28 C 260/2023 - 65

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 126 300 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 36 300 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 90 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 38 839,53 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované jednak náhrady škody ve výši 26 300 Kč - náklady obhajoby, a jednak náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, to vše z důvodu nezákonného trestního stíhání zahájeného usnesením Policie ČR, [adresa], ze dne 18. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno] pro spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí ve smyslu § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Celá věc však podle žalobce byla založena pouze na lživé výpovědi poškozené, žalobcovo dnes již bývalé manželky. Ve věci byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v [Anonymizováno], který vedl řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Během soudního řízení proběhly 4 hlavní líčení, kdy na posledním bylo vydáno usnesení ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka], kterým bylo ve smyslu § 222 odst. 2 tr. řádu rozhodnuto tak, že se věc postupuje správnímu orgánu, jelikož žalovaný skutek nebyl trestním činem, ale mohlo by se jednat o přestupek. [právnická osoba] [adresa] bylo vydáno usnesení ze dne 6. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo přestupkové řízení zastaveno, jelikož jednání žalobce nebylo ani přestupkem. Majetková škoda – obhajné, kdy žalobce si v rámci trestního řízení zvolil k obhajobě svých práv právního zástupce, se skládá z náhrady nákladů obhajoby za 9 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu a 2 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Tedy při určení tarifní hodnoty podle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, činila mimosmluvní odměna ve výši 2 300 Kč, resp. 1 150 Kč za jeden úkon právní služby, k čemuž je nutné připočíst částku 3 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 11 úkonů po 300 Kč. Nemajetková újma spočívala v tom, že celé trestní stíhání mělo dopad do osobních, rodinných, pracovních a jiných společenských sfér života žalobce. Po celou dobu trvání trestního stíhání žalobce pociťoval velký stres a tlak, a to pro obavy možného odsouzení, kdy mu hrozil trest odnětí svobody v sazbě 2 až 8 let. Na rodinný život žalobce mělo trestní stíhání dopad v tom smyslu, že byl nejdříve dne 7. 9. 2020 vykázán policií ze společného obydlí, na 10 dnů, k čemuž došlo na základě oznámení milence dnes již bývalé manželky. Následně bylo vydáno Okresním soudem v [Anonymizováno] usnesení ze dne 16. 9. 2020, č. j. [spisová značka], kterým bylo nařízeno předběžné opaření, pročež vykázání ze společného obydlí trvalo další měsíc. Tím došlo i k oslabení žalobcova [Anonymizováno] s jeho nezletilými dětmi. To vše pak mělo vliv i na opatrovnické řízení, v němž následně žalobce uzavřel s bývalou manželkou dohodu, podle které byly společné děti svěřeny do péče matky. Žalobce též žije v malé obci o cca 1300 obyvatelích a musel se tak potýkat i s odsudky sousedů, když tito věděli, že je trestně stíhán pro týrání své manželky. Bývalá manželka v této souvislosti o žalobci šířila nepravdivé informace prostřednictvím sociální sítě [Anonymizováno]. Také v zaměstnání žalobce o jeho trestním stíhání spolupracovníci věděli, zejména proto, že jeho kolega byl milencem manželky žalobce. Přiměřeným zadostiučiněním za taková příkoří žalobce vyčíslil částkou 100 000 Kč. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 9. 5. 2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že u ní žalobce dne 9. 5. 2023 předběžně uplatnil nárok na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění v celkové výši 126 300 Kč, spočívající jednak v náhradě nákladů obhajoby ve výši 26 300 Kč a jednak v náhradě nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, vše v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním v řízení vedeném u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne 14. 3. 2024, přičemž žalovaná konstatovala, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 82/1998 Sb., tedy že žalobce byl nezákonně trestně stíhán, pročež se žalovaná žalobci omluvila. Co se tvrzené majetkové škody týká, tak žalobce ani na výzvu ze dne 4. 9. 2023 vznik škody neprokázal – nedoložil doklad o zaplacení právních služeb, a z toho důvodu nemohlo být v tomto nároku žalobci vyhověno. Ohledně nemajetkové újmy žalovaná uzavřela, že trestní stíhání trvalo cca 2 roky, a vzhledem ke složitosti dokazování a potřebě znaleckého zkoumání, řízení netrvalo nepřiměřeně dlouho. Dále podle žalované, žalobce dostatečně netvrdil, ani neprokazoval vznik nemajetkové újmy. Celá situace byla podle přesvědčení žalované spíše zapříčiněná rozvráceným manželským vztahem žalobce. Ostatně ze samotného usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka], plyne, že se žalobce dopustil nepřípustného jednání, kdy své bývalé manželce uštědřil facku. Jestliže žalobce tvrdí, že trestní stíhání ovlivnilo i jeho pracovní život, kdy spolupracovníci byli informováni o stíhání a o jeho rodinném životě, tak to bylo způsobeno mileneckým vztahem mezi jeho dnes již bývalou manželkou a kolegou žalobce. I k dotvrzení rozhodných skutečností ohledně nemajetkové újmy a jejich prokázání byl žalobce žalovanou vyzván dne 4. 9. 2023; na tuto výzvu však žalobce nereagoval. Tvrzená nemajetková újma proto nebyla žalobcem dostatečně tvrzena a dostatečně prokázána. Žalovaná proto považuje konstatování nezákonného rozhodnutí a vyjádřenou omluvu za dostatečné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která žalobci nezákonným trestním stíháním vznikla. Ze shora uvedených důvodů proto žalovaná navrhla, aby byly oba nároky žalobce v celém jejich rozsahu zamítnuty. V závěrečném návrhu však žalovaná konstatovala, že majetková škoda (obhajné) byla v řízení žalobcem dostatečně prokázána, a proto lze žalobci, co se náhrady majetkové škody plně vyhovět.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že se žalobce dne 9. 5. 2023předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 126 300 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním v řízení vedeném před Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], obrátil na žalovanou. Žalovaná projednala nárok žalobce dne 14. 3. 2024, když konstatovala, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, ve smyslu § 7 odpovědnostního zákona a žalobci poskytla omluvu. Dále nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že usnesením Policie ČR, [adresa] ze dne 18. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno], bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2021, č. j. [Anonymizováno] Obžaloba byla k Okresnímu soudu v [Anonymizováno] podána dne 31. 3. 2021. Usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka], bylo ve smyslu § 222 odst. 2 tr. řádu rozhodnuto tak, že se věc postupuje správnímu orgánu, jelikož žalovaný skutek nebyl trestním činem, ale mohlo by se jednat o přestupek. Poté [právnická osoba] [adresa] bylo vydáno usnesení ze dne 6. 2. 2023, č. [Anonymizováno], kterým bylo přestupkové řízení zastaveno, jelikož jednání žalobce nebylo ani přestupkem.

