28 C 30/2022-129

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem [celé jméno řešitele] v právní věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozena dne [datum], bytem [adresa žalobkyně], právně zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa žalované], proti; žalovanému: za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: ; [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa], [pojišťovna], [IČO], se sídlem [adresa], právně zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa], o zaplacení částky 26 499 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 699 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 13. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 33 009 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 25. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 26 499 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od 13. 4. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že ve vlastnictví žalovaného je mimo jiné pozemek parc. [číslo] v katastrálním území České Budějovice 7 (ostatní komunikace/ostatní plocha), jedná se o ulici [ulice] v [obec], a to o místní komunikaci III. třídy, jejíž součástí je také chodník. Dne 7. 4. 2021 v době okolo 12:30 hodin žalobkyně při chůzi po tomto chodníku před domem [adresa] upadla a v důsledku pádu na zem utrpěla úraz a vznikla jí věcná škoda, přičemž příčinou jejího pádu byl podle jejího názoru špatný stav chodníku. Vznik újmy oznámila žalovanému a uplatnila u něj nárok na náhradu škody. Žalovaný odkázal žalobkyni na svého pojišťovacího makléře, a to společnost [právnická osoba], kde o náhradu škody požádala podáním ze dne 13. 4. 2021. Žalovaný se uvedené společnosti ke své odpovědnosti vyjádřil dopisem ze dne 4. 6. 2021, ve kterém svoji odpovědnost za vznik škody uznal. Žalovaný má pojištění odpovědnosti sjednáno u [pojišťovna], která nárok žalobkyně na náhradu škody odmítla dopisem ze dne 15. 6. 2022 jako nedůvodný, přičemž odpovědnost žalovaného posoudila pouze podle zákona o pozemních komunikacích, ale obecnou odpovědností žalovaného se vůbec nezabývala. S takovým vyřízením úrazu, újmy na zdraví a věcné škody a s takovým přístupem k odpovědnosti žalovaného žalobkyně nesouhlasila, je to názoru, že za její pád a následné zranění nese odpovědnost žalovaný, a proto se na žalovaného obrátila prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 22. 9. 2021, kterým uplatnila nárok na náhradu škody. Žalovaný však na tento dopis nereagoval. Žalobkyně se domnívá, že odpovědnost žalovaného může být dána buď objektivní a vycházet ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, anebo může být dána odpovědnost za zavinění pro porušení obecné prevenční povinnosti předcházet škodám podle občanského zákoníku. Žalobkyně odkazuje na ust. § 27 odst. 3 silničního zákona a dále na ust. § 26 odst. 2 silničního zákona. Žalobkyně upozorňuje, že stav chodníku v místě jejího pádu bezpečný pohyb chodců neumožňoval, což je potvrzováno i vyjádřením žalovaného ze dne 4. 6. 2021. Žalobkyně se proto domnívá, že v tomto případě se jedná o objektivní odpovědnost žalovaného za škodu podle silničního zákona. V úvahu však připadá též obecná odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu v důsledku porušení prevenční povinnosti, a to podle ust. § 2900 OZ. Žalovaný o závadě ve schůdnosti předmětného chodníku věděl, neučinil však nic pro to, aby k újmě na zdraví žalobkyně nedošlo. Při pádu žalobkyně utrpěla úraz, a to zlomeninu levé ruky, prokousnutí rtu, zaražení zubu a zranění v obličeji. V důsledku úrazu došlo k ušpinění oblečení od krve. Celkem žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody ve výši 26 499 Kč, která se skládá z věcné škody ve výši 1 249 Kč, bolestného ve výši 21 367 Kč, ztížení společenského uplatnění, které zatím nebylo vyčísleno, nákladů léčení a léků (léčení dosud nebylo ukončeno) ve výši 2 083 Kč a nákladů na uplatnění nároku ve výši 1 800 Kč. Jde-li o věcnou škodu, žalobkyně si při pádu a následném krvácení ze rtu, úst a tváře poničila kabát krví, načež skvrny od krve již nešly vyčistit ani při opakovaném čištění v čistírně. Jednalo se o oranžové paleto [značka automobilu] [anonymizováno] [příjmení], za jehož zničení požaduje náhradu 1 000 Kč s tím, že ocenění či zjišťování výše škody by převýšilo žalobkyní uplatňovaný požadavek. Za neúspěšné vyčištění kabátu zaplatila žalobkyně 249 Kč. Pokud jde o bolestné, nechala jej žalobkyně vyčíslit znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, kterým bylo bolestné vyčísleno znalcem [příjmení] [příjmení] na 60 bodů, tedy ve výši 21 367 Kč. Jde-li o ztížení společenského uplatnění, není toto s ohledem na dobu úrazu a vzniku škody zatím vyčíslitelné. Dosavadní náklady na léčení a náklady na léky spočívají jednak v nákladech na ošetření ze dne 28. 6. 2021 ve výši 1 135 Kč, nákladech na vyšetření dne 14. 7. 2021 ve výši 650 Kč, nákladech za léky ze dne 8. 4. 2021 ve výši 169 Kč a nákladech za léky ze dne 12. 8. 2021 ve výši 129 Kč s tím, že s ohledem na probíhající další léčení nejsou tyto náklady konečné. Žalobkyně zároveň uplatňuje také náklady na uplatnění nároku, pokud jde o zpracování znaleckého posudku o bolestném, a to ve výši 1 800 Kč. Celkem tak uplatňuje žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu škody ve výši 26 499 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody neuznal a k odpovědnosti se nehlásí, je nucena domáhat se svého nároku na náhradu vzniklé škody podanou žalobou. Vedle zákonného nároku na náhradu škody požaduje též úrok z prodlení v jeho zákonné výši jdoucí od uplatnění nároku na náhradu škody dne 13. 4. 2021 a náhradu nákladů tohoto řízení.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včas odpor, čímž byl platební rozkaz ze zákona zrušen. V odporu ze dne 9. 2. 2022 žalovaný zejména uvedl, že je toho názoru, že není dána jeho odpovědnost k náhradě škody z důvodu závad ve schůdnosti chodníku podle ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž odkázal na právní úpravu obsaženou v ust. § 26 odst. 7 tohoto zákona, podle kterého se závadou ve schůdnosti rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Z vyjádření zástupce správce komunikace a současně i z fotografie předložené žalobkyní je zřejmé, že stav předmětné komunikace odpovídá stáří stavby a četnosti jejího užívání. Pohyb žalobkyně tak měl být přizpůsoben stavebnímu stavu komunikace, neboť uváděné místo nevybočovalo svým charakterem z celkového stavu chodníku. Jedná se o přehledný úsek bez jakýchkoliv překážek ve výhledu. Žalovaný odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které závada může nastat pouze na úseku, který se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu komunikace natolik, že její uživatel není schopen rozlišit a uzpůsobit chůzi tomuto nenadálému nebezpečí. Jde o situaci, kdy chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledek povětrnostních poměrů nemůže výskyt závady ve schůdnosti předpokládat a účinně na něj reagovat. Objektivní odpovědnost žalovaného podle zákona o pozemních komunikacích tak není dána. Současně nelze podle žalovaného připustit zaviněné porušení prevenční povinnosti vyplývající z občanského zákoníku, neboť žalovaný řádně zajišťuje péči o pozemní komunikace v jeho vlastnictví, kterou nelze posuzovat bezbřeze či dokonce absolutně. [obec] ve schůdnosti komunikace jsou žalovaným řešeny bezodkladně, celkové opravy chodníku jsou prováděny postupně dle potřeb a v závislosti na schváleném rozpočtu.

