28 C 259/2023 - 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 89 375 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 62 909 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15.10.2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 26 466 Kč s příslušenstvím a příslušenství za dobu od 30.8.2023 do 14.10.2023 z částky 62 909 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12 200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 15. 10. 2012 a předmětem tohoto řízení byla žaloba na zaplacení částky ve výši 107 651 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba pak byla v průběhu řízení rozšířena na částku 474 020 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobce v tomto řízení vystupoval v procesním postavení žalobce. Předmětné řízení není dosud ukončeno a jeho délka trvá více jak jedenáct let. Žalobce má za to, že se jedná o dobu zcela zjevně nepřiměřenou. Posuzované řízení není nikterak složité po skutkové ani procesní stránce, neboť jeho předmětem je bezdůvodné obohacení, tedy běžná žaloba na plnění. Žalobce také poukázal na skutečnost, že soudu I. stupně byla věc opakovaně vrácena soudem odvolacím z důvodu nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč obrátil na žalovanou, dne 13. 4. 2023, která mu přiznala zadostiučinění ve výši 110 625 Kč, tudíž žalobce nárokuje zbytek, tedy doplatek do této částky ve výši 89 375 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne 14. 4. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 110 625 Kč. Žalovaná k věci samé uvedla, že řízení bylo zahájeno dne 15. 10. 2012, žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce a řízení není dosud skončeno. K datu uplatnění nemajetkové újmy u žalované je délka podkladového řízení 10 let a 10 měsíců. V činnosti soudu I. stupně pak žalovaná shledala nekoncentrovanost a určité prodlevy a také to, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen z důvodu nepřezkoumatelnosti. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšla žalovaná ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, tedy ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky z částky v poloviční výši. Podle názoru žalované nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení nad částku 15 000 Kč, neboť řízení doposud trvá 10 let a 10 měsíců. Žalovaná pak základní částku ponížila o 40 %, a to o 25 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu sdílené újmy, neboť žalobu v podkladovém řízení podalo pět žalobců – podílových spoluvlastníků. Řízení se pak vyznačovalo určitým stupněm skutkové i procesní složitosti věci, bylo potřeba širokého dokazování, včetně dokazování prostřednictvím znaleckých posudků. Procesně bylo rozhodováno například o vstupu žalobce do řízení, o pokračování v řízení s účastníky řízení a také žalobci byli vyzváni k doplnění tvrzení obsažených v žalobě. Řízení bylo složité i z důvodu většího počtu účastníků řízení, kteří v něm vystupovali. Ve věci bylo doposud rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát rozsudkem a jednou vydal platební rozkaz, soud II. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát. Oba vydané rozsudky soudu I. stupně pak byly zrušeny odvolacím soudem z důvodu nepřezkoumatelnosti. Z důvodu postupu soudu I. stupně proto žalovaná základní částku navýšila o 10 %. Tato základní částka byla navýšena i z důvodu, že soud I. stupně řádně nedozoroval znalkyni, která byla ve věci samé pro vypracování znaleckého ustanovena a tato za účelem vypracování znaleckého posudku u sebe měla spis téměř dva roky. Naposledy pak žalovaná navýšila základní částku o 5 % z důvodu věku žalobce, neboť tento je osobou v pokročilejším věku, tedy osobou starší 75 let.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně dne 14.4.2023 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši [částka] za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], představující nepřiměřenou délku soudního řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 29.8.2023, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobci bylo poskytnuto odškodnění ve výši [částka].

4. Soud provedl dokazování spisem [Anonymizováno] soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto spisu se podává, že žalobce podal společně s dalšími čtyřmi žalobci k [Anonymizováno] soudu pro [adresa] dne 15.10.2012 žalobu proti dvěma žalovaným; předmětem této žaloby byl nárok na zaplacení částky 107 651 Kč s příslušenstvím představující nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájmu za nájem pozemků v období od 15.10.2010 do 15.10.2012. Usnesením ze dne 17.10.2012 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Platební rozkaz byl ve věci vydán dne 31.10.2012. Proti platebnímu rozkazu podali žalovaní odpor dne 15.11.2012. Tento odpor odůvodnili podáním došlým soudu dne 18.12.2012. Usnesením ze dne 19.12.2012 byli žalobci vyzváni, aby se vyjádřili k podanému odporu. Žalobci se vyjádřili podáním došlým soudu dne 11.2.2013. Pokynem soudce ze dne 18.3.2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 2.4.2013. Podáním došlým soudu dne 29.3.2013 sdělovala právní zástupkyně žalovaných, že došlo k výpovědi plné moci. Podáním ze dne 2.4.2013 žádal nový právní zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu jeho úrazu. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno. Dne 30.5.2013 se konalo ústní jednání, kdy na žádost účastníků bylo jednání odročeno na den 26.9.2013 za účelem možnosti vyřešit věc smírnou cestou. Dne 26.9.2013 s ohledem na skutečnost, že se účastníci řízení nedohodli, se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem zpracování znaleckého posudku na neurčito. Přípisem ze dne 30.10.2013 byl právní zástupce žalovaných vyzván, aby soudu předložil kupní smlouvu, jak mu bylo uloženo při jednání konaném dne 26.9.2013. Usnesením ze dne 31.3.2014 byl ve věci ustanoven znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí. Přípisem ze dne 9.4.2014 znalec dotazoval, kdy mu bude zaslán spis. Spis byl znalci zaslán na základě pokynu soudce ze dne 10.4.2014. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 14.5.2014. Žalovaní se ke znaleckému posudku vyjádřili podáním ze dne 30.5.2014. Pokynem soudce ze dne 6.10.2014 bylo nařízeno ústní jednání na den 13.11.2014. Podáním ze dne 15.10.2014 rozšířili žalobci svou žalobu na zaplacení částky 149 704,80 Kč. Podáním ze dne 20.10.2014 požádali žalobci o odročení ústního jednání z důvodu mimosoudních jednání mezi účastníky řízení. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno. Pokynem soudce ze dne 3.12.2014 bylo nařízeno ústní jednání na den 12.2.2015. Usnesením ze dne 3.12.2014 bylo znalci přiznáno znalečné. Dne 12.2.2015 se konalo ústní jednání, kdy si účastníci sdělovali svá stanoviska ve věci a jednání bylo odročeno na neurčito. Pokynem soudce ze dne 6.8.2015 bylo nařízeno ústní jednání na den 22.9.2015. Dne 22.9.2015 se konalo ústní jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem výslechu znalce na den 15.12.2015. Dne 15.12.2015 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem předvolání znalců Sojky a Pospíšila (znalci, kteří zpracovávali další znalecké posudky předložené soudu ze strany účastníků) na den 26.1.2016. Dne 26.1.2016[Anonymizováno]se konalo ústní jednání, při kterém bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na místo žalobce b) – [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále při tomto ústním jednání byli vyslechnuti znalci a jednání bylo odročeno na neurčito. Podáním ze dne 4.4.2016 sdělovali žalovaní, že došlo k ukončení právního zastoupení. Dne 16.5.2016 soudu předložili plnou moc pro nového právního zástupce. Podáním ze dne 15.10.2016 rozšířili žalobci svou žalobu o částku 106 464,60 Kč. Pokynem soudce ze dne 24.9.2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 1.12.2016. Při ústním jednání konaném dne 1.12.2016 žádali účastníci soud o poskytnutí lhůty k dalšímu mimosoudnímu jednání. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na neurčito. Podáním ze dne 28.2.2017 účastníci řízení soudu sdělovali, že mimosoudní jednání nadále probíhají a žádali o poskytnutí další lhůty a to do 20.3.2017. Podáním ze dne 28.3.2017 sdělovali účastníci, že k mimosoudní dohodě nedošlo. Pokynem soudce ze dne 19.5.2017 bylo nařízeno ústní jednání na den 15.6.2017. Podáním ze dne 31.5.2017 žádali žalovaní o odročení jednání z důvodu kolize jednání jejich právního zástupce. Jednání bylo odročeno na den 22.6.2017. Dne 20.6.2017 zaslali žalobci soudu úpravu žalobního petitu, kdy za jeden pozemek požadovali částku 182 865 Kč a za druhý pozemek částku 107 125,23 Kč. Dne 22.6.2017 se konalo ústní jednání, při kterém byla připuštěna změna žaloby a ze strany žalobců bylo navrženo zpracování dodatku znaleckého posudku u pozemku 1004/7, který nebyl ve znaleckém posudku oceňován. Jednání bylo odročeno na den 12.9.2017. Při ústním jednání konaném dne 12.9.2017 byl účastníkům řízení sdělen předběžný náhled soudu na věc a z důvodu zaslaného návrhu na rozšíření žaloby před ústním jednáním bylo jednání odročeno na den 10.10.2017. Při jednání konaném dne 10.10.2017 byla připuštěna změna žaloby a jednání bylo odročeno na den 19.10.2017 za účelem vyhlášení rozsudku. Usnesením ze dne 8.11.2017 byli žalobci vyzváni k doplacení soudního poplatku za návrh. Dne 19.10.2017 byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým bylo žalobnímu návrhu částečně vyhověno a co do zbývající části byl žalobní návrh zamítnut. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných zaplatit žalobcům náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání dne 23.11.2017. Usnesením ze dne 28.11.2017 byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Usnesením ze dne 14.12.2017 byli žalobci vyzváni, aby se vyjádřili k odvolání žalovaných. Tito se vyjádřili podáním došlým soudu dne 15.1.2018. Věc byla předložena [Anonymizováno] soudu v Praze jako soudu odvolacímu dne 18.1.2018. Pokynem předsedy senátu odvolacího soudu bylo nařízeno odvolací jednání na den 13.3.2018. Toto jednání pokynem ze dne 12.3.2018 bylo zrušeno z důvodu rozhodnutí věci v neveřejném zasedání. Usnesením ze dne 29.3.2018 [Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně v napadených vyhovujících výrocích o věci samé pod body I., III. V., VII., IX a ve výrocích o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 21.6.2018 byli žalobci vyzváni k doplnění rozhodujících skutečností v intencích zrušujícího usnesení [Anonymizováno] a obdobně pak žalovaní. Na to reagovali žalovaní podáním ze dne 26.6.2018 a žalobci podáním ze dne 23.7.2018. Usnesením ze dne 12.12.2018 byla ve věci ustanovena znalkyně. Podáním ze dne 19.6.2019 žádala znalkyně o prodloužení termínu pro vypracování znaleckého posudku do 22.7.2019. Podáním ze dne 4.11.2019 sděloval právní zástupce žalobců, že žalobkyně [jméno FO] zemřela. Pokynem soudce ze dne 1.10.2020 bylo nařízeno ústní jednání na den 13.10.2020. Při tomto jednání bylo soudem konstatováno, že předvolaná znalkyně se k soudu nedostavila a rovněž nepředložila znalecký posudek. Přípisem ze dne 20.10.2020 žádali žalovaní o prověření, zda ve věci nedochází k průtahům v řízení. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 2.11.2020. Usnesením ze dne 2.11.2020 byla znalkyni přiznána odměna. Usnesením z téhož data byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili ke znaleckému posudku. Na to žalovaní reagovali podáním ze dne 13.11.2020 a žalobci podáním ze dne 7.1.2021. Usnesením ze dne 31.3.2021 bylo rozhodnuto o znalečném. Podáním ze dne 15.4.2021 sděloval právní zástupce žalobců, že došlo k pravomocnému rozhodnutí o dědictví po zemřelé [jméno FO]. Usnesením ze dne 15.4.2021 ve znění opravného usnesení bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po této žalobkyni. Pokynem soudce ze dne 29.6.2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 5.2.2021. Podáním ze dne 1.7.2021 žádali žalobci odročení jednání z důvodu probíhajících mimosoudních jednání mezi účastníky řízení. Současně žádali o odročení jednání alespoň o tři měsíce. Toto jednání bylo odročeno na den 2.11.2021. Podáním ze dne 13.9.2021 navrhli žalobci rozšíření žaloby, kdy žalobkyně a) žádala po žalovaných zaplacení částky 104 410,70 Kč, žalobkyně b) částku 144 749,20 Kč, žalobce c) částku 101 096,95 Kč a žalobce e) částku 144 749,20 Kč. Usnesením ze dne 13.9.2021 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku v souvislosti s rozšířením žalobního žádání. Dne 2.11.2021 se konalo ústní jednání, kde si účastníci řízení sdělovali svá procesní stanoviska. Žalobci pak požádali o poskytnutí lhůty k mimosoudnímu jednání. Současně byli žalobci vyzváni k specifikaci nadužívání od roku 2016. Jednání bylo odročeno na den 18.1.2022. Podáním ze dne 2.12.2021 doplnili žalobci skutková tvrzení a současně požádali o rozhodnutí stran procesního nástupnictví, neboť na místo žalobců [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] vstoupila žalobkyně [jméno FO] z důvodu odkupu podílu obou jmenovaných. O procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením ze dne 7.12.2021. Podáním ze dne 16.1.2022 požádali žalovaní o odročení jednání z důvodu onemocnění Covid 19 na straně jejich právního zástupce. Toto jednání bylo odročeno na den 22.2.2022. Při tomto ústním jednání byla připuštěna změna žaloby, účastníci řízení si sdělovali svá procesní stanoviska a jednání bylo odročeno na den 28.4.2022 na účelem přednesu závěrečných návrhů. Při ústním jednání konaném dne 28.4.2022 byly předneseny závěrečné návrhy, současně byla připuštěna změna žaloby učiněná v podání ze dne 22.3.2022 a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku ve věci samé odročeno na den 5.5.2022. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým bylo řízení částečně stran částky 33 380 Kč zastaveno, dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) částku 64 833,05 Kč s příslušenstvím, žalobci b) částku 105 487,25 Kč s příslušenstvím, žaloba byla stran povinnosti zaplatit žalobkyni a) částku 260 018 Kč s příslušenstvím zamítnuta a rovněž byla zamítnuta žaloba stran povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobci b) částku [částka] s příslušenstvím. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti žalobců zaplatit žalovaným náklady řízení, o povinnosti žalobců zaplatit náklady řízení ve vztahu k státu a rovněž o povinnosti žalovaných zaplatit náklady řízení ve vztahu ke státu. Proti rozsudku podali žalobci odvolání ze dne 12.6.2022 a žalovaní odvolání podáním doručeným soudu dne 14.6.2022. Usnesením ze dne 18.7.2022 byli žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání. Přípisem ze dne 2.8.2022 žádali žalobci o prodloužení lhůty k doplnění odvolání do 31.8.2022. Žalobci své odvolání doplnili podáním došlým soudu dne 28.8.2022. Usnesením ze dne 29.8.2022 soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili ke vzájemně podaným odvoláním. Žalovaní podáním ze dne 31.8.2022 žádali o prodloužení lhůty k vyjádření do 15.9.2022. Žalovaní se vyjádřili podáním ze dne 12.9.2022. Usnesením ze dne 22.9.2022 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Věc byla předložena [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] jako soudu odvolacímu dne 6.10.2022. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 21.11.2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 10.1.2023. Při tomto ústním jednání byl rozsudek soudu I. stupně vyjma výroku I. zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z tohoto zrušujícího usnesení se dále podává, že soud I. stupně nerespektoval [Anonymizováno] věci pravomocně rozhodnuté představující pravomocné zamítavé výroky II., IV., VIII., VI. a X. rozsudku ze dne 19.10.2017. Dále soud I. stupně v řízení opakovaně aplikoval § 107a o.s.ř., aniž by proto byly splněny podmínky. Další procesní pochybení v jednání soudu I. stupně shledal odvolací soud ve vymezení znaleckého úkolu. Pokynem soudce ze dne 12.4.2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 15.6.2023. Při tomto jednání byl shrnut dosavadní průběh podkladového řízení s ohledem na změnu v obsazení senátu. Dále bylo žalobcům i žalovaným dáno poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti označit důkazy k předneseným tvrzením. Současně bylo žalobcům dáno poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. stran účelu užívání pozemku a jednání bylo odročeno na den 12.10.2023. Současně při tomto ústním jednání bylo nařízeno místní šetření na den 11.10.2023. Dne 11.10.2023 se konalo místní šetření. Dne 12.10.2023 se konalo ústní jednání, při kterém byli vyslechnuti svědci a znalec. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 16.1.2024. Usnesením ze dne 6.10.2023 došlo ke spojení věcí vedených u [Anonymizováno] soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] a nadále byly vedeny pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 16.1.2024 se konalo ústní jednání. Při tomto ústním jednání si účastníci řízení sdělovali svá procesní stanoviska, bylo provedeno dokazování listinami a žalobci byli vyzváni podle § 118a odst. 1, 3 k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 4.4.2024.

5. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

7. Soud stanovil délku podkladového řízení od data podání žaloby žalobcem, tj. od 15.10.2012 do doby rozhodnutí v této věci, tj. 13.3.2024, neboť podkladové řízení není dosud pravomocně ukončeno. Celková délka řízení tak činí 11 let a 5 měsíců. Následně se soud zaměřil na zhodnocení, zda celková délka podkladového řízení byla přiměřená či nikoliv, a v případě, že tuto dobu řízení shledá jako nepřiměřenou, zda žalovanou poskytnuté zadostiučinění v peněžité formě ve výši 110 625 Kč je dostatečné. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 zákona přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že orgány státu se na celkové délce řízení podílely. Jednak byly v řízení zjištěny opakované průtahy v období od 12.2.2015 do 6.8.2015, od 26.1.2016 do 24.9.2016 a od 4.11.2019 do 1.10.2020 a jednak se dalšího pochybení dopustil soud I. stupně tím, že jeho rozhodnutí bylo dvakrát zrušeno z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti (viz stanovisko [Anonymizováno]). Soud také shledal postup podkladového soudu I. stupně jako značně nekoncentrovaný; spíše rozvleklý, kdy soud I. stupně mohl např. činit vždy rozsáhlejší dokazování v rámci jednoho nařízeného ústního jednání. Soud I. stupně také řádně nevykonával dohledovou (dozorovou) činnost nad znalkyní, neboť spis byl znalkyni soudem odeslán dne 18.1.2019, přičemž až do data 2.11.2020 se soud nijak o průběh znaleckého zkoumání, tedy vypracování znaleckého posudku nezajímal, znalkyni nedotazoval na průběh jeho vypracování, popř. ji neurgoval o jeho zaslání (k tomuto srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 3759/2009). U tohoto kritéria musí soud také poznamenat, že v průběhu řízení dne 14.10.2019 zemřela žalobkyně a), aniž by tuto skutečnost soud reflektoval přerušením řízení do pravomocného skončení dědického řízení a rozhodl o procesním nástupnictví po této žalobkyni až dne 15.4.2021. Nečinnost soudu v popsaném období, pokud neměla oporu ve vydaném rozhodnutí o přerušení řízení, je třeba vnímat jako průtah. Soud je tudíž přesvědčen, že popsaný postup soudu I. stupně se výrazným způsobem podílel na celkové délce podkladového řízení a z tohoto důvodu navýšil základní částku na tomto kritériu o 20 %. Počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela z obsahu podkladového řízení vyšlo najevo, že se věc dvakrát s odvoláním ve věci samé nacházela u odvolacího soudu. Ve vztahu k počtu stupňů soudní soustavy Nejvyšší soud již ve svém stanovisku uvedl, že je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí. Soud tak má při posuzování tohoto kritéria přistoupit ke snížení zadostiučinění bez ohledu na to, zda byly opravné prostředky podávány důvodně, či nikoliv (srov. např. stanovisko nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2011, sp. zn. 30 Cdo 3628/2010 a ze dne 7.11.2017 sp. zn. 30 Cdo 679/2017 nebo usnesení nejvyššího soudu ze dne 22.2.2022, sp. zn. 30 Cdo 3720/2021, proti němuž byla podaná ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14.3.2022, sp. zn. IV. ÚS 736/2022). Jiný případ je samozřejmě za situace, kdy rozhodnutí orgánu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010). Toto pak soud v posuzované věci zhodnotil právě u kritéria postupu orgánů státu v rámci řízení; při zhodnocení kritéria počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, základní částku ponížil o 5 %. Kritérium podílu poškozeného na délce řízení podle přesvědčení soudu se pak žalobce na délce řízení výrazným způsobem nepodílel, když toliko dvakrát žádal o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání mezi účastníky řízení (na což ostatně apeloval i odvolací soud v rámci odvolacího řízení). I když účastníci řízení opakovaně mimosoudně jednali (3x), nepromítla se tato doba výraznějším způsobem do celkové délky řízení, neboť mimosoudní jednání probíhala vždy v řádech dvou až třech měsíců. Procentuální zhodnocení tohoto kritéria proto soud ponechal bez povšimnutí. Kritérium složitosti věci při zhodnocení tohoto kritéria soud došel k přesvědčení, že věc byla obtížnější jak po stránce skutkové, tak po stránce právního zhodnocení. V řízení byli vyslechnuti svědci, znalci, byly zpracovány dva znalecké posudky a provedeno dokazování listinami, což svědčí pro skutkovou náročnost věci. Rovněž i po stránce právního posouzení byla věc částečně obtížnější, neboť se soud musel vypořádat s posouzením uplatněného nároku na vydání bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti žalovanými stojící na pozemku žalobců a také s námitkou rozporuplnosti s dobrými mravy stran požadavku žalobců na plnění, kterou v rámci řízení vznesli žalovaní. Z tohoto důvodu soud na tomto kritériu základní částku ponížil o 35 %. Význam předmětu řízení pro poškozeného obecně ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva a judikatury Nejvyššího soudu není s tímto typem řízení – žaloba na peněžité plnění spojen vyšší význam předmětu řízení pro jeho účastníky, oproti řízení typu opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Na druhou stranu u posouzení subjektivního významu, je třeba vnímat, že žalobce v řízení vystupoval jako osoba vyššího věku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012, podle kterého je třeba za osoby vyššího věku považovat osoby starší 75 let a soud proto uzavřel, že podkladové řízení mělo pro žalobce z důvodu jeho věku vyšší význam. Soud proto základní částku na tomto kritériu navýšil o 15 %. V této souvislosti soud dodává, že neshledal jako opodstatněným důkazní návrh na výslech žalobce k prokázání významu předmětu řízení pro jeho osobu, neboť obecně se nemajetková újma vzniklá v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení presumuje, nad to v daném případě soud s ohledem na vyšší věk žalobce, dospěl k závěru, že řízení pro něho mělo vyšší význam, tudíž jeho výslech považoval již za nadbytečný.

8. Soud se neztotožnil s ponížením základní částky z důvodu sdílené újmy na straně poškozeného/žalobce, jak učinila žalovaná, neboť je sice pravdou, že žalobce v řízení vystupoval na straně žalující společně s pěti osobami, posléze již jen s jednou osobou, avšak v posuzovaném případě se jednalo o spoluvlastnictví pozemku mezi osobami, které mezi sebou neměly žádný vztah, nad to se podanou žalobou každý z žalobců domáhal samostatného plnění ve vztahu ke své osobě, tudíž v řízení každý ze žalobců vystupoval jen sám za sebe, bez vzájemné vazby bližšího sdílení nemajetkové újmy založené vedeným řízením. Na tomto kritériu proto soud žádné procentuální ponížení, jak učinila žalovaná, nedělal.

9. Celkově shrnuto s odkazem na shora popsaný průběh podkladového řízení dospěl soud k závěru v souladu s názorem účastníků řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení, je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Appicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. V rozsudku ze dne 4.11.2020 sp. zn. 30 Cdo 763/2009, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobena poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve stanovisku (část V.) Nejvyšší soud konstatoval, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích“ V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (například tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný“. K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutím opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2014, sp. zn. 30 Cdo 3683/2013 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015 sp. zn. 30 Cdo 722/2015).

10. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výši odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za 11 let a 5 měsíců trvání řízení činí 16 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení částka v poloviční výši. Soud nezvolil základní částku 15 000 Kč za rok trvání řízení jako žalovaná, neboť uvedené řízení trvalo přes deset let, kdy doba deseti let je určitým mezníkem pro navýšení základní částky nad částku 15 000 Kč za rok trvání řízení. Základní částka proto činí celkem 182 667 Kč. Od této částky soud odečetl celkem 5 %, což činí částku 9 133 Kč (tj. význam předmětu řízení + 15 %, postup orgánů státu + 20 %, obtížnost věci – 35 % a počet stupňů soudní soustavy – 5 %). Žalobci by proto na přiměřeném zadostiučinění měla náležet celkem částka ve výši 173 534 Kč (182 667 Kč – 9 133 Kč). Jelikož žalovaná mimosoudně žalobci uhradila částku ve výši 110 625 Kč, přiznal mu soud ještě částku ve výši 62 909 Kč výrokem I. rozsudku.

11. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s § 15 odst. 2 zákona, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 14.4.2023, dostala se žalovaná do prodlení uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro jeho vyřízení, tedy dnem 15.10.2023; od tohoto data proto žalobci náleží i příslušenství z přiznané částky. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum]. sp. zn. [spisová značka], podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobce má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 9 300 Kč podle § 11 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby á [částka] – převzetí věci, sepsání žaloby a účast u jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby á [částka] – převzetí věci, sepsání žaloby a účast u jednání) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka].

Poučení