28 C 34/2015-416

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená zákonným zástupcem [jméno] [příjmení] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení 22 000 000 Kč, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Vedlejší účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení odškodění bolesti a ztížení společenského uplatnění a náhrady nemajetkové újmy žalobkyně v souvislosti se škodou na zdraví, a to ve výši 22 000 000 Kč. K odůvodnění své žaloby uvedla, že žalobkyni byla dne [datum] provedena v [anonymizována dvě slova] žalované plánovaná reoperace [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobkyně má za to, že v postupu žalované v pooperačním období žalovaná pochybila, když nebyla ze strany žalované provedena nezbytná vyšetření ke zjištění vzniku otoku mozku, tedy konkrétně transkraniální sonografické vyšetření, což bylo příčinou zhoršení jejího zdravotního stavu a také nebyla žalobkyni poskytnuta na to navazující lékařská péče. Operace žalobkyně proběhla dne [datum] v [anonymizováno], následně byla žalobkyně za trvající [anonymizována dvě slova] umístěna na jednotku intenzivní péče. Následujícího dne byla u žalobkyně v [údaj o čase] hod. zaznamenávána přetrvávající porucha vědomí, proto bylo indikováno neurologické konsilium a EEG vyšetření, které bylo následně v [údaj o čase] hod. provedeno a vyšetření neurologem, na kterém byl zjištěn abnormální záznam pro pomalou delta aktivitu nad levou hemisférou a výraznější pomalou aktivitou s kontinuálními výboji SW a ostrých vln nad pravou mozkovou hemisférou. Tento stav byl neurologem vyhodnocen jako těžká porucha vědomí, s necílenou flexí končetin (lépe vlevo) na algický podnět, suspektní centrální kvadruparesa s převahou na dolních končetinách, alterace kmenových reflexů, v souhrnu tedy bylo vyjádřeno podezření na edém mozku s podezřením na probíhající status epilepticus z levé hemisféry. Následně provedené CT vyšetření zjistilo hypodenzitu v pravé mozkové i mozečkové hemisféře odpovídající ischemii, s rozvíjejícím se edémem mozku. V návaznosti na uvedené absolvovala žalobkyně další operační výkon a řadu dalších invazivních výkonů, medikamentózní i dlouhodobou rehabilitační léčbu, jež v době podání žaloby i nadále trvala. Žalobkyně má za to, že žalovaná ignorovala reálné riziko vážných neurologických komplikací i přesto, že je známo, že kardiochirurgické výkony na velkých cévách jsou spojeny s vysokým rizikem neurologických komplikací zapříčiněných nejčastěji mikroembolizací do mozkového řečiště. Žalobkyně spatřuje v jednání žalované, kdy žalovaná neprovedla žalobkyni transkraniální sonografické vyšetření od přijetí na jednotku intenzivní péče až do zjištění, že i po odtlumení trvá u žalobkyně porucha vědomí, tedy do [datum] v [údaj o čase] hodin porušení jejích povinností, neboť si nepočínala v pooperačním období tak, aby obecně nedošlo ke škodě na zdraví žalobkyně. Kdyby žalobkyně komplikace u žalované zjistila včas a včas na ně terapeuticky reagovala, mohla výsledný stav žalobkyně ovlivnit. Žalobkyně má navíc za to, že žalovaná nemůže těžit z nejistoty, jaký by byl další osud žalobkyně, neboť tuto nejistotu sama vyvolala. Ignorování reálného rizika vážných neurologických komplikací po kardiochirurgickém zákroku žalovanou a její pomalá reakce na již přítomné známky neurologického postižení byla dle žalobkyně jedna z hlavních a podstatných příčin těžkého neurologického postižení žalobkyně, její dlouhodobé a v době podání žaloby ještě stále trvající léčby, zásadního ztížení jejího společenského uplatnění, i nemajetkové újmy spočívající v ohrožení a porušení osobnosti žalobkyně v její fyzické a morální integritě, resp. v ohrožení a porušení jejích osobnostních práv, zejména práva na zdraví.

2. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala po žalované odškodnění bolesti, odškodnění ztížení společenského uplatnění a náhrady způsobené nemajetkové újmy a požadovala zaplacení částky v celkové výši 22 000 000 Kč.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala. Uvedla, že žalobkyně byla pacientkou s vrozenou těžkou srdeční vadou, která v minulosti podstoupila již 2 kardiochirurgické operace a jednu katetrizační intervenci, které proběhly úspěšně. Žalobkyně byla dlouhodobě a pravidelně sledována v ambulanci [příjmení] kardiocentra žalované. Bez předmětné operace, která byla žalobkyni provedena dne [datum], by žalobkyně zemřela. Operace takto závažná s sebou nese vždy určitá rizika, a to zejména riziko srdečního selhání, nutnost zavedení kardiostimulátoru, poškození některých nervů, poškození centrální nervové soustavy a dokonce hrozí i 3 % úmrtí. O všech těchto rizicích byli zákonní zástupci žalobkyně poučeni. Žalobkyně z důvodu vrozené srdeční vady byla pacientkou s velmi závažnou a vrozenou primární diagnózou. Celá předmětná operace od přijetí žalobkyně na sál až po překlad na jednotku intenzivní péče proběhla hladce a bez komplikací. Sledování životních funkcí na pooperační jednotce intenzivní péče bylo zajištěno obvyklým způsobem jako u všech pacientů po kardiochirurgické operaci, stejně tak jako farmakologická podpora oběhu. Oběhový stav žalobkyně po operaci byl přiměřený danému kardiochirurgickému výkonu a nevykazoval žádnou nestabilitu. V průběhu noci ze dne [datum] na [datum] nedošlo ke spontánnímu probuzení žalobkyně po celkové anestezii, její reakce byly nespecifické, na bolestivý podnět byla jen malá reakce, byly jí pravidelně kontrolovány zornice, které byly trvale úzké, izokorické, s fotoreakcí. Žalobkyně byla proto ponechána na asistované plicní ventilaci a po vizitě ošetřujícího lékaře jí byla ukončena kontinuální infuze analgetik a sedativ. Pro dále nejasný stav vědomí byl telefonicky v [údaj o čase] hod. i administrativně v [údaj o čase] hod. povolán lékař - neurolog ke zhodnocení jejího stavu. Neurolog diagnostikoval stav pacientky jako poruchu vědomí, následovalo v [údaj o čase] hod. vyšetření EEG, byla zahájena infuze benzodiazepinů a zorganizováno CT vyšetření s výsledkem podezření na ischemii v oblasti pravé mozečkové hemisféry a mozkové hemisféry a rozvíjející se supratentoriální edém mozku. Následně byl neprodleně kontaktován neurolog, neurochirurg a anesteziolog a byla zahájena léčba. S odstupem 20h bylo žalobkyni provedeno kontrolní CT, kterému předcházelo neurologické konzilium a následně provedena dekompresní kraniektomie. Porucha vědomí byla u žalobkyně způsobena edémem mozku nejasné etiologie, kterému se nedalo podle žalované nijak předcházet a ani mu zabránit. Všechny terapeutické a ošetřovatelské postupy byly prováděny neprodleně a v souladu s možnostmi současných medicínských znalostí, tedy lege artis. Pokud jde o namítané nepoužití transkraniální dopplerovské ultrasonografie (dále jen„ TCD“), k tomu žalovaná uvedla, že tato metoda není v dětské medicíně běžně používaná při probuzení z anestezie při nejasném stavu vědomí, a také není součástí standardního monitoringu v pooperační péči v dětské kardiochirurgii. Primárním postupem je neurologické posouzení stavu s dalším navrženým postupem konziliárním lékařem. S ohledem na terapeutický postup by ani v případě vyšetření žalobkyně pomocí TCD nepřineslo další informace a především by se nezměnilo nic na zvoleném léčebném postupu a ani na zdravotním stavu žalobkyně. Žalovaná trvala na tom, že veškerý léčebný postup a postup všech pracovníků žalované byl proveden lege artis a žalobkyni byly poskytnuty lékařské služby na nejvyšší možné úrovni a v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a pooperačnímu stavu žalobkyně nebylo možné předejít. Ve vztahu k zaplacení bolestného vznesla žalovaná námitku promlčení.

4. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

5. Podáním ze dne [datum] do řízení na straně žalované vstoupil vedlejší účastník, [pojišťovna]. Ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že se ztotožňuje s argumentací žalované, že při poskytování zdravotních služeb žalobkyni bylo postupováno lege arti a nedošlo k porušení žádné povinnosti na straně žalované.

6. Z uvedených důvodů také vedlejší účastník na straně žalované navrhl zamítnutí žaloby.

7. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s.ř.), vyslechl navrhované svědky [příjmení] [příjmení], MUDr. [příjmení], (ustanovení § 126 o. s. ř.) a nechal ve věci vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví – anesteziologie a resuscitace, dětská kardiologie, dětská neurologie, kardiochirurgie, radiologie a zobrazovací metody znaleckým ústavem [anonymizováno 5 slov], jehož zpracovatele, MUDr. [příjmení] vyslechl rovněž v rámci ústního jednání (ustanovení § 127 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

8. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

9. Žalobkyně trpěla od narození závažnou srdeční vadou, označovanou jako [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně prodělala již v minulosti již několik srdečních operacích, transatriální korekci [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a reoperaci pomocí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (prokázáno zdravotní dokumentací zejména na č. l. 40, 47, nesporná tvrzení účastníků).

10. Dne [datum] byla hospitalizována dne [datum] v dětském kardiocentru žalované za účelem plánované reoperace, která měla spočívat v náhradě nefunkční [anonymizováno 5 slov] a v plastice [anonymizována čtyři slova], při které byla žalobkyně napojena na mimotělní oběh (prokázáno zdravotní dokumentací, zejména č. l. 51, 81).

11. Dne [datum] ve [údaj o čase] hod. byla žalobkyně po provedeném výkonu přesunuta z operačního sálu na jednotku intenzivní péče (prokázáno dekurzem na č. l. 52). Ve [údaj o čase] hodin téhož dne je ve zdravotní dokumentaci záznam, že se žalobkyně zatím vůbec nebudí, nereagovala na oslovení ani bolestivé podněty, zornice byly izokorické, miotické, oboustranně s fotoreakcí (prokázáno dekurzem na č. l. 54). V [údaj o čase] hodin žalobkyně začíná minimálně reagovat na oslovení a bolestivé podněty (prokázáno dekurzem na č. l. 54). Následující den, dne [datum] v [údaj o čase] hod. byla žalobkyně stále výrazně sedovaná, na bolestivý podnět reagovala, na hlasitý podnět mírně otočí hlavu, zornice má miotické, izokorické (prokázáno dekurzem na č. l. 56). V [údaj o čase] hod. se žalobkyně stále nebudila, proto byl přivolán neurolog, který indikoval vyšetření EEG (prokázáno dekurzem na č. l. 57), které bylo provedeno v [údaj o čase] hod., přičemž byl zjištěn hrubě abnormální záznam pro pomalou delta aktivitu nad levou hemisférou a výraznější pomalou aktivitou s kontinuálními výboji SW a ostrých vln nad pravou mozkovou hemisférou (prokázáno zdravotnickou dokumentací na č. l. 21). Dále bylo žalobkyni ve [údaj o čase] hodin provedeno vyšetření CT (prokázáno zdravotnickou dokumentací na č. l. 22), kde byla zjištěna ischémie s rozvíjejícím se edémem mozku (prokázáno zdravotnickou dokumentací na č. l. 22, 23), o čemž byl informován neurolog (prokázáno dekurzem na č. l. 58), bylo provedeno i kontrolní EEG; žalobkyni byla ve [údaj o čase] hod. nasazena antiedematosní terapie podáním léčiva [anonymizováno] (prokázáno zdravotnickou dokumentací na č. l. 22). V průběhu dne bylo žalobkyni provedeno další neurologické vyšetření a byl sledován její stav (prokázáno zdravotnickou dokumentací na č. l. 22, dekurzem na č. l. 59-61). Dne [datum] bylo žalobkyni provedeno kontrolní vyšetření CT, kde byla zjištěna progrese edému mozku a návaznosti na to jí byla provedena další operace za účelem snížení nitrolebního tlaku (prokázáno zdravotnickou dokumentací na č. l. 24, 84, dekurzem na č. l. 63). Žalobkyně byla dne [datum] přeložena z kliniky anesteziologie a resuscitace na podiatrickou kliniku žalované v apalickém stavu (prokázáno zdravotní dokumentací č. l. 25).