3. Žalobkyně v replice ze dne 11. 3. 2022 uvedla, že stanovisko žalovaného je pro ni překvapivé, zejména pak s ohledem na jeho sdělení ze dne 4. 6. 2021, které tvořilo přílohu žaloby. Pokud je žalovaný toho názoru, že s předmětnou komunikací bylo vše v pořádku a že za případné úrazy na chodníku zde neodpovídá, měl by poté vysvětlit, proč byl předmětný chodník, na kterém došlo k úrazu žalobkyně, v létě loňského roku opraven. Žalobkyně se může domnívat, že tím žalovaný plnil svoji prevenční povinnost předcházení škodám či odstranění závad ve schůdnosti, avšak vzhledem k jejímu úrazu tak učinil pozdě. Žalobkyně je toho názoru, že stav komunikace neumožňoval bezpečný pohyb chodců, když žalovaný zatím netvrdí a ani neprokazuje, že by nebylo v jeho možnostech tuto závadu odstranit či na ni upozornit. Žalobkyně se domnívá, že stav chodníku neodpovídá ani povinnosti žalovaného předcházení škodám a z toho důvodu na žalobě trvá.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 19. 5. 2022, ke kterému předvolal právního zástupce žalobkyně a žalovaného. Při tomto jednání se soud neúspěšně pokusil o smírné vyřešení sporu. Po zahájení jednání byly provedeny listinné důkazy předložené žalobkyní, a to informací o pozemku, kopií katastrální mapy, fotografií, žádostí o náhradu škody, sdělením, odpovědí, paragonem, příjmový pokladními doklady, účtenkou, uplatněním nároku, mapou a rovněž znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví. Při jednání byla žalobkyně vyzvána k doplnění některých tvrzení, načež uvedla, že tehdy o dlažbu zakopla pravou nohou, když došlápla svojí levou nohou do místa, kde chyběla dlažba a následně špičkou pravé boty zakopla o výškový rozdíl v povrchu chodníku. Tehdy šla ulicí [ulice] po levé straně ve směru od školy stojící na rohu ulic [ulice] a [anonymizováno] [obec], a to směrem do ulice [ulice], kde za železničním přejezdem bydlí. Ulicí [ulice] obvykle nechodí, používá ji výjimečně, když potřebuje do knihovny nebo do [příjmení], jinak chodí spíše ulicí [příjmení]. Chodník v ulici [ulice] byl v tak špatném stavu, že to chtělo jít zřejmě po silnici, ale tehdy nebyla možnost, jezdili tam pořád auta. Bylo slunečno, sucho, asi 10 stupňů, na sobě měla oranžové paleto, kalhoty a zavazovací mokasíny s pevnou špičkou. Naposledy tím místem, kde se jí to stalo, šla asi 1 měsíc před tou událostí. Po pádu se snažila kapesníkem otřít ret, zjistila, že má zaražený zub, volala na pohotovost, následně jí dělali rentgen obličeje, měla roztržený ret, který museli sešít, následně brala analgetika. V pátek zjistila, že ji pobolívá ruka, opět navštívila lékaře, ten jí udělal rentgen, nic nezjistil, následně v nemocnici udělali CT ruky a zjistili zlomeninu na třetím prstu, ruku zafixovali a nechali 6 týdnů v sádře. Navštívila náměstka primátora, který jí oznámil, že s tím nejde nic dělat, že mají daný rozpočet, že oprava v této ulici je čtvrtá v pořadí, ale že si vyžádá asi 10 milionů Kč. [obec], kde k jejímu úrazu došlo, nebylo nijak označeno. V současné době je již povrch chodníku opravený, je tam asfalt, ale oprava proběhla pouze před tím domem, kde se tehdy událost stala, jinak všude jinde zůstal původní povrch tvořený dlažbou. Žalobkyni to bylo tehdy zdůvodněno tak, že oprava se musela provést, neboť pojišťovna hrozila, že jinak zruší pojistku, že město se má starat o svůj majetek jako řádný hospodář. Když se jí to stalo, tak šla právě z knihovny, která je na náměstí Bratří Čapků. [příjmení] měla možnost projít do [příjmení] ulice, tak musí zvolit buď ulici [ulice], anebo ulici [příjmení], jinak nemá možnost železniční trať nikde blíže přejít. Z náměstí Bratří Čapků tak šla rovnou do ulice [ulice] a potom z ní zatočila do ulice [ulice]. Kdyby se chtěla tehdy dostat domů jinou cestou, tak by musela zajít až do ulice [příjmení] a celé to obejít přes druhý železniční přejezd. Kromě zranění, o kterých hovořila, tak utrpěla ještě pohmožděninu obličeje, kterou stále cítí. Má následky v tom, že nemůže dovřít levou ruku, u které došlo ke zlomenině třetího prstu. Pokud jde o příčinu toho, z jakého důvodu hůře chodí, tak trpí od dětství levostrannou hemiparézou, užívá z toho důvodu lék botulotoxin, aby lépe chodila. Nijak to s tím však nesouvisí, žádnou poruchu chůze nemá. Ohledně botulotoxinu chodí jednou za 3 měsíce na injekci, přičemž účelem její aplikace je, aby se jí uvolnily svaly, žádný jiný účel to nemá. Vylučuje, že by tehdy pád souvisel s jejím onemocněním, tehdy nezakopla levou nohou, ale zakopla pravou. Žalobkyně na výzvu soudu dále doplnila, že brýle nosí pouze na čtení, navíc je má teprve od loňského roku, takže v době, kdy se jí úraz stal, tak brýle nenosila. Jde-li o druhou stranu komunikace [ulice], tak na pravé straně v tom směru, kterým se tehdy pohybovala, tak je sice také chodník, ale lidi tam nechodí, neboť na té straně parkují auta, takže chodník je zde neschůdný jednak kvůli autům, ale také kvůli svému stavu. Žalobkyně si všimla, že stejným způsobem, jako tehdy v tom daném místě chyběla dlažba, tak chybí dlažba v té ulici i na dalších místech toho chodníku. Soud poučil účastníky o zákonné koncentraci řízení podle ust. § 118b odst. 1 věta druhá OSŘ a jednání odročil na 12. 9. 2022 za účelem provedení dalších důkazů.

5. Podáním ze dne 25. 5. 2022 oznámila vstup do řízení ve smyslu ust. § 93 OSŘ jako vedlejší účastník na straně žalované [pojišťovna], a to z důvodu právního zájmu na výsledku sporu vyplývajícího z uzavřené pojistné smlouvy pro případ odpovědnosti žalovaného za škodu či újmu s tím, že žalovaný je pro tento případ své odpovědnosti za takovou škodu či újmu u vedlejšího účastníka pojištěný.

6. V příloze přípisu ze dne 25. 5. 2022 zaslala žalobkyně jako důkaz soudu fotografii místa, kde došlo tehdy k úrazu, a to pořízenou mobilním telefonem.

