28 C 32/2021-176

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o náhradu škody ve výši 774 743 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 774 743 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky představující škodu, která žalobci měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí Policie ČR, NCOZ, čj. NCOZ -6885-370/TČ-2016-417604 ze dne 30.5.2018. Žalobce uvedl, že se dne 26.3.2018 účastnil veřejné dražby rozsáhlého souboru pozemků. Žalobce se pak s nejvyšší nabídnutou cenou 150 200 000 Kč stal okamžikem příklepu licitátora vlastníkem předmětu dražby, a to celého souboru pozemků (dále jen soubor pozemků). Potvrzení o nabytí předmětu dražby byl doklad o úhradě ceny dosažené vydražením ze dne 16.5.2018 vystavené dražebníkem. Po uhrazení ceny dosažené vydražením podal žalobce dne 28.5.2018 dva návrhy na povolení vkladu vlastnického práva, v nichž navrhoval povolení vkladu k celému souboru pozemků a to u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice. Příslušné rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva mělo deklarovat vlastnictví k nemovitostem zahrnutých do souboru pozemku. Katastrální úřad však zamítl dva návrhy na vklad, přičemž důvodem zamítnutí byla skutečnost, že po podání návrhu na vklad a před rozhodnutím o nich, bylo Katastrálnímu úřadu doručeno shora uvedené usnesení Policejního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o zajištění některých nemovitostí ze souboru nemovitostí a tedy části nemovitosti, které byly předmětem vkladových řízení. Toto byl pak důvod, že byly zamítnuty oba návrhy na vklad a tento vklad do katastru nemovitostí nebyl povolen k žádné z nabytých nemovitostí. O samotném úkonu zajištění nemovitostí nebyl žalobce vyrozuměn, předmětné usnesení PČR o zajištění ze dne 30.5.2018 mu nebylo doručeno, neboť, jak se později ukázalo policejní orgán měl mylně za to, že vlastníkem nemovitosti je jiný subjekt. Usnesení o zajištění nemovitosti bylo žalobci doručeno dne 28.8.2018. Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil dne 13.9.2018. Následně v návaznosti na to vydal policejní orgán dne 2.10.2018 rozhodnutí, kterým se zajištění zrušilo. Ačkoliv ve výroku rozhodnutí je jako důvod zrušení zajištění uvedeno, že zajištění již není třeba, z odůvodnění vyplývá, že důvodem pro zrušení rozhodnutí byla skutečnost, že policejní orgán až po podané stížnosti a tedy na podnět žalobce provedl šetření a zjistil, že vlastníkem zajištěných nemovitostí je žalobce. Z daného je zřejmé, že žalobce byl omezen na svých právech pouze z důvodu, že policejní orgán v době vydání usnesení o zajištění z jemu a i veřejně dostupných zdrojů řádně nezjistil, kdo je vlastníkem zajišťovaných nemovitostí, ačkoliv takovouto informaci mohl a měl předem zjistit. Pokud by takovouto informaci zjistil již před vydáním usnesení o zajištění, nemohlo by k zajištění nemovitostí vůbec dojít. Tento stav, který nastal z důvodu postupu policejního orgánů a který žalobce omezoval, trval nejméně do 3.10.2018, neboť žalobce mohl dosáhnout změny v zápise vlastnictví v katastru nemovitostí až po tomto datu, kdy mohl opětovně podat návrhy na vklad vlastnického práva. Katastr nemovitostí a katastrální úřad mohl následně návrhům vyhovět. Přes skutečnost, že zajištění se týkalo pouze několika pozemků ze souboru pozemků, nikoliv tedy všech pozemků ze souboru pozemků, provedení vkladu nebylo možné dosáhnout ani k části pozemku ze souboru pozemků, které nebyly zajištěním dotčeny, neboť katastrální úřad ze zákona považuje nabytí souboru nemovitostí v jedné dražbě za nedělitelné právní jednání a tudíž nebylo možné oddělit a následně zapsat jako vlastníka žalobce pouze v rozsahu pozemků nedotčených zajištěním.

2. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k tomu, že podnikání žalobce je pronájem, resp. pacht vlastních zemědělských pozemků, platí pro pacht zvláštní právní úprava občanského zákoníku. Pro výkon některých práv, zejména práva k výpovědi je podle této právní úpravy rozhodné datum 30. září. Výpovědní doby u pachtu zemědělských pozemků jsou nastaveny specificky v delších časových intervalech (12 měsíců) a jejich počátek se vztahuje právě k rozhodnému datu. Nabytím souboru nemovitostí vstoupil žalobce do práv a povinností pronajímatele ze smluv o pachtu ke dni nabytí souboru pozemků, tj. k datu 26.3.2018. Vzhledem k tomu, že pozemky byly před dražbou po delší dobu zahrnuty do majetkových podstat dlužníků v konkurzu a i před zahájením insolvenčního řízení se jejich vlastníci nechovali hospodárně, výše pachtového podle platných a účinných smluv neodpovídala v době nabytí souboru pozemků do vlastnictví žalobce tržním cenám v místě a čase. Žalobce tak věděl, že je možné dosáhnout vyšší ceny pachtovného, neboť v době dražby již vlastnil rozsáhlé plochy zemědělských pozemků, které pronajímal. Po nabytí souboru pozemků připravoval kroky k ukončení či změně nevýhodných smluv, čímž chtěl docílit výhodnější dohody se stávajícími pachtýři, nebo uvolnit pozemky pro pacht jinému zemědělci. Překážkou v jednání žalobce však byl chybějící zápis v katastru nemovitostí, kterým by se žalobce mohl vůči svým pachtýřům prokazovat jako nový vlastník a tedy propachtovatel. Podle příslušných ustanovení občanského zákoníku pak pachtovní rok u zemědělského pachtu je od 1.10 do 30.9 následujícího roku. Pro výpovědní lhůtu platí, že je 12 měsíční a pacht končí při zachování výpovědní lhůty na konci zemědělského pachtovního roku. Pro propachtovatele je tedy zásadní, hodlá-li ukončit pacht výpovědí, učinit výpověď nejpozději do 30.září, aby pacht mohl skončit 30. září následujícího roku. Prodlení se zápisem žalobce jako vlastníka do katastru nemovitostí způsobené zajištěním nemovitosti trvajícím až do 2.10.2018 mělo za následek, že žalobce byl nucen setrvat ve vztazích za nevýhodných smluvních podmínek déle, než kdyby mohl využít své právo k výpovědi, které se váže k rozhodnému datu 30.9 daného roku. Škoda, která žalobci vznikla v podobě ušlého pachtovného, je rozdíl mezi smluvním nájemným (z původních smluv) a obvyklým nájemným dosažitelným v místě a čase po dobu jednoho zemědělského pachtovního roku. Výši obvyklého nájmu žalobce stanovil z reálně uzavřených smluv, kde na straně propachtovatele je žalobce. Vyčíslení škody 470 428 Kč bylo provedeno na základě porovnání inkasované výše pachtovného a výše pachtovného, kterého bylo lze možno dosáhnout, tedy pachtovného obvyklého v místě a čase za jeden hektar přepočítaného podle celkové plochy, ke které se pacht vztahuje. Dále žalobci vznikla škoda v souvislosti s nesprávným postupem policejního orgánu spočívající v zajištění nemovitosti představující náklady právního zastoupení při obraně proti tomuto postupu, neboť právní zástupce žalobce v tomto směru učinil pět úkonů právní služby při odměně za jeden úkon právní služby á 50 000 Kč, včetně přináležejícího režijního paušálu á 300 Kč a DPH, tj. celkem 304 315 Kč. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil dne 21.11.2018 u žalovaného, tento však jeho požadavku nevyhověl, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 4.12.2019.

3. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 774 743 Kč s příslušenstvím, a to ve výši 304 315 Kč spočívající v nákladech právního zastoupení a částky ve výši 470 428 Kč představující ušlý zisk, to vše v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí Policie ČR, NCOZ, SKPV, Expozitura Brno ze dne 30.5.2018, čj. NCOZ -6885-370/TČ-2016-417604 ze dne 21.11.2018. Tento požadavek žalovaný odmítl, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 4.12.

