28 C 40/2023-125

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] tč. ve VTOS Věznice Plzeň zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 776 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 290 500 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 485 750 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu jednak v souvislosti s nezákonným výkonem vazby a jednak v souvislosti s nezákonným trestním stíháním v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 4/2018. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že trestní stíhání proti jeho osobě bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], ze dne 29. 7. 2017, č. j. KRPT-164574-29/TČ-2017-070371, pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a trestného činu kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1) trestního zákoníku. Přípisem Policie České republiky ze dne [datum] bylo žalobci sděleno, že došlo ke změně právní kvalifikace skutku, který je předmětem trestního řízení, a to na trestný čin obchodování s lidmi podle 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku, trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládaní s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 a odst. 2 písm. c), e) trestního zákoníku. Ještě před zahájením trestního stíhání byl žalobce Policií ČR dne [datum] zadržen až do dne [datum], kdy byl na základě usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 7. 2017, č. j. 2 Nt 79/2017-5, vzat do vazby podle § 67 písm. a), b), c). Na základě podané stížnosti bylo o vazbě nově rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2017, č. j. 1 To 470/2017-15, kterým byl žalobce vzat do vazby podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Z vazby byl žalobce posléze propuštěn na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2019, č. j. 33 T 4/2018-894. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2021, č. j. 33 T 4/2018-1087, byl žalobce zproštěn obžaloby podle ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Pokud jde o nárok žalobce na odškodnění za nezákonně vykonanou vazbu, žalobce vycházel při stanovení výše odškodnění z ustálené judikatury, přičemž za jeden den trvání vazby od 28. 7 2017 do [datum] (tj. 581 dnů) nárokuje částku ve výši 1 250 Kč, celkem tedy 726 250 Kč. Vyšel z toho, že trvání vazby v délce více než 1 a půl roku zásadním způsobem zasáhlo do jeho základních lidských práv. Žalobce přitom opakovaně žádal o propuštění z vazby, avšak neúspěšně. Po změně právní kvalifikace skutku žalobci hrozil trest odnětí svobody na 5 až 12 let a zároveň trestné činy, které byly žalobci kladeny za vinu, jsou společností vnímány silně negativně a působí stigmatizaci jedince ve společenských vztazích bez ohledu na konečné rozhodnutí soudu. Pokud jde o nárok žalobce na odškodnění v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání, žalobce uvedl, že jak povaha trestní věci, tak délka trestního stíhání a jeho dopady do osobní sféry žalobce byly natolik intenzivní, že je na místě žalobce odškodnit. Trestní stíhání trvalo 4 a půl roku, přičemž žalobci po celou dobu hrozil vysoký trest. Žalobce požaduje zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, jelikož trestní stíhání mělo vliv na jeho rodinné poměry, kdy dříve bezproblémové vztahy s rodiči se po zahájení trestního stíhání značně zhoršily.

2. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 776 250 Kč v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 4/2018 a v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím o vazbě v předmětném trestním řízení. Žalovaná po projednání této žádosti žalobci nevyhověla, což mu sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Dále žalovaná nesporovala průběh trestního řízení, tzn., že proti žalobci bylo dne [datum] na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], ze dne 29. 7. 2017, č. j. KRPT-164574-29/TČ-2017-070371, zahájeno trestní stíhání pro trestný čin kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1) trestního zákoníku a trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Následně došlo ke změně právní kvalifikace skutku. Již dne [datum] byl žalobce zadržen a dne [datum] bylo usnesením Okresního soudu v Karviné rozhodnuto, že se žalobce bere podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu do vazby, následně bylo dne [datum] rozhodnuto nově o vzetí žalobce do vazby podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Po podání obžaloby bylo dne [datum] rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby s tím, že za žalobce se zaručila jeho družka a současně mu byl stanoven dohled probačního úředníka. Žalobce byl následně rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] podle ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby zproštěn. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že v řízení je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí, a to jednak usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a jednak usnesení o vzetí žalobce do vazby ze dne [datum] ve spojení s usnesením ze dne [datum], nicméně za odpovídající formu zadostiučinění považuje konstatování porušení práva. Dospěla k závěru, že není na místě přistoupit k finančnímu odškodnění nemajetkové újmy, neboť by to bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalovaná poukázala na zavrženíhodné jednání žalobce poté, co byl propuštěn z vazby dne [datum], kdy fyzicky napadl svou družku, která se za něj pro účely propuštění z vazby zaručila, a následně fyzicky a psychicky týral svou matku, přičemž byl za uvedené jednání pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 203/2019. Dále žalovaná zdůraznila, že žalobce se trestné činnosti dopouští opakovaně a situace probíhajícího trestního stíhání je mu dobře známa, tlaku trestního stíhání se tak žalobce vystavuje sám, neboť má v rejstříku trestů již 11 záznamů o odsouzení a již vícekrát byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nadto žalobce dlouhodobě užívá omamné a psychotropní látky a vede nezřízený život, odškodnění v penězích tak není na místě.

3. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne [datum] žalobce doplnil svou žalobu podáním ze dne [datum] a uvedl, že po vzetí do vazby žalobci jeho rodiče sdělili, že je opět zklamal. Odcizení od rodičů vedlo u žalobce k psychickým problémům a působilo žalobci stres. Nedlouho po žalobcově propuštění z vazby jeho otec zemřel a žalobce si vyčítal, že mu dříve nemohl nijak pomoci, neboť nezákonně pobýval ve vazbě. Nezákonná vazba způsobila přerušení osobního kontaktu žalobce s jeho blízkými a vedla k projevům stresu, agrese a dalších poruch.

4. V replice na vyjádření žalované žalobce uvedl, že trestní stíhání žalobce trvalo 4 a půl roku, přestože žalobce sám k této délce svým chováním nijak nepřispěl, navíc mu hrozil vysoký trest odnětí svobody. Žalobce strávil 581 dnů ve vazbě, což je doba nadprůměrná, přičemž došlo k zásahu do základních lidských práv žalobce. Žalobce byl po celou dobu trestního stíhání udržován v nejistotě ohledně výsledku řízení. Dle názoru žalobce nelze akceptovat, aby byl výkon nezákonné vazby posuzován jinak u osoby s trestní minulostí a jinak u osoby bezúhonné. Žalobcova trestní minulost se plně projevila v trestech, které mu byly uloženy, avšak není přípustné, aby byl znovu trestán tím, že mu nebude přiznáno finanční odškodnění. Žalobci navíc nemůže být vykonaná vazba započítána na výkon trestu odnětí svobody, jelikož byl v předmětném řízení zproštěn obžaloby. Žalobce uzavřel, že je možné osobní poměry žalobce zohlednit při úvahách o výši finančního zadostiučinění, avšak nelze s odkazem na tyto poměry nárok na finanční zadostiučinění zcela odepřít.

5. Na ústním jednání konaném dne [datum] soud žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučil, aby označil důkazy k prokázání tvrzení stran zásahu nezákonného trestního stíhání žalobce do jeho osobního života. Rovněž soud dal žalobci poučení o následcích nesplnění této výzvy v podobě případného zamítnutí žaloby pro neunesení břemene důkazního. Na poučení soudu zástupce žalobce uvedl, že žádné návrhy na doplnění dokazování nemá a požaduje, aby soud rozhodl na základě provedených důkazů.

6. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 776 250 Kč jednak z titulu nezákonného rozhodnutí o vzetí do vazby a jednak z titulu nezákonného trestního stíhání, u žalované dne [datum], kdy k projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 4/2018 byla vydána nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 a § 9 odškodňovacího zákona, avšak odškodnění v penězích žalobci neposkytla. Dále mezi účastníky řízení nebylo v rozepři, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], ze dne 29. 7. 2017, č. j. KRPT-164574-29/TČ-2017-070371 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1) trestního zákoníku a trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stížnost, která byla zamítnuta jako nedůvodná. Dne [datum] byl žalobce zadržen a na základě usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 7. 2017, č. j. 2 Nt 79/2017-5, byl vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Dne [datum] bylo nově rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu, přičemž vazba byla započítána od [datum]. Následně dne [datum] došlo ke změně právní kvalifikace a žalobce byl stíhán pro spáchání zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku, ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 trestního zákoníku a ze zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), e) trestního zákoníku. Po podání obžaloby byl žalobce dne [datum] propuštěn z vazby a poté rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2021, č. j. 33 T 4/2018-1087, obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu. Na ústním jednání účastníci učinili nesporným, že žalobce vykonal vazbu v době od [datum] do [datum], tj. v rozsahu 581 dnů.

7. Soud provedl dokazování spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 33 T 4/2018, konkrétně opisem evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne [datum], přehledem výkonu trestu odnětí svobody žalobce, protokolem o vazebním zasedání ze dne [datum], zárukou za chování obžalovaného a příslibu bydlení ze dne [datum], sdělením probační a mediační služby ze dne [datum], zprávou probační a mediační služby o průběhu dohledu nad žalobcem ze dne [datum], sdělením Policie ČR ze dne [datum], lékařskou zprávou ze dne [datum], potvrzením o přijatém oznámení ze dne [datum], usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 To 429/2019-23, opisem z evidence rejstříku trestů, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2020, č. j. 4 To 160/2020-440 a rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 T 203/2019-400.

8. Z těchto listin vzal soud za prokázané, že žalobce měl k datu [datum] celkem 11 záznamů o odsouzení, přičemž se jednalo o trestné činy krádeže, loupeže, podílnictví, výtržnictví, uvěrový podvod a poškození cizí věci. Žalobce pobýval ve výkonu trestu odnětí svobody od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Z protokolu o vazebním zasedání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl, t.č. nezaměstnaný, nebyl evidován úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání, neměl stálé bydliště, chvíli se zdržoval u matky, chvíli u kamaráda, týden nazpět užil pervitin. Na to konto soud při vazebním zasedání rozhodl o vzetí žalobce do vazby z důvodu § 67 písm. a), b) tr. ř. Dne [datum] se družka žalobce písemně zaručila za budoucí chování žalobce a potvrdila možnost bydlení žalobce po propuštění z vazby u ní. Dne [datum] byl žalobce soudem propuštěn z vazby a v rámci dohledu docházel k probační a mediační službě. Ze sdělení probační a mediační služby ze dne [datum] se podává, že žalobce s probačním úředníkem po propuštění z vazby spolupracoval, pobýval u své družky. Dne [datum] se po hádce s družkou přesunul ke své matce, kde nadále bydlel. Při hádce mezi žalobcem a jeho družkou dne [datum] zasahovala [ulice] policie [obec], neboť žalobce svou družku fyzicky napadl. Městská policie jej následně z místa bydliště vykázala. Poté, co se přestěhoval žalobce ke své matce, zasahovala v místě bydliště jeho matky rovněž městská policie, neboť žalobce měl napadnout ji i svého bratra. Matka žalobce probační a mediační službě sdělila, že s pobytem žalobce ve svém bytě nesouhlasí, neboť žalobce bývá často agresivní z důvodu užívání drog, fyzicky ji a druhého syna napadl, požaduje po ní peníze a vyhrožuje jí. Tato v souvislosti s fyzickým útokem vyhledala lékařské ošetření, je trvale ve stresu, její zdravotní stav se zhoršil a v noci musí přespávat na schodech. Podle šetření mediační a probační služby byly v červenci 2019 zaznamenány u žalobce signály stran užití omamných a psychotropních látek, tyto však nebyly prokázány. Žalobce byl v souvislosti s fyzickým útokem na svoji družku veden jako podezřelý ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku; tato pak vzala souhlas se zahájením trestního stíhání žalobce zpět. V souvislosti s jednání žalobce vůči své matce, byl žalobce vzat to vazby na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2020, č. j. 1 To 429/2019-23 z důvodu § 67 písm. a), b), c), přičemž vazba byla započítána od [datum] od 17:40 hod do [datum] do 20:45 hodin a ode dne [datum] od 11:30 hodin. Současně bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku. K datu [datum] měl žalobce v rejstříku trestů celkem 13 záznamů o odsouzení.

9. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2020, č. j. 4 To 160/2020-440, má soud za prokázané, že jím bylo v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 203/2019, kde byl žalobce stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit na své družce, a dále pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit na své matce, zamítnuto odvolání žalobce a státního zástupce proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 T 203/2019-400, kterým byl žalobce uznán vinným jednak pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zák. a jednak přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zák. a přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zák. V odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 T 203/2019-400, je mj. soudem I. stupně hodnoceno chování žalobce poté, co byl [datum] propuštěn z vazby v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 4/2018 (podkladové řízení) tak, že:„ žalobce se trestné činnosti dopustil (řízení sp. zn. 9 T 203/2019) na osobách, kterým na žalobci záleželo a chtěly mu po propuštění z vazby pomoci. Žalobce se jim tak odvděčil agresivitou, sebestředností a bezohledností, přestože se měl podrobovat dohledu probačního úředníka, jehož pomoc mohl využít.“ 10. Na základě provedeného dokazování činí soud tento závěr o skutkovém stavu: proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], ze dne 29. 7. 2017, č. j. KRPT-164574-29/TČ-2017-070371 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1) trestního zákoníku a trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stížnost, která byla zamítnuta jako nedůvodná. Dne [datum] byl žalobce zadržen a na základě usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 7. 2017, č. j. 2 Nt 79/2017-5, byl vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Dne [datum] bylo nově rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu, přičemž vazba byla započítána od [datum]. Dne [datum] došlo ke změně právní kvalifikace a žalobce byl stíhán pro spáchání zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku, ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 trestního zákoníku a ze zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), e) trestního zákoníku. Dne [datum] byl žalobce propuštěn z vazby. Tato trvala celkem 581 dnů. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2021, č. j. 33 T 4/2018-1087 byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu. Žalobce od [datum], kdy byl propuštěn z vazby, pobýval u své přítelkyně, která se za něj zaručila. Tuto dne [datum] fyzicky napadl a rovněž fyzicky napadl svou matku, ke které se dne [datum] odstěhoval. Za toto jednání byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 T 203/2019-400 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2020, č. j. 4 To 160/2020-440 odsouzen za pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst.1 ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zák. a jednak za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zák. a přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zák. Žalobce od roku 2003 do roku 2021 v podstatě soustavně páchal trestnou činnost a v této souvislosti má v rejstříku celkem 13 záznamů o odsouzení.

11. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, kdy soud vycházel z provedených důkazů a z nesporných tvrzení účastníků, která vzal podle ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, posoudil věc po právní stránce následovně: mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou, navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 CZ 6/90, publikovaný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991, byl s pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahovaných jak k tzv. nezákonnému (v odškodňovacím smyslu), trestnímu stíhání, tak omezení osobní svobody (trestně stíhané osoby typicky vazbou), v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky řízení sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, je právě jedním z těch rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání ve smyslu odškodňovacího zákona (pouze pro jeho účely)„ nezákonným“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jak zmíněno, i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 1, 2 a násl. zákona. Uvedené právo nemá pouze ten (zjednodušeně řečeno), kdo si zahájení trestního stíhání (či vazbu) zavinil sám, ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němu bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo, že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existenci jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučující odpovědností titul (tj. zejména zavinění žalobce na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě anebo vzetí do vazby), žalovaná ani netvrdila. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným„ nedůvodným“ trestním stíháním, resp. neoprávněným výkonem vazby ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1, ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., je ve věci nepochybně dán. Žalobce má proto ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu v souvislosti s trestním stíháním a výkonem vazby vznikla.

13. V případě odškodnění za nezákonný výkon vazby se újma na straně poškozeného, ve smyslu již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, presumuje, tzn. nemajetkovou újmu v daném případě není třeba prokazovat. Při stanovení formy a výše odškodnění je třeba vyjít z judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozhodnutí ze dne 11.1.2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, či ze dne 31.5.2017, sp. zn. 30 Cdo 914/2011), jež formuje zásadní závěr, že„ při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: 1) povaha trestní věci, 2) celková délka omezení osobní svobody a 3) následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či práva na soukromí a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby, z čehož pak vychází fakt, že tato újma je presumována. Adekvátním odškodněním je pak podle judikatury Nejvyššího soudu ČR částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne zde uvedené a i případně neuvedené okolnosti svého posuzovaní. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje“, zdůrazňuje tedy zásadu finančního odškodnění této nemajetkové újmy, neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv jedince, počínaje negací svobody, pohybu a práva na soukromí; konstatování porušení práva se již proto bez dalšího jeví jako nedostatečná forma odškodnění, při současném zohlednění všech individuálních okolností dané věci. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 vyplývá, že„ při hodnocení následku neoprávněného držení ve vazbě v osobní sféře poškozené osoby, je nutno vycházet z toho, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či práva na soukromí a že v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Dále působí stres, nejistotu, úzkost apod. Navíc je třeba přihlédnout i k dalším individuálním okolnostem jednotlivého případu, jakými mohou být životní podmínky ve vazební věznici, možnost kontaktu poškozené osoby s rodinnými příslušníky a okolím, s tím související porušení práva na rodinný život atd. Popřípadě je třeba zabývat se též dopadem uvalení vazby do profesního života jedince, do jeho společenské pověsti a cti; v tomto ohledu může být popřípadě relevantní i skutečnost, že informace o zatčení a vzetí do vazby byla šířena a za jakých okolností“.„ Ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2535/2011).

14. Soud vyšel ze shora uvedené zásady finančního odškodnění nezákonné vazby a nepřisvědčil proto argumentaci žalované, že postačuje morální odškodnění v podobě konstatování porušení práva, protože finanční odškodnění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalovanou v tomto směru citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 je nepřiléhavé, neboť se týká odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, nikoli odškodnění nezákonného vazebního stíhání. Jak správně podotkl žalobce tyto konkrétní okolnosti lze případně zhodnotit v rámci stanovení výše poskytnutého zadostiučinění, avšak nelze relutární zadostiučinění, i s ohledem na specifické okolnosti tohoto případu, podle názoru soudu, zcela nepřiznat. Při odškodňování nemajetkové újmy způsobené nezákonnou vazbou Nejvyšší soud zohledňuje, že výkon vazby je natolik závažným zásahem do základních lidských práv a svobod dotčené osoby, že lze jen stěží uvažovat o jeho odškodnění formou konstatování porušení práva, a proto za adekvátní odškodnění považuje částku v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den vazby, což v případě nezákonného trestního stíhání, neplatí. Koneckonců při nezákonném výkonu vazby oproti nezákonnému trestnímu stíhání (kde musí být nemajetková újma prokázána) se nemajetková újma presumuje, neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv, čemuž proto musí odpovídat odškodnění, právě v relutární formě. I přes zjevně amorální a zavrženíhodné jednání žalobce po propuštění z vazby, na které žalovaná poukazovala, proto soud s ohledem na shora uvedené principy neshledal důvod k odchýlení se od zásady finančního odškodnění nezákonné vazby, neboť konstatování porušení práva nelze v daném případě s ohledem na intenzitu zásahu do práv žalobce považovat za dostatečnou formu satisfakce.

15. Soud při stanovení výše zadostiučinění vycházel ze shora nastíněných zákonných kritérií a dospěl k závěru, že žalobce byl v trestní věci ohrožen vysokým trestem odnětí svobody (až 12 let), což navyšuje míru stresu, nejistoty a úzkosti, kterou v souvislosti s výkonem vazby zažíval. Žalobce pak ve vazbě strávil celkem 581 dnů, což je období delšího charakteru. Délka vazby se samozřejmě promítá do výše poskytnutého odškodnění, avšak je v tomto případě třeba přihlédnout k tomu, že žalobce není a v době výkonu vazby, nebyl osobou bezúhonnou, u níž lze důvodně předpokládat, že traumatizující prožitek vazby se prohlubuje úměrně s její délkou. Žalobce byl v době vzetí do vazby již jedenáctkrát soudně trestán zejména za násilnou a majetkovou trestnou činnost a opakovaně byl i ve výkonu trestu odnětí svobody, a to poměrně významné délky, naposledy od [datum] do [datum]. Délka vazby blížící se 20 měsícům je tak sice delší, nicméně žalobce již ve své trestní minulosti zažil výkony (trestu) delšího charakteru a je tak tak osobou, která se ve věznici (tedy v prostřední omezující osobní svobodu poškozeného) rozhodně neocitla poprvé. Ostatně i sám soud, který rozhodoval o vzetí žalobce do vazby, přihlédl k chování a trestní minulosti žalobce. Tedy jinak řečeno trestní minulost žalobce byla jedním z důvodu jeho vzetí do vazby, což je samozřejmě nutné zohlednit v neprospěch žalobce. Soud také zjistil, již ze samotných tvrzení žalobce, že sice došlo vazbou k omezení kontaktu s rodiči, avšak zcela jistě výkonem vazby nedošlo k přerušení jeho vztahu s nimi (tj. že se od něj odvrátili), neboť tento sám uvedl, že mu rodiče sdělili, že„ je znovu zklamal“. Žalobce opomněl zohlednit, že tento osobní kontakt již v minulosti několikrát narušil, když byl opakovaně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, což bylo zřejmě hlavním důvodem, proč došlo k ochlazení vztahů mezi nimi. Soud rovněž musí na základě provedeného dokazování konstatovat, že zcela jistě uvedenou vazbou nedošlo k tomu, že by se rodiče od něj odvrátili, neboť poté, co byl z vazby v únoru 2019 propuštěn, se žalobce po roztržce se svou družkou přestěhoval dne [datum] ke své matce (otec již zemřel), což by v případě zpřetrhání vztahů nebylo myslitelné.

16. Soud také v rámci stanoveného zadostiučinění přihlédl k tomu, jakým způsobem se žalobce poté, co byl z vazby propuštěn, zachoval ke svým nejbližším – družce a matce, které mu nabídly pomoc a možnost bydlení, když za toto chování byl následně rozsudkem Krajského soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 T 203/2019-400 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2020, č. j. 4 To 160/2020-440 pravomocně odsouzen. Soud tudíž s odkazem na shora uvedené důvody při stanovení výše zadostiučinění za nezákonný výkon vazby vyšel z nejnižší Nejvyšším soudem doporučené sazby 500 Kč/den, neboť vyšší odškodnění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti ve společnosti, právě s ohledem na trestněprávní jednání žalobce. Za celkem 581 dnů výkonu vazby proto žalobci náleží částka 290 500 Kč, kterou mu soud přiznal výrokem I. rozsudku.

17. Ohledně nároku na nemajetkovou újmu z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání soud, jak již naznal výše, odkazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a podotýká, že u existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy, je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje a musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). Vznik imateriální újmy, jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním„ diskomfortem“ trestně stíhaných osob (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění.

18. Soud proto žalobce při ústním jednání dne [datum] poučil podle § 118a odst. 3 o.s.ř k prokázání jím tvrzených zásahů do osobní sféry jeho života vlivem trestního stíhání, za současného poučení o následcích nesplnění této výzvy v podobě neunesení břemene důkazního. Protože žalobce nenavrhl žádné důkazy, které mají zásah do jeho života trestním stíháním prokazovat, nezbývá za této procesní situace, než uzavřít, že žalobce neunesl své důkazní břemeno. Povinností žalobce, jakožto pána sporu je jednak povinnost tvrzení a jednak povinnost důkazní, tzn. veškerá tvrzení, která ve své žalobě žalobce uvádí a která opodstatňují jeho nárok, musí být v rámci řízení i prokázána. Pokud se tak nestane, vystavuje se žalobce možnosti, že nebude v řízení úspěšný z důvodu nenaplnění dané povinnosti. Žalobce však této své důkazní povinnosti i přes poučení soudu nedostál a na základě soudem provedených důkazů v rámci řízení nelze učinit závěr o konkrétním zásahu do osobní sféry života žalobce, který by byl v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Soud proto tento nárok zamítnul výrokem II. jako nedůvodný.

19. Úrok z prodlení žalobci náleží podle ust. § 15 odst. 2 zákona, neboť podle tohoto zákonného ustanovení má žalovaná zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání daného nároku. Teprve až uplynutím této lhůty, se žalovaná může dostat do prodlení. Jelikož žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované, dne [datum], mohla se žalovaná dostat do prodlení až uplynutím šestiměsíční lhůty, tedy ode dne [datum]. Výše úroku z prodlení pak odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.

20. Lhůtu k plnění pak soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky žalované jsou vázány na státní rozpočet, kdy je nutná delší doba pro jejich uvolnění. Tuto skutečnost soud reflektoval v poskytnutí delší lhůty k plnění.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 776 250 Kč (nezákonná vazba 726 250 Kč a nezákonné trestní stíhání 50 000 Kč). Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku z titulu nezákonné vazby byl žalobce plně úspěšný v kontextu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné přiznaní částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. U nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání byl žalobce zcela neúspěšný. Za tarifní hodnotu soud podle § 12 odst. 3 ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u nároku z titulu nezákonné vazby 50 000 Kč + u nároku z titulu nezákonného trestního stíhání rovněž 50 000 Kč) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1435/2015. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 50 000 Kč (nezákonná vazba) a naopak v částce 50 000 Kč byl žalobce neúspěšný (nezákonné trestní stíhání). Jelikož byl poměr úspěchu a neúspěchu u obou účastníků řízení stejný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení