28 C 30/2023-94

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 90 947,90 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ročně od [datum] do [datum] z částky 90 947,90 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 930 192,50 Kč s příslušenstvím a příslušenství za dobu od [datum] do [datum] z částky 90 947,90 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4 245 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 102 140,41 Kč, jakožto náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu a částky 919 000 Kč, jakožto nemajetkové újmy, to vše v souvislosti s nezákonným trestným stíháním žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 40/2020. Žalobce uvedl, že proti němu bylo na základě usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality ze dne [datum], čj. KRPS [číslo] zahájeno trestní stíhání pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Následně po podání obžaloby byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.2.2022, čj. 9 To 16/2022-563 obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu, kdy odvolací soud, rozsudek soudu I. stupně, tj. Okresního soudu v Kladně ze dne 19.10.2021, čj. 2 T 40/2020-525 zrušil a sám ve věci rozhodl. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním zvolil právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], která ve věci vykonala celkem 26 úkonů právní služby á 2 300 Kč, 8 úkonů právní služby á 1 150 Kč, s přináležejícím režijním paušálem za 34 úkonů právní služby, promeškaným časem a cestovným, celkem ve výši 102 140,41 Kč včetně DPH. Žalobce současně nárokuje nemajetkovou újmu, která mu v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání vznikla, neboť trestní stíhání zasáhlo do jeho osobního a rodinného života a rovněž mělo negativní dopad na psychiku žalobce. Žalobce předběžně své nároky uplatnil u žalované dne [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 1 021 140,41 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 40/2020, a to dne [datum]. Žalovaná po projednání uvedené žádosti dospěla k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci na nákladech vynaložených na obhajobu hradila částku ve výši 90 947,90 Kč. Zbytek nároku žalovaná neshledala jako opodstatněným, obdobně pak nárok na nemajetkovou újmu. Dále žalovaná nesporovala průběh trestního řízení, jak žalobce vylíčil ve své žalobě s tím, že uvedené řízení pravomocně skončilo dne [datum] na základě zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum]. Stran úkonů právní služby žalovaná souhlasila s jejich provedením, sazbou mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 10 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 7 bodu 5 citované vyhlášky, vyjma úkonů právní služby, které žalovaná hradila buď v nižší sazbě, nebo je nehradila vůbec. Jednalo se o následující úkony: nahlédnutí do spisového materiálu dne [datum], tento žalovaná hodnotila v rámci úkonu právní služby převzetí a příprava zastoupení, úkon ze dne [datum] – návrh na předběžné projednání obžaloby, zde žalovaná hradila odměnu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 1, písm. d), úkony ze dne [datum] a ze dne [datum] označené jako blanketní odvolání a rovněž tak doplnění odvolání ze dne [datum], přičemž tyto všechny žalovaná podřadila pod úkon právní služby v podobě podání odvolání a naposledy úkon ze dne [datum] označený jako žádost o poskytnutí CD, žalovaná nehradila, neboť tento nelze podle § 11 citované vyhlášky považovat za úkon právní služby.

3. Stran nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. je promlčecí lhůta šestiměsíční a běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. V daném případě promlčecí doba počala běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nabyl právní moci, což bylo dne [datum]. Promlčecí lhůta proto žalobci běžela ode dne [datum] a její běh skončil dne [datum]. Jestliže žalobce svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne [datum], byl nárok promlčený v době jeho předběžného uplatnění u žalované.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu co do částky 90 947,90 Kč představující nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu zpět, neboť žalovaná tuto částku žalobci uhradila dne [datum], postupoval soud podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil.

