28 C 417/2018-1009

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl předsedou senátu JUDr. Mgr. Jakubem Schlitterem Ph.D. jako samosoudcem ve věci žalobců: ; a) [název žalobkyně], reg. č. [anonymizováno] [číslo], [číslo] sídlem [adresa žalobce], [anonymizována dvě slova] b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce], [anonymizována dvě slova] oba zastoupeni advokátem Dr. [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti; žalovaným: ; 1) [země] - [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa žalované a žalované] 2) [země] - [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] 3) [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyklizení a určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaný [číslo] [země] - [anonymizována čtyři slova] povinen vyklidit a předat žalobcům nemovitosti v [katastrální uzemí]: pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemek parc. č. [anonymizována dvě slova] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova]; v [katastrální uzemí]: pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizována dvě slova], v [katastrální uzemí]: pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo] a zaplatit žalobcům částku ve výši 10.000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaný [číslo] [země] - [anonymizována tři slova] je povinen zaplatit žalobcům peněžitou náhradu za nemovitosti v [katastrální uzemí]: pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemek parc. č. [anonymizována dvě slova] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova]; v [katastrální uzemí]: pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizována dvě slova], v [katastrální uzemí]: pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo], ve výši 10.000 Kč, se zamítá.

III. Žaloba s tím, že žalovaný [číslo] [název žalované], je povinen vyklidit a předat žalobcům nemovitosti v [katastrální uzemí]: pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo], pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo] a zaplatit žalobcům částku ve výši 10.000 Kč, se zamítá.

IV. Žaloba s tím, že žalovaní [číslo] [název žalované], je povinen zaplatit žalobcům peněžitou náhradu za nemovitosti v [katastrální uzemí]: pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo], pozemek parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo], ve výši 10.000 Kč, se zamítá.

V. Žaloba s tím, že se určuje, že žalobce a) je vlastníkem těchto nemovitostí v [katastrální uzemí]: pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku č. [anonymizována dvě slova]; v [katastrální uzemí]: pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizována dvě slova], v [katastrální uzemí]: pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku č. [anonymizováno] [číslo], se zamítá.

VI. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 30.492 Kč k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 15.246 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci vůči žalovaným domáhali vyklizení nemovitých věcí uvedených ve výroku tohoto rozsudku (výroky I., III.) a vydání jejich plodů a užitků za období od [datum], příp. zaplacení částky rovnající se hodnotě těchto plodů a užitků, které vyčíslili částkou 10 000 Kč ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného [číslo] částkou 10 000 Kč ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného [číslo]. Pro případ, že by soud zamítl nárok na vyklizení a předání nemovitostí, žalobci navrhli, aby jim byla přiznána náhrada ve výši hodnoty nevydaných nemovitostí, a to v penězích, konkrétně v částce 10 000 Kč vůči žalovanému [číslo] v částce 10 000 Kč vůči žalovanému [číslo]. Žalobce a) se též domáhal určení svého vlastnického práva k těmto jednotlivým nemovitým věcem.

2. V žalobních důvodech žalobci uvedli, že původním vlastníkem sporných nemovitých věcí byl [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], který je nabyl na základě odevzdací listiny bývalého [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a odevzdací listiny bývalého [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ([číslo]) [číslo]. Všeobecným právním nástupcem [jméno] [jméno] [příjmení] je žalobce a). [anonymizována dvě slova] se však v roce [rok] chopil držby sporných nemovitých věcí na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku [anonymizována dvě slova], jakož i zrádců a nepřátel [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], přestože [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] nebyl [anonymizováno], nýbrž [anonymizováno] národnosti, a pravidla o konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. se na něj již z tohoto důvodu nevztahovala. Žalobci vylučovali, aby bylo právně možné, aby správní orgán určil národnost [jméno] [jméno] [příjmení], již pro tuto skutečnost mají„ rozhodnutí“ za nicotné. Mimoto o konfiskaci jeho majetku rozhodl bývalý [anonymizována tři slova] v [obec] jako absolutně věcně nepříslušný správní orgán, o němž se žalobci domnívali, že ani v předmětné době neexistoval a nadto tím zasáhl do exekuční imunity tehdejšího vlastníka sporných nemovitých věcí jako hlavy státu podle mezinárodního práva veřejného. Z tohoto důvodu se rozhodnutí správního orgánu o konfiskaci jejich nemovitostí jeví jako nicotné, tedy neschopné vyvolat jakékoliv právní účinky. Žalobci též uváděli, že i pokud by ke konfiskaci platně došlo, tato by byla provedena v rozporu se zásadami mezinárodního práva, které zakazují odejmutí vlastnického práva cizinci bez poskytnutí odpovídající náhrady. [země] pak dlouhodobě odmítá jednat o nápravě způsobené újmy na mezinárodní úrovni, což je též v rozporu se zásadou pokojného řešení sporů mezi státy. Žalobci se vymezovali pro aplikaci stanoviska pléna [název soudu] [anonymizována dvě slova] –st. [číslo], neboť dle jejich názoru na posuzovanou věd nedopadá. V jeho aplikaci žalobci spatřovali zbavení soudu plné rozhodovací pravomoci pro posouzení žaloby a tedy i odepření práva na přístup k soudu při ochraně jejich vlastnického práva. V takovém postupu spatřovali porušení zákazu diskriminace zaručeného Úmluvou o lidských právech ([číslo listu] odst. [anonymizováno] a [číslo listu] [anonymizována dvě slova] k [anonymizováno] [číslo]).

3. Žalovaným se tak nedostává právní důvod k nabytí sporných nemovitých věcí, zatímco vlastnické právo jejich původního vlastníka zůstalo nedotčeno a po jeho úmrtí přešlo na žalobce a) jako jeho všeobecného právního nástupce. Žalobci b) k nim pak podle vnitrostátního práva [anonymizována dvě slova] přísluší požívací právo. Z uvedených závěrů pak žalobci odvozovali důvodnost svého nároku na vyklizení nemovitostí a na vydání plodů a užitků, příp. na zaplacení jejich ceny, která představuje žalovanými získané bezdůvodné obohacení na úkor žalobců.

4. Žalovaní žalobní nároky odmítli s takřka shodnou argumentací. Předně se žalovaní ve vyjádřeních k žalobě postavili na stanovisko, že žalobci a) se na požadovaném určení nedostává naléhavý právní zájem, a proto již z tohoto důvodu je třeba žalobu o určení vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem zamítnout. Mimoto chybí žalobcům i aktivní věcná legitimace, protože zde chybí důvod nabytí sporných nemovitých věcí. Takový důvod nevyplývá ani z potvrzení [anonymizována tři slova] ve [anonymizováno], jehož se žalobci dovolávají, protože pozůstalost po právním předchůdci žalobců ve skutečnosti neprojednal. Žalovaní poukázali i na okolnost, že podle právní úpravy účinné v době úmrtí právního předchůdce žalobců se co do nemovitých věcí ležících na území [anonymizována tři slova] vyžadovalo projednání dědictví [anonymizována tři slova], k němuž však nedošlo. Chybí-li vlastnické právo žalobce a), nemůže od něj žalobce b) dobře odvozovat tvrzené požívací právo. Stát se stal vlastníkem sporných nemovitých věcí konfiskací podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. Bývalý [anonymizována tři slova] v [obec] přitom rozhodl o tom, že právní předchůdce žalobců je osobou [anonymizováno] národnosti, a z tohoto důvodu spadá do osobní působnosti dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. Stížnost proti tomuto rozhodnutí pak bývalý [příjmení] národní výbor v [obec] zamítl. Bývalý Okresní národní výbor [obec] – venkov rovněž zamítl návrh právního předchůdce žalobců na povolení výjimky z konfiskace. Bezúspěšná zůstala rovněž jeho stížnost proti rozhodnutí bývalého [příjmení] národního výboru v [obec], o níž rozhodl bývalý [anonymizována dvě slova]. S námitkami žalobců, jež se týkají rozhodnutí vydaných v souvislosti s konfiskací majetku jejich právního předchůdce, se přitom ve skutkově obdobné věci vypořádal i dovolací soud. Konfiskace mimoto dopadala na všechny osoby, které se při sčítání lidu přihlásily k německé národnosti, bez zřetele na jejich státní příslušnost. Taková konfiskace dle mínění žalovaných nebyla v rozporu s imunitou poskytovanou hlavě cizího státu, neboť předmětné nemovitosti vlastnil [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] jako soukromá osoba. Nadto konfiskace měla své specifické místo v poválečné době. [anonymizováno] tak neporušilo žádné závazky plynoucí z mezinárodního obyčejového práva a tedy nevznikla mu povinnost k náhradě vzniklé újmy. Zpochybnění vlastnického práva státu ke sporným nemovitým věcem po takto dlouhé době se pak žalovaným jeví jako rozporné se zásadou právní jistoty. Žalovaní se shodně vyslovili pro plnou použitelnost Stanoviska [název soudu] na projednávanou věc, jak ostatně potvrdil sám [název soudu] k obdobné argumentaci žalobců sp. zn. [ústavní nález]. Žalovaní tak shodně navrhovali soudu, aby žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl a přiznal jin náhradu nákladů řízení.

5. Z výměru [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že byla zavedena národní správa do majetkových podstat knížete [jméno] [jméno] z [anonymizováno], pokud se tyto nacházejí na území [anonymizována dvě slova].

6. Z vyhlášek bývalého [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že bývalý [anonymizována tři slova] v [obec] označil [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] za osobu německé národnosti podle [ustanovení pr. předpisu] Dále uvedl, že vyhlášením uvedeného dekretu byl [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] podle § 1 odst. 1, § 4 cit. dekretu zkonfiskován bez náhrady zemědělský majetek ležící v politickém okrese [obec] - venkov a v politických okresech [obec], [obec], [obec] – [anonymizováno], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec]. Zároveň poučil adresáta o jeho právu uplatnit výjimku z konfiskace zemědělského majetku podle § 1 odst. 2 cit. dekretu, pokud se aktivně účastnil boje za zachování celistvosti a osvobození republiky.

7. Z rozhodnutí bývalého [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka], soud zjistil, že bývalý [příjmení] národní výbor v [obec] zamítl stížnost [jméno] [jméno] [příjmení]. z [anonymizováno] proti vyhláškám bývalého [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a uložil bývalému [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec], aby rozhodl o jeho návrhu na připuštění výjimky z konfiskace podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. Na straně 5 cit. rozhodnutí pak [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] pod body 3 a 4 uvedl, že předmětné nemovitosti nejsou vyňaty z pravomoci čsl. orgánů pro svou extrateritorialitu, neboť jsou soukromým vlastnictvím [jméno] [jméno] [příjmení]. [anonymizováno]. Konfiskace se pak nepříčí ani mezinárodnímu právu, neboť je prováděna na základě dekretu presidenta republiky (bod 5 na str. 6 cit. rozhodnutí).

8. Z rozhodnutí bývalého [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] pres., soud zjistil, že bývalý [anonymizována dvě slova] výbor v [obec] zamítl návrh [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] na připuštění výjimky z konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb.

9. Z výměru bývalého [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], soud zjistil, že bývalý [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] zrušil rozhodnutí bývalého [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] pres., protože obsahovalo nezákonné poučení o přípustnosti opravného prostředku.

10. Z výměru bývalého [anonymizována tři slova] [obec] – venkov ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že bývalý [anonymizována dvě slova] výbor [obec] – [anonymizováno] zamítl návrh [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] na připuštění výjimky z konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb.

11. Z nálezu bývalého [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že bývalý [anonymizována dvě slova] zamítl stížnosti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti rozhodnutí bývalého [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka]. Správní soud shledal nedůvodnou námitku, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] nebyl příslušným k vydání předmětné vyhlášky, stejně tak odmítl námitku, že [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] nemohl být majetek konfiskování coby hlavě cizího státu, neboť právě on byl coby soukromý vlastník zapsán v pozemkových knihách.

12. Z kopie sčítacího archu (listu) z [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že v kolonce národnost u [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] uvedeno„ [anonymizováno]“.

13. Z rozsudku [název soudu] [anonymizováno] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] bylo zjištěno, že zákonem ze dne [datum], [číslo] Sb. z. a n., nebyly ponechány v platnosti [anonymizováno] zákony, nesrovávající se se jsoucností a samostatností [anonymizováno] státu, jmenovitě nebyl ponechán v platnosti zákon ze dne [anonymizována dvě slova] [číslo], [číslo] ř. z. (o schválení [anonymizována dvě slova] rodinné smlouvy ze dne 1. srpna [číslo]). Majetek [anonymizováno] není vyjmut ze záboru.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav k datu [datum] kat. území [část obce] list vlastnictví [číslo] bylo zjištěno, že pozemky parcely [anonymizováno], [číslo], [číslo], [číslo] ve vlastnictví [země], příslušnost hospodařit s majetkem státu [anonymizována tři slova].

15. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav k datu [datum] kat. území [část obce] list vlastnictví [číslo] bylo zjištěno, že pozemek parcela [číslo] ve vlastnictví České republiky, příslušnost hospodařit s majetkem státu Státní pozemkový úřad.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav k datu [datum] kat. území [obec] list vlastnictví [číslo] bylo zjištěno, že pozemek parcela [číslo] ve vlastnictví České republiky, příslušnost hospodařit s majetkem státu Státní pozemkový úřad.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav k datu [datum] kat. území [část obce] list vlastnictví [list vlastnictví] bylo zjištěno, že pozemky parcely [číslo], [číslo] ve vlastnictví České republiky, příslušnost hospodařit s majetkem státu [název žalované].

18. Z dopisů právního zástupce žalobců žalovaným ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci vyzvali jednotlivé žalované, aby jim vydali nemovité věci, jejichž vyklizení se domáhají v projednávané věci. Tyto výzvy právní zástupce žalobců odeslal žalovaným dne [datum] prostřednictvím datových schránek, jak vyplývá z jednotlivých dodejek.

19. Soud zamítl návrh žalobců na provedení důkazů označených v žalobě a v replice žalobců jako [číslo] protože již provedené důkazy prokazují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci.

20. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku c. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

22. Podle § 1000 o. z. nepoctivý držitel vydá veškerý užitek, kterého držbou nabyl, anahradí ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i všechnu škodu, která vzešla z jeho držby.

23. Podle § 1039 odst. 1 o. z. za omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění věci náleží vlastníkovi plná náhrada odpovídající míře, v jaké byl jeho majetek těmito opatřeními dotčen. Náhrada se poskytuje v penězích. Lze ji však poskytnout i jiným způsobem, pokud si to strany ujednají (§ 1039 odst. 2 o. z.).

24. Podle § 1 odst. 1 písm. a) dekretu prezidenta republiky c. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku [anonymizována dvě slova], jakož i zrádců a nepřátel [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], s okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví všech osob [anonymizováno] a [anonymizováno] národnosti bez ohledu na státní příslušnost.

25. Podle § 1 odst. 2 dekretu prezidenta republiky c. 12/1945 Sb. osobám [anonymizováno] a [anonymizováno] národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, se zemědělský majetek podle odstavce 1 nekonfiskuje.

26. Podle § 1 odst. 3 dekretu prezidenta republiky c. 12/1945 Sb. o tom, lze-li připustiti výjimku podle § 1 odst. 2 dekretu prezidenta republiky c. 12/1945 Sb., rozhodne na návrh příslušné rolnické komise příslušný okresní národní výbor. Pochybné případy předloží okresní národní výbor zemskému národnímu výboru, který je se svým dobrozdáním postoupí ke konečnému rozhodnutí ministerstvu zemědělství, které rozhodne v dohodě s ministrem vnitra.

27. Podle § 2 odst. 1 dekretu prezidenta republiky c. 12/1945 Sb. za osoby národnosti německé nebo maďarské jest považovati osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásily k [anonymizováno] nebo [anonymizováno] národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby [anonymizováno] nebo [anonymizováno] národnosti.

28. Podle § 2 odst. 2 dekretu prezidenta republiky c. 12/1945 Sb. výjimky z ustanovení § 2 odst. 1 tohoto dekretu budou určeny zvláštním dekretem.

29. Podle § 4 dekretu prezidenta republiky c. 12/1945 Sb. zemědělským majetkem (§ 1 odst. 1 tohoto dekretu) jest rozuměti zemědělskou a lesní půdu, k ní patřící budovy a zařízení, závody zemědělského průmyslu, sloužící vlastnímu zemědělskému a lesnímu hospodářství, jakož i movité příslušenství (živý a mrtvý inventář) a všechna práva, která jsou spojena s držbou zkonfiskovaného majetku anebo jeho části.

30. Podle cl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je podle cl. 11 odst. 4 Listiny možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

31. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.

32. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, z pravomoci českých soudů jsou vyňaty cizí státy, pokud jde o řízení vyplývající z jejich jednání a úkonů učiněných při výkonu jejich státních, vládních a jiných veřejných pravomocí a funkcí, včetně jejich majetku, který je k takovému výkonu používán nebo určen. Vynětí z pravomoci českých soudů se nevztahuje na jiná jednání, úkony nebo případy, a to v rozsahu, v němž podle obecného mezinárodního práva nebo mezinárodní smlouvy lze proti cizímu státu uplatňovat práva u soudů jiného státu (§ 7 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém).

33. Podle § 68 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, rozhodovat o právech k nemovitým věcem, které jsou na území České republiky, přísluší výlučně českým soudům nebo jiným příslušným českým orgánům veřejné moci.

34. Podle § 69 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno něco jiného, právním řádem místa, v němž věc je. Podle tohoto právního řádu se rovněž určuje, zda věc je nemovitá nebo movitá.

35. Mezinárodní příslušnost českých soudů věc projednat plyne z čl. 24 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis).

36. Věcná příslušnost okresních soudů k projednání a rozhodnutí věci byla závazně určena usnesením [název soudu] ze dne [datum], c. j. Ncp [číslo], jehož závěry shledal ústavně konformními také [název soudu], který svým usnesením ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ústavní stížnost žalobců odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

37. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce a) má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.). Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (tak již rozsudek bývalého [název soudu] [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Domáhá-li se žalobce prostřednictvím žaloby určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána jiná osoba (žalovaný), svědčí žalobci na takovémto určení naléhavý právní zájem, neboť žalobce se domáhá vydání deklaratorního (nikoliv konstitutivního) rozhodnutí s cílem dosažení souladu mezi jím tvrzeným právním stavem (tzv. právní realitou) a stavem zápisů v katastru nemovitostí (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek [název soudu] vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo]).

38. Žalobce a), který se domáhá určení vlastnického práva k nemovitým věcem, ohledně nichž jsou v katastru nemovitostí jako vlastníci zapsáni žalovaní, přesto naléhavý právní zájem na požadovaném určení mít nemůže, a to s ohledem na zcela specifické okolnosti případu, k nimž se v obdobných poměrech vyjádřil [název soudu] ve stanovisku [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl [anonymizováno] – st. [číslo] (uveřejněné pod [číslo] Sb.). Zároveň v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], [název soudu] potvrdil aplikovatelnost právních závěrů [anonymizována dvě slova] [název soudu] i v případě žalobců v obdobné věci.

39. Ač je možné provést změnu v zápisech vlastnických práv k nemovitým věcem na základě rozhodnutí o určovací žalobě, nelze bez dalšího pouze z tohoto faktu naléhavý právní zájem žalobce a) dovodit. To platí právě tam, kde právní vztahy k věci byly s jistými následky dotčeny před několika desítkami let, nikoliv dnes, a nestaly se nejistými nyní, nýbrž právě prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva a zpochybňováním aktů, na základě kterých právo právního předchůdce žalobců zaniklo, je uváděno v nejistotu právo současného vlastníka věci. Určovací žaloba zde tedy není nástrojem prevence, nýbrž nástrojem, jímž mají být nahrazeny právní prostředky ochrany ve své době nevyužité nebo neúspěšné a zpochybněna zákonnost před více než sedmdesáti lety uskutečněných veřejnoprávních postupů; ve skutečnosti tedy nemíří k nastolení právní jistoty na straně žalobkyně a), nýbrž k jejímu narušení na straně nynějšího vlastníka věci (shodně stanovisko pléna [název soudu] ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [anonymizováno] – st. [číslo] uveřejněné pod [číslo] Sb.).

40. Právní jistota všech osob, jakož i zachování nezbytné autority státu vyžadují, aby pravomocná rozhodnutí soudu či správního orgánu, na jejichž základě určitá osoba nabývá nebo pozbývá vlastnictví věci, bylo nezpochybnitelnou právní skutečností, mající účinky do budoucna, bez ohledu na to, zda písemné vyhotovení takového aktu dosud existuje. V opačném případě by totiž bylo možné uplatnit tvrzení o jeho vadách vzápětí poté, co uplynula lhůta k jeho skartaci, byl zničen nebo ztracen. Nynější v katastru zapsaní vlastníci, nejen pro dlouhou dobu, která uplynula od pozbytí vlastnického práva osoby, která se jej dnes prostřednictvím určovacích nebo obdobných žalob domáhá, by byli především dlouhotrvající deformací vlastnického práva, práva držby a vydržení a rovněž zpochybněním důležitosti a závaznosti knihovních (katastrálních) zápisů jednostranně znevýhodněni, neboť ve většině případů nemohou vyhovět požadavkům na prokázání skutečností nastalých před více než půlstoletím. Konstrukce břemene tvrzení i břemene důkazního v rámci občanského soudního řízení v dnešní podobě by pak nad míru ospravedlnitelnou zatížila stranu, která by byla takovými tvrzeními napadena. Je-li určovací žalobou napadána konfiskace (její proces, účinky, zákonnost) podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. nebo dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb., případně akty revize první pozemkové reformy, je nutno zdůraznit, že břemeno důkazní zde zatěžovalo vlastníka konfiskovaného majetku, který se proti konfiskaci bránil v tom smyslu, že bylo na něm, aby prokázal, že u něj nejsou zákonné podmínky pro konfiskaci majetku dány, a to v okamžiku konfiskace. Prostřednictvím požadavku určení vlastnického práva se však týž nebo jeho potomci (případně jiné osoby, které tvrdí svůj právní zájem) tohoto zákonného břemene zbavují a přenášejí je na druhou stranu sporu. Pokud by byl v zásadě mimo vymezený rámec časový i věcný připuštěn přezkum veřejnoprávního postupu, jenž byl titulem pro přechod vlastnického práva, znamenalo by to přiznat obecným soudům oprávnění, které v době vydání takového aktu neměly (nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], uveřejněný ve [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [název soudu], svazek [anonymizováno], roč. [rok], s. [anonymizováno], pod poř. [číslo]).

41. Jak tedy dovodil [název soudu] žalobci a) nemůže svědčit naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem ve vlastnictví žalovaných na základě zpochybnění správnosti rozhodnutí správních orgánů i soudu vydaných v souvislosti s konfiskací zemědělského majetku jejich právního předchůdce, od jejichž vydání uplynulo více než [anonymizováno] let a žádali, aby žalovaní prokázali právní důvod nabytí vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem, a to mimo právní rámec vymezený restitučním zákonodárstvím.

42. Jelikož soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se československý stát chopil držby žalovaných nemovitostí v létě [rok], když je převzal do národní správy v návaznosti na to, že podle vyhlášek [anonymizována tři slova] v [obec] a navazujících rozhodnutí [příjmení] národního výboru v [obec] a [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] došlo ke konfiskaci nemovitostí na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb., neboť tehdejší vlastník nemovitostí [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] byl prohlášen za osobu [anonymizována dvě slova] a jeho žádost o udělení výjimky z konfiskace byla zmítnuta, tak s ohledem na stanovisko pléna [název soudu] pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení žalobu o určení vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem zamítl.

43. Rozhodnutí vydané správním orgánem v souvislostí s konfiskací majetku podle dekretu prezidenta republika [číslo] [rok] Sb. mělo deklaratorní povahu s účinky ex tunc (tj. k datu nabytí účinnosti dekretu), neboť, jak plyne z § 1 odst. 1 písm. a) dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., k přechodu vlastnického práva ke konfiskovanému majetku došlo již nabytím účinnosti dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb., a to za předpokladu, že byly splněny podmínky, za kterých na konfiskovaný majetek dopadala pravidla vyslovená dekretem prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb.

44. Rozhodovací činnost soudů se proto ustálila v závěru, že rozhodnutí příslušných správních orgánů podle § 3 odst. 2, resp. podle [ustanovení pr. předpisu] měla pouze deklaratorní charakter a jejich účinky působily ex tunc, tj. ke dni účinnosti dekretu (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 45. [příjmení] meze správního soudnictví nemůže soud přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí správního orgánu. V případě správních rozhodnutí totiž zásadně platí presumpce věcné správnosti, jež soudům mimo rámec správního soudnictví nepřísluší přezkoumávat (k tomu rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve [anonymizováno] soudních [anonymizováno] a stanovisek pod [číslo] rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2255/2017, uveřejněný ve [anonymizována tři slova] a stanovisek pod [číslo]).

46. Odtud vyplývá, že rozhodnutí správního orgánu vydané v souvislosti s konfiskací zemědělského majetku právního předchůdce žalobců nepodléhá přezkumu v projednávané věci, ani kdyby bylo vskutku věcně nesprávné, protože soud v projednávané věci nemůže dobře – co do řešení otázky, zda zemědělský majetek právního předchůdce žalobců podléhal konfiskaci podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. – přijmout jiný závěr, než jaký vyplývá z rozhodnutí správního orgánu, jehož přezkum mu v projednávané věci nepřísluší. I kdyby tedy správní orgán rozhodnutím vydaným na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. nesprávně určil národnost právního předchůdce žalobců, jak skutkově tvrdí žalobci, nebo v rozporu s objektivním právem zasáhl do exekuční imunity právního předchůdce žalobců, tj. do právní ochrany cizího státu a jeho majetku před donucovacími opatřeními v jiném státu, jak v žalobních důvodech uvedli žalobci, neměla by žádná z těchto okolností význam pro úsudek, zda se na zemědělský majetek právního předchůdce žalobců na základě takového rozhodnutí správního orgánu vztahovala pravidla o konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb.

47. Závěr o nemožnosti přezkoumat rozhodnutí správního orgánu platí za předpokladu, že tu takové rozhodnutí vskutku je, tj. že nejde o paakt. Správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným správním orgánem je však nicotný (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2000 nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])

48. Žalobci vytýkali rozhodnutí bývalého [anonymizována tři slova] v [obec] o označení právního předchůdce žalobců za osobu německé národnosti podle dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb. právě absolutní nedostatek věcné příslušnosti tohoto správního orgánu. K vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že osoba, které se zemědělský majetek konfiskuje podle [ustanovení pr. předpisu] je národnosti [anonymizováno] nebo [anonymizováno], však byl příslušný [anonymizována tři slova]. Z jeho rozhodnutí bylo přípustné odvolání k [anonymizována tři slova] (rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [číslo], uveřejněné ve sbírce [jméno] pod poř. č. [spisová značka]). Rovněž podle rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [číslo], uveřejněného ve sbírce [jméno] pod [anonymizováno] [spisová značka], nelze o tom pochybovat, že vydávání deklaratorních rozhodnutí o tom, jsou-li splněny zákonné předpoklady konfiskace podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb., náleží do působnosti národních výborů – okresního, resp. zemského – jakožto orgánů veřejné správy politické. K tomuto závěru se opakovaně přihlásil [název soudu], například v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

49. Rozhodnutí bývalého [anonymizována tři slova] v [obec] proto nevykazuje vady, pro které by je bylo možné považovat za nicotné. Nejde-li o nicotný správní akt (paakt), platí i v případě věcné vadnosti či nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu, že pokud jím bylo rozhodnuto o otázce, jež má povahu otázky předběžné pro rozhodnutí soudu, soud z něj vychází (§ 135 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Domnělý nedostatek místní příslušnosti pak bez dalšího není důvodem nicotnosti správního aktu ani podle současného stavu správní vědy.

50. I kdyby však rozhodnutí vydaná v souvislosti s konfiskací zemědělského majetku právního předchůdce žalobců vykazovala vady, které by způsobovaly jejich nicotnost, neotevírala by se ani tak možnost přezkoumat podmínky přechodu vlastnického práva na [anonymizováno] stát. Je tomu tak proto, že soudům – až na výjimky připuštěné v rozhodovací činnosti [název soudu], mezi něž projednávaná věc nenáleží – nepříslušelo zabývat se otázkou přechodu vlastnického práva na stát konfiskací podle dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb., a to ani jako předběžnou otázkou (rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], uveřejněné ve [anonymizována dvě slova] [název soudu] ve [anonymizováno] občanských ([příjmení]) z roku [rok], ročník [anonymizováno], pod [číslo] nebo rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], uveřejněném ve [anonymizována dvě slova] [název soudu] ve věcech občanských ([příjmení]) z roku [rok], ročník [anonymizováno], pod [číslo]). K témuž závěru se přihlásil i [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]).

51. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před [datum] a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy (stanovisko [název soudu] ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [anonymizováno] – st. [číslo], uveřejněné pod [číslo] Sb.).

52. V projednávané věci žalobci neuplatňují právo na vydání majetku podle restitučních předpisů, nýbrž výslovně uvádějí, že nemají právní postavení oprávněné osoby podle těchto právních předpisů. Žalobní požadavek založili na východisku, že se na jejich právního předchůdce nevztahovaly právní předpisy o konfiskaci majetku a že rozhodnutí správního orgánu vydané na jejich základě postihovaly vady, pro které o správní akt vůbec nejde.

53. Při posouzení otázky, zda došlo k majetkové křivdě v tzv. rozhodném období, je třeba vyjít z toho, kdy bylo o splnění podmínek podle dekretů prezidenta republiky z r. 1945 rozhodováno a zda byly splněny (např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], uveřejněný ve [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [název soudu], sv. [anonymizováno], roč. [rok], s. [anonymizováno] pod [číslo] [rok]). Tato doktrína vede k neúspěchu těch osob, které uplatňují restituční nárok, přestože proces konfiskace byl završen před tzv. rozhodným obdobím (nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], uveřejněný ve [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [název soudu], svazek [anonymizováno], roč. [rok], s. [anonymizováno] pod [číslo] [rok]).

54. Jinak vyjádřeno, případné majetkové křivdy, ke kterým došlo před počátkem rozhodného období vytýčeného restitučními předpisy, tj. před [datum], se neodčiňují, bez zřetele k tomu, zda se jejich odčinění nebo zmírnění dotčená osoba domáhá, protože neuznává správní akty přijaté podle právních předpisů o konfiskaci majetku nebo protože uplatněním ochrany svého (domnělého) vlastnického práva obchází pravidla podle zvláštní právní úpravy restituce majetku.

55. Byť k majetkovým křivdám, které zákonodárce mínil zmírnit (nikoliv napravit), došlo v zásadě v rozporu s principy právního státu v minulém období, Ústava ani jiný právní předpis nevyžadují, aby tento majetek byl vrácen nebo za něj byla poskytnuta náhrada, a ani aby k tomuto účelu byly prováděny v právním řádu jakékoliv změny. Bylo svobodnou vůlí státu, zda umožní bývalým vlastníkům dotčeného majetku usilovat o jeho vrácení, neboť jeho vlastnická práva i vlastnická práva osob, která v mezidobí tento majetek nabyla, nejsou závislá na protiústavních normách nebo postupech, které je původně zakládaly. Samo zakotvení restitučních nároků tedy bylo beneficiem státu – přesně vymezeným z hlediska časového a věcného. Právo na obnovení vlastnického práva jím tedy nadále garantováno není. Vyjádřil-li totiž zákonodárce svůj zřejmý úmysl omezit odčinění křivd nejen stanovením zákonných podmínek na straně osob oprávněných i osob povinných a z hlediska věcného, ale především časovou hranicí [datum], tedy datem převzetí státní moci komunistickým režimem, datem, od nějž se odvíjí právní i společenské změny směřující k nastolení nedemokratického režimu, lze při takto jasně vyjádřené vůli přiznat mu právo úsudku, že tak zásadní zásah do vlastnických vztahů nastalých před tímto datem by nebyl společensky žádoucí a z hlediska vyjádřených cílů restitučního zákonodárství jej není třeba (stanovisko [název soudu] ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [anonymizováno] - [číslo], uveřejněné pod [číslo] Sb.). 56. [název soudu] opakovaně odmítl úsilí o zrušení dekretů prezidenta republiky, jimiž došlo k přechodu vlastnického práva na [anonymizováno] stát. Vyslovil přitom stanovisko, že co přichází z minulosti, musí sice i tváří v tvář přítomnosti v principu hodnotově obstát, toto hodnocení minulého nemůže však být soudem přítomnosti nad minulostí. Jinými slovy, řád minulosti nemůže být postaven před soud řádu přítomnosti, jenž je již poučen dalšími zkušenostmi, z těchto zkušeností čerpá a na mnohé jevy pohlíží a hodnotí je s časovým odstupem (nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], uveřejněný ve [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [název soudu], svazek [anonymizováno], roč. [rok], s. [anonymizováno], pod [číslo] [rok]).

57. I kdyby tedy vskutku v poměru k právnímu předchůdci žalobců došlo postupem podle dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb. završeným před [datum] k majetkové křivdě, jak skutkově tvrdili žalobci, šlo by beztak o křivdu, která se neodčiňuje.

58. Uvedený výklad vztahu zvláštní právní úpravy obsažené v restitučních předpisech a obecné právní úpravy ochrany vlastnického práva přitom nevede k vyvlastnění osob, které vlastnické právo pozbyly před [datum]. Je tomu tak proto, že k přechodu vlastnického práva těchto osob na stát došlo mimo rozhodné období podle tehdy účinných právních předpisů, tj. na základě právního důvodu, který obstojí i se zřetelem k právní úpravě zmírnění některých majetkových křivd. I v projednávané věci tak důvodem pro přechod vlastnického práva právního předchůdce žalobců na československý stát zůstal dekret prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb. a stejně tak nedotčena zůstala i rozhodnutí správních orgánů vydaná vůči právnímu předchůdci žalobců na základě tohoto dekretu prezidenta republiky. K obnovení vlastnického práva žalobců pak nemohlo dojít ani na základě právních předpisů o restituci, protože na projednávanou věc nedopadaly.

59. Zároveň nejde v důsledku o diskriminaci podle majetku ani podle státní příslušnosti. Restituční předpisy směřovaly ke zmírnění některých majetkových křivd a období, ve kterém k nim došlo, vymezily tak, že do něj nespadaly postupy podle dekretů prezidenta republiky v době před [datum]. Účelem restitučního zákonodárství od samého počátku nebylo (nemohlo dobře být) odstranění všech majetkových křivd, ke kterým v minulosti došlo. Samo stanovení rozhodného období proto nepůsobí diskriminačně, protože dopadá na všechny adresáty právních norem shodně. Výklad poměru mezi obecnou právní úpravou ochrany vlastnického práva a zvláštní právní úpravou restitucí pak nevede ani k diskriminaci podle státní příslušnosti, protože se uplatňuje bez zřetele na státní občanství. Ostatně i konfiskace podle dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb. nezávisely na státní příslušnosti vlastníka konfiskovaného majetku, jak vyplývá z § 1 odst. 1 písm. a) tohoto dekretu prezidenta republiky (shodně usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

60. Právním důvodem přechodu vlastnického práva právního předchůdce žalobců na stát tak byla konfiskace podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb., v jejímž důsledku právní předchůdce žalobců pozbyl vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem (jejich částem, popřípadě spoluvlastnický podíl na těchto nemovitých věcech). Rozhodnutí správního orgánu vydaná na základě dekretu prezidenta republiky měla jen deklaratorní povahu, protože k pozbytí vlastnického práva právního předchůdce žalobců došlo již účinností dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb., na jehož základě správní orgán tato rozhodnutí vydal. Bývalý Okresní národní výbor v [obec] přitom nebyl podle ustálených výsledků rozhodovací činnosti [název soudu] v době použití dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. absolutně věcně nepříslušným správním orgánem a jeho rozhodnutí takový nedostatek nevykazuje ani v rovině ustálených výsledků rozhodovací činnosti soudů nyní.

61. Nejde proto o paakt a pro řešení otázky, zda právní předchůdce žalobců spadal do okruhu osob, jichž se dotýkaly konfiskace majetku podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb., je z něj nutno vycházet. Věcná správnost tohoto rozhodnutí nemůže předmětem přezkumu v projednávané věci, protože uvedené rozhodnutí je jako správní akt vybaveno domněnkou správnosti a soudům nadto nepříslušelo ani nepřísluší přezkoumávání podmínek přechodu vlastnického práva na československý stát podle uvedeného dekretu prezidenta republiky. Pozbyl-li právní předchůdce žalobců vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem (jejich částem nebo spoluvlastnický podíl na těchto nemovitých věcech) konfiskací podle dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb., nemohlo vlastnické právo k nim darem ani děděním přejít na žalobce a), ani kdyby byly předmětem projednání před pozůstalostním soudem v [anonymizováno], a to bez zřetele na řešení otázky jeho mezinárodní soudní příslušnosti (pravomoci) k projednání takového majetku v pozůstalostním řízení. Žalobcům nesvědčí ani právní předpisy o restituci majetku a ostatně se jich ani nedovolávají.

62. Z těchto důvodů také pro právní posouzení věci neměla význam skutková tvrzení žalobců ani žalovaných o chování právního předchůdce žalobců v době nesvobody ani o jeho národnosti, popřípadě o tom, zda a kdy se přihlásil k německé národnosti, protože rozhodnutími správních orgánů o tom, že se na právního předchůdce žalobců vztahuje konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb., jakož i zamítnutí jeho návrhu na připuštění výjimky, je soud vázán a nemůže je podrobit přezkumu.

63. Soudobé procesní předpisy záměrně stanoví lhůtu, ve které je možné právní akt či jeho účinky právní cestou napadnout, jinak platí, že je-li tato lhůta promeškána, je rozhodnutí orgánů veřejné moci pravomocné (ve vztahu ke správním rozhodnutím platí zásada správnosti správního rozhodnutí), včetně účinků, které na jeho základě nastaly. Pokud by byla tato lhůta zpochybněna, stejně jako účinky aktu samého, nebylo by žádné jistoty ani limitu, ať už věcného, ale zejména časového, který by bránil dřívějším vlastníkům věci nebo jejich potomkům, domáhat se majetku, kterého pozbyli kdykoliv v minulosti – například na základě obnoveného zřízení zemského ([číslo]) nebo kroků první pozemkové reformy, s poukazem na jejich vady, neplatnost nebo neúčinnost, potažmo neexistenci takového titulu (stanovisko pléna [název soudu] ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [anonymizováno] - [číslo], uveřejněné pod [číslo] Sb.). 64. [název soudu] se ke Stanovisku opakovaně hlásí i v současných rozhodnutích (aktuálně např. v nálezech ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

65. Ve Stanovisku [název soudu] vyslovil a odůvodnil závěr, že tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby dle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání, a že žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství a nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před [datum] a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy. Stanovisko přitom bylo vydáno v souvislosti se stížností stěžovatele, který se (shodně jako žalobci) domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem, které dle jeho tvrzení nepřešly na stát konfiskací, neboť konfiskační řízení řádně neproběhlo, a nepřestal tak být jejich vlastníkem. Ústavní soud ve Stanovisku také vysvětlil, že účelem restitučních předpisů bylo napravit nebo zmírnit alespoň některé majetkové křivdy způsobené v době po [anonymizována dvě slova] [rok], a to při nutnosti limitovat změnu ve vlastnických vztazích dle faktického stavu na počátku 90. let tak, aby zůstala přiměřená sledovanému účelu, což zákonodárce nejlépe vyjádřil v preambuli zákona c. 89/1991 Sb., ve které výslovně vyloučil z restitucí majetek, který přešel na stát před rozhodným obdobím. Zákonodárce jasně vyjádřil úmysl omezit odčinění křivd především časovou hranicí [datum], tedy datem převzetí státní moci komunistickým režimem, datem, od nějž se odvíjí právní i společenské změny směřující k nastolení nedemokratického režimu. Ústavní soud dovodil, že při takto jasně vyjádřené vůli lze zákonodárci přiznat právo úsudku, že tak zásadní zásah do vlastnických vztahů nastalých před tímto datem by nebyl společensky žádoucí a z hlediska vyjádřených cílů restitučního zákonodárství jej není třeba, a pokud tato potřeba v dalším z hlediska palčivosti řešené problematiky vyvstala (např. ohledně židovského majetku), tak již cestou zákona v jím vymezených případech průlom za danou časovou hranici učinil.

66. K naléhavému právnímu zájmu na určení vlastnického práva [název soudu] ve Stanovisku dále uvedl, že pokud osoba, která pozbyla majetek v důsledku jeho odnětí státem, se nedomáhala ochrany u soudu (a přinejmenším vletech [rok] - [rok] tu taková možnost byla) nebo nebyla úspěšná, nemůže po uplynutí mnoha desetiletí legitimně očekávat, že by mohlo dojít k obnovení jejího vlastnického práva. Ač je tedy možné provést změnu v zápisech vlastnických práv k nemovitostem na základě rozhodnutí o určovací žalobě, nelze bez dalšího pouze z tohoto faktu naléhavý právní zájem žalobce (stěžovatele) dovodit. To platí právě tam, kde právní vztahy žalobce k věci byly s jistými následky dotčeny před několika desítkami let, nikoliv dnes, a nestaly se nejistými nyní, nýbrž právě prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva a zpochybňováním aktů, na základě kterých právo žalobce zanikla, je uváděno v nejistotu právo současného vlastníka věci. Určovací žaloba zde tedy není nástrojem prevence, nýbrž nástrojem, jímž mají být nahrazeny právní prostředky ochrany ve své době nevyužité nebo neúspěšné a zpochybněna zákonnost před šedesáti lety uskutečněných veřejnoprávních postupů; ve skutečnosti tedy nemíří k nastolení právní jistoty na straně žalobce, nýbrž k jejímu narušení na straně nynějšího vlastníka věci. 67. [název soudu] odůvodnil závěry Stanoviska i tím, že je třeba chránit právní jistotu a dobrou víru osob, že právo nabyli od státu v souladu se zákonem. Šlo však jen o jeden z argumentů na podporu závěru o tom, že majetkové křivdy způsobené před [datum] se neodčiňují, a nelze tedy dovozovat, že se závěry Stanoviska uplatní jen v případě, že majetek již není v dispozici státu. Je proto nerozhodné, že žalobci směřují žalobu jen proti státu nebo státním organizacím. Žalobce a) ostatně v nedávné minulosti neuspěl v řízení, ve kterém se státní podnik domáhal určení vlastnického práva k majetku, který stát konfiskací dle dekretu 12/ 1945 Sb. nabyl a na soukromé osoby nepřevedl, a to i přesto, že takové pozemky byly projednány v dědickém řízení po právním předchůdci žalobců a žalobce a) byl jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Tím spíše nemohli žalobci legitimně očekávat, že uspějí s žalobou na určení založené na stejné skutkové a právní argumentaci, se kterou žalobce a) neuspěl ani s dovoláním, u nemovitých věcí, u kterých žádný z žalobců jako vlastník v katastru nemovitostí zapsán není a které nebyly jako dědictví po jejich právním předchůdci v České republice ani projednány (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kterým byla ústavní stížnost žalobce a) odmítnuta jako zjevně neopodstatněná).

68. Závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva k majetku, který byl v poválečném období dotčen konfiskací podle dekretů prezidenta republiky c. [anonymizováno] [rok] Sb. nebo c. [anonymizováno] [rok] Sb., shledal [název soudu] ústavně konformním rovněž v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], tento závěr odpovídá také ustálené rozhodovací praxi [název soudu] (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

69. Nejsou-li žalobci vlastníky (spoluvlastníky) sporných nemovitých věcí, nemohou se vůči žalovaným s úspěchem domáhat ani jejich vyklizení.

70. Žalobci se společně a nerozdílně vůči žalovaným domáhali vyklizení předmětných nemovitostí, jež dle jejich mínění žalovaní bez právního důvodu užívají, a to vč. jejich plodů a užitků získaných od [datum]. Pro svůj nárok žalobci argumentovali tím, že žalobce a), resp. jeho právní předchůdce nepřestal nikdy být vlastníkem nemovitostí a dále uváděli, že pokud [anonymizováno] odňalo pozemky právnímu předchůdci žalobců bez náhrady, učinilo tak v rozporu s mezinárodním právem, tudíž je z tohoto titulu [země] povinna své porušení odčinit především uvedením do původního stavu, tj. vydáním nemovitostí a též bezdůvodného obohacení, které získala na úkor žalobců.

71. Základním předpokladem pro úspěch tohoto žalobního nároku je zjištění, zda, kdy a na základě jakého právního titulu tvrzený právní předchůdce žalobce a) pozbyl své vlastnické právo k nemovitostem. Soud se – i přes závěry o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví – musel zabývat žalobci vznesenou otázkou vlastnictví předmětných nemovitostí. Jak bylo uvedeno shora, soud z dokazování zjistil, že fakticky se [anonymizováno] chopilo panství nad nemovitostmi na základě konfiskace podle Dekretu presidenta republiky [číslo] 1945 Sb. v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok].

72. I zde je však opakovaně třeba zdůraznit právní závěr vyjádřený [název soudu] v cit. Stanovisku pléna:„ Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před [datum] a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy“. Podle [název soudu] se tak nelze účinně domáhat ani ochrany vlastnického práva prostřednictvím žaloby na vyklizení ve smyslu § 1040 o. z., a to ze stejných důvodů, jako není připuštěna existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví, k jehož zániku došlo před [datum] a mimo rámec restitučních předpisů. Z tohoto důvodu soud zaměřil dokazování pouze ke zjištění, zda se [anonymizováno] stát chopil předmětných nemovitostí na základě dekretu presidenta [číslo] 1945 Sb. a zda byly vydány příslušné konfiskační akty, kterým se právní předchůdce žalobců neúspěšně bránil. Veškerá tato tvrzení byla v řízení prokázána.

73. Soud vyšel z obsahu dekretu presidenta republiky [číslo] [rok] Sb., z něhož plyne (zejm. § 1 odst. 1 písm. a/ cit. dekretu), že rozhodnutí vydané správním orgánem v souvislosti s konfiskací majetku mělo deklaratorní povahu s účinky ex tunc (tj. k datu nabytí účinnosti dekretu), neboť k přechodu vlastnického práva ke konfiskovanému majetku došlo již nabytím účinnosti dekretu presidenta republiky [číslo] [rok] Sb. Tento výklad potvrdila i ustálená rozhodovací činnost soudobých soudů; k tomu srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

74. V projednávané věci žalobci zpochybnili správnost tzv. konfiskační vyhlášky vydané [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Stejně tak žalobci zpochybnili samu existenci bývalého [anonymizována tři slova] v [obec], který vyhláškou ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. rozhodl, že právní předchůdce žalobců je osobou německé národnosti ve smyslu dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. Žalobci tvrdili, že uvedená vyhláška trpí vadami způsobujícími její nicotnost, tedy na jejím základě nemohlo dojít ke konfiskaci majetku a právní předchůdce žalobců na jejím základě nikdy nemohl pozbýt své vlastnické právo.

75. Pokud však jde o namítanou správnost konfiskační vyhlášky (na základě tvrzení, že [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] nebyl německé národnosti), soud mimo meze správního soudnictví nemůže přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí správního orgánu. V případě správních rozhodnutí totiž zásadně platí presumpce věcné správnosti, jež soudům mimo rámec správního soudnictví nepřísluší přezkoumávat (k tomu rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název soudu] [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; shodně se pak vyjadřuje i cit. [anonymizována dvě slova] [název soudu]).

76. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí správního orgánu vydané v souvislosti s konfiskací zemědělského majetku právního předchůdce žalobců nepodléhá přezkumu v projednávané věci, ani kdyby bylo vskutku věcně nesprávné, protože soud v projednávané věci nemůže – co do řešení otázky, zda zemědělský majetek právního předchůdce žalobců podléhal konfiskaci podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] Sb. – přijmout jiný závěr, než jaký vyplývá z rozhodnutí správního orgánu, jehož přezkum mu v projednávané věci nepřísluší. I pokud by tedy správní orgán rozhodnutím vydaným na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 [anonymizováno]. nesprávně určil národnost právního předchůdce žalobců, jak skutkově tvrdí žalobci, nebo v rozporu s objektivním právem zasáhl do exekuční imunity právního předchůdce žalobců, tj. do právní ochrany cizího státu a jeho majetku před donucovacími opatřeními v jiném státu, jak v žalobních důvodech uvedli žalobci, neměla by žádná z těchto okolností význam pro úsudek, zda se na zemědělský majetek právního předchůdce žalobců na základě takového rozhodnutí správního orgánu vztahovala pravidla o konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 [anonymizováno]. Z dokazování však vyplynulo, že otázkou určení národnosti právního předchůdce žalobců a otázkou, zda se na něj vztahuje imunita hlavy státu, se zabýval ve svém rozhodnutí [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] a [anonymizováno] soud v [anonymizováno] v nálezu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; konfiskační vyhláška byla uvedenými rozhodnutími potvrzena jako věcně správná.

77. Soud uzavřel, že není oprávněn se otázkou věcné správností konfiskačních rozhodnutí v projednávané věci zabývat, tj. nepřísluší mu zabývat se mj. otázkou národnosti právního předchůdce žalobců. Tento závěr však platí jen za situace, kdy správní rozhodnutí netrpí takovými vadami, které by způsobovaly jeho nicotnost, tedy na správní rozhodnutí by bylo třeba hledět jako by vůbec neexistovalo. [název soudu] se opakovaně k vadám způsobujícím nicotnost správních rozhodnutí vyjádřil (mj. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok] [anonymizováno] usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nicotnost způsobuje mj. absolutní nedostatek věcné příslušnosti rozhodujícího správního orgánu. [jméno] pak namítali též žalobci, když tvrdili, že [anonymizována tři slova] v [obec] nebyl oprávněn rozhodnout ve věci konfiskace, neboť rozhodnutí mělo být ponecháno příslušnému ministerstvu. Dále pak žalobci tvrdili, že žádný takto označený správní orgán v dané době neexistoval.

78. Pokud jde o nedostatek pravomoci [anonymizována tři slova] v [obec] k vydání konfiskační vyhlášky, tuto námitku soud shledal nedůvodnou. Vyšel ze zjištění, která učinil ze správních a soudních rozhodnutí, která uvedenou vyhlášku přezkoumávala, aniž by nedostatek věcné příslušnosti k rozhodnutí shledala; přičemž [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] se touto otázkou ke shodné námitce právního předchůdce žalobců výslovně zabýval. Dále pak soud vyšel ze závěrů učiněných [název soudu] v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který shodně formulovanou námitku nicotnosti vyhlášky [anonymizována tři slova] v [obec] vznesenou žalobci považoval za nedůvodnou. [název soudu] v cit. rozhodnutí odkázal na dobovou judikaturu správních soudů, podle které byl k vydání deklaratorního rozhodnutí o splnění zákonných podmínek pro konfiskaci na základě dekretu [číslo] 1945 Sb. příslušný okresní národní výbor, o odvolání pak rozhodoval příslušný zemský národní výbor. Je tak třeba uzavřít, že předmětná vyhláška netrpí vadou způsobující nicotnost z důvodu absolutního nedostatku pravomoci. Pokud pak jde o námitku neexistence správního orgánu označeného jako [anonymizována tři slova] [obec], soud ji taktéž má za nedůvodnou. Vychází především opět z obsahu přezkumných správních a soudních rozhodnutí, která žádnou takovou skutečnost nezaznamenala. Zároveň pak z jejich obsahu neplyne ani to, že by právní předchůdce žalobců v té době samu existenci správního orgánu zpochybnil. Soud tak dospěl k závěru, že se může jednat maximálně o nesprávné formální označení správního orgánu, které v kontextu doby nelze považovat za vadu způsobující fatální následky v podobě nicotnosti správního rozhodnutí.

79. Soud tak uzavřel, že [anonymizováno] se ujalo panství nad žalovanými nemovitostmi na základě dekretu presidenta republiky [číslo] [rok] Sb., a to v době před [datum], tedy že [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] pozbyl své vlastnické právo na základě konfiskace provedené s účinností k [datum]. K tomuto závěru soud dospěl, aniž by zkoumal věcnou správnost konfiskačních aktů. Nadto soud neshledal ani zásadní vady konfiskačních správních aktů.

80. Ze závěrů Stanoviska pléna Ústavního soudu vyplývá, že i kdyby bylo možné uznat, že faktickým zásahem či konfiskačními akty byla právnímu předchůdci žalobců způsobena křivda, šlo by o křivdu, která se neodčiňuje, neboť k ní došlo před rozhodným obdobím, tj. před [datum]. K tomuto závěru se přiklonil rovněž [název soudu], a to ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobci výslovně vyloučili, že by svou žalobou uplatnili nárok podle restitučních předpisů, což je ostatně již i s ohledem na plynutí času vyloučeno.

81. Uvedenými důvody je tak podepřen závěr soudu, že žalobci a) nemůže svědčit vlastnické právo k předmětným nemovitostem, které by jej opravňovalo domáhat se vyklizení předmětných nemovitostí. Stejně tak si žalobce a) nemůže po právu činit nárok ani na plody a užitky sporných nemovitostí. Totéž pak platí i v poměru k žalobci b). I kdyby totiž soud vzal v úvahu požívací právo žalobce b) k nemovitým věcem ve vlastnictví žalobce a) založené právním předpisem cizího státu, vyplývá již z úsudku o nedostatku vlastnického práva žalobce a) ke sporným nemovitým věcem (jejich částem, popřípadě spoluvlastnického podílu na nich), že se od něj nemůže odvozovat požívací právo žalobce b). Soud tak žaloby o vyklizení sporných nemovitostí a vydání souvisejících plodů a užitků, příp. peněžité náhrady za tyto plody a užitky vůči jednotlivým žalovaným zamítl.

82. Uvedené závěry nemohla zvrátit ani námitka žalobců, že aplikací dekretu [číslo] 1945 Sb. došlo či dochází k nepřípustné diskriminaci na základě národnosti. K tomu je třeba poznamenat, že v projednávané věci předmětný dekret aplikován nebyl, neboť zdejší soud není nadán pravomocí věcného přezkumu konfiskačních správních aktů. Dále pak soud odkazuje na to, co v cit. Stanovisku zdůraznil [název soudu], tedy že bylo svobodnou vůlí (nikoli povinností) státu, zda umožní bývalým vlastníkům usilovat o vrácení dotčeného majetku, a že ve svobodě při stanovení působnosti restitučních norem z hlediska časového a věcného a při výběru podmínek, za kterých k navrácení majetku přistoupí, tedy při vymezení z hlediska časového a věcného, není stát nijak omezen. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], k tomu [název soudu] dodal, že je zapotřebí akcentovat, že Evropský soud pro lidská práva dal jasně najevo, že státy mají volnost ve stanovení podmínek pro zmírnění některých majetkových křivd a že k posuzované věci přiléhavá část judikatury Ústavního soudu v tzv. restitučních věcech byla sjednocena plénem Ústavního soudu ve Stanovisku, ze kterého citoval:„ Takovýto postup by nemohl obstát nejen z hlediska práv chráněných [ustanovení pr. předpisu], ale především s ohledem na [číslo listu] [anonymizováno] [číslo] k [anonymizována tři slova] lidských práv a základních svobod. [název soudu] dal prostřednictvím svých rozhodnutí při výkladu tohoto článku opakovaně najevo, a to ve vztahu k [země], že Úmluvou, resp. Protokolem k ní je chráněn majetek existující (existing possesions, biens actuels), nikoliv očekávání, že bude uznáno přežití bývalého vlastnického práva, které je již dlouho nemožné účinně vykonávat' (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech [anonymizováno] a [anonymizováno] proti [země], [rok], [příjmení] proti [země], [rok], [anonymizováno] a [příjmení] proti [země], [rok], a další).“ Námitku, že je na v minulosti proběhlou konfiskaci nutno pohlížet prismatem dnes platných úmluv, označil v uvedeném rozhodnutí [název soudu] za nepřípadnou.

83. Konfiskace majetku na základě dekretu [číslo] 1945 Sb. byla i na základě ust. § 1 odst. 1 písm. a) dekretu provedena bez náhrady, absence náhrady je inherentním znakem konfiskace, pro niž z podstaty věci nemusí být splněny dnešní podmínky vyvlastnění podle čl. 11 odst. 4 Listiny (shodně např. usnesení [název soudu] z [datum], sp. zn. [ústavní nález]), a to bez ohledu na to, zda konfiskací postižená osoba byla cizím státním příslušníkem. Nelze se tedy dovolávat nepřípustnosti či neúčinnosti uchopení se majetku ze strany státu pro neposkytnutí náhrady. Náhrada je sice (zejména v současnosti) nezbytnou podmínkou vyvlastnění, o vyvlastnění však v dané věci nešlo.

84. Po zamítnutí základní žalobní žádosti se soud dále zabýval eventuální žalobní žádostí, jíž se žalobci domáhali, aby jim žalovaní zaplatili peněžitou náhradu pro případ, že žalobci neuspějí se žalobním požadavkem na vyklizení sporných nemovitých věcí. V řízení však nevyšlo najevo, že by žalobcům k těmto nemovitým věcem příslušelo právo, jež by žalovaní porušovali a byli proto povinni poskytnout žalobcům náhradu. Soud proto zamítl žalobu i co do eventuální žalobní žádosti.

85. Soudu byla v době jeho rozhodování známa rozhodnutí jiných soudů [země], která posuzovala žaloby žalobců totožného obsahu jako v projednávané věci (avšak ve vztahu k jiným nemovitostem), zejména jde o rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dle databáze InfoSoud probíhá dovolací řízení k dovolání žalobců u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dle databáze Infosoud probíhá dovolací řízení k dovolání žalobců u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek [anonymizováno] soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudek [anonymizována dvě slova] ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Stejně tak soud vycházel z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzujícího rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kterým byla odmítnuta ústavní stížnost nynějších žalobců. Zdejší soud se seznámil s důvody rozhodnutí jiných soudů a ačkoliv uvedená rozhodnutí pro něj nejsou ve smyslu § 159a o. s. ř. závazná, ve smyslu zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí a obdobného rozhodování o obdobných věcech (§ 13 o. z.) posoudil projednávanou věc vycházeje z téhož právního názoru, neboť neshledal jakýkoliv důvod se od užité argumentace odchýlit. To platí tím spíše, že se k nastoleným právním otázkám vyjádřily, ač v jiných řízeních o jiných nárocích, i [název soudu] a [název soudu], jejichž rozhodnutí jsou pak nadána též kvazi-precedenční závazností v rámci českého právního systému.

86. Výrok o nákladech řízení mezi žalobci a žalovanými je odůvodněn ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch – tj. žalovaní, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl – tj. žalobci.

87. Žalovaný [číslo] nebyl v řízení právně zastoupen, náleží mu proto paušální náhrada dle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 3 úkony dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) cit. vyhlášky ve výši celkem 900 Kč (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem [datum]) určená dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

88. S ohledem na nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který byl vyhlášen dnem [datum] pod [číslo] 2013 Sb. soud náklady řízení žalovaného [číslo] určoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Soud přiznal žalovanému [číslo] odměnu za 6 úkonů právní služby po 3.900 Kč z tarifní hodnoty celkem ve výši 70.000 Kč, která sestává z tarifní hodnoty 50.000 Kč za návrh na určení vlastnického práva k nemovitým věcem dle 9 odst. 4 písm. b) AT, tarifní hodnoty 10.000 Kč za návrh na vyklizení nemovitých věcí, kdy se za tarifní hodnotu považuje cena věci v době započetí úkonu právní služby, jíž se právní služba týká, přičemž vzhledem k tomu, že projednávané věci nebyl podán znalecký posudek o zjištění ceny nemovitých věcí, postupuje se dle § 9 odst. 1 AT (shodně usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tarifní hodnoty 10.000 Kč u peněžitého plnění, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), sepis vyjádření k věcné příslušnosti ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), sepis odvolání ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k) AT), sepis vyjádření ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), tj. 23.400 Kč. Režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, za šest úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), sepis vyjádření k věcné příslušnosti ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), sepis odvolání ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k) AT), sepis vyjádření ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) po 300 Kč, tj. 1.800 Kč. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř., § 14a odst. 1 AT činila 5.292 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 30.492 Kč soud s ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal na zákonné platební místo k rukám zástupce žalovaného [číslo] lhůtu k plnění stanovil jako obecnou pariční třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

89. S ohledem na nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který byl vyhlášen dnem [datum] pod [číslo] 2013 Sb. soud náklady řízení žalovaného [číslo] určoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Soud přiznal žalovanému [číslo] odměnu za 3 úkony právní služby po 3.900 Kč z tarifní hodnoty celkem ve výši 70.000 Kč, která sestává z tarifní hodnoty 50.000 Kč za návrh na určení vlastnického práva k nemovitým věcem dle 9 odst. 4 písm. b) AT, tarifní hodnoty 10.000 Kč za návrh na vyklizení nemovitých věcí, kdy se za tarifní hodnotu považuje cena věci v době započetí úkonu právní služby, jíž se právní služba týká, přičemž vzhledem k tomu, že projednávané věci nebyl podán znalecký posudek o zjištění ceny nemovitých věcí, postupuje se dle § 9 odst. 1 AT (shodně usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tarifní hodnoty 10.000 Kč u peněžitého plnění, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), tj. 11.700 Kč. Režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, za čtyři úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) po 300 Kč, tj. 900 Kč. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř., § 14a odst. 1 AT činila 2.646 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 15.246 Kč soud s ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal na zákonné platební místo k rukám zástupce žalovaného [číslo] lhůtu k plnění stanovil jako obecnou pariční třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř

Poučení