28 C 276/2023 - 87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované jednak náhrady nemajetkové újmy ve výši 338 850 Kč a jednak náhrady majetkové újmy ve výši 16 150 Kč, to vše v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně ve své žalobě ve znění jejího doplnění ze dne 16.1.2024 uvedla, že předmětné řízení bylo zahájeno žalobkyní dne 16.9.2016 u Obvodního soudu pro [adresa], přičemž jeho předmětem bylo vyřešení výchovy a výživy k nezletilému; ke dni podání této žaloby nebylo řízení dosud ukončeno. V podkladovém řízení došlo ke značným průtahům ze strany orgánů státu, když například soud I. stupně rok a půl vyslýchal matku a obdobnou dobu pak i otce. Znalecký posudek soud I. stupně nechal zadat až po pěti letech od doby, kdy bylo řízení zahájeno, ač již o to účastníci řízení žádali v samém počátku řízení. Podobně pak soud I. stupně například pochybil v rozhodnutí ve věci samé, když nerozhodl o dlužném výživném, dále o tlumočném, což bylo důvodem pro to, že odvolací soud rozsudek I. stupně částečně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalobkyně také zdůraznila, že se jedná o typ řízení, který má vyšší význam pro jeho účastníky z důvodu, že šlo o věc opatrovnickou, kdy má být výrazný zájem státu na rychlosti těchto sporů a v tomto směru je dokonce příslušnými předpisy stanovena šestiměsíční lhůta pro rozhodnutí ve věci samé, která v posuzovaném případě byla nepochybně mnohokrát překročena. Jelikož tedy v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení, přičemž nemajetková újma, která tkví v nejistotě ohledně výsledku řízení, se presumuje, vyjádřila žalobkyně názor, že odpovídající zadostiučinění je částka 333 800 Kč. Současně žalobkyně žádala i majetkovou újmu ve výši 16 150 Kč, představující veškeré náklady, které žalobkyně musela za nezletilého syna i sebe uhradit, neboť v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení byla nucena jak sama, tak pro nezletilého vyhledat odbornou pomoc. Tito navštívili několikrát psychologa (např. [tituly před jménem] a další). Žalobkyně je přesvědčena, že pakliže by předmětné řízení netrvalo po tak dlouhou dobu, nebyla by nucena tyto částky za účelem zlepšení psychické pohody jak její, tak nezletilého, vynakládat.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně dne 3.10.2023 uplatnila nárok na celkové odškodnění ve výši 350 000 Kč, to vše v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 25.3.2024, kdy žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka podkladového řízení byla nepřiměřená a žalobkyni poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 80 750 Kč, což ji sdělila stanoviskem ze dne 25.3.2024. Dále žalovaná ve vyjádření stručně zkonstatovala průběh podkladového řízení a došla k závěru, že ke dni projednání žádosti žalobkyně trvalo řízení celkem šest let a osm měsíců. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím listin, výslechu otce i matky, znaleckého posudku. Soud v rámci řízení také nařídil matce a otci mediaci. V řízení bylo rozhodováno celkem o 33 předběžných opatření, tedy o návrzích na jejich vydání, kdy téměř v každém případě rozhodoval i odvolací soud. Obdobně pak bylo v průběhu řízení rozhodováno i o návrzích na výkon rozhodnutí. Ve věci samé rozhodovaly soudy na dvou úrovních soudní soustavy – soud I. stupně rozhodl rozsudkem dvakrát a soud II. stupně doposud jednou. Při stanovení výše odškodnění žalovaná vyšla z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši. Tuto částku navýšila o 5 % z důvodu, že rozsudek soudu I. stupně byl částečně zrušen pro nepřezkoumatelnost a také z důvodu, že byla dána prodleva při dodání znaleckého posudku. Dále tuto základní částku navýšil o 10 % z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro žalobkyni, neboť jeho předmětem byl opatrovnický spor. Naopak základní částku snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně dne 3.10.2023 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 350 000 Kč v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 25.3.2024, kdy žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení a žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 80 750 Kč, což jí sdělila stanoviskem z téhož data.

4. Soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto spisu se podává, že dne 16.9.2016 byl k Obvodnímu soudu pro [adresa] podán návrh otce na vydání předběžného opatření týkající se úpravy práv a povinností k nezletilému. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne 21.9.2016 tak, že byl zamítnut. Dne 24.7.2017 byl k Obvodnímu soudu pro [adresa] podán návrh matky na úpravu poměrů k nezletilému dítěti. Usnesením ze dne 9.8. 2017 vyslovil soud místní nepříslušnost a rozhodl o tom, že věc bude postoupena Obvodnímu soudu pro [adresa] jako soudu místně příslušnému. Obvodnímu soudu pro [adresa] byla věc postoupena dne 12.9.2017. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání ze dne 4.9.2017. Toto odvolání doplnil podáním ze dne 4.9.2017. S odkazem na odvolání otce do uvedeného usnesení byla věc vrácena Obvodnímu soudu pro [adresa] dne 21.9.2017 s tím, že usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti není dosud v právní moci. Otec se vyjádřil k návrhu matky podáním ze dne 4.10.2017. Usnesením ze dne 11.10.2017 byl návrh otce na nařízení předběžného opatření ohledně styku s nezletilým zamítnut. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu dne 7.11.2017. Dne 28.11.2017 podala matka návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 29.11.2017 byl návrh matky na nařízení předběžného opatření zamítnut. Přípisem ze dne 21.11.2017 byla věc vrácena Městským soudem v Praze Obvodnímu soudu pro [adresa] zpět bez věcného vyřízení s tím, že rozhodnutí týkající se vyslovení místní nepříslušnosti nebylo dosud doručeno všem účastníkům řízení, když ve věci nebyl nezletilému ustanoven opatrovník. Podáním ze dne 5.11.2017 učinila matka odvolání do rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 29.11.2017. Usnesením ze dne 29.12.2017 byl nezletilému ustanoven opatrovník v řízení o svěření do péče a určení výživného. Věc byla opětovně s odvoláním předložena Městskému soudu v Praze dne 30.1.2018. Podáním ze dne [právnická osoba].2018 žádala matka Městský soud v Praze o přednostní projednání věci. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.2.2018 bylo usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 29.11.2017 ve výroku I. potvrzeno. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.3.2018 bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro [adresa] týkající se místní příslušnosti tak, že tato se na Obvodní soud pro [adresa] nepřenáší. Usnesením ze dne 16.3.2018 byl nezletilému ustanoven opatrovník v řízení svěření do péče a určení výživného. Podáním ze dne 21.3.2018 žádal otec o ustanovení tlumočníka. Usnesením ze dne 17.4.2018 byl ve věci ustanoven tlumočník z jazyka španělského. Pokynem soudce ze dne 17.4.2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 23.4.2018. Dne 23.4.2018 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem výslechu matky a otce odročeno na den 31.5.2018. Usnesením ze dne 27.4.2018 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo otci v nezbytné míře uloženo platit výživné na nezletilého ve výši 10 000 Kč měsíčně. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání ze dne 18.5.2018. Matka se k odvolání otce vyjádřila podáním ze dne 28.5.2018. Dne 31.5.2018 se konalo ústní jednání, při kterém si účastníci řízení obsáhle sdělovali svá procesní stanoviska a jednání bylo odročeno za účelem výslechu matky a otce na den 25.6.2018. Podáním ze dne 31.5.2018 vznesla matka připomínky k protokolaci z jednání ze dne 31.5.2018. Usnesením ze dne 5.6.2018 byla zproštěna dosavadní ustanovená tlumočnice a byla ustanovena tlumočnice nová. Věc byla předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze dne 19.6.2018. Tento usnesením ze dne 19.6.2018 změnil napadené usnesení ze dne 27.4.2018 tak, že částku na výživném měsíčně stanovil 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se do data nařízeného ústního jednání věc nevrátila od Městského soudu v Praze, bylo jednání nařízené na den 25.6.2018 odročeno na den 17.9.2018. Podáním ze dne 29.5.2018 žádala matka o odročení jednání z důvodu, že nebude v České republice. Jednání tak bylo odročeno na den 24.9.2018. Současně z přípisu soudce ze dne 3.7.2018 se podává, že nařízení jednání na dřívější termín nebylo možné z důvodu čerpání dovolené soudce. Usnesením ze dne 7.9.2018 byla zproštěna tlumočnického úkonu dosavadní tlumočnice a byla ustanovena tlumočnice nová. Podáním ze dne 5.9.2018 navrhl otec vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 11.9.2018 byl tento návrh zamítnut. Podáním ze dne 7.9.2018 navrhla matka nařízení asistovaného styku nezletilého s otcem za účasti psychologa a zhotovení znaleckých posudků. Podáním ze dne 7.9.2018 vznesla matka námitky proti ustanovení tlumočníka usnesením ze dne 7.9.2018. Usnesením ze dne 14.9.2018 bylo rozhodnuto o návrhu matky na vydání předběžného opatření na nařízení asistovaného styku tak, že byl zamítnut, současně byly zamítnuty námitky matky proti ustanovení tlumočníka. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání ze dne 19.9.2018. Dne 24.9.2018 se konalo ústní jednání, při kterém byla vyslechnuta matka a jednání bylo za účelem dokončení výslechu matky odročeno na den 12.11.2018. Podáním ze dne 29.9.2018 navrhla matka vydání dalšího předběžného opatření, týkající se asistovaného styku otce s nezletilým. Usnesením ze dne 3.10.2018 soud nařídil předběžné opatření ohledně styku s nezletilým (asistovaný styk). Podáním ze dne 3.10.2018 doplnila matka své odvolání do usnesení ze dne 14.9.2018. Otec podal odvolání dne 17.10.2018 proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 3.10.2018. Podáním ze dne 25.10.2018 žádal otec o okamžité postoupení odvolání do usnesení o nařízení předběžného opatření Městskému soudu v Praze. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 30.10.2018. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.11.2018 bylo odvolání proti výroku II. o zamítnutí námitek matky proti ustanovení tlumočníka usnesením ze dne 7.9.2018 odmítnuto. Podáním ze dne 30.10.2018 žádal otec o ustanovení tlumočníka. Při nařízeném jednání konaném dne 20.11.2018 bylo soudem konstatováno, že opatrovnický spis se dosud nevrátil z Městského soudu v Praze, kam byl zaslán k rozhodnutí o odvolání do předběžného opatření. Jednání bylo z tohoto důvodu odročeno na den 21.1.2019. Věc byla dne 13.12.2018 předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním do usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 3.10.2018. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.1.2019 bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 3.10.2018 změněno. Další ústní jednání se konalo dne 21.1.2019. Při tomto ústním jednání byla vyslechnuta matka a jednání bylo za účelem dokončení výslechu matky odročeno na den 11.3.2019. Usnesením ze dne 13.2.2019 byla zproštěna tlumočnického úkonu dosavadní tlumočnice a byla ustanovena tlumočnice nová. Usnesením ze dne 13.2.2019 byla rodičům uložena účast na mediačním jednání. Podáním ze dne 19.2.2019 žádal otec o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené jeho právního zástupce. Toto jednání bylo odročeno na den 18.4.2019. Podáním ze dne 18.3.2019 žádala matka o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty k respektování úpravy poměrů založených usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.1.2019. Podáním ze dne 18.3.2019 žádala matka udělení souhlasu k podání žádosti o udělení státního občanství České republiky pro nezletilého. Usnesením ze dne 27.3.2019 soud zrušil výrok usnesení ze dne 13.2.2019 stran účasti rodičů na mediačním jednání u mediátorky [jméno FO] a současně tímto usnesením uložil rodičům účast na mediačním jednání u mediátorky [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením ze dne 27.3.2019 uložil soud otci, aby plnil usnesení ze dne 6.10.2018 a současně rozhodl o zamítnutí návrhu matky na nařízení výkonu rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 3.1.2019. Usnesením ze dne 27.3.2019 soud jmenoval pro řízení o návrhu matky na schválení právního jednání za nezletilého nezletilému opatrovníka. Dne 18.4.2019 se konalo ústní jednání, při kterém byl dokončen výslech matky a jednání bylo odročeno za účelem pokračování jejího výslechu na den 27.5.2019 a současně na den 13.6.2019. Usnesením ze dne 24.9.2019 bylo řízení o návrhu matky na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil otci povinnost předat matce španělský cestovní pas nezletilého, zastaveno. Podáním ze dne 27.5.2019 žádala matka o udělení souhlasu ke změně trvalého bydliště nezletilého. Dne 27.5.2019 se konalo ústní jednání, při kterém byla vyslechnuta matka a jednání bylo odročeno za účelem výslechu matky a otce na den 13.6.2019. Současně byl stanoven další termín ústního jednání na den 27.6.2019. Dne 13.6.2019 byla dovyslechnuta při ústním jednání matka a jednání bylo opětovně za účelem dokončení dotazů na matku odročeno na den 27.6.2019. Otec se vyjádřil k návrhu matky na udělení souhlasu se změnou trvalého bydliště podáním ze dne 27.6.2019. Při ústním jednání konaném dne 27.6.2019 bylo soudem nadále pokračováno ve výslechu matky (dotazy právního zástupce otce na matku) a jednání bylo za účelem výslechu matky odročeno na den 5.9.2019. Současně byl soudem sdělen další termín ústního jednání na den 12.9.2019. Podáním ze dne 4.7.2019 žádala matka o přeložení nařízených termínů ústního jednání v září 2019 z důvodu čerpání dovolené jejího právního zástupce. Podáním ze dne 9.7.2019 žádal otec soud o vydání předběžného opatření, týkající se úpravy letních prázdnin nezletilého s otcem a rozšíření běžného styku nezletilého s otcem. K tomuto se matka vyjádřila podáním ze dne 12.7.2019. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17.7.2019 byl návrh otce na nařízení předběžného opatření týkající se letních prázdnin a rozšířeného styku zamítnut. Pokynem soudce ze dne 23.7.2019 bylo jednání nařízené na den 5.9.2019 a 12.9.2019 odročeno na den 19.9.2019. Podáním ze dne 1.8.2019 žádal otec o odročení nařízeného jednání z důvodu čerpání dovolené právního zástupce otce. Podáním ze dne 1.8.2019 podal otec odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 17.7.2019. Pokynem soudce ze dne 9.8.2019 bylo ústní jednání odročeno na den 3.10.2019. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 13.8.2019. Tento usnesením ze dne 20.8.2019 napadené usnesení ze dne 17.7.2019 potvrdil. Dne 3.10.2019 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami, byla vyslechnuta matka a jednání bylo za účelem výslechu matky (doplnění dotazů) a výslechu otce odročeno na den 18.11.2019. Podáním ze dne 17.10.2019 žádala matka o prodloužení lhůty k vyjádření (uloženo při jednání dne 3.10.2019). Tato lhůta byla soudem prodloužena o dobu 14 dnů. Matka se vyjádřila podáním ze dne 5.11.2019. Dne 18.11.2019 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a v rámci tohoto ústního jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci návrhu na udělení souhlasu s podáním žádosti o české občanství pro nezletilého a rovněž o podání žádosti o zapsání změny trvalého bydliště pro nezletilého (těmto návrhům bylo vyhověno). Současně v rámci tohoto rozsudku bylo nařízeno předběžné opatření, podle kterého měl nezletilý i nadále navštěvovat výchovný ústav, středisko výchovné péče. Za účelem splnění dotazu na matku a výslechu otce bylo jednání odročeno na den 20.1.2020. Podáním ze dne 25.11.2019 žádal otec vydat předběžné opatření, týkající se úpravy styku o vánočních svátcích. O tomto předběžném opatření bylo rozhodnuto usnesením ze dne 29.11.2019. Opatrovník nezletilého se podáním ze dne 9.12.2019 odvolal proti výroku III. rozsudku ze dne 18.11.2019, týkající se nařízení předběžného opatření. Proti tomuto výroku uvedeného rozsudku se podáním ze dne 9.12.2019 odvolal i otec. Matka nezletilého se podáním ze dne 17.12.2019 odvolala do usnesení ze dne 29.11.2019, týkající se předběžného opatření. Matka se vyjádřila k odvolání otce do rozsudku ze dne 18.11.2019 podáním ze dne 19.12.2019. Své vyjádření doplnila ještě podáním ze dne 3.1.2020. Podáním ze dne 7.1.2020 žádala matka změnu kolizního opatrovníka. K tomuto návrhu se otec vyjádřil podáním ze dne 20.1.2020. Opatrovník nezletilého pak podáním ze dne 17.1.2020. Dne 20.1.2020 se konalo ústní jednání, při kterém byla vyslechnuta matka a jednání bylo za účelem výslechu otce a rozhodnutí o návrhu na změnu kolizního opatrovníka, dále za účelem předložení spisu Městského soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání odročeno na den 2.3.2020.