5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované uplatnil dne [datum], přičemž tato po jeho projednání dospěla k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a na vynaložených nákladech na obhajobu mu uhradila částku 90 947,90 Kč. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení sporné, že usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality ze dne [datum], čj. KRPS [číslo] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.2.2022, čj. 9 To 16/2022-563 obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn, kdy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně (Okresní soud v Kladně) ze dne 19.10.2021, čj. 2 T 40/2020-525 zrušil a sám ve věci rozhodl. Žalovaná rovněž nesporovala v žalobě vyjmenované úkony právní služby učiněné ze strany právní zástupkyně žalobce, kterou si v trestním řízení zvolil, co do jejich vykonání, popřípadě obsahu.

6. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 2 T 40/2020, konkrétně protokolem o veřejném jednání ze dne [datum] a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.2.2022, čj. 9 To 16/2022-563. Z těchto listin má soud za prokázané, že při veřejném zasedání konaném u Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího dne [datum] byla přítomna právní zástupkyně žalobce. Při jeho konání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. Tento rozsudek byl odvolacím soudem v jednací síni odůvodněn, tj. byly sděleny podstatné důvody, pro které byl žalobce obžaloby zproštěn. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

7. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

8. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/1990 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky řízení sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jak již bylo zmíněno výše i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. K tomuto závěru ostatně dospěla i žalovaná, když mimosoudně žalobci částečně nárok na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu hradila.

9. Vzhledem k tomu, že úkony právní služby, které žalovaná nehradila, nebyly sporné co do jejich obsahu a provedení a zůstaly sporné toliko v otázce právního posouzení, uvádí k nim soud následující: -) úkon nahlédnutí do spisového materiálu ze strany právní zástupkyně žalobce dne [datum], tento úkon právní služby byl žalovanou správně vypořádán v rámci úhrady úkonu právní služby převzetí věci a příprava zastoupení, neboť převzetí věci a příprava obhajoby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. zahrnuje samozřejmě i seznámení se s věcí jako takovou, tedy i nahlédnutí do spisového materiálu stíhané osoby. -) úkon ze dne [datum] – návrh na předběžné projednání obžaloby. Tento úkon právní služby je úkonem procesní povahy, netýkající se rozhodnutí ve věci samé, tudíž za něj v souladu s citovanou vyhláškou náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny sazby podle § 11 odst. 2 písm. a) za použití § 11 odst. 3 citované vyhlášky. Vzhledem k tomu, že žalovaná tento rozsah (tj. polovinu sazby mimosmluvní odměny) žalobci hradila, je tento úkon již vypořádán. -) úkon ze dne [datum] a ze dne [datum] – blanketní odvolání a úkon ze dne [datum] – doplnění odvolání, i zde soud podotýká, že tato podání je třeba podřadit pod úkon právní služby v podobě podání odvolání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., tudíž za celek představující podané odvolání náleží plná odměna ve výši jednoho úkonu právní služby i za tzv.„ úkony“ jako jsou blanketní odvolání a doplnění odvolání. Jinak řečeno, jedná se o jeden úkon právní služby představující ve svém souhrnu odvolání. I tento nárokovaný úkon právní služby byl ze strany žalované řádně uhrazen. -) úkon ze dne [datum] – žádost soud o CD, k danému soud uvádí, že tento úkon nelze hodnotit jako úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1, 2 citované vyhlášky a není proto opodstatněný. Soud připomíná, že i v rámci advokátní praxe se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma, resp. v rámci svých„ režijních nákladů“ a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. Kovářová, D. a kol. advokátní tarif. Odměna advokáta, komentář Wolters, Kluwer, Praha 2016, § 11).

10. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že nárok představující náhradu škody ve výši 11 192,51 Kč, jenž zůstal předmětem žaloby a představoval výše specifikované úkony právní služby, žalovaná hradila řádně a v souladu s citovanou vyhláškou a tuto částku proto soud neshledal jako opodstatněnou.

