28 C 495/2020-131

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou, jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění: „ Vážený pane [celé jméno žalobce], omlouváme se za zásah do Vašich osobnostních práv způsobený pořízením a šířením fotografií, které byly pořízeny a šířeny bez Vašeho souhlasu z výkonu zaměstnaní v průběhu [příjmení] výkonu trestu a uveřejněny v týdeníku [anonymizována dvě slova] [číslo] v článku s titulkem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, s upoutávkou na titulní stránce tohoto časopisu s popisem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“.

II. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 30 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši dalších 220 000 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce částku ve výši 35 412 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč a zveřejnění omluvy v navrhovaném znění. K odůvodnění své žaloby uvedl, že dne [datum] zveřejnila žalovaná v týdeníku [anonymizována dvě slova] [číslo] článek s titulem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ s upoutávkou na titulní stránce tohoto časopisu s popisem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. V rámci tohoto článku byly na straně 6 uvedeny čtyři fotografie, z nichž jedna byla vyobrazena také na titulní stránce. Tyto fotografie byly pořízeny bez souhlasu a vědomí nejen žalobce, ale i [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], zaměstnavatele žalobce [právnická osoba] a dalších osob na fotografiích zachycených, a to při práci v rámci výkonu trestu odnětí svobody (od [datum] do [datum]). [právnická osoba] navíc vydal dne [datum] prohlášení, ve kterém uvádí, že s fotografováním žalobce a ostatních zaměstnanců nedal souhlas, a že považuje zveřejnění fotografií, na kterých se mimo jiné nachází automobil převážející vězně do pekárny za bezpečnostní riziko. Ředitel [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vydal pak dne [datum] prohlášení, ve kterém sděluje, že [ulice] [anonymizována dvě slova] nikdy nedala s fotografováním souhlas. Takový souhlas by mohla udělit pouze se souhlasem vězněné osoby, který také udělen nebyl. Dne [datum] [ulice] služba vydala navíc prohlášení na svém účtu na sociální síti [anonymizováno], kde sdělila, že v bulvárních článcích se objevují ohledně výkonu trestu žalobce nepravdivé a nesmyslné informace. Žalobce je dle jejího vyjádření umístěn ve věznici s ostrahou s obvyklým režimem a nemá ve věznici žádné nadstandardní výhody. Žalobce tvrdil, že se sledováním, pořízením a šířením těchto fotografií cítí být dotčen na svých osobnostních právech a právu na soukromí. Ochrana lidských práv během výkonu trestu, garantovaná na mezinárodní i vnitrostátní musí být garantována i osobám, které jsou ve výkonu trestu, a to v rozsahu, ve kterém jim nebyla odňata uložením výkonu trestu nebo vazby, pouze v minimálním rozsahu a úměrná legitimnímu účelu. Žalobce si je vědom, že je veřejně známou osobou a tím tedy vzbuzuje zájem médií, takový zájem i akceptuje, je však přesvědčen, že svoboda má své hranice, a ty byly ze strany žalované překročeny. Žalobce s médii i často komunikuje a veřejně se vyjadřuje, ani to jej však nezbavuje ochrany před neoprávněnými zásahy do jeho osobnosti. Články žalované nemají žádnou informační hodnotu, ale šlo o pouhou cílenou skandalizaci a ublížení osobě, která měla v té době omezenou možnost obrany. Nedá se tedy mluvit ani o tom, že by předmětné fotografie byly přínosem do veřejné debaty. V daném případě však nebyla šetřena lidská důstojnost žalobce, jednáním žalované tak došlo k zásahu do jeho dobré pověsti a práva na soukromí, přičemž zákonem chráněno je i soukromí na pracovišti. Žalobce nerozporuje zveřejnění informací o tom, ve které věznici se nacházel, ani o délce uloženého trestu, fotografie však již nesloužili danému účelu informování veřejnosti a byly zcela nadbytečné. Fotografie byly pořízeny z veřejně přístupné komunikace, přičemž pekárna byla oplocena a okna byla mléčná, aby byli zaměstnanci chráněni před neoprávněným sledováním jejich osob při práci. Žalovanou nebyly dodrženy podmínky, za kterých lze užít zpravodajskou licenci dle občanského zákoníku, svým jednáním porušila různé právní předpisy, postup žalované tak není přiměřený a v souladu s oprávněnými zájmy žalobce. S ohledem na uvedené požaduje žalobce přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy učiněné písemně, jako osobní dopis žalobci a vzhledem k intenzitě a charakteru zásahu do osobnostních práv dále také náhradu nemajetkové újmy v penězích, jelikož přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy není dle žalobce dostačující, neboť zásahem byla snížena důstojnost i vážnost žalobce. Výše požadovaného přiměřeného zadostiučinění v penězích je podle žalobce přiměřená konkrétnímu zásahu a bude plnit funkci satisfakční, ale i preventivně sankční, zvláště když žalovaná deklaruje, že je časopis [anonymizována dvě slova] jeden z nejpopulárnějších českých týdeníků v [země], s nákladem 144 000 ks a čteností 244 000 a s poukazem na ceny inzercí v tomto periodiku.

2. Žalobce se tak podanou žalobou po žalované domáhal morální satisfakce v podobě zaslání písemné omluvy navrhovaného znění a dále náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 250 000 Kč.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že žaloba není důvodná, když žalovaná informovala v článku o výkonu trestu žalobce, který se jako osoba veřejného zájmu dopustil trestné činnosti. Předmětné fotografie žalobce zveřejněné spolu s článkem se týkaly tématu. Fotografie byly pořízeny z veřejně přístupné komunikace a byly užity v rámci zpravodajské licence. Žalobce je vedle sportovních aktivit znám jako partner [jméno] [příjmení], oba partneři se veřejně vyjadřují ke svému vztahu, jakož i k trestnímu stíhání pro více trestních činů, kdy tato řízení vyústila k odsouzení žalobce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Všechna tato trestní řízení byla předmětem zájmu sdělovacích prostředků. Žalobce se navíc k výkonu trestu veřejně vyjadřoval, a to před jeho nástupem, v jeho průběhu a veřejně jej komentuje i poté, kdy byl propuštěn, k tomuto tématu vydal také knihu s názvem [anonymizována tři slova], ve které podrobně popisuje průběh výkonu trestu, a to včetně informace o své práci v pekárně. Žalovaná tak nemohla zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť spatřuje veřejný zájem na poskytování informací o trestním řízení žalobce, který je osobou veřejného zájmu, ale i na poskytování informací o tom, jak je trest žalobcem vykonáván. Kromě toho navíc žalobce sám vydává knihy ze svého soukromí, veřejně vystupoval a komentoval svá trestní řízení. Užití fotografií je pak pokryto zpravodajskou licencí.

4. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.) a dále provedl účastnický výslech žalobce (ustanovení § 131 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj: Dne [datum] uveřejnil server [webová adresa] článek s titulkem„ [jméno] [příjmení] [anonymizováno 7 slov] [jméno] [anonymizováno 5 slov]“, kde se k výkonu trestu žalobce vyjadřuje jeho partnerka [jméno] [příjmení] (prokázno článkem uveřejněným na serveru [webová adresa] dne [datum]). Dne [datum] byl na serveru [webová adresa] uveřejněn článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov]“, kde žalobce poskytuje písemný rozhovor přímo z výkonu trestu odnětí svobody ohledně jeho průběhu (prokázáno článkem uveřejněným na serveru [webová adresa] dme [datum]). Dne [datum] byl na serveru [webová adresa] uveřejněn článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]: [příjmení] [anonymizována dvě slova], [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova]“, ve kterém byla uveřejněna další část rozhovoru žalobce poskytnutého písemně z výkonu trestu odnětí svobody (prokázáno článkem ze serveru [webová adresa] ze dne [datum]). Dne [datum] byl uveřejněn na serveru [webová adresa] článek s názvem„ [celé jméno žalobce], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, ve kterém byly uveřejněny fotografie zachycující žalobce při práci v pekárně. Článek obsahoval také informace o tom, že žalobce začal pracovat v malé rodinné pekárně na [anonymizováno] a také výši jeho hodinové mzdy (prokázáno článkem na serveru [webová adresa] ze dne [datum]). Obdobný článek obsahující fotografie žalobce při práci v pekárně a informace o jeho zaměstnání v době výkonu trestu odnětí svobody vyšel dne [datum] v tištěné podobě deníku [příjmení] (prokázáno výpisem z [příjmení] [anonymizováno]). Dne [datum] zveřejnila žalovaná v časopise [anonymizována dvě slova] [číslo] článek s titulem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ s upoutávkou na titulní stránce tohoto časopisu s popisem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ (prokázáno titulní stranou časopisu [anonymizována dvě slova] [číslo]). V rámci tohoto článku byly na straně 6 uvedeny čtyři fotografie, z nichž jedna byla vyobrazena také na titulní stránce (prokázáno str. 6 časopisu [anonymizována dvě slova] [číslo]). Ředitel [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v písemném vyjádření ze dne [datum] uvedl, že [ulice] [anonymizována dvě slova] nedala souhlas ani žalované, ani vydavatelství [právnická osoba] s pořízením a šířením fotografií žalobce, že zájem médií o žalobce byl nevhodný a sledování jeho osoby a pořizování fotografií považuje za nezákonné (prokázáno vyjádřením [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). [právnická osoba] dne [datum] uvedl, že nedal souhlas s pořizováním ani šířením fotografií žalobce při práci ve výkonu trestu. Dále uvedl, že na pracovišti se nikomu nelíbilo, že jsou fotografováni, v souvislosti s tím přijmul ředitel další bezpečnostní opatření (prokázáno vyjádřením jednatele [právnická osoba] ze dne [datum]). Po propuštění z výkonu trestu se žalobce veřejně vyjadřoval k práci v pekárně a sděloval podrobnosti o ní i v rozhovoru pro pořad [anonymizována dvě slova], v rozhovoru s [jméno] [příjmení] uveřejněném na [webová adresa] (prokázáno reportáží z pořadu [anonymizována dvě slova], rozhovorem). Žalobce vydal v roce [rok] knihu s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, kde mimo jiné popisuje práci v pekárně (prokázáno knihou„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ str. [číslo] a [číslo]). Žalobce vyzval žalovanou ke zdržení se dalších zásahů do jeho osobnostních práv a úhradě náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč (prokázáno předžalobní výzvou).

7. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že aktivitu médií zaznamenal bezprostředně po svém nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, a to jak na prvém místě, což bylo v [část obce], tak i po převozu do věznice na [obec]. Žalobce měl enormní zájem o to, aby mohl v rámci výkonu trestu získat práci, dělal pro to maximum. Nikdy jej nenapadlo, že by mohl být v rámci zaměstnání sledován, případně fotografován. Zaznamenal tlak na majitele pekárny ze strany médií, tlak byl i na ostatní zaměstnance, i na spoluvězně. Těm všem to vadilo. Nechtěli, aby je někdo fotografoval. Žalobci také hrozilo, že kvůli tomu přijde o práci. Zaznamenal aktivitu více médií, ví o [příjmení], o [anonymizováno], o médiích žalovaného. Také ví o tom, že fotografové vyzvídali na zaměstnancích pekárny, chtěli po nich informace, kdy bude žalobce v práci. Kvůli obavám, že je budou fotografovat, se báli i otevřít okna. Na článek, který je předmětem řízení, patrně upozornila žalobce přítelkyně, viděl jej až po návratu domů. Fotografie zcela vpravo dole v článku, je fotografie přímo z objektu, je vyfocena oknem, o kterém žalobce hovořil, že se ho báli potom otvírat. Další dvě fotografie jsou z pozemku, který navazuje na objekt pekárny, objekt není oplocen. Před objektem je část pozemku, který náleží k pekárně, vynášeli tam krabice, jezdí tam vozidla, je tam cesta. Vozidlo, které je rovněž zachyceno na fotografii s článkem, je vozidlo, kterým probíhala cesta do a z pekárny. Převoz zajišťovala pekárna. Reakce na uveřejnění článku a fotografií jsem zaznamenal žalobce od rodiny, jeho matka nevěděla, že do práce chodí, nevěděla to ani jeho širší rodina. Žalobce považuje ty informace za dehonestující. Vadilo mu, že se ta informace zveřejnila, vadilo mu, že se o něm psalo, byl v té době ve výkonu trestu. O tom, že ve výkonu trestu pracuje a kde, to věděla pouze jeho přítelkyně a spoluvězni, nikdo další. Sám veřejnosti informaci o tom, že pracuje nebo kde neposkytl, to vylučuje, je mu známo, že média někdy kontaktují vězeňskou službu, někdo jim tu informaci poskytnout mohl. Že je žalobce předmětem zájmu médií se dozvěděl od ostatních zaměstnanců pekárny, kterých se média vyptávala, zda bude žalobce na konkrétní směně. Zaměstnancům pekárny zájem médií vadil. Pokud žalovaný argumentuje tím, že žalobce v rámci svojí knihy popisoval svoje pocity, to by chtěl důrazně odlišovat od toho, že byl při výkonu trestu fotografován, což považuje za zcela něco jiného než to, že po výkonu trestu chtěl v rámci knihy popsat svoje pocity, jak výkon trestu absolvoval, svoje postřehy, knihu sepisoval teprve po návratu z výkonu trestu. To, že se na veřejnost dostala informace o tom, kde a jak žalobce pracuje, byl pro něj diskomfort, hrozilo navíc, že o zaměstnání přijde. Zveřejněním fotografií došlo k ohrožení civilních lidí, to byli zaměstnanci pekárny, mohlo dojít i k ohrožení spoluvězňů, nesouhlasil s tím ani majitel pekárny. Pokud by měl popsat následky zveřejnění té informace, jeho partnerka dostávala posměšné SMS zprávy, byly to urážlivé SMS, paparazzi jeho partnerku sledovali a chtěli jí fotografovat. I pro rodinu žalobce to bylo velmi nepříjemné. V pekárně pracoval od [anonymizováno] až do skončení výkonu trestu, to bylo v [anonymizováno] [rok]. Následkem uveřejnění článku byl i zákaz majitele pekárny vycházet v pracovní době ven z pekárny, také vozidlo je nabíralo na cestu do a ze zaměstnání bezprostředně před budovou. Když zjistil, že byl v práci ve výkonu trestu fotografován, jeho pocity byly strašné, dehonestující, nerozumí tomu, že je něco takového vůbec možné.

8. Z ostatních předložených důkazů, zejména článku ze serveru [anonymizováno] ze dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení], detailů nabídek knih, jejichž autorem je žalobce a přehledu ceny inzercí žalované soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

9. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

10. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle ust. § 2951 a násl. občanského zákoníku a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.

11. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

12. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

13. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

14. Podle ust. § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

15. Podle ust. § 2894 odst. 2 občanského zákoníku nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

16. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

17. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

18. Podle § 2957 věty první a druhé občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody.

19. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 81 a násl. o.z. je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ustanovení § 81 o.z. a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

20. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 453/03).

21. Žalobce svůj nárok opíral o skutečnost, že v týdeníku [anonymizována dvě slova] [číslo] uveřejnila žalovaná článek s titulkem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ s upoutávkou na titulní stránce časopisu s popisem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Článek obsahoval kromě textu také čtyři fotografie žalobce zachyceného při zaměstnání v pekárně v době výkonu trestu odnětí svobody a na cestě tam. Podle žalobce byly tyto jeho fotografie pořízeny neoprávněně, bez jeho souhlasu, souhlasu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a souhlasu jednatele [právnická osoba], které poskytuje vězňům zaměstnání. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná nebyla při pořízení fotografií a uveřejnění článků vedena snahou o informování veřejnosti, ale jde pouze o cílenou skandalizaci a ublížení osobě s omezenou možností obrany. Informace pro veřejnost byly navíc již uveřejněny v předmětném článku, připojené fotografie tak již byly podle žalobce nadbytečné a nemohou být zahrnuty pod zpravodajskou licenci. Uveřejněním fotografií žalobce bylo neoprávněně zasaženo do osobnostních práv žalobce, zejména pak do jeho důstojnosti a práva na jeho soukromí. S ohledem na uvedené tedy žalobce požadoval omluvu a také náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč, neboť s ohledem na charakter a intenzitu zásahu se nejeví omluva jako dostačující.

22. Soud v prvé řadě konstatuje, že žalobce je jako bývalý úspěšný profesionální fotbalový obránce a reprezentant, který působil i v zahraničí, zcela jistě osobou veřejného zájmu. Bez významu není ani skutečnost, že žalobce sám na veřejnosti často vystupuje, veřejně se vyjadřuje ke sportovním i společenským otázkám a sám je také autorem několika knih, v nichž popisuje často i velmi osobní detaily ze svého života. Soud vycházel z obecného konstatování, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Přesto ani takovéto veřejně známé osoby nejsou dle názoru soudu povinny strpět jednání, které zasahuje do jejich soukromí a které je vedeno pouze snahou uspokojit zvědavost té části veřejnosti, která má oblibu v nahlížení do soukromí mediálně známých osob.

23. V projednávané věci má soud za to, že sledování, pořizování a následné uveřejnění fotografií žalobce z jeho pracovního zařazení v rámci výkonu trestu představuje neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná bez vědomí žalobce po určitou dobu monitorovala místo zaměstnání žalobce, dotazovala se ostatních zaměstnanců, kdy bude mít směnu na pracovišti a poté také pořídila několik jeho fotografií zachycujících žalobce přímo při zaměstnání a na cestě do něj. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobce dal k takovému jednání souhlas, a nelze ani předpokládat, že by souhlas udělil konkludentně, protože nemohl očekávat, že by byl v těchto situacích fotografován. K pořizování fotografií nebyl dán souhlas ani tehdejším zaměstnavatelem žalobce a ani vedením věznice, naopak z vyjádření obou z nich vyplynulo, že takové jednání považují za minimálně nevhodné. Rovněž tak způsob, jakým byly fotografie pořízeny, představuje zásah do soukromí žalobce, neboť snímky byly pořízeny tajně, při sledování žalobce a budovy pekárny. Jako„ tajné“ jsou také fotografie v článku a na úvodní straně vydání periodika [anonymizována dvě slova] vydavatelem prezentovány, což mělo jednoznačně za cíl vzbudit zájem veřejnosti, umocněný faktem, že žalobce byl v dané chvíli ve výkonu trestu odnětí svobody. Na jedné z fotografií lze identifikovat automobil, kterým zaměstnavatel vězně do a ze zaměstnání dopravoval, a to včetně poznávací značky. Na dalších dvou fotografiích je zachycen žalobce při přestávce v zaměstnání a na poslední fotografii je žalobce vyfocen přímo v zaměstnání. Soud konstatuje, že nelze přisvědčit argumentaci žalované, že pořízení fotografií představovalo plnění veřejné služby, především s ohledem na charakter poskytovaných informací obsažených v článku, i na ryze společenský až bulvární charakter daného periodika.

24. Soud tedy uzavřel, že shora popsaným jednáním došlo k zásahu do práva na soukromí žalobce, kterému z toho důvodu náleží náhrada nemajetkové újmy formou písemné omluvy v navrženém znění. Proto požadavku žalobce na zaslání písemné omluvy vyhověl (výrok I).

25. Soud se dále zabýval otázkou, zda zaslání písemné omluvy v navrhovaném znění žalovanou je dostatečnou kompenzací vzniklé újmy na straně žalobce a dospěl k závěru, že nikoliv.

26. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).

27. Jde-li o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích, je na soudech zjistit v prvé řadě míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tj. ověření toho, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet i k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečného charakteru, který se uplatní právě jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Přiznání zadostiučinění v penězích soudem tedy předpokládá naplnění řady zákonných podmínek, které současně musí být soudem skutečně seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné především zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba objektivně zejména vzhledem k povaze, intenzitě, trvání a rozsahu působení nepříznivého následku může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud současně musí uvážit, že právo na náhradu nemajetné újmy v penězích je („ pouze“) jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potencionální satisfakční instrumenty k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je proto na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011).

28. Náhrada nemajetkové újmy neplní pouze funkci satisfakční, ale rovněž i funkci preventivně-sankční, přiměřené zadostiučinění má tedy rušitele a jeho možné následovníky odrazovat od protiprávního jednání a být tak nástrojem speciální i generální prevence, přičemž sankce musí být patřičně důrazná (srov. I. ÚS 1586/09 ze dne [datum]). Tuto funkci však nelze mechanicky uplatňovat bez rozdílu u všech typů zásahů do osobnostních práv; významnou roli však hraje právě tam, kde hrozí opakování podobných zásahů, a je proto třeba žalovaného od dalších zásahů účinně odradit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2012, sp. zn. 30 Cdo 1231/2011). Peněžité zadostiučinění plní především satisfakční funkci, avšak jeho úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze v zásadě vylučovat (zda srov. např. rozs. NS ČR sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, sp.zn. 30 Cdo 3322/2008, sp.zn. 30 Cdo 83/2011). Je však třeba zdůraznit, že v soukromoprávních vztazích je primární funkcí náhrady újmy funkce kompenzační, popřípadě satisfakční, zatímco funkce preventivně-sankční je pouze odvozená a zprostředkovaná. Nelze ji tedy chápat v tom smyslu, že by účelem uložení peněžité náhrady bylo exemplární potrestání původce zásahu, a tedy požadavek, aby náhrada byla natolik vysoká, aby se porušování právní normy původci zásahu„ nevyplácelo“. Sankční postih je vyhrazen výlučně státní moci a veřejnému právu (zde srov. NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3157/2013) Na místě je spíše vyvážený přístup soudu, pečlivě hodnotící okolnosti každého případu, v němž dochází ke střetu práva na ochranu soukromí se svobodou projevu a právem na informace (zde srov. ÚS sp. zn. I. ÚS 4022/17, příp. NS ČR sp.zn. 30 Cdo 2887/2010).

29. Z provedeného dokazování vyplynulo, že napadené fotografie byly pořízeny bez souhlasu [anonymizována dvě slova], bez souhlasu tehdejšího zaměstnavatele i bez souhlasu samotného žalobce. Kromě uvedených osob byly pak jednáním žalobkyně, která se snažila získat informace o směnách žalobce a detailech jeho zaměstnání, sledovala objekt pekárny a neoprávněně pořizovala fotografie žalobce, dotčeni i ostatní zaměstnanci pekárny a další spoluvězni, neboť zaměstnavatel na zveřejnění fotografií reagoval omezením pohybu zaměstnanců a zákazem otevírání oken, aby zamezil dalšímu sledování ze strany médií. Zásah do osobnostních práv žalobce v tomto řízení byl dále umocněn skutečností, že žalobce byl v té době ve specifickém prostředí výkonu trestu odnětí svobody, takže mohl na uvedené jednání reagovat pouze omezeně a kromě toho zveřejnění SPZ automob, kterým byli žalobce a ostatní spoluvězni převáženi do zaměstnání, skutečně mohlo představovat i určité bezpečnostní riziko.

30. Naproti tomu soud zohlednil také skutečnost, že žalobce sám veřejnosti prostřednictvím sociálních sítí i médií detaily ze svého soukromého života často poskytuje, a to včetně informací o svém pobytu ve vězení, k němuž se vyjadřoval jak před nástupem, tak během jeho výkonu i po jeho skončení. O pobytu ve vězení poskytoval žalobce také rozhovory médiím a sám jej podrobně popsal ve své knize„ [anonymizována tři slova]“, kde jsou jeho osobní pocity a postřehy, a to včetně období, kdy byl v rámci výkonu trestu v zaměstnání. Soud přihlédl také k tomu, co bylo v řízení učiněno nesporným, že žalovaná nebyla prvním médiem, které detaily o zaměstnání žalobce v době výkonu jeho trestu uveřejnilo. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že již dne [datum] zveřejnil deník [příjmení] nejdříve na svých internetových stránkách a posléze o den později také v tištěné podobě článek, kde bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán v „ rodinné pekárně na [anonymizováno]“, v článku byly také uvedeny informace o jeho hodinové odměně a zveřejněny byly také fotografie žalobce přímo při práci v pekárně. Žalobce k tomu uvedl, že původně vedl také samostatné řízení proti vydavateli deníku [příjmení], [právnická osoba] [anonymizováno], a to před Obvodním soudem pro Prahu 7, ve věci však došlo k uzavření mimosoudní dohody mezi žalobcem, jeho partnerkou a vydavatelstvím a řízení bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno. Při úvaze o výši náhrady tedy soud zohlednil i to, že se újmy nejméně těchto dvou původců zásahu do určité míry překrývaly a žalobci by tak mělo vzniklou újmu odčinit více subjektů, přičemž žalovaná ani není tím subjektem, který by dané informace a fotografie uveřejnil jako první. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 506/2021).

31. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným důvodům tak soud uzavřel, že žalobce má kromě písemné omluvy nárok i na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích, s tím, že za odpovídající povaze zásahu považuje částku ve výši 30 000 Kč, (výrok II.). Ve zbývající části nárokované částky 220 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok III.)

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 500 Kč nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. ve spojení s ustanovením § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 a 2 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 8 úkonů právní služby (ustanovené § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne [datum], závěrečný návrh, g) účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a. t.) včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t.

34. Celkové náklady žalobce ve výši 35 412 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).