5. Podáním ze dne 22.1.2020 žádala matka vydání předběžného opatření ke styku otce s nezletilým. Usnesením ze dne 24.1.2020 bylo o tomto návrhu na vydání předběžného opatření rozhodnuto tak, že byl zamítnut. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání ze dne 5.2.2020. Usnesením ze dne 21.2.2020 rozhodl soud o zproštění funkce opatrovníka nezletilého Městskou část [adresa] a současně rozhodl o jmenování nového opatrovníka nezletilého – Městskou část [adresa]. Podáním ze dne 27.2.2020 žádal otec nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce za zmaření dvou styků otce s nezletilým. Dne 2.3.2020 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami, byl vyslechnut otec a jednání se za účelem pokračování výslechu otce, rozhodnutí o předběžného opatření a rozhodnutí o odvolání do předběžných opatření odročeno na den 23.4.2020. Usnesením ze dne 4.3.2020 byl návrh matky na nařízení předběžného opatření týkající se styku s nezletilým zamítnut. Dne 13.3.2020 podal otec návrh na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokut matce za zmařené styky otce s nezletilým. Otec se vyjádřil k odvolání matky proti usnesení ze dne 24.1.2020 podáním ze dne 6.3.2020. Matka dne 17.3.2020podala odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 4.3.2020. Podáním ze dne 23.3.2020 navrhoval otec vydání předběžného opatření, týkající se úpravy styku otce s nezletilým po dobu vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky, návrh na rozšíření styku s nezletilým po tuto dobu a na úpravu styku s nezletilým v období letních prázdnin 2020. Podáním ze dne 13.3.2020 navrhoval otec nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce za nerealizovaný styk s nezletilým. Opětovně pak podáním ze dne 24.3.2020. Usnesením ze dne 30.3.2020 bylo rozhodnuto o návrhu otce na vydání předběžného opatření v době vyhlášeného nouzového stavu v České republice a o letních prázdninách 2020. O návrhu otce na výkon rozhodnutí ze dne 27.2.2020, ze dne 13.3.2020 a ze dne 24.3.2020 bylo rozhodnuto usnesením ze dne 30.3.2020. Podle pokynu soudce ze dne 14.4.2020 bylo odročeno jednání, které se mělo konat dne 18.6.2020. Podáním ze dne 14.4.2020 žádal otec uložení pokuty matce z důvodu zmařeného styku otce s nezletilým. Otec podal odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 30.3.2020 podáním ze dne 14.4.2020. Matka podala odvolání do uvedeného usnesení o předběžném opatření ze dne 30.3.2020 podáním ze dne 20.4.2020. Dne 21.4.2020 žádala matka určení lhůty k provedení procesního úkonu – postoupení věci Městskému soudu v Praze s odvoláním. Přípisem ze dne 21.4.2020 žádala matka odročení jednání nařízeného na den 18.6.2020 z důvodu vyhlášeného nouzového stavu vládou ČR. Otec podal odvolání dne 21.4.2020 proti výroku VII. usnesení ze dne 30.3.2020. Pokynem soudce ze dne 22.4.2020 bylo odročeno ústní jednání na den 22.6.2020. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 23.4.2020 (odvolání do jednotlivých usnesení). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.5.2020 byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. o nařízení předběžného opatření změněn tak, že se návrh matky zamítá. Usnesením ze dne 4.5.2020 bylo odvolání matky do usnesení ze dne 29.11.2019 odmítnuto. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.5.2020 bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 24.1.2020 potvrzeno. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.5.2020 bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 4.3.2020 potvrzeno. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.5.2020 bylo usnesení ze dne 30.3.2020 potvrzeno. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.5.2020 bylo usnesení ze dne 30.3.2020 (týkající se návrhu otce na výkon rozhodnutí) ve vyhovujících výrocích I, dále ve výroku II., ve výroku V. a ve výroku VII. zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Matka se vyjádřila k návrhu otce na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 14.4.2020 podáním ze dne 28.4.2020. Tento návrh otec učinil podáním ze dne 14.4.2020 za zmaření realizace styku s nezletilým matkou. K tomuto se vyjadřoval i opatrovník nezletilého podáním ze dne 14.5.2020. Otec se vyjádřil k odvolání matky proti usnesení ze dne 30.3.2020 a k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.5.2020 podáním ze dne 18.5.2020. Dne 28.5.2020 se konalo ústní jednání, při kterém bylo přistoupeno k pohovoru s nezletilým. Jednání pak bylo odročeno za účelem seznámení účastníků s pohovorem a za účelem provedení dalšího dokazování na den 22.6.2020. Podáním ze dne 29.5.2020 podala matka návrh na vydání předběžného opatření týkající se styku otce s nezletilým. Usnesením ze dne 2.6.2020 bylo rozhodnuto o tomto návrhu na vydání předběžného opatření týkající se styku otce s nezletilým a to tak, že usnesení ze dne 3.10.2018 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.1.2019 bylo změněno a nahrazeno nařízením předběžného opatření jiného znění.