7. Vedlejší účastník na straně žalovaného se ve věci vyjádřil podáním ze dne 7. 6. 2022, kdy odkázal na ust. § 27 odst. 3 Zákona o pozemních komunikacích, dále ust. § 26 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích a rovněž na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Vedlejší účastník na straně žalovaného upozorňuje, že naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu příslušného zákona, s nímž se pojí vznik objektivní odpovědnosti vlastníka chodníku (místní komunikace), bylo v minulosti shledáno např. v případě chodce, jenž utrpěl úraz při chůzi na jinak rovném chodníku zakopnutím o prorůstající kořeny stromu vysazeného na vedlejším pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1304/2006). Naopak absence závady ve schůdnosti ve smyslu příslušného zákona a z ní vyplývající objektivní odpovědnost vlastníka komunikace byla deklarována typicky v případech chodců zraněných při pádu na chodnících pokrytých souvislou vrstvou námrazy nebo sněhu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, sp. zn. 25 Cdo 1158/2013), anebo např. při pádu chodce na sice ojediněle, avšak při vynaložení obvyklé opatrnosti rozpoznatelné zledovatělé části chodníku, jíž bylo možno se vyhnout (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3701/2009). Prvek předvídatelnosti podle vedlejšího účastníka na straně žalovaného není samoúčelný, nestojí sám o sobě, nýbrž je třeba jej posuzovat v kontextu citovaného ustanovení § 26 odst. 7 silničního zákona, které směřuje k jisté objektivizaci celého systému tohoto typu odpovědnosti tím, že povinnost předvídat spojuje s pohybem přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Tento požadavek tedy logicky navazuje na pravidlo formulované v ust. § 27 odst. 1 silničního zákona, že za újmu způsobenou stavebním stavem a dopravně technickým stavem pozemních komunikací jejich vlastník nenese odpovědnost. Každý uživatel je tedy povinen respektovat při svém pohybu kvalitu a povahu komunikace. [jméno] předvídatelnosti coby definiční znak závady ve schůdnosti je pak odvozena od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, jak mu ukládá ust. § 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Požadavek, aby s obvyklou mírou opatrnosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý. [příjmení] ve schůdnosti je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). Ústavní soud se problematice odškodňování v kontextu zákona o pozemních komunikacích komplexně věnoval v nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze dne 12. 4. 2016, v němž došel mimo jiné k závěru, že domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma vznikla kvůli stavu místní komunikace, je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, tedy v rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv atd. Na druhé straně pak je nutné vyhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Z vyjádření žalovaného vyplývá, že stav předmětné komunikace odpovídal stáří výstavby a četnosti užívání, když místo pádu žalobkyně nevybočovalo svým charakterem z celkového stavu chodníku. Jedná se o přehledný úsek bez jakýchkoliv překážek ve výhledu. Žalobkyně byla znalá místních poměrů a stav chodníku jí tedy nutně byl znám. Jestliže stav chodníku v místě pádu žalobkyně nevybočoval z jeho celkového charakteru, nepředstavoval tak tento stav chodníku znak závady ve schůdnosti, jak je vymezena v citovaném ustanovení § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích a nezakládá tak odpovědnost žalovaného ve smyslu ust. § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Z pohledu vedlejšího účastníka je tak žaloba nedůvodná, a proto navrhuje její zamítnutí.

8. Žalobkyně podáním ze dne 9. 6. 2022 doplnila svá tvrzení tak, že předmětný chodník v ulici [ulice] neumožňoval bezpečný pohyb chodců, neboť tak, jak vyplývá z vyjádření žalovaného ze dne 4. 6. 2021, i přes zhoršený stavebně technický stav chodníku byl v komunikaci po zimním období neoznačený výtluk. Na stav chodníku si občané bydlící v ulici stěžovali, náhodně se dověděla o takové stížnosti MUDr. [jméno] [příjmení], bytem [adresa], kterou navrhuje vyslechnout jako svědkyni. Dále navrhuje vyslechnout jako svědka rovněž [jméno] [příjmení], a to zaměstnance Magistrátu města České Budějovice, aby se vyjádřil k otázkám stížností občanů na stav chodníku v ulici [ulice] a rovněž k tomu, proč byla příslušná část chodníku po úrazu opravena.

9. Podáním ze dne 23. 6. 2022 doplnil tvrzení žalovaný, který znovu odkázal na platnou právní úpravu. Upozornil, že závadou ve schůdnosti se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Ve vztahu k tomuto pojmu je tedy nezbytné, aby chodec tvrdil a prokazoval to, zda v předmětné době došlo k nějaké změně ve schůdnosti způsobené vnějšími vlivy, zda šlo o významnou změnu ve schůdnosti, zda byla jeho chůze obezřetná, zda respektoval stavební a dopravně technický stav chodníku, zda nemohl výskyt významné změny ve schůdnosti předpokládat a zda nemohl na nepředpokládanou významnou změnu ve schůdnosti účinně reagovat. Žalovaný má za to, že výše uvedené skutečnosti nebyly naplněny ani v jednom z uvedených bodů. Stav předmětné komunikace odpovídal stáří výstavby a četnosti jeho užívání. V místě úrazu nedošlo v daném období k významné změně ve schůdnosti, nejednalo se o ojedinělý, osamocený, lokální či překvapivý stav, stav komunikace byl totožný v celé její délce. Dle vyjádření zástupce správce komunikace, pověřeného pracovníka odboru správy veřejných statků Magistrátu města České Budějovice pro danou lokalitu, [jméno] [příjmení], nelze výtluky na předmětné komunikaci odstranit běžnou údržbou. Vzhledem k celkovému stavu dané komunikace v celé její délce a vzhledem ke stáří inženýrských sítí nacházejících se pod předmětnou komunikací je jediným možným řešením stavební úprava ulice [ulice] jako celku, která je v souladu s plánem obnovy a investic žalovaného aktualizovaného pro rok 2022 zařazena v pořadí priorit na 14. místě. V současné době žalovaný připravuje podklady pro veřejnou zakázku na vyhotovení projektové dokumentace na stavební úpravy ulice. Žalovaný závěrem doplnil, že plán je průběžně upravován v závislosti na aktuálních potřebách a schváleném rozpočtu. Žalovaný navrhl provést důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Dále žalovaný upozornil na ust. § 4 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je v souladu s § 2900 OZ každý povinen si počínat při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Na základě toho a při vědomí skutečnosti, že žalobkyně je znalá místních poměrů, je žalovaný toho názoru, že žalobkyně nepřizpůsobila svůj pohyb stavebnímu stavu chodníku. Chodec je současně povinen své chování přizpůsobit i svým schopnostem a zdravotnímu stavu. Má být v tomto smyslu předvídavý a neohrožovat svým jednáním své zdraví. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při jednání před soudem uvedla, že od dětství trpí [anonymizována dvě slova] a za účelem zlepšení chůze užívá jednou za 3 měsíce lék [anonymizováno], je žalovaný toho názoru, že žalobkyně nepřizpůsobila své chování svému zdravotnímu stavu. Vzhledem ke znalosti místních poměrů a při vědomí svého zdravotního stavu mohla žalobkyně zvolit jinou z možných cest.

10. Soud poté s ohledem na omluvu svědka za neúčast u jednání toto odročil na 17. 10. 2022. Při tomto jednání byl proveden výslech předvolané svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a jako důkaz fotografie z místa v dané komunikaci. Poté bylo jednání odročeno na 8. 12. 2022, a to za účelem provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení], který se za neúčast u jednání z důvodu nemoci omluvil. Při jednání dne 8. 12. 2022 byl proveden výslech svědka [jméno] [příjmení]. Poté bylo jednání odročeno na 6. 2. 2023, a to za účelem provedení místního šetření, přednesu závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci.

11. Podáním ze dne 10. 1. 2023 žalobkyně k výzvě soudu s upozorněním podle ust. § 118a odst. 1 OSŘ učiněné při jednání dne 8. 12. 2022 navrhla ve vztahu k tvrzené výši škody vzniklé na poškozeném kabátě postup podle ust. § 136 OSŘ, eventuálně opatřením znaleckého posudku z příslušného oboru.