12. Zákonní zástupci žalobkyně byli informováni o operačním výkonu jejich dcery, včetně jeho rizik (prokázáno informovaným souhlasem z operací ze dne [datum]).

13. Z ústavního znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mu byl předložen spis zdejšího soudu a dále zdravotní dokumentace vyžádaná od žalované. Na dotazy soudu a účastníků řízení znalecký ústav odpověděl tak, že operace provedená žalobkyni dne [datum] byla indikována zcela správně, neboť pokud by se kardiochirurgická operace neuskutečnila, došlo by k nepříznivému vývoji stavu žalobkyně s fatálním následkem. Podle znaleckého ústavu při operaci nedošlo k žádnému pochybení na straně žalované při poskytování zdravotnických služeb. Znalecký ústav konstatoval, že ze zdravotní dokumentace žalované je patrné, že iniciální inzult, který vyvolal takto těžký edém mozku, byl zapříčiněn ischémií v oblasti pravé poloviny mozku, včetně mozečku žalobkyně. Příčina této ischémie tkví v embolizaci pravděpodobně malých částeček z vnitřní stěny aorty při její kanylaci v rámci mimotělního oběhu. Popisovaná komplikace u žalobkyně je velmi raritní, i při postupu během operace de lege artis je vznik této komplikace neovlivnitelný a naprosto nepředvídatelný, zejména pak za podmínek, že žalobkyně již podstoupila dvě předcházející operace srdce a s ohledem na vrozenou vadu žalobkyně. I v případě pooperační péče pak postupovala žalovaná podle znaleckého ústavu lege artis. Pooperační péče probíhala zcela obvykle, jak tomu bývá u pacientů se stejným typem vady a stejnou operací. V dopoledních hodinách dne [datum], kdy byla vypnuta sedace žalobkyně, která byla nutná k umožnění tolerance tracheální rourky a umělé plicní ventilace, bylo očekáváno probuzení, které nenastalo. Proto ošetřující tým zcela adekvátně začal řešit, proč tomu tak není a rozběhla se kaskáda správně načasovaných a sladěných dějů, a to neurologie, EEG, CT, neurochirugie. Současně paralelně probíhala intervence, podávání medikamentů na ovlivnění epileptického stavu a terapie edému mozku. Nakonec bylo v [údaj o čase] hod. zavedeno žalobkyni čidlo na měření nitrolebního tlaku s iniciální hodnotou v mezích normy. Celý postup žalované byl lege artis, i v dalších hodinách odpovídala péče odpovídajícím potřebám a požadavkům zdravotního stavu. Pokud jde o použití metody transkraniální dopplerovské ultrasonografie, dle znaleckého ústavu takovéto monitorování u [anonymizováno] dítěte provést nelze. V dětské kardiochirurgii se tato metoda k neuromonitoringu nepoužívá.

14. Z doplňku znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum], který byl soudem vyžádán z důvodu uplatněných námitek žalobkyně, bylo zjištěno, že tvrzení žalobkyně ohledně nevyužití metody trasnkraniální dopplerovské monitorace je odborně neobhajitelné, nejde o standardní součást neuromonitoringu u dospělých, natož u dětí. Navíc i v případě, že by byla transkraniální sonografie časově nasazena před vyšetřením CT a uvedená diagnóza by byla stanovena o něco dříve, neexistoval a neexistuje žádný efektivní terapeutický postup, jak u dětského pacienta, který podstoupil operaci v mimotělním oběhu s proběhnuvší víceúčelovou mikroembolizaci pravděpodobně způsobenou malými částečkami uvolněnými z vnitřní stěny aorty, zvrátit anebo předejít jejím důsledkům.

15. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který nechala vypracovat žalobkyně, soud zjistil, že transkraciální dopplerovská sonografie i transkraniální duplexní sonografie mohou odhalit příznaky mikroembolizace do mozkového řečiště, nitrolební cévní uzávěry i příznaky rozvíjejícího se mozkového edému, jež je provázen zvyšováním nitrolebního tlaku a snižováním průtokových rychlostí mozkovými tepnami. Vyslovení takového podezření bude zpravidla indikací k provedení CT vyšetření, které však na rozdíl od sonografického vyšetření vyžaduje převoz pacienta na radiologické pracoviště.