4. Z účastnického výslechu žalobce bylo soudem zjištěno, že po dobu vykázání ze společného obydlí, které trvalo celkem [hodnota] dnů, se nemohl fakticky stýkat se svými dětmi, resp. se o to ani nepokusil. Po tuto dobu bydlel u svého kamaráda Poté, co se mohl vrátit zpět do svého domova, začal se se svými nezletilými dětmi stýkat jednou za 14 dnů. Toto velice špatně nesl. S dnes již bývalou manželkou měli partnerské problémy ještě před započetím trestního stíhání. Hádali se a byla mu často nevěrná. Když začalo jeho trestní stíhání, manželka zveřejnila na své [Anonymizováno] stránce lživou zprávu o tom, že jí žalobce týral. Jiné rodinné vztahy mu trestní stíhání nenarušilo. V zaměstnání o trestním stíhání věděli jeho kolegové. Jestli se to dozvěděli od milence manželky, který pracoval ve stejné firmě, nebo od vedení, které o tomto sám informoval, neví. Od kolegů občas slýchával narážky toho typu, že týrá ženy. Žalobce bydlí v [Anonymizováno], což je malá obec, městys, kde se o trestním stíhání vědělo. Někteří sousedé jej na to konto přestali zdravit. Jeho přátelé věděli, že se skutek, pro který byl stíhaný, nestal, věřili mu, proto v jejich přátelském vztahu nedošlo k žádné změně. Žalobce psychicky celou věc špatně snášel, byl úzkostný, špatně spal, chtělo se mu plakat, měl obavu, že půjde do vězení. Odbornou pomoc však nevyhledal, pouze si zakoupil volně prodejné léky na uklidnění. [adresa] nepříjemným zážitkem pro něj bylo i pětihodinové vyšetření u soudního znalce.