12. V doplňujícím vyjádření ze dne 16. 1. 2023 se vedlejší účastník vyjádřil k výpovědi svědka [jméno] [příjmení], kdy nejdříve stručně zrekapituloval obsah jeho výpovědi a poté s odkazem na ust. § 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích a ust. § 27 odst. 3 téhož zákona uvedl, že chodcům zákon jednoznačně ukládá povinnost přizpůsobit se stavebnímu a dopravně technickému stavu chodníku, tzn. že chodci tak mají povinnost obecně usilovat o to, aby jim újma nevznikla s tím, že zároveň musí, pokud existuje více cest na totéž místo, volit ošetřenou cestu nebo tu, která se jeví jako bezpečnější, přičemž takové situaci musí rovněž přizpůsobit svou obuv. Vedlejší účastník dále upozorňuje, že soudy jsou povinny zkoumat všechny okolnosti případu, aby zjistily, nakolik chodec dostál své povinnosti předejít vzniku újmy (viz bod 96 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze dne 12. 4. 2016). Podle vedlejšího účastníka odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti, je tak spojována s takovým stavem na komunikaci, kdy významná změna ve schůdnosti komunikace, která je sice odstranitelná běžnou údržbou, avšak svým charakterem se natolik vymyká stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, že ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace, nemůže být její výskyt předpokládán a účinně na něj reagováno. [příjmení] ve schůdnosti je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám. Podle vedlejšího účastníka Ústavní soud v citovaném nálezu mimo jiné dovozuje, že domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví, je nutné se zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv atd. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Podle vedlejšího účastníka že svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] sice vyplynulo, že sice předmětné místo úrazu žalobkyně bylo nejhorší částí chodníku v ulici [ulice], ale že toto vyjádření nemůže mít zásadní význam v kontextu upřesnění daného místa, tedy nerovnosti na chodníku vzniklou odprýsknutím svrchní části dlažby představující konkrétně 3 cm výškový rozdíl oproti okolnímu stavu. Vedlejší účastník je proto přesvědčen, že 3 cm výškový rozdíl, navíc rozložený v ploše chodníku, nepředstavuje takovou změnu ve schůdnosti komunikace, aby ji bylo možné považovat za závadu ve schůdnosti, přičemž žalobkyně byla znalá místních poměrů. V závěru vedlejší účastník poukazuje na skutečnost vyplývající z lékařských zpráv, jež jsou přílohami znaleckého posudku o bolestném MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 7. 2021, z nichž vyplývá, že žalobkyni je [anonymizováno 5 slov], a proto je logické, že žalobkyně je v určité míře omezena v koordinaci pohybu, přičemž v souvislosti s tím bude i její schopnost reagovat na sebemenší nerovnost terénu jistě obtížná.

13. Z informace o pozemku vyplývá, že [územní celek] je [anonymizováno] pozemku parc. [číslo] v katastrálním území České Budějovice 7, způsob využití ostatní komunikace, druh pozemku ostatní plocha.

14. Z katastrální mapy vyplývá, že na uvedeném pozemku parc. [číslo] je komunikace [ulice].

15. Z fotografie povrchu chodníku soud zjistil, že ten je tvořený dlaždicemi, jejichž povrch je poškozený prasklinami a odprýsknutím vrchní vrstvy.

16. Z žádosti o náhradu škody ze dne 13. 4. 2021 vyplývá, že žalobkyně z důvodu úrazu ze dne 7. 4. 2021, ke kterému došlo ve 12:30 hodin v ulici [ulice] v [obec], kdy při zakopnutí o nerovnost utrpěla zlomeninu levé ruky, roztržení rtu a vylomení zubu, požádala u [právnická osoba] o náhradu škody na zdraví.

17. Ze sdělení [územní celek] ze dne 4. 6. 2021 soud zjistil, že na základě kontroly pracovníka oddělení komunikací odboru správy veřejných statků bylo potvrzeno, že v komunikaci se po zimním období nacházel výtluk, který nebyl nijak označen, přičemž žalovaný se nezříká odpovědnosti za uvedenou pojistnou událost.

18. Z odpovědi [pojišťovna], ze dne 15. 6. 2021 vyplývá, že žalobkyni na základě jejího oznámení škodné události ze dne 7. 4. 2021 s odkazem na platnou právní úpravu dle ust. § 19 odst. 1, § 26 odst. 7, § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích sděluje, že je zřejmé, že stav předmětného chodníku odpovídá svému stáří a četnosti užívání. Na chodníku nebyly zjištěny žádné závady, které by odpovídaly pojmu„ závada ve schůdnosti“, tedy takové závady, které by chodci nemohli předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu, dopravně technickému stavu, povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Závěrem vedlejší účastník na straně žalované uvádí, že z uvedených důvodů není pojištěný za takovou škodu odpovědný.

19. Z paragonu soud zjistil, že za dvě čištění kabátu, který nebylo možné vyčistit, bylo dne 17. 9. 2021 účtováno 249 Kč.

20. Ze znaleckého posudku ze dne 27. 7. 2021 soud zjistil, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ohodnotil bolestné vzniklé žalobkyni v důsledku uvedeného úrazu dne 7. 4. 2021 celkem 60 body a stanovil výši bolestného částkou 21 367 Kč.

21. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že MUDr. [příjmení] přijal od žalobkyně částku 1 135 Kč.

22. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 14. 7. 2021 vyplývá, že MUDr. [jméno] [příjmení] přijala od žalobkyně částku 650 Kč.

23. Z účtenky ze dne 8. 4. 2021 vyplývá, že v lékárně bylo zaplaceno 169 Kč.

24. Z účtenky ze dne 12. 8. 2021 vyplývá, že v lékárně bylo zaplaceno 129 Kč.

25. Z paragonu vystaveného MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že za znalecký posudek mu bylo zaplaceno 1 800 Kč.

26. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 22. 9. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 32 501 Kč zahrnující majetkovou újmu ve výši 26 499 Kč a náhradu nákladů za právní zastoupení ve výši 6 002 Kč.

27. Z mapy předmětné lokality soud zjistil trasu cesty žalobkyně z Nám. Bratří Čapků do ulice [ulice] ze dne 7. 4. 2021.

28. Z detailní fotografie povrchu chodníku vyplývá poškození dlažby odprýsknutím vrchní vrstvy dlaždic.

29. Z potvrzení o nákupu zboží ze dne 5. 1. 2022 vyplývá, že [právnická osoba] and [právnická osoba] potvrzuje, že dne 13. 4. 2016 proběhl nákup oděvu na pobočce v [obec] ve výši 999 Kč s číslem účtenky [číslo] s věrnostní kartou zaregistrovanou pod jménem [celé jméno žalobkyně].

30. Z daňového dokladu [číslo] ze dne 13. 4. 2016 vyplývá, že byl vystaven [právnická osoba] and [právnická osoba] žalobkyni jako odběrateli za nákup zboží za cenu 999 Kč.

31. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 1. 2. 2023 mimo jiné vyplývá, že v běžném terénu bez barier je žalobkyně schopna bipedální lokomoci zastat.

32. Při místním šetření dne 6. 2. 2023 bylo zjištěno, že povrch chodníku je po obou stranách na četných místech poškozený, a to jednak v důsledku nerovností položené dlažby, jednak v důsledku rozlomení některých dlaždic a také v důsledku vydrolení vrchní vrstvy některých dlaždic, přičemž současně bylo zjištěno, že jedna dlaždice není podložena a při našlápnutí se pohupuje a že poškození vykazují rovněž obrubníky a také lemy veřejného osvětlení. Z pořízené detailní fotodokumentace vyplývá, že v místech, kde byla odprýsknuta vrchní část betonové dlažby, byl naměřen výškový rozdíl 2 až 3 cm.

