizovala výstavbu nové podezdívky východního oplocení pozemku [parcelní číslo], že by bylo cíleně manipulováno s umístěním východního oplocení oproti dřívějšku, nebo že by žalovaná nechala zhotovit terénní zlom, který se mezi pozemky nachází. V roce 2002 sice proběhl stavební zásah do sporného oplocení, ale jednalo se o rekonstrukci sporného oplocení na stávající podezdívce (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení] a jeho projektová dokumentace). Ani z vyžádaných spisů [anonymizováno] [obec a číslo] nebylo zjištěno, že by žalovaná po roce 1988 realizovala výstavbu sporné podezdívky a že by oplocení posouvala.

36. Terénní zlom, který se mezi pozemky dle názoru soudu nachází historicky, pak řeší právě předmětná sporná betonová podezdívka. Nebylo prokázáno, že by tento zlom nějakým způsobem vytvořila žalovaná po roce 1988. Svědek [příjmení] [příjmení] navíc v tomto kontextu uváděl, že nebýt předmětné podezdívky, zatékala by pod dům žalobkyně dešťová voda. Ani z dokumentace Ing. [příjmení] z let 1990 (doplněné v roce 1997) nelze učinit závěr o tom, že terénní zlom a sporná podezdívka se ve sporném místě v dřívější době nenacházely – projekt Ing. [příjmení] se věnoval rekonstrukci objektu [adresa] a nikoliv povaze či svažitosti terénu na pozemku [parcelní číslo] (ve vlastnictví žalované) a kóty, které jsou v tomto projektu obsaženy, jsou pouze orientační, protože nevycházejí z odborného geodetického zaměření (i to potvrzoval svědek [příjmení] [příjmení]).

37. K dalším svědeckým výpovědím soud uvádí, že z výpovědi svědkyně [příjmení] nijak zásadněji nevycházel, neboť zejména z důvodu velmi pokročilého věku jmenované svědkyně a stresové situace, kterou mohla ve svědkyni právě pro její pokročilý věk výpověď u soudu vyvolat, nemá soud plnou jistotu o tom, zdali si tato svědkyně přesně vybavila veškeré podstatné skutečnosti týkající se tohoto sporu.

38. Výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] pak soud v rozhodujících aspektech za věrohodné nepokládá, zejména kvůli rozporným faktorům těchto výpovědí a vzhledem k příbuzenskému vztahu těchto svědků k žalobkyni. Svědek [příjmení] sice například uváděl, že v roce 2002 ještě předmětná podezdívka určitě nestála, ale nebyl schopen ani rámcově časově určit, kdy měl její tvrzenou výstavbu zaznamenat. Jak bylo zmíněno, jedná se navíc o příbuzného žalobkyně, který tak má na výsledku sporu osobní zájem z hlediska rodinných vazeb k žalující straně. Obdobně svědek [příjmení] uvedl, že v dřívějšku na sporném místě žádná podezdívka nebyla a že jí žalovaná měla nechat vystavět na jiném místě, než kudy probíhalo původní oplocení; dokonce popisoval i to, že měly probíhat náročné práce včetně hloubení jámy a jejího betonování anebo šalování terénu – svědek však nebyl ani rámcově schopen uvést, kdy k těmto pracím mělo dojít, pouze sdělil, že si zbudované podezdívky všiml někdy na přelomu 90. let 20. stol. a roku 2000. Oproti tomu si však byl jmenovaný svědek schopen vybavit například to, že zateplení a rekonstrukci oken na domě žalobkyně realizoval v roce 2000. Soudu připadá krajně nevěrohodné, že by si osoba, která na sporném místě prakticky každodenně pobývá, ani rámcově nezapamatovala časové období, o kterém tvrdí, že během něho jeho sousedka měla zbudovat oplocení včetně betonové podezdívky, a to navíc takovým způsobem, že měla změnit lokalizaci oplocení a posunout oplocení o několik desítek centimetrů směrem k sousednímu domu, k němuž by tak nové oplocení téměř přiléhalo. Ještě více nevěrohodně se pak jeví tvrzení o tom, že by svědek [příjmení] spolu se žalobkyní tuto situaci neřešili minimálně přes 10 let. O tom, že mělo na sporném místě někdy probíhat šalování a podobné náročné terénní úpravy, pak navíc žalující strana (a k jejímu návrhu slyšení svědci) začala hovořit až po provedení výslechu svědka [příjmení] [příjmení], který během své výpovědi mj. také identifikoval práce, které by bylo nutno za účelem výstavby nové podezdívky případně provést. Soud neuvěřil tomu, že výstavba oplocení včetně betonové podezdívky proběhla na předmětném místě tak, jak tvrdil svědek [příjmení] (potažmo žalobkyně). V tomto směru soud dodává, že svědek [příjmení] (resp. svědek [příjmení]) vypovídal tak, jak bylo výše popsáno, po poučení o následcích trestného činu křivé výpovědi – je tak na místě upozornit, že vědomé podání takovéto výpovědi je možno v celkovém kontextu provedeného dokazování a učiněného meritorního závěru případně posuzovat i v trestněprávní rovině, na kterou byli všichni svědci před podáním svědecké výpovědi ze strany soudu explicitně upozorněni.