5. Ze svědeckého výslechu [jméno FO], přítelkyně žalobce, má soud za prokázané, že s žalobcem sdílí společnou domácnost od února roku 2021. Ve vztahu s žalobcem byla již v době, kdy byl trestně stíhán. Špatný psychický stav žalobce tajil. Například užíval prášky na uklidnění, o kterých ale říkal, že jsou na dnu. Byl celkově spavý, křičel ze spaní – měl noční můry. Jednou jej našla plačícího v dílně. Vše držel spíše v sobě. Svěřil se jí, že sousedé mají narážky v souvislosti s jeho stíháním, říkali o něm, že je hajzl. Ona osobně ničemu takovému přítomna nebyla. Bývalá manželka po obci rozhlašovala, že jí žalobce bil. Celá věc ovlivnila vztah žalobce s jeho dětmi, zejména jeho nezletilý syn chtěl být pořád s žalobcem. V zaměstnání žalobce problémy neměl. Ničemu ze sděleného však svědkyně osobně přítomna nebyla. Trestní stíhání žalobce nijak nenarušilo vztahy s jeho rodinou.

6. Ze svědeckého výslechu [jméno FO], bývalého kolegy žalobce, soud zjistil, že spolu se žalobcem pracovali v minulosti. V době trestního stíhání již kolegové nebyli. Asi v září roku 2020 mu žalobce volal, jestli by u něj nemohl přespat, a to z důvodu vykázání žalobce ze společného obydlí, s čímž svědek souhlasil. Nakonec u něj žalobce bydlel asi 2 měsíce. Žalobce na tom nebyl v té době psychicky dobře, nekomunikoval, špatně nesl skutečnost, že byl vykázán ze svého rodiště. Žalobce měl potíže se svojí bývalou manželkou již v minulosti, jelikož byla tzv. „do větru“. Poté, co se žalobce od něj odstěhoval, spolu již v osobním kontaktu nebyli, maximálně si zavolali, a to i v době, kdy byl žalobce trestně stíhán. Nic bližšího mu však žalobce neřekl. Žalobce měl také obavy, v době, kdy vedl opatrovnické řízení, aby mohl své děti, vzhledem k trestnímu stíhání, dále vídat.

7. Soud dále provedl dokazování listinnými důkazy: usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka], usnesením [právnická osoba] [adresa] ze dne 6. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], úředním záznamem [adresa] ze dne 7. 9. 2020, č. j. [Anonymizováno], návrhem ze dne 14. 9. 2020 a usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 16. 9. 2020, č. j. [spisová značka], otiskem obrazovky PC, čestným prohlášením [jméno FO] a rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2020, č. j. [spisová značka]. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že usnesením [adresa], ze dne 18. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno], bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí ve smyslu § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit na své manželce [jméno FO]. Usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o tom, že se věc postupuje [právnická osoba] [adresa], neboť žalovaný skutek nebyl trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek, když jediné, co bylo před trestním soudem prokázáno, byla skutečnost, že vztah žalobce s jeho ženou byl konfliktní, ona mu byla opakovaně nevěrná, pročež jí dal žalobce v jednom případě facku. Usnesením [právnická osoba] [adresa] ze dne 6. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno] bylo přestupkové řízení pro uvedený skutek zastaveno podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky, když tento skutek nebyl vyhodnocen ani jako přestupek vzhledem k zavrženíhodnému chování bývalé manželky žalobce. Žalobce byl dne 7. 9. 2022 vykázán Policií ČR ze společného obydlí na dobu 10 dnů s odůvodněním, že žalobce měl udeřit svou manželku otevřenou dlaní do oblasti obličeje a vyhrožoval jí zabitím. Bývalá manželka žalobce dne 15. 9. 2020 podala k Okresnímu soudu v [Anonymizováno] návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala, aby byl žalobce vykázán ze společného obydlí, a aby se nepohyboval v jeho bezprostředním okolí apod. Usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 16. 9. 2020, č. j. [spisová značka] bylo tomuto návrhu zcela vyhověno, na dobu 1 měsíce, konkrétně od 16. 9. 2020. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2020, č. j. [spisová značka] byla schválena dohoda rodičů – žalobce a jeho bývalé manželky, na základě které byly obě nezletilé děti žalobce svěřeny do péče matky a žalobce se zavázal hradit na obě nezletilé děti výživné ve výši 2x 2 000 Kč. Bývalá manželka žalobce dne 27. 9. 2020 zveřejnila na své facebookové stránce příspěvek, ve kterém veřejnosti sděluje, že jí měl „[Jméno zainteresované osoby 0/0] z [Anonymizováno]“ tedy žalobce, fyzicky a psychicky napadat a týrat. Mezi zaměstnanci v zaměstnání žalobce bylo v době trestního stíhání žalobce známo, že je žalobce trestně stíhán pro násilný trestný čin, kterého se měl dopustit na své manželce.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaná při jednání konaném dne 3. 6. 2024 sdělila, že úkony právní služby vykonané [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] ani co do výše požadované sazby za jeden úkon právní služby (a tyto jsou důvodně vynaložené), nečinil soud ze zápisů z jednání s klientem ze dne 11. 2. 2021 a ze dne 7. 6. 2021 a z faktury č. [hodnota] ze dne 20. 4. 2022 a faktury č. [hodnota] ze dne 15. 11. 2022 žádná skutková zjištění, byť soud tyto důkazy v rámci řízení provedl, neboť se jednalo o skutečnost nespornou.

9. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na nesporná tvrzení účastníků, která soud vzal ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění, činí tento závěr o skutkovém stavu: usnesením [adresa], bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí ve smyslu § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Po podání obžaloby k Okresnímu soudu v [Anonymizováno] bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka], tak, že se věc postupuje [právnická osoba] [adresa], neboť žalovaný skutek nebyl trestným činem. [právnická osoba] [adresa] nebyl předmětný skutek posouzen ani jako přestupek. Žalobce vynaložil za svou obhajobu v rámci trestního řízení vykonanou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] 29 000 Kč. Žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl stresem, problémy se spánkem, obavou, že bude odsouzen k trestu odnětí svobody. Negativně také vnímal samotné znalecké vyšetření. V době vedeného trestního stíhání probíhalo opatrovnické řízení stran jeho nezletilých dětí o jejich výchovu a výživu. O jeho trestním stíhání věděli kolegové z práce a také spoluobčané (sousedé) v městysu, kde žije. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy, předběžně obrátil na žalovanou, dne 9. 5. 2023. Žalovaná po projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci jako zadostiučinění poskytla omluvu. Na náhradě škody – vynaložených nákladů na obhajobu pak žalobci ničeho neplnila.

10. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že usnesení trestního soudu o postoupení správnímu orgánu ve smyslu § 222 odst. 2 tr. řádu, když předmětný skutek nebyl trestným činem, je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely „nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaná ji ani ve své obraně nepoužila. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

12. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona, podle něhož má poškozený nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, představující vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31a odst. 1 zákona. Takovými náklady se pak rozumí takové, které byly vynaloženy za právní služby obhajoby. Žalobce tyto uplatnil v celkové výši 26 300 Kč, které představují mimosmluvní odměnu za 11 úkonů právní služby podle § 11 advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení, stížnost proti usnesení o zahájení tr. stíhání, účast na výslechu poškozené, další porada s klientem, účast na výslechu obviněného, prostudování spisu při skončení vyšetřování, další porada s klientem a 4 x účast na hlavním líčení, kdy na posledním došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí soudu (tj. 9 úkonu právní služby á 2 300 Kč a 2 úkony právní služby v poloviční výši, tj. á 1 1150 Kč), s přináležející náhradou hotových výdajů ve výši á 300 Kč podle 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu řízení učinila tento nárok na náhradu škody ve výši 26 300 Kč nesporným, tj. v celém rozsahu jej uznala, přiznal soud žalobci tuto částku výrokem I. rozsudku.

13. Pokud jde o další nárok - nemajetková újma z titulu nezákonně vedeného trestního, soud uvádí, jak již bylo sděleno výše, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je ve věci dán, když žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán. U existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy, je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby), ale musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V souzené věci soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním „diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozh. sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11. 1. 2012, či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31. 5. 2012), jež formuluje zásadní závěr, že „při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby“.

14. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, za který bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání od 2 do 8 let nepodmíněně, tedy trest vyššího charakteru. Je pravdou, že vzhledem ke své bezúhonnosti nemohl žalobce objektivně předpokládat, že bude odsouzen k trestu odnětí svobody, avšak vzhledem k charakteru trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, lze souhlasit s tím, že trestní stíhání vnímal velmi úkorně a s obavami. Také trestný čin, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla působí ve společnosti větší společenské odsouzení, když se měl dopustit týrání na své manželce, umocněné skutečností, že s ní bydlel ve společné domácnosti a dosud v malé obci, bydlí. Lze si proto představit, že došlo k částečnému narušení jeho dobré pověsti, když výraznější zásahy v tomto směru nebyly prokázány. O tom, že někteří sousedé jej přestali zdravit, hovořil ve svém výslech jen žalobce, když svědkyně [jméno FO] tomuto přítomna nikdy nebyla. Nelze také opomenout skutečnost, že souběžně s trestním stíháním probíhalo opatrovnické řízení, jehož předmětem byla péče o děti žalobce a domnělé poškozené. Žalobce musel v této souvislosti zákonitě cítit obavu a tlak, že by trestní stíhání mohlo být použito v opatrovnickém řízení v jeho neprospěch, nicméně je třeba zdůraznit, že k ničemu takovému nedošlo a naopak žalobce a jeho bývalá manželka uzavřeli ohledně výchovy a výživy nezletilých dětí dohodu, kterou opatrovnický soud schválil. Soud pak v rámci provedeného dokazování zaznamenal (měl za prokázané) zásah do osobního života v podobě určité psychické nepohody, neboť žalobce špatně spal, trpěl nočními můrami, plakal, měl obavy, což je klasický symptom poškozených v případě, kdy si prošli nezákonně vedeným trestním stíháním. V této souvislosti si žalobce sice zakoupil uklidňující prostředky na přírodní bázi, avšak odbornou pomoc nevyhledal. Jinak žádné větší dopady do osobního života žalobce soudem zjištěny nebyly. Také v pracovních vztazích nedošlo v důsledku trestního stíhání k žádnému narušení jeho vztahů s kolegy, i když o jeho trestním stíhání věděli. Rovněž ani ve vztazích, které žalobce měl se svými přáteli a širší rodinou, nebylo zjištěno žádné narušení či negativní dopady. Soud naopak musel přihlédnout ke skutečnosti, že většina tvrzených negativních dopadů do života žalobce nebyla způsobena samotným trestním stíháním, ale difamujícím jednáním jeho bývalé manželky, která zveřejňovala nepravdy o žalobci na sociálních sítích a využila institutu vykázání ze společného obydlí, avšak nic z toho nelze přičítat trestnímu stíhání. Ostatně k vykázání ze společného obydlí došlo ještě v době před samotným trestním stíháním. Pokud žalobce uváděl, že v tomto období vůbec neviděl své nezletilé děti, nebylo to rovněž v důsledku vedeného trestního stíhání, nýbrž na podkladě narušeného vztahu s jeho bývalou manželkou, i když nutno poznamenat, že se o kontakt s dětmi žalobce v uvedeném období ani nepokusil, jak sám uvedl. Ani vztah k jeho nezletilým dětem vlivem trestního stíhání narušen nebyl, naopak svědkyně [jméno FO] hovořila o tom, že nezletilý syn chtěl být pořád s žalobcem, což lze vnímat spíše jako posílení jejich vzájemného vztahu. Délku trvání trestního stíhání (cca 2 roky) je třeba vzhledem ke složitosti dokazování takového typu trestné činnost považovat za přiměřenou a žalobce proto nebyl vystaven negativům nezákonně vedeného trestního stíhání nikterak dlouhou dobu.

15. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí ze dne 14.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Žalobce soudu žádné srovnávací případy nepředložil, a proto soud sám zvolil srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozenému nebylo v souvislosti s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 6. 2020, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. [spisová značka], přiznáno žádné odškodnění. V daném případě poškozený požadoval 100 000 Kč na nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním nejdříve pro trestný týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, a posléze bylo trestní řízení rozšířeno o trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Ve věci byla podána obžaloba a proběhlo několik hlavních líčení. U trestného činu týrání byl poškozený zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu, tj. skutek nebyl trestným činem, avšak za trestný čin zanedbání povinné výživy byl poškozený zproštěn podle 226 písm. e) tr. řádu, tj. pro účinnou lítost zaplacením dlužného výživného. Trestní stíhání trvalo od 18. 4. 2016 do 18. 7. 2018, tedy necelé 2 roky. Poškozený žil v malé obci [adresa], o trestním stíhání se ve společnosti vědělo. Na jeho podnikání nemělo trestní stíhání žádný vliv. Zásahy do psychického zdraví u tohoto poškozeného nebyly zjištěny. Dále soud pro komparaci zvolil věc vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozenému sice nebylo v souvislosti s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 6. 2020, č. j. [spisová značka], přiznáno žádné odškodnění, avšak to jen z toho důvodu, že přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, které obdržel od žalované již v rámci předběžného projednání nároku, považoval soud za dostatečné. V tomto případě byl poškozený stíhán pro tentýž trestný čin jako žalobce, kdy nejdříve byl soudem I. stupně uznán vinným, ale odvolací soud následně poškozeného obžaloby zprostil. Trestní stíhání trvalo 2,5 roku. Poškozeného z důvodu trestního stíhání trápila nespavost, změna nálad, úbytek váhy, pročež vyhledal odbornou psychiatrickou pomoc. V zaměstnání se od něj někteří kolegové odvrátili, zásah do rodinných vztahů a sousedských vztahů prokázán nebyl. Soud s odkazem na shora uvedené komparační případy dospěl k závěru, že žalobci by se mělo dostat finančního zadostiučinění v částce 10 000 Kč. Trestní stíhání pro totožný trestný čin trvalo téměř stejnou dobu jako v komparovaných případech, avšak oproti prvně zmiňovanému případu sp. zn. [spisová značka], mělo trestní stíhání dopad do žalobcova psychického zdraví, a je nerozhodné, zda vyhledal odbornou pomoc či nikoliv. Je třeba vzít do úvahy, že je řada lidí, kteří tuto lékařskou pomoc nevyužijí, i když by k tomu byl objektivní důvodu, už jen z toho důvodu, že společnost i v dnešní době nahlíží na psychiatrii a její služby tzv. „skrze prsty“. Žalobce přesto prokazatelně trpěl stavy depresivního/úzkostného charakteru, když z důvodu stíhání plakal, měl obtíže se spánkem a uzavřel se do sebe, pročež svou psychickou nepohodu řešil a opatřil si alespoň volně dostupné léky na uklidnění. Oproti druhému případu, vedeném pod sp. zn. [spisová značka] pak žalobce bydlel a i nadále bydlí v malé obci, kdy zaznamenal „toliko“ že jej přestali zdravit někteří sousedi, tedy určitou dehonestaci. Ve zmíněném případě zase uvedený poškozený prošel negativním vnímáním své osoby od kolegů v zaměstnání, kteří se od něj odvrátili. Soud je proto přesvědčen, že by se žalobci mělo dostat odškodnění jako poškozenému ve druhém komparovaném případě, kdy zásahy do osobního života obou poškozeným byly v podstatě srovnatelné (psychické obtíže a dehonestace od okolí, ať již v zaměstnání či obci), za současné obdobnosti délky řízení a hrozby trestní sazby. Tuto částku ve výši 10 000 Kč proto soud žalobci rovněž výrokem I. rozsudku přiznal. Zbylý nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění ve výši 90 000 Kč soud naopak zamítl pro jeho neopodstatněnost.

16. Soud pak nepřisvědčil námitce žalované, že bylo před trestním soudem prokázáno, že se žalobce dopustil vůči své manželce závadového jednání, kdy této dal facku. Soud naopak vzal v potaz skutečnost, že nejenže toto jednání nebylo posouzeno jako trestný čin, ale ani správní orgán nekonstatoval, že by jednání dosáhlo takové společenské škodlivosti, aby jej bylo možno považovat za přestupek, a to i z toho důvodu, že to byla naopak manželka žalobce, která se vůči němu chovala zavrženíhodným způsobem. Za takové situace proto soud k vytýkanému jednání při svém rozhodování nepřihlížel.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce uplatnil 2 nároky, a to nárok na náhradu majetkové škody – obhajného ve výši 26 300 Kč, kde byl žalobce plně úspěšný, a nárok na přiměřené zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání ve výši 100 000 Kč. I tu tohoto nároku byl žalobce zcela v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Za tarifní hodnotu soud podle § 12 odst. 3 ve spojení s § 7, § 8 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 26 300 Kč + u nemajetkové újmy 50 000 Kč – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1435/2015). Žalobce má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 38 839,53 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 76 300 Kč sestávající z částky 4 180 Kč za každý z 5 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí věci, návrh ve věci samé, účast na 3 jednáních ve dnech 3. 4. 2024, 13. 5. 2024 a 3.6.2024) a z částky 2 090 Kč za 1 úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 advokátního tarifu (účast při jednání konaném dne 10. 6. 2024 při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a z nákladů vzniklých v souvislosti s cestami realizovanými v již zmíněných dnech soudních jednáních, kdy náhrada činí 10 049,53 Kč za celkem 840 ujetých km (trasa [adresa] a zpět, tj. celkem 3 cesty á cesta 280 km) v částce 6 849,53 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši 3 200 Kč podle § 14 advokátního tarifu za 32 započatých půlhodin v souvislosti s uvedenými cestami k ústním jednáním á 100 Kč.

Poučení