19. Žalovaný dále nesporoval, že dne 30.5.2018 vydal tento policejní orgán rozhodnutí o zajištění souboru pozemků [právnická osoba] [právnická osoba] v rámci trestního řízení. Tyto pozemky však již dne 26.3.2018 na dobrovolné dražbě byly přiklepnuty žalobci. Žalobce následně dne 28.5.2018 podal návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, avšak bezúspěšně. K věci samé žalovaný uvedl, že policejní orgán při své žádosti o předchozí souhlas se zajištěním nástrojů trestné činnosti vycházel z údajů jednotlivých listů vlastnictví, kde byla jako vlastník stále uvedena [právnická osoba] [právnická osoba], kdy tyto opatřil ještě před zpracováním žádosti. Usnesení o zajištění bylo vydáno v době, kdy stále trval nesoulad mezi údaji zapsanými v jednotlivých výpisech z katastru nemovitostí a skutečností. Informace o proběhlé dražbě nebyla policejnímu orgánu ani státnímu zastupitelství v době rozhodnutí známa. Návrhy na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byly žalobcem podány pouze dva dny před vydáním usnesení o zajištění. Po ověření skutečností tvrzených ve stížnosti byla policejním orgánem v krátkém čase zjednána náprava (necelé tři týdny od odůvodnění stížnosti žalobce). Policejní orgán i státní zastupitelství vycházely z aktuálních listů vlastnictví, byly tedy v dobré víře, že stav zápisu odpovídá skutečnosti a v tomto smyslu proto nelze spatřovat porušení zákona ani existenci nesprávného úředního postupu. Rozhodnutím policejního orgánu nebyla žalobci prokazatelně způsobena žádná škoda, nebyla ani prokázána příčinná souvislost. Žalobce se stal vlastníkem předmětných nemovitostí již dne 26.3.2018, tj. více než 2 měsíce před vydáním usnesení o zajištění. Otázkou tak zůstává, proč žalobce sám dřív nezajistil souladnost právního a faktického stavu, když pro něj byla otázka času tak zásadní, jak tvrdí. Do vlastnického práva žalobce zasaženo nebylo, když toto nabyl příklepem licitátora a vklad do katastru nemovitostí je pak již jen skutečností deklaratorní. Žádný zisk proto žalobci neušel, neboť tento se vlastníkem stal a vlastnictví mohl prokázat potvrzením o nabytí vlastnictví předmětu dražby, přičemž i bez zápisu v katastru nemovitostí žalobci nebránilo aktuální nájemníky o vlastnictví informovat a vstoupit do veškerých práv a povinností včetně inkasa nájemného, případně výpovědi nájmů. Dále žalovaný poukázal na to, že usnesením Policie ČR ze dne 2.10.2018 bylo předmětné zajištění souboru pozemku v trestním řízení zrušeno podle § 79f odst. 3 trestního řádu, když na základě provedeného prověřování a vyhodnocení důkazů nebylo toto zajištění již zapotřebí. V souladu s konstantní judikaturou pak je-li důvodem pro zrušení usnesení o zajištění skutečnost, že došlo k pominutí důvodu zajištění, není dána odpovědnost státu za škodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4462/2007.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení, nároku na nemajetkovou újmu a nároku na ušlý zisk v celkové výši 1 960 000 Kč předběžně obrátil dne 21.11.2018 na žalovaného, a to z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí – usnesení Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV, Expozitura Brno ze dne 30.5.2018, čj. NCOZ -6885-370-TČ-2016-417604. Žalovaný po projednání dané žádosti dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, což žalobci sdělil svým stanoviskem ze dne 4.12.2019. Mezi účastníky řízení rovněž nebylo v rozepři, že policejní orgán usnesením ze dne 30.5.2018 rozhodl o zajištění některých nemovitostí (v příloze žalobního návrhu specifikovaných) ze souboru nemovitostí. Následně dne 28.5.2018 podal žalobce návrh na vklad do katastru nemovitostí, který byl katastrálním úřadem zamítnut, neboť dne 30.5.2018 došlo k vydání uvedeného usnesení. Žalobce se stal vlastníkem dotčených nemovitostí dne 26.3.2018, neboť tyto vydražil ve veřejné dražbě. Usnesením Policie ČR, NCOZ, SKPV, Expozitura Brno ze dne 2.10.2018, čj. NCOZ -6885-455/TČ-2016-417604 bylo předmětné zajištění souboru pozemků zrušeno.