6. Dne [právnická osoba].2020 podala matka návrh na nahrazení souhlasu otce se změnou školy nezletilého. Otec dne 15.6.2020 podal odvolání do usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 2.6.2020. Dne 22.6.2020 se konalo ústní jednání. Při tomto jednání byl vyslechnut otec a jednání bylo za účelem pokračování ve výslechu otce odročeno na den 24.8.2020. Matka se vyjádřila k odvolání otce proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 2.6.2020 podáním ze dne 26.6.2020. Usnesením ze dne 1.7.2020 byl návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnut. Usnesením ze dne 1.7.2020 soud jmenoval nezletilému opatrovníka k zastupování v řízení o neshodách rodičů. Věc byla předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze dne 7.7.2020. Usnesením Městského soudu v Praze ze 8.7.2020 bylo rozhodnuto o nařízeném předběžném opatření ze dne 2.6.2020 tak, že toto usnesení bylo částečně změněno a částečně potvrzeno. Podáním ze dne 18.8.2020 žádal otec o vydání předběžného opatření ve věci úpravy výchovy a výživy k nezletilému. Otec se vyjádřil k návrhu matky na nahrazení souhlasu otce se změnou základní školy nezletilého podáním ze dne 23.8.2020. Dne 24.8.2020 se konalo ústní jednání. Při tomto ústním jednání si účastníci řízení sdělovali svá dosavadní stanoviska s tím, že otec současně podal návrh na vydání předběžného opatření týkající se docházky nezletilého na základní škole. Jednání bylo za účelem výslechu otce a vyžádání si stanoviska kolizního opatrovníka ke změně školy odročeno na den 15.10.2020. Usnesením ze dne 25.8.2020 soud zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření ve znění usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 2.6.2020 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2020 tak, že jej zamítl. Současně určil, že nezletilý bude pokračovat ve školní docházce na základní škole [adresa]. O tomto návrhu soud rozhodl i na podkladě návrhu otce na vydání předběžného opatření ze dne 26.8.2020, kterým měl soud určit, že nezletilý bude s docházkou pokračovat ve stávající základní škole. Matka nezletilého podala proti usnesení ze dne 25.8.2020 do výroku II. odvolání dne 1.9.2020. Věc byla předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze dne 24.9.2020. Tento usnesením ze dne 29.9.2020 usnesení soudu I. stupně ze dne 25.8.2020 ve výroku II. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření odmítl. Pokynem soudce ze dne 14.10.2020 bylo jednání z důvodu onemocnění právní zástupkyně otce Covid 19 odročeno na den 30.11.2020. Podáním ze dne 15.10.2020 žádala matka změnu předběžného opatření týkající se zvýšení výživného pro nezletilého (týkající se usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.4.2018 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.6.2018). Dne 15.10.2020 podal otec návrh na vydání předběžného opatření ve věci určení základní školy pro nezletilého. Usnesením ze dne 21.10.2020 rozhodl soud o návrhu na nařízení předběžného opatření tak, že změnil výši výživného stanovené otci na částku 10 000 Kč měsíčně a současně určil, že nezletilý bude pokračovat ve školní docházce 2020 až 2021 na základní škole [adresa]. Proti tomuto usnesení do výroku II. podala matka odvolání ze dne 26.10.2020. Otec podal odvolání do výroku I. uvedeného usnesení dne 5.11.2020. Usnesením ze dne 13.11.2020 bylo přiznáno tlumočnici tlumočné. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 19.11.2020. Městský soud v Praze dne 26.11.2020 vrátil spis bez věcného vyřízení odvolání, neboť nebylo možné odvolacím soudem ve věci rozhodnout do doby konání ústního jednání před soudem I. stupně dne 30.11.2020. Současně odvolací soud, soud I. stupně vyzval, aby po konání tohoto jednání mu věc byla znovu předložena. Podáním ze dne 23.11.2020 žádal otec vydání předběžného opatření týkající se úpravy styku otce s nezletilým. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne 25.11.2020. Dne 30.11.2020 se konalo ústní jednání, při kterém byl proveden výslech otce a jednání bylo za účelem pokračování v jeho výslechu odročeno na den 18.1.2021. Matka podala odvolání do usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 25.11.2020 podáním ze dne 28.11.2020. Podáním ze dne 28.11.2020 navrhla matka vydání předběžného opatření týkající se styku otce s nezletilým. O tomto návrhu otce na nařízení předběžného opatření bylo rozhodnuto při ústním jednání. Matka se vyjádřila k odvolání otce do výroku I. usnesení ze dne 21.10.2020 podáním ze dne 16.11.2020. Otec se vyjádřil ke zprávě OSPOD ze dne 1.12.2020. Usnesením ze dne 2.12.2020 byl návrh matky na vydání předběžného opatření zamítnut. Proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 2.12.2020 podala matka odvolání dne 8.12.2020. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 17.12.2020. Tento usnesením ze dne 11.1.2021 usnesení soudu I. stupně ze dne 21.10.2020 ve výroku I. a II. změnil tak, že návrh matky i otce na nařízení předběžného opatření zamítl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.1.2021 usnesení soudu I. stupně ze dne 25.11.2020 změnil tak, že návrh otce na nařízení předběžného opatření zamítnul. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.1.2021 usnesení soudu I. stupně ze dne 2.12.2020 potvrdil. Přípisem ze dne 5.3.2021 soud vyzval Městskou část [adresa], aby se vyjádřila k námitce podjatosti vznesené matkou při ústním jednání. Usnesením ze dne 7.4.2021 nařídil soud předběžné opatření. Dne 12.4.2021 se konalo ústní jednání, týkající se školy nezletilého, při kterém si účastníci sdělovali svá aktuální stanoviska, bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem závěrečných návrhů odročeno na den 29.4.2021. Otec podal odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 7.4.2021 podáním ze dne 27.4.2021. Kolizní opatrovník se vyjádřil dne 15.2.2021. Dne 20.9.2021 se konalo ústní jednání týkající se školy nezletilého. Při tomto ústním jednání přednesl otec závěrečný návrh a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým soud nahradil souhlas otce se změnou školy. Matka se vyjádřila k odvolání otce do nařízení předběžného opatření ze dne 7.4.2021 podáním ze dne 5.5.2021. Dne 10.5.2021 se konalo ústní jednání týkající se výchovy a výživy nezletilého. Při tomto jednání byl vyslechnut otec a jednání bylo za účelem pokračování v jeho výslechu odročeno na den 17.6.2021. Dne 2.6.2021 podala matka návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu - předložení věci odvolacímu soudu. Věc byla předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze dne 8.6.2021. Dne 5.4.2021 podala matka návrh na vydání předběžného opatření týkající se styku s nezletilým. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.6.2021 bylo usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 7.4.2021 změněno tak, že se návrh matky na nařízení předběžného opatření na změnu styku otce s nezletilým zamítá. Přípisem ze dne 7.6.2021 k žádosti soudu otec sděloval, že na svém návrhu netrvá. Současně požádal o zaslání vyjádření kolizního opatrovníka k odvolání proti usnesení ze dne 7.4.2021. Dne 17.6.2021 se konalo ústní jednání, při kterém si účastníci řízení sdělovali svá procesní stanoviska, současně zakládali do spisu další listinné důkazy, bylo pokračováno ve výslechu otce a jednání bylo odročeno za účelem pokračování ve výslechu otce na den 24.6.2021. Podáním ze dne 23.6.2021 podala matka návrh na vydání předběžného opatření, týkající se letních prázdnin. Dne 24.6.2021 bylo konáno ústní jednání, při kterém bylo pokračováno ve výslechu otce a jednání bylo za účelem pokračování ve výslechu otce, ustanovení znalců odročeno na den 3.8.2021. Proti rozsudku ze dne 29.4.2021 o nahrazení souhlasu otce se změnou základní školy nezletilého podal otec dne 28.6.2021 odvolání. Usnesením ze dne 29.6.2021 bylo nařízeno předběžné opatření týkající se styku nezletilého o letních prázdninách. Matka zaslala otázky na znalce podáním ze dne 2.6.2021. Otec podal odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 29.6.2021 podáním ze dne 15.7.2021. Usnesením ze dne 16.7.2021 byla ve věci ustanovena tlumočnice. Opatrovník se k žádosti soudu vyjádřil podáním ze dne 29.7.2021. Dne 3.8.2021 se ve věci konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut otec a jednání bylo odročeno za účelem pokračování ve výslechu otce na den 7.10.2021. Matka se vyjádřila k odvolání otce do usnesení o předběžném opatření ze dne 29.6.2021 podáním ze dne 5.8.2021. Podáním ze dne 9.8.2021 navrhoval otec vydání předběžného opatření týkající se letních prázdnin 2021. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne 16.8.2021 tak, že byl zamítnut. Podáním ze dne 9.8.2021 vzal otec zpět odvolání proti rozsudku o nahrazení souhlasu otce se změnou základní školy ze dne 29.4.2021. Podáním ze dne 9.8.2021 sdělil otec okruh otázek, které mají být soudnímu znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie položeny. Usnesením ze dne 8.9.2021 byla otci vrácena složená jistota z titulu návrhu na vydání předběžného opatření týkající se určení základní školy pro nezletilého. Věc byla předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze dne 14.9.2021. Tento usnesením ze dne 17.9.2021 odvolací řízení ve vztahu k odvolání otce proti rozsudku ze dne 29.4.2021 zastavil. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2021 bylo odvolání otce proti usnesení soudu I. stupně ze dne 29.6.2021 odmítnuto.

7. Usnesením ze dne 6.10.2021 byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a dále znalec z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a psychoterapie. Dne 7.10.2021 se konalo ústní jednání, při kterém bylo pokračováno ve výslechu otce a jednání bylo za účelem pokračování ve výslechu otce odročeno na den 25.11.2021. Podáním ze dne 10.12.2021 podal otec odvolání do výroku III. a V. usnesení ze dne 1.12.2021 o nařízení předběžného opatření. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání dne 8.2.2022. Věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro [adresa] bez věcného vyřízení dne 15.2.2022 s tím, že odvolacímu soudu byly předloženy jenom části spisu, nikoliv spis celý. Dne 7.10.2021 se konalo ústní jednání, při kterém bylo pokračováno ve výslechu otce a jednání bylo za účelem pokračování v tomto výslechu odročeno na den 25.11.2021. Dne 25.11.2021 se konalo ústní jednání, při kterém bylo pokračováno ve výslechu otce a jednání bylo za účelem dokončení výslechu otce odročeno na den 10.2.2022. Podáním ze dne 24.11.2022 žádal otec vydání předběžného opatření týkající se úpravy styku s nezletilým a dále úpravy styku s nezletilým v období vánočních svátků 2021. Usnesením ze dne 1.12.2021 bylo nařízeno předběžné opatření týkající se styku nezletilého s otcem a dále předběžné opatření, týkající se styku nezletilého s otcem o vánočních svátcích. Podáním ze dne 9.12.2021 navrhl otec vydání předběžného opatření týkající se úpravy styku s nezletilým v období vánočních svátků 2021. Podáním ze dne 10.12.2021 se otec odvolal proti výroku III. a V. usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 1.12.2021. Usnesením ze dne 14.12.2021 bylo rozhodnuto o návrhu otce na vydání předběžného opatření. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 16.12.2021. Dne 17.12.2021 byla věc vrácena soudu I. stupně bez věcného vyřízení s tím, že je potřeba předložit celý spis, nikoliv části spisu. Matka se vyjádřila k odvolání otce proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 1.12.2021 podáním ze dne 21.12.2021. Přípisem ze dne 18.1.2022 žádal soud o sdělení stavu vypracování znaleckého posudku u [právnická osoba]. Usnesením ze dne 19.1.2022 bylo přiznáno tlumočnici tlumočné. Podáním ze dne 26.1.2022 žádal otec určení lhůty k provedení procesního úkonu – předložení věci odvolacímu soudu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2022 byl návrh otce na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnut. Podáním ze dne 22.1.2022 žádala znalkyně [tituly před jménem] (obor klinická psychologie) o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku z důvodu jejích zdravotních problémů. Tato lhůta byla usnesením ze dne 28.1.2022 prodloužena do 15.3.2022. Dne 10.2.2022 se konalo ústní jednání, při kterém bylo pokračováno ve výslechu otce a jednání bylo za účelem vypracování znaleckého posudku a výslechu znalkyň odročeno na den 31.3.2022. Usnesením ze dne 11.2.2022 byla ve věci ustanovena tlumočnice za účelem tlumočení při účasti otce na vyšetření. Přípisem ze dne 11.2.2022 žádala soudkyně obě znalkyně o urychlené vypracování znaleckého posudku a to nejpozději do data 15.3.2022 s tím, že věc je urgentní a nesnese odkladu. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 24.2.2022. Městský soud v Praze usnesením ze dne 4.3.2022 odvoláním napadené usnesení ze dne 1.12.2022, týkající se návrhu otce na nařízení předběžného opatření částečně změnil a částečně potvrdil. Podáním ze dne 26.2.2022 se znalkyně (obě) omluvily z účasti na nařízeném jednání se žádostí o prodloužení lhůty k vypracování znaleckých posudků, neboť s ohledem na obsáhlost spisového materiálu nebylo možné znalecký posudek do stanoveného data 15.3.2022 zpracovat. Z tohoto důvodu bylo pokynem soudce ze dne 2.3.2022 nařízené ústní jednání na den 31.3.2022 odvoláno. Usnesením ze dne 2.3.2022 byla prodloužena lhůta k podání znaleckého posudku do 15.5.2022 (pro oba posudky). Dne 17.3.2022 byl znalkyni [právnická osoba] zaslán aktuální spisový svazek – část III. za účelem zpracování znaleckého posudku. Přípisem ze dne 6.4.2022 byl otec vyzván k zaslání aktuálního potvrzení o jeho výdělku za rok 2022 a rovněž tak potvrzení příjmů jeho přítelkyně a také bylo od Městské části [adresa] žádáno aktuální šetření poměrů otce. Podáním ze dne 25.4.2022 žádala matka o vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 26.4.2022 bylo rozhodnuto o návrhu matky na nařízení předběžného opatření. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání ze dne 13.5.2022. Přípisem ze dne 17.5.2022 urgoval soud u znalkyně [Anonymizováno] zaslání znaleckého posudku. Podáním ze dne 16.5.2022 se do usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 26.4.2022 odvolal kolizní opatrovník. Dne 26.5.2022 byl soudu předložen znalecký posudek z oboru psychiatrie a z oboru klinická psychologie. Podáním ze dne 24.5.2022 žádal otec o odročení ústního jednání nařízeného na den 30.5.2022 za účelem seznámení se se znaleckým posudkem. Této žádosti bylo vyhověno pokynem soudce ze dne 24.5.2022 a ústní jednání bylo nařízeno na den 30.6.2022. Usnesením ze dne 13.6.2022 bylo tlumočnici přiznáno tlumočné.

8. Dne 26.2.2022 a 28.6.2022 podali matka i otec návrh na doplnění dokazování. Při jednání konaném dne 30.6.2022 byla vyslechnuta znalkyně [právnická osoba] a rovněž znalkyně [tituly před jménem] a jednání bylo za účelem doplnění dokazování případně přednesu závěrečných návrhů odročeno na den 22.7.2022. Věc byla předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze dne 7.7.2022. Tento usnesením ze dne 13.7.2022 rozhodl o odvolání otce proti usnesení ze dne 26.4.2022, týkající se předběžného opatření tak, že návrh matky na změnu nařízení předběžného opatření zamítnul. Podáním ze dne 15.8.2022 navrhl otec vydání předběžného opatření týkající se úpravy styku s nezletilým o letních prázdninách 2022. Podáním ze dne 19.6.2022 požádal otec o odročení jednání z důvodu plánovaného lékařského zákroku. Pokynem soudce ze dne 20.7.2022 bylo ústní jednání odročeno na den 4.8.2022. Usnesením ze dne 20.7.2022 rozhodl soud o nařízení předběžného opatření týkající se styku otce s nezletilým o letních prázdninách. Dne 4.8.2022 bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno na účelem závěrečných návrhů na den 24.8.2022. Usnesením ze dne 5.8.2022 byl návrh matky na nařízení předběžného opatření ze dne 4.8.2022 zamítnut. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání dne 12.8.2022. Dne 24.8.2022 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 30.8.2022. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2022 napadené usnesení ze dne 5.8.2022 potvrdil. Podáním ze dne 30.8.2022 žádala matka o odročení jednání nařízeného na den 3.10.2022, týkající se neshod rodičů stran trvalého bydliště nezletilého. Toto jednání bylo odročeno na den 13.10.2022. Usnesením ze dne 15.9.2022 bylo přiznáno tlumočné a současně i znalečné. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání. Také podala matka odvolání do rozsudku ve věci samé podáním ze dne 30.9.2022. Otec podal proti rozsudku odvolání podáním ze dne 10.10.2022. Podáním ze dne 11.10.2022 vzal otec svůj návrh na nesouhlas se změnou trvalého bydliště nezletilého zpět. Toto řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 12.10.2022. Usnesením ze dne 19.10.2022 rozhodl soud o přiznání tlumočeného za překlad rozsudku ve věci samé do jazyka španělského. Podáním ze dne 24.10.2022 navrhl otec vydání předběžného opatření. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne 1.11.2022. Matka doplnila své odvolání do rozsudku ve věci samé podáním ze dne 31.10.2022. Výzvou soudu ze dne 2.11.2022 byl otec vyzván, aby předložil soudu doplnění blanketního odvolání. Otec podal odvolání do výroku I. usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 1.11.2022 podáním ze dne 16.11.2022. Přípisem ze dne 18.11.2022 žádal soud o doplnění blanketního odvolání otce proti rozsudku ve věci samé. Podáním ze dne 24.11.2022 žádala matka určení lhůty k provedení procesního úkonu – předložení věci Městskému soudu v Praze s odvoláním. S tímto návrhem byla věc předložena Městskému soudu v Praze dne 29.11.2022 a současně i s odvoláními ve věci samé. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.12.2022 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítl. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 3.1.2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 14.3.2023. Usnesením ze dne 25.1.2023 byl ve věci ustanoven tlumočník. Otec odůvodnil své odvolání podáním ze dne 24.2.2023. Podáním ze dne 10.2.2023 podal otec návrh na výkon rozhodnutí o styku s nezletilým. Při jednání konaném dne 14.3.2023 byl rozsudkem Městského soudu v Praze rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změněn, ve výroku VI., VII., VIII., IX, X. a ve výroku XI. a XII. potvrzen, ve výroku II., III. a IV. změněn a současně byl ve výroku V. a částečně ve výroku IV., VIII. a XIV. zrušen a v tomto rozsahu byl vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Současně se z tohoto rozsudku podává, že v napadené části rozhodnutí odvolací soud shledal rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný.