16. Z doplňku znaleckého posudku MUDr. [příjmení] ze dne [datum], soud zjistil, že dle přesvědčení znalce nebyly využity všechny diagnostické možnosti k včasnému zjištění a zahájení léčby mozkového edému u žalobkyně. Vyšetření dopplerovskou sonografií mohlo (nikoli muselo) u pacientky podstatně dříve odhalit známky mikroemlozicae, cévní mozkové příhody a edému mozku, mohlo vést k podstatně dřívějšímu provedení CT vyšetření, a zejména mohlo vést k podstatně dřívějšímu zahájení neuroprotektivní a antiedematozní léčby a výsledný rozsah postižení mohl (nikoli musel být) menší. Diagnostická metoda definitivně potvrzující přítomnost, rozsah a charakter cévní příhody je CT vyšetření 17. Z výslechu zpracovatele znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na závěrech znaleckého posudku v té části, kterou zpracovával pro znalecký ústav znalec osobně, včetně doplňujícího vyjádření, trvá. Pokud jde o namítaný nedostatek v pooperační péči, spočívající v nepoužití metody transkraniální dopplerovské monitorace ke zjištění zdravotního stavu pacientky, uvedl, že tato technika se běžně nevyužívá, používá se převážně u dospělých pacientů. Per operační monitorování, které uváděl právní zástupce žalobkyně, se, pokud je mu známo, na žádném pracovišti v České republice neprovádí. Je však třeba zdůraznit, že i v případě, že by tato konkrétní zobrazovací metoda byla u pacientky použita, přičemž znalec trvá na tom, že nemá informace o tom, že některé pracoviště takovou metodu ke zjištění zdravotního stavu u těchto pacientů používá, nemohlo by znamenat konkrétní zjištění, které by mělo za následek změnu postupu lékařů, které byly popsány ve zdravotní dokumentaci. Podle závěru znalců byl postup lékařů žalovaného lege artis, nezjistili žádné skutečnosti, které by vedly k opačnému názoru. Nejednalo se o žádný nestandardní postup, bylo postupováno zcela standardně. Lze uzavřít, že zdravotní stav pacientky nebylo možné zlepšit ani při použití této konkrétní metody. Pokud jde o léčení zjištěného nepříznivého zdravotního stavu pacientky, v situaci, kdy bylo zjištěno, že došlo k otoku mozku, ani na dalším postupu znalecký ústav neshledal žádné pochybení a ani opomenutí. Nepříznivému stavu pacientky nešlo předejít. Pokud by pochybení lékařů mělo spočívat v neprovedení transkraniální dopplerovské sonografie, tuto metodu u dětských pacientů nelze označit za standardní. Tento typ vyšetření se na českých pracovištích neprovádí, zcela jistě ne u dětských pacientů. Za lepší zjišťovací metodu považoval znalec buď CT vyšetření s kontrastem, nebo magnetickou rezonanci. Provedení vyšetření dopplerovskou sonografií u této konkrétní pacientky považoval za nadbytečné rovněž z důvodu, že i pokud by byla zjištěna nějaká anomálie, bylo by nutné verifikovat její zdravotní stav stejně pomocí CT vyšetření, případně magnetické rezonance. Dopplerovská sonografie, i pokud by se provedla, by nemohla o zdravotním stavu pacientky přinést žádné skutečnosti, které by nebylo možné zjistit přesněji, lépe a s menšími obtížemi jinými metodami.