39. Soud také zastává názor, že aktuálně zakreslený bod zalomení sporné vlastnické hranice nebyl až do let 2015 2016 pro laika (žalovanou) patrný. Ve starších podkladech popisovaných v bodě 20. tohoto odůvodnění (mj. se jedná taktéž o snímky a mapy, které žalovaná předkládala stavebnímu úřadu spolu s jejími jednotlivými žádostmi o povolení staveb v 90. letech 20. stol. a v roce 2002) je bod zalomení sporné vlastnické hranice patrný zhruba v úrovni, kde je situován i pravý zadní roh domu žalobkyně (z pohledu z ulice [ulice]). Do tohoto bodu je vlastnická hranice vedena zhruba v přímce. Jeví se tak, že vlastnická hranice je zalomena spíše až v místech, kde se nyní nachází navazující zeď (a přeplocení v neprospěch žalované), nikoliv sporné oplocení.

40. V digitalizovaných a modernizovaných podkladech (viz bod 21. tohoto odůvodnění) je již však bod zlomu sporné vlastnické hranice patrný v místě nacházejícím se blíže k ulici [ulice] (zhruba za polovinou délky stěny domu žalobkyně, přiléhající ke spornému plotu, nikoliv až zhruba v úrovni pravého zadního rohu domu žalobkyně – hranice v přímce se tedy jeví kratší oproti zakreslení ve starších podkladech a zalomení je patrno blíže k ulici [ulice]). Aktuálně zakreslená vlastnická hranice mezi pozemky se dokonce v průběhu zalomení dotýká pravého zadního rohu domu žalobkyně (následně se zalomení opět vyrovnává).

41. Je tedy sice faktem, že například z návrhu stavby [právnická osoba] z března 2015 (viz bod 21. tohoto odůvodnění), je již nynější faktická trasa sporné vlastnické hranice při detailním prozkoumání tohoto dokumentu zjistitelná, a že z podkladů, které žalovaná přikládala k žádostem o povolení staveb v 90. letech 20. stol. a v roce 2002, je také patrno zalomení vlastnické hranice mezi pozemky (s tím, že průběh i začátek zalomení je však v těchto starších podkladech zakreslen jinak, nežli je tomu v aktuálních podkladech, a jeví se tak, že vlastnická hranice je zalomena spíše až v místech, kde se nyní nachází zeď navazující na sporné oplocení) – za situace, kdy se předmětná podezdívka na místě nacházela již před rokem 1988, a kdy se až do roku 2015 při pohledu do map a snímků jevilo, že vlastnická hranice se zalomuje až zhruba v místě, kde je situován pravý zadní roh domu žalobkyně (z pohledu z ulice [ulice]), tj. až v místech za sporným oplocením, však nemohla žalovaná (jako laik) dle názoru soudu z dostupných podkladů minimálně do roku 2015 bez dalšího vytušit, že by sporné oplocení nemělo vlastnickou hranici respektovat. Jak bylo zmíněno, až do roku 2015 vypadala trasa zalomení vlastnické hranice mezi pozemky jinak, než jak tomu bylo v době následné, přičemž žalovaná není právník, stavař ani geodet, a nelze se tedy divit, že tuto záležitost z vlastní iniciativy neřešila a nevšimla si jí. Jak už soud zmiňoval, spory ohledně předmětné hranice navíc vyvstaly až po roce 2015 a ani z tohoto pohledu tak žalovaná neměla do této doby důvod předpokládat, že je s umístěním sporného plotu cokoliv v nepořádku, zvláště když sporný plot sama nestavěla a nijak neměnila jeho umístění.

42. Každopádně je tedy adekvátní uzavřít, že jakékoliv odůvodněné pochybnosti o umístění vlastnické hranice a sporného oplocení mohla žalovaná nabýt právě až v roce 2015, tedy nejdříve 27 let poté, co zakoupila dům [adresa] a parcelu [číslo] spolu s předmětným sporným oplocením. Ze starších podkladů nemohla žalovaná dle názoru soudu za dané a výše popisované situace jako laik nabýt odůvodněných pochybností o tom, že neužívá vlastní majetek, a že vlastnická hranice probíhá jinou trasou, než sporné oplocení, které zde bylo postaveno již v době, kdy se na pozemek žalovaná nastěhovala. Z tohoto přesvědčení (dobré víry) také žalovanou až do roku 2015 nevyvedl nikdo, včetně žalobkyně.

43. Ohledně znaleckého posudku z roku 1988 se pak dle názoru soudu lze ztotožnit se žalovanou v tom, že sporná podezdívka situovaná pod sporným oplocením plní spíše funkci opěrné zdi řešící terénní nerovnost, což může být důvodem, proč o ní v tomto posudku není zmínka. Z pohledu soudu nelze na základě tohoto důkazu (s přihlédnutím k důkazům dalším) s jistotou dovodit, že by se předmětná podezdívka na sporném místě historicky nenacházela. Soud zde odkazuje také na fotodokumentaci k místnímu šetření – z té je patrno mj. i to, že sporné oplocení přesně navazuje na obě další oplocení pozemků žalobkyně i žalované, která tyto pozemky oddělují od ulice [ulice]. Pokud by bylo se sporným oplocením nacházejícím se mezi oběma pozemky nějak manipulováno z hlediska jeho umístění, těžko by pak dle názoru soudu toto sporné oplocení včetně podezdívky navazovalo nejen na oplocení mezi [anonymizováno] ulicí a pozemkem žalované, ale také na oplocení mezi [anonymizováno] ulicí a pozemkem žalobkyně (tato oplocení společně tvoří zhruba tvar písmene„ T“ a bezprostředně na sebe navazují).

44. Co se týká zdi, která na sporné oplocení navazuje – soud oproti tvrzením žalující strany zastává názor, že tato zeď byla vystavěna tak, aby navazovala na již dříve vystavěné sporné oplocení, a nikoliv naopak (zvláště za situace, kdy nebyla prokázána výstavba či manipulace s podezdívkou nebo sporným oplocením jako takovým, která by z popudu žalované proběhla po roce 1988). Pokud zeď nahrazuje původní stavbu, která pozemky oddělovala, a která byla odstraněna v roce 2002, stěží si lze představit, že by si žalovaná tuto zeď (při plném vědomí o faktickém průběhu vlastnické hranice mezi pozemky, které měla dle žalobkyně mít) vystavěla z vlastní iniciativy tak, aby na tomto místě vzniklo přeplocení v její neprospěch, a že by posléze vystavěla i spornou navazující podezdívku, kterou by postavila (posunula) zase tak, aby v prostoru, kde se sporná podezdívka nachází, vzniklo přeplocení v její prospěch. Stěží lze také uvěřit tomu, že by žalující strana takovéto rozsáhlé tvrzené manipulování s umístěním oplocení neřešila přes 10 let. Z faktu, že v roce 1957 tehdejší vlastníci pozemků učinili jejich hranice tvořené zdmi a ploty za nesporné, pak vzhledem ke všemu výše uvedenému dle názoru soudu nelze vyvozovat nějaké pro tuto věc relevantní skutečnosti.

45. Závěr o nedůvodnosti žaloby soud postavil mj. také na nekonzistenci v tvrzeních žalobkyně – ta totiž nejprve tvrdila, že k výstavbě a posunutí sporného oplocení došlo v průběhu 90. let 20. stol. a následně uváděla, že to bylo buďto v 90. letech 20. stol. anebo v roce 2002. Svědek [příjmení] navíc ve své verzi sdělil, že si vystavěné podezdívky všiml na přelomu 90. let 20. stol. a roku 2000 a že přesněji neví, kdy mělo k tvrzené výstavbě dojít. Jak již bylo uvedeno, jen těžko lze navíc uvěřit tomu, že by žalobkyně ani její manžel přes 10 let vůbec neřešili, pokud by žalovaná umístění oplocení vědomě posunula v jejich neprospěch, zvláště pokud uvádí, že měli zaregistrovat práce, které měly ohledně výstavby proběhnout.

