28 C 256/2020-156

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl předsedou senátu JUDr Mgr Jakubem Schlitterem Ph.D. jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [titul] [celé jméno žalobce] – [příjmení] [jméno], [IČO] místem podnikání [adresa žalobce], [země] proti; žalovanému: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa původní účastnice] o vydání movitých věcí takto:

Výrok

I. Žaloba na vydání movitých věcí se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 5. 6. 2020, došlou soudu dne 16. 7. 2020, se žalobce domáhal vydání movitých věcí.

2. Žalobce na základě smlouvy označené jako Rámcová smlouva o obchodní spolupráci na dodávkách zboží (dále i„ Smlouva“), dodává zboží pro [právnická osoba] a. s., se sídlem [adresa žalobce], Slovenská republika, [IČO] jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba] organizační složka v ČR, se sídlem [adresa], [IČO]. Žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] dodává zboží tak jak je specifikované v čl. 2, bod 2. Smlouvy, jedná se zejména počítačové a konzolové hry a příslušenství – herní software a hardware určený k prodeji končenému zákazníkovi (spotřebiteli). Na základě čl. 3, bod 3.3 Smlouvy se [právnická osoba] a. s. stává vlastníkem zboží dodaného žalobcem momentem jejich prodeje třetí osobě. 3. [právnická osoba] prostřednictvím své organizační složky provozovala prodejní stánek na základě smlouvy o podnájmu se žalovaným, na 1. nadzemním podlaží v obchodním centru [anonymizována tři slova] na adrese [adresa].

4. Žalovaný si, na základě neuhrazených faktur za nájem, [právnická osoba] a. s., dne uplatnil vůči movitým věcem, které se nacházeli v pronajatém prodejním stánku (a které byli ve vlastnictví žalobce) zadržovací právo -–uvedenou skutečnost oznámil žalovaný [právnická osoba] a. s. dopisem ze dne 1. 9. 2019, kterým zároveň odstoupil od smlouvy o podnájmu.

5. Žalobce dopisem ze dne 10. 9. 2019 označeným jako Předžalobní výzva na vydání věcí vyzval žalovaného k odevzdání neprávem zdržovaných věcí. Zadržované věci nebyli žalobci ze strany žalovaného do dne podání žaloby vrácené.

6. Z předložených skutečností je zřejmé, že žalovaným zadržované zboží je ve vlastnictví žalobce, který vůči žalovanému nemá žádné splatné ani nesplatné pohledávky. Žalobce předložil Smlouvu, ze které vyplývá, že vlastnické právo k movitým věcem žalobce přechází na [právnická osoba] a. s. až momentem jejich prodeje třetí osobě tzn. spotřebiteli. Z této skutečnosti je zřejmé, že zboží, které se nacházelo v pronajatém prodejním stánku, nemohlo být prodané třetí osobě – zůstalo ve vlastnictví žalobce teda je žalovaným neprávem zadržované. Žalobce zároveň zasílala všechny dodací listy k zadržovanému zboží, které prokazují, že zboží je ve vlastnictví žalobce a bylo ve smyslu rámcové smlouvy dodané [právnická osoba] a. s., avšak k přechodu vlastnického práva ze žalobce na [právnická osoba] a. s. nedošlo.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 2020, které došlo soudu dne 30. 9. 2020, s tvrzením žalobce nesouhlasil a jeho nárok neuznával.

8. Mezi žalovaným a [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec], Slovenská republika, prostřednictvím organizační složky [právnická osoba], organizační složka v [anonymizováno], [anonymizováno]: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo], zastoupené [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce], vedoucím odštěpného závodu (a současně předsedou představenstva) [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]), byla dne 11. 3. 2019 uzavřena podnájemní smlouva o podnájmu plochy [anonymizováno] ve [anonymizováno] podlaží Nákupního centra [anonymizováno] za účelem umístění prodejního stánku„ [anonymizováno], což žalobce mimo jiné v žalobě sám potvrzuje. 9. [příjmení] [příjmení] [jméno] pronajatou plochu skutečně užívala, avšak nehradila řádně nájemné a související platby, přičemž dluh dosáhl k 1. 9. 2019 celkové výše 231.514.865 Kč (137.627,74 Kč nájemné a související platby, 72.600 Kč kauce + DPH, 6.769 Kč zákonné úroky z prodlení a náklady právního zastoupení ve výši [číslo], 125 Kč (562,50 EUR, přepočteno aktuálním kurzem).

10. K úhradě dlužných částek vyzval žalovaný prostřednictvím podnikového právníka skupiny [právnická osoba] dne 6. 5. 2019 a dále dne 11. 7. 2019. [příjmení] [příjmení] [jméno] následně právnímu zástupci žalovaného [jméno] [příjmení] 2x telefonicky přislíbila dluh uhradit, nezaplatila však ani část dluhu. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] neuhradila žádnou ze svých splatných pohledávek, uplatnil žalovaný své zadržovací právo ve smyslu § 1395 a násl.. potažmo § 2234 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dne 1. 9. 2020 zadržel prodejní [příjmení] se zbožím umístěny [právnická osoba] na pronajaté ploše na úhradu dlužných pohledávek. Současně žalovaný odstoupil od podnájemní smlouvy a opětovně [právnická osoba] vyzval k úhradě dlužné částky.

11. Žalovaný následně obdržel Předžalobní výzvu od právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, ve které právní zástupce žalobce potvrdil doručení Vyrozumění žalovaného o uplatnění zadržovacího práva ze dne 1. 9. 2019 a uvedl, že se zadržené věci nacházejí ve vlastnictví žalobce a žádal o jejich vydání.

12. Na dopis [titul]. [jméno] [příjmení] reagoval žalovaný dne 31. 10. 2019 Pokusem o smír, ve kterém shrnul veškeré okolnosti ohledně dluhu vůči [právnická osoba] a navrhl smírné řešení celé záležitosti spočívající v úhradě dluhu ze strany [právnická osoba] při odpuštění úroků z prodlení a v následném vrácení zadržených věcí. Na tento dopis žalobce ani [právnická osoba] nereagovali, nedošlo ani k částečné úhradě dluhu.

13. Žalovaný pro pořádek uváděl, že byl [příjmení] se zbožím zadržen za přítomnosti zástupce bezpečnostní agentury [anonymizováno] [právnická osoba] a o zadržení byl pořízen zápis. [příjmení] [příjmení] byl pouze zabalen folií a uložen v uzamčených prostorách žalovaného v nákupním centru, žalovaný stánek neotevíral ani nikterak nemanipuloval se zbožím v něm umístěným.

14. K tvrzení žalobce o neoprávněnosti zadržení věcí ve vlastnictví žalobce žalovaným bez existence pohledávky žalovaného vůči žalobci žalovaný dále uváděl následující:

15. Žalovaný je přesvědčen, že je tvrzení žalobce o neoprávněnosti zadržení zboží žalobce účelové a že své zadržovací právo k movitým věcem uplatnil v souladu s platnými právními předpisy i judikaturou.

16. Zadržovací právo je obecně upraveno v § 1395 OZ -„ 1) Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat." a u nájmu speciálně v § 2234 OZ -„ Pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní." 17. Zákonné podmínky pro uplatnění zadržovacího práva byly naplněny, neboť a) existuje splatný dluh, b) zadržené cizí movité věci se na základě podnájemní smlouvy nacházely na pronajaté ploše nákupního centra, c) o uplatnění zadržovacího práva žalovaný [právnická osoba] písemně vyrozuměl.

18. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2264/2005 ze dne 27. 9. 2006 uvádí: „ Ten, kdo věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu převzal, je povinen ji vrátit (vydat) tomu, kdo mu ji odevzdal, ledaže by bylo stanoveno (sjednáno) vrácení (vydání) věci někomu jinému. Hovoří-li se tedy v ustanovení § 175 odst. 1 občanského zákoníku o "osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat", rozumí se tím osoba, která věřiteli věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdala, popřípadě jiná osoba, o níž bylo v platné smlouvě (jiném právním důvodu) stanoveno (sjednáno), že jí věc bude předána (vydána), a které by věřitel proto věc - kdyby neprovedl její zadržení- vrátil (vydal). Zákon po tom, kdo ie povinen vydat cizí movitou věc, nevyžaduje (a ani by to nebylo dobře možné), aby posuzoval (zkoumal), kdo (zda osoba, která mu věc odevzdala, nebo někdo jiný) má k věci vlastnické nebo jiné právo, které ho opravňuje k držení a užívání věci; při splnění této své povinnosti může vycházet jen ze smlouvy nebo z jiného titulu, na základě kterých věc platně (v souladu se zákonem) převzal.

19. Z uvedeného vyplývá, že není správný názor soudů, podle kterého zadržení věci "platí" jen vůči tomu, vůči komu má oprávněná osoba pohledávku, a "pouze za předpokladu, že by se jednalo o věc v jeho vlastnictví". Kromě toho, že soudy v rozporu se zákonem považovaly za významné pro zřízení zadržovacího práva to, že žalovaný neměl vůči žalobci žádnou pohledávku, nemůže jejich názor obstát též proto, že nevzaly náležitě v úvahu, že zadržovací právo není závazkovým právním vztahem, ale věcným právem "k věci cizí", které působí ve prospěch oprávněné osoby (věřitele) vůči každému, tedy i proti vlastníku zadržené věci.

20. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že věřitel může zadržet podle ustanovení § 175 občanského zákoníku cizí movitou věc, má-li pohledávku vůči osobě, která sice není jejím vlastníkem, avšak mu věc na základě platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu předala nebo jí má věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdat." 21. V souvislosti s možností zadržet věc ve vlastnictví jiné osoby, než je dlužník, poukazoval žalovaný též na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. pod 21 Cdo 694/2006 ze dne 11. 4. 2007: 22.„ Se žalovaným lze souhlasit v tom, že věřitel může zadržet cizí movitou věc, má-li pohledávku vůči osobě, která není jejím vlastníkem, avšak jen tehdy, jestliže mu tato osoba věc na základě platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu předala nebo jestliže této má věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdat (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2265/2005). Prodej (jiné zpeněžení) zadržené movité věci lze provést též tehdy, jestliže byla věřitelovým zadržením postižena věc ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka." 23. K problematice zadržovacího práva pronajímatele vůči nájemci dle § 2234 OZ žalovaný poukazoval např. na komentář k § 2234 ze dne 2. 2. 2015, Mgr. Pavla Krejčí, Zdroj: Verlag Dashöfer (Zadržovací právo pronajímatele): 24.„ Podstatou zadržovacího práva je zadržení cizí movité věci, která se nachází na pronajaté věci nebo v ní. Na rozdíl tedy od obecného zadržovacího práva pronajímatel nezadržuje věc, kterou má v moci (u sebe). Věc se tak nemusí dostat do dispozice pronajímatele v souladu s vůlí nájemce (většinou tomu tak ani nebude). Podstatné je pouze to, zda se věc nachází v okamžiku zadržení na pronajaté věci nebo v ní. 25.„ Není podmínkou, aby zadržovaná věc patřila nájemci. Pronajímatel může zadržet i věci patřící třetím osobám, podmínkou je pouze to, že se tyto věci v souladu s vůlí nájemce nacházejí na pronajaté věci nebo v ní. " 26. A dále komentář zveřejněny v ASPI (Zadržovací právo pronajímatele) JUDr Mgr. Jan Bajura, Ph.D., 1. 1. 2014: 27.„ Zadržovaná věc se musí nacházet na pronajaté věci nebo v ní. Je-li pronajímána určitá plocha, musí se věc nacházet na této ploše" 28.„ Předchozí úprava podmiňovala zadržení věci tím, že jde o věc nájemce nebo osoby, která s ním žila ve společné domácnosti. Připouštěla tak i zadržení věci, která nepatřila nájemci. Z nové úpravy nevyplývá, jestli pronajímatel může zadržet i věc, která není ve vlastnictví nájemce. Z věty "věci, které nájemce má na věci", lze dovodit pouze to. že jde o věci, které nájemce na pronajatou věc umístil, nikoli to, že musí byt jejich vlastníkem. Odpověď nenalezneme ani v obecných ustanoveních o zadržovacím právu.

29. Judikatura za účinnosti předchozí úpravy dospěla k závěru, že zadržet je možné i věc, která nepatří nájemci. [příjmení] tedy asi patrně nutné přidržet se tohoto závěru Nejvyššího soudu, dokud nebude judikováno něco jiného (viz judikaturu níže) ." 30. Z výpisu ze Živnostenského rejstříku Slovenské republiky, [anonymizována dvě slova] [obec], č. živnostenského rejstříku [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obchodní jméno [titul] [celé jméno žalobce] – [příjmení] [jméno], [IČO], místo podnikání [adresa žalobce], předmět podnikání školení v oblasti výpočetní techniky, vydavatelská činnost, výroba a distribuce software, servis počítačové a kancelářské techniky (mechanická část), koupě zboží za účelem jeho prodeje konečnému spotřebiteli (maloobchod) v rozsahu volných živností, koupě zboží za účelem jeho prodeje jiným provozovatelům živností (velkoobchod) v rozsahu volných živností, poradenská činnost v oblasti obchodu a služeb, zprostředkování obchodu v rozsahu volných živností, leasing zboží, pronájem movitých věcí, půjčování digitálních nosičů zvukových a zvukovo-obrazových záznamů a nevýherních her, faktoring a forfaiting.

31. Z výpisu z Obchodního rejstříku Okresního soudu [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v [anonymizována tři slova] [číslo] je zapsaná spol. [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [obec a číslo] [anonymizováno], [IČO] předmětem činnosti: faktoring a forfaiting, koupě zboží za účelem jeho prodeje konečnému spotřebiteli (maloobchod) anebo jiným provozovatelům živnosti (velkoobchod), zprostředkovatelská činnosti v oblasti obchodu, počítačové služby, vydavatelská činnosti, reklamní a marketingové služby, statutárním orgánem [titul] [celé jméno žalobce] – předseda představenstva.

32. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že zde zapsán odštěpný závod zahraniční právnické osoby [právnická osoba] organizační složka v CZE, [adresa], [IČO], předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a souvisejících činnosti a webové portály, vedoucí odštěpného závodu [titul] [celé jméno žalobce], [datum narození], zřizovatel – zahraniční osoba [právnická osoba], registrační [číslo].

33. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že zde zapsána [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO].

34. Z podnájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že uzavřena mezi [právnická osoba] jako nájemcem a [právnická osoba] organizační složka v CZE jako podnájemcem, předmětem plocha [anonymizováno] o výměře 5 x 2,5 m k užívání situovaná v [anonymizováno] podlaží obchodního centra [anonymizováno], podnájemce se zavazoval vybudovat na svoje náklady prodejní stánek„ [anonymizováno]“, podnájemné celkem 24 805 Kč měsíčně, kauce 60 000 Kč plus DPH.

35. Ze splátkového kalendáře ze dne 1. 4. 2019 bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba] byla povinna každý měsíc hradit spol. [právnická osoba] částku 24 805 Kč.

36. Z předpisu kauce ze dne 15. 3. 2019 bylo zjištěno, že k zajištění všech nároků nájemce z podnájemní smlouvy nebo v souvislosti s ní byla spol. [právnická osoba] povinna uhradit kauci dle čl. 7 bod 7.1 podnájemní smlouvy ve výši 72 600 Kč.

37. Z předpisu paušálu na elektrickou energii ze dne 15. 3. 2019 bylo zjištěno, že za období 15. 3. – 31. 3. 2019 fakturována spol. [právnická osoba] částka 13 602,74 Kč.

38. Z výzvy žalovaného ze dne 6. 5. 2019 bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba] vyzvána k úhradě dlužného nájemné a dalších plateb 63.212 Kč, kauce 72.600 Kč, celkem 135.812 Kč.

39. Z předžalobní výzvy žalovaného ze dne 11. 7. 2019 bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba] vyzvána k úhradě celkové částky ve výši 188.847,63 Kč.

40. Z vyrozumění žalovaného o uplatnění zadržovacího práva ze dne 1. 9. 2019 bylo zjištěno, že jelikož spol. [právnická osoba] dluží na nájemném a souvisejících platbách 137.627,74 Kč, kauce + DPH 72.600 Kč, zákonné úroky z prodlení 6.769 Kč a náklady právního zastoupení [číslo], 125 Kč, celkem [číslo], 865 Kč uplatnil žalovaný dle § 1395 a násl. o. z. zadržovací právo k prodejnímu stánku„ [anonymizováno]“ se zbožím.

41. Z fotodokumentace stánku se zbožím bylo zjištěno, že zobrazuje zadržené a uskladněné zboží.

42. Z dopisu [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 9. 2019 bylo zjištěno, že vyzýval k vydání zadržených věcí, které jsou ve vlastnictví žalobce.

43. Z dopisu žalovaného ze dne 31. 10. 2019 bylo zjištěno, že navrhoval úhradu dluhu dle podnájemní smlouvy ze strany spol. [právnická osoba] při odpuštění příslušenství a oproti tomu vydání zadržených věcí.

44. Ze zápisu o zadržení stánku se zbožím ze dne 2. 9. 2019 bylo zjištěno, že dne 1. 9. 2019 za účasti bezpečností agentury provedeno zabalení a zapečetění zboží a vybavení stánku„ [anonymizováno]“.

45. Z fotodokumentace zadrženého stánku se zbožím bylo zjištěno, že zabalen folií.

46. Z Rámcové smlouvy o obchodní spolupráci na dodávce zboží ze dne 28. 1. 2012 bylo zjištěno, že uzavřena mezi spol. [právnická osoba] jako objednatelem a žalobcem jako dodavatelem, předmětem smlouvy dodávka zboží: herní software a hardware a jiné s předmětem související zboží podle požadavků objednatele, objednatel nabývá vlastnické právo ke zboží momentem jeho prodeje třetí osobě.

47. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že zde zapsána [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], na kterou jakožto nástupnickou společnost v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající spol. [právnická osoba], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, [anonymizována dvě slova] [číslo].

48. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že zde zapsána [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], která vymazána 1. 12. 2020, v důsledku fúze sloučením přešlo jmění této zanikající spol. na spol. [právnická osoba], [IČO].

49. Z výdejek ze skladu a dodacích listů bylo zjištěno, že obsahují označení dodavatel [příjmení] [jméno], [celé jméno žalobce], [titul] [celé jméno žalobce], [anonymizována tři slova], [PSČ] [obec], [IČO], odběratel [právnická osoba], [adresa žalobce], [IČO], označení dodávky, množství a cenu.

50. Podle ustanovení § 1395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ten, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, ji může ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

51. Podle ustanovení § 1395 odst. 2 o. z. zajistit zadržovacím právem lze i nesplatný dluh, a) nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl, b) prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo c) stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.

52. Podle ustanovení § 1396 odst. 1 o. z. zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí.

53. Podle ustanovení § 1396 odst. 2 o. z. zadržet cizí věc nesmí ani ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva; to neplatí, měl-li věc u sebe v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.

54. Podle ustanovení § 1397 odst. 1 o. z. kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu.

55. Podle ustanovení § 1398 o. z. věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § 1359.

56. Podle ustanovení § 1399 o. z. zadržovací právo zaniká a) zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci, b) vzdá-li se věřitel zadržovacího práva jednostranně či ujednáním s vlastníkem zadržené věci, c) dostane-li se věc trvale z moci věřitele, nebo d) dá-li se věřiteli dostatečná jistota.

57. Podle ustanovení § 2234 o. z. pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní.

58. Zadržovací právo má - jak vyplývá z výše uvedeného - v první řadě funkci zajišťovací. Projevuje se zejména v tom, že zabezpečuje splatný dluh dlužníka, nebo, v případech výslovně uvedených v zákoně, i dosud nesplatný dluh od okamžiku svého vzniku a že svojí podstatou (ponecháním zadržené věci u věřitele) vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby svůj dluh dobrovolně splnil alespoň dodatečně.

59. Vedle toho však zadržovací právo plní i funkci uhrazovací. Právní úprava zadržovacího práva sice neobsahuje výslovné ustanovení o tom, že by zajištěný dluh měl být v případě jeho včasného nesplnění uspokojen z výtěžku zpeněžení zadržené věci jako je tomu například v právní úpravě zástavního práva o uspokojení zajištěného dluhu ze zástavy (srov. § 1309 odst. 1 o. z.), nelze z toho však úspěšně dovozovat, že by zadržovací právo mělo být pouhým nástrojem mimoekonomického nátlaku na dlužníka. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že zadržovací právo rovněž poskytuje věřiteli jistotu, že se bude moci uspokojit z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, jestliže dlužník ani dodatečně dobrovolně nesplní svůj dluh; i když zákon uhrazovací funkci zadržovacího práva přímo neuvádí, považuje ji - jak je zřejmé z kontextu ustanovení § 1395 až 1399 o. z. - za samozřejmou a vycházeje z ní upravuje (v ustanovení § 1398 o. z.) případný„ střet více věřitelů“ při uspokojování pohledávek zajištěných zástavním právem a zadržovacím právem váznoucích na stejné movité věci a odkazem na ustanovení § 1359 o. z. také způsob, jakým má být zadržená věc zpeněžena.

60. Nesplní-li dlužník svou povinnost ani dodatečně, může se věřitel uspokojit ze zadržené věci, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady z majetku (z jiného majetku) dlužníka. Uspokojit se může způsobem, na němž se dohodl s dlužníkem v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zadržené věci ve veřejné dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů), nebo při soudním výkonu rozhodnutí anebo v exekuci prováděné podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (ve znění pozdějších předpisů); při soudním výkonu rozhodnutí a v exekuci má věřitel, jemuž svědčí zadržovací právo, vždy (i kdyby tato řízení byla zahájena na návrh jiného věřitele) právo na přednostní uspokojení z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem (srov. § 331a odst. 1 o. s. ř., § 69 exekučního řádu, § 1398 o. z.).

61. Předmětem zadržovacího práva jsou - jak je nepochybné z § 1395 odst. 1 o. z. – movité věci. Věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí (srov. § 489 o. z.). Zákon věci dělí mimo jiné na movité a nemovité, přičemž definuje nemovité věci, kterými jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon; stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Movité věci jsou pak veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná (srov. § 498 odst. 1 a 2 o. z.) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4172/2016, publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1572/2019)

62. Věřitel může zadržet podle ustanovení § 175 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, cizí movitou věc, má-li pohledávku vůči osobě, která sice není jejím vlastníkem, avšak mu věc na základě platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu předala nebo jí má věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdat. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2265/2005, který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 694/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3141/2018)

63. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce se žalobou domáhal vydání blíže specifikovaných movitých věcí z titulu svého vlastnického práva k nim. Jak vyplynulo z proběhlého dokazování, žalovaný uplatnil k daným movitým věcem zadržovací právo ve smyslu ust. § 1395 a násl. o. z., § 2234 o. z., neboť tyto movité věci se nacházely v prostorách prodejního stánku [anonymizováno], který měla od žalovaného pronajaty [právnická osoba] a. s., organizační složka v CZE, která měla vůči žalovanému dluh na nájemném a souvisejících platbách ke dni uplatnění zadržovacího práva, tj. 1. 9. 2019, ve výši [číslo], 865 Kč. Ze shora citované judikatury vyplývá, že věřitel, tj. žalovaný může k zajištění své pohledávky zadržet i věc, která nepatří dlužníkovi, tj. spol. [právnická osoba], takže žalovaný nebyl při zadržení movitých věcí – zboží povinen zjišťovat, kdo je vlastníkem těchto movitých věcí. V průběhu řízení žalobce ani neprokázal, že by byl vlastníkem zadržených movitých věcí. Pouze z předložených„ Výdejek ze skladu“ a dodacích listů soud nemá za prokázané, že by zboží v těchto dokladech uvedené bylo totožné se zbožím, vůči kterému žalovaný uplatnil zadržovací právo a že by těmito doklady bylo prokázáno vlastnické právo žalobce k danému zboží. Jelikož žalovaný postupoval v souladu s ust. § 1395 a násl. o. z., § 2234 o. z. a shora citovanou judikaturou dovolacího soudu, tak soud podanou žalobu zamítl.

64. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. žádné nepožadoval.

Poučení