18. Z výslechu svědka, MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byl ošetřujícím lékařem žalobkyně, v rozhodném období byl sekundární lékař. Žalobkyně se léčila u žalované s vrozenou srdeční vadou - [anonymizována dvě slova]. Jedná se o závažnou vrozenou srdeční vadu, která představuje závažná zdravotní omezení pacienta. Pokud pacientům není poskytnuta odpovídající zdravotní péče, pouze 1 % takových pacientů se dožívá dospělosti. Pacienti s touto diagnózou se musí operovat do jednoho roku věku. Tuto operaci žalobkyně absolvovala. Operace nemohla vyřešit její zdravotní hendikep, ale pouze zlepšit její zdravotní stav. To se operací podařilo. Při prvém zákroku byla žalobkyni aplikována od cizího zemřelého dárce náhrada, [anonymizováno], tj. část [anonymizováno] a [anonymizováno]. Při plánované operaci v roce [rok] byla provedena výměna této [anonymizováno]. Toto se podařilo. Jednalo se o operaci prováděnou při mimotělním oběhu. Po operaci byla žalobkyně převezena na jednotku intenzivní péče dětského kardiocentra, byla jí podávána standartní medikace, u dětských pacientů je to hlavně sedace. Pacientka byla v umělém spánku, na dýchacím přístroji. Pooperační průběh měl pouze drobné běžné komplikace. Při pooperační péči se u pacientky vyskytla porucha srdečního rytmu, to je u tohoto typu pacientů relativně běžná záležitost, stává se to asi u 20 % pacientů. Krevní ztráty byly přiměřené. Vše nasvědčovalo tomu, že pooperační stav pacientky probíhal standardně. Následující den po operaci prováděl svědek sám osobně vizitu a bylo zjištěno, že pacientka má stabilní oběh, není ohrožována arytmií. Proto bylo rozhodnuto o snížení sedace pacientky. Sedace se podávají nitrožilně. Ani po 2 hodinách po vysazení se pacientka ale nezačala adekvátně budit. Proto bylo v [anonymizováno] hodin [anonymizováno] při vizitě provedeno orientační neurologické vyšetření, toto vyšetření provedl svědek sám. Nebylo zjištěno nic patologického. Pacientka se ani po 2 hodinách po vysazení sedace nezačala adekvátně budit a reagovala pouze na významnější bolestivé impulzy a na velmi hlasité oslovení. Reagovala obleněně, apaticky. Proto bylo rozhodnuto o tom, že bude provedeno neurologické vyšetření a byl kontaktován neurolog, který doporučil provést EEG vyšetření. U tohoto typu pacientů je však neurologické vyšetření velmi komplikované, to je dáno medikací. Bylo rozhodnuto, že bude provedeno EEG vyšetření, které bylo také skutečně provedeno. Výsledek neurologického vyšetření EEG byl v [údaj o čase] hodin. V té souvislosti svědek uvedl, že toto vyšetření u tohoto typu pacientů relativně složitá záležitost, neboť se provádí na místě, přímo na JIP, na lůžku pacienta, kam si musí vyšetřující dovézt veškeré přístroje. Výsledky vyšetření byly analyzovány neurologem a bylo konstatováno, že vyšetření ukazuje patologický nález, který znamenal neurologické postižení pacienta, spočívající buď v krvácení, nebo otoku mozku. O tom rozhodl neurolog. Neurolog seznámil se svými závěry ošetřující lékaře a navrhl další postup, konkrétně CT vyšetření mozku. CT vyšetření mozku u takového pacienta ale není možné provést přímo na lůžku pacienta, proto je nutné pacienta pro provedení tohoto vyšetření odpovídajícím způsobem připravit a transportovat na vyšetření. CT vyšetření bylo provedeno, se závěrem, že se jedná o počínající otok mozku. I tuto diagnózu stanovil neurolog, ve spolupráci s radiologem. Bylo svoláno lékařské konzilium, kde svědek nebyl osobně přítomen, ale ví o tom, že bylo provedeno, je to ve zdravotní dokumentaci. Bylo rozhodnuto o tom, že bude zavedeno měření tlaku mozku. Z kardiologického hlediska byla operace zcela běžná a zcela v pořádku, včetně pooperačního průběhu. Po operaci byla pacientce provedena veškerá vyšetření, byla monitorována a všechna vyšetření byla s dobrým výsledkem. Rozhodnutí o této operaci je kolektivním rozhodnutím, rozhodují o tom lékaři, kteří mají pravidelné semináře, kde mají k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci daného pacienta. U žalobkyně se jednalo o středně urgentní zákrok, který mohl určitou dobu počkat. Operace byla plánovaná a podle svědka byla provedena v optimální dobu. Zákonní zástupci a pacienti jsou informováni o případných rizicích takového zákroku. Nejvážnější komplikací je u tohoto typu operací úmrtí pacienta, to se pohybuje v řádu jednotek %. Další běžné komplikace tohoto zákroku jsou neurologické komplikace a významné krevní ztráty. To se se zákonnými zástupci konzultuje. Rodiče jsou informováni i o hrozícím riziku ischemie mozku, i o tom, jaké jsou následky takové komplikace. Je to součástí informovaného souhlasu. Pokud by žalobkyně daný zákrok neabsolvovala, postupně by u ní docházelo k selhávání pravé komory srdeční, to by mělo za následek znemožnění provedení reoperace. Pokud by se zákrok neprovedl, hrozilo by pacientce úmrtí v řádu několika let. Možnost prodlení s operací v řádu let svědek vyloučil. Pokud by se uvažovalo o posunutí operace o jednotky měsíců, bylo by možné o tom uvažovat, ale nebyl pro to důvod. Pacientka byla před zákrokem oproti ostatním dětem jejího věku fyzicky hendikepovaná, měla nižší vytrvalost, nižší výkonnost, vyšší únavu. Na neurologické komplikace po operaci bylo, dle názoru svědka, reagováno naprosto adekvátně. Zcela vyloučit neurologické komplikace u takovéhoto zákroku není možné. Další asi 2 nebo 3 dny byla pacientka na jednotce intenzivní péče kardiologie, byla v péči intenzivisty kardiologa, který spolupracoval intenzivně s neurologem a neurochirurgem. Při pooperační péči se kontroluje, jak pacienti reagují, jsou jim kontrolovány zornice, jsou monitorováni. Pokud jsou zornice a ostatní životní funkce v pořádku, nepředpokládá se žádné neurologické postižení. Kontrola zornic je prováděna zhruba každou hodinu nebo 2 hodiny. Zápis o provedeném vyšetření reakce zornic není součástí zdravotní dokumentace, kterou vede lékař. Kontrolu zornic provádí jak lékaři, tak sestry. Kontrola zornic je zapisována do sesterské dokumentace. Kontrola zornic a výsledek vyšetření není povinný údaj, který by se standardně zapisoval do zdravotní dokumentace. Zápis by se provedl poté, co by byl zjištěn anomální nález. Anomální nález zornic přitom ještě nepředstavuje vždy ischemii mozku, tj. ne každá ischemie mozku je spojena s anomálním nálezem na zornicích. Svědek zná pojem transkraniální dopplerovská sonografie, avšak na jejich pracovišti se tento druh vyšetření neprovádí. Neprovádí se ani na dalších pracovištích a svědek se s ní nesetkal ani při svých pobytech v zahraničí, kde působil, například ve Spojených státech nebo v Německu. Neví o žádném pracovišti, kde by se toto vyšetření rutinně provádělo na pracovištích dětské kardiologie. Pokud je mu známo, jedná se o neurologický typ vyšetření, který není příliš běžný, z důvodu, že jeho výsledky nejsou průkazné.

19. Z výslechu svědka, MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je zaměstnancem žalovaného, v rámci poskytování lékařské péče žalobkyni působil jako konziliární lékař, dětský neurolog. Pokud ošetřující lékař u takového typu pacientů, kdy sám provádí při vyšetření základní neurologické vyšetření, dospěje k závěru, že je třeba vyšetření neurologem, většinou proběhne telefonická konzultace a následně neurologické vyšetření. Taktomu bylo v tomto případě. Pacientka byla po operaci na JIP dětského kardiocentra. To, jestli bude do týmu přibrán neurolog, závisí na posouzení intenzivisty, který se o daného pacienta v té době stará. Obecně se nedá říci, jak dlouho po vysazení sedativ po operaci se pacient obvykle budí. Závisí to na více faktorech, zejména na kondici pacienta, na typu operace a podobně. Ošetřující lékař provádí v rámci dalších úkonů orientační neurologické vyšetření, a to podle vlastního uvážení. To spočívá např. ve vyšetření pacienta pohledem, vyšetření spontánních reakcí, reakcí na oslovení, na bolest, na další podněty. Podle tohoto vyšetření se pak provádí další vyšetření, např. vyšetření hlavových nervů, součástí je vyšetření zornic a vyšetření kmenových reflexů. Pokud ošetřující lékař dospěl k závěru, že se pacientka po dvou hodinách po vysazení sedace nezačala adekvátně budit, což uvedl do zdravotní dokumentace, a že reagovala pouze na významnější bolestivé impulzy a na hlasité oslovení, byla apatická, byl zcela správný postup, že byl kontaktován neurolog. Bylo rozhodnuto o tom, že se provede EEG vyšetření. To vycházelo z údajů ze zdravotní dokumentace a také z toho, jaký typ operace pacientka absolvovala. Pokud si svědek vzpomíná, byly ve zdravotní dokumentaci popsány nespecifické záškuby, proto bylo provedeno EEG vyšetření, za účelem vyloučení případného nekompulzivního epileptického záchvatu. EEG vyšetření je v dané situaci poměrně složité vyšetření, to je dáno tím, že pacient je na JIP. Na pracovišti žalované je výhodou, že tento typ vyšetření jsou schopni provést přímo u lůžka pacienta, na některých jiných pracovištích v ČR toto vůbec možné není. EEG vyšetření se u žalované provádí tak, že se přístroj přiveze přímo k lůžku pacienta. To je dost časově náročné, vyžaduje to přípravu pacienta, umístění elektrod na hlavu pacienta a vlastní vyšetření. To zabere společně s přípravou minimálně hodinu. Vyhodnocení vyšetření prováděla u této pacientky MUDr. [příjmení]. Vyhodnocení se provádí na stacionární stanici, signál se přenáší přes notebook. U pacientky byl zjištěn abnormální záznam, čímž se potvrdil předpoklad, že se jednalo o status epillepticus plus rozvoj edému mozku. Na tento nález bylo bezodkladně reagováno, a to zahájením antiepileptické terapie, kontinuálním podáváním antiepileptik. Současně bylo rozhodnuto o potřebě dalších vyšetření, a to vyšetření očního pozadí a CT mozku. To je rovněž uvedeno ve zdravotní dokumentaci. Pouze vyšetření EEG lze provést přímo u lůžka pacienta, všechna další vyšetření vyžadovala převoz pacienta z JIP. To je také dost náročné. Po operaci svědek pacientku sám neurologicky vyšetřil a záznam o tom jsem provedl do její zdravotní dokumentace a do centrálního systému. Podle poznámek svědka udělal záznam do zdravotní dokumentace ve [anonymizováno] hod, to bylo v době, kdy již pacientku vyšetřil a kdy již bylo provedeno EEG vyšetření. EEG vyšetření provádí k tomu vyškolené laborantky. V daném případě se jednalo o pacientku se závažným onemocněním, která v minulosti již absolvovala nejméně 3 operace. Jednalo se o závažný stav, kdy neurologické komplikace bylo možné předpokládat, vyloučit je předtím možné nebylo. Svědek zná způsob vyšetření tzv. transkraniální dopplerovskou sonografií, příp. duplexní sonografií. Osobně tento typ vyšetření neprovádí. Svědek je dětský neurolog, tento typ vyšetření se provádí prakticky výhradně u dospělých. Nejedná se o vyšetření, které by se provádělo rutinně u dětí, v nemocnici žalované se toto vyšetření provádí pouze v přísně indikovaných případech. U dětí se provádí výjimečně, provádí se u pacientů, kteří prodělali nebo kterým hrozí riziko mrtvice. Jedná se většinou o náctileté pacienty a vyšetření se provádí na dospělé neurologii. Při tomto typu vyšetření se hodnotí hodnoty průtoku velkými cévami mozku. Je to vyšetření, která se standardně provádí u dospělých, pro vyšetření u dětí nejsou dány pevné normy. V daném případě nebylo uvažováno o provedení tohoto vyšetření u žalobkyně, neboť toto vyšetření nemohlo přinést žádné relevantní údaje k posouzení jejího aktuálního zdravotního stavu. Vyšetření, které bylo provedeno, tedy neurologické vyšetření neurologem a EEG vyšetření, mohlo lépe popsat aktuální zdravotní stav dané pacientky. Pacientka s tímto typem operace je již předem medikována na vyloučení rizika ucpání cév, proto nebyl předpoklad, že v jejím případě taková situace nastane. Jelikož pacientka absolvovala kardiologickou operaci, byl předpoklad, že komplikace nastanou spíše s nižším tlakem, kdy operované srdce nefungovalo na té úrovni, jako u zdravého pacienta. Poškození mozku u této pacientky mohlo být způsobeno nižším tlakem krve, případně nedostatečným zásobením mozku pacientky kyslíkem. Svědek vyjádřil přesvědčení, že pacientce byla poskytnuta ta nejlepší péče, na nejvyšší úrovni. [příjmení] pacientky, k němuž došlo po operaci, nebylo možné zabránit. Podle závěru svědka byla důvodem zhoršení zdravotního stavu a otoku mozku u pacientky mozková hypoxie. Této situaci nebylo možné zabránit, příčinou bylo poškození srdce pacientky. Svědek nemá informaci o tom, zda se vyšetření typu transkraniální dopplerovská sonografie, příp. duplexní sonografie, provádí dětským pacientům. I pokud by byl tento typ vyšetření pacientce proveden, není jasné, jaké nové informace by lékaři mohli zjistit. Otoku mozku obecně zabránit nelze. V daném případě byla pacientka dostatečným způsobem monitorována, její aktuální zdravotní stav byl trvale sledován a bylo možné reagovat. Lékařské postupy, které se po zjištění zhoršení jejího zdravotního stavu pacientky provedly, a rovněž medikace, která byla nasazena, byla podle svědka optimální a nebylo možné provést žádná další lékařská vyšetření, ani zavést další, jiné lékařské postupy či medikaci, která by mohla následek, který u pacientky nastal, zmenšit nebo odstranit.

20. Z ostatních předložených nebo provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

21. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 415 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to v souladu s ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

23. Podle ust. § 415 obč. zák. je každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

24. Podle ust. § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

25. Podle ust. § 444 odst. obč. zák. se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

26. Podle ust. § 11 občanského zákoníku fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

27. Podle ust. § 13 odst. 1 občanského zákoníku fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

28. Podle ust. § 13 odst. 2 občanského zákoníku pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

29. Podle ust. § 13 odst. 3 občanského zákoníku výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

30. Podle ust. § 45 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ZZS“) je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

31. Podle ust. § 4 odst. 5 ZZS se náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti 32. Žalobkyně se v projednávané věci domáhala odškodnění bolesti ve výši 2 000 000 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 2 000 000 Kč a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 18 000 000 Kč, neboť má za to, že žalovaná pochybila při poskytování pooperační péče o žalobkyni, neboť včas nerozpoznala počínající mozkový edém u žalobkyně, přičemž nevyužila k vyšetření žalobkyně metodu vyšetření transkraniální dopplerovskou sonografií, příp. duplexní sonografií, kterou má žalovaná k dispozici, v důsledku čehož došlo podle žalobkyně k pozdnímu diagnostikování otoku mozku, což zhoršilo léčebný postup žalované. Žalovaná tak podle žalobkyně porušila svou prevenční povinnost a v důsledku jejího jednání trpí žalobkyně závažnými nevratnými neurologickými následky s celkovou negativní prognózou.

33. Žalobkyně rozdělila své nároky na náhradu škody na zdraví, tedy bolestného, za které požadovala částku ve výši 2 000 000 Kč, dále za ztížení společenského uplatnění, za které požadovala částku ve stejné výši a dále náhradu nemajetkové újmy z titulu ochrany osobnosti žalobkyně, za níž požadovala částku ve výši 18 000 000 Kč. V průběhu řízení žalobkyně navrhla, aby soud ve věci rozhodl mezitímním rozsudkem, kterým by bylo konstatováno, že nárok žalobkyně na odškodnění bolestného, ztížení společenského uplatnění a zásahu do osobnostních práv je co do základu důvodný. Soud po provedeném dokazování rozhodl o celém nároku žalobkyně, jak níže vyloženo, s ohledem na právní posouzení věci.

34. Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda jsou dány zákonné předpoklady pro vznik obecné odpovědnosti žalované za škodu podle § 420 odst. 2 obč. zák. Těmito předpoklady jsou porušení právní povinnosti, tj. jednání či opomenutí, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále existence škody (majetková újma) a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Zavinění se předpokládá, avšak za podmínek § 420 odst. 3 obč. zák. se škůdce může odpovědnosti zprostit. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak právnická (či fyzická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Žalobkyně přitom spatřovala porušení právní povinnosti žalované především v tom, že žalovaná nevyužila diagnostické metody, kterými její pracoviště disponuje k včasnému odhalení zdravotních komplikací žalobkyně, čímž došlo k nedodržení postupu lege artis v pooperační péči o žalobkyni.

35. Z relevantní judikatury soud uvádí následující:

36. Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1919/08, uvádí, že„ závěry nalézacího soudu stran„ stoprocentního“ prokázání objektivní příčinné souvislosti se jeví Ústavnímu soudu jako nereálné, neboť jsou nedosažitelné a neudržitelné. Určovat v lékařských postupech jednoduchý vztah příčiny a následku je samo o sobě velmi obtížné. Zásah lékaře vlastně sám o sobě mění„ přirozený běh věcí“ v lidském těle, zasahuje do komplexních vztahů příčin a následků. I v případě aktivního jednání lékaře, který zvolí určitý léčebný postup, je velmi obtížné, ba vyloučené stanovit, zda tento postup byl nade vši rozumnou pochybnost jedinou možnou příčinou škodlivého stavu, který nastal. O to obtížnější je to v případě opomenutí, kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí lékařství zvolit mohl a měl. Prokázat, že právě a pouze toto opomenutí tvoří se škodlivým důsledkem ničím nenarušený vztah, je v podstatě nemožné. V důsledku toho je výrazně oslabeno postavení poškozeného.“ Nejvyšší soud ČR na cit. nález Ústavního soudu ČR navazuje a ve svém rozsudku ze dne 31.7.2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, kterým byly potvrzeny závěry Krajského soudu v Ostravě:„ Podle znalců sice nelze se stoprocentní jistotou potvrdit, že by v případně dřívějšího zahájení léčby došlo k remisi, odvolací soud však s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1919/08 dovodil, že znalci uváděná pravděpodobnost 70 % až 80 % je pro závěr o příčinné souvislosti mezi nesprávným postupem žalované a úmrtím poškozeného dostačující.“ 37. Dále soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, které danou problematiku shrnuje takto:„ Předestřené obecné pojetí příčinné souvislosti se v zásadě prosadí bez ohledu na konkrétní povahu vzniklé škody, neboť zákon nemá žádnou speciální úpravu pro určitou oblast škod, tedy ani pro tzv. medicínské spory. V rámci uplatňování nároků na náhradu škody na zdraví ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče a prokazování rozhodných skutečností, včetně příčinné souvislosti, akceptovala judikatura určitá specifika v procesní rovině, zejména možnost obrácení důkazního břemene (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2793/2017), případnost pravděpodobnostně formulovaných závěrů znalce (jak Nejvyšší soud podotknul v již odkazovaném rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, s ohledem na složitost biologických procesů je takováto formulace závěru pochopitelná a v praxi znaleckého dokazování v oboru zdravotnictví nikoli výjimečná) i to, že nelze vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta, nicméně existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující; nestačí tu pouhá naděje na vyléčení, či obecné konstatování obvyklé padesátiprocentní pravděpodobnosti vyléčení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 164/2018). V tomto směru se jeví vhodné dodat (i s ohledem na bod 27 nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3416/20), že se nejedná o arbitrární a odlišný výklad hmotného práva (pojetí příčinné souvislosti), ale toliko procesní zvážení míry důkazu, tedy pravidla určujícího, kdy lze skutečnost pokládat za prokázanou, tj. kdy je důkaz podán (viz též [příjmení], P.: Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [obec]: Leges, 2017, s. 22 a násl.), respektive odůvodnění zvýšené míry důkazu ve sledované oblasti (viz opět [příjmení], P., citované dílo, s. 22 a násl.).“ 38. Otázka existence škody na zdraví žalobkyně nebyla mezi stranami sporná. Soud tedy směřoval prováděné dokazování především k posouzení porušení právní povinnosti na straně žalované. Za tím účelem s ohledem na předmět sporu nechal ve věci vypracovat znalecký posudek znaleckým ústavem, [anonymizováno 5 slov]. Další znalecký posudek vypracovaný MUDr. [příjmení] předložila v řízení sama žalobkyně.

39. Ohledně znaleckého zkoumání soud uvádí, že vycházel primárně ze znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem, [anonymizováno 5 slov], na jehož vypracování se podílel kolektiv odborníků se specializací interní medicíny, dětské kardiologie, pediatrie a dětské neurologie. Znalecký ústav pak dospěl k jednoznačně sdělenému závěru, že operace žalobkyně byla indikována a načasována zcela správně a žalovaná postupovala jak při samotné operaci, tak i při pooperační péči o žalovanou zcela lege artis. Pokud jde o namítané„ užití, respektive nevyužití“ konkrétní diagnostické metody tzv. transkraniální dopplerovská sonografie, resp. duplexní sonografie při diagnostice mozkového edému u žalobkyně, ze znaleckého posudku znaleckého ústavu, ale i z výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], bez dalšího vyplynulo, že uvedená zjišťovací metoda se v dětské kardiologii a neurologii neužívá, na pracovišti žalované, ale ani na jiných pracovištích v ČR se u dětských pacientů neprovádí, a i pokud by využita byla, nepřineslo by to žádné podstatné informace pro úvahu o dalším postupu při léčbě žalobkyně, neboť by žalobkyně následně stejně musela stejně podstoupit vyšetření CT, které bylo u ní v rámci pooperační péče po vyšetření neurologem a provedeném vyšetření EEG provedeno. Žalovaná tak ve věci poskytování pooperační zdravotní péče žalobkyně nepochybila a postupovala v souladu s doporučeními a terapeutickými postupy. Znalci při vypracování posudku vycházeli ze zdravotní dokumentace a soudního spisu. Závěry znaleckého posudku jsou logicky a pečlivě odůvodněné a soud tak neshledal důvody o závěrech znaleckého ústavu pochybovat.

40. Pro úplnost soud uvádí, že přihlížel částečně i k závěrům znaleckého posudku vypracovaného na žádost žalobkyně znalcem [příjmení] [příjmení], přestože námitky žalované, že tento znalec neměl při vypracování znaleckého posudku k dispozici ani soudní spis, ani kompletní zdravotní dokumentaci a ani ve věci již vypracovaný znalecký posudek znaleckého ústavu, a zároveň nemá k vypracování znaleckého posudku ani odpovídající specializaci v oboru dětské neurologie, shledal důvodnými. Závěry tohoto znalce ohledně toho, že žalobkyně měla/mohla být vyšetřena transkraniální dopplerovskou sonografií, jsou totiž pouze v obecné teoretické rovině a i tento znalec navíc v doplňku svého znaleckého posudku připustil, že suverénní metodou pro zjištění mozkového edému je výhradně vyšetření CT, případně NMR, primární metodou diagnostiky je pak neurologické vyšetření, přičemž obě tato vyšetření byla žalobkyni provedena, a to bezprostředně poté, co byla ukončena její sedace a vzniklo podezření na poruchu vědomí. Soud tedy uzavřel, že ani závěry tohoto znalce nejsou v rozporu se závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu.

41. Pokud jde dále o nárok žalobkyně z titulu ochrany osobnosti, k tomu soud uvádí, že předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 11 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 13 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

42. S ohledem na uvedené skutečnosti, že v řízení nebylo shledáno žádné pochybení v jednání žalované při poskytování operační a ani pooperační péče žalobkyni, má soud za to, že nebyla naplněna základní podmínka odpovědnosti žalované, a to jak u nároku na náhradu za škodu na zdraví, tak za vznik nemajetkové újmy z důvodu neoprávněného zásahu do osobnosti žalobkyně. Za takové situace se soud již konkrétní výší požadovaných nároků žalobkyně na zaplacení peněžité náhrady za jednotlivé nároky z důvodu nadbytečnosti nezabýval, stejně tak jako námitkou žalované ohledně promlčení požadovaného bolestného.

43. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. (výrok I.)

44. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř., když žalovaná byla sice ve věci procesně zcela úspěšná, na straně žalobkyně však soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné, dané zejména povahou samotného sporu, kdy teprve v průběhu řízení byla zjišťována příčina objektivních zdravotních komplikací žalobkyně. Žalobkyně, resp. její zákonní zástupci, stěží mohla sama posoudit komplikované otázky odpovědnosti za škodu. Žalobkyně byla navíc v době podání žaloby nezletilá a její zdravotní stav je trvale nepříznivý, přičemž nelze očekávat, že by byla schopna sama náklady řízení uhradit. Žalovaná je přitom příspěvkovou organizací v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR, takže její ekonomické kondice se nepřiznání nákladů řízení v zásadě nedotkne. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že je v projednávané věci vhodné moderovat uvedeným způsobem náklady řízení (výrok II).

45. O nákladech řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem řízení na straně žalované soud rozhodl tak, že vedlejšímu účastníku náhradu nákladů nepřiznal, neboť se jich výslovně vzdal (výrok III).

46. O nákladech státu, spočívajících v státem částečně zálohovaném znalečném, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu žalobkyně i povaze samotného sporu. Jelikož povinnost nahradit náklady řízení státu nelze přenášet na jiné účastníky řízení, nebudou tyto náklady státu uhrazeny. Soud tedy nepřiznal České republice právo na náhradu nákladů spočívající v zaplaceném znalečném. (výrok IV.).

Poučení