28 C 375/2019-197

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o vyklizení bývalého manžela takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vyklidit dům [adresa], nacházející se na pozemku parc. [číslo] zapsané v KN na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec a okres [okres], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku ve výši 26 780 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou podanou ke zd. soudu dne [datum] domáhal vyklizení nemovitosti, rodinného domu [adresa] nacházejícím se na pozemku parc. [číslo] zapsané v Katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha, okres [okres] (dále jen„ nemovitost“). K odůvodnění své žaloby uvedl, že je výlučným vlastníkem uvedené nemovitosti, kterou nabyl za trvání manželství, avšak za finanční prostředky, které nebyly součástí SJM, neboť je dostal darem od matky. Žalobce a žalovaná byli manželé, manželství však bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, č. j. 26 C 223/2017-161 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 28 Co 344/2019-205, manželství tak bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Již před rozvodem manželství manželka nemovitost užívala a užívá i nadále. Žalobce nemá do nemovitosti přístup, žalovaná mu v přístupu brání. Rodinná domácnost účastníků se v nemovitosti nikdy nenacházela, žalobce se do nemovitosti nastěhoval se synem v roce 2008. Žalovaná v té době bydlela v nájemním bytě na [obec a číslo], který byla později v důsledku neplacení nájmu nucena opustit. Po podání návrhu na rozvod manželství se do nemovitosti nastěhovala trvale, žalobci trvale bránila v jejím užívání a odmítala jej vpustit do domu. Vzhledem k uvedenému bylo soužití v nemovitosti nemožné a žalobce se proto s ohledem na nezletilého syna odstěhoval. Syn se v roce 2015 přestěhoval k otci do nového bydliště. V současnosti již syn účastníků bydlí samostatně. Žalobkyně užívá předmětnou nemovitost sama, podle výpovědí sousedů někdy s partnerem. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná užívala a užívá nemovitosti zcela bez právního důvodu. Podle žalobce žalovaná nebyla oprávněna nemovitost užívat ani před rozvodem manželství podle ustanovení § 747 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“), neboť se v domě nikdy rodinná domácnost nenacházela. Tvrzení žalované, že nemovitost byla koupena z prostředků náležících do společného jmění manželů, jsou nepravdivá, i z kupní smlouvy je zřejmé, že nemovitost je pořizována z výlučných prostředků žalobce. Žalovaná nikdy ani v minulosti nesporovala stav zapsaný v katastru nemovitostí, kde je jako výlučný vlastník uveden pouze žalobce. K tvrzení žalované ohledně ústní dohody o zápisu výlučného vlastnictví k nemovitostem z důvodu obav z případného ručení žalované uvedl, že je toto tvrzení nepravdivé, neboť oba v době koupě nemovitosti podnikali jako OSVČ. Trval na tom, že nemovitosti byly zakoupeny z jeho výlučných prostředků, a proto byly zapsány jako jeho výlučné vlastnictví, o čemž žalovaná po celou dobu věděla.

2. Žalobce se tak podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované nemovitost v jeho výlučném vlastnictví vyklidit.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nárok žalobce neuznává a s tvrzeními uvedenými žalobcem jednoznačně nesouhlasí, jsou podle ní účelově zkreslena a neodpovídají situaci, která byla v době trvání manželství, a to zejména poté, co manžel opustil dobrovolně domácnost v roce 2013 a přestěhoval se ke své přítelkyni. Za nesporné označila žalovaná, že jejich manželství bylo rozvedeno výše uvedeným rozsudkem zdejšího soudu, který byl potvrzen i soudem odvolacím. Žalovaná rozporovala skutečnost, že by byl žalobce výlučným vlastníkem nemovitosti, tvrdila, že nemovitost byla zakoupena za dobu trvání manželství a byla financována zčásti z prostředků žalobce a zčásti z výlučných prostředků žalované, získaných prodejem bytu a chaty a dále z peněžních prostředků pocházejících ze společného jmění manželů. Žalovaná učinila nesporným, že k úhradě kupní ceny za nemovitosti byly využity finanční prostředky poskytnuté rodiči žalobce, ale podle žalované se nejednalo o výlučný dar žalobci, tedy o jeho výlučné vlastnictví, peníze byly poskytnuty manželům společně, na zakoupení domu. Nemovitosti byly zapsány do svého výlučného vlastnictví žalobce na základě jejich ústní dohody, kdy žalovaná pracovala v době nabytí nemovitosti jako OSVČ, a tedy z důvodu jejího případného ručení. Žalovaná dále rozporovala tvrzení žalobce, že nemá do nemovitosti přístup, naopak sám žalobce vyměnil všechny zámky od nemovitosti a odejmul žalované klíče od automobilu Škoda Fabia a zval si v její nepřítomnosti Policii ČR, aby uměle vytvářel protokoly o tom, že mu žalovaná zamezuje v přístupu do domu. Žalobce má ale podle žalované do nemovitosti volný přístup, může se kdykoli přestěhovat zpět, po celou dobu má v držení svazek klíčů od domu. Žalovaná má za to, že to, že žalobce možnosti vstoupit do nemovitosti nevyužívá, je jeho rozhodnutím. Žalovaná se společně se synem a bývalým manželem, žalobcem, přestěhovala do nemovitosti o vánocích v roce 2007 a od té doby tam byla vedena jejich společná domácnost, a to až do roku 2013, kdy se žalobce dobrovolně sám odstěhoval ke své nové přítelkyni. Žalovaná užívá předmětnou nemovitost po právu, neboť byla zakoupena za doby trvání manželství a byly do ní investovány její výlučné peněžní prostředky. Není tedy pravdou, že by žalobce několik let krátila na jeho právech a způsobovala mu finanční škodu, žalovaná hradí veškeré platby související s užíváním nemovitosti a od roku 2013 nemovitost i sama udržuje a zhodnocuje.

4. Ze všech výše uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud v projednávané věci již rozhodl rozsudkem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 28 C 375/2019-42, jímž byla výrokem I. žalované uložena povinnost vyklidit předmětnou nemovitost a nahradit žalobci náklady řízení. Žalovaná proti výše uvedenému rozhodnutí podala odvolání, o kterém rozhodoval Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 2. 2022, č. j. 19 Co 311/2021-106, jímž napadené rozhodnutí zdejšího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplynulo, že soud I. stupně má poučit žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat skutečnosti ohledně výlučných finančních prostředků získaných darem od matky, které byly použity k nákupu nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce, a k těmto tvrzením doložit důkazy, na žalované pak bude, aby prokázala, že nemovitost byla pořízena i z jejích výlučných prostředků, případně ze společných prostředků.

6. Žalovaná se k ústním jednáním soudu v této věci opakovaně nedostavovala. Její omluvy a žádosti o odročení jednání byly doručovány soudu opakovaně na poslední chvíli, bezprostředně před jednáním soudu, zasílaná předvolání si záměrně nepřebírala. Stejná situace je soudu známa i z rozvodového řízení a řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti k nezletilému synovi, která byla vedena u zdejšího soudu. Jednání žalované spočívající v zneužívání žádostí o odročení jednání směřující k obstrukcím a cílenému protahování řízení konstatoval ostatně i Městský soud v Praze, ale i soudy vyšších stupňů. (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 28 Co 344/2018-205).

7. Stejná situace nastala i v případě soudních jednání nařízených na [datum] a následně [datum]. Omluva na jednání konané dne [datum] byla doručena soudu opětovně v den konání jednání. Soud proto i s ohledem na předchozí průběh řízení omluvu žalované nevyhodnotil jako včasnou ani důvodnou, a proto jednal dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

8. Jak opakovaně judikoval Městský soud v Praze (srov. např. rozhodnutí 14 Co 426/2002, ale i 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ustanovení § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy.

9. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

10. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

11. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník domu [adresa], na pozemku parc. [číslo] zapsané v Katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha, okres [okres] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni [datum] (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 26 C 223/2017-161 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 28 Co 344/2018-205). Žalovaná předmětnou nemovitost užívá za účelem bydlení (účastníky učiněno nesporným). Zdejší soud lustrací provedenou v soudní databázi zjistil, že soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů – účastníků neprobíhá. V uvedené věci probíhala dvě samostatná soudní jednání, vedená před zd. soudem, a to pod sp zn. 24 C 86/2022 z podnětu žalobce a sp. zn. 25 C 86/2022 z podnětu žalované. Řízení ve věci sp.zn. 24 C 86/2022 bylo skončeno usnesením o odmítnutí návrhu z důvodu, že žalobce neodstranil vady podání návrhu (prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 24 C 86/2022-16, které nabylo právní moci dne [datum]). Řízení ve věci sp.zn. 25 C 86/2022 bylo zastaveno z důvodu litispendence (prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2022, č. j. 25 C 86/2022-6, které nabylo právní moci dne [datum]). Účastníci současně shodně uvedli, že žádná další řízení o vypořádání zaniklého společného jmění vedena nejsou. Jelikož od právní moci zániku společného jmění uplynula zákonná tříletá lhůta a nebyl podán návrh na vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu, nastala zákonná fikce dle ust. § 741 o.z.