11. Vzhledem k tomu, že u nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání, vznesla žalovaná námitku promlčení, zabýval se soud z důvodu ekonomie řízení nejprve touto námitkou. K problematice promlčení soud obecně uvádí, že ustanovení § 32 odst. 1 věta prvá zákona upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v niž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím, zatímco promlčení práva na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu či ochranném opatření, má samostatnou úpravu (§ 33). Na rozdíl od předchozí úpravy (§ 20 odst. 1 věta prvá odškodňovacího zákona), která vycházela z toho, že jediným odpovědným subjektem je stát, ustanovení § 32 odst. 1 věty první odškodňovacího zákona váže počátek běhu promlčecí lhůty kumulativně i na vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá. U nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, kde zákon vyžaduje jako podmínku odpovědnosti, aby rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno (§ 8), je počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty stanoven v návaznosti na okamžik, kdy je tato podmínka odpovědnosti splněna, tedy k okamžiku, kdy poškozenému bylo zrušovací rozhodnutí doručeno, případně oznámeno, například vyhlášením. Je tomu tak proto, aby promlčecí lhůta neběžela již před zrušením nezákonného rozhodnutí, tj. v době, kdy poškozený ještě nemůže svůj nárok uplatnit. Odpověď na otázku, kdy se rozhodnutí považuje ve vztahu k účastníku řízení (poškozenému) za doručené či oznámené, je nutné hledat v příslušných procesních předpisech (srov. např. § 52 o.s.ř. a § 62 odst. 2 ve spojení s § 130 tr. ř. či § 137 tr. ř.), může se tak uplatnit i fikce doručení. Zde již odškodňovací zákon na rozdíl od vědomosti o vzniku škody a odpovědném subjektu, neuplatňuje požadavek, aby bylo rozhodnutí doručeno (oznámeno) přímo poškozenému. Takový požadavek pak může vyplývat právě z příslušného procesního předpisu. Protože § 32 odst. 1 zákona výslovně nestanoví jako podmínku pro běh promlčecí lhůty právní moc zrušovacího rozhodnutí, je tato podmínka implicitně obsažena v § 8 zákona. Promlčecí lhůta tedy může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. V této souvislosti však nelze pominout, že právní úprava právní moci rozhodnutí se v jednotlivých procesních předpisech liší a i v jednom procesním předpise může být upravena odlišně pro různé typy rozhodnutí a procesní situace. To je třeba mít na mysli zejména v případech, kdy právní moc rozhodnutí může předcházet jeho doručení (oznámení) poškozenému (např. § 139 a § 140 tr. ř.). Pro počátek běhu promlčecí lhůty přitom musí být splněny obě podmínky. Byť § 32 odst. 1 nesvazuje počátek běhu promlčecí lhůty s okamžikem, kdy se poškozený dozví o právní moci zrušujícího rozhodnutí, mohou nastat situace, kdy se poškozený objektivně může dozvědět o právní moci rozhodnutí se značným časovým odstupem (srov. např. § 222 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže by taková okolnost měla poškozenému zabránit ve včasném uplatnění nároku u soudu, bude na soudu, aby v případě vznesené námitky promlčení s ohledem na konkrétní okolnosti případu posoudil její soulad se základními zásadami soukromého práva.

12. I u škody z trestního stíhání, které neskončilo odsuzujícím trestním rozhodnutím, posuzované podle úpravy o nezákonném rozhodnutí, se uplatní odsun běhu promlčecí subjektivní lhůty, a to k okamžiku, kdy obžalovanému (obviněnému) bylo doručeno (oznámeno) rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby, nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno, a kdy zároveň takové rozhodnutí nabylo právní moci. Taková situace však nastane jen tehdy, neměl-li poškozený možnost se o vzniku škody dozvědět dříve, než mu bylo doručeno zmíněné rozhodnutí, coby dovršení podmínek, za nichž může nárok uplatnit. Věta druhá § 32 odst. 1 zákona totiž není ustanovení speciální ve vztahu k větě první, nýbrž její modifikací, která se však neuplatní, jestliže se poškozený o vzniku škody dozvěděl teprve poté, co mu bylo doručeno zrušovací rozhodnutí. Pozdější vědomost poškozeného o vzniku škody může být založena na subjektivních důvodech, kdy škoda vznikla před doručením rozhodnutí, ale po určitou dobu o ní poškozený nevěděl, nebo na důvodech objektivních, kdy škoda vznikla i po doručení zrušovacího rozhodnutí právě zejména v takových případech, kdy se důsledky vydaného rozhodnutí objevily později, a újma vznikla nebo pokračovala i poté, co bylo toto rozhodnutí odstraněno, by bylo v rozporu jak s logikou věci, tak s ustálenou judikaturou ve srovnatelných případech obecné odpovědnosti, kdy by subjektivní promlčecí lhůta počala běžet dříve, než vůbec škoda vznikla. Ostatně dozvědět se o tom, že mu škoda vznikla, může poškozený teprve poté, co taková újma nastala. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě (§ 32 odst. 3 zákona). Rozlišuje se přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá třetí a § 22 odst. 1 věta druhá a třetí) od nároku ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy, kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, nikoliv od vědomosti samotné okolnosti tento důsledek vyvolávající. V případě nezákonného rozhodnutí se i v tomto případě uplatní kumulativní podmínka vyplývající z § 8 tj. pravomocné zrušení rozhodnutí pro nezákonnost (viz komentář k ustanovení § 32 zákona, www. Beck-online.cz). V judikatuře není žádných pochyb o tom, že poškozenému vzniká nemajetková újma již v průběhu trestního řízení. Pro počátek běhu 6 měsíční promlčecí lhůty podle citovaného ustanovení, je pak v případech, kdy je poškozený zproštěn obžaloby rozhodným okamžikem právní moc osvobozujícího rozsudku. Není-li proti tomuto rozsudku přípustné odvolání, nastává již vyhlášením tohoto rozsudku a pozdější doručení písemného vyhotovení zprošťujícího rozsudku proto nemá z hlediska promlčecí lhůty žádné účinky (viz rozsudky Nejvyššího soudu z 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, z 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012, z 28. 2, 2019 sp. zn. 30 Cdo 4272/2017 či usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2019, sp. zn. II ÚS 606/17).

13. Pokud tedy v případě žalobce byl zprošťující rozsudek odvolacího soudu vyhlášen v přítomnosti jeho právní zástupkyně dne [datum] a současně při tomto veřejném zasedání byly soudem sděleny podstatné důvody jeho rozhodnutí, je třeba v souladu s citovanou judikaturou vycházet z počátku běhu promlčecí doby dnem následujícím po právní moci zprošťujícího rozsudku. Pokud žalobce argumentoval tím, že soud své rozhodnutí neodůvodnil, neboť od přerušení jednání za účelem porady senátu do skončení jednání byla doba toliko 12 minut, což je doba krátká na řádné zdůvodnění vyhlášeného rozhodnutí, je jeho argumentace nepřípadná. V protokole o tomto jednání je zachyceno, že předseda senátu poskytl přítomným stručné odůvodnění vyhlášeného rozhodnutí, bylo proto prokázáno, že odůvodnění se žalobci (prostřednictvím jeho právní zástupkyně dostalo). Předseda senátu po vyhlášení rozhodnutí vždy sdělí hlavní (podstatné) důvody pro které tak rozhodl, přičemž podrobnější důvody a úvahy soudu jsou samozřejmě (i z důvodu časového) rozvedeny až v písemném vyhotovení rozhodnutí. Soud je proto závěru, že zdůvodnění uvedeného rozhodnutí (byť v řádech minut) bylo dostačující, aby právní zástupkyně žalobce, jakožto osoba práva znalá, z odůvodnění seznala, že žalobce byl obžaloby zproštěn a z jakého důvodu (že se uvedený trestný čin nestal, § 226 písm. c) tr. ř.). Podle názoru soudu proto podstatná skutečnost a informace o tom, že žalobci vznikla nemajetková újma (vycházející z nezákonného rozhodnutí), a kdo za ni odpovídá (stát) byla dána žalobci již dne [datum] v jednací síni, a to prostřednictvím jeho právní zástupkyně. Tato má pak povinnost, na základě stavovských předpisů, informovat žalobce o výsledku trestního řízení. Podle názoru soudu proto argumentace žalobce tím, že on osobně nebyl u vyhlášení zprošťujícího rozhodnutí přítomen, a že odůvodnění rozhodnutí bylo krátké, neobstojí, právě z důvodu přítomnosti jeho právní zástupkyně, jakožto profesionála v oblasti práva. Navíc soud nad rámec rozhodného podotýká, že nic nebránilo žalobci uplatnit svůj nárok u žalované ihned poté, co mu byl zprošťující rozsudek doručen v písemné podobě, pakliže potřeboval znát konkrétní a podrobné důvody jeho zproštění. Tedy minimálně i od tohoto data mohl svůj nárok předběžně v zákonem stanovené promlčecí době šesti měsíců uplatnit. Podle názoru soudu doba šesti měsíců je v uvedeném případě dostatečná a pokud počala promlčecí lhůta žalobci běžet dne [datum], uplynula k datu [datum]. Protože žalobce svůj nárok předběžně u žalované uplatnil až dne [datum], byl tento promlčen již k datu jeho předběžného uplatnění. Vzhledem k tomu, že žalovanou vznesená námitka promlčení je opodstatněná, soud se již tímto nárokem nadále nezabýval a zamítl jej také jako nedůvodný výrokem III. rozsudku.

14. Pro úplnost soud k argumentaci žalobce rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 1532/2016 dodává, že tato není přiléhavá, neboť jak vyplývá ze zmíněného nálezu, byla při vyhlášení zprošťujícího rozsudku přítomna stěžovatelka a ze strany soudu nebylo poskytnuto žádné odůvodnění rozhodnutí. Také předmětný rozsudek byl stěžovatelce doručen až 8 měsíců po jeho vyhlášení a tato se s důvody svého zproštění mohla reálně seznámit až po uplynutí zákonné 6 měsíční promlčecí doby. Proto byla žalovanou vznesená námitka promlčení Ústavním soudem posouzená jako rozporná s dobrými mravy. Toto však není případ žalobce, neboť, jak již soud uvedl, rozhodnutí o jeho zproštění bylo soudem stručně zdůvodněno, byla přítomna jeho právní zástupkyně jako osoba právně erudovaná a rozsudek byl žalobci doručen před uplynutím promlčecí doby, tudíž žalobce měl dostatek času svůj nárok na nemajetkovou újmu uplatnit u žalované včas.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně uznala jako důvodnou částku ve výši 90 947,90 Kč, byla povinna tuto částku žalobci uhradit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Protože žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum] a žalovaná tuto částku žalobci uhradila až dne [datum], dostala se za dobu od [datum] do [datum] do prodlení ve smyslu § 15 odst. 1 zákona a soud proto žalobci za tuto dobu přiznal příslušenství z uvedené částky.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., podle něhož byl pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení) a § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že byly předmětem řízení dva nároky – nárok na náhradu škody a nárok na náhradu nemajetkové újmy je třeba za tarifní hodnotu podle ust. § 12 odst. 3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považovat součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 102 140 Kč + u nemajetkové újmy 50 000 Kč – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 90 948 Kč (majetková škoda). V částce 11 193 Kč (majetková škoda) a v částce 50 000 Kč (nemajetková újma) byl žalobce naopak neúspěšný. Žalobce byl proto v řízení úspěšný v rozsahu 60% a žalovaná v rozsahu 40%, tudíž tato by měla žalobci nahradit 20% jeho účelně vynaložených nákladů řízení (do doby částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum], poté byl žalobce již neúspěšný). Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 4 320 Kč podle § 7, § 8 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 7 220 Kč převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]) náhrady hotových výdajů ve výši 180 Kč podle ust. § 13 odst. 1, 3 vyhlášky ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhl. (3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 945 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem.

Poučení