28 C 48/2021-99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 52 250 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od 3.3.2021 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 47 750 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 800 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu České Budějovice pod sp. zn. 34 C 209/2014. Žalobce uvedl, že k danému soudu podal dne 6.6.2014 žalobu, jejímž předmětem bylo zaplacení částky 363 344 Kč z titulu náhrady škody na zdraví v důsledku pracovního úrazu. Posléze byla částka rozšířena o částku 58 497 Kč. Uvedené řízení není dosud skončeno. Žalobce má za to, že podkladové řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu a to z důvodu zejména neschopnosti soudní znalkyně, která ve věci byla ustanovena, když opakovaně doplňovala psychiatrický posudek, přičemž následně musel být zpracován posudek revizní. Na celkovou délku řízení měla vliv i skutečnost, že předseda senátu odešel na stáž ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích a následně došlo ke změně v osobě předsedy senátu. Poté se také změnilo obsazení původních přísedících. V období od 10.4.2018 do 17.4.2019 ve věci ze strany soudu došlo k naprosté nečinnosti. Žalobce tedy nárokuje za první dva roky trvání řízení částku 20 000 Kč a za další období částku 20 000 Kč za rok, tj. částku 80 000 Kč, resp. 100 000 Kč. Žalobce se se svým nárokem na nemajetkovou újmu předběžně obrátil na žalovaného dne 2.9.2020.

2. Žalovaný nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na nemajetkovou újmu ve výši 100 00 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 209/2014, dne 2.9.2020. Žalovaný však nemohl věc věcně projednat, neboť neměl k dispozici příslušný spis Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 34 C 209/2014. Z dostupných informací žalovaný zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 6.6.2014 a předmětem řízení byla náhrada škody na zdraví. Předmětné řízení není do dnešního dne skončeno a jeho celková délka činí bezmála sedm let. Věc byla vedena na třech stupních soudní soustavy, přičemž je zřejmé, že řízení je značně zatíženo skutkově, kdy ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků a bylo provedeno obsáhlé listinné dokazování. Žalobce také opakovaně rozšiřoval svou žalobu. Žalovaný proto uzavřel, že posuzovaná délka řízení je ještě přiměřená.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 34 C 209/2014. Z tohoto spisu vzal za prokázané, že žaloba byla podána k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 6.6.2014, žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce a předmětem žaloby bylo zaplacení částky 363 344 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví z pracovního úrazu. Okresní soud v Českých Budějovicích vydal dne 11.6.2014 platební rozkaz. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný dne 17.6.2014 odpor. Vyjádření žalovaného ve věci samé došlo soudu dne 18.7.2014. Přípisem ze dne 5.8.2014 byla vyzvána [anonymizována dvě slova], zda hodlá vystupovat v řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného. Na to pojišťovna reagovala podáním ze dne 12.8.2014. Pokynem soudce ze dne 26.8.2014 bylo nařízeno ústní jednání na den 25.9.2014. Přípisem došlým soudu dne 4.9.2014 požádal vedlejší účastník na straně žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize jednání. Toto jednání bylo odročeno na den 2.10.2014. Dne 2.10.2014 se konalo ústní jednání, soud se pokusil o smírné vyřešení věci, byla připuštěna změna žaloby a jednání bylo odročeno na den 4.12.2014. Přípisem ze dne 1.12.2014 požádal vedlejší účastník na straně žalovaného o odročení jednání. Současně navrhl přerušení řízení. Jednání bylo odročeno na den 15.1.2015. Dne 15.1.2015 se konalo ústní jednání, účastníci řízení si vyjasňovali svá procesní stanoviska, bylo rozhodnuto o návrhu vedlejšího účastníka na přerušení řízení. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 23.2.2015. Dne 23.2.2015 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut žalobce a jednání bylo odročeno za účelem dokazování výslechem svědků na den 30.3.2015. Při jednání konaném dne 30.3.2015 byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno za účelem dalšího dokazování – výslechem svědků na den 4.5.2015. Dne 4.5.2015 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne 4.5.2015 byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Přípisem došlým soudu dne 18.5.2015 ustanovená znalkyně soudu sdělila, že znalecký posudek nemůže vypracovat z časových důvodů. Usnesením ze dne 28.5.2015 byla ustanovena nová znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 10.6.2015 byl rozšířen zadaný znalecký úkol znalci. Usnesením ze dne 28.5.2015 byla znalkyni prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek byl soudu zaslán dne 9.9.2015. Usnesením ze dne 10.9.2015 bylo znalkyni uloženo, aby doplnila svůj znalecký posudek. Spis byl znalkyni doručen dne 2.10.2015. Dne 30.11.2015 byl soudu zaslán doplněk ke znaleckému posudku. Usnesením ze dne 3.12.2015 bylo znalci přiznáno znalečné. Vedlejší účastník na straně žalovaného se ke znaleckému posudku vyjádřil dne 25.1.2016. Žalovaný podáním ze dne 11.2.2016. Při jednání konaném dne 15.2.2016 byla ve věci vyslechnuta znalkyně a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování dodatku znaleckého posudku. Dne 23.2.2016 soud vyžadoval zdravotní dokumentaci žalobce. Přípisem ze dne 11.3.2016 soud zaslání zdravotnické dokumentace urgoval. Na to bylo ošetřujícím lékařem žalobcem reagováno podáním došlým soudu dne 21.3.2016. Usnesením ze dne 22.3.2016 bylo znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] uloženo vypracovat doplněk znaleckého posudku. Dne 27.6.2016 žádal soud o sdělení, v jaké fázi je vypracování znaleckého posudku. Na to bylo znalkyní reagováno přípisem došlým soudu dne 12.7.2016. Následně byla soudcem prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku do 31.8.2016. Dne 24.8.2016 byl soudu předložen doplněk znaleckého posudku. Usnesením ze dne 31.8.2016 bylo znalkyni přiznáno znalečné. Přípisem ze dne 2.9.2016 dotazoval soud účastníky, zda žádají výslech znalce při jednání. Na to reagoval vedlejší účastník na straně žalovaného přípisem ze dne 14.9.2016, žalobce pak přípisem došlým soudu den 20.9.2016. Dne 27.9.2016 činil soudce dotaz na Ministerstvo spravedlnosti stran vznesené námitky podjatosti znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] – konzultanta. Na to bylo následně Ministerstvem spravedlnosti odpovězo. Usnesením ze dne 27.10.2016 Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl, že Mgr. [příjmení] [příjmení] není vyloučen z úkonů v řízení v pozici znalce či konzultanta znalce. Pokynem soudce ze dne 1.11.2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 1.12.2016. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a byla vyslechnuta znalkyně. Jednání bylo odročeno za účelem zpracování revizního znaleckého posudku. Usnesením ze dne 14.12.2016 bylo znalkyni přiznáno znalečné. Přípisem ze dne 19.12.2016 žádal soud žalobce o zbavení mlčenlivosti k vyžádání si dokumentů od VOZP (výpis z účtu žalobce). Na to žalobce reagoval podáním došlým soudu dne 4.1.2017. Usnesením ze dne 17.1.2017 byl ve věci ustanovena psychiatrická nemocnice [část obce] – znalecký ústav, z oboru zdravotnictví, specializace psychiatrie, klinická psychologie k vypracování revizního znaleckého posudku. Spis byl znaleckému ústavu zaslán dne 8.2.2017. Přípisem ze dne 29.4.2017 žádal znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 26.5.2017. Této žádosti bylo soudem vyhověno. Přípisem ze dne 4.7.2017 urgoval soud zaslání znaleckého posudku Znalecký posudek byl soudu předložen dne 28.7.2017. Přípisem ze dne 1.8.2017 soud vyzval účastníky řízení, aby se k reviznímu znaleckému posudku vyjádřili ve lhůtě 30 dnů. Usnesením ze dne 18.8.2017 byla znaleckému ústavu přiznána odměna. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Věc byla předložena Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 15.9.2017. Usnesením ze dne 31.10.2017 Krajský soud v Českých Budějovicích napadené usnesení potvrdil. Přípisem ze dne 6.2.2018 vyzval soud účastníky, zda žádají výslech znalce při jednání. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 9.2.2018. Pokynem soudce ze dne 6.3.2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 9.4.2018. Při jednání konaném dne 9.4.2018 formou videokonference byl vyslechnut zástupce znaleckého ústavu. Dne 25.6.2018 podal zástupce vedlejšího účastníka vyjádření k provedenému výslechu zástupce znaleckého ústavu, žalobce tak učinil podáním ze dne 12.7.2018. Přípisem ze dne 21.9.2018 žádal soud Magistrát města České Budějovice o výpis karty řidiče pro žalobce. Podáním došlým soudu dne 1.10.2018 předložil žalobce doplněk znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Účastníci řízení byli soudem dne 2.10.2018 vyzváni, aby se případně k tomuto doplňku vyjádřili. Na to reagoval vedlejší účastník na straně žalované podáním ze dne 8.10.2018. Dále přípisem ze dne 22.1.2019 žádal soud o vyjádření ke znaleckému posudku prof. MUDr. [příjmení], popřípadě zda žádají jeho výslech u jednání. Na to reagoval vedlejší účastník podáním ze dne 28.1.2019, žalobce pak podáním došlým soudu dne 31.1.2019. Dne 5.2.2019 soud zasílal účastníkům resp. žalobci vyjádření vedlejšího účastníka k navrhovanému rozšíření žaloby, aby se k tomu případně vyjádřil. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 15.2.2019. Pokynem soudce ze dne 5.3.2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 17.4.2019. Z jednání nařízeného na den 17.4.2019 se omluvil prof. MUDr. [jméno] [příjmení] z důvodu pracovní cesty (znalec z oboru ortopedie – traumatologie). Z tohoto důvodu bylo jednání nařízené na den 17.4.2019 zrušeno a nový termín jednání byl stanoven na den 27.5.2019. Při jednání konaném dne 27.5.2019 bylo soudem konstatováno, že se předseda senátu dnešního dne dozvěděl, že přísedící Mgr. [příjmení] pracuje na dohodu brigádně v předprodeji [anonymizována dvě slova] [územní celek], tj. žalovaného. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 16.7.2019 za účelem rozhodnutí o vyloučení přísedící. Při jednání konaném dne 16.7.2019 byla připuštěna změna žaloby a byl vyslechnut znalec z oboru ortopedie – traumatologie (prof. MUDr. [jméno] [příjmení]). Jednání bylo odročeno na den 23.9.2019 za účelem doplnění dokazování. Při jednání konaném dne 23.9.2019 bylo provedeno dokazování listinami a byla připuštěna změna žaloby. Jednání bylo odročeno na den 11.11.2019. Při jednání konaném dne 11.11.2019 bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno na den 20.11.2019 za účelem vyhlášení rozsudku. Při jednání konaném dne 20.11.2019 byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým bylo žalobě částečně co do částky 217 937 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 181 254 Kč a příslušenství z částky 217 974 Kč vyhověno a co do částky 298 704 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 4.3.2020 odvolání. Usnesením ze dne 6.3.2020 byl žalovaný vyzván, aby se k odvolání vyjádřil. Věc byla předložena Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 20.3.2020. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 30.4.2020 bylo nařízeno ústní jednání na den 18.6.2020. Přípisem ze dne 25.6.2020 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené jeho právním zástupcem. Jednání, k žádosti soudu o sdělení termínu možného jednání odvolacího soudu v rámci vytíženosti právních zástupců účastníků, bylo nařízeno na den 10.9.2020. Dne 10.9.2020 se konalo odvolací jednání, při kterém byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení], jakožto zástupce znaleckého ústavu [část obce]. Pokynem předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 21.9.2020 bylo nařízeno další jednání na den 27.11.2020. Při odvolacím jednání konaném dne 27.9.2020 byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci samé na den 4.12.2020. Při tomto jednání byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. týkající se zamítnutí žaloby co do částky 275 000 Kč s příslušenstvím potvrzen. Dále byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. v části týkající se zamítnutí žaloby co do částky 1 890 Kč s příslušenstvím a ve výroku III. až V. zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Přípisem ze dne 17.1.2021 žádal soud I. stupně o sdělení, zda účastníci řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. K tomuto se žalovaný vyjádřil podáním dne 12.2.2021, vedlejší účastník podáním ze stejného data. Dne 3.3.2021 podal žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.12.2020 dovolání. Přípisem ze dne 9.3.2021 urgoval soud sdělení žalobce, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rozsahu zrušení rozhodnutí odvolacím soudem. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 18.3.2021. Dne 12.5.2021 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě co do částky 675 Kč s příslušenstvím vyhověno, co do částky 1 215 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a současně bylo znovu rozhodnuto o náhradě nákladů vedeného řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 24.6.2021 odvolání. Vedlejší účastník na straně žalované se k odvolání vyjádřil podáním došlým soudu dne 30.6.2021. Věc byla předložena Krajskému soudu s odvoláním dne 1.7.2021 Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29.7.2021 odvolání žalobce odmítl. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 30.8.2021.

5. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

7. Po provedeném dokazování soud vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo od 8.6.2014 tj. od data podání žaloby do dne 4.10.2021 tj. do data rozhodnutí soudu v této věci, neboť řízení není dosud skončeno, tedy celkem 7 let a 4 měsíce. Žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce a předmětem řízení byla žaloba na náhradu škody na zdraví z pracovního úrazu ve výši 363 344 Kč s příslušenstvím, resp. 516 641 Kč s příslušenstvím po opakovaném rozšíření žaloby žalobcem.

8. K jednotlivým kritériím podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení V rámci posuzovaného řízení, nedocházelo k průtahům či nečinnosti soudu a postup soudu víceméně směřoval k rozhodnutí ve věci samé. Nicméně, je třeba zmínit, že v období od 9.4.2018 do 17.4.2019 docházelo k nekoncentrovanému postupu nalézacího soudu, když tento si v podstatě pouze s účastníky dopisoval, žádal stále o vyjádření k rozšíření žaloby, resp. námitce promlčení, vyjádření ke znaleckému posudku, ke stanovisku ostatních účastníků apod. Kritérium soudní soustavy S procesním rozhodnutím se jedenkrát věc nacházela u odvolacího soudu, věc sama byla řešena před nalézacím a odvolacím soudem opakovaně, kdy nalézací soud ve věci rozhodoval dvakrát a odvolací soud rovněž dvakrát. Nyní je věc s dovoláním u Nejvyššího soudu. Kritérium složitosti řízení Soud uvedenou věc hodnotil jako obtížnou po stránce skutkové i právní, neboť v řízení bylo provedeno dokazování výslechem svědků, výslechem znalců (opakovaně), listinami, znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie, včetně doplňku, znaleckým posudkem z oboru ortopedie včetně jeho dvou doplňků a revizním znaleckým posudkem. Pokud v této souvislosti žalobce uvádí, že řízení bylo protáhnuto z důvodu neschopnosti soudní znalkyně z oboru psychiatrie zpracovat řádně znalecký posudek, soud sděluje, tato skutečnost není skutečností, za kterou by žalovaný odpovídal. Žalovaný, pokud jde o činnost znalců, odpovídá toliko za postup soudu, pokud tento řádně nevykonává dohledovou činnost nad vypracováním znaleckého posudku v podobě lhůty k jeho vypracování, nemůže však odpovídat za kvalitní odbornou znalost znalce při jeho zpracování. Po právní stránce byla věc obtížnějšího charakteru, neboť bylo nutné posoudit, zda posttraumatická stresová porucha žalobce byla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou nebo i v příčinné souvislosti s jinými vlivy, rovněž se soud musel zabývat vznesenou námitkou promlčení a dále námitkou rozporu s dobrými mravy. Kritérium chování žalobce v rámci řízení K tomuto kritériu soud uvádí, že nebylo zjištěno, že by se žalobce na délce řízení podílel. Kritérium významu řízení pro poškozeného Obecně Evropským soudem pro lidská práva je s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26.10.2014, č. 65195/01, § 47 a rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23.3.1994, č. 14940/89, č. 14940/89 § 30). Tento druh řízení v obecné rovině více negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010).

9. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh řízení soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a je nutné uzavřít, že délka namítaného řízení byla nepřiměřená. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93). V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je pak na místě přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, neboť konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě lze učinit pouze za předpokladu, že význam předmětu řízení pro poškozeného byl zanedbatelný nebo, že se poškozený výrazným způsobem podílel na celkové délce řízení, a to zejména v podobě obstrukčního jednání, což není uvedený případ. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutné stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). Výpočet soudu v posuzované věci vypadá následovně: soud vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení z částky v poloviční výši. Soud stanovil částku 15 000 Kč za rok trvání řízení s ohledem na skutečnost, že řízení dosud nedosahuje celkové délky deseti let, což je určitý první milník pro navýšení základní částky nad tuto částku. Celkem tedy za sedm let a čtyři měsíce trvání řízení soud dospěl k částce 95 000 Kč. Od této částky odečetl 45 % z důvodu právní a skutkové obtížnosti věci a naopak přičetl 20 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce a posléze odečetl 20 % z důvodu počtu soudní soustavy, před kterou se věc nacházela. Celkem tedy od základní částky odečetl 45 %, což činí částku 42 750 Kč a žalobci na přiměřeném zadostiučinění přiznal částku ve výši 52 250 Kč (95 000 Kč – 42 750 Kč) výrokem I. rozsudku.

10. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok uspokojen. Jelikož žalobce svůj nárok předběžně u žalovaného uplatnil dne 2.9.2020, dostal se žalovaný podle citovaného zákonného ustanovení do prodlení uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro vyřízení nároku, tedy dnem 3.3.2021. Výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobce má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z částky 6 200 Kč, podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po 3 100 Kč – převzetí věci a sepsání žaloby) a z náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1,3 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci a sepsání žaloby) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky žalovaného jsou vázány na státní rozpočet a je tedy nutná delší doba pro jejich uvolnění. Tuto skutečnost soud reflektoval v poskytnutí delší lhůty k plnění.

Poučení