12. V řízení bylo dále prokázáno, že matce žalobce paní [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] spolu s Ing. [jméno] [příjmení] bylo v restituci vydáno celkem 7 pozemků zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], obec Praha, vedených Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, ke kterým každý z nich nabyl podíl o velikosti id. 1/2 (prokázáno dohodou o vydání věci a vzájemném vypořádání nároků ze dne [datum]). Matka žalobce spolu s Ing. [jméno] [příjmení] výše uvedené pozemky prodala společnosti [právnická osoba], a to za celkovou částku ve výši 16 800 000 Kč (prokázáno kupní smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum]). Matka žalobce spolu s Ing. [jméno] [příjmení] požádala o převod částky ve výši 16 300 000 Kč ze svěřenské správy (prokázáno z dokladu o výplatě částek ze svěřenské správy ze dne [datum]). Matka žalobce, paní [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], poskytla žalobci částku ve výši 6 500 000 Kč, které získala prodejem restituovaných nemovitostí, kdy tyto finanční prostředky poskytla žalobci na koupi domu na adrese [adresa]. Prohlášení bylo vydáno pro účely uzavření kupní smlouvy. (prokázáno čestným prohlášením Mgr. [jméno] [celé jméno žalované] ze dne [datum]). Žalobce vložil na bankovní účet vedený u [právnická osoba] částku ve výši 4 000 000 Kč (prokázáno dokladem o provedení vkladu ze dne [datum]). Následně žalobce vložil na ten samý účet částku ve výši 900 000 Kč (prokázáno dokladem o provedení vkladu ze dne [datum]). [příjmení] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], obdržela po uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], mezi ní jako prodávající a žalobcem jako kupujícím, částku ve výši 500 000 Kč (prokázáno z potvrzení o úhradě kupní ceny ze dne [datum]). Žalobce jako složitel požádal notářku JUDr. [jméno] [příjmení] o převzetí peněžní částky ve výši 6 000 000 Kč, která byla určena na uhrazení kupní ceny objektu k bydlení [adresa] a pozemků [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí], tato částka měla být uvolněna ve prospěch příjemce - prodávající [jméno] [příjmení] (prokázáno protokolem o notářské úschově N 180/2005 ze dne 11. 3. 2005, žádosti o notářskou úschovu N 180/2005 a výpisy z účtu). Žalobce obdržel v rámci dědického řízení po své matce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] mimo jiné podíl o velikosti id. k pozemkům na [list vlastnictví], v obci [okres], v [katastrální uzemí] v obvyklé hodnotě 4 000 000 Kč a zůstatky na bankovních účtech matky (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 12. 2008, š. j. 27 D 1279/2008-86). Žalobce odeslal z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba], dne [datum] částku ve výši 1 100 000 Kč za účelem notářské úschovy (prokázáno oznámením o výši zůstatku ze dne [datum]). Žalobce uzavřel s paní [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, na základě které paní [příjmení] poskytla žalobci pozemek parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, jehož součástí je budova [adresa], pozemek parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, v [katastrální uzemí], obec Praha, Katastrální pracoviště Praha, a to za částku 6 500 00 Kč s ujednáním, že část kupní ceny ve výši 500 000 Kč bude uhrazena v hotovosti a zbývající část ve výši 6 000 000 Kč bude předána do notářské úschovy k notářce JUDr. [jméno] [příjmení] (prokázáno kupní smlouvou uzavřená mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). Matka žalobce měla na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba] v období od [datum] do [datum] zůstatek ve výši 2 235 868,93 Kč, kdy částka ve výši 2 000 000 Kč byla vložena osobou JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] (prokázáno výpisem z bankovního účtu [právnická osoba]).

13. Soudem bylo dále zjištěno, že mezi účastníky přetrvávají konflikty, žalobce podával na žalovanou trestní oznámení ohledně možného odcizení uměleckých děl nacházejících se v nemovitosti v jeho výlučném vlastnictví, žalovaná podávala podněty k trestnímu stíhání z důvodu odcizení movitých věcí.

14. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud nic podstatného pro posouzení věci.

15. Veškeré takto provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Při jejich hodnocení soud postupoval podle § 132 o. s. ř. a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

16. Při posuzování merita věci soud postupoval dle ust. § [číslo] a násl. a dále § 754 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“)

17. Podle ust. § 769 o.z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

18. Podle ust. § Podle ust. § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

19. Podle ust. § 741 o. z. Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

20. Podle ust. § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

21. Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem (§ 980 odst. 2 o. z. věta první).

22. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník této nemovitosti od doby uzavření kupní smlouvy v roce 2005. Kupní smlouvu uzavíral jako kupující pouze žalobce. Kupní cena nemovitosti byla 6 500 000 Kč a celou tuto částku poskytla žalobci jeho matka z prostředků získaných z restituce pozemků, které odprodala. (prokázáno kupní smlouvou, čestným prohlášením matky žalobce) V době nabytí nemovitosti byli žalobce a žalovaná manželé. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. 26 C 223/2017 – 161 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 28 Co 344/2018-205 ke dni [datum rozhodnutí] (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 26 C 223/2017-161). Žalobkyně v řízení učinila nesporným, že byla o okolnostech nabytí vlastnického práva žalobce k nemovitostem informována od samého počátku, dokonce uvedla, že pro účely notářské úschovy zajistila manželovi svoji kolegyni, notářku. Žalovaná přitom v rozhodném období působila jako advokát, tedy osoba s jasnou právní erudicí.

23. Žalovaná v řízení nerozporovala ani skutečnost, že předmětnou nemovitost užívá k bydlení, naopak uváděla, že se v současné době jedná o její jedinou možnost bydlení.

24. Žalobce se v tomto řízení domáhá vyklizení nemovitosti – domu [adresa], nacházející se na pozemku parc. [číslo] zapsané v Katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha, okres [okres] žalovanou. Žalovaná v řízení namítala, že nemovitost náleží do dosud nevypořádaného společného jmění manželů - účastníků, když tvrdila, že na její koupi byly použity prostředky ze společných prostředků získaných darem od rodičů žalobce, ale i z jejího výlučného vlastnictví, které získala prodejem bytu a dále prostředky ze společného jmění manželů. Žádné řízení o vypořádání společného jmění manželů přitom mezi účastníky neprobíhá. Žalobkyně svá tvrzení o využití společných, resp. jejích výlučných prostředků do nákupu nemovitosti nijak nekonkretizovala a ani k jejich prokázání neoznačila a ani soudu nepředložila žádné důkazy. Soud nemohl žalovanou účinně a řádně poučit podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jelikož se žalovaná k nařizovaným jednání opakovaně nedostavovala a nedostála ani svým prohlášením, že se k listinným důkazům předloženým žalobcem písemně vyjádří. Soud se snažil zaslat předvolání k jednání žalované datovou schránkou, e-mailovou zprávou, a dokonce i prostřednictvím telefonních výzev, žalovaná však nereagovala. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalované, že se v předmětné nemovitosti nacházela rodinná domácnost účastníků, což žalobce po celou dobu řízení popíral. I pokud by však soud dospěl k závěru, že se v nemovitosti nacházela společná rodinná domácnost manželů, ani tato skutečnost by nezakládala právo žalované v nemovitosti bydlet bez dohody s manželem, neboť manželství účastníků již bylo pravomocně rozvedeno a i v takovém případě by žalobce měl právo domáhat se vyklizení nemovitosti s odkazem na ust. § 769 o. z.

25. V řízení bylo naopak dostatečně prokázáno listinnými důkazy založenými žalobcem, že veškeré finanční prostředky k pořízení nemovitosti, tedy celou kupní cenu, získal žalobce darem od své matky, která je obdržela v rámci prodeje pozemků získaných v restituci. Není tak jasné, jaké finanční prostředky měla do koupě nemovitosti investovat podle svého tvrzení sama žalovaná ze svých výlučných prostředků, zde zůstalo u pouze u neprokázaných tvrzení žalované, ale ani nebylo prokázáno, že by se do koupě nemovitosti investovaly společné prostředky obou účastníků v jejich společném jmění. V řízení nebyla prokázána ani existence ústní dohody, kterou tvrdila žalovaná, na základě které měla být údajně nemovitost zapsána pouze na žalobce jako výlučného vlastníka z důvodu obavy žalované z případného ručení, když pracovala jako OSVČ. Zde soud přisvědčil námitce žalobce, že je tato argumentace nepřípadná, neboť v době nabytí nemovitostí také žalobce podnikal jako OSVČ, což bylo osvědčeno z veřejných rejstříků.

26. Soud při posouzení vlastnictví finančních prostředků na účtu žalobce, které byly určeny k notářské úschově, vycházel z toho, že obecně lze rozlišovat výlučné prostředky na účtu od společných, i pokud jsou uloženy na jednom z účtů manžela nebo manželky, tedy jestliže byly na účet u peněžního ústavu patřící jednomu z manželů uloženy jeho výlučné peněžní prostředky i prostředky pocházející ze společného jmění manželů, neznamená to, že by bez dalšího na všechny platby z tohoto účtu bylo nutné pohlížet jako na plné nebo částečné platby ze společného jmění manželů. Bude vždy záležet na okolnostech dané věci, na výši uložených prostředků, jejich původu a na výši platby. Pokud jsou na bankovním účtu uloženy prostředky patřící jednomu z manželů původem jak ze společného jmění manželů, tak i z výlučného majetku, přičemž za prostředky z tohoto účtu nepřevyšující výši uložených výlučných prostředků je pořízena věc výslovně do vlastnictví toho, jehož výlučné prostředky byly v dostatečné výši na účtu uloženy, a druhý manžel výslovně souhlasí s tím, že jde o věc pořízenou za výlučné prostředky, je třeba vyjít z toho, že i nabytá věc je ve výlučném vlastnictví. Důkaz o opaku je na tom, kdo to popírá (k tomu srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021).

27. V projednávané věci je tedy více než zřejmé, že žalobce na pořízení nemovitosti využil výlučně finanční prostředky poskytnuté darem od jeho matky, které byly na jeho bankovním účtu. Nemovitosti tak byly pořízeny z výlučných prostředků žalobce a tedy pouze žalobce byl a dosud je jejich výlučným vlastníkem, jak lze ostatně zjistit i z výpisu z katastru nemovitostí.

28. Soudem bylo dále zjištěno, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebylo předmětem dohody o vypořádání společného jmění manželů – účastníků, nedošlo ani k soudnímu vypořádání společného jmění manželů, jelikož obě zahájená řízení byla u zdejšího soudu pravomocně skončena bez věcného vyřízení. V daném případě se tedy uplatní nevyvratitelná domněnka vypořádání společného jmění manželů v souladu s ust. § 741 o. z.

29. Pouze pro úplnost soud doplňuje, že dojde-li k vypořádání podle zákonné domněnky, manželé již nemohou proti sobě uplatňovat vzájemné zápočty, a proto se neprojeví ani to, že některý z manželů významným způsobem přispěl z výlučného majetku na SJM. Bez významu bude i to, došlo-li k pořízení určitého majetku částečně z prostředků náležejících do společného jmění a částečně z prostředků výlučných. Pokud tedy žalovaná argumentovala, že je ochotná opustit nemovitost za předpokladu, že jí bude žalobcem uhrazeno to, co do nemovitosti investovala, má soud za to, že i pokud by tento její nárok byl prokázán, platí, že společné jmění manželů již bylo vypořádáno.

30. Vycházeje tedy ze shora uvedeného, že výlučným vlastníkem této nemovitosti je žalobce a žalovaná tuto nemovitost užívá, děje se tak bez právního důvodu. Proto soud podané žalobě vyhověl a žalované uložil předmětnou nemovitost vyklidit. (výrok I).

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. V této souvislosti soud připomíná, že řízení je vedeno již řadu let, přičemž žalovaná musela s možností rozhodnutí v její neprospěch počítat. Soud zároveň konstatuje, že ve prospěch co nejrychlejšího vyřešení dané situace hovoří i do značné míry napjaté vztahy mezi účastníky.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 1 500 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a písm. g) uvedeného ustanovení účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) 10 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky).

33. Celkové náklady žalobce ve výši 26 780 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).