33. Ze svědecké výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že již od roku 2008 bydlí na adrese [adresa], což je na druhé straně komunikace, než kde došlo k úrazu žalobkyně a kde byla následně provedena oprava povrchu chodníku v úseku dlouhém asi 20 metrů, který má nyní asfaltový povrch. [příjmení] opravu v té komunikaci od roku 2008 nezaznamenala, ale je tam ještě jeden úsek chodníku, který má také hladký povrch. Důvod, proč byla oprava chodníku provedena právě v daném místě, nezná, ale podle jejího názoru je kvalita povrchu chodníků po obou stranách komunikace stejná. Jedná se o křivý povrch z dlaždic, které jsou pohyblivé a rozlámané, nedá se přes ně jezdit, a proto maminky s kočárky a staří lidé s chodítky musí chodit po silnici. Pohyblivou dlažbou má na mysli dlaždice, které pod sebou nemají souvislý podklad, a proto se po našlápnutí na ně zhoupnou. Takových dlaždic je po obou stranách komunikace více, ale jedna dlaždice, která je v rohu u školy, má výkyv asi 10 cm. Samotné se jí tam nikdy žádný úraz nestal, ale když tam jezdila s kočárkem, tak ji to trápilo a také zaznamenala, že tam padají děti, které tam zakopávají, ale s výjimkou žalobkyně, která dochází do ordinace, kde svědkyně pracuje, neví o nikom dalším, kdo by tam také řešil následky nějakého úrazu. Když se po chodníku pohybuje, takto vyžaduje, aby koukala pod nohy a dávala pozor. Není si vědoma, že by v ulici někdy bylo nějaké místo označené vlastníkem komunikace jako nebezpečné. Podle svědkyně je povrch chodníků po obou stranách komunikace téměř stejný, ale ve směru od školy směrem k železniční trati je podle jejího názoru nejdříve horší povrch na chodníku, který je po levé straně komunikace, a za ním pak zase následuje horší povrch na chodníku, který je po pravé straně komunikace, což svědkyně blíže vyznačila na č. l.

33. Úrazu žalobkyně přítomna nebyla, ale žalobkyně jí o něm později informovala. Když se svědkyně do ulice přistěhovala, tak se e-mailem dotazovala, zda se neplánuje nějaká oprava, ale tehdy to měl na starosti Ing. [příjmení] a ten jí nikdy neodpověděl. V současné době to má podle svědkyně na starosti pan [příjmení] nebo [anonymizováno], ale když se mu snažila na magistrát dovolat, tak se jí nikdy nepodařilo jej zastihnout. Když o tom mluvila s nějakou paní z magistrátu, tak jí bylo řečeno, že nyní se v ulici žádná oprava neplánuje, že přednost má oprava v ulici vedoucí od Náměstí Bratří Čapků ke Gamatexu, která je v podobném stavu jako ulice [ulice]. Pokud by sama měla volit cestu z knihovny, která je na Lidické třídě, a šla by do ulice [ulice], tak by šla přes Náměstí Bratří Čapků a pak ulicí [ulice] do ulice [ulice].

34. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od 2. 1. 2014 pracuje na Magistrátu města České Budějovice, kde je od počátku odpovědný za kontrolu a zajišťování oprav komunikací a chodníků v katastrálním území České Budějovice 6 a 7. V roce 2022 byla v ulici [ulice] provedena částečná oprava chodníku, a to té nejhorší části s tím, že celková oprava by měla být provedena v rámci komplexní rekonstrukce komunikace, která bude provedena asi začátkem roku 2024. Částečná oprava byla provedena v předmětném úseku o délce asi 20 až 30 metrů o který se v tomto řízení jedná, přičemž původní betonové dlaždice byly v celé šíři chodníku nahrazeny asfaltovým povrchem. Důvodem této opravy byla událost, která se stala žalobkyni. Chodník v ul. [ulice] nebyl nikdy v žádném jiném místě opravován. Za dobu působení svědka na magistrátu došlo asi ve třech nebo čtyřech případech ke vznesení dotazu, zda a kdy bude chodník opravován. Důvodem těchto dotazů bylo to, že povrch chodníku vykazoval nerovnosti. Pravidelné preventivní prohlídky stavu komunikací se provádí 1x měsíčně v souladu s prováděcí vyhláškou k zákonu o pozemních komunikacích, přičemž svědek prohlídky s touto četností provádí a i na jaře roku 2021 tyto prohlídky uskutečnil, ale neumí odpovědět na otázku, zda na jaře roku 2021 byla zjištěna závada ve schůdnosti chodníku a ani nedokáže odpovědět na otázku, zda věděl či nevěděl o tom, že na povrchu chybí kus dlaždice a že tam je v nějakém místě výtluk. Důvod, proč se částečná oprava chodníku neprovedla dříve, byla úspora nákladů, neboť se připravuje komplexní oprava komunikace včetně opravy sítí včetně přípojek. O komplexní opravě se uvažovalo již v roce 2008, ale poté byla odložena. O provedení částečné opravy se uvažovalo již v roce 2019 a 2020, ale kvůli nákladům se od jejího provedení upustilo. Částečná oprava si nakonec vyžádala náklady ve výši 400 000 Kč a město k ní donutil až úraz žalobkyně. Pokud jde o stav chodníku, který je zachycený na fotografii založené na č.l. 47, tak o tom věděl již od svého nástupu na magistrát, neboť ten chodník takto vypadal již v roce 2014 [obec] nebylo viditelně označeno z důvodu, že tam nebyla díra, která se takto označuje. O částečné opravě předmětné části chodníku rozhodl svědek osobně, svého nadřízeného o úrazu žalobkyně a o záměru provést částečnou opravu pouze informoval. V roce 2020 však o neprovedení částečné opravy rozhodl jeho tehdejší nadřízený. Ke srovnání stavu chodníku se stavem povrchů v ostatních ulicích svědek uvedl, že někde je to lepší a někde podobné, např. v ulici [anonymizováno]. [příjmení] je chodník v podstatě v tom samém stavu. K rozporu ohledně existence výtluku mezi svojí výpovědí a obsahem listiny na č. l. 10 svědek uvedl, že výraz„ výtluk“ je v této listině použit nevhodně. K výškovému rozdílu v povrchu chodníku zachycenému na fotografii na č. l. 47 svědek uvedl, že síla betonové dlažby činí celkem 6 cm a že zde odprýsknutá vrstva dlažby měla za následek výškový rozdíl v povrchu asi cca 3 cm. Pokud porovná povrch chodníku po obou stranách komunikace v ul. [ulice], tak jejich stav je podobný s tím, že na protější straně nebylo to zasažené místo, je v lepším stavu, než byl chodník v místě před tou opravou.

35. V rámci závěrečného návrhu žalobkyně zejména uvedla, že její pád na chodníku byl v důsledku jeho špatného stavu. Žalovaný sice nejprve odpovědnost uznával, ale později tzv. otočil a vinu popřel, nicméně v krátké době po úrazu provedl v místě pádu opravu předmětné části chodníku. Podle žalobkyně je nutné posoudit, zda její úraz byl způsoben nenadálou a nepředvídatelnou závadou ve schůdnosti, čemuž nasvědčuje i vyjádření žalovaného ze dne 4. 6. 2021, ve kterém uvedl, že bylo potvrzeno, že v komunikaci se po zimním období nacházel výtluk, který nebyl nijak označen. Žalobkyně má za to, že za takové situace je dána povinnost žalovaného nahradit jí škodu podle ust. § 27 odst. 3 silničního zákona, pokud žalovaný neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit. Vzhledem k tomu, že k odstranění závady došlo krátce po úrazu, je pak zřejmé, že v mezích jeho možností bylo tuto závadu odstranit. Pokud by soud došel k závěru, že nešlo o nenadálou a nepředvídatelnou závadu ve schůdnosti, z možné uplatnitelnosti občanského zákoníku v případech, v nichž není dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle silničního zákona, se chodci mohou domoci náhrady i v případě předvídatelných závad, vzniklých protiprávním jednáním či opomenutím vlastníka komunikace (viz rozhodnutí NS sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). Podle žalobkyně je nutné se při posouzení odpovědnosti žalovaného zabývat posouzením řádného plnění povinností vlastníka komunikace udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2853/2021 ze dne 16. 6. 2022, přičemž není přitom rozhodné, v jakém odpovědnostním režimu z hlediska podústavního práva posouzení věci proběhne. Závěrem žalobkyně uvedla, že je toho názoru, že žaloba je důvodná, že žalovaný za škodu, která jí vznikla, odpovídá, a že je na místě, aby mu bylo uloženo tuto škodu uhradit, přičemž zároveň vyčíslila náklady řízení vynaložených na právní zastoupení advokátem v celkové výši 33 009 Kč.