9. Dne 5.12.2022 podal otec návrh na výkon rozhodnutí o styku s nezletilým. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.12.2022 tak, že matce byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilým konkrétně v tomto usnesení uvedeným. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání podáním ze dne 13.1.2023. Věc byla předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze dne 24.1.2023. Tento usnesením ze dne 27.1.2023 napadené usnesení změnil tak, že návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnul. Podáním ze dne 4.4.2023 podala matka proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.3.2023 a rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24.8.2022 ústavní stížnost. Usnesením ze dne 19.4.2023 bylo rozhodnuto o tlumočném a znalečném. Usnesením ze dne 19.4.2023 soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ve výši 10 000 Kč, týkající se styku otce s nezletilým. Pokynem soudce ze dne 26.4.2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 1.6.2023. Podáním ze dne 27.4.2023 podala matka návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu – zaslání ústavní stížnosti Ústavnímu soudu. Podáním ze dne 27.4.2023 podala matka odvolání do usnesení ze dne 19.4.2023. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 2.5.2023. Tento usnesením ze dne 9.5.2023 napadené usnesení potvrdil. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9.5.2023 bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 9.4.2023 změněno tak, že se řízení zastavuje. Dne 12.5.2023 bylo soudu zasláno stanovisko matky k určení výživného otci podle rozhodnutí Městského soudu v Praze. Podáním ze dne 11.5.2023 učinil otec odvolání do usnesení soudu I. stupně ze dne 19.4.2023. Podáním ze dne 28.4.2023 žádal otec realizaci výkonu rozhodnutí o styku s nezletilým. Jednání nařízené na den 1.6.2023 bylo odročeno z důvodu žádosti tlumočnice, na den 19.6.2023. Usnesením ze dne 24.5.2023 byl ve vztahu k matce nařízen výkon rozhodnutí za nerealizování styku otce s nezletilým, uložením pokuty ve výši 30 000 Kč. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 1.6.2023. Tento usnesením ze dne 5.6.2023 odvolací řízení proti rozhodnutí ze dne 19.4.2023 zastavil. Matka podala odvolání proti usnesení ze dne 24.5.2023 a to podáním ze dne 31.5.2023. Podáním ze dne 14.6.2023 navrhl otec výkon rozhodnutí. Dne 19.6.2023 se konalo ústní jednání, při kterém si účastníci řízení sdělovali svá stanoviska, dále byl soudem konstatován dosavadní stav věci a jednání bylo odročeno za účelem provedení listinných důkazů na den 31.7.2023. Podáním ze dne 20.6.2023 navrhl otec vydání předběžného opatření ve věci úpravy výchovy a výživy k nezletilému. Tento byl zamítnut usnesením ze dne 19.6.2023. Dále bylo usnesením ze dne 27.6.2023 rozhodnuto o návrhu otce na nařízení předběžného opatření, kdy tímto soud zamítl návrh otce na svěření nezletilého do okamžité péče otce, dále soud nařídil předběžné opatření, kterým zakázal matce vycestovat s nezletilým mimo území České republiky bez souhlasu otce, nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.3.2023 výkon rozhodnutí uložením pokuty matce za nerealizování styku ve výši 3 x 50 000 Kč a současně jmenoval nezletilému opatrovníka pro rozhodnutí o návrhu otce na výkon rozhodnutí. Usnesením ze dne 27.7.2023 bylo tlumočnici přiznáno tlumočné. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 4.7.2023. Tento usnesením ze dne 11.7.2023 změnil usnesení soudu I. stupně ze dne 24.5.2023 tak, že řízení zastavil. Matka podala odvolání proti usnesení ze dne 27.6.2023 podáním ze dne 17.7.2023. Dne 31.7.2023 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem pokračování dokazování listinami odročeno na den 2.10.2023. Podáním ze dne 31.7.2023 navrhl otec další výkon rozhodnutí za nerealizování styku. Usnesením ze dne 4.8.2023 byl návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnut. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 8.8.2023. Tento věc dne 16.8.2023 vrátil soudu I. stupně bez věcného vyřízení z důvodu nutnosti rozhodnout i o náhradě nákladů řízení vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí. Otec podal odvolání proti usnesení ze dne 4.8.2023 podáním ze dne 28.8.2023. Usnesením ze dne 29.8.2023 bylo doplněno usnesení ze dne 27.6.2023 o nákladový výrok. Dne 22.9.2023 podal otec další návrh na výkon rozhodnutí. Dne 2.10.2023 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem vyžádání si vyjádření kolizního opatrovníka k výživnému, případnému doplnění dokazování a závěrečných návrhů odročeno na den 2.11.2023. Usnesením ze dne 13.10.2023 rozhodl soud o návrhu otce na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce tak, že jej zamítnul. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 19.10.2023. Tento usnesením ze dne 20.10.2023 rozhodl o odvolání matky proti usnesení ze dne 27.6.2023 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29.8.2023. Přípisem ze dne 24.10.2023 byla soudu I. stupně vrácena věc bez věcného vyřízení z důvodu, že je třeba rozhodnout i o nákladech vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí. Dne 2.11.2023 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem závěrečných návrhů odročeno na den 9.11.2023. Otec podal odvolání proti usnesení ze dne 13.10.2023, a to podáním ze dne 2.11.2023. Usnesením ze dne 7.11.2023 bylo rozhodnuto o návrhu matky na nařízení předběžného opatření ze dne 2.11.2023 tak, že tento návrh byl zamítnut a současně bylo doplněno usnesení ze dne 4.8.2023 o nákladový výrok. Podáním ze dne 8.11.2023 navrhl otec změnu péče k nezletilému se současným návrhem na vydání předběžného opatření.

10. Dne 9.11.2023 se konalo ústní jednání, při kterém byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku ve věci samé odročeno na den 16.11.2023. Usnesením ze dne 14.11.2023 nařídil soud předběžné opatření, kterým uložil otci nezletilého přispívat na jeho výživu částkou 5 000 Kč měsíčně. Při jednání konaném dne 16.11.2023 byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byla uložena povinnost otci přispívat na výživu nezletilého částkou 15 000 Kč měsíčně, bylo stanoveno dlužné výživné ve výši 373 079 Kč a současně bylo rozhodnuto o nákladech předmětného řízení. Usnesením ze dne 22.11.2023 byl návrh matky na nařízení předběžného opatření, který podala při jednání dne 16.11.2023 zamítnut. Matka podala dne 29.11.2023 odvolání proti usnesení ze dne 14.11.2023. Dne 4.12.2023 byla ve věci byla podána ústavní stížnost matkou, a to proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.10.2023 a usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.6.2023. Matka podala odvolání proti rozsudku ze dne 16.11.2023 podáním ze dne 15.12.2023. Dne 21.12.2023 učinil otec návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu – předložení věci s odvoláním Městskému soudu v Praze. Věc byla předložena s tímto návrhem Městskému soudu v Praze dne 28.12.2023. Otec podal odvolání do rozsudku ze dne 16.11.2023 podáním ze dne 28.12.2023. Usnesením ze dne 11.1.2024 určil Městský soud v Praze Obvodnímu soudu pro [adresa] lhůtu k předložení věci Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání otce proti usnesení ze dne 4.8.2023 do 29.2.2024 a dále rozhodl, že návrh na určení lhůty k předložení věci Městskému soudu v Praze o odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13.10.2023 se zamítá. Přípisem ze dne 19.1.2024 žádal Ústavní soud ČR soud I. stupně o předložení spisu. Usnesením Ústavního soudu ze dne 13.2.2024 byla ústavní stížnost matky a s tím spojený návrh odmítnut. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 27.2.2024. Tento usnesením ze dne 1.3.2024 napadené usnesení ze dne 14.11.2023 změnil tak, že návrh otce na nařízení předběžného opatření zamítnul. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.3.2024 usnesení soudu I. stupně ze dne 4.8.2023 změnil tak, že nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ve výši 50 000 Kč (2x). Dále Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26.3.2024 rozsudek soudu I. stupně ze dne 16.11.2023 změnil stran výše výživného a rovněž stran nedoplatku na výživném. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Předmětný rozsudek Městského soudu v Praze byl účastníkům řízení doručován dne 26.4.2024, přičemž na něm nebyla dosud vyznačena doložka právní moci a ve spisu nebyly založeny doručenky na účastníky řízení.

11. Soud také provedl dokazování zprávou z psychoterapeutického setkávání s nezletilým ze dne 20.1.2019, ze dne 14.9.2018, ze dne 14.9.2018, smlouvou o provedené mediace ze dne 16.5.2019, potvrzením ze dne 6.1.2023, fakturou ze dne 7.6.2019, psychologickou zprávou ze dne 18.4.2018, zprávou ve věci nezletilého ze dne 31.1.2018 a emailem ze dne 21.12.2018 a ze dne 21.1.2019. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že nezletilý se opakovaně účastnil setkání s psychoterapeutem, od 14.9.2018, na žádost matky, z důvodu facilitace emočního a psychického vývoje nezletilého a rovněž jako prevence úzkostných stavů z vyhrocené rodinné situace, které mohly např. negativně ovlivňovat nezletilého při jeho chování ve škole. Psycholog vždy v závěrech těchto setkání dával doporučení rodičům vzhledem k nevyřešené dlouhotrvající rodinné situaci, aby se rodiče danou situaci pokusili řešit hlavně s ohledem na nezletilé dítě upozorněním, že nejednají pouze ve svém zájmu a neměli by při řešení situace na nezletilého zapomínat. Také psycholog zdůraznil, že pro nezletilého je dobré, aby měl možnost se stýkat s oběma rodiči, kdy toto setkání může fungovat jen za předpokladu, že rodiče budou schopni se na setkání domluvit, dodržovat domluvená pravidla a že budou brát setkávání jako přínos hlavně pro dítě a nebudou sledovat pouze své vlastní zájmy. Z psychologické zprávy týkající se nezletilého dále vyplývá závěr, že nezletilý je zatížen konfliktem mezi rodiči, nahromaděné napětí ovlivňuje jeho školní výkon i sebedůvěru. Je více emočně vázán na matku a bylo by vhodné co nejdříve zajistit pravidelnost a předvídatelnost rodinného uspořádání. Oba rodiče se pak v lednu 2018účastnili schůzky ve specializovaném pracovišti pro asistovaný styk rodičů s dětmi, kde byl zkoncipován návrh dohody rodičů o kontaktu otce s nezletilým, otec jej však neakceptoval. Oba rodiče se pak účastnili mediace, nařízené usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.3.2019. Za účast na mediaci v rozsahu celkem sedm hodin se sazbou 1 800 Kč fakturovala mediátorka rodičům celkem částku 6 300 Kč, přičemž každý z nich měl uhradit 50 % těchto nákladů.

12. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro liská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). Tak průtah vyskytnuvší se jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky Soudu ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002 či Krča proti České republice ze dne 18.3.2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou.

14. Nárok na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení soud s odkazem na provedené dokazování a shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010 posoudil po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

15. Soud vymezil relevantní dobu pro žalobkyni od data 16.9.2016, kdy podala návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilému k Obvodnímu soudu pro [adresa] do data 29.4.2024, kdy jí podle jejího sdělení byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26.3.2024, neboť na tomto rozsudku nebyla dosud vyznačena soudem právní moc a rovněž ve spisu nebyly založeny doručenky na účastníky řízení. Vzhledem k tomu, že soud z obsahu spisu zjistil, že tento rozsudek byl účastníkům na základě pokynu soudce doručován dne 26.4.2024, je datum 29.4.2024 reálné jako datum, kdy byl žalobkyni rozsudek doručen. Celkem tedy řízení trvalo 7 let a 7,5 měsíce.

16. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 zákona přihlíží, uvádí následující:

17. Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že orgány státu se na délce řízení částečně podílely. Lze souhlasit s žalobkyní, že pakliže otec i matka byli v rámci uvedeného řízení ve věci vyslýcháni skoro tři roky, jedná se o dobu zjevně nepřiměřenou, kdy ani takovýto podrobný výslech obou účastníků, nemůže být již ku prospěchu věci a sloužit ke skutkovému zjištění ve věci. Tento postup soudu proto soud hodnotí jako zcela nekoncentrovaný, který nesměřoval k co nejrychlejšímu ukončení řízení. Jako další nekoncentrovaný postup soudu I. stupně soud hodnotil, že znalecký posudek byl ve věci zadán až po téměř pěti letech od doby započetí opatrovnického řízení, přičemž podkladovému soudu ničeho nebránilo v tom, aby k tomuto důkaznímu prostředku přistoupil daleko dříve. Jako nesprávný úřední postup je třeba ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu hodnotit i fakt, že první rozsudek soudu I. stupně byl částečně v části řízení týkající se vyživovací povinnosti, zrušen pro nepřezkoumatelnost a obdobně pak i usnesení, které se týkalo realizace výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce. Zde soud připomíná judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010, ze kterých vyplývá, že v případě, že rozhodnutí orgánů nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady, je třeba na tuto činnost pohlížet jako na nesprávný úřední postup orgánů státu, který se podílel na celkové době řízení. Při zhodnocení tohoto kritéria soud dospěl k závěru, že orgány státu se částečným způsobem podílely na celkové délce řízení, přičemž je třeba přihlédnout k tomu, že se jednalo o opatrovnickou věc, ve které by orgány státu mělo být procesně postupováno a rozhodováno v co nejkratších lhůtách. Základní částku soud proto navýšil o 20 %. Na druhou stranu je třeba v této souvislosti vnímat i to, že samotná délka průtahu (popřípadě nekoncentrovaného postupu či dalšího procesního pochybení soudu) se jednak odráží ve zjištění stran nepřiměřené délky řízení a zároveň má z podstaty věci pro poškozeného (pozitivní) vliv na výši odškodnění, již ve vztahu k výpočtu základu přiměřeného zadostiučinění.

18. Počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela věc se s rozhodnutím ve věci samé nacházela dvakrát u odvolacího soudu a dále se s odvoláním do procesních rozhodnutí nacházela nesčetněkrát u soudu odvolacího (s odvoláním do usnesení o nařízení předběžného opatření, do usnesení o stanovení tlumočeného, do usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce, do usnesení o stanovení znalečného, do usnesení o místní nepříslušnosti atd.) Věc se také opakovaně nacházela u nadřízeného soudu s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to jak k návrhu otce, tak k návrhu matky, kdy jen jedenkrát byl tento návrh shledán jako opodstatněný (celkem 6 návrhů). Ve věci rozhodoval Ústavní soud o ústavní stížnosti žalobkyně.

19. Ve vztahu k počtu stupňů soudní soustavy Nejvyšší soud již ve stanovisku uvedl, že je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí. Soud tak má při posuzování tohoto kritéria přistoupit ke snížení zadostiučinění bez ohledu na to, zda byly opravné prostředky podávány důvodně, či nikoliv (srov. např. stanovisko nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2011, sp. zn. 30 Cdo 3628/2010 a ze dne 7.11.2017 sp. zn. 30 Cdo 679/2017 nebo usnesení nejvyššího soudu ze dne 22.2.2022, sp. zn. 30 Cdo 3720/2021, proti němuž byla podaná ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14.3.2022, sp. zn. IV. ÚS 736/2022). Účastníkům řízení proto nelze dávat k tíži využití řádných či mimořádných opravných prostředků, popřípadě využití dalších procesních návrhů k ochraně jejich práv, což se však zákonitě musí promítnout do celkové doby řízení, neboť se orgány státu s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což nelze přidávat k tíži ani žalované. V poměrech uvedené věci to znamená, že je třeba reflektovat počet stupňů soudní soustavy, u nichž byla věc rozhodována, bez ohledu na důvodnost podaných opravných prostředků, či postup orgánů veřejné moci a v tomto ohledu lze delší dobu řízení mít za ospravedlnitelnou, a proto by se tato skutečnost měla projevit v úvaze soudu v odpovídajícím snížení základní částky. Jiný případ je samozřejmě za situace, kdy rozhodnutí orgánů nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady orgánů nižšího stupně (srov. rozsudek NS ze dne 26.4.2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010), což soud zhodnotil právě u kritéria postupu orgánů státu v rámci řízení. Z důvodu, že věc byla řešena před třemi stupni soudní soustavy, konkr. u odvolacího soudu s extrémním počtem odvolání, které účastníci v průběhu řízení podali, ponížil soud základní částku o 30 %.

20. Kritérium podílu žalobkyně v délce řízení žalobkyně v průběhu řízení žádala třikrát o odročení jednání, avšak tento procesní postup soud nehodnotil, že by se žalobkyně svým jednáním podílela na jeho celkové délce.

21. Kritérium složitosti věci soud podkladovou věc hodnotil jako obtížnější jak po stránce skutkové, tak zejména po stránce procesní. Stran skutkové obtížnosti soud uvádí, že v rámci řízení byl vypracován znalecký posudek, byl vyslechnut znalec, matka, otec, svědci a bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami. Procesně pak soud hodnotil věc jako extrémně složitou, neboť v podstatě po celou dobu trvání řízení byla vydávána různá procesní rozhodnutí. Například bylo rozhodováno celkem o 33 návrzích na vydání předběžného opatření, včetně proběhlého odvolacího řízení, o návrzích na určení lhůty k provedení procesního úkonu, bylo rozhodováno o tlumočném, znalečném, o návrzích otce na výkon rozhodnutí uložením pokut matce za nerealizování styku atd. Do procesní obtížnosti soud počítal i skutečnost, že ve věci byl přítomen mezinárodní prvek, neboť otec byl cizí státní příslušnosti a za tímto účelem bylo nutné jak ustanovovat tlumočníka při ústních jednáních soudu a v rámci těchto jednání tato tlumočit a rovněž tak i některá rozhodnutí byla přeložena do jazyka španělského, což se nepochybně odrazilo ve zvýšené době trvání řízení. Soud rovněž musí zmínit, že souběžně s řízením o návrhu na úpravu výchovy a výživy k nezeltilému, byly podány a řešeny další návrhy týkající se nezletilého, konkr. souhlasu druhého rodiče se změnou bydliště a školy nezletilého. Tyto návrhy musel soud souběžně s řízením týkající se úpravy výchovy a výživy nezletilého, řešit a meritorně o nich rozhodnout. Pro skutkovou a zejména vysokou procesní složitost věci soud na tomto kritériu základní částku ponížil o 40 %.

22. Význam předmětu řízení pro poškozeného obecně s tímto typem sporu je Evropským soudem pro lidská práva a rovněž podle judikatury Nejvyššího soudu České republiky spojován vyšší význam předmětu řízení pro jeho účastníky, oproti řízením jiným (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti Česká republika ze dne 9.1.2007, č. 26634/03, § 72), neboť tento typ řízení více negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Z důvodu vyššího významu řízení pro žalobkyni proto soud na tomto kritériu základní částku navýšil o 20 %.

23. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh řízení dospěl soud k závěru ve shodě s účastníky řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a je nutné uzavřít, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, neboť porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozs. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93) a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty rezultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. V rozsudku ze dne 4.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009 Nejvyšší soud uvedl, že: „dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, je na místě aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobena poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva.“ Rovněž ve stanovisku (část V.) Nejvyšší soud konstatoval, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích). V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný“). K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2014, sp. zn. 30 Cdo 3683/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 722/2015).

24. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výši odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za 7 let a 7,5 měsíce trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši, tedy celkem základní částka činí 99 375 Kč (15 000 + 75 000 + 9 375). Od této částky soud odečetl 30 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela a 40 % z důvodu složitosti věci. Naopak k základní částce soud přičetl 20 % z důvodu podílu orgánu státu na délce řízení a 20 % z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro žalobkyni. Celkem tedy základní částku ponížil o 30 %, což činí částku 29 813 Kč a žalobkyni by proto na nemajetkové újmě měla náležet částka 69 562 Kč. Protože žalovaná mimosoudně žalobkyni plnila částku 80 750 Kč, plnila tak více, než by žalobkyni podle svého výpočtu přiznal soud a jelikož žalobkyně v průběhu řízení žalobu stran této částky nevzala zpět, zamítl soud žalobu týkající se částky 333 850 Kč, jež zůstala předmětem řízení stran nároku na náhradu nemajetkové újmy jako neopodstatněnou výrokem I. rozsudku.

25. K nároku na náhradu škody ve výši 16 150 Kč představující vynaložené náklady žalobkyně na psychoterapeuta pro nezletilého (potažmo žalobkyni) soud uvádí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je splnění těchto tří podmínek: 1. nesprávná úřední postup, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být splněny zároveň. V daném případě proto bylo na žalobkyni, aby prokázala, že v důsledku skutečnosti, že předmětné řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, se psychický stav nezletilého (potažmo její) zhoršil a vyžadoval odbornou pomoc, za kterou žalobkyně následně vynaložila žalovanou částku. O tomto byla žalobkyně soudem poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. při ústním jednání konaném dne 22. 5. 2024. Jelikož žalobkyně v této souvislosti odkázala na listinné důkazy, které soud v řízení provedl (vyjmenované v odstavci 11), musí soud podotknout, že tato tvrzení nebyla žalobkyní prokázána, neboť z provedených důkazů nevyplývají. Předně soud musí konstatovat, že žalobkyně s nezletilým vyhledala odbornou pomoc již v září 2018, tedy v podstatě po dvou letech od doby, kdy bylo podkladové řízení zahájeno. V této době však nebylo možné uzavřít, že by předmětné podkladové řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, zejména s ohledem na častá procesní podání, která již v té době byly účastníky podávány. Soud zde také připomíná, že každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat, jak ostatně dovodila judikatura Nejvyššího soudu, resp. vydané stanovisko, a proto se i za první dva roky trvání řízení poskytuje částka jen v poloviční výši. Druhou skutečností, pro kterou soud dospěl k závěru, že vynaložené náklady na odbornou pomoc nebyly v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou podkladového řízení, byla ta, že vyhrocené vztahy mezi účastníky opatrovnického řízení tedy žalobkyní a otcem nezletilého, byly již od počátku tohoto řízení, což je zjevné jednak z procesní aktivity obou účastníků, když tito se nebyli schopni na ničem, co se týkalo nezletilého shodnout (naopak v rámci řízení podávali různé návrhy) a jednak tato skutečnost vyplývá i ze samotného sdělení psychoterapeutky. Ze zpráv týkající se jednotlivých sezení s nezletilým se podává, že to byla především vyhrocená rodinná situace, která se podílela na psychice nezletilého a sama psycholožka, oba rodiče v rámci sezení, resp. v rámci své zprávy nabádala k tomu, aby se ve prospěch v zájmu nezletilého dohodli a uspořádali své vzájemné vztahy.

26. V této souvislosti soud připomíná hledisko příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, kdy o odškodnitelnou újmu se jedná, jestliže nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 840/2014).

27. Protože důvodem, proč žalobkyně musela vynaložit finanční prostředky na terapeutickou pomoc pro nezletilého, byla sama dlouhotrvající nepříznivá situace v rodině (mezi rodiči nezletilého) a také, jak ostatně sama žalobkyně tvrdila i nevhodné chování otce (fyzické tresty ve vztahu k nezletilému, kdy nezletilý z tohoto důvodu podstoupil i lékařské ošetření, jak je patrno i z obsahu opatrovnického spisu), nezjistil soud příčinnou souvislost mezi nepřiměřenou délkou podkladového řízení a vznikem škody. Naopak soud vznik těchto nákladů, tedy nutnost vyhledání psychoterapeutické pomoci pro nezletilého (potažmo pro žalobkyni) spatřuje v samotném chování rodičů nezletilého (zejm. otce). Soud proto i nárok na náhradu škody zamítl jako neopodstatněný také výrokem I. rozsudku.

28. Pro úplnost soud dodává, že přiměřené zadostiučinění, které žalobkyni žalovaná mimosoudně hradila, uhradila ještě v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě ve smyslu § 15 odst. 2 zákona, tudíž žalobkyni nenáleží ani příslušenství z přiznané částky.

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 2 700 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (tj. celkem 9 úkonů po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, 4x příprava na jednání a 4x účast na jednání dne 6. 5. 2024, dne 15. 5. 2024, dne 22. 5. 2024 a dne 5. 6. 2024).

Poučení