28 C 256/2025 - 63

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] pro zaplacení 72 914,17 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 72 914,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 200,53 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 72 914,17 jako dluhu ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi účastnicemi dne 27. 2. 2024 distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání až do 80 000 Kč. Žalovaná měla sjednaným způsobem splácet čerpané prostředky v denních splátkách obsahujících jistinu, smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny, poplatky a další příslušenství. Žalované byly v období od 27. 2. 2024 do 4. 5. 2024 vyplaceny jednotlivé tranše úvěru v souhrnné výši 34 100 Kč (konkrétně částky 17 000 Kč, 5 500 Kč, 5 000 Kč a 7 603 Kč). Žalovaná na jistinu uhradila celkem 629,55 Kč formou jednotlivých plateb mezi březnem a červencem 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 25. 11. 2024 vypověděla s účinností téhož dne. Ke dni zesplatnění vyčíslila žalobkyně dluh žalované na 72 914,17 Kč, sestávající podle její specifikace z jistiny 34 473,42 Kč, smluvního úroku 37 713,64 Kč, poplatku za vyplacení tranší 296,79 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno]“ 409,20 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ 21,12 Kč. Pro případ, že by soud nepovažoval nárok z úvěrové smlouvy za důvodný, žalobkyně navrhla, aby byl její nárok v rozsahu poskytnuté jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Dle tvrzení žalobkyně měla žalovaná na jistinu uhradit celkem 629,55 Kč, a to prostřednictvím plateb provedených v období od března do července 2024; žalobkyně ovšem výslovně netvrdila, jakou celkovou částku žalovaná na poskytnutý úvěr (včetně úroků, poplatků či jiného příslušenství) uhradila. S odkazem na započítávací pravidla sjednaná ve smlouvě a VOP je zřejmé, že úhrady žalované byly použity nejprve na úrok, poplatky a náklady prodlení. Soud nemá z dosavadních skutkových tvrzení k dispozici údaj o celkové výši plateb, které žalovaná po uzavření smlouvy na úvěr zaplatila, a tento údaj z návrhu nevyplývá.

3. Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádná z účastnic, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Z provedených důkazů byly zjištěny tyto skutečnosti:

6. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 27. 2. 2024. Ve výzvě je uvedeno, že ke dni jejího vyhotovení činila dlužná částka rovněž 72 914,17 Kč a že žalovaná byla vyzvána k jejímu zaplacení do tří dnů na určený bankovní účet. Žalované byly dále sděleny dosud vzniklé náklady právního zastoupení a upozornění na možné vymáhání pohledávky cestou soudního exekutora.

7. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v období od 27. 2. 2024 do 4. 5. 2024 postupně čtyři platby označené variabilním symbolem [var. symbol], a to dne 27. 2. 2024 částku 17 000 Kč, dne 3. 5. 2024 částku 5 500 Kč a 5 000 Kč a dne 4. 5. 2024 částku 7 603 Kč. 8. [jméno FO] Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil: že úvěr byl sjednán jako revolvingový spotřebitelský úvěr s možností vícečetného čerpání (tranší), přičemž každé čerpání je zpoplatněno poplatkem za vyplacení tranše, že úvěr se splácí formou denních splátek, které se skládají z úhrady jistiny, smluvního úroku a poplatků, že žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní úrok ve výši stanovené smlouvou, poplatky za volitelné služby a sankční příslušenství při prodlení a že k zesplatnění úvěru může dojít nejdříve při prodlení v délce 91 dnů, po předchozí výzvě věřitele.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná byla posuzována k datu 27. 2. 2024. Ověřený čistý měsíční příjem žalované činil 63 519 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti žalované žijí 4 osoby, z toho 2 s příjmem. Disponibilní příjem vypočtený poskytovatelem činil 45 800 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. 10. [jméno FO] – standardních předsmluvních informací se podává že smlouva se týká bezúčelového revolvingového spotřebitelského úvěru a kreditní rámec sjednaný žalovanou činil 17 000 Kč. Úvěr je splácen v denních splátkách, zahrnujících denní splátku jistiny, úroku a poplatků a sjednaná denní úroková sazba činí 0,933 % z aktuálně dlužné jistiny. Poplatek za poskytnutí každé tranše činí 1,99 % z její výše. RPSN uvedené v dokumentu činí 1 458,49 %. Doba trvání úvěru odpovídá době platnosti kreditního rámce prodloužené o 29 dnů (standardně 569 dnů). V případě prodlení jsou účtovány: smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny v prodlení, zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby ČNB + 8 procentních bodů a paušální náklady vymáhání. Klient má právo na předčasné splacení i na odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14 dnů.

11. Z listiny označené jaké Identifikované příjmy soud zjistil, že nejde o bankovní výpis ani o dokument vydaný bankou, ale o interní dokument žalobkyně, v němž si poskytovatel úvěru vlastním způsobem sumarizoval příjmové transakce žalované. Dokument je opatřen hlavičkou společnosti [Jméno žalobkyně]., nikoli banky, a podle jeho obsahu žalovaná doložila poskytovateli úvěru bankovní výpisy obsahující pouze příjmové položky. Na základě tohoto interního přehledu žalobkyně uzavřela, že ověřený čistý měsíční příjem žalované činí 63 519 Kč. Listina neobsahuje žádné příjmové ani výdajové transakce, žádné informace o měsíčních nákladech či platebních povinnostech žalované ani jiné údaje nezbytné ke komplexnímu posouzení finanční situace spotřebitele.

12. Z Předpisu denních splátek je zřejmé, že jde o podrobný denní splátkový kalendář, počínaje dnem 28. 2. 2024, tedy dnem následujícím po prvním čerpání úvěru. Z dokumentu vyplývá, že denní splátka činila 161,56 Kč a skládá se z denní splátky jistiny, denní splátky smluvního úroku a denní splátky poplatků. V průběhu splácení dochází k postupnému zvyšování denní splátky jistiny a úměrnému snižování denní splátky úroku v závislosti na klesající základně nesplacené jistiny, splátkový kalendář je rozepsán až do dne 27. 2. 2025, přičemž každá denní splátka má konstantní celkovou výši, ale proměnlivé vnitřní složení odpovídající modelu výpočtu smluvního úroku a poplatků, jak je sjednáno ve smlouvě.

13. Z autorizace ověření totožnost soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím služby BankID od společnosti [právnická osoba]. dne 27. 2. 2024.

14. Z předsmluvních informací pro spotřebitele ve smyslu § 92 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., vyplývá, že obsahují identifikaci poskytovatele [Jméno žalobkyně]., včetně IČO, sídla, kontaktů a údaje o registraci u ČNB, informace o mechanismu vyřizování stížností, orgánu dohledu (ČNB) a možnosti mimosoudního řešení sporů u finančního arbitra, výčet podmínek pro získání spotřebitelského úvěru, včetně povinnosti předložit doklady o příjmech, výdajích a existenci bankovního účtu, obecné informace o poskytovaném úvěru, zejména že jde o neúčelový úvěr, sjednávaný s pevnou úrokovou sazbou s denním úročením a s dobou trvání odpovídající kreditnímu rámci prodlouženému o 29 dnů (standardně 569 dnů), modelové příklady celkových nákladů úvěru, včetně uvedení RPSN (v řádu stovek až přes tisíc procent v závislosti na modelu splácení), informace o možnostech a podmínkách splácení, včetně doporučených měsíčních úhrad založených na součtu třiceti denních splátek, informace o nákladech v prodlení, tj. poplatek 35 Kč denně, upomínky po 105 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení (repo sazba + 8 p. b.), dále podmínky zesplatnění úvěru při prodlení delším než 90 dní či při zahájení insolvenčního nebo exekučního řízení. 15. [jméno FO] smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše kreditního rámce 80 000 Kč, s možností postupného a opakovaného čerpání. Čerpání úvěru probíhá převodem na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě, jednotlivé tranše musí činit alespoň 500 Kč, úvěr je splácen v denních splátkách, zahrnujících splátku jistiny, splátku smluvního úroku a splátku poplatků podle VOP. Smluvní úroková sazba činí 0,933 % denně z aktuálně nesplacené jistiny a za každou vyplacenou tranši se účtuje poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky, splácený rozloženě v rámci denních splátek. Součástí smlouvy jsou také volitelné služby „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“, „[Anonymizováno]“ a „Informační SMS servis“, jejichž zpoplatnění je ve smlouvě specifikováno. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na 20. 8. 2025, přičemž poslední den trvání smlouvy nastává po dalších 29 dnech, pokud úvěr není dříve splacen. Jako variabilní symbol plateb byla sjednána hodnota [hodnota]. Smlouva obsahuje rozsáhlou úpravu sankcí, mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celé dlužné částky v prodlení, nárok na úrok z prodlení ve výši repo sazby ČNB + 8 procentních bodů, a úhradu paušálních nákladů 35 Kč denně (max. 490 Kč měsíčně). Smlouva byla ze strany žalované i žalobkyně podepsána elektronicky dne 27. 2. 2024. V úvěrové smlouvě č. [hodnota] jsou v úvodní části mezi identifikačními údaji žalované uvedeny také její kontaktní údaje, včetně emailu: [e-mail]. Tento údaj žalovaná uvedla jako součást svých identifikačních a kontaktních dat při uzavření smlouvy, a smlouva s tímto emailem výslovně pracuje jako s údajem klienta.

16. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že jde o interní dokument žalobkyně, který popisuje její interní procesy pro ověřování identity klienta a posuzování jeho úvěruschopnosti. Dokument deklaruje, že posuzování úvěruschopnosti se děje podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a podle interních předpisů schválených ČNB, společnost vyžaduje dvoufázovou identifikaci spotřebitele, včetně kontroly občanského průkazu, MRZ kódu, bankovního účtu a případně využití služeb BankID nebo PSD2. Mezi povinné podklady pro posouzení žádosti patří mj. občanský průkaz, výpis z bankovního účtu nebo přístup k transakční historii podle PSD2, doklad o příjmu (výplatní pásky, potvrzení o příjmu, důchodový výměr apod.). Společnost prověřuje spotřebitele v celé řadě registrů: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky exponovaných osob, katastr nemovitostí a další. Metodika dále popisuje interní výpočty příjmů, výdajů a tzv. disponibilního příjmu spotřebitele, které zahrnují i automatizované dopočty minimálních výdajů podle počtu členů domácnosti a regionálních koeficientů. Metodika uvádí, že společnost počítá pro účely úvěruschopnosti vždy s nižší hodnotou příjmu (mezi deklarovaným a doloženým) a vždy s vyšší hodnotou výdajů (mezi klientem tvrzenou a interně dopočtenou). Dokument neobsahuje žádné konkrétní údaje týkající se žalované (její příjmy, výdaje, závazky či výsledek individualizovaného výpočtu). Jde o obecnou metodiku, nikoli o individuální hodnocení klientky.

17. Z podacího lístku [právnická osoba] k zásilce odeslané dne 16. 4. 2025 advokátem [Jméno advokáta], zástupcem žalobkyně bylo zjištěno, že zásilka odeslaná pod podacím číslem RR2733652347F jako doporučené psaní byla předána k poštovní přepravě [Jméno advokáta] advokátem v Brně a adresována žalované.

18. Z e-mailové zprávy odeslané z [e-mail] na [e-mail] vyplývá, že žalobkyně žalovanou informovala o 92 denním prodlení po splatnosti a vyzvána k neprodlené úhradě pod sankcí dalších právních kroků. 19. [jméno FO] zprávy [právnická osoba]. ze dne 11. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná je majitelem bankovního účtu č. [č. účtu], na který bylo z účtu č. [č. účtu] připsáno 17 000 Kč dne 27. 2. 2024, 5 500 Kč a 5 000 Kč dne 3. 5. 2024 a 7 603 Kč dne 4. 5. 2024.

20. Po provedeném dokazování má soud za prokázané tento skutkový stav:

21. Účastnice pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku uzavřely dne 27. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jíž se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalované úvěr v úvěrovém rámci až do 80 000 Kč, s možností postupného čerpání a žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr splácet v denních splátkách zahrnujících jistinu, smluvní úrok a poplatky. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 0,933 % denně z nesplacené jistiny a RPSN 1458,49 %. Za každou tranši byl sjednán poplatek 1,99 % z vyplacené částky. Dále dokumentace obsahuje poplatky za volitelné služby („[Anonymizováno] [Anonymizováno]“, „[Anonymizováno]“, SMS servis). Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na 27. 2. 2025. V případě prodlení sjednávala smlouva sankce v podobě smluvní pokuty 0,1 % denně z celé dlužné částky, zákonného úroku z prodlení (repo sazba ČNB + 8 procentních bodů) a paušálních nákladů v prodlení 35 Kč denně, maximálně 490 Kč měsíčně, jakož i možnost zesplatnění po 91 dnech prodlení. Součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky, [jméno FO] a souhlas se zpracováním osobních údajů, jež upravovaly způsob splácení, započítávání úhrad, úpravu doporučené měsíční splátky a další náležitosti vztahu.

22. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila Interní metodiku posuzování úvěruschopnosti, popisující obecný postup společnosti při ověřování totožnosti, příjmů, výdajů a při prověřování klienta v externích registrech (insolvenční rejstřík, evidence exekucí, registr neplatných dokladů, registr hledaných osob PČR, katastr nemovitostí aj.) a výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované ([Anonymizováno]), podle něhož měla žalovaná ověřený čistý měsíční příjem 63 519 Kč, čtyřčlennou domácnost, z toho dvě osoby dosahovaly příjmu, a disponibilní příjem 45 800 Kč. Posouzení žalobkyně označila jako úspěšné. Interní sumarizace příjmů žalované („IncomeVerification“) však obsahuje pouze závěr o čistém měsíčním příjmu žalované. Soud tak zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla formální proces posouzení úvěruschopnosti, když ověřila identitu i existenci účtu žalované a pracovala se sdělenými údaji o jejích příjmech. Z provedených důkazů však nevyplynulo, jakými konkrétními listinami žalobkyně údaje o příjmech ověřila, ani jaké výdaje žalované byly při posuzování poměrů žalované a vyčíslení čistého příjmu skutečně zohledněny, neboť žádná listina příjmy a výdaje žalované neprokazuje. 23. [jméno FO] souhrnu provedených plateb z účtu žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 35 103 Kč.

24. K úhradám ze strany žalované žalobkyně tvrdila, že žalovaná zaplatila na jistinu 629,55 Kč, a to formou několika plateb mezi březnem a červencem 2024. Z tvrzení žalobkyně ani předložených listin však nevyplynulo, jaké částky žalovaná skutečně uhradila celkem (včetně úroků, poplatků, při zohlednění započítávacího mechanismu dle VOP) a celkovou výši plateb žalované se tak z předložených důkazů zjistit nepodařilo.

25. Žalobkyně e-mailovou zprávou ze dne 25. 11. 2024 oznámila žalované, že je v prodlení již 92 dní, smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a celý zbývající dluh vyčíslila na 72 914,17 Kč, přičemž jej označila za okamžitě splatný.

26. Předžalobní výzvou datovanou 16. 4. 2025, adresovanou žalované, v níž ji opět vyzvala k úhradě uvedené dlužné částky a nákladů právního zastoupení a dle podacího lístku z téhož dne (16. 4. 2025) ji odevzdala k poštovní přepravě. Zda se předžalobní výzva skutečně dostala do dispozice žalované, soud nezjistil.

27. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 29. [jméno FO] smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 2. 2024, jíž se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 80 000 Kč, s možností postupného čerpání, a žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr splácet v denních splátkách zahrnujících jistinu, smluvní úrok a poplatky. Taková smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

30. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, JUDr. [právnická osoba], Ph.D.).

32. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, a proto se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak dosud řádně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované a že žalovaná ke dni uzavření smlouvy úvěruschopná byla.

33. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména že by zkoumala a ověřila její pravidelné příjmy a výdaje na bydlení, dopravu a jiné pravidelné výdaje, jak vyžaduje § 86 odst. 2 ZoSÚ. Pouhá lustrace z registrů dlužníků, jež nadto rovněž nebyla doložena, či spokojení se s informacemi sdělenými klientem není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečná.

34. Podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 11. 2023 nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V daném případě skutečnost, že žalovaná své povinnosti řádně neplnila, svědčí o neschopnosti žalované úvěr splácet již v době uzavření smlouvy.

35. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

36. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

37. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené [rodné přijmení] brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

38. Podle § 1796 odst. 1 o. z. kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

39. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

40. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ 41. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“ 42. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

43. Na základě provedených listinných důkazů měl soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované jako spotřebiteli v období od 27. 2. 2024 do 4. 5. 2024 postupně čtyři platby ve výši 35 103 Kč celkem, a to dne 27. 2. 2024 částku 17 000 Kč, dne 3. 5. 2024 částku 5 500 Kč a 5 000 Kč a dne 4. 5. 2024 částku 7 603 Kč.

44. Smluvní strany sjednaly smluvní úrok ve výši 0,933 % denně, což odpovídá efektivní roční úrokové sazbě přibližně 2 774 % ročně při denním složeném úročení a jednoduché roční úrokové sazbě 340 %. Taková výše úroku mnohonásobně přesahuje sazby obvyklé na trhu spotřebitelských úvěrů i sazby, které byly dosud v soudní judikatuře akceptovány jako ještě přiměřené. Úrok této intenzity překračuje hranici ekonomické únosnosti. Úvěr byl sjednán jako revolvingový s dlouhodobou splatností založenou na denních splátkách, což vede k dlouhodobému řetězení úroků a jejich exponenciálnímu růstu. Takto vysoké úročení neodpovídá ani ochraně spotřebitele, ani principům poctivosti a dobrých mravů ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku. Ujednání o úroku proto není přiměřené a svou výši zakládá neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy.

45. V předsmluvních informacích byla žalované jako spotřebitelce prezentována roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 1 458,49 %. Tato hodnota reflektuje kombinaci smluvního úroku, poplatků za vyplacení tranší a poplatků za volitelné služby. Takovou RPSN lze řadit mezi extrémní hodnoty, které zásadně vybočují ze standardů spotřebitelského financování. RPSN přesahující tisíc procent představuje mimořádnou disproporci mezi hodnotou poskytnutého plnění a cenou, kterou má spotřebitelka uhradit. Zákon o spotřebitelském úvěru zdůrazňuje požadavek, aby náklady úvěru byly přiměřené, transparentní a srozumitelné, což takto vysoká RPSN popírá.

46. Celková nákladovost úvěru vyjádřená RPSN je v extrémním nepoměru k výši čerpaných prostředků a není způsobilá obstát z hlediska zásady poctivosti a dobrých mravů.

47. Úvěrová smlouva obsahovala také poplatek 1,99 % z každé tranše, poplatek za službu „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ 3,66 Kč denně, poplatek za službu „[Anonymizováno]“ 165 Kč za tranši, paušální náklady prodlení 35 Kč denně a smluvní pokutu 0,1 % denně z celé dlužné částky.

48. Z povahy spotřebitelské smlouvy a z kumulace těchto ujednání nestejné povahy soud dovozuje, že celkové zatížení spotřebitelky v případě prodlení nebo komplikací při splácení je mimořádně intenzivní a ekonomicky devastující. Ujednání o sankcích a poplatcích proto soud hodnotí nikoli izolovaně, ale v kontextu celkového ekonomického zatížení spotřebitele, které vzniká již samotnou výší úroku a RPSN. V této souvislosti se jeví sjednané sankce a poplatky jako další nepřiměřené zatížení, které již nemá povahu legitimního zabezpečení plnění, ale působí souhrnně nepřiměřeně tvrdě. Taková konstrukce smlouvy ve svém celku odporuje požadavku vyváženosti práv a povinností stran a je v rozporu s § 3 odst. 1 o. z. i s účelem zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele.

49. Sjednaný úrok 0,933 % denně, celková nákladovost úvěru vyjádřená RPSN 1 458,49 % a soubor poplatků a sankcí, tak ve své kombinaci představují nepřiměřenou finanční zátěž, jež není slučitelná se zásadami poctivosti, dobrých mravů a ochranou spotřebitele.

50. Ujednání o výši úroku a nákladech úvěru je tak třeba považovat za neplatné podle § 580 a § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, popřípadě za ujednání, která nepožívají právní ochrany ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Skutečnost, že žalovaná nebyla schopna úvěr splatit, svědčí o tom, že se nacházela v obtížné finanční situaci, kterou poskytovatel při sjednání úvěru nedostatečným šetřením neodhalil, a pokud odhalil, pak zneužil ke sjednání lichvářského úroku.

51. Dotčená ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru by proto bylo lze považovat rovněž za neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy v důsledku sjednání lichvářského úroku.

52. Oba shora rozvedené důvody neplatnosti vedou k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jako takové či dotčených smluvních ujednání. V případě, že by nebylo možné dovodit neplatnost podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, byla by smluvní ujednání neplatná podle a § 580 odst. 1 a § 1796 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a lichvu, soud však vycházel z neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti úvěrujícího dle § 86 ZoSÚ.

53. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

54. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

55. V projednávané věci se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili k nařízenému jednání, ač byli řádně a včas obesláni. Tím se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., které by soud za jejich přítomnosti poskytl, o tom, že soud může žalobkyní tvrzený nárok po právní stránce posoudit odlišně, než jak jej žalobkyně kvalifikovala v žalobě. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze její nárok subsumovat pod § 87 odst. 1 větu druhou ZoSÚ, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

56. Z neplatné spotřebitelské smlouvy proto žalobkyni nemůže náležet žádný smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky či sankce, neboť tato plnění byla sjednána neplatně a jsou podle § 580 a § 588 občanského zákoníku neplatná pro rozpor s dobrými mravy, resp. pro rozpor s ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně má tak – po právní stránce – právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, a její nárok je tedy třeba posuzovat jako nárok z bezdůvodného obohacení sui generis.

57. V případě právního posouzení věci jako bezdůvodného obohacení je žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. povinna tvrdit a prokázat, v čem přesně bezdůvodné obohacení žalované spočívá a v jaké výši se měla žalovaná na její úkor obohatit. V takovém případě nese žalobkyně důkazní břemeno ohledně toho, kolik peněžních prostředků žalované poskytla a v jakém rozsahu jí žalovaná prostředky vrátila, když lze z jejích tvrzení dojít k závěru, že žalovaná po určité období úvěr splácela a žalobkyně poskytnutá plnění v souladu se smlouvou započítala na lichvářský úrok a jiné nemravné poplatky tak, že na jistinu „zbylo“ pouze tvrzených 629,55 Kč.

58. Z předložených listin ani z tvrzení žalobkyně nebylo lze zjistit, jakou konkrétní peněžní hodnotu žalobkyně reálně přijala, a tedy není prokázáno, že by se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila o konkrétní částku, tím spíše pak o částku žalovanou, resp. vyplacenou jistinu sníženou o 629,55 Kč.

59. Jelikož břemeno tvrzení a důkazní v řízení o nároku na vydání údajného bezdůvodného obohacení nese výlučně žalobkyně, a ta neprokázala výši obohacení na straně žalované, nebylo lze její žalobě – co do částky převyšující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a doloženými úhradami – vyhovět.

60. Žalobkyně přesto, že byla k doplnění tvrzení a označení důkazů soudem nad rámec jeho procesních povinností vyzvána písemně přípisem ze dne 26. 1. 2026, v němž byla rovněž poučena o následcích nesplnění výzvy, svou povinnost tvrzení ani povinnost důkazní ve vztahu k tomu, že by žalovaná byla bez právního důvodu obohacena o konkrétní částku, nesplnila a k odročenému jednání soudu se nedostavila.

61. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalované poskytla prostředky v celkové výši 35 103 Kč, a sama tvrdila, že žalovaná úvěr po určitou dobu splácela, aniž by uvedla či doložila celkovou výši všech plateb, které od žalované obdržela, tedy neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní k tomu, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v rozsahu konkrétní částky, nemohl soud vyhovět ani nároku na vydání jistiny. Z těchto důvodů soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení plně úspěšné žalované dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.