28 C 31/2024 - 49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 47 250 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 565 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 35 685 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení 30 401,79 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně Mgr. Olgy Hudcové, advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“). Nemajetková újma měla žalobkyni vzniknout z důvodů nepřiměřené délky soudního řízení vedeného Okresním soudem ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 40/2015. Žaloba byla k Okresnímu soudu ve Vyškově podána dne 15. 2. 2015 a pravomocně bylo řízení skončeno až usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 7 C 40/2015-887, které nabylo právní moci dne 9. 3. 2023. Řízení tak trvalo 8 let a 22 dnů. Předmětem podkladového řízení byl nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny pro skryté vady na nemovité věci, kterou žalobkyně zakoupila. Soud v pokladovém řízení nejednal v přiměřených lhůtách a na těchto průtazích se žalobkyně nijak nepodílela. Další pochybení v podkladovém řízení žalobkyně spatřuje v tom, že přestože sama soudu předložila dva znalecké posudky, tak soud zadal zcela nadbytečně vyhotovení dalších čtyř, které však zodpovídaly ty samé otázky. Nemajetková újma žalobkyni vznikla zejména tím, že musela řešit havarijní stav střechy domu, a jelikož soud nerozhodl v přiměřené lhůtě, musela opravy financovat například prodejem jiné nemovité věci, kterou však nikdy prodávat nechtěla. Bez opravy byl dům v život ohrožujícím stavu, a proto tak záleželo na rychlosti rozhodnutí soudu. Řízení proto pro žalobkyni mělo zvýšený význam. K výši přiměřeného zadostiučinění žalobkyně dospěla tak, že za první dva roky řízení požaduje částku 2 x 7 500 Kč a za každý z dalších 6 let 15 000 Kč/rok. Tedy celkem 105 000 Kč. Tuto částku žalobkyně zvyšuje o 20 % právě s odkazem na shora uvedený zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Přiměřené zadostiučinění proto celkem činí 126 000 Kč. Tento svůj nárok žalobkyně předběžně uplatnila u žalované dne 2. 6. 2023. Žalovaná sice konstatovala nesprávný úřední postup, avšak žalobkyni přiznala přiměřené zadostiučinění pouze ve výši 78 750 Kč. Žalovaná částka tak představuje rozdíl mezi požadovaným přiměřeným zadostiučiněním ve výši 126 000 Kč a tím, co žalovaná žalobkyni mimosoudně plnila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně dne 2. 6. 2023 předběžně uplatnila nárok na nemajetkovou újmu ve výši 126 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 40/2015. Po projednání žádosti žalobkyně žalovaná konstatovala, že v podkladovém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 78 750 Kč. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění žalovaná vycházela ze skutečnosti, že podkladové řízení trvalo 8 let. Základní částka ve výši 105 000 Kč byla spočtena tak, že za každý rok trvání řízení náleží poškozenému obecně 15 000 Kč, tedy až na první dva roky řízení, kdy poškozenému náleží pouze polovina. Základní částku žalovaná ponížila o 25 % z důvodu, že podkladové řízení bylo zvýšeně složité ze skutkového, právního i procesního hlediska. Naopak význam řízení pro žalobkyni žalovaná vyhodnotila jako běžný a není žádného důvodu, aby bylo zadostiučinění na tomto kritériu jakkoliv navýšeno.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně u žalované uplatnila nárok na nemajetkovou újmu ve výši 126 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 40/2015. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 15. 11. 2023, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni současně přiznala zadostiučinění ve výši 78 750 Kč, které jí bylo vyplaceno.

4. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu Vyškov sp. zn. 7 C 40/2015. Z tohoto spisu má soud za prokázané, že žaloba byla k Okresnímu soudu Vyškov podána dne 15. 2. 2015, přičemž žalobkyně v řízení vystupovala v procesním postavení žalobkyně. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 171 400 Kč z titulu slevy na kupní ceně z důvodu zjištěných skrytých vad na rodinném domě. Usnesením ze dne 20. 2. 2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za návrh. Usnesením ze dne 9. 3. 2015 byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila ve věci samé. Vyjádření žalované bylo soudu doručeno dne 31. 3. 2015. Pokynem soudce ze dne 4. 2. 2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 17. 3. 2016. Dne 17. 3. 2016 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zadání vypracování znaleckého posudku. Dne 21. 4. 2016 navrhla žalobkyně spojení věcí ke společnému řízení s věcí vedenou u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 116/2015. Usnesením ze dne 20. 10. 2016 bylo spojeno řízení vedené pod sp. zn. 4 C 116/2015 a sp. zn. 7 C 40/2015 a nadále bylo vedeno pod sp. zn. 7 C 40/2015. Usnesením ze dne 27. 12. 2016 byl ve věci ustanoven znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí a stavebnictví – stavby obytné, vady a poruchy staveb. Podáním ze dne 11. 1. 2017 žádala žalovaná doplnění zadání úkolů znalce. Přípisem ze dne 20. 6. 2017 žádal soud zaslání znaleckého posudku, neboť spis byl znalci předložen dne 18. 1. 2017. Následně znalec přípisem žádal soud o prodloužení lhůty k zpracování znaleckého posudku do 31. 7. 2017. Tato lhůta byla soudem prodloužena sdělením ze dne 10. 7. 2017. Přípisem ze dne 8. 8. 2017 soud opětovně žádal o zaslání znaleckého posudku. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 9. 8. 2017. Usnesením ze dne 10. 8. 2017 bylo znalci přiznáno znalečné. Podáním ze dne 23. 8. 2017 žalobkyně rozšířila žalobu na částku 331 400 Kč. Proti usnesení o přiznání znalečného podala žalovaná dne 25. 8. 2017 odvolání. Usnesením ze dne 8. 9. 2017 byla připuštěna změna žaloby. Pokynem soudce ze dne 10. 10. 2017 bylo nařízeno ústní jednání na den 14. 11. 2017. Dne 14. 11. 2017 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem, a účastníci řízení si sdělovali svá aktuální procesní stanoviska. Jednání bylo odročeno na den 8. 2. 2018 za účelem výslechu znalce Vicherka a znalce Hermaniho. Podáním došlým soudu dne 23. 1. 2018 navrhla žalobkyně výslech svědka u jednání. Přípisem následně žádal znalec [Anonymizováno] o odročení jednání z důvodu onemocnění. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 12. 4. 2018. Dne 12. 4. 2018 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut znalec [Anonymizováno] a znalec [Anonymizováno] a současně byl vyslechnut svědek. Následně bylo jednání odročeno na den 12. 6. 2018. Při jednání konaném dne 12. 6. 2018 byli vyslechnuti další svědci a jednání bylo za účelem výslechu dalšího svědka odročeno na den 25. 10. 2018. Usnesením ze dne 3. 7. 2018 byla přiznána odměna znalcům za účast u jednání. Jednání nařízené na den 20. 9. 2018 bylo odročeno na den 11. 10. 2018 z důvodu akutního ošetření soudce u zubního lékaře. Podáním ze dne 26. 9. 2018 žádal právní zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu jeho dlouhodobě naplánované operace. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 15. 11. 2018. Při tomto jednání bylo konstatováno, že se nedostavil předvolaný svědek a strany byly soudem vyzvány, aby specifikovaly případné dotazy na znalce, které budou následně zahrnuty v zadání znaleckého posudku. Žalovaní specifikovali své otázky na znalce podáním došlým soudu dne 4. 12. 2018. Usnesením ze dne 27. 12. 2018 byl ve věci ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru ekonomika – oceňování věcí nemovitých. Spis byl znalci zaslán dne 30. 1. 2019. Tento podáním došlým soudu dne 12. 2. 2019 vrátil spis zpět a žádal o zproštění povinnosti provést znalecký posudek, neboť tento nespadal do oboru jeho činnosti. Usnesením ze dne 22. 2. 