28 C 50/2017-261

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [země] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa ] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 990 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 118 000 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení ročně od 7.3.2017 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 872 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 650 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném jednak poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 250 000 Kč za újmu, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí k odepření práv oběti trestného činu a jednak odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 990 000 Kč způsobenou nepřiměřenou délkou vyšetřování, a to v řízení vedeném u Policie ČR pod sp. zn. ORI -1763-55/ 2010 -001193- a posléze pod sp. zn. KRPA -43249/ 2013 -001193-. Žalobce sdělil, že je jedním z desítek oznamovatelů trestné činnosti páchané podezřelými Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobce uvedl, že podal ve věci trestní oznámení, přičemž stále ve věci probíhá vyšetřování a to po dobu více jak devíti let. V řízení je pak policejními orgány postupováno nekompetentně, když vyšetřování věci bylo roztříštěno mezi více policejních orgánů a jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovali, nepředávali si zjištěné informace, neprováděli úkony trestního řízení společně, a to ani při opatřování důkazů. Toto pak má za následek, že řízení trvá již nepřiměřeně dlouhou dobu, což ostatně konstatoval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 16.12.2015, sp. zn. II. ÚS 3626/2013, jímž bylo ústavní stížnosti žalobce v plném rozsahu vyhověno, přičemž Ústavním soudem bylo konstatováno, že ve věci bylo orgány činným v trestním řízení postupováno povrchově a nekonzistentně a že procesní postup při prověřování trestního oznámení jako celku neodpovídal rozsahu povaze a závažnosti projednávané věci. Věc také byla nelogicky a neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů. Tímto postupem proto bylo znemožněno efektivně vyšetření trestné činnosti.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce dne 11.7.2016 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši 1 255 000 Kč. K projednání žádosti žalobce pak došlo dne 28.2.2017, kdy jeho nárok nebyl shledán opodstatněným. Žalovaný dále ve vyjádření stručně zkonstatoval průběh posuzovaného řízení, přičemž vznesl námitku promlčení, protože nález Ústavního soudu, který konstatoval porušení práva žalobce v předmětné věci byl vydán dne 16.12.2015 a doručen právnímu zástupci poškozených dne 11.1.2016. Nejpozději tedy tohoto dne se mimo jiné žalobce dozvěděl, že došlo k porušení jeho práv v osobnostní sféře a nejpozději tohoto dne počala běžet promlčecí lhůta podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nárok žalobce na nemajetkovou újmu z titulu nezákonně vydaného rozhodnutí ve výši 250 000 Kč je proto promlčen.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13.12.2017, čj. 28 C 50/2017-82 tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 240 000 Kč (výrok I). Výrokem II. konstatoval, že v řízení vedeném Policií ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, SKPV, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. ORI -17630-55/ - 2010 -001193-, současně vedeného pod sp. zn. KRPA -43249/ 2013 -001193-1-, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Současně rozhodl i o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 800 Kč (výrok III). K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30.4.2020, čj. 12 Co 25/2020-154 ve znění opravného usnesení ze dne 3.9.2020, č.j. 12 Co 25/2020 - 161 rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.). Nejvyšší soud usnesením ze dne 9.2.2021 č.j. 30 Cdo 196/2021- 199 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2020 ve znění opravného usnesení ze dne 3.9.2020 zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení. Městský soud v Praze opětovně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 1.6.2021, č.j. 12 Co 25/2020 – 233 tak, že odvolací řízení ve vztahu k částce 250 000 Kč zastavil (výrok I.) a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o konstatování porušení práva žalobce, ve výroku II. co do zamítnutí částky 990 000 Kč a ve výroku III. o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Pokud jde o nárok žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 990 000 Kč, odvolací soud uzavřel, že jestliže soud I. stupně dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka uvedeného řízení je nepřiměřená a jelikož je řízení vedeno teprve ve fázi prověřování, přičemž žalobce svá majetková práva neuplatnil v civilním řízení je význam řízení pro žalobce snížený a z tohoto důvodu mu náleží jako přiměřené zadostiučinění konstatování porušení práva, je tento závěr soudu I. stupně i s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.2.2021 sp. zn. 30 Cdo 2889/2020 - 270 a další judikaturu, nesprávný. Pokud žalobce tvrdí, že byl zranitelnou obětí trestného činu, přičemž závažný zásah do svých práv spatřoval především v jednání podezřelých osob s tím, že zdůraznil, že nedošlo k zahájení trestního stíhání označených osob, musí žalobce při požadavku tak vysokého finančního zadostiučinění, tvrdit a prokazovat, jak se délka trestního řízení promítla do jeho osobnostní sféry. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23.10.2019 sp. zn. 30 Cdo 2715/2019 vyslovil, že význam adhezního řízení pro poškozeného je zásadně standardní, teprve konkrétní okolnosti mohou význam řízení pro poškozeného modifikovat. Takové okolnosti však musí žalobce nejprve tvrdit a také prokázat. V dalším řízení proto soud I. stupně, podle názoru odvolacího soudu, musí vymezit délku posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci a nárok žalobce posoudit ve světle zjištění a úvah ohledně jednotlivých kritérií stanovených v § 31a odst. 3 (zákona č. 82/1998 Sb.) s přihlédnutím ke stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2009 a judikatuře Nejvyššího soudu zabývající se touto problematikou.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se se svým nárokem na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného Policií ČR, Obvodní ředitelství policie I, SKPV, odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPA -43249/ 2013 ve výši 990 000 Kč, obrátil dne 11.7.2016 na žalovaného. Tento dospěl k závěru, že jeho žádost je neopodstatněná, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 28.2.2012.

5. Soud provedl dokazování spisem Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha I, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPA -43249/ 2013 (spisem Policie ČR KRPA 3249/ 2013 -00193-1 (ORI -17630-55/ č.j.2010-001193-D). Z obsahu tohoto spisu vzal soud za prokázané, že žalobce podal trestní oznámení dne 29.11.2010 z důvodu, že měl několik měsíců pracovat pro pachatele jako dělník v lese, aniž by mu za odvedenou práci měli úmysl zaplatit mzdu. K zastupování v daném řízení zmocnil JUDr. [jméno] [příjmení], advokátku. V roce 2010 až 2011 byla podávána jednotlivá trestní oznámení, která byla doplňována ještě v roce 2013. Ve věci vystupovalo celkem 66 poškozených. V průběhu roku 2011 byly sepisovány úřední záznamy o podání vysvětlení oznamovatelů. Dne 30.10.2012 byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení o spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na zdravotním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 odst. 1 trestního zákona, dále trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1,3 trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství, dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Úředním záznamem ze dne 29.1.2013 došlo k administrativnímu vyloučení věci ze společného řízení vedeném pod ORI -56482/TČ-2012-001193-1-, k samostatnému prověřování podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1,3 trestního zákona, kterého se mohli dopustit podezřelý [jméno] [příjmení] a podezřelý Ing. [jméno] [příjmení], formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona jako statutární zástupci společnosti [právnická osoba] a dále jako zástupci společnosti [právnická osoba] Věc byla nadále byla vedena pod č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D. Dne 12.7.2013 policejní orgán vydal usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možné vyřídit jinak. Proti tomuto usnesení podali poškození stížnost, která byla Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 jako nedůvodná. V mezidobí od května 2013 do června 2013 byly sepisovány Policií České republiky úřední záznamy o podání vysvětlení. Dále v tomto období byly ze strany Policie České republiky zjišťovány a zajišťovány listinné podklady, týkající se údajné trestné činnosti podezřelých (například opisy z účtu [anonymizováno] banky, [anonymizováno], vyžadovány materiály Státního úřadu inspekce práce, faktury, smlouvy s dalšími společnostmi, záznamy kontrol Úřadu práce [obec] apod.). Proti shora uvedeným rozhodnutím (o odložení věci) podal mj. i žalobce ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení těchto rozhodnutí. Nálezem Ústavního soudu ze dne 16.12.2015, sp. zn. II.ÚS 3626/13 bylo zrušeno usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha I., služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12.7.2013, č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 30.9.2013, č.j. 0ZN 1423/2013-99. Současně bylo Ústavním soudem konstatováno, že těmito rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatelů, tedy i žalobce na účinné vyšetřování, vyplývající ze základních práv podle článku 8 odstavec 1, článku 9 a článku 10 odst. 1, Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odstavec 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že nesprávný postup policejního orgánu a státního zastupitelství mohl kolidