28 C 399/2024 - 69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro 148 153,99 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 112 862,09 Kč s úrokem z prodlení z částky 112 862,09 Kč za období od 30.8.2024 do zaplacení v zákonné výši 12,75 % ročně, částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč za období od 30.8.2024 do zaplacení v zákonné výši 12,75 % ročně, částku 1 110 Kč a na náhradu nákladů řízení částku ve výši, 4 307,82 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 8 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě prodlení se zaplacení byť jen jedné splátky se celý zbylý dluh stává splatným.

II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 25 181,90 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 138 043,99 Kč za období od 20.8.2024 do 18.9.2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 138 043,99 Kč za období od 30.8.2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 138 043,99 Kč za období od 19.9.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem v částce 11 266,41 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 9 000 Kč za období od 20.8.2024 do 29.9.2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč za období od 30.8.2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč za období od 30.9.2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem v částce 372,83 Kč za období od 1.6.2024 do 19.8.2024.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 148 153,99 Kč. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 26. 10. 2021 uzavřela rámcovou smlouvu č. [Anonymizováno] (dále jen „rámcová smlouva“), na jejímž základě žalovanému aktivovala a umožnila užívat jeho běžný bankovní účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen „běžný účet“). Mezi stranami sporu bylo sjednáno, že žalovaný bude na běžném účtu disponovat s penězi jen do výše dostupného zůstatku v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaný se současně v rámcové smlouvě zavázal udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, které pokryjí předpokládané platby. Žalovaný se pro případ, kdy by se a běžném účtu dostal do záporného zůstatku, zavázal žalobkyni uhradit příslušnou částku představující záporný zůstatek do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Žalovaný se na běžném účtu dostal do záporného zůstatku – nepovoleného debetu. Žalobkyně si tak v řízení nárokuje zaplacení částky 1 110 Kč, která představuje záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného.

2. Dne 17. 8. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným dodatek č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o kontokorent ve výši 9 000 Kč. Žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu, a to v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro užívání kontokorentu žalobkyně, které tvořily nedílnou součást smlouvy. Žalobkyně proto téhož dne žádost o kontokorent žalovanému schválila a umožnila mu kontokorent z účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] čerpat. Dne 20. 8. 2024 žalobkyně pro závažné porušení smluvních povinností žalovaným kontokorent zesplatnila. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 9 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaným úrokem) do zesplatnění ve výši 372,83 Kč. Zesplatnění kontokorentu žalobkyně oznámila žalovanému písemně, a to předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2024, e-maily na adresu žalovaného, zprávami v jeho internetovém bankovnictví a prostřednictvím SMS zpráv. Žalovaný na dluhu ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení 1) jistiny ve výši 9 000 Kč spolu s příslušenstvím, které je tvořeno 1) smluvním úrokem ve výši 18,9 % z jistiny od 20. 8. 2024 do 30. 9. 2024, 2) smluvním úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení, 3) zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a 4) kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 372,83 Kč od 1. 6. 2024 do 19. 8. 2024.

3. Dne 7. 3. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným dodatek č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 144 001 Kč (k tomu viz smlouva o úvěru č. [Anonymizováno] – dále jen „smlouva o úvěru“). Žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru žalobkyně, žalobkyně mu úvěr č. [Anonymizováno] schválila a dne 9. 3. 2023 mu úvěr vyplatila na jeho běžný účet. Žalovaný se smlouvou o úvěru zavázal žalobkyni hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 2 586 Kč. Splátka 2 586 Kč byla tvořena splátkou 1) jistiny úvěru a 2) sjednaným smluvním úrokem ve výši 17,9 % ročně, a byla splatná vždy k 5. dni v měsíci. Žalovaný měl první splátku úvěru uhradit dne 5. 4. 2023 s tím, že úvěr měl být splacen dne 5. 3. 2033.

4. Dne 10. 4. 2024 sjednala žalobkyně Dodatkem č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě splátkové prázdniny, kterými byla odložena splatnost splátek úvěru, a to na 20. 4. 2024 a na 20. 5. 2024. Součástí dodatku č. [Anonymizováno] bylo ujednání, že se úvěr nadále úročí úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě o úvěru; o tuto částku pak měla být žalovanému navýšena celková částka k doplacení. Úroky měly být uhrazeny následujícími splátkami, a pokud nedojde k jejich uhrazení, staly se úroky součástí kapitalizovaného úroku. Žalovaný splátky za období od 5. 4. 2023 do 5. 3. 2024 žalobkyni uhradil. Žalovaný na splátku splatnou dne 20. 6. 2024 uhradil dne 21. 6. 2024 pouze 106,91 Kč, a to na sjednaný úrok. Od 20. 6. 2024 tak žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas. Žalovaný již nadále ničeho na dluh z úvěrové smlouvy neuhradil. Žalobkyně proto pro závažné porušení smluvních povinností ze strany žalovaného úvěr dne 20. 8. 2024 zesplatnila. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka byla dlužná částka tvořena 1) nesplacenou jistinou ve výši 138 043,99 Kč a příslušenstvím v podobě nesplaceného smluvního úroku z úvěru (kapitalizovaným úrokem) ve výši 11 266,41 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok je tvořen souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 5. 3. 2024 do 19. 8. 2024 ve výši 17,90 % ročně z nesplacené jistiny) a v podobě smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 138 043,99 Kč za období od 19. 9. 2024. Součástí kapitalizovaného úroku je případně také nesplacený smluvní úrok za období splátkových prázdnin. Zesplatnění úvěru žalobkyně oznámila žalovanému písemně, a to předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2024, e-maily na adresu žalovaného, zprávami v jeho internetovém bankovnictví a prostřednictvím SMS zpráv. Žalovaný na dluhu ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení 1) jistiny ve výši 138 043,99 Kč, 2) smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně z jistiny za období od 20. 8. 2024 do 18. 9. 2024, 3) zákonného úroku z prodlení z částky 138 043,99 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, 4) smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 138 043,99 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení a 5) z kapitalizovaného úroku v částce 11 266,41 Kč. Žalovaný na tomto dluhu ničeho neuhradil.

5. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 18. 12. 2024, č. j. 28 C 399/2024-14, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v podání ze dne 6. 1. 2025 uvedla, že vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného provedla, a to na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Žalobkyně přitom odkázala na listinu „Přehled žádostí o úvěr – aplikační data“. Žalobkyně v podání odkázala na tabulku, z níž se podává, že k žádosti o kontokorent ze dne 17. 8. 2022 žalovaný uvedl, že žije v nájmu, je svobodný a bez vyživovacích povinností. Žalovaný jako svůj hlavní příjem označil příjem od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO: [Anonymizováno], ve výši 17 997 Kč měsíčně; příjem mu byl vyplácen na účet žalobkyně – žalobkyně měla tento příjem ověřit z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného. Žalovaný neuvedl žádných splátek ani úvěrových rámců, dle žalobkyně tyto nebyly zjištěny ani z úvěrové karty. Žalovaný byl k tomuto datu bez aktivních finančních produktů. Příjmy ostatních členů domácnosti měly činit 30 000 Kč. Výdaje na bydlení žalovaného měly činit 22 000 Kč; výdaje na léky, jídlo a dopravu pak částku 5 000 Kč. Žalobkyně stanovila dle expertní analýzy výdaje domácnosti žalovaného na částku 8 090 Kč a výdaje žalovaného na částku 4 250 Kč.