2019 byl zproštěn vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a byl ustanoven znalec nový - Znalecký ústav [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. Podáním ze dne 25. 2. 2019 žádal znalecký ústav o zrušení povinnosti podat revizní posudek, neboť zadání znaleckého úkolu nespadalo do jeho činnosti. Přípisem ze dne 15. 3. 2019 soud zjišťoval, zda je možné zadat znalecký posudek zde uvedenému znaleckému ústavu. Následně usnesením ze dne 18. 3. 2019 zprostil Znalecký ústav [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. povinnosti vypracovat znalecký posudek a ustanovil ve věci znalce nového – Znalecký ústav [právnická osoba]. Dne 4. 6. 2019 byl soudu předložen znalecký posudek. Přípisem ze dne 12. 6. 2019 byl spis vrácen znaleckému ústavu s tím, že znalecký posudek nebyl řádně proveden podle zadání soudu. Znalecký posudek s dodatkem byl soudu předložen dne 26. 6. 2019. Usnesením ze dne 15. 7. 2019 byla znalci přiznána odměna. Podáním ze dne 29. 7. 2019 žádali žalovaní o odročení jednání nařízeného na den 12. 9. 2019 z důvodu kolize jednání jejich právního zástupce. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 15. 10. 2019. Podáním došlým soudu dne 5. 8. 2019 se žalovaní odvolali do usnesení ze dne 15. 7. 2019. Věc byla předložena s odvoláním Krajskému soudu v Brně dne 6. 8. 2019. Podáním ze dne 5. 8. 2019 žádali žalovaní odročení ústního jednání z důvodu kolize jednání jejich právního zástupce. Současně žádali výslech znalce u jednání. Jednání bylo odročeno na neurčito pokynem soudce ze dne 7.8.2019. Znalecký ústav se vyjádřil k odvolání žalovaných ze dne 8.8.2019. Žalobkyně následně podáním ze dne 12. 8. 2019. Usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2019 bylo napadené usnesení ze dne 15. 7. 2019 stran výše znalečného změněno. Přípisem ze dne 20. 8. 2019 žalobkyně sdělovala, že na výslechu znalce u jednání netrvá. Přípisem ze dne 28. 8. 2019 žádali žalovaní o prodloužení lhůty k vyjádření se k posudku. Této žádosti bylo soudem vyhověno přípisem ze dne 29. 8. 2019. Žalovaní se vyjádřili k posudku znalce podáním ze dne 10. 10. 2019. Pokynem soudce ze dne 14. 10. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 17. 12. 2019. Podáním ze dne 27. 11. 2019 navrhla žalobkyně nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 3. 12. 2019 bylo tomuto návrhu vyhověno s tím, že žalovanému 2) bylo uloženo, aby složil peněžitou částku ve výši 600 000 Kč do úschovy Okresního soudu ve Vyškově. Proti tomuto usnesení podal žalovaný 2) odvolání dne 16. 12. 2019. Následně dne 17. 12. 2019 žalovaní doplnili své vyjádření ke znaleckému posudku vypracovaný Znaleckým ústavem [právnická osoba]. Dne 17. 12. 2019 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut svědek a zástupce Znaleckého ústavu [právnická osoba]. Jednání bylo odročeno na neurčito s tím, že žalobkyně byla vyzvána, aby doložila požadované důkazy. Usnesením ze dne 19. 12. 2019 byl žalovaný 2) vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného 2) podáním ze dne 22. 12. 2019. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně s odvoláním dne 14. 1. 2020. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020 bylo napadené usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2020 bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 10. 8. 2017 (odměna znalce) zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z tohoto rozhodnutí se mimo jiné podává, že usnesení soudu I. stupně bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů. Pokynem soudce ze dne 25. 5. 2020 bylo nařízeno ústní jednání na den 11. 6. 2020. Na základě žádosti žalovaných ze dne 27. 5. 2020 pro kolizi jednání soud jednání odročil na den 2. 7. 2020. Dne 2. 7. 2020 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut svědek a zástupce Znaleckého ústavu [právnická osoba]. a jednání bylo odročeno na neurčito. Podáním ze dne 20. 7. 2020 zaslali žalovaní otázky na znalce. Usnesením ze dne 7. 8. 2020 byl ve věci ustanoven znalecký ústav [Anonymizováno] a [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].o. za účelem zpracování super revizního znaleckého posudku. Usnesením ze dne 12. 8. 2020 byla Znaleckému ústavu [právnická osoba]. za podání vysvětlení při ústním jednání přiznána odměna. Usnesením ze dne 12. 8. 2020 byl ve věci zproštěn [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a ustanoven [právnická osoba] Usnesením ze dne 19. 8. 2020 byla určena odměna znalce částkou 4 200 Kč (týkající se posudku znalce [Anonymizováno]). Spis byl [právnická osoba] zaslán dne 29. 9. 2020. Podáním ze dne 5. 1. 2021 žádal znalecký ústav o prodloužení termínu ke zpracování z důvodu vysoké pracnosti zadaného úkolu. Tato lhůta byla prodloužena pokynem soudce ze dne 7. 1. 2021 do 30. 4. 2021. Následně k opětovné žádosti znaleckého ústavu ze dne 4. 5. 2021 z důvodu karanténních opatření a onemocnění pracovníků byla lhůta k vypracování znaleckého posudku prodloužena do 30. 6. 2021. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 24. 6. 2021. Usnesením ze dne 29. 6. 2021 byla znaleckému ústavu [právnická osoba]. přiznána odměna. Podáním ze dne 30. 7. 2021 žádali žalovaní o výslech znalce u jednání. Pokynem soudce ze dne 26. 8. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 2. 11. 2021. Dne 2. 11. 2021 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut zástupce znaleckého ústavu [právnická osoba]. a jednání bylo odročeno na den 11. 11. 2021 za účelem vyhlášení rozsudku ve věci samé. Dne 11. 11. 2021 byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým bylo uloženo žalované 1) zaplatit žalobkyni částku 331 400 Kč, žalovanému 2) zaplatit žalobkyni částku 331 400 Kč a současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky řízení a ve vztahu k České republice. Na základě žádosti soudce byla prodloužena lhůta k vypracování rozsudku do 10. 1. 2022 z důvodu složitosti. Žalovaní podali dne 24. 1. 2022 odvolání. Usnesením ze dne 1. 2. 2022 byli vyzváni k doplnění svého odvolání. Žalovaná doplnila odvolání podáním došlým soudu dne 24. 2. 2022. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně s odvoláním dne 3. 3. 2022. Usnesením ze dne 26. 4. 2022 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že rozsudek byl zrušen z důvodu procesního pochybení, neboť nebylo soudem I. stupně rozhodnuto o návrhu na rozšíření žaloby o příslušenství z jistiny a dále o znalečném znalce [Anonymizováno]. Následně bylo soudem žalovaným zasláno rozšíření žaloby dne 28. 5. 2020. Žalovaní se k tomuto vyjádřili podáním ze dne 2. 6. 2022. Přípisem ze dne 24. 6. 2022 sdělovala soudkyně žalobkyni, že žalovaný 2) nárok uznává a navrhuje, aby částka 331 400 Kč byla z uložené soudní úschovy vyplacena žalobkyni, zda tato s tímto souhlasí. Podáním ze dne 24. 6. 2022 žalobkyně vyjádřila souhlas s vydáním této částky. Usnesením ze dne 4. 7. 2022 byl žalobkyni vydán předmět úschovy ve výši částky 331 400 Kč. Podáním ze dne 13. 9. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu vůči žalovanému 2) co do jistiny zpět. Usnesením ze dne 14. 9. 2022 soud připustil změnu žaloby o rozšíření příslušenství z žalované částky. Současně řízení co do částky 331 400 Kč ve vztahu k žalovanému 2) zastavil. Proti tomuto usnesení podal žalovaný 2) odvolání. Z důvodu podaného odvolání žalovaným 2) bylo nařízené jednání na den 11. 10. 2022 zrušeno na neurčito. Podáním ze dne 27. 9. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu částečně co do jistiny ve výši 331 400 Kč ve vztahu k žalované 1) zpět. Řízení co do jistiny ve vztahu k žalované 1) bylo usnesením ze dne 4. 10. 2022 zastaveno. Žalovaný 2) odůvodnil své odvolání podáním ze dne 7. 10. 2022. Věc byla předložena Krajskému soudu v Ostravě s odvoláním dne 19. 10. 2022. Tento usnesením ze dne 8. 11. 2022 odvolání žalovaného 2) proti výroku I. a III. usnesení soudu I. stupně ze dne 14. 9. 2022 odmítnul. Pokynem soudce ze dne 20. 12. 2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 24. 1. 2023. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým bylo uloženo žalované 1) a žalovanému 2) zaplatit žalobkyni příslušenství z jistiny, současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu k účastníkům řízení a ve vztahu ke státu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 3. 2023.