36. Žalovaný v rámci závěrečného návrhu uvedl, že chodník v ulici [ulice] je v celém svém povrchu v obdobném stavu, který vyplývá z různorodosti jeho povrchu a který nevykazuje závady ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný má za to, že při přizpůsobení se stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu chodník umožňuje bezpečnou chůzi a že jeho povrch nepředstavuje nenadálou a nepředvídatelnou změnu. Žalovaný kontroluje a udržuje stav komunikací, jak mu ukládá zákon, ale tuto povinnost nelze chápat bezbřeze. Žalovaný zde naopak vidí spoluzavinění žalobkyně, která byla znalá místních poměrů, stav chodníku jí byl tudíž znám a mohla tak zvolit chodník po druhé straně komunikace, případně mohla zvolit komunikaci [ulice], která je rovnoběžná s ulicí [ulice]. Žalovaný upozornil na to, že žalobkyně má pohybový problém, má levostrannou hemiparézu, dochází na pravidelné injekce a je otázkou, jaká doba tehdy uplynula od aplikace injekce. Podle žalovaného se žalobkyně nechovala tak, aby úrazu předešla, a proto žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

37. Vedlejší účastník na straně žalované v závěrečném návrhu shrnul možnost posouzení nároku žalobkyně jak podle silničního zákona, tak podle občanského zákoníku. Uvedl, že předpokladem odpovědnosti podle silničního zákona je, aby chodník vykazoval tzv. závadu ve schůdnosti, tzn. aby taková závada byla tak nenadálá a nepředvídatelná, aby chodec s ohledem na ostatní stav chodníku již nebyl schopen na to přiměřeným způsobem reagovat. Podle názoru vedlejšího účastníka z provedeného místního šetření vyplynulo, že chodník takovou závadu ve schůdnosti nevykazoval, neboť dané místo, kde k úrazu došlo, se svým stavem ostatnímu stavu pozemní komunikace nevymykalo. [příjmení] má povinnost udržovat chodník a komunikaci ve stavu schůdném, avšak pro pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace. Stav chodníku je přiměřený jeho stáří a stupni opotřebení. Vedlejší účastník znovu s poukazem na ustálenou judikaturu uvedl, že soud má posuzovat, zda se chodec choval přiměřeně, zda zvolil bezpečnou cestu, jakou zvolil obuv nebo zda zvolil bezpečné tempo chůze, přičemž se jedná jen o příkladný výčet těch povinností, které jsou na straně uživatele komunikace. V daném případě mohla žalobkyně zvolit jinou cestu, ale neučinila tak. Navíc bylo zjištěno, že žalobkyně trpí levostrannou hemiparézou obou končetin, což představuje určité pohybové omezení žalobkyně v koordinaci jejího pohybu. Vedlejší účastník má za to, že objektivní odpovědnost žalovaného zde není dána, neboť nebyla splněna podmínka existence závady ve schůdnosti chodníku podle silničního zákona a navíc žalobkyně nezvolila jinou, bezpečnější cestu. K obecné odpovědnosti podle občanského zákoníku vedlejší účastník uvedl, že ji nelze chápat absolutně a zcela bez omezení. Je nutné vždy posuzovat povinnosti vlastníka komunikace v relaci k ekonomickému ratiu, tzn. zda by provedení opravy povrchu chodníku bylo účelné, přičemž z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že kompletní rekonstrukce povrchu chodníku by si vyžádala milionové náklady. Podle názoru vedlejšího účastníka není možné, aby vlastník vykonával prevenci jakýmkoliv způsobem. Podle názoru vedlejšího účastníka je namístě posoudit i spoluzavinění žalobkyně, která znala místní poměry a mohla zvolit jinou cestu, ale přesto tak neučinila, přičemž také mohla přizpůsobit chůzi stavu chodníku, aby nemuselo k úrazu dojít. Jde-li o značení toho místa, tak je otázkou, jaký způsob označení by vlastník komunikace měl zvolit, když bylo zjištěno, že stav toho chodníku byl všude obdobný, proto jediným účelným řešením je rekonstrukce chodníku. Podle názoru vedlejšího účastníka je namístě posoudit spoluzavinění žalobkyně ze 100 % a žalobu jako nedůvodnou zamítnout s tím, aby vedlejšímu účastníkovi na straně žalované byla přiznána náhrada nákladů tohoto řízení.

38. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

39. Dne 7. 4. 2021 v době okolo 12:30 hodin žalobkyně při chůzi po chodníku při levé straně komunikace v ul. [ulice] v [obec], a to ve směru od Náměstí Bratří Čapků do ulice [ulice], zakopla před domem [adresa] v ul. [ulice] pravou nohou o výškový rozdíl v povrchové vrstvě chodníku vzniklý v důsledku výtluku, upadla a v důsledku pádu na zem utrpěla úraz, a to zlomeninu levé ruky, prokousnutí rtu, zaražení zubu a zranění v obličeji. V důsledku úrazu došlo k ušpinění oblečení od krve. Jako příčina pádu žalobkyně byl zjištěn špatný stav chodníku. Vznik újmy žalobkyně oznámila žalovanému a dne 13. 4. 2021 u něj uplatnila nárok na náhradu škody. Po negativním stanovisku pojišťovny žalovaného se žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce opětovně obrátila na žalovaného výzvou ze dne 22. 9. 2021 k zaplacení náhrady vzniklé škody a nákladů vynaložených za právní zastoupení. Žalobkyně v důsledku pádu utrpěla ránu rtu, povrchní poranění očního víčka a periokulární krajiny, ztrátu zubu a zlomeninu kosti záprstní úplnou bez dislokace. Znaleckým posudkem bylo provedeno hodnocení bolestného dle metodiky NS k ust. § 2958 OZ, které bylo vyčísleno na celkem 60 bodů a stanoveno ve výši 21 367 Kč. Z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně si v důsledku krvácení zničila kabát, který zakoupila dne 13. 4. 2016 za částku 999 Kč a za jehož neúspěšné čištění zaplatila částku 249 Kč. Žalobkyně zaplatila za ošetření dne 28. 6. 2021 částku 1 135 Kč a za vyšetření dne 14. 7. 2021 částku 650 Kč. Za léky žalobkyně vynaložila dne 8. 4. 2021 částku 169 Kč a dne 12. 8. 2021 částku 129 Kč. Za vypracování znaleckého posudku žalobkyně uhradila částku 1 800 Kč.

40. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2900 OZ. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ze žalované částky pak vyplývá z ust. § 1970 OZ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

41. Podle ust. § 2900 OZ vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

42. Podle ust. § 2911 OZ způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

43. Podle ust. § 2912 odst. 1 OZ nejedná-li škůdce tak, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Podle odst. 2 tohoto ustanovení dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplaní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.

44. Podle ust. § 2918 OZ vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

45. Podle ust. § 26 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích v zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

46. Podle ust. § 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvími.

47. Podle ust. § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

48. Podle ust. § 27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích uživatele dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací.

49. Podle ust. § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

50. Podle ust. § 136 OSŘ lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

51. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 542/2014, vyplývá, že závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.

52. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3042/2016, vyplývá, že závadami ve schůdnosti pozemní komunikace jsou myšleny takové změny nebo zhoršení schůdnosti komunikace, že chodec ani při opatrné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. Musí tedy jít o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti pozemní komunikace způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec nemůže předpokládat.

53. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, objektivní odpovědnost vlastníka místní komunikace podle ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. je spojována s takovým stavem na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti. Touto závadou se ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 13/1997 Sb. rozumí nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace způsobená vnějšími vlivy, a to změna natolik významná, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat.

54. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Přitom je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, který plyne z čl. 7 odst. 1 Listiny Tyto své závěry pak musí obecné soudy promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, jak ji upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích, v konkrétním případě. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích nemá nad rámec popsaných kritérií žádný další zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů pozemních komunikací. Tato speciální právní úprava tak činí aplikaci obecných ustanovení o odpovědnosti podle občanského zákoníku nadbytečnou.

55. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2216/2019, vyplývá, že spoluúčast poškozeného na vzniklé škodě je založena na tom, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným a v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese škodu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Moderační právo umožňuje soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat. Moderace se v případě náhrady nemajetkové újmy může uplatnit jen velmi omezeně.

56. Podle názoru soudu nelze nárok žalobkyně posoudit z hlediska objektivní odpovědnosti podle ust. § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, neboť bylo zjištěno, že výtluk, o který žalobkyně zakopla, nebyl závadou ve schůdnosti chodníku ve smyslu ust. § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. Zejména při místním šetření bylo zjištěno, že povrch chodníků po obou stranách komunikace v ulici [ulice] vykazoval dne 7. 4. 2021 s výjimkou jednoho úseku obdobné vady spočívající v prasklé betonové dlažbě, odprýsknuté její vrchní vrstvě, nerovnostech a viklajících se dlaždicích. Žalobkyně stav chodníku v ul. [ulice] znala a výtluk, ve kterém zakopla, nebyl s ohledem na obdobně špatný okolní povrch chodníku změnou v jeho schůdnosti, kterou by nemohla předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. To však neznamená, že chodníky v ulici [ulice] takové závady v té době nevykazoval a stále nevykazuje. Podle názoru soudu chodec i při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů může jen těžko předpokládat, že některá z betonových dlaždic je nestabilní a po došlápnutí na ní se pod ním zhoupne, aby na to mohl účinně reagovat. Nicméně žalobkyně tvrdila, že upadla po zakopnutí o výškový rozdíl v povrchu dlažby vytvořený chybějící dlaždicí a nikoliv v důsledku neočekávaného zhoupnutí viklající se dlažby.

57. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zakládá přísnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojena s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Požadavek předvídavosti chodce ve vztahu k celkové kvalitě komunikace se projeví jen při hodnocení povahy závady ve smyslu § 26 odst. 7 zák. o pozemních komunikacích a nemůže být zdvojován v rámci závěru s spoluzpůsobení si újmy poškozeným (§ 2918 obč. zák.); zde je možno hodnotit již jen další projevy neobezřetnosti chodce při samotném pohybu po takovém úseku komunikace, např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, způsob pohybu či ovlivnění návykovými látkami, jestliže se skutečně promítly do celkového výsledku, jímž bylo zranění po pádu chodce. Úpravou zákona o pozemních komunikacích není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Porušením zákona je v tomto smyslu především porušení povinnosti správy komunikace výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 zák. O pozemních komunikacích, tj. neplanění povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace.

58. S ohledem na ustálenou judikaturu je však na místě posoudit odpovědnost žalovaného z hlediska obecné odpovědnosti za porušení tzv. prevenční povinnosti podle ust. 2900 OZ, neboť bylo zjištěno, že žalovaný na základě pravidelných kontrol o špatném stavu chodníku věděl, ale až do úrazu žalobkyně neučinil žádné opatření, aby k takové újmě nedošlo, ačkoliv na základě posléze provedené opravy je zřejmé, že to v možnostech žalovaného bylo.

59. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že nebylo jeho povinností buď alespoň označit špatný stav povrchu chodníku, anebo provést jeho částečnou opravu. Z ust. § 2900 OZ ostatně vyplývá prevenční povinnost každého počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví nebo vlastnictví jiného. Mezi tímto porušením prevenční povinnosti ze strany žalovaného a vznikem újmy žalobkyně byla prokázána příčinná souvislost. Argumentace žalovaného o neúčelnosti částečné rekonstrukce povrchu chodníku s ohledem na plánovanou kompletní rekonstrukci komunikace včetně inženýrských sítí a přípojek účelné není za situace, kdy částečná oprava nakonec přesto provedena byla, avšak až po úrazu žalobkyně, zcela na místě. Ze svědecké výpovědi odpovědného zaměstnance žalovaného navíc vyplynulo, že povrch chodníku v ul. [ulice] je v takto špatném stavu s vědomím žalovaného již nejméně od roku 2014, aniž by žalovaný s ohledem na odloženou kompletní rekonstrukci komunikace za celou dobu přijal jakékoliv opatření, které by vzniku újmy žalobkyně předešlo. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] však soud navíc zjistil, že chodník byl ve stávajícím špatném stavu již v roce 2008. Pokud má být kompletní rekonstrukce komunikace nakonec zahájena až v roce 2024, nelze podle názoru soudu s ohledem na uplynulou dobu více než 15 let argumentovat neúčelností nákladů, které by musely být žalovaným na částečnou opravu vynaloženy. Podle ust. § 2911 OZ se předpokládá zavinění ve formě nedbalosti. Jak výše uvedeno, bylo zjištěno, že žalovaný o špatném stavu chodníku velmi dlouhou dobu věděl, ale zřejmě spoléhal, že k úrazu chodce nedojde. S ohledem na to, po jak dlouhou dobu žalovaný chodník v takovém stavu ponechal, lze jeho počínání vůči chodcům považovat za velmi lehkomyslné a takové jednání je podle názoru soudu možné označit jako nedbalé ve smyslu ust. § 2912 OZ. Pokud žalovaný své jednání odůvodňoval pouze úsporou nákladů, bylo podle názoru soudu spíše na místě provést opravu chodníku jen na jedné straně ul. [ulice] a neopravený chodník na druhé straně této komunikace odpovídajícím způsobem označit a upozornit tak chodce na nebezpečí úrazu při jeho použití, než tolik let ponechat chodníky po obou stranách v takto nebezpečném stavu, a to s vědomím, že chodník jistě používají i starší nebo zdravotně postižené osoby, které s chůzí skutečně mohou mít potíže.