6. Ke dni žádosti o úvěr č. [Anonymizováno], tj. k 7. 3. 2023, žil žalovaný stále v nájmu, byl svobodný a bez vyživovacích povinností. Žalovaný deklaroval splátky ve výši 2 000 Kč, dle úvěrové zprávy byly zjištěny měsíční splátky ve výši 2 000 Kč a kontokorent ve výši 9 000 Kč. Žalovaný měl mít měsíční příjem ve výši 16 032 Kč od [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno], tento mu neměl být vyplácen na účet žalobkyně. Žalobkyně však měla výši hlavního příjmu zjistit z potvrzení o příjmu ze dne 8. 3. 2023, a to v průměrné výši 22 289 Kč. Byly zjištěny aktivní úvěrové produkty žalovaného. Příjmy ostatních členů domácnosti měly činit 24 000 Kč. Výdaje na bydlení žalovaného měly činit 21 300 Kč; výdaje na léky, jídlo a dopravu pak částku 2 000 Kč a výdaje na splátky všech členů domácnosti částku 2 000 Kč. Žalobkyně stanovila dle expertní analýzy výdaje domácnosti žalovaného na částku 8 510 Kč a výdaje žalovaného na částku 4 470 Kč.

7. Žalobkyně úvěr č. [Anonymizováno] poskytla za účelem refinancování úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 19. 8. 2022 – žalobkyně přitom prověřila, že schopnost žalovaného splácet úvěr nebyla snížena. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným v rámci žádosti a také z informací z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně výdajové částky uvedené výše stanovila na základě interního vyhodnocení dle expertní analýzy. Stanovené částky měly pokrýt tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z výsledků analýzy výdajů zpracovaných ČSÚ o spotřebním koši a z analýz údajů ze žádostí ostatních jejích klientů v podobných životních situacích (bydliště, rodinný stav, věková skupina a typ bydlení). V rámci expertní analýzy pro stanovení schopnosti splácet navíc žalobkyně pro každého žadatele stanovuje i tzv. maximální limit splátky. Žalobkyně dále posuzuje informace od některých společností patřících do skupiny [Anonymizováno], a to na základě souhlasu, který žalovaný udělil žalobkyni v rámcové smlouvě ze dne 26. 10. 2021. Žalobkyně též při posuzování úvěruschopnosti provádí dotaz do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně také kromě informací poskytnutých žalovaným vycházela z jím poskytnutých informací – pohybů na jeho běžném účtu. Žalobkyně uvedla, že na běžném účtu žalovaného nebyly v době sjednávání úvěru evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností, jakož ani žádné jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně přitom odkázala na přiložené listiny, konkrétně na Přehled žádostí o úvěr – aplikační data, výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022, úvěrové zprávy, přehled plateb úvěru, splátkový kalendář úvěru, potvrzení o výši příjmu a na přehled plateb kontokorentu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na úvěr č. [Anonymizováno] uhradil celkem 31 138,91 Kč, z toho 5 957,01 Kč žalobkyně započetla na jistinu a 25 181,90 Kč na smluvní úrok.

8. Na výzvu soudu ze dne 10. 1. 2025, č. j. 28 C 399/2024-24, poučení dle čl. 26 odst. 2 nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech reagoval a na předvolání k jednání nařízenému dne 7. 5. 2025 žalovaný reagoval dne 15. 4. 2025 podáním, v němž sdělil, že se jednání nemůže zúčastnit z důvodu prodělaného infarktu a mozkové příhody, které mu stejně jako plánovaná vyšetření zabraňují v cestě do Česka. Žalovaný současně soudu sdělil, že v dané věci navázal komunikaci se žalobkyní, s níž se na splácení dluhu dohodl formou měsíčních splátek. K tomu žalovaný doložil lékařskou dokumentaci. Žalovaný též předložil printscreen e-mailové komunikace se žalobkyní. Žalovaný v komunikaci deklaroval souhlas s navrženou dohodou o splácení dluhu, a to formou měsíčních splátek ve výši 3 800 Kč. Žalobkyně následně zaslala žalovanému e-mailem návrh dohody o smírném vyřešení věci s dalšími pokyny.

9. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že žalovaný žalobkyni dne 9. 1. 2025 skutečně požádal o vyčíslení dluhu a možnost jeho úhrady ve splátkách. Žalobkyně dne 10. 1. 2025 reagovala, žalovaný však dle jejího názoru zprávu zřejmě nečetl a dne 10. 2. 2025 znovu požádal o vyčíslení splátky. Dne 11. 2. 2025 žalobkyně žalovanému sdělila minimální výši měsíční splátky s tím, že pokud žalovaný souhlasí, žalobkyně mu zašle návrh dohody. Žalovaný na zprávu nereagoval, žalobkyně se poté žalovaného neúspěšně pokusila telefonicky kontaktovat. Žalobkyně se tedy s žalovaným mimosoudně nedohodla. Žalobkyně souhlasila s úhradou dluhu ve splátkách po 8 000 Kč měsíčně, a to za předpokladu úhrady dluhu ve lhůtě 24 měsíců.

10. Jednání proběhlo dne 7. 5. 2025 bez účasti stran sporu. Žalobkyně i žalovaný se z jednání omluvili a o jeho odročení nežádali. Bylo tedy možno jednat v jejich nepřítomnosti, neboť absence účastníků řízení nebyla na překážku projednání věci. Soud žalobkyni po jednání písemně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení prokázala svá tvrzení týkající se toho, co měl žalovaný uvádět v žádostech o úvěr a kontokorent, aby vysvětlila, z jakých důvodů žalovanému předmětné dva úvěry poskytla i přesto, že z úvěrových zpráv provedených k důkazu vyplývá, že několik dalších žádostí žalovaného o úvěry bylo bankou v dané době odmítnuto, aby vysvětlila, jakým způsobem žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, jakým způsobem došlo k ověření výdajové stránky žalovaného a na základě jakých podnikatelských úvah a ekonomických výpočtů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnuté částky splatit. Žalobkyně k této výzvě ničeho nedoložila a nijak na tuto výzvu nereagovala.

11. Soud současně uvědomil žalovaného o odročení jednání na 2. 7. 2025 a vyzval jej ke sdělení, zda se žalobkyní sjednal splátkový kalendář, jak žalovaný uvedl). Současně soud žalovaného vyzval k doložení tvrzeného zdravotního stavu a na odročené jednání žalovaného předvolal, stejně jako žalobkyni.

12. Dne 1. 7. 2025 žalovaný sdělil, že se nemůže k jednání nařízenému na 2. 7. 2025 dostavit. Žalovaný uvedl, že je občanem [Anonymizováno] [Anonymizováno] a že aktuální bydlí [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaný uvedl, že se nachází ve velmi nepříznivé finanční a zdravotní situaci, a že aktuálně nemá žádný příjem ani prostředky na cestu do Česka. Žalovaný současně uvedl, že jej v nejbližších týdnech čekají nezbytná zdravotní vyšetření a dne 29. 8. 2025 má plánovanou cestu do [Anonymizováno] za účelem osobního vyzvednutí zdravotní dokumentace. Žalovaný tak požádal, zdali by dané datum nebylo možné uvážit jako nový termín jednání. Ke těmto svým tvrzením žalovaný ničeho nedoložil.

13. Jednání konané dne 2. 7. 2025 také proběhlo v nepřítomnosti stran sporu. Žalovaný se omluvil ze zdravotních důvodů a o odročení jednání z důležitých důvodů výslovně nepožádal. Žalobkyně se pak na toto jednání nedostavila bez omluvy. Jednání tedy proběhlo v nepřítomnosti stran sporu. Bylo možno jednat v nepřítomnosti účastníků, neboť absence účastníků řízení nebyla na překážku projednání věci. Neomluvenou neúčastí na jednání konaném dne 2. 7. 2025 se pak žalobkyně připravila o benefit eventuální výzvy dle ust. § 118a občanského soudního řádu, která by se případně mohla vztahovat k doplnění rozhodných skutečností a důkazů ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného (výzva dle ust. § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu se totiž poskytuje pouze účastníku řízení, který se dostavil na jednání soudu – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, sp. zn. 32 Cdo 3098/2016 nebo sp. zn. 29 Odo 832/2006).

14. Soud z provedených listinných důkazů vygeneroval následující skutková zjištění:

15. Dne 26. 10. 2021 uzavřel žalovaný se žalobkyní rámcovou smlouvu č. [Anonymizováno] o našich službách včetně platebních, na jejímž základě žalobkyně žalovanému aktivovala a umožnila užívat mj. jeho běžný účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Součástí této smlouvy byly mj. Obchodní podmínky, Ceník, Podmínky pro používání úvěru a Pojistné podmínky. Žalovaný se jako majitel účtu zavázal mít na něm tolik peněz, aby pokryly předpokládané odchozí úhrady včetně závazků vůči žalobkyni. Pro případ, kdy bude na běžném účtu žalovaný v mínusu, se žalovaný zavázal dluh zaplatit nejpozději pět pracovních dnů poté, co ho o dluhu žalobkyně informuje – viz bod 14 sekce „Nakládání s účtem a zřízení dispozičního práva k účtu“ obchodních podmínek žalobkyně. (prokázáno rámcovou smlouvou č. [Anonymizováno] o našich službách včetně platebních ze dne 26. 10. 2021, obchodními podmínkami žalobkyně účinnými od 3. 11. 2020, ceníkem žalobkyně účinným od 3. 11. 2020).

16. Dne 17. 8. 2022 uzavřel žalovaný se žalobkyní na dobu neurčitou dodatek č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě. Předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný úvěr – kontokorent až do výše 9 000 Kč. Žalovaný mohl kontokorent čerpat po přečerpání svého běžného účtu. Žalovaný se dodatkem č. [Anonymizováno] zavázal žalobkyni kontokorent splácet průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet. Strany sporu si spolu sjednaly úrokovou sazbu ve výši 18,90 % ročně (prokázáno předsmluvním formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ke kontokorentu běžného účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], dodatkem č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě č. [Anonymizováno] ze dne 17. 8. 2022, podmínek pro používání kontokorentu banky [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. s účinností ode dne 21. 4. 2022).

17. Ke dni 17. 8. 2022 měl žalovaný celkem tři odmítnuté finanční kontrakty; žalovaný dne 26. 10. 2021 žádal o úvěr ve výši 120 000 Kč, který měl být splácen 120 měsíčními splátkami ve výši 1 627 Kč; dne 13. 11. 2021 pak žalovaný žádal o úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl být splácen 120 měsíčními splátkami v neznámé výši. Dne 20. 12. 2021 žalovaný požádal o kontokorent ve výši 20 000 Kč. Všechny tři produkty byly finanční institucí, označenou v úvěrové zprávě jako „[Anonymizováno]“, žalovanému odmítnuty (prokázáno úvěrovou zprávou ze dne 17. 8. 2022).

18. Žalovaný měl na svém běžném účtu v období před poskytnutím kontokorentu, konkrétně v době od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022, počáteční zůstatek ve výši 16 654,69 Kč a konečný zůstatek ve výši 2 829,40 Kč. Na běžný účet žalovaného bylo v tomto období připsáno celkem 70 620,30 Kč a odepsáno bylo 84 445,59 Kč. Žalovaný v tomto období realizoval množství drobných plateb. Příjmy žalovaného činila v tomto období příchozí platba ze dne 2. 6. 2022 od třetí osoby, označená jako „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ ve výši 1 000 Kč a platba ze dne 3. 6. 2022 ve výši 500 Kč z jiného účtu žalovaného. Dne 10. 6. 2022 byla na účet připsána platba od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. ve výši 15 271 Kč, dne 14. 6. 2022 ošetřovné za období od 16. 5. 2022 do 20. 5. 2022 ve výši 2 745 Kč, dne 29. 6. 2022 částka 1 000 Kč od třetí osoby, dne 30. 6. 2022 částka 158 Kč z jiného účtu žalovaného a dne 1. 7. 2022 částka 50 Kč od třetí osoby. Žalovaný si z jiného svého účtu dne 1. 7. 2022 dále zaslal částku 1 200 Kč, dne 4. 7. 2022 částku 53 Kč a částku 100 Kč. Dne 18. 7. 2022 obdržel žalovaný částku 19 727 Kč od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Dne 11. 7. 2022 obdržel žalovaný vratku ve výši 420 Kč, dne 25. 7. 2022 částku 20 Kč ze svého účtu, dne 26. 7. 2022 bylo žalovanému vráceno stravné ve výši 1 428 Kč. Dne 28. 7. 2022 obdržel žalovaný částku 110 Kč a dne 29. 7. 2022 si žalovaný zaslal 130 Kč. Dne 31. 7. 2022 obdržel žalovaný od třetí osoby 2 000 Kč s označením „[Anonymizováno]-[Anonymizováno]“. Z předloženého výpisu je patrné, že k účtu přináležela debetní karta, vedená na jméno [Anonymizováno] [Anonymizováno]. To, že s účtem disponovala jmenovaná osoba je patrné i z odchozích plateb, např. z trvalého příkazu ve výši 1 720 Kč ze dne 10. 5. 2022, na němž je uvedeno „pojistné [Anonymizováno] a [Anonymizováno]“ nebo z platby ve výši 349 Kč ze dne 15. 6. 2022, označené jako „[Anonymizováno], [Anonymizováno]“. Z uvedeného účtu se také realizovaly platby a příjmy částek, související s nezletilou osobou [Anonymizováno] [Anonymizováno] (prokázáno výpisem z běžného účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] za období od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022).

19. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu vyplývá, že žalovaný načerpal dne 8. 2. 2024 jistinu co do výše 8 079,39 Kč, dne 9. 2. 2024 co do výše 8 389,34 Kč, dne 11. 2. 2024 co do výše 7 689,34 Kč, dne 12. 2. 2024 co do výše 8 260,83 Kč, dne 13. 2. 2024 co do výše 8 930,06 Kč, dne 14. 2. 2024 co do výše 8 830,06 Kč, dne 15. 2. 2024 co do výše 8 842,06 Kč, dne 16. 2. 2024 co do výše 8 808,06 Kč, dne 17. 2. 2024 co do výše 7 708,06 Kč, dne 19. 2. 2024 co do výše 7 831,06 Kč, dne 20. 2. 2024 co do výše 8 925,65 Kč, dne 21. 2. 2024 co do výše 7 425,65 Kč, dne 22. 2. 2024 co do výše 8 543,65 Kč, dne 23. 2. 2024 co do výše 8 699,84 Kč, dne 26. 2. 2024 co do výše 8 968,84 Kč a dne 29. 2. 2024 co do výše 9 000 Kč. Žalovaný na obchodní úrok uhradil dne 3. 3. 2024 částku 133,62 Kč, dne 3. 4. 2024 částku 142,29 Kč, dne 1. 5. 2024 částku 119,77 Kč, dne 2. 6. 2024 částku 60,31 Kč a dne 12. 6. 2024 částku 78,47 Kč – celkem tedy částku 534,46 Kč. Žalobkyně v období od 1. 8. 2024 do 20. 8. 2024 čerpání kontokorentu blokovala, ke dni 20. 8. 2024 došlo k zesplatnění dluhu na kontokorentu. Ke dni zesplatnění činil záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného částku 1 110 Kč. Dne 20. 8. 2024 žalobkyně žalovaného vyzvala, aby uhradil mj. dluh z kontokorentu ve výši 9 372,83 Kč a dluh na běžném účtu ve výši 1 110 Kč, a to do 29. 8. 2024. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu ke dni 3. 10. 2024, zesplatňujícím dopisem ze dne 20. 8. 2024).

20. Dne 7. 3. 2023 uzavřel žalovaný prostřednictvím svého mobilního bankovnictví se žalobkyní dodatek č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě, jímž požádal žalobkyni o úvěr ve výši 144 001 Kč. Co do výše 84 001 Kč byl úvěr následně sjednán jako účelový, ke splacení původního úvěru. Co do částky 60 000 Kč nebyl úvěr účelové vázán. Žalobkyně se tak částku 84 001 Kč zavázala žalovanému převést na jeho běžný účet. Žalovaný se dodatkem č. [Anonymizováno] zavázal žalobkyni za poskytnutý úvěr zaplatit celkem 310 202,69 Kč v případě základní sazby/částku ve výši 283 610,72 Kč v případě sazby s bonusem, a to formou 121 splátek (120 splátek se základní úrokovou sazbou, 110 s bonusovou úrokovou sazbou). Výše sjednané splátky úvěru činila 2 586 Kč a splátka byla vždy splatná každý 5. den v měsíci. První splátka byla splatná 5. den v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Úvěr měl být splácen automatickým inkasem z běžného účtu žalovaného. Sjednaná úroková sazba činila 17,90 % ročně, bonusová úroková sazba činila 16,90 % ročně. Se základní bonusovou sazbou činila RPSN 19,47 %, v případě bonusové úrokové sazby činila RPSN 16,90 % (prokázáno předsmluvním formulářem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], dodatkem č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě č. [Anonymizováno] ze dne 7. 3. 2020, podmínkami pro používání úvěru žalobkyně účinnými od 31. 10. 2018, ceníkem žalobkyně účinným od 1. 2. 2023).

21. Ke dni 7. 3. 2023 měl žalovaný u finančních institucí označených jako „[Anonymizováno] až [Anonymizováno]“ celkem 16 odmítnutých splátkových produktů (soud má s ohledem na další důkazy za to, že instituce „[Anonymizováno]“ je žalobkyně – pozn. soudu). Tři produkty byly odvolány, jeden byl existující. Žalovaný měl také existující jeden nesplátkový kontrakt. Ve skóringové sekci měl žalovaný uveden kód [Anonymizováno] – vysoký počet odmítnutých smluv a 510 – příliš krátká historie. Žalovaný od září 2022 do ledna 2023 žádal celkem 16x o úvěry v různé výši, kdy se výše jistiny pohybovala v rozmezí od 20 000 Kč do 1 508 000 Kč. Všechny tyto žádosti byly žalovanému zamítnuty. Žalovaný měl u žalobkyně existující kontokorent s jistinou 9 000 Kč a osobní úvěr ze dne 20. 8. 2022 ve výši 100 000 Kč, na nějž žalovanému na jistinu zbývalo uhradit 85 459 Kč (prokázáno úvěrovou zprávou ze dne 7. 3. 2023, přehledem žádostí žalovaného o úvěr, aplikační data ke dni 13. 6. 2024).

22. Dle potvrzení ze dne 8. 3. 2023 byl žalovaný od 12. 10. 2020 zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno], a to v rámci pracovního poměru na dobu neurčitou a na základě pracovněprávního vztahu z dohody o provedení práce. Výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila v období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023 částku 21 725 Kč. V listopadu 2022 činila mzda 21 564 Kč, v prosinci 2022 činila mzda částku 23 695 Kč a v lednu 2023 činila mzda částku 21 607 Kč (prokázáno potvrzením o výši příjmu ze dne 8. 3. 2023).

23. Žalovaný úvěr č. [Anonymizováno] načerpal dne 9. 3. 2023 v plné výši, tj. v částce 144 001 Kč. Úroková sazba činila dle přehledu 14,75 % ročně, RPSN 19,38 % ročně; dle splátkového kalendáře ze dne 3. 10. 2024 činila úroková sazba 17,90 % ročně. Žalovaný na úvěr uhradil dne 5. 4. 2023, 5. 5. 2023 a 5. 6. 2023 řádné splátky úvěru po 2 586 Kč. Dne 5. 7. 2023 uhradil částku 1 774,21 Kč, dne 6. 7. 2023 částku 93,08 Kč a dne 7. 7. 2023 částku 718,71 Kč. V období od 5. 8. 2023 do 5. 3. 2024 uhradil žalovaný vždy k 5. dni v měsíci částku 2 586 Kč. Dne 21. 6. 2024 žalovaný uhradil částku 106,91 Kč. Dne 26. 6. 2024 a 22. 7. 2024 ztratil žalovaný bonusový stupeň poskytované úrokové sazby. Ke dni zesplatnění úvěru, tj. k 20. 8. 2024, činila jistina úvěru částku 138 043,99 Kč a úrok částku 6 201,32 Kč. Ke dni 3. 10. 2024, tj. ke dni podání žaloby, činila jistina 138 043,99 Kč a kapitalizovaný úrok částku 11 266,41 Kč (prokázáno dokladem o načerpání úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 3. 10. 2024 a o vyplacení úvěru ke dni 9. 3. 2023, přehledem plateb úvěru č. [Anonymizováno] ke dni 3. 10. 2024, splátkovým kalendářem, č. půjčky [IBAN])[Anonymizováno]

24. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 7. 2. 2024 do 3. 10. 2024 je patrné, že k běžnému účtu žalovaného byla přiřazena nová debetní karta, a to na jméno žalovaného. Debetní karta na jméno [Anonymizováno] [Anonymizováno] již ve výpisu nefiguruje. Z tohoto účtu žalovaný realizoval svým jménem množství plateb. Dne 11. 2. 2024 obdržel žalovaný od svého zaměstnavatele [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku 1 000 Kč, označenou jako „nafta“. S tímto označením žalovaný od zaměstnavatele obdržel dne 20. 2. 2024 částku 3 000 Kč, dne 3. 3. 2024 částku 3 000 Kč, dne 4. 3. 2024 částku 4 938 Kč, dne 13. 3. 2024 částku 5 000 Kč, dne 22. 3. 2024 částku 5 000 Kč a dne 5. 4. 2024 částku 9 840 Kč. Od zaměstnavatele žalovaný dne 4. 3. 2024 obdržel částku 21 300 Kč, označenou jako „výplata“. S týmž označením žalovaný od zaměstnavatele obdržel dne 3. 4. 2024 částku 21 300 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] za období od 7. 2. 2024 do 3. 10. 2024).

25. Dne 6. 3. 2024 žalovaný prostřednictvím mobilního bankovnictví uzavřel se žalobkyní dodatek č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě, na jehož základě k žádosti žalovaného žalobkyně změnila původní datum pravidelné splátky úvěru (5. den v každém měsíci) na nové datum, a to na 20. den v každém měsíci. První splátka úvěru s odloženou splatností splátek měla proběhnout k 20. 4. 2024 (prokázáno dodatkem č. 27k rámcové smlouvě č. [Anonymizováno] ze dne 6. 3. 2024).

26. Dne 10. 4. 2024 žalovaný prostřednictvím mobilního bankovnictví uzavřel se žalobkyní dodatek č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě, v jehož důsledku byly na žádost žalovaného nastaveny splátkové prázdniny (byla odložena splatnost) splátek splatných dne 20. 4. 2024 a dne 20. 5. 2024. Od 20. 6. 2024 měl žalovaný pokračovat ve splácení pravidelných měsíčních splátek úvěru v termínech a ve výši podle splátkového kalendáře. Po celou dobu splátkových prázdnin byl úvěr nadále úročen úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě, o tyto úroky se také měla navýšit celková částka k doplacení (prokázáno dodatkem č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě č. [Anonymizováno] ze dne 10. 4. 2024, obchodními podmínkami žalobkyně účinnými od 20. 4. 2024).

27. Žalovaný však posléze přesto nehradil úvěr řádně a včas. Žalovaný na splátku splatnou dne 20. 6. 2024 uhradil dne 21. 6. 2024 pouze 106,91 Kč, a to na sjednaný úrok. Od 20. 6. 2024 tak žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas. Žalovaný již nadále ničeho na dluh z úvěrové smlouvy neuhradil. Žalobkyně proto pro závažné porušení smluvních povinností ze strany žalovaného úvěr dne 20. 8. 2024 zesplatnila. Dne 20. 8. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě všech dluhů žalovaného, konkrétně částky 149 310,40 Kč z půjčky č. [Anonymizováno], kontokorentu ve výši 9 372,83 Kč a zůstatku běžného účtu ve výši 1 110 Kč, a to v dodatečné lhůtě do 29. 8. 2024. (prokázáno zesplatňujícím dopisem ze dne 20. 8. 2024).

28. Soud dospěl na základě provedených listinných důkazů k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

29. Dne 26. 10. 2021 uzavřel žalovaný se žalobkyní rámcovou smlouvu č. [Anonymizováno] o našich službách včetně platebních, na jejímž základě žalobkyně žalovanému aktivovala a umožnila užívat mj. jeho běžný účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Součástí této smlouvy byly mj. Obchodní podmínky, Ceník, Podmínky pro používání úvěru. Žalovaný se rámcovou smlouvou zavázal udržovat na běžném účtu dostatečný objem financí k pokrytí předpokládaných plateb. V případě záporného zůstatku se žalovaný žalobkyni zavázal vyrovnat záporný zůstatek do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude vyzván.

30. Dne 17. 8. 2022 žalovaný se žalobkyní uzavřel dodatek č. [Anonymizováno] k rámcové smlouvě, na jejímž základě žalobkyně žalovanému od tohoto data umožnila čerpání kontokorentu ve výši 9 000 Kč při sjednaném úroku 18,9 % ročně. Před poskytnutím kontokorentu žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informace v úvěrové zprávě, z níž zjistila, že žalovaný měl celkem tři odmítnuté finanční kontrakty. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období před poskytnutím kontokorentu, konkrétně za období od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022, je patrné, že s tímto účtem disponovala třetí osoba – držitelka debetní karty k tomuto účtu, paní [Anonymizováno] [Anonymizováno], nikoli sám žalovaný. Žalovaný sjednaný kontokorent nehradil řádně a včas. Příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před poskytnutím kontokorentu prověřeny dostatečně. Ohledně výdajů vycházela žalobkyně pouze z neověřeného sdělení žalovaného a reálné výdaje nezohlednila přesto, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného. Přesto, že žalovaný měl deklarovat, že bydlí v nájmu, žalobkyně nijak neověřovala jeho výdaje na bydlení. Byť pak žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl být v rozhodné době zaměstnán u spol. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., z předloženého potvrzení vyplývá, že tomu tak nebylo, a že byl žalovaný v dané době zaměstnán u [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pravidelný příjem ve výši 17 997 Kč od spol. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. nebyl z výpisu z účtu za období od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022 zjištěn.

31. Dne 7. 3. 2023 požádal žalovaný prostřednictvím mobilního bankovnictví – konkrétně dodatkem č. [Anonymizováno], o úvěr č. [Anonymizováno] ve výši 144 001 Kč. Co do částky 84 001 Kč měl být úvěr použit ke splacení již existujícího úvěru u žalobkyně, co do částky 60 000 Kč nebyl úvěr účelově vázán. Žalovaný se přitom žalobkyni za úvěr zaplatit celkem 310 202,69 Kč v případě základní sazby/283 610,72 Kč v případě sazby s bonusem, a to formou 121 splátek (120 splátek se základní úrokovou sazbou, 110 s bonusovou úrokovou sazbou) při sjednané úrokové sazbě ve výši 17,90 % ročně v případě základní bonusové sazby/sazbou 16,90 % ročně v případě sazby bonusové. Výše sjednané splátky úvěru činila 2 586 Kč a byla splatná každý 5. den v měsíci, a to automatickým inkasem z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně úvěr žalovanému schválila a dne 9. 3. 2023 ho v plné výši žalovanému na jeho běžný účet vyplatila. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit prostřednictvím jednotlivých splátek po 2 568 Kč splatných vždy k 5. dni v měsíci. Před poskytnutím úvěru žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z úvěrové zprávy, z níž je patrné, že žalovaný měl za období od září 2022 do ledna 2022 odmítnuto poskytnutí celkem šestnácti finančních produktů u třech různých institucí. Žalovaný měl současně aktivní dva finanční produkty, a to kontokorent s úvěrovým rámcem 9 000 Kč a úvěr ze dne 20. 8. 2022 ve výši 100 000 Kč, na kterém zbývalo na jistinu uhradit celkem 85 459 Kč. Žalovaný žalobkyni předložil také potvrzení o příjmu z pracovního poměru a z DPP. Průměrný čistý příjem žalovaného měl za období od 1. 2. 2022 do 31. 1. 2023 činit částku 21 725 Kč. Reálné výdaje žalovaného zjišťovány a prověřovány nebyly, včetně prověření deklarovaných nákladů na nájemní bydlení žalovaného. Dne [datum] došlo dodatkem č. [hodnota] k posunutí splatnosti jednotlivých splátek, a to z 5. dne v měsíci na den dvacátý. Dne 10. 4. 2024 došlo dodatkem č. [Anonymizováno] k odkladu splatnosti splátek splatných dne 20. 4. 2025 a 20. 5. 2025. Žalovaný na úvěr přestal hradit řádně a včas, když poslední splátku co do výše 106,91 Kč uhradil dne [datum]. Ke dni [datum] činila celková nesplacená jistina úvěru částku 138 043,99 Kč a kapitalizovaný úrok 11 266,41 Kč. Žalobkyně proto dne 20. 8. 2024 přistoupila ke zesplatnění všech závazků žalovaného a vyzvala jej, aby do 29. 8. 2024 uhradil celkový dluh ve výši 159 793,23 Kč, který byl tvořen 1) dluhem ve výši 149 310,40 Kč z úvěru č. [Anonymizováno], 2) nesplaceným kontokorentem ve výši 9 372,83 Kč a 3) záporným zůstatkem na běžném účtu žalovaného ve výši 1 110 Kč. Žalovaný však již na dluh ničeho neuhradil.

32. Provedené důkazy zdejší soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav věci. Pokud soud provedl dokazování také některými dalšími důkazy, které nejsou výše popsány, nebyly tyto důkazy hodnoceny, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu, resp. z nich nebylo zjištěno nic stěžejního pro tento spor. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl v této věci spolehlivě rozhodnout, a že další dokazování by bylo nadbytečné a časově i ekonomicky nehospodárné.

33. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

34. V tomto případě se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je občanem [Anonymizováno] [Anonymizováno] s bydlištěm [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Zdejší soud stanovil svoji příslušnost dle čl. 26 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle něhož platí, že (cit.) „Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný.“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu. Soud dospěl k tomuto názoru s ohledem na skutečnost, že na výzvu soudu ze dne 10. 1. 2025 žalovaný reagoval a i následně zasílal soudu svá podání, aniž by jakýmkoliv způsobem namítal nepříslušnost zdejšího soudu.

35. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.“ Strany sporu podřídily své právní vztahy právnímu řádu České republiky v bodu 1 Závěrečných ustanovení Obchodních podmínek žalobkyně.

36. Soud žalobě výrokem I. částečně vyhověl, a to co do nároku na zaplacení částky 1 110 Kč, která představuje částku záporného zůstatku na účtu žalovaného, a dále co do nároku na zaplacení částky 112 862,09 Kč s úrokem z prodlení z částky 112 862,09 Kč za období od 30.8.2024 do zaplacení v zákonné výši 12,75 % ročně, a také co do nároku na zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč za období od 30.8.2024 do zaplacení v zákonné výši 12,75 % ročně. Co do zbytku nároků žalobkyně vyplývající z kontokorentu a úvěru č. [Anonymizováno] žalobu výrokem II. částečně zamítl. Soud k uvedeným závěrům dospěl na základě následujících úvah: K nároku na zaplacení částky 1 110 Kč 37. Dne 26. 10. 2021 spolu účastníci řízení uzavřeli smlouvu o běžném účtu ve smyslu § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), na jejímž základě žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet. Žalovaný se na účtu dostal do nepovoleného debetu, který nevyrovnal. Dle § 2665 o.z. platí, že se pro poskytnutí peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, přiměřeně použijí ustanovení o úvěru. Žalovaný nepovolený debet žalobkyni neuhradil, k čemuž je dle § 2395 ve spojení s § 2665 o.z. povinen. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 110 Kč pak přímo vyplývá ze smluvního vztahu mezi účastníky řízení, konkrétně z čl. 14 sekce „Nakládání s účtem a zřízení dispozičního práva k účtu“ obchodních podmínek žalobkyně, účinných od 3. 11. 2020. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by na předmětný dluh něčeho uhradil. V rozsahu této částky tedy soud žalobě vyhověl. Obecně k podmínkám prověření úvěruschopnosti žalovaného 38. Mezi účastníky řízení byly (dle jejich obsahu) uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, na jejichž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky – v případě sjednaného kontokorentu se jednalo o prostředky až do výše 9 000 Kč, v případě úvěru č. [Anonymizováno] se jednalo o prostředky ve výši 144 001 Kč.

39. Žalovaný se zavázal úvěry vrátit až do jejich úplného splacení, a to včetně sjednaného příslušenství v podobě smluvních úroků. V tomto kontextu soud zohlednil i chování stran, které následovalo po dni 17. 8. 2022 v případě kontokorentu a po 7. 3. 2023 v případě úvěru č. [Anonymizováno], kdy ke sjednání úvěrových smluv došlo – žalovaný následně úvěry splácel.

40. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

41. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, pak dále platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

42. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

43. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

44. Jak vysvětlil Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, [Anonymizováno], C679/18, je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti […]. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V judikatuře českých soudů pak není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. ZoSÚ poskytovatelem úvěru má i podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy mezi účastníky za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to s ohledem na nutnost eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy (viz zejména usnesení Ústavního soudu z 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, či rozsudek Nejvyššího soudu 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

45. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje již výše citovaný rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020, sp. zn. C-679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

46. Soud na tomto místě konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr deklarované samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit. Dle ustálené judikatury se nesmí poskytovatel spoléhat jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale k naplnění požadavku odborné péče musí vynaložit takovou obezřetnost, aby tato tvrzení prověřil. Z výše uvedeného se také podává, že je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

47. Z judikatury českých soudů pak dále vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále i jako „z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Povinnost nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C – 449/13, [Anonymizováno] v. [Anonymizováno], kde je uvedeno, že „Směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ K těmto závěrům se přiklonil i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, kde tento soud rovněž uvedl, že informace o příjmu spotřebitele je potřeba ověřit, a to například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána. Zároveň z rozhodnutí soudů vyplývá i skutečnost, že vedle důkladného prověření příjmů a výdajů spotřebitele by mělo dojít i k jeho prověření v rámci veřejných rejstříků, jakými jsou evidence dlužníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) či insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, SOLUS, BRKI a NRKI (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020).

48. Jak bylo výše konstatováno, soud je tedy povinen zkoumat ex officio, zda úvěrující společnost dostála své povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Soud má za to, že žalobkyně neprověřila v obou případech úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V případě příjmové stránky týkající se kontokorentu žalobkyně neodstranila rozpory mezi deklarací žalovaného a údaji zjištěnými z doložených listin a z výpisu z účtu žalovaného, v případě výdajové stránky žalobkyně v obou případech tuto neprověřila a nehodnotila dostatečně (reálné výdaje žalovaného žalobkyně dle názoru soudu nezjišťovala a neprověřila prakticky vůbec). Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádnou konkrétní specifikaci jeho výdajů, zejména co se týká výdajů žalovaného na bydlení. Posouzení výdajů je pak nutné provést vždy. Této povinnosti se není dle názoru soudu možné vyhnout ani při výrazně nadprůměrných příjmech spotřebitele, neboť ze samé podstaty by takový spotřebitel nepotřeboval uzavřít úvěrovou smlouvu, kdyby neměl kromě vysokých příjmů také vysoké výdaje. Žalovaný pak ani nijak nadstandardně vysoké příjmy nedeklaroval. V tomto kontextu soud poukazuje na rozhodnutí Soudního dvora EU č. C-449/13, v jehož odůvodnění je mj. uvedeno, že „[p]ouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ K tomuto závěru se v rozhodovací praxi často hlásí mj. i zdejší finanční arbitr (viz např. nález finančního arbitra ze dne 8. 8. 2019, č. j. FA/SR/SU/829/2018-46). K neprověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím kontokorentu ze dne 17. 8. 2022 49. Před poskytnutím úvěru – kontokorentu s úvěrovým limitem 9 000 Kč měla žalobkyně dle svých tvrzení vycházet z žalovaným deklarovaných údajů. V případě příjmové stránky žalovaného měl žalovaný sdělit, že je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno]., IČO: [Anonymizováno] a že jeho příjem činí 17 997 Kč a je vyplácen na účet žalovaného. Žalobkyně měla tyto údaje ověřit z výpisu z běžného účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí kontokorentu, a to počínaje od 1. 5. 2022. Soud z uvedeného výpisu, konkrétně z přehledu jednotlivých transakcí, přitom zjistil, že s běžným účtem v rozhodné době disponovala třetí osoba, paní [Anonymizováno] [Anonymizováno], která prostřednictvím debetní karty se svým jménem realizovala na účtu platby a tyto také přijímala (viz příchozí platby označené jako výživné, školkovné, ošetřovné, apod.). Žalobkyně však tento rozpor mezi deklarací žalovaného a zjištěními, které mohla učinit z výpisu z jeho běžného účtu, tedy že s tímto účtem evidentně operuje třetí osoba, neodstranila. Soud sice zjistil, že na tento účet přicházely v dané době i platby od společnosti [Anonymizováno], je však s podivem, že z předloženého potvrzení o příjmech žalovaného ze dne 8. 3. 2023, který žalovaný předložil společně s podpisem zaměstnavatele a jeho razítkem k dalšímu úvěru, vyplývá, že žalovaný již byl v dané době jako řidič zaměstnán u pana [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno], a to na dobu neurčitou již od 12. 10. 2020, tedy již celé dva roky před poskytnutím kontokorentu. U spol. [Anonymizováno]. tedy žalovaný v rozhodné době zaměstnán nebyl a nebylo doloženo ani žádné potvrzení této společnosti o případném angažmá žalovaného. Pravidelný příjem ve výši 17 997 Kč od spol. [Anonymizováno] (který žalovaný deklaroval dle tvrzení žalobkyně) pak nebyl z výpisu z účtu za období od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022 zjištěn. Žalobkyně si tedy neověřila ani to, kde přesně je žalovaný v rozhodné době zaměstnán a jaký je jeho potvrzený příjem. Z tvrzení žalobkyně, stejně jako z předložených listin, pak nevyplývá, že by žalobkyně ke dni žádosti o kontokorent po žalovaném požadovala potvrzení o jeho příjmu, popř. o příjmu dalších osob v domácnosti, a to navzdory skutečnosti, že příjem ve výši 17 997 Kč, který měl žalovaný deklarovat (což však není prokázáno, neboť přes výzvu soudu nebyla předložena jeho žádost o kontokorent) byl jen o 1 792 Kč vyšší než minimální mzda v roce poskytnutí kontokorentu (srov. https://www.mpsv.cz/prehled-o-vyvoji-castek-minimalni-mzdy). Předloženy nebyly ani důkazy k tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný před poskytnutím kontokorentu deklaroval další příjmy jeho domácnosti v částce 30 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně příjmy žalovaného ke dni 17. 8. 2022, kdy se rozhodla žalovanému kontokorent poskytnout, dostatečně neprověřila.

50. Ke stejnému závěru dospěl soud i v případě posouzení výdajů žalovaného před poskytnutím kontokorentu. Z žalobkyní předložených listin nevyplývá, že by žalovaný své výdaje jakýmkoliv způsobem deklaroval – k tabulce v podání ze dne 6. 1. 2025 žalobkyně nedoložila žádné relevantní listiny (žádost o kontokorent), které by deklarace žalovaného jakýmkoliv způsobem prokazovaly. Jestliže měla žalovaná dojít k uvedené výdajové stránce žalovaného vlastními kroky, a to na základě „expertní analýzy“, není soudu známo, z jakých procesů a mechanismů se tato expertní analýza skládá a jaké výpočty byly v rámci této analýzy provedeny. Slovo „expertní“ přitom vyjadřuje podrobnější stupeň znalosti a odbornosti (srov. např. https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/expertni). Soudu však není z argumentace a předložených důkazů patrné, v jakém konkrétním postupu žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného význam těchto slov spatřuje, když v podání ze dne 6. 1. 2025 uvedená částka výdajů žalovaného 8 090 Kč bez dalšího představuje součet částky životního minima pro jednotlivce ve výši 4 250 Kč a částky 3 840 Kč jako životního minima další osoby v domácnosti od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem (viz § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném do[Anonymizováno]31. 12. 2022 ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 204/2022 Sb.). Na závěru o nedostatečném prověření výdajů žalovaného nemění nic ani obsah úvěrové zprávy ze dne 17. 8. 2022, z níž je patrné, že žalovaný neměl v době poskytnutí kontokorentu žádné aktivní finanční produkty. Žalobkyně ale měla zbystřit, když byly u žalovaného evidovány celkem tři odmítnuté finanční úvěrové produkty. V kombinaci s nízkým, a navíc žalovaným pouze deklarovaným, nikoli ověřeným, příjmem, měla žalovaná přistoupit k hlubšímu zkoumání výdajové stránky žalovaného, když je z úvěrové zprávy patrno, že žalovaný již o poskytnutí finančních částek neúspěšně žádal několikrát, což mj. implikuje skutečnost, že měl již v minulosti problémy s pokrytím svých výdajů. Bez zajímavosti není v tomto kontextu ani to, že zůstatek na účtu žalovaného činil dva měsíce před poskytnutím kontokorentu částku 16 654,69 Kč, tedy částku nízkou na pokrytí životních nákladů, byť jednotlivce. Pokud měl žalovaný deklarovat, že žije v nájemním bydlení, není vůbec patrné, zdali výdaje na jeho bydlení žalobkyně jakýmkoliv způsobem prověřila. V případě, že úvěrovaný deklaruje, že bydlí v nájmu, je pak zcela případné vyžádat nájemní smlouvu a výdaje úvěrovaného na bydlení ověřit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).

51. Povinnost adekvátně prověřit schopnost žalovaného splatit kontokorentní úvěr ze dne 17. 8. 2022 tedy žalobkyně nesplnila. Soud má také za to, že úvěrující subjekt by neměl automaticky stanovit výdaje úvěrovaného s odkazem na životní minimum, a to o to spíše, pokud bylo zřejmé, že žalovaný měl na počátku měsíce před sjednání smlouvy o úvěru na svém běžném účtu zůstatek v jednotkách tisíc korun, jehož původ a faktické vlastnictví žalovaného k těmto peněžním prostředkům byly z důvodu prokázaných dispozic s účtem ze strany třetí osoby více než diskutabilní. K neprověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 7. 3. 2023 52. Příjmy žalovaného ve výši 21 725 Kč vyplývají z potvrzení zaměstnavatele ze dne 8. 3. 2023. Uvedené příjmy soud zjistil také z žalobkyní předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 7. 2. 2024 do 3. 10. 2024. V kontextu datace však soud nemůže bez dalšího přihlížet k výši a povaze příjmu zjištěného z výpisu z účtu, neboť je až z doby následné po poskytnutí úvěru. Žalovaný měl dle žalobkyně deklarovat také příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 24 000 Kč – soudu však nebyl předložen žádný důkaz, který by toto tvrzení žalobkyně prokazoval. I přesto však lze uzavřít, že příjmovou složku žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru č. [Anonymizováno] prověřila na základě potvrzení tehdejšího zaměstnavatele žalovaného.

53. Žalobkyně však zcela rezignovala na prověření výdajové složky žalovaného. Žalobkyně nepředložila soudu žádných listin či jiných důkazů o tom, jaké byly reálné výdaje žalovaného na jeho bydlení, léky, jídlo či dopravu, ani důkazy o tom, že by se žalobkyně pokusila údaje deklarované žalovaným prověřit. Žalobkyně měla při stanovení výdajů postupovat dle své „expertní analýzy“, stejně jako v případě kontokorentu. Soud tak není ani stran expertní analýzy k úvěru č. [Anonymizováno] jasné, v čem lze tuto expertní analýzu spatřovat, když v podání ze dne 6. 1. 2025[Anonymizováno]uvedená částka opět odpovídá prostému součtu částek životního minima pro dvě, resp. jednu osobu. Žalobkyně pak při poskytnutí úvěru, který co do výše 84 001 Kč měl navíc sanovat již existující závazek žalovaného u žalobkyně, zcela opominula z její strany zjištěnou skutečnost, že žalovaný za velmi krátké časové období žádal celkem 19x o různé finanční produkty u třech různých institucí. Z toho 16 jich bylo odmítnuto a 3 odvolány žalovaným. Bylo tedy očividné, že různé úvěrující subjekty dovodily, že žalovaný nebude schopen úvěrové produkty splácet. Žalovaný měl navíc již u žalobkyně dva existující finanční produkty, konkrétně výše uvedený kontokorent a také úvěr ze dne 20. 8. 2022 ve výši 100 000 Kč, na němž zbývalo na jistinu uhradit 85 459 Kč. Žalobkyně měla opakované, nevyslyšené úsilí žalovaného získat v krátkém časovém sledu finanční produkty v řádech statisíců až jednotek milionů korun řádně prověřit v kontextu případného rizika, že žalovaný nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k pokrytí svých životních nákladů a ke splácení úvěru. Žalobkyně se však při stanovení výdajové složky žalovaného spokojila toliko s prokázanou existencí jediného výdaje – splátky 2 000 Kč přímo žalobkyni. Opět lze také poukázat na to, že byť žalovaný deklaroval, že bydlí v nájmu, žalobkyně nijak neověřila jeho výdaje na bydlení, ani si nevyžádala nájemní smlouvu, jak bylo žádoucí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Takovéto prověření výdajů žalovaného nelze považovat za dostatečné.

54. Soud znovu opakuje, že se věřitel nemůže při prověřování úvěruschopnosti spokojit pouze s tvrzením dlužníka stran jeho příjmů a výdajů, ale tyto musí i objektivně ověřit, jak judikoval i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 „…součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“ Žalobkyně však v tomto případě bez dalšího přistoupila ke stanovení výdajů žalovaného odhadem (toliko na částku korelující tehdejšímu životnímu minimu ve výši 3 410 Kč a na částku 1 000 Kč za bydlení), a to bez zohlednění faktických výdajů žalovaného nebo relevantních statistických údajů týkajících se normativních nákladů na bydlení apod.

55. Zdejší soud také připomíná rozhodnutí Soudního dvora EU č. C755/22 ze dne 11. 1. 2024, dle něhož mj. „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ I pokud by tedy byl úvěr dlouhodobě splácen či úplně splacen, nelze v případě neprověření úvěruschopnosti úvěrovaného dle názoru zdejšího soudu vycházejícího z odkazovaného rozhodnutí Soudního dvora EU dojít k závěru, že úvěrová smlouva není v důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele absolutně neplatná: „Z toho vyplývá, že s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, nebrání zásada proporcionality tomu, aby se členský stát rozhodl sankcionovat porušení vnitrostátních ustanovení provádějících článek 8 směrnice 2008/48 neplatností úvěrové smlouvy a zánikem nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků, i když spotřebitel v důsledku tohoto porušení neutrpěl škodlivé následky.“ 56. Soud má tedy s ohledem na výše uvedené za to, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně. Pokud žalobkyně pracovala v obou případech ohledně stanovení výdajů žalovaného s interním modelem, do něhož zanesla pouze částku lehce převyšující životní minimum, a která nemůže odpovídat reálným výdajům žalovaného na bydlení a obživu, nedostála žalobkyně dle názoru soudu své zákonné povinnosti adekvátně ověřit schopnost žalovaného úvěr splatit (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023, č. j. 17 Co 340/2023-54).

57. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, k-do získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

58. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

59. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

60. Soud má za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvy o spotřebitelských úvěrech, na jejímž základě byla žalovanému poskytnut dne 17. 8. 2022 kontokorent s úvěrovým rámcem 9 000 Kč a dne 9. 3. 2023 úvěr ve výši 144 001 Kč. Žalovaný zesplatněný kontokorent ve výši 9 000 Kč neuhradil. V případě úvěru č. [Anonymizováno] pak žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 31 138,91 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z hlediska jeho příjmů a výdajů, a to ani v jednom z případů inkriminovaných úvěrových produktů poskytnutých žalovanému. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 a další výše odkazované judikatury a legislativy tak soud z úřední povinnosti posoudil nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětných úvěrových smluv (smlouvy o kontokorentu č. [Anonymizováno] a úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno]). S ohledem na absolutní neplatnost daných úvěrových smluv pak soud nemohl žalobkyni přiznat ani úroky z poskytnutých částek (nebo další akcesorické nároky), neboť v důsledku absolutní neplatnosti úvěrových smluv na ně žalobkyni dosud právo nevzniklo (viz také ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Na vypořádání vztahů účastníků řízení se tedy vzhledem k výše uvedenému aplikují pravidla týkající se bezdůvodného obohacení.

61. V případě kontokorentu byla žalovanému žalobkyní poskytnuta částka v celkové výši 9 000 Kč, žalovaný pak žalobkyni tuto částku neuhradil. Co do částky 9 000 Kč se tak žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. bezdůvodně obohatil, přičemž toto obohacení dosud žalobkyni nevydal. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalovanému uložil, aby tuto dosud nevydanou část jeho bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátil. Co do zbytku soud z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (kontokorentu) výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

62. V případě úvěru č. [Anonymizováno] pak žalobkyně žalovanému dne 9. 3. 2023 poskytla částku 144 001 Kč, žalovaný pak žalobkyni uhradil částku 31 138,91 Kč. Žalovaný se tak co do částky 112 862,09 Kč na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. bezdůvodně obohatil, přičemž toto obohacení dosud žalobkyni nevydal. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalovanému uložil, aby tuto dosud nevydanou část jeho bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátil. Co do zbytku soud z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

63. Bezdůvodné obohacení je pak vždy splatné na výzvu věřitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 nebo sp. zn. 28 Cdo 903/2021 nebo sp. zn. 33 Odo 871/2005) a za den splatnosti bezdůvodného obohacení se tak považuje den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. V předžalobní upomínce (v zesplatňujícím dopisu ze dne 20. 8. 2024) byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě, která mu uplynula dne 29. 8. 2024; ode dne následujícího je tedy žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 – 1970 o.z.). Sazba úroku z prodlení v zákonné výši se odvíjí od ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 307,82 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z celkové výše soudních výloh (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 927 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva ze dne 20. 8. 2024, podání žaloby ze dne 3. 10. 2024). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za její vyjádření ze dne 6. 1. 2025 a 17. 4. 2025, neboť těmito podáními žalobkyně soudu sdělila skutečnosti, které měly a mohly být již součástí podané žaloby.

65. Lhůtu k plnění (splatnost) pak soud ve vztahu k žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale formou jednotlivých měsíčních splátek, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní lhůta by byla pro žalovanou velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci, i s ohledem na tvrzení obou stran sporu ohledně splácení dluhu formou splátkového kalendáře, stanovit splatnost přiznaných částek v rámci jednotlivých splátek v pravidelných měsíčních splátkách po 8 000 Kč, které budou splatné vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci a to pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě prodlení se zaplacení byť jen jedné splátky, se celý zbylý dluh stává splatným.

Poučení