28 C 286/2025 - 24

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení 81 690,64 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 936 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29 754,64 Kč a úroku z prodlení z celé žalované částky od 22. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 929,81 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 81 690,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 11. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku na zaplacení zesplatněného spotřebitelského úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 uzavřené se svým právním předchůdcem, společností [právnická osoba]. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 22. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytl částku 70 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 48 měsíců. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, v důsledku čehož došlo ke dni 21. 11. 2024 k zesplatnění všech jeho závazků ze smlouvy, a od data poskytnutí úvěru do dne zesplatnění vznikl právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši 29 754,64 Kč. Žalobkyně uvádí, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze 18 064 Kč, a po odečtení této částky požaduje zaplacení částky 81 690,64 Kč jako zesplatněné pohledávky. Pro případ, že by soud neshledal úvěrovou smlouvu platnou, uplatnila žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou 70 000 Kč, kterou žalovaný obdržel, a částkou 18 064 Kč, kterou na plnění vrátil.

2. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 26. 2. 2026 ve 14:20 hod., k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po přechozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že jeho držitelem je [Jméno žalovaného], 1969, státní občan České republiky, s trvalým pobytem na adrese [adresa]. Z dokladu je dále zřejmé jeho rodné číslo, den vydání průkazu a jeho platnost.

6. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 11. 2024 vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky úvěru č. [hodnota] po dobu 65 dnů, a proto došlo podle smlouvy k okamžitému zesplatnění všech jeho závazků z této smlouvy. Z listiny dále plyne, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 82 701 Kč, sestávající ze zbývající dlužné jistiny, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, neuhrazených smluvních pokut a nákladů spojených s prodlením. Z oznámení je rovněž zřejmé, že další prodlení bude spojeno se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, zákonným úrokem z prodlení a případnými dalšími náklady.

7. Z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] se podává, že věřitelem je společnost [právnická osoba]., a že žalovanému měl být poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč. Z formuláře se podává, že úvěr je poskytován na základě návrhu klienta učiněného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a že jeho podmínky byly žalovanému poskytnuty před uzavřením smlouvy. Z formuláře dále vyplývá, že úvěr měl být splacen v 48 měsíčních splátkách, sjednaný roční úrok činí 72,84 % p.a., celková částka splatná spotřebitelem činí 216 768 Kč, ke dni poskytnutí úvěru byly splněny podmínky jeho čerpání, a to dne 22. 4. 2024 v 16:12:36, žalovaný poskytl souhlas s uzavřením smluvní dokumentace zasláním SMS zprávy s identifikací svého jména a variabilního symbolu.

8. Z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem [právnická osoba], se podává, že žalovaný byl ke dni 11. 9. 2023 zaměstnán jako pomocný dělník u uvedeného zaměstnavatele s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 12 057 Kč. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou a mzda je mu vyplácena bezhotovostně.

9. Ze Společného prohlášení smluvních stran vyplývá, že mezi společnostmi [právnická osoba]. jako postupitelem a [Jméno žalobkyně]. jako postupníkem byla dne 12. 2. 2025 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, upravující převod vymezených pohledávek postupitele na postupníka. V příloze č. [hodnota] je uveden seznam jednotlivých postoupených pohledávek včetně pohledávky za žalovaným, přičemž k postoupení došlo s účinností ke dni 19. 2. 2025, od něhož je postupník věřitelem těchto pohledávek.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a [Jméno žalobkyně]. jako postupníkem, a to v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku, s účinností ode dne jejího podpisu. Předmětem smlouvy je opakované postoupení pohledávek vzniklých ze spotřebitelských úvěrů poskytovaných postupitelem jeho klientům, včetně souvisejících práv. Postupník nabývá vybrané pohledávky na základě měsíčně zasílaných datových pásek obsahujících specifikaci jednotlivých dluhů a jejich parametrů, přičemž postoupení nastává okamžikem potvrzení správnosti datové pásky postupníkem.

11. Z podacího lístku je zřejmé, že dne 5. 4. 2025 byla na poště [adresa] podána doporučená zásilka označená podacím číslem [Anonymizováno], adresovaná žalovanému na adresu [adresa]. Odesílatelem byl [tituly před jménem] [jméno FO], advokát, se sídlem v Brně, a že šlo o zásilku o hmotnosti 0,010 kg, doručovanou jako doporučenou zásilku (RR).

12. Z Dodatku č. [hodnota] soud zjistil, že upravuje změnu způsobu uzavření úvěrové smlouvy mezi Poskytovatelem [právnická osoba]. a žalovaným [jméno FO], a to na uzavření prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný požádal, aby úvěrová smlouva byla uzavřena na dálku, a Poskytovatel s tímto postupem vyslovil souhlas. Dodatek podrobně nahrazuje a mění ustanovení části B) smlouvy, zejména proces uzavření smlouvy, způsob její akceptace a poskytování předsmluvních informací. Dále z listiny vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo před uzavřením smlouvy a že klient prohlašuje správnost údajů, které poskytl. Dodatek obsahuje i akceptační doložku Poskytovatele a vyznačuje se, že klientem byl podepsán [Jméno žalovaného].

13. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovanému byl nabídnut spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč, splatný v 48 měsíčních splátkách, s celkovou částkou k úhradě 216 768 Kč. Roční úroková sazba činí 72,84 % p.a., že jde o bezúčelový úvěr a splátka činí 4 516 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavírána prostřednictvím zprostředkovatele a Poskytovatel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě předložených dokladů a informací. Smlouva obsahuje ujednání o smluvních pokutách, o poplatcích za upomínky, o zesplatnění po 65 dnech prodlení, o možnosti předčasného splacení, o právu odstoupit od smlouvy do 14 dnů i o případném postoupení pohledávky třetí osobě. Smlouva byla podepsána žalovaným dne 22. 4. 2024 a obsahuje akceptační doložku Poskytovatele, v níž je vyznačeno místo [právnická osoba].

14. Z výpisu z registru SOLUS se podává, že k datu 19. 4. 2024 byl na dotaz vedený na rodné číslo žalovaného vyhledán záznam odpovídající osobě [Jméno žalovaného]. U žalovaného nebyla evidována žádná dlužná částka po splatnosti, žádný počet dlužných splátek ani datum vzniku či trvání negativního příznaku. Poslední aktualizace záznamu proběhla téhož dne.

15. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 24. 4. 2024 byla z účtu Poskytovatele vedeného u [právnická osoba]., pod číslem [hodnota]-[č. účtu], provedena transakce „Platba na vrub vašeho účtu“ ve výši 70 000 Kč. Prostředky byly odeslány na účet žalovaného vedený u banky 5500, číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pod variabilním symbolem [var. symbol], odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy.

16. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovanému byl sestaven splátkový plán na 48 měsíčních splátek ve výši 4 516 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 17. 5. 2024 a poslední splátka připadá na 17. 4. 2028. Každá splátka obsahuje kombinaci splátky úroku a splátky jistiny, přičemž výše úrokové složky se postupně snižuje a složka jistiny postupně roste. V žádné splátce není uvedena měsíční úhrada za pojištění, což odpovídá tomu, že pojištění schopnosti splácet sjednáno nebylo. Celková částka, kterou má klient zaplatit, činí 216 768 Kč.

17. Z listiny „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný podal žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč, s měsíční splátkou 4 516 Kč, počtem 48 splátek a celkovou částkou k úhradě 216 768 Kč. Jeho pravidelný čistý měsíční příjem činil 17 500 Kč a nebyl zde uveden žádný další příjem manželky či partnerky ani jiné doplňkové příjmy. Na straně výdajů byly zaznamenány náklady ve výši životního minima, výdaje na bydlení ve výši 4 700 Kč, a další provozní výdaje, jejichž celková výše činila 9 560 Kč, takže volné zdroje byly vyčísleny ve výši 1 000 Kč. Žalovaný uvedl druh příjmu jako invalidní důchod, a v části týkající se očekávaných změn příjmů a výdajů označil odpověď NE. Jako zaměstnavatel žalovaného byla uvedena [právnická osoba], [adresa], kde žalovaný vykonával práci v hlavním pracovním poměru od 1. 9. 2023. Listina dále zachycuje, že žalovaný je svobodný a že nebyla uvedena existence osoby žijící s ním ve společné domácnosti. Z listiny je rovněž patrné, že zaměstnanec poskytovatele úvěru doporučil žádost k posouzení a následně byla centrálně schválena dne 22. 4. 2024.

18. Z výplatního lístku za 01/2024 vystaveného zaměstnavatelem [právnická osoba] vyplývá, že [Jméno žalovaného] byl v lednu 2024 zaměstnán v hlavním pracovním poměru, dosáhl hrubé mzdy 13 000 Kč a byla mu vyplacena čistá mzda 12 077 Kč. Současně nejsou evidovány žádné exekuce či jiné srážky mimo zákonné odvody.

19. Dle Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota] ([právnická osoba].) je dlužníkem žalovaným, poskytovatelem [právnická osoba]., a že doručením oznámení došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Úvěr je bezúčelový, ve výši 70 000 Kč, splácený ve 48 měsíčních splátkách po 4 516 Kč. Celková splatná částka činí 216 768 Kč. Roční úroková sazba je 72,84 % p.a., RPSN 105,03 %. Pojištění schopnosti splácet sjednáno nebylo. Součástí oznámení je splátkový kalendář a sdělení bankovního spojení pro úhradu splátek.

20. Ze splátkového kalendáře ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že měsíční splátka činí po celou dobu 4 516 Kč, bez úhrady za pojištění. První splátka je splatná 17. 5. 2024, poslední 17. 4. 2028. Struktura splátek odpovídá průběžnému klesání úrokové části a rostoucí splátce jistiny; celkový součet splátek odpovídá částce 216 768 Kč uvedené v oznámení o schválení úvěru.

21. Dle výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] ([právnická osoba].) za leden 2024 byl žalovaný příjemcem invalidního důchodu 2. stupně, a to ve výši 6 524 Kč, připsaného dne 18. 1. 2024. Jiné příjmy či závazky z výpisu za dané období nevyplývají.

22. Ze mzdového dokladu za únor 2024 soud zjistil, že [Jméno žalovaného] byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru u [právnická osoba], dosáhl hrubé mzdy 12 935 Kč a čisté mzdy 12 016 Kč. Současně nejsou evidovány žádné exekuce ani jiné srážky mimo zákonné odvody, přičemž výplata byla provedena na účet.

23. Z výpisu z NRKI soud zjistil, že žalovaný má evidováno osm žádostí o úvěr u různých finančních institucí před podáním posuzované žádosti. Celková expozice žalovaného činí 86 415 Kč, přičemž limit revolvingových a obdobných úvěrů je 40 300 Kč. Nebyl zjištěn žádný dluh po splatnosti. Výpis potvrzuje existenci více úvěrových žádostí i závazků, avšak bez evidované delikvence.

24. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025 byla pohledávka ve výši 99 839,07 Kč z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. [hodnota], zahrnující neuhrazenou jistinu, poplatek za zápůjčku, smluvní pokutu, úrok z prodlení a náklady na vymáhání, postoupena původním věřitelem [právnická osoba]., na společnost [právnická osoba]. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky do tří dnů na účet postupníka.

25. Ze související výzvy k úhradě před podáním žaloby ze téhož dne soud zjistil, že dluh z úvěrové smlouvy č. [hodnota] nebyl žalovaným řádně a včas plněn, žalovaný se dostal do prodlení a celková částka k úhradě činí 119 441,07 Kč, tvořená dluhem 99 839,07 Kč a náklady právního zastoupení 19 602 Kč. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního a následně exekučního vymáhání.

26. Skutkový stav:

27. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., a žalovaným byla dne 22. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 70 000 Kč, splatný v 48 měsíčních splátkách po 4 516 Kč, s roční úrokovou sazbou 72,84 % a celkovou částkou splatnou spotřebitelem ve výši 216 768 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a žalovaný poskytl akceptaci prostřednictvím SMS zprávy. Úvěr byl žalovanému dne 24. 4. 2024 řádně vyplacen bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet.

28. Soud má dále za prokázané, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze částku 18 064 Kč a následně se dostal do prodlení se splácením, přičemž prodlení trvalo alespoň 65 dnů. Ke dni 21. 11. 2024 tak došlo k zesplatnění úvěru podle smluvních podmínek. Žalovanému byla následně zaslána výzva k úhradě zesplatněné částky i oznámení o zesplatnění úvěru.

29. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy o úvěru zjistit a vyhodnotit rozhodné informace o příjmech, výdajích, majetkových poměrech a celkové finanční situaci žalovaného tak, aby mohl posoudit jeho schopnost splácet sjednanou měsíční splátku 4 516 Kč po celou dobu 48 měsíců. Součástí této povinnosti bylo získání údajů o výši pravidelných příjmů žalovaného, jeho stálém zaměstnání, pobíraném invalidním důchodu, výdajích spojených s bydlením a základními životními potřebami, dále o jeho závazcích a případných dluzích po splatnosti, jakož i o případných výpadcích příjmů či očekávaných změnách jeho poměrů.

30. Z listiny „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční čistý příjem ve výši 17 500 Kč, složený z příjmu ze zaměstnání a invalidního důchodu, a že nezaznamenal žádné další osoby ve společné domácnosti ani jiný zdroj příjmů. Současně byly uvedeny pravidelné výdaje žalovaného, včetně nákladů na bydlení ve výši 4 700 Kč a provozních výdajů ve výši 9 560 Kč, přičemž volné finanční prostředky poskytovatel vyčíslil na částku 1 000 Kč měsíčně.

31. Ze mzdových dokladů za leden a únor 2024 soud dále zjistil, že žalovaný měl stabilní čistou mzdu v rozmezí 12 016 až 12 077 Kč měsíčně, bez evidovaných exekucí či jiných srážek, a že příjem mu byl prokazatelně vyplácen bezhotovostně na účet. K tomu soud přihlédl k výpisu z běžného účtu žalovaného, z něhož je zřejmé, že pobíral invalidní důchod 2. stupně ve výši 6 524 Kč měsíčně.

32. Výpisy z registrů SOLUS a NRKI neprokazují žádný dluh žalovaného po splatnosti ani probíhající delikvenci. Zejména z výpisu z NRKI soud zjistil celkovou expozici žalovaného ve výši 86 415 Kč, avšak bez evidovaného prodlení, a dále osm předchozích žádostí o úvěr. Tyto skutečnosti byly poskytovateli známy a musely být zahrnuty do posouzení schopnosti žalovaného hradit splátku 4 516 Kč.

33. Soud proto uzavírá, že poskytovatel měl k dispozici údaje o tom, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy pravidelný měsíční příjem sestávající ze mzdy kolem 12 000 Kč a invalidního důchodu ve výši přibližně 6 500 Kč, tedy příjem přesahující 18 000 Kč měsíčně. Na straně výdajů poskytovatel zaznamenal pravidelné náklady přesahující 14 000 Kč měsíčně. Při těchto poměrech měl poskytovatel úvěru zjistit, že po odečtení životního minima, nákladů na bydlení a provozních výdajů žalovanému zbývalo pouze 1 000 Kč volných finančních prostředků, což je částka nižší než sjednaná měsíční splátka úvěru ve výši 4 516 Kč.

34. Z toho soud dovozuje, že ačkoliv poskytovatel úvěru formálně provedl posouzení úvěruschopnosti, získané údaje objektivně nepostačovaly k závěru, že žalovaný bude schopen splácet sjednanou splátku po celou dobu trvání úvěru, neboť výše disponibilního měsíčního příjmu byla zjevně nedostačující. Poskytovatel úvěru měl při posuzování úvěruschopnosti přihlédnout i k tomu, že žalovaný neměl žádné další zdroje příjmů ani úspory a že jeho finanční rezerva činila pouze 1 000 Kč, což neumožňovalo bezpečné splácení závazku v uvedené výši. Tuto skutečnost poskytovatel vyhodnotil nesprávně.

35. Z provedených důkazů má soud dále za prokázané, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Žalovaný byl o postoupení vyrozuměn dopisem ze dne 5. 4. 2025, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky.

36. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

37. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

38. Původní věřitel poskytl žalovanému jako spotřebiteli neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč s úrokem 72,84 % ročně. Tato smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

39. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

40. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem]).

41. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, a proto se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak dosud řádně netvrdila ani neprokázala, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy úvěruschopný byl.

42. Podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 11. 2023 nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V daném případě zjištěné poměry žalovaného, jakož i skutečnost, že poskytnutý úvěr byl schopen hradit pouze po krátký čas, svědčí o jeho neschopnosti úvěr splácet již v době uzavření smlouvy.

43. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

44. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

45. Podle § 1796 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

46. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

47. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ 48. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“ 49. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

50. V projednávané věci činila úroková zátěž spotřebitele 72,84 % p. a., tedy tak, že za jeden měsíc zaplatil žalovaný splátku 4 516 Kč, což představuje výrazně nadstandardní zatížení ve vztahu k výši jistiny a délce splácení. Takové nastavení smluvních podmínek soud hodnotí jako extrémně nevýhodné, a to i s přihlédnutím k postavení žalovaného jako spotřebitele, jenž neměl možnost individuálně vyjednat podmínky smlouvy, a k tomu, že celková částka splatná spotřebitelem činila 216 768 Kč, tedy více než trojnásobek poskytnuté jistiny.

51. Ujednání o úroku tak ve spojení s velmi vysokou hodnotou RPSN zakládá výrazně nevýhodnou cenu plnění, jejíž dopad na spotřebitele je nutno hodnotit z hlediska § 1811 a § 1813 o. z. povyšujících požadavek transparentnosti a férovosti smluvních podmínek. Na rozdíl od extrémních případů lichvy nedosahuje dané RPSN excesivních hodnot, avšak i tak vytváří vysoce zatěžující závazek, který se v daných poměrech žalovaného blížil hranici ekonomické únosnosti.

52. Takto vysoká úroková sazba – ve spojení s nastavením splátkové povinnosti – vede k výrazné nerovnováze v právech a povinnostech smluvních stran. Soud přihlédl zejména k tomu, že žalovaný měl podle provedených důkazů pravidelné čisté příjmy v celkové výši přibližně 18 500 Kč měsíčně, zatímco jeho pravidelné výdaje činily přibližně 14 260 Kč měsíčně, a volné finanční prostředky tak poskytovatel vyčíslil jen na 1 000 Kč měsíčně, tedy částku zjevně nižší než sjednaná splátka. Přesto byl úvěr poskytnut.

53. Skutečnost, že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet a dostal se do prodlení již několik měsíců po poskytnutí úvěru, svědčí o nedostatečné finanční rezervě a vysoké zátěži plynoucí z výše sjednané splátky. Nejednalo se však o případ sjednání lichvářského úroku, nýbrž o situaci, kdy sjednané podmínky – přestože formálně splňovaly zákonné parametry – byly v konkrétních poměrech žalovaného výrazně zatěžující.

54. Přestože ujednání o úrokové sazbě a celkové ceně úvěru nelze považovat za odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., jejich nastavení je významné pro posouzení přiměřenosti úvěrové zátěže a při hodnocení povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Tuto povinnost však předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila a úvěrovou smlouvou je nutno považovat za neplatnou ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ.

55. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

56. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

57. Žalobkyně prokázala, že je právní nástupkyní právního předchůdce a tím i nositelkou hmotného práva (§ 1879 o. z.), který poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Smluvní úrok žalobkyni vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nenáleží. Soud proto žalobě co do částky 29 754,64 Kč a úroku z prodlení z celé žalované částky od 22. 11. 2024 do zaplacení vyhovět nemohl a v tomto rozsahu ji zamítl.

58. Hmotněprávní splatnost bezdůvodného obohacení se posuzuje podle speciální úpravy v § 87 ZoSÚ. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve než na základě výzvy poskytovatele k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. (srov. článek [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem] v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221).

59. Výzva k plnění je tedy nutnou podmínkou vzniku povinnosti plnit.

60. Podle § 1958 odst. 2 o. z. není-li sjednána doba plnění, plní se na výzvu, a to bez zbytečného odkladu po takové výzvě.

61. Teprve od okamžiku doručení výzvy do dispozice dlužníka začíná běžet „doba přiměřená možnostem spotřebitele" podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

62. V projednávané věci byla jako výzva k plnění předložena pouze předžalobní výzva k úhradě, jejíž odeslání je prokázáno pouze poštovním podacím archem. Podací arch však prokazuje pouze předání zásilky k poštovní přepravě, nikoliv její doručení do dispozice adresáta.

63. Za prvou prokazatelně doručenou výzvu k plnění lze tedy považovat až samotnou žalobu, která byla žalovanému doručena spolu s předvoláním k jednání.

64. Žalovaný v řízení zůstal zcela pasivní, nevyjádřila se ke svým majetkovým poměrům ani ke svým možnostem hradit dlužnou částku. Mezi účastníky tak nevznikl „spor” ve smyslu § 87 odst. 2 ZoSÚ o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele. Za takových okolností soud postupuje výhradně podle kritéria uvedeného v § 87 odst. 1 ZoSŰ (srov. článek [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem] v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221).

65. Podle judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) platí, že pokud žalovaný zůstane v řízení pasivní a soud rozhoduje jen podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, pak rozsudek, kterým soud stanoví lhůtu k plnění, má konstitutivní povahu teprve jím je stanovena splatnost dlužné jistiny. Z toho vyplývá, že žalovaný se do vyhlášení rozsudku nemohla ocitnout v prodlení s plněním a nárok na úrok z prodlení může vzniknout až po marném uplynutí lhůty stanovené tímto rozsudkem.

66. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z., ten nemohl být žalobkyni přiznán za vymezené období do zaplacení ani z přisouzené částky, neboť splatnost zbývající části jistiny u neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru doposud nenastala.

67. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavil, nemohl vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je povinna tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ve věci netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech, příjmech či výdajích, na základě čehož by bylo možné konkretizovat „dobu přiměřenou jeho možnostem” ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud proto nemá dostatečný skutkový podklad pro přesné určení doby, která by byla přiměřená aktuálním možnostem žalované. Za této situace soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. obecnou procesní lhůtu tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v níž je žalovaný povinen dlužnou jistinu uhradit. V běžných případech (u deklaratorních rozsudků) procesní lhůta podle § 160 o.s.ř. nemá vliv na hmotněprávní splatnost, která již nastala dříve. V případě rozhodování podle § 87 odst. 1 ZoSÚ má však rozsudek konstitutivní charakter a teprve jím se stanovuje hmotněprávní splatnost. Hmotněprávní splatnost dlužné jistiny proto nastává až uplynutím lhůty stanovené tímto rozsudkem.

68. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 929,81 Kč, přičemž tato částka představuje 27,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 268 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 690,64 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 190 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 300 Kč ve výši 2 583 Kč.