60. Ačkoliv bylo žalovaným argumentováno spoluzaviněním žalobkyně, a to ze strany vedlejšího účastníka dokonce ze 100 %, soud takové spoluzavinění z provedených důkazů nezjistil. Účast poškozeného na vzniku škody ve smyslu ust. § 2918 OZ lze dovodit jen tehdy, je-li jednání poškozeného jednou z příčin škody. Zde tedy půjde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním žalobkyně a žalovaného, přičemž je nutné vycházet z míry účasti každého z nich a zvážit veškeré příčiny, které vedly k újmě, a u obou lze vzít v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Žalobkyně v rámci doplnění tvrzení vysvětlila, z jakého důvodu tehdy zvolila pro cestu do svého bydliště právě trasu vedoucí ul. [ulice], ostatně z mapy bylo zjištěno, že žalobkyně by s ohledem na železniční trať a celkem pouze dva železniční přejezdy v této lokalitě jinak musela zvolit cestu nepoměrně delší, a to ulicí [ulice]. Pokud žalovaný argumentoval, že žalobkyně měla zvolit cestu bezpečnější, pak netvrdil a ani neprokazoval, která jiná cesta, jež by pro žalobkyni z hlediska jejího bydliště přicházela v úvahu, měla bezpečnější povrch. Žalovaný ani vedlejší účastník s takovým tvrzením a návrhem na dokazování nepřišli ani ve vztahu k ulici [ulice]. Žalovaný ani vedlejší účastník nic netvrdili a neprokazovali ani ohledně stavu chodníků v přilehlých ulicích [ulice], [ulice], [ulice] a [ulice], kudy by bylo možné předmětné nebezpečné místo v ul. [ulice] eventuálně obejít. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že opravy komunikací jsou prováděny podle priorit daných i stupněm poškození jejich povrchu, přičemž vyšlo najevo, že i další komunikace v okolí ul. [ulice] vykazují podobně neuspokojivý stav povrchu. Bylo tedy na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, která konkrétní jiná a bezpečnější varianta trasy se žalobkyni směrem k jejímu bydlišti tehdy nabízela, avšak žalovaný ani vedlejší účastník s žádným takovým tvrzením ani návrhem na dokazování nepřišli. I kdyby žalobkyně tehdy použila chodník na druhé straně ul. [ulice], nelze uzavřít, že by tím zvolila cestu bezpečnější, neboť i tam je povrch v obdobném stavu a nelze vyloučit došlápnutí do výtluku nebo na viklající se dlažbu. Soud nezjistil, že by žalobkyně zvolila nevhodnou obuv či nepřiměřené tempo chůze, ostatně nic takového netvrdil ani žalovaný. Žalobkyně v rámci doplnění tvrzení na výzvu soudu sice uvedla, že nosí brýle, avšak současně sdělila, že pouze na čtení, přičemž v době, kdy se jí úraz stal, je ještě nenosila. Nebylo zjištěno a ani nikdo netvrdil, že by žalobkyně tehdy byla pod vlivem návykových látek. K výzvě soudu se žalobkyně vyjádřila ke svému zdravotnímu stavu, neboť již při vstupu účastníků do jednací síně soud zaznamenal drobnou odlišnost ve stylu chůze žalobkyně, nicméně žalobkyně v rámci doplnění tvrzení tehdy vysvětlila, že její zdravotní stav její schopnost chůze nijak neovlivňuje, byť současně také uvedla, že již od [anonymizováno] trpí [anonymizována dvě slova] a užívá z toho důvodu [anonymizována dvě slova] 3 [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], aby se jí uvolnily svaly a lépe chodila, nicméně podle žalobkyně s tím její pád nesouvisel, neboť tehdy nezakopla levou, ale pravou nohou. Žalobkyně ostatně soudu také předložila lékařskou zprávu, ze které vyplývá, že je v běžném terénu bez barier schopna bipedální lokomoci zastat. Žalovaný a vedlejší účastník v tomto směru pouze vznesli pochybnost o pohybových schopnostech žalobkyně, avšak žádná konkrétní tvrzení neuvedli a důkazní návrhy soudu také neoznačili. Z detailní fotografie místa, kde k úrazu žalobkyně došlo, a to na č. l. 8 a č. l. 47, je zřejmé, že se skutečně jednalo o úsek, kde byl povrch chodníku nejvíce poškozený a že výtluky zde byly po celé šíři chodníku. Zda v místě, kam žalobkyně před zakopnutím došlápla, chyběla pouze vrchní část dlažby a případně v jaké síle, již s ohledem na provedenou částečnou opravu zjistit nelze a ani z detailní fotografie to nelze přesně určit, nicméně v porovnání s výtluky, u kterých soud při místním šetření výškový rozdíl změřil, se na této detailní fotografii jeví výškový rozdíl o něco větší. Z fotografie na č. l. 47 je však zároveň také dobře patrné, že dlažba v okolí těchto poměrně hlubokých výtluků není vůbec v rovině a že možnost klopýtnutí chodce o některou z těchto nerovností v povrchu chodníku zde lze poměrně snadno připustit, a to i při obezřetné chůzi za denního světla a při příznivých povětrnostních podmínkách. Pokud žalovaný ve sdělení ze dne 4. 6. 2021 mimo jiné uvedl, že se mělo jednat o výtluk, který se v komunikaci nacházel po zimním období, lze připustit i tu možnost, že se během zimního období mohl výtluk více prohloubit a že žalobkyně v důsledku toho o takto zvýšenou nerovnost zakopla, nicméně příčinou jejího pádu bylo podle názoru soudu porušení prevenční povinnosti ze strany žalovaného, tedy neprovedení opravy povrchu chodníku, resp. viditelné neoznačení pro chodce nebezpečného úseku chodníku. K tíži žalobkyně lze s ohledem na shora uvedené přičítat pouze to, že po došlápnutí do jednoho z výtluků nesprávně odhadla výšku nerovnosti a při nakročení nedostatečně zvedla pravou nohu. Podle názoru soudu se však jedná o okolnost, která se na vzniku škody podílela zanedbatelným způsobem, a proto soud škodu mezi žalobkyni a žalovaného nerozdělil. V daném místě, kde k pádu a k úrazu žalobkyně došlo, totiž podle zmíněné detailní fotografie nebyl souvislý úsek, který by chodec při chůzi ve směru, kterým se tehdy žalobkyně pohybovala, mohl zvolit, aniž by nebyl opakovaně nucen došlápnout na nerovný povrch. Za situace, kdy žalovaný o nebezpečném místě několik let věděl, aniž by jej opravil nebo označil, nelze na úrazu, který se v příčinné souvislosti s tímto porušením prevenční povinnosti žalovaného stal, shledat podíl žalobkyně na vzniklé újmě. Podle názoru soudu nelze po chodcích spravedlivě požadovat, aby byli natolik zdatní, že takto značně poškozený úsek chodníku zvládnou projít tak, aby i při náležité opatrnosti o žádnou z nerovností nikdy nezakopli. Ostatně z toho důvodu zřejmě také došlo k částečné opravě, neboť žalovaný si nebezpečí pro chodce a riziko vzniku další újmy dodatečně uvědomil.

61. Vzhledem k tomu, že co do částky 25 699 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od 13. 4. 2021 do zaplacení byla žaloba shledána důvodnou a že žalovaný neuvedl žádná tvrzení a neoznačil žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že žalovanou částku byť alespoň zčásti uhradil, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

62. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to s odůvodněním, že soud věcnou škodu vzniklou na zakrváceném ošacení žalobkyně určil volnou úvahou podle ust. § 136 OSŘ toliko ve výši 200 Kč, a to s ohledem na stáří paleta žalobkyně, přičemž soud takto posoudil škodu volnou úvahou z důvodu, že zjištění výše škody znaleckým posudkem by bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi, které soud spatřuje v tom, že náklady na vypracování znaleckého posudku by zcela jistě převýšily obvyklou hodnotu poškozeného ošacení žalobkyně.

63. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 3 OSŘ ve spojení s ust. § 142a odst. 1 OSŘ, neboť žalobkyni měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal vůči žalované právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Výše náhrady nákladů je dána jednak odměnou za právní zastoupení advokátem podle ust. § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 2 180 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 23 980 Kč za 11 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu, porada s klientkou přesahující 1 hodinu dne 9. 6. 2022, po které následoval důkazní návrh, účast při jednání dne 19. 5. 2022, 17. 10. 2022, 8. 12. 2022 a 6. 2. 2023, účast při místním šetření dne 6. 2. 2023 a sepis závěrečného vyjádření, dále paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 3 300 Kč za 11 úkonů právní služby, podle ust. § 137 odst. 3 OSŘ bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalobkyni vůči žalovanému 21 % DPH, celkem tak bylo žalobkyni vůči žalovanému přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 33 009 Kč včetně 21 % DPH. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 OSŘ podle ust. § 149 odst. 1 OSŘ bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení