28 C 445/2020- 149

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se tvrzení o tom, že [země] platila žalobci či rodině [jméno] [celé jméno žalobce] desetimiliardovou arbitráž nebo že by za výsledek desetimiliardové arbitráže žalobce či rodina [jméno] [celé jméno žalobce] odpovídala, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistit na vlastní náklady v periodikách [anonymizována tři slova], [příjmení] [anonymizováno] a [příjmení] uveřejnění omluvy v tomto znění:„ Omlouvám se [celé jméno žalobce] za nepravdivý údaj, kdy jsem ve vztahu k jeho synovi [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že my všichni jsme jeho rodině platili desetimiliardovou arbitráž. Konstatuji, že [celé jméno žalobce] ani nikomu jinému z rodiny pana [jméno] [celé jméno žalobce] [země] nezaplatila desetimiliardovou arbitráž, ani za výsledek této arbitráže nikdo z této rodiny neodpovídá. [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]“, se zamítá.

III. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost do jednoho měsíce o právní moci rozsudku zajistit v [anonymizováno] na programu [anonymizována dvě slova] v jeho hlavním vysílacím čase uveřejnění omluvy v tomto znění:„ Omlouvám se [celé jméno žalobce] za nepravdivý údaj, kdy jsem ve vztahu k jeho synovi [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že my všichni jsme jeho rodině platili desetimiliardovou arbitráž. Konstatuji, že [celé jméno žalobce] ani nikomu jinému z rodiny pana [jméno] [celé jméno žalobce] [země] nezaplatila desetimiliardovou arbitráž, ani za výsledek této arbitráže nikdo z této rodiny neodpovídá. [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]“, nebo aby byla žalovanému uložena povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistit na televizním kanále [příjmení] v [země] v jeho hlavním vysílacím čase v rámci celoplošného vysílání uveřejnění omluvy v tomto znění:„ Omlouvám se [celé jméno žalobce] za nepravdivý údaj, kdy jsem ve vztahu k jeho synovi [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že my všichni jsme jeho rodině platili desetimiliardovou arbitráž. Konstatuji, že [celé jméno žalobce] ani nikomu jinému z rodiny pana [jméno] [celé jméno žalobce] Česká republiky nezaplatila desetimiliardovou arbitráž, ani za výsledek této arbitráže nikdo z této rodiny neodpovídá. [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]“, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen doručit do deseti dnů od právní moci rozsudku žalobci vlastnoručně podepsaný osobní omluvný dopis adresovaný žalobci s následujícím textem:„ Vážený pane [celé jméno žalobce], velice se Vám omlouvám za nepravdivé informace o Vaší osobě a Vaší rodině, které jsem zveřejnil jako reakci na [anonymizováno] Vašeho syna, pana [jméno] [celé jméno žalobce], ze dne [datum], kdy jsem uvedl, že my všichni jsme rodině pana [jméno] [celé jméno žalobce] platili desetimiliardovou arbitráž. Uvedená informace byla nepravdivá. [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]“.

V. V části, kde se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému v omluvném dopisu uveřejnit dále pasáž„ …když konstatuji, že [země], a tedy ani my všichni jsme Vám, ani nikomu jinému z rodiny pana [jméno] [celé jméno žalobce], nezaplatili desetimiliardovou arbitráž, ani za výsledek žádné takové arbitráže neodpovídáte Vy, ani nikdo z rodiny [příjmení] syna [jméno] [celé jméno žalobce]“, se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalovaném omluvy v navrhovaném znění a jejího uveřejnění za porušení práv na ochranu osobnosti v souvislosti s článkem uveřejněném na webových stránkách [webová adresa] dne [datum] a s příspěvkem [jméno] [jméno] na sociální síti [anonymizováno]. Žalobce i žalovaný jsou fyzické osoby, žalovaný je členem kontrolního orgánu [anonymizováno] dle zák. č. 483/1991 Sb., o České televizi. Žalovaný podle žalobce o něm uvedl ve shora uvedeném článku na [webová adresa] nepravdivé informace týkající se arbitráže [anonymizováno] vs. [země], konkrétně uvedl, že syn žalobce [jméno] [celé jméno žalobce]„ …za svého otce (žalobce) schytával desetimiliardovou arbitráž, kterou jsme platili my všichni jeho rodině…“, což podle žalobce mělo navodit dojem, že žalobce je za výsledek arbitráže odpovědný. Tímto svým tvrzením žalovaný narážel na výsledek tzv. [anonymizována dvě slova], v níž byla [anonymizováno] neúspěšná a bylo jí uloženo zaplatit [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. škodu ve výši 10,5 miliardy Kč. Tvrzení, že [anonymizováno] musela uhradit arbitráž za žalobce je neopodstatněné a nezakládá se na pravdě. Odpovědností za výsledek arbitráže se zabývala [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] (dále jen„ Komise“) a bylo konstatováno, že rozhodnutí arbitráže je nesprávné a nespravedlivé a jako hlavní viníci neúspěchu byli [anonymizováno] označeni nevhodná obrana a tehdejší právní zástupce, což vyplynulo ze závěrečné zprávy [anonymizováno] ze dne [datum]. Závěrečná zpráva [anonymizováno] byla schválena usnesením [anonymizována dvě slova] [číslo] ze [anonymizováno] schůze dne [datum]. Ze závěrečné zprávy [anonymizováno] dále vyplynulo, že žalobce nebyl v rámci arbitráže účastníkem řízení a ani nebyl přizván jako svědek a ani se nepodílel na přípravě obrany [anonymizováno]. Komise neshledala u žalobce žádnou odpovědnost za výsledek arbitráže. Žalovaný pronesl svoje vyjádření poté, co byl zvolen jako člen [anonymizována dvě slova], tedy orgánu, kterému ze zákona přísluší kontrola nad činností [anonymizováno]. Na žalovaného by měly být kladeny vyšší nároky než na běžného občana, je nepřijatelné, aby uváděl neověřené a nepravdivé informace, neboť má z titulu svojí funkce v [jméno] [příjmení] vliv na mínění mediální veřejnosti, laické i odborné. Jeho prohlášení mohlo zásadním způsobem ovlivnit postoj masmédií vůči žalobci, navíc v době před volbami do [anonymizováno], kam žalobce kandidoval. To podle žalobce představuje zásah do práv na ochranu osobnosti.

2. V doplňujícím vyjádření ze dne [datum] žalobce dále uvedl, že není pravdou, že příspěvek syna žalobce na jeho twitterovém účtu cílil na žalovaného, nesouhlasil ani s tím, že se jeho syn nepřípustně vyjadřuje i k dalším osobám. Ani pokud by tomu tak bylo, nemohlo by to však odůvodnit jednání žalovaného, které je předmětem žaloby. Napadené výroky žalovaného nejsou hodnotícími úsudky, ale skutkovými tvrzeními, a to tvrzeními nepravdivými. To, že je žalovaný právní laik a odborník na arbitráže, neodůvodňuje jeho nepravdivé výroky, zejména z důvodu, že výsledky šetření vyšetřovací komise [anonymizováno] byly veřejně prezentovány, a to v době po uveřejnění žalovaným označovaných článků. Stejné závěry lze dohledat i v jiných článcích. Výrok o desetimiliardové arbitráži podle žalobce nemá pravdivý základ.

3. Podáním ze dne [datum] navrhl žalobce změnu žaloby, a to tak, že požadoval kromě uložení povinnosti zdržet se tvrzení o tom, že žalobce nebo rodina jeho syna [jméno] [celé jméno žalobce] odpovídá za desetimiliardovou arbitráž dále uveřejnění omluvy v navrženém znění žalobci v denících [anonymizována tři slova], [příjmení] noviny a [příjmení] a dále uveřejnění omluvy v [anonymizováno] na [anonymizováno] v hlavním vysílacím čase nebo na [příjmení] [příjmení] rovněž v hlavním vysílacím čase a dále zaslání omluvného dopisu žalobci. Změna žaloby byla připuštěna na ústním jednání soudu dne [datum].

4. Žalobce se tak podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se tvrzení o tom, že [anonymizováno] platila žalobci či rodině jeho syna [jméno] [celé jméno žalobce] desetimiliardovou arbitráž nebo že by za výsledek této arbitráže žalobce nebo rodina jeho syna [jméno] [celé jméno žalobce] odpovídala, dále se domáhal uložení povinnosti žalovanému zajistit na vlastní náklady v periodikách [anonymizována tři slova], [příjmení] noviny a [příjmení] uveřejnění omluvy žalobci navrhovaného znění a dále uveřejnění omluvy žalobci v [anonymizováno] na programu [anonymizováno] v hlavním vysílacím čase nebo případně na kanále [příjmení] v [země] v hlavním vysílacím čase a dále uložení povinnosti zaslat žalobci osobní omluvný dopis s navrhovaným textem omluvy.

5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že žalobce je politikem, bývalým vlastníkem televize [příjmení] a mediálně známou osobou. K napadenému výroku ohledně arbitráže [anonymizováno] vs. [anonymizováno] uvedl, že se jednalo o reakci na [anonymizováno] jeho syna [jméno] [celé jméno žalobce] uveřejněný na jeho účtu ze dne [datum]. Žalovaný v reakci na to uvedl, že tento příspěvek viděl, že ho příspěvek zamrzel, ale že se nad ním nepozastavuje, že je mu jedno. Dále mimo jiné uvedl i výrok, který je předmětem řízení, tedy že si syn žalobce prožil svoje, když za svého otce (žalobce) schytával desetimiliardovou arbitráž, kterou jsme my všichni platili jeho rodině. Syn žalobce to podle žalovaného schytával neprávem, takže chápe, že si potřeboval někde vypustit páru. Byla to dle jeho tvrzení obrana proti nepravdivým a dehonestujícím označením a pomluvám šířeným jeho synem v úmyslu poškodit jeho osobu v očích veřejnosti, a to na [anonymizováno] účtu s minimálně 12,4 tis. sledujícími. Syn žalobce zde žalovaného připodobnil k osobě, kterou připodobnil žalovaného k nejbizarnějšímu člověku z dějin našich médií, nevzdělanci, osobě adorující totalitu, šířící konspirace, v rádiu blábolící nesmysly, pro normální lidi blázna, agenta [anonymizováno], což jsou dle žalovaného excesívní pomluvy. I syn žalobce je dle žalovaného mediálně známou osobou a v minulosti se excesivně a kriticky vyjadřoval k řadě dalších osob. Vyjádření žalovaného bylo dle jeho názoru smířlivé, napadený výrok je vytržený z kontextu. Požadavek žalobce na omluvu je podle žalovaného neoprávněný a představuje snahu o zásah do práva na svobodu projevu a snahu o cenzuru. Žalobce je povinen jako osoba veřejně a politicky činná strpět vyšší míru kritiky. Žalovaný je právní laik a vycházel při svém vyjádření z dříve mediálně prezentovaných informací a důvěryhodných zdrojů. Výrok o desetimiliardové arbitráži, kterou jsme my všichni platili rodině žalobce, má pravdivý základ, neboť žalobce byl iniciátorem a beneficientem jednání, které vyústilo ve výsledek zmíněné arbitráže. Tato informace se opakovaně objevuje v médiích a je stále dostupná. Cílem žaloby je dle žalovaného snaha poškodit žalovaného jako kritika jeho syna, žaloba je podle něho účelová a šikanózní.

6. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

7. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

8. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

9. Dne [datum] byl na [webová adresa] uveřejněn článek autora [jméno] [příjmení] s názvem„ [jméno] po zvolení do [anonymizována dvě slova]: [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ Jedná se o rozhovor s žalovaným, který reaguje na zvolení žalovaného do [anonymizována dvě slova]. Žalovaný se zde vyjadřuje ke své motivaci kandidovat do [anonymizována dvě slova], ke svému postoji k dalšímu členovi [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a rovněž se vyjádřil k tomu, že po jeho zvolení uveřejnil syn žalobce, moderátor [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] shora citovaný příspěvek na svém twitterovém účtu. Žalovaný v reakci na to doslova uvedl:„ Viděl jsem to, zamrzelo mě to, ale že bych se nad tím pozastavoval? Je mi to fakt jedno. Vím, že on si pan [celé jméno žalobce] prožil svoje v okamžiku, kdy schytával za svého otce desetimiliardovou arbitráž, kterou jsme platili my všichni jeho rodině, takže myslím, že má v sobě také spoustu bolístek. Neprávem to schytává, chápu, že si potřebuje někde vypustit páru.“ (prokazováno článkem). Dne [datum] byl na [webová adresa] uveřejněn rozhovor se synem žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], autorem je rovněž [jméno] [příjmení], kde vysvětluje, že svůj příspěvek na twitterovém účtu po zvolení žalovaného do [anonymizována dvě slova] nebyl žádný„ rýpanec ani plivanec“ týkající se žalovaného, kterého ani pořádně nezná a proti jeho zvolení nemůže říct ani slovo. (prokazováno článkem)

10. Ze Zprávy [anonymizována tři slova] ve věci [anonymizováno] vs. [země] bylo zjištěno, že [anonymizováno] byla zřízena usnesením [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [číslo] z [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] za účelem zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením, které bylo zahájeno na návrh [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která tvrdila, že [země] porušila své závazky vyplývající z Dohody mezi ČSFR a Nizozemským královstvím z roku 1991 o ochraně investic. [anonymizována dvě slova] byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který také vypracoval dne [datum] ve věci Závěrečnou zprávu. Řízení bylo označováno jako tzv. [anonymizováno] arbitráž. V předmětné věci probíhalo od roku [rok] ještě další arbitrážní řízení, a to z podnětu [jméno] [příjmení]. [příjmení] proti [anonymizováno], označované jako tzv. [anonymizováno] arbitráž, přičemž v obou řízeních byla prováděna stejná dokazování, avšak arbitrážní senáty dospěly k rozdílným závěrům ohledně odpovědnosti [anonymizováno]. Komise mimo jiné konstatovala, že existuje spor, zda [anonymizováno] v tzv. [anonymizováno] arbitráži uplatnila včas námitku nedostatku jurisdikce, tj. námitku nedostatku soudní pravomoci arbitrážního soudu, a zabývala se i jednotlivými v rámci arbitráže předkládanými důkazy, jako např. okolnostmi udělení televizní licence, vztahy mezi držitelem licence a servisní organizací, činností [anonymizováno], vzájemně rozpornými výpověďmi svědků a zvláštní pozornost věnovala důkazu„ [anonymizována dvě slova]“, ohledně něhož existuje celá řada nejasností. Komise se ztotožnila se závěry tzv. [anonymizováno] arbitráže, která rozhodla ve prospěch [anonymizováno], naopak odmítala závěry tzv. [anonymizováno] arbitráže a konstatovala, že její rozhodnutí neodpovídalo zjištěnému faktickému stavu, rozhodnutí arbitráže považovala za nespravedlivé, neobvyklé a tvrdé. Komise v této souvislosti vyslovila rovněž vážné výhrady k právnímu zastoupení [anonymizováno] před tzv. [anonymizováno] arbitráží. [anonymizováno] doporučila [stát. instituce] vypracovat nezávislý audit, který by zhodnotil okolnosti výběru právního zástupce v tomto sporu a jeho postup při obhajování zájmů [anonymizováno] a rovněž požádal [anonymizována tři slova], aby se se závěry [anonymizováno] a důkazy seznámilo a případně posoudilo, zda nelze odvodit odpovědnost konkrétních osob. (prokazováno [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]) [anonymizována tři slova] [anonymizováno] schválila Závěrečnou zprávu vyšetřovací komise pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci [anonymizováno] vs. [země] Usnesením [číslo] dne [datum] a současně pověřilo předsedu vyšetřovací komise, aby zprávu zaslal nejvyšší státní zástupkyni k posouzení, zda nebude možné zprávu a nashromážděné důkazní materiály využít jako oznámení o skutečnostech, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. (prokazováno [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] sněmovny ze dne [datum])

11. Dne [datum] uveřejnil [jméno] [celé jméno žalobce] na svém twitterovém účtu příspěvek ve znění:„ Nejbizarnější člověk z dějin našich médií si dal pseudonym [jméno]. Nevzdělanec, adorující totalitu, šířící konspirace. V rádiu blábolící nesmysly, přehnané i dle jeho soukmenovců, pro normální lidi blázen. (Vl. jm. [příjmení] [příjmení], žil [rok], agent [anonymizováno]) Nějak se mi dnes vybavil. J.“ (prokázáno příspěvkem ze dne [datum] na soc. síti [anonymizováno]). Žalovaný se k příspěvku syna žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] vyjádřil mimo jiné i v článku ze dne [datum] s názvem„ Vidět Chalupáře po stopadesáté? Kvůli tomu si [anonymizováno] neplatíme, řekl [jméno] [celé jméno žalovaného]“ uveřejněným na [anonymizováno]. Uvedl výslovně, že …je zcela evidentní, že to byla narážka na jeho osobu, ale nedotklo se ho to, jen se pousmál. Je mu jedno, co říká [jméno] [celé jméno žalobce], který si dle jeho názoru myslí, že mu [anonymizováno] patří. (prokazováno článkem)

12. Dne [datum] uveřejnila [anonymizována tři slova] na svých webových stránkách příspěvek s názvem [příjmení] [anonymizováno] [příjmení], kde se věnuje mimo jiné okolnostem vzniku soukromých médií v [anonymizováno], postavení [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], udělení licence k provozování soukromé televizní společnosti, vlastnickým vztahům v [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a jejich konfliktu. (prokazováno článkem) Dne [datum] byl na [anonymizováno] uveřejněn článek s názvem„ [anonymizováno]: [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, kde se uvádí, že [anonymizováno] prohrála definitivně tzv. [anonymizováno] arbitráž a musí [anonymizováno] [právnická osoba] zaplatitl 10,5 miliardy korun. Tuto informaci potvrdil tehdejší ministr financí [jméno] [příjmení]. Na tiskové konferenci pak tehdejší předseda vlády [jméno] [příjmení] za prohranou arbitráž označil jako odpovědnou [jméno] pro rozhlasové a televizní vysílání, která situaci dle jeho slov nejen nezabránila, ale dokonce jí aktivně pomáhala.“ V článku se zmiňují ještě další arbitráže, a to řízení [anonymizováno] vs. [anonymizováno], kde bylo rozhodnuto ve prospěch [anonymizováno] a další, kde byl účastníkem řízení žalobce, kde byl žalobce neúspěšný a v roce [rok] mu bylo uloženo zaplati 27 mil. USD. (prokazováno článkem) Dne [datum] byl na [webová adresa] uveřejněn článek s názvem„ [země] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, kde je žalobce označen jako hlavní protagonista celé kauzy, který měl činit nátlak na [anonymizováno], což vedlo ke znehodnocení investice zahraničního investora a následnému neúspěchu v arbitrážním řízení, které uhradí daňoví poplatníci. (prokazováno článkem) Dne [datum] byl na [anonymizováno] uveřejněn článek s názvem„ Ponižuje vyznamenané, stěžuje si [anonymizována tři slova] na moderátora [celé jméno žalobce]“, kde se uvádí, že syn žalobce čelil kritice kvůli jeho příspěvkům na soc. síti Twitter. (prokazováno článkem). Chování moderátora [anonymizováno] syna žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] se věnoval i článek uveřejněný dne [datum] na [webová adresa] s názvem„ [jméno] [celé jméno žalobce] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova] [jméno]. [příjmení] [anonymizováno]“ (prokazováno článkem)

13. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

14. Veškeré takto provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ustanovení § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.).

16. Podle článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

17. Podle ustanovení § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

18. Podle ustanovení § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

19. Podle ustanovení § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

20. Podle ustanovení § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

21. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

22. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být přitom splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ustanovení § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

23. V projednávané věci jde o spor vycházející z konfliktu svobody slova a šíření informací či názorů na jedné straně a práva na ochranu přirozených práv člověka, konkrétně zejména cti a dobré pověsti na straně druhé.

24. Z relevantní judikatury soud uvádí následující:

25. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03). Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

26. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996 sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006).

27. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97) Při řešení takové kolize musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

28. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).

29. Pokud jde o hodnotící soudy, jež vyjadřují subjektivní názor autora, je nutné zejména zkoumat, zda se zakládá nejen na pravdivé informaci, ale i zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 154/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007). I hodnotící úsudek, byť vytvořen na základě pravdivých skutkových tvrzení, může mít za následek újmu na osobnosti kritizovaného obdobně jako v případě zveřejnění nepravdivého skutkového tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3567/2010). Oprávněnost vlastní hodnotící kritiky je tedy nutno spatřovat především v objektivnosti projevu a v cíli, který se jím sleduje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1524/2002).

30. Podmínkou úspěšného uplatnění práva domáhat se upuštění od neoprávněných zásahů (zdržovací nárok) je trvání, pokračování či reálná hrozba opakování zásahu.

31. Žalobce svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný dne [datum] v rozhovoru autora [jméno] [příjmení] uveřejněném na [webová adresa] v reakci na příspěvek jeho syna [jméno] [celé jméno žalobce] na sociální síti [anonymizováno] ze dne [datum] uvedl:„ Viděl jsem to, zamrzelo mě to, ale že bych se nad tím pozastavoval? Je mi to fakt jedno. Vím, že on si pan [celé jméno žalobce] prožil svoje v okamžiku, kdy schytával za svého otce desetimiliardovou arbitráž, kterou jsme platili my všichni jeho rodině, takže myslím, že má v sobě také spoustu bolístek. Neprávem to schytává, chápu, že si potřebuje někde vypustit páru.“ Podle žalobce z tohoto výroku lze dovodit, že je odpovědný za výsledek neúspěšné arbitráže, kterou hradila [anonymizováno], což je podle něho informace neopodstatněná a nepravdivá, která zasáhla do jeho práva na ochranu osobnosti. Žalovaný navíc tato svá tvrzení pronesl poté, co byl zvolen do [anonymizována dvě slova] a kromě toho v době, kdy žalobce kandidoval do [anonymizováno].

32. Soud vycházel z obecně známého faktu, že žalobce v minulosti byl a dosud je osobou veřejnosti dobře známou, působící nejprve v mediálním prostředí a v současné době v prostředí politickém a je tedy nutné na něho pohlížet, stejně tak jako žalovaného, který je známým novinářem a moderátorem a členem [anonymizována dvě slova], jako na tzv. osoby veřejného zájmu, pro které platí určitá specifika a které musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než běžní občané.

33. Soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že napadený výrok žalovaného je svým charakterem výrokem smíšeným, sestávajícím ze skutkového tvrzení a hodnotícího soudu. Tvrzením, že podle žalovaného„ …si syn žalobce prožil svoje a neprávem to (kvůli žalobci) schytával, proto potřeboval vypustit páru…“ se netýkalo žalobce, proto se jím soud nezabýval. Tvrzení o tom, že„ …žalobci, resp. rodině jeho syna jsme my všichni platili desetimiliardovou arbitráž“ vyhodnotil soud jako tvrzení nepravdivé. Z důkazu [anonymizováno 8 slov] k tzv. [anonymizováno] arbitráži (dále jen„ Komise“) bylo zjištěno, že žalobce nebyl účastníkem tohoto arbitrážního řízení, na rozdíl od dalších arbitráží, kde byl v pozici strany žalované. Komise žalobce v rámci svého šetření vyslechla jako svědka, dokonce opakovaně. Ze závěrů parlamentní [anonymizováno] pak vyplynulo, že se [anonymizováno] s rozhodnutím této arbitráže neztotožňuje, považovala ho za tvrdé, neobvyklé, v odborných kruzích negativně hodnocené, které neodpovídalo provedeným důkazům. Pokud jde o příčiny neúspěchu [anonymizováno] v arbitrážním řízení, ty [anonymizováno] spatřovala zejména v procesních pochybeních, výběru rozhodce, výběru právního zástupce [anonymizováno], v neprovedení některých důkazů a naopak sporném důkazu [anonymizováno]. Ze závěrů komise nelze dovodit, že by příčinu neúspěchu v řízení spatřovala v jednání žalobce, naopak se výslovně uvádí, že v rámci dokazování nebylo využito jeho svědectví. [anonymizováno] zároveň doporučila předat závěry svého šetření [anonymizována tři slova], které mělo zvážit, zda není možné dovodit z jimi zjištěných skutečností odpovědnost konkrétních osob. Nebylo však tvrzeno a ani prokázáno, že by na základě toho bylo zahájeno konkrétní řízení nebo dovozena odpovědnost konkrétních osob, a to ani žalobce. Rozhodnutí arbitráže v neprospěch [anonymizováno], které bylo důvodem pro platbu převyšující 10 miliard Kč, tak podle soudu nelze podle provedených důkazů přičítat žalobci. Soud v této souvislosti pouze pro úplnost konstatuje, že i pokud by byla dovozena odpovědnost žalobce za neúspěch v arbitrážním řízení, byl by výrok o tom, že byla arbitráž placena„ rodině žalobce“ nesprávný, neboť úhrada za toto řízení připadla v řízení úspěšné straně žalující, tedy [právnická osoba] [země] [anonymizováno]. [jméno] tato společnost pak vedla proti žalobci další arbitrážní spor, kde bylo rozhodnuto v neprospěch žalobce.

34. Soud se proto dále zabýval tím, zda je nepravdivý výrok týkají se žalobce ohledně neúspěšné arbitráže způsobilý zasáhnout do jeho práv, případně zda porušuje obecně uznávaná pravidla slušnosti a dospěl k závěru, že nepravdivý výrok o tom, že byla desetimiliardová arbitráž hrazena žalobci, resp. rodině jeho syna, je způsobilý zasáhnout do práva žalobce na ochranu cti.

35. Soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že jeho napadené výroky byly pouze obranou proti nepravdivým a dehonestujícím výrokům syna žalobce uveřejněným den předtím na jeho twitterovém účtu. Žalovaný v rozhovoru s autorem napadeného článku a pak i v dalším článku totiž sám tvrdil, že se ho výroky syna žalobce nijak nedotkly, že jsou mu jedno a ani se jimi nijak nezabývá, stejně tak jako jinými názory syna žalobce. Nebylo tedy ani podle jeho tvrzení žádného důvodu, aby se v reakci na to vyjadřoval o žalobci, navíc k arbitrážnímu sporu, který byl ukončen před více než 15 roky. Žalovaný má jistě právo vyjadřovat se kriticky o žalobci, ale musí se jednat o tvrzení s pravdivým základem. Zásah do práv žalobce je umocněn navíc osobou žalovaného, který sice v řízení uváděl, že je právním laikem, avšak je nutné přihlédnout k jeho známosti jako moderátora a v současné době i k jeho pozici v [jméno] [příjmení], kterou lze hodnotit jako pozici s mediálním i politickým přesahem. Za takové situace byla nepochybně jeho výrokům v článku, který se navíc této skutečnosti přímo týkal, přikládána veřejností větší důvěryhodnost. Naproti tomu motivace žalovaného poškodit žalobce v rámci jeho kandidatury do [anonymizováno] nebyla v řízení prokázána.

36. Soud dle všech shora uvedených skutečností uzavřel, že napadenými výroky došlo k zásahu do práv žalobce, a to do zejména do práva na ochranu cti, proto žalobci náleží odčinění v podobě omluvy. Tuto omluvu žalobce požadoval v podobě písemné omluvy zaslané dopisem, což podle soudu odpovídá míře zásahu a způsobené újmě. Soud pouze zkrátil text omluvy o doplňující konstatování ohledně odpovědnosti za výsledek arbitráže, který považoval za nadbytečný. (výrok IV., V.)

37. Pokud jde o nárok žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se tvrzení o tom, že [země] platila žalobci či rodině [jméno] [celé jméno žalobce] desetimiliardovou arbitráž nebo že by za výsledek desetimiliardové arbitráže žalobce či rodina [jméno] [celé jméno žalobce] odpovídala, soud konstatuje, že z žalobních tvrzení a ani z provedeného dokazování nevyplynulo, že trvá nebo pokračuje reálná hrozba opakování zásahu do práv žalobce spornými výroky. Kromě toho se žalobce domáhá uložení povinnosti zdržet se výroků o„ rodině [jméno] [celé jméno žalobce]“, který však není účastníkem tohoto řízení. Soud proto ohledně tohoto nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výroky I.)

38. Co se týče podoby odčinění neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce formou morální satisfakce, konkrétně formou uveřejnění omluvy žalobci v periodikách [anonymizována tři slova], [příjmení] noviny a [příjmení], a dále uveřejnění omluvy odvysíláním v [anonymizováno] v hlavním vysílacím čase na programu [anonymizováno] event. na [příjmení] [příjmení], tento požadavek soud považuje za nepřiměřený způsobu a rozsahu šíření napadeného výroku. Napadené výroky byly veřejnosti zpřístupněny na webových stránkách [webová adresa], tj. webového zpravodajsko-společenského portálu provozovaného [právnická osoba], jehož mediální dopad a věrohodnost naprosto nelze srovnávat s televizním vysíláním veřejnoprávní televize, ale ani [příjmení] [příjmení], příp. hlavních a největších českých deníků. Požadavek na uveřejnění omluvy v těchto médiích tedy soud z důvodu jeho nepřiměřenosti neshledal důvodným, proto jej rovněž zamítl. (výroky II. a III.)

39. Za dostačující považuje soud omluvu formou dopisu, a pokud by žalobce požadoval uveřejnění veřejné omluvy v médiích, pak zásadně stejným způsobem jako napadený článek.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když jak žalobce, tak žalovaný, měli v řízení částečný úspěch. (výrok VI.)

Poučení