5. K tvrzení o zvýšeném významu předmětu řízení pro žalobkyni provedl soud výslech žalobkyně a svědka [jméno FO]. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo soudem zjištěno, že po nákupu rodinného domu zjistila, že dům má takové vady, které jsou život ohrožující. Na rekonstrukci domu neměla ona, ani její rodina dostatek finančních prostředků. Proto byla nucena matka žalobkyně prodat byt, z čehož byla oprava domu financována. Poté se nastehovala se svou rodinou alespoň do přízemí domu. Teprve až poté, co získala finanční prostředky na základě výsledku podkladového řízení, mohla dokončit celkovou rekonstrukci domu a jeho okolí. Situaci prožívala negativně. Místo plánů na společný život s přítelem v rodinném domě, musela řešit soudní řízení. To pro ni bylo velice nepříjemné, žila 8 let v nejistotě, jak celá věc dopadne. Také skutečnost, že musela během podkladového řízení pouštět do svého domu znalce, společně s protistranou, pro ni byla velice stresující.

6. Z výslechu svědka [jméno FO], druha žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že o špatném stavu domu věděl, respektive to zjistil, když boural stropy, neboť chtěli v domě dělat nové podlahy apod. Dělníci i znalci navrhli dům zbourat. Žalobkyně situaci vnímala velice negativně a soudní řízení snášela špatně. Před každým jednáním byla nervózní a nesoustředěná. Věc rodina vyřešila tak, že se s kupujícím jejich původního bytu domluvili, že v něm ještě půl roku můžou bydlet, aby mohli současně zakoupený dům opravovat. Do domu se nastěhovali půl až tři čtvrtě roku po jeho koupi. Nějaké finance na opravu domu sice měli, tyto nestačily, proto museli prodat auto a využít také finanční prostředky matky žalobkyně. Během podkladového řízení se do domu přestěhovali a opravy domu v podstatě trvají dodnes.

7. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, posoudil soud věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

9. K nároku na náhradu nemajetkové újmy soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která stanoví, že se odškodňuje celková délka řízení, vyšel z toho, že podkladové řízení trvalo od 15. 2. 2015, kdy žalobkyně podala k Okresnímu soudu ve Vyškově žalobu, do 9. 3. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 1. 2023. Celkem tedy doba podkladového řízení činila 8 let a 1 měsíc. Předmětem podkladového řízení byl nárok na poskytnutí slevy ze skrytých vad nemovité věci.

10. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 o.s.ř. přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení provedeným dokazováním soud zjistil, že v rámci podkladového řízení došlo k průtahům či nečinnosti ze strany Okresního soudu ve Vyškově. V podkladovém řízení nebylo postupováno v přiměřených a odpovídajících procesních lhůtách, naopak bylo postupováno ze strany soudu nekoncentrovaně. Uvést lze průtah vzniklý mezi vyjádřením žalovaných k žalobě, ke kterému došlo dne 31. 3. 2015 a nařízením prvního jednání ve věci, k čemuž byl dán pokyn až dne 4. 2. 2016, tedy průtah trval téměř jeden rok a jednání samotné se konalo dne 17. 3. 2016, tj. celých 13 měsíců od nápadu žaloby. Dalším průtahem v řízení byla nepřiměřeně dlouhá doba mezi prvním jednáním ve věci konaném dne 17. 3. 2016, které bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku a ustanovením znalce, ke kterému došlo až dne 27. 12. 2016, tj. po 8 měsících. Dále lze shledat pochybení soudu při ustanovování znalců a kontrole včasnosti vyhotovování znaleckých posudků. Nejprve byl znalci předložen spis dne 18. 1. 2017, aby soud až po více jak 5 měsících urgoval znalce o předložení posudku, přičemž k samotnému dodání došlo až dne 9. 8. 2017, tedy po téměř 7 měsících. V tomto případě proto soud nedostatečným způsobem vykonával dozorovou činnost na prací znalce, což je třeba vnímat jako nesprávný úřední postup soudu. Nelze ani opomenout skutečnost, že soud celkem 3x ustanovil znalce ve věci mimo jeho odbornost, což zapříčinilo další 3 měsíce průtahů. K tomu lze citovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009, kde bylo konstatováno, že: „Soudy a jiné příslušné státní orgány musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby při vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám.“ Postup soudu I. stupně v podkladovém řízení byl proto s tímto závěrem v naprostém rozporu. Pokud žalobkyně namítala, že podkladový soud ve věci nechal zpracovat v podstatě nadbytečně čtyři znalecké posudky, tak soud uvádí, že není nadán v tomto řízení posuzovat procesní postup podkladového soudu, tedy co v daném řízení podkladový soud uznal za vhodné provést jako důkaz ke zjištění skutkového stavu. Těžko tento soud řešící nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky podkladového řízení si může vyhodnocovat a posuzovat, jaké důkazy podkladový soud měl či neměl provést a zda byly ku prospěchu věci, vyjma případů, kdy by bylo zjevné, že daný důkaz (znalecký posudek) nebyl ve věci vůbec nutný nebo, že by z něj soud, ačkoli jej zadal, při svém rozhodnutí vůbec nevycházel, což však nebyl tento případ. Konečně pak lze konstatovat pochybení soudu v podkladovém řízení, když až dne 11. 11. 2021 vyhlásil první rozsudek ve věci, aby byl tento dne 26. 4. 2022 zrušen Krajským soudem v Brně z důvodu procesní pochybení soudu I. stupně, což je rovněž ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu třeba vnímat jako nesprávný úřední postup, který se podílel na celkové době řízení (srov. rozsudek NS ze dne 26.4.2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010). Z těchto důvodů proto soud na tomto kritériu navýšil základní částku o 10 %. V této souvislosti soud doplňuje, že je třeba vnímat, že samotná délka průtahu se jednak odráží ve zjištění stran nepřiměřené délky řízení a zároveň má z podstaty věci pro poškozeného (pozitivní) vliv na výši odškodnění již ve vztahu k výpočtu základu přiměřeného zadostiučinění, proto soud nepřistoupil k vyššímu navýšení základní částky na tomto kritériu, než jaké stanovil. Kritérium složitosti řízení soud uvedenou věc nehodnotil jako obtížnou po stránce právní, jelikož se jednalo o poměrně běžný spor o slevu z kupní ceny při skrytých vadách nemovitosti. Po procesní stránce lze konstatovat jistou míru složitosti, když soud musel rozhodovat o rozšíření žaloby, spojení věcí, 4 x o znalečném, 2 x o částečném zastavení a o návrhu na nařízení předběžného opatření. Tato rozhodnutí sice sama o sobě nejsou nikterak obtížná a vymykající se běžnému soudnímu řízení, ale muselo být částečně přihlédnuto k počtu takových rozhodnutí. Oproti tomu je třeba konstatovat obtížnost skutkovou. Ta je dána zejm. potřebou vypracování 4 znaleckých posudků, výslechů znalců a dalších několika svědků. Na tomto kritériu proto soud s ohledem na skutkovou složitost a částečnou procesní složitost základní částku ponížil o 20 %. Kritérium počtu stupňů soudní soustavy ve věci samé rozhodoval nalézací soud dvakrát a odvolací soud jedenkrát. S procesními rozhodnutími se věc nacházela třikrát u odvolacího soudu na základě podaného odvolání (2 x usnesení o znalečném, usnesení o nařízení předběžného opatření). Celkem tedy věc byla řešena na dvou stupních soudní soustavy, a to opakovaně, avšak nijak se nevymykala běžnému průběhu soudního řízení. Ve vztahu k počtu stupňů soudní soustavy Nejvyšší soud již ve stanovisku uvedl, že je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí. Soud tak má při posuzování tohoto kritéria přistoupit ke snížení zadostiučinění bez ohledu na to, zda byly opravné prostředky podávány důvodně, či nikoliv (srov. např. stanovisko nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2011, sp. zn. 30 Cdo 3628/2010 a ze dne 7.11.2017 sp. zn. 30 Cdo 679/2017 nebo usnesení nejvyššího soudu ze dne 22.2.2022, sp. zn. 30 Cdo 3720/2021, proti němuž byla podaná ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14.3.2022, sp. zn. IV. ÚS 736/2022). Účastníkům řízení proto nelze dávat k tíži využití řádných či mimořádných opravných prostředků, popřípadě využití dalších procesních návrhů k ochraně jejich práv, což se však zákonitě musí promítnout do celkové doby řízení, neboť se orgány státu s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což nelze přidávat k tíži ani žalované. V poměrech uvedené věci to znamená, že je třeba reflektovat počet stupňů soudní soustavy, u nichž byla věc rozhodována, bez ohledu na důvodnost podaných opravných prostředků, či postup orgánů veřejné moci a v tomto ohledu lze delší dobu řízení mít za ospravedlnitelnou, a proto by se tato skutečnost měla projevit v úvaze soudu v odpovídajícím snížení základní částky. Jiný případ je samozřejmě za situace, kdy rozhodnutí orgánů nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady orgánů nižšího stupně. Toto však soud v posuzované věci zhodnotil právě u kritéria postupu orgánů státu v rámci řízení. Naopak při zhodnocení kritéria počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, ponížil soud základní částku o 5 %. Kritérium chování poškozeného v rámci řízení u tohoto kritéria soud po provedeném dokazování zjistil, že se žalobkyně na délce řízení žádným způsobem nepodílela. Soud zde proto nečinil žádné procentuální ohodnocení. Kritérium významu řízení pro poškozeného obecně Evropským soudem pro lidská práva není s tímto typem sporu spojován vyšší význam řízení pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení objektivně více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Z hlediska subjektivního významu předmětu řízení pro žalobkyni, který žalobkyně tvrdila jako vyšší než standardní, soud nejdříve považuje za nutné konstatovat, že chápe, jak negativně musela žalobkyně vnímat celou anabázi koupě domu a s tím spojené soudní řízení. Avšak samotná zvýšená újma žalobkyně, kterou tvrdí, nebyla spojena s nepřiměřenou délkou soudního řízení, ale právě s koupí rodinného domu, jeho havarijním stavem, který žalobkyně zjistila až po koupi domu a nákladností oprav. Ostatně svědek [jméno FO] vypověděl, že hned zpočátku bylo zřejmé, že si dům vyžádá rozsáhlé opravy včetně podlah, přičemž opravy trvají v podstatě až do současnosti. Je zřejmé, že špatným výběrem domu se žalobkyně dostala do finančních obtíží, ve kterých se však ocitla již na počátku podkladového řízení a z tohoto důvodu využila peněz své matky. To však bylo zapříčiněno právě koupí domu, který měl skryté vady, nikoli délkou podkladového řízení. Ostatně i ke zmiňovanému prodeji bytu, který byl ve vlastnictví matky žalobkyně, došlo cca půl roku po koupi domu. Tedy nebyla to nepřiměřené délka podkladového řízení, která by nutila žalobkyni k takovému