5. Soud provedl dokazování usnesením policejního orgánu PČR, NCOZ, SKPV, Expozitura Brno ze dne 30.5.2018, čj. NCOZ -6885-370/ TČ -2016-417604, stížností ze dne 5.9.2018 proti usnesení ze dne 30.5.2018, včetně odůvodnění stížnosti ze dne 13.9.2018, usnesením PČR ze dne 2.10.2018, čj. NCOZ -6885-455/TČ-2016-417604, protokolem o provedené elektronické dražbě ze dne 26.3.2018, rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice ze dne 29.6.2018, čj. V -2657/2018-307/12, rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice ze dne 4.7.2018, čj. V -2656/2018-307-12, potvrzením o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, NCOZ SKPV, Expozitura Brno ze dne 30.5.2018 po předchozím souhlasu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 28.5.2018, čj. VZV 25/2018-31 byly zajištěny jako nástroj trestné činnosti nemovitosti [právnická osoba] [anonymizováno], v tomto usnesení uvedené. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně stížnost. Usnesením Policie ČR, NCOZ SKPV, Expozitura Brno ze dne 2.10.2018, čj. NCOZ -6885-455/TČ-2016-417604 po předchozím souhlasu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21.9.2018, sp. zn. VZV 25/2018-157 bylo zrušeno zajištění nástrojů trestné činnosti (nemovitostí) v tomto usnesení uvedených podle § 146 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79f odst. 3 trestního řádu, neboť daného zajištění již nebylo třeba. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se dále podává, že bylo zjištěno, že dne 26.3.2018 došlo k dražbě, při níž nabyl vlastnické právo ke všem v usnesení uvedeným nemovitostem vydražitel společného [právnická osoba] (žalobce). Dne 26.3.2018 se konala dobrovolná dražba, při které žalobce vydražil (v protokole specifikované nemovitosti) za částku 150 200 Kč. Dražební jistota ve výši 8 000 000 Kč byla uhrazena před zahájením dražby dne 9.3.2018 a doplatek ceny dosažené ceny vydražením ve výši 142 200 000 Kč vydražitel (žalobce) uhradil po skončení dražby dne 10.5.2018. Dne 28.5.2018 žalobce podal katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice návrh na vklad do katastru nemovitostí dle specifikovaných nemovitostí (2x) na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 16.5.2018, kdy tyto byly rozhodnutím předmětného úřadu ze dne 29.6.2018 a 4.7.2018 zamítnuty z důvodu zajištění majetku ve vlastnictví [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástroj trestné činnosti na základě usnesení Policie ČR, čj. NCOZ -6885-370/TČ-2016-417604, které se sice netýkalo všech předmětných nemovitostí, avšak právní úkon, který se týká vzniku vlastnického práva je nedělitelný, když kupní cena za nemovitosti byla stanovena v potvrzení o jejím nabytí vlastnictví předmětu dražby celkem za všechny nemovitosti.

6. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: zákon č. 82/1998 Sb. rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to konkrétně v ustanovení § 7 odst. 1, ust. § 8 odst. 1 - nezákonné rozhodnutí a ustanovení § 13 odst. 1 – nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonu při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Z provedeného dokazování a i ze samotných skutkových tvrzení žalobce vyplývá závěr o neexistenci odpovědnostního titulu. Žalobcem je napadána nesprávnost postupu policejního orgánu popisovaná tak, že tento policejní orgán rozhodl o zajištění některých pozemků (které žalobce nabyl v rámci dobrovolné dražby) jako výnos z trestné činnosti, ačkoliv v době tohoto rozhodnutí již původní vlastník nebyl vlastníkem uvedených nemovitostí, nýbrž se jím stal žalobce. Tedy žalobcem popsaný postup se zobrazil právě ve vydaném rozhodnutí Policie ČR, kterým policejní orgán rozhodl o zajištění některých pozemků, které byly ve vlastnictví žalobce, a tedy případnou odpovědnost státu za škodu je nutné posuzovat z hlediska existence nezákonného rozhodnutí, nikoliv nesprávného úředního postupu. Jelikož však předmětné rozhodnutí policejního orgánu ze dne 30.5.2018, nebylo pro nezákonnost změněno či zrušeno, což je podmínkou pro odpovědnost státu za škodu stanovenou v ustanovení § 8 odst. 1 zákona, nemůže se jednat o rozhodnutí nezákonné tj. podmínka odpovědnostního titulu podle § 8 odst. 1 zákona nebyla splněna, když zde neexistuje nezákonné rozhodnutí. Pokud žalobce argumentoval následným rozhodnutím policejního orgánu ze dne 2.10.2018, kterým bylo zrušeno zajištění nemovitostí, soud uvádí, že se nejednalo o rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí policejního orgánu ze dne 30.5.2018 jako nezákonné, jak se nesprávně domnívá žalobce, nýbrž se jednalo o rozhodnutí nové, a to rozhodnutí, kterým bylo zrušeno zajištění podle § 79f odst. 3 trestního řádu z důvodu, že zajištění uvedených nemovitostí již nebylo nadále zapotřebí. Uvedeným rozhodnutím tedy nebylo podkladové rozhodnutí (ke stížnosti žalobce) pro nezákonnost zrušeno či změněno, jako předpoklad § 8 odst. 1 zákona, nýbrž uvedeným rozhodnutím bylo zrušeno zajištění dotčených nemovitostí.

8. Nad rámec rozhodného, když za popsané situace není dán odpovědnostní titul, soud uvádí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím/nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. V posuzovaném případě však nebyla naplněna ani podmínka příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Obecně soud sděluje, že o odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu/nezákonného rozhodnutí či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 840/2014).

9. Jak sám žalobce uvedl a toto vyplynulo i z provedeného dokazování, tento se stal vlastníkem vydražených nemovitostí již okamžikem příklepu, tj. ke dni 26.3.2018, když cenu předmětu dražby uhradil dne 16.5.2018. Od tohoto okamžiku (minimálně od okamžiku 16.5.2018 – úhrada kupní ceny), mohl s dotčenými nemovitostmi disponovat, neboť, jak žalobce ve svých žalobních tvrzeních uvedl, vstoupil do práv a povinností pronajímatele ze smluv o pachtu (týkající se vydražených nemovitostí) ke dni nabytí souboru daných pozemků, tj. k datu 26.3.2018. Od tohoto okamžiku mohl sjednávat výhodnější nájemní smlouvy, popřípadě dát výpověď nájemcům dotčených pozemků a docílit tak výhodnější ceny (tržní), jak tvrdil. Výkon těchto vlastnických práv nebyl závislý na zápisu do katastru nemovitostí, neboť zápis do katastru nemovitostí má deklaratorní charakter a tudíž již pouze deklaruje stávající právní stav. Pokud žalobce tvrdí, že skutečnost ohledně nabytí pozemků, mohl prokazovat toliko výpisem z katastru nemovitostí, tedy potvrzením o vkladu jeho vlastnického práva, není toto pravdou, jelikož danou skutečnost mohl prokazovat zejména protokolem o provedené elektronické dražbě (o vydražení), popřípadě potvrzením o nabytí vlastnictví předmětu dražby tj. dokladem o úhradě ceny dosažené vydražením. Pokud takto žalobce nečinil, sám svým nejednáním si zavinil jím tvrzenou škodu.

10. Se shodnou argumentací pak soud neshledal důvodný ani nárok žalobce představující vynaložené náklady ve výši 304 315 Kč na právní zastoupení v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu ze dne 30.8.2018, neboť nebyly vynaloženy na odstranění nezákonného rozhodnutí, když nezákonné rozhodnutí nebylo ve věci vydáno. Z těchto všech popsaných důvodů proto soud žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).

Poučení