46. Prokázáno nebylo ani to, že by žalovaná chtěla od žalobkyně přeplocenou část jejího pozemku v 90. letech 20. stol. odkoupit. Jednání mezi žalobkyní a žalovanou ohledně řešení situace týkající se zjištění faktického průběhu vlastnické hranice započala až po roce 2015, kdy jednou z možných alternativ vyrovnání byla i finanční náhrada pro žalobkyni za přeplocený pozemek (vyplývá to z komunikace mezi zástupci obou účastnic a také z materiálů ÚMČ [obec a číslo], z nichž je patrno, že po roce 2015 na pozemcích probíhalo mj. místní šetření nebo geodetické zaměření vlastnické hranice). Jak již bylo uvedeno, žádná z alternativ mimosoudního řešení věci však nakonec nebyla oboustranně vyhovující, a proto byla také podaná žaloba v tomto řízení meritorně projednána. Vzhledem k tomu, že veškeré diskuse a spory započaly až po roce 2015, má soud za také za to, že ani žalobkyně o faktickém průběhu vlastnické hranice v předcházející době sama vůbec nevěděla.

47. Na základě shora popsaného závěru o skutkovém stavu a zhodnocení důkazů posoudil soud věc po právní stránce následovně:

48. Protože plot včetně podezdívky byl postaven před rokem 2014, vycházel soud při právním posouzení s ohledem na ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z ustanovení zákona [číslo] Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ SOZ“). S ohledem na to, že současně bylo až v roce 2016 zjištěno, že tento plot částečně stojí na pozemku žalobkyně, vycházel soud rovněž z ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ NOZ“).

49. Podle § 119 odst. 1 SOZ jsou věci movité nebo nemovité. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jsou nemovitostmi pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

50. Podle § 123 obč. zák. platí, že vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

51. Podle § 129 odst. 1 a 2 SOZ je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

52. Podle § 130 odst. 1 SOZ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

53. Podle § 132 odst. 1 SOZ lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

54. Podle § 134 odst. 1 SOZ se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odstavce 3 téhož ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle odstavce 4 se pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

55. Podle § 135c odst. 1 SOZ platí, že zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil.

56. Podle § 506 odst. 1 NOZ je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

57. Podle § 1042 NOZ vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

58. Podle § 1085 NOZ může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

59. Podle § 1089 odst. 1 NOZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

60. Podle § 1090 odst. 1 NOZ k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

61. Podle § 1091 odst. 2 NOZ je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

62. Podle § 3054 NOZ stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

63. Soud se předně zabýval otázkou, zda je předmětný plot věcí movitou anebo nemovitou. Soud v tomto směru vycházel ze závěru konstatovaného Nejvyšším soudem např. v usnesení sp. zn. 22 Cdo 3087/2009, že„ Stavbou podle § 119 SOZ je výsledek takové stavební činnosti, jíž vznikne věc, přičemž soudní praxe bez pochybností připouští, že stavbou může být i oplocení. Stavbou v občanskoprávním smyslu se rozumí výsledek stavební činnosti, tak jak tuto činnost chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním slova smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů, nikoliv součást věci jiné. Stavba, která není věcí podle § 119 SOZ, je součástí pozemku. Stavbou ve smyslu občanskoprávním nemůže být stavební činností vytvořená stavba či konstrukce, u níž nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná samotná stavba.“ Z uvedeného vyplývá, že předmětný plot je stavbou, a to věcí nemovitou ve smyslu ust. § 119 odst. 2 SOZ.

64. Jak již bylo zmíněno, vlastnicí sporného oplocení s podezdívkou je dle provedeného dokazování žalovaná, která se také o toto oplocení mj. na vlastní náklady starala a rekonstruovala je a nabyla je na základě kupní smlouvy.

65. Zjištěno bylo také to, že sporné oplocení se částečně nachází na pozemku žalobkyně [parcelní číslo]. Soud se tedy zabýval otázkou, zdali se v případě sporného plotu jedná o neoprávněnou stavbu na cizím pozemku. V tomto směru bylo v řízení dle názoru soudu prokázáno, že žalovaná od roku 1988 až do roku 2015 nevěděla o faktickém průběhu vlastnické hranice a o tom, že byl sporný plot částečně vystavěn na pozemku žalobkyně. Přesvědčení žalované o tom, že užívá vlastní věc, nebylo až do roku 2015 nijak a nikým zpochybněno. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná při vědomí faktické trasy vlastnické hranice mezi pozemky sporný plot s podezdívkou po roce 1988 sama vystavěla vědomě tak, aniž by trasu vlastnické hranice mezi pozemky respektovala.

66. Dle komentářové literatury je předpokladem pro existenci držby faktický výkon panství nad věcí a dále pak vůle držitele nakládat s věcí jako s věcí vlastní. Žalovaná mezi léty 1988 a 2015 nakládala s celou plochou pozemku [parcelní číslo] včetně přeplocené části pozemku [parcelní číslo] jako s vlastní věcí, opravovala ji, nechala ji například vydláždit, a také ji užívala, aniž by její držbu v tomto období kdokoliv sporoval.

67. Dále je v komentářové literatuře uvedeno, že o oprávněnou držbu půjde v případě, že držitel je vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Pojmové vymezení oprávněné držby je významné zejména proto, že pouze oprávněný držitel může nabýt vlastnické právo vydržením (originární nabytí vlastnického práva) [obec] víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. [obec] víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. [obec] víra, která je dána„ se zřetelem ke všem okolnostem“, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.

68. V tomto ohledu soud uvádí, že žalovaná nabyla v roce 1988 na základě kupní smlouvy pozemek [parcelní číslo] o výměře 396 metrů čtverečních (dle katastru nemovitostí je nyní zapsaná výměra pozemku 397 metrů čtverečních), včetně oplocení. Zapsaná výměra pozemku se po digitalizaci katastru nemovitostí nijak rapidně nezměnila, přičemž přeplocená plocha tvoří pouze 6 metrů čtverečních, což taktéž napovídá dobré víře žalované v užívání vlastní věci a tomu, že žalovaná jednala v omluvitelném omylu, když po celou dobu od roku 1988 až do roku 2015 předpokládala, že vystavěné oplocení respektuje vlastnické hranice mezi pozemky a že tedy v celém rozsahu užívá svou vlastní věc. Celý pozemek včetně přeplocené části pozemku [parcelní číslo] žalovaná užívala, provedla zde několikeré úpravy a rekonstrukce, starala se i o sporné oplocení. Až do roku 2015 žalovaná žila v odůvodněném a nezpochybňovaném přesvědčení, že v celém rozsahu užívá vlastní věc. Nic nenapovídá ani tomu, že by žalobkyně v době od roku 1988 do roku 2015 bránila své vlastnické právo ohledně v její neprospěch přeplocené sporné části jejího pozemku, a že by měla povědomí o tom, že žalovaná fakticky užívá část jejího pozemku. Ani žalobkyně tak evidentně dlouhodobě nepředpokládala, že její sousedka (žalovaná) drží část jejího pozemku. K tomu, že z pohledu soudu nebylo v tomto řízení prokázáno, že by žalovaná po roce 1988 vystavěla spornou podezdívku a že by manipulovala s umístěním sporného plotu a posunula jej blíže k domu žalobkyně, se pak již soud obšírně vyjádřil výše. Obdobná je z pohledu soudu i situace ohledně přeplocení ve prospěch žalobkyně, které vzniklo v prostoru kolem zdi navazující na oplocení sporné – zde zase žalovaná dlouhodobě neřešila a nepředpokládala, že žalobkyně užívá část jejího pozemku a žalobkyně tento prostor užívala v dobré víře v to, že je jeho oprávněnou vlastnicí.

69. Při posouzení všech souvislostí byla tedy žalovaná dle názoru soudu z objektivního i subjektivního hlediska se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že předmětnou přeplocenou část pozemku žalobkyně vlastní. Tuto dobrou víru pak nic nenarušilo až do roku 2015, kdy žalobkyně začala situaci řešit se žalovanou i s úřady, a kdy se začaly objevovat materiály, které poukazovaly na to, že trasa vlastnické hranice mezi pozemky fakticky probíhá částečně jinudy, nežli sporné oplocení. Žalovaná s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému neměla od roku 1988 až do roku 2015 důvod předpokládat, že by sporné oplocení nerespektovalo vlastnickou hranici mezi pozemky – jak již bylo zmíněno, soud zastává v této souvislosti názor, že o faktickém průběhu sporné vlastnické hranice až do roku 2015 nevěděla ani jedna z účastnic. V tomto ohledu taktéž není bez zajímavosti, že na snímcích z katastrálních a pozemkových map z let 1951 a 1953 se vlastnická hranice mezi pozemky jeví jako přímka, což by odůvodňovalo trasu, na které byl sporný plot původně postaven. Z pohledu dokazování nic nenasvědčuje tomu, že by sporné oplocení na místě nestálo již od doby, kdy byl na předmětné parcele vystavěn dům spolu s dalšími stavbami (tj. zhruba od druhé poloviny 40. let 20. stol.).

70. Zdejší soud ohledně svých závěrů poukazuje také na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1395/2005 a sp. zn. 22 Cdo 3872/2015, v nichž bylo konstatováno, že„ Pro posouzení, jaký poměr ploch nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen nabytý pozemek, nelze stanovit jednoznačné hledisko, a proto je třeba každý případ posoudit individuálně. Omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem. Je vždy třeba, aby tu byly okolnosti, které svědčí pro objektivní dobrou víru držitele; čím menší je poměr mezi pozemkem skutečně nabytým a pozemkem drženým, tím více je třeba klást důraz na okolnosti způsobilé objektivně vyvolat omluvitelný omyl ohledně výměry držených pozemků.“ Zdejší soud odkazuje i na závěry Nejvyššího soudu ohledně toho, že„ Ve prospěch dobré víry držitele pozemku, jehož výměra přesahuje 50 % výměry pozemku nabytého, mohou svědčit tyto okolnosti: Právním předchůdcem držitele byla osoba mu blízká, titulem nabytí jeho pozemku byl dar, nabytý a držený pozemek tvoří ohrazený ucelený funkční celek, jde o držbu více pozemků, které na sebe nenavazují jeden z nich je zastavěný“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007). Stejně tak má zdejší soud za to, že na posuzovaný případ dopadá rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2451/2011, neboť„ Významná je i skutečnost, že skutečný vlastník pozemku po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo; to nasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že soused drží část jeho pozemku. Jsou-li dány uvedené skutečnosti, pak lze dobrou víru držitele vyloučit jen v případě, že jsou tu okolnosti, ze kterých vyplývá, že držitel věděl nebo musel vědět, že drží cizí pozemek (jeho část). Naopak dobrou víru držitele nevylučuje, že si nenechal nabytý pozemek odborně vymezit (např. geometrem).“ V učiněných závěrech zdejšího soudu pak lze odkázat i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2451/2011, sp. zn. 22 Cdo 2520/2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007, sp. zn. 22 Cdo 2065/2005 anebo sp. zn. 22 Cdo 496/2004.

71. Protože tedy pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl historicky oplocen mj. předmětným sporným plotem a tvořil včetně sporného oplocení jeden funkční celek s přeplocenou částí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a žalovaná neměla pochybnosti o tom, že by jí přeplocená část pozemku [parcelní číslo] nepatřila, byla v dobré víře, že je skutečnou vlastnicí oplocení i celého pozemku pod ním, včetně přeplocené části pozemku žalobkyně. Nejdříve v roce 2015 mohla žalovaná získat pochybnosti o svém vlastnictví mj. s ohledem na návrh stavby [právnická osoba] z března 2015 a také s ohledem na v tomto období započatou iniciativu žalobkyně týkající se nesprávného umístění sporného oplocení nerespektujícího faktickou vlastnickou hranici. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná po dobu delší než 10 let nepřetržitě držela předmětné oplocení i pozemek pod ním a užívala tyto statky v dobré víře, že je skutečnou vlastnicí pozemku pod sporným oplocením, a jeho oprávněnou držitelkou. Protože dle § 134 odst. 1 SOZ činí vydržecí doba v případě nemovitostí deset let, vydržela žalovaná vlastnické právo k předmětné části pozemku nacházející se pod oplocením již v roce 1998 (deset let poté, co nabyla pozemek [parcelní číslo] včetně oplocení a přeplocené části pozemku [parcelní číslo]). Protože oplocení nebylo do [datum] součástí pozemku, nicméně tato koncepce se s účinností zákona č. 89/2012 Sb. změnila s ohledem na to, že stavba zřízená na pozemku se podle § 506 odst. 1 NOZ považuje od [datum] za součást pozemku, dospěl soud k závěru, že podle § 3054 NOZ se sporné oplocení stalo součástí části pozemku žalované nacházející se pod předmětným oplocením. Jak bylo zmíněno, tuto část pozemku [parcelní číslo] nacházející se pod sporným oplocením pak žalovaná vydržela v roce 1998.

72. Na základě výše popsané argumentace tedy zdejší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a podanou žalobu zamítnul.

73. Závěrem soud uvádí, že vůbec nesporuje, že aktuální situace na hranici obou předmětných pozemků není nijak ideální, a že může žalobkyni způsobovat potíže s hydroizolačními a podobnými opravami jejího domu (o snahu o zajištění možnosti těchto oprav se pak žalobkyni dle názoru soudu od počátku sporu primárně jedná). Dle názoru soudu by bylo v tomto případě ideální, kdyby si účastnice sjednaly podrobnou dohodu o vzájemném umožnění oprav a vstupu na pozemky a dohodly se potažmo i na tom, jak bude řešeno oplocení a jak budou vyrovnány záležitosti ohledně vzájemných přeplocení (nehledě na faktickou vlastnickou hranici mezi pozemky). Je totiž také otázkou, jak by žalobkyni vyhovovalo vystavění oplocení přesně kopírujícího vlastnickou hranici mezi pozemky, když se tato hranice v jednom místě dotýká jejího domu – oplocení by tak stálo snad ještě blíže k domu žalobkyně, než je tomu nyní. Soud zastává názor, že pokud si účastnice řízení nějakou komplexní dohodu neujednají, jejich sousedské soužití časem vyústí v další soudní spor, který může být ještě více obsoletní, nežli spor, který účastnice právě absolvovaly a který zdejší soud řešil v tomto řízení.

74. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a má tedy právo na plnou náhradu svých nákladů. Žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, bylo přiznáno právo na náhradu účelných nákladů řízení v částce 47 734,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za připojení se k návrhu na přerušení řízení dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za písemné podání ve věci samé (doplnění tvrzení a důkazů na výzvu soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za účast při místním šetření dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 750 Kč za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. f) a. t. ze dne [datum], z částky 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za písemné podání ve věci samé (návrh na provedení důkazů) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 750 Kč za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. f) a. t. ze dne [datum], z částky 750 Kč za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. f) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 750 Kč za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. f) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za závěrečný návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 750 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne [datum], včetně čtyřiadvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 450 Kč ve výši 8 284,50 Kč.

75. Ohledně nákladů přiznaných za úkony spočívající v několikerém nahlédnutí zástupkyně žalované do spisu, zdejší soud vycházel zejména z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4012/18, podle kterého – v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne [datum] – úkon nahlížení do spisu může být i v civilním řízení považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle usnesení § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Zdejší soud zkoumal účelnost těchto nákladů vynaložených žalovanou (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3000/11) a dospěl k závěru, že náklady spojené s nahlížením do spisu byly v této věci vynaloženy účelně, neboť se jednalo o specifickou věc, kdy bylo za účelem zjištění skutkového stavu mj. průběžně opatřováno a vyžádáváno množství listin a dokumentů správních úřadů (a to zejména z popudu žalující strany), s nimiž se žalovaná strana průběžně seznamovala právě prostřednictvím nahlížení do spisu, přičemž v návaznosti na seznámení s těmito listinami mj. volila i navazující procesní postup. Dle názoru zdejšího soudu je tedy adekvátní přiznat v tomto řízení žalované taktéž náklady právního zastoupení spočívající v nahlížení do spisu.

76. Soud naproti tomu nepřiznal žalované náhradu nákladů za písemné podání ze dne [datum] (jednalo se pouze o sdělení, že žalovaná nenavrhuje přerušení tohoto řízení, a že nebyla ochotna akceptovat další návrhy žalobkyně na mimosoudní vyřešení sporu, nikoliv o návrh či podání ve věci samé ve smyslu a. t.) a za písemné podání ze dne [datum] (zde se jednalo toliko o podání, v jehož rámci žalovaná do spisu zakládala již dříve označené důkazy, které navrhovala k provedení, nikoliv o návrh či podání ve věci samé ve smyslu a. t.).

77. Vzhledem k aspektům popisovaným v bodech 74. – 76. tohoto odůvodnění tedy soud ohledně náhrady nákladů tohoto soudního řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

78. Lhůtu k plnění (úhradě nákladů řízení) soud určil žalobkyni nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalobkyni velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalované, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalovanou lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení patnáctidenní pariční lhůty ke splnění povinnosti nahradit žalované náklady tohoto soudního řízení. (§ 160 o.s.ř.).

Poučení