kroku, ale tíživá bytová situace žalobkyně a její rodiny zapříčiněná špatným stavem zakoupeného domu. Pokud pak svědek [jméno FO] hovořil o tom, že žalobkyně byla v průběhu řízení ve stresu, hůře se soustředila (zejm. před nařízenými ústními jednáními) a celkově měla obavu, jakým způsobem spor dopadne, soud předesílá, že nemajetková újma v případě nepřiměřené délky řízení zahrnuje i nejistotu ohledně výsledku posuzovaného řízení a tato se pak presumuje, tudíž předmětem odškodnění je právě uvedená nejistota. Z hlediska významu předmětu řízení pak soud dále podotýká, že význam předmětu řízení se může pro poškozeného v průběhu času (tedy v průběhu řízení) měnit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3331/2011). Toto je podle názoru soudu i případ žalobkyně, neboť ta ze získaných prostředků z prodeje bytu provedla nutnou opravu skrytých vad téměř ihned, tj. 6 měsíců po koupi domu. Od tohoto okamžiku byla bytová krize žalobkyně vyřešena, a proto se i významně snížil význam podkladového řízení. Je proto zřejmé, že význam řízení pro žalobkyni byl po většinu doby jeho trvání naprosto běžný, a soud tudíž na tomto kritériu nečinil žádné procentuální ohodnocení. Nad to od doby, kdy byla žalobkyni vydána částka složená v soudní úschově žalovaným 2), potažmo uhrazená žalovanou 1), přičemž následně žalobkyně vzala svou žalobu dne 27.9.2022 co do jistiny zpět, byl již význam předmětu řízení pro žalobkyni nižší, neboť jeho předmětem zůstalo toliko příslušenství uhrazené jistiny a náklady řízení.

11. Celkově shrnuto s odkazem na sdělené, dospěl soud k závěru ve shodě s účastníky řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a je nutné uzavřít, že podkladové řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. V důsledku porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobkyně (srov. rozh. ESLP ve věci Appicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku její právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne.

12. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci proto výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za 8 let a 1 měsíc trvání řízení činí 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši podle shora citovaného stanoviska Nejvyššího soudu, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Soud neshledal důvod tuto základní částku za rok trvání řízení navyšovat, když řízení nepřesáhlo dobu 10 let, což je určitý mezník pro navýšení základní částky za rok trvání řízení nad částku 15 000 Kč. Soud základní částku 106 250 Kč navýšil o 10 % z důvodu chování orgánů státu v podkladovém řízení, kde bezdůvodně docházelo k průtahům a nekoncentrovanému postupu. Naopak základní částku ponížil 20 % z důvodu zejm. skutkové složitosti věci a konečně o 5 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc zacházela. Od základní částky 106 250 Kč tedy soud odečetl 15 %, tj. částku 15 938 Kč, a zároveň částku, která byla žalobkyni již plněna v rámci předběžného projednání nároku žalovanou, tj. 78 750 Kč. Žalobkyni tak náleží ještě částka ve výši 11 565 Kč, kterou jí soud přiznal výrokem I. rozsudku; ve zbylé části uplatněného nároku 35 685 Kč žalobu výrokem II. rozsudku zamítnul jako nedůvodnou.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014. sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobkyně má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30 401,79 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, účast na dvou jednáních ve dnech 20. 5. 2024 a 29. 5. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestami realizovanými ve dnech 20. 5. 2024 a 29. 5. 2024 na trase Prostějov – Praha (ze sídla advokátní kanceláře advokáta žalobkyně do sídla soudu) náhrada 10 204,68 Kč za 1052 ujetých km v částce 7 804,68 Kč (38,70 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 24 započatých půlhodin á 100 Kč v částce 2 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 891 Kč (nepočítáno z částky 1 913,50 Kč představující náhradu za spotřebu paliva, neboť tato částka v sobě již DPH zahrnuje), tj. ve výši 4 597,11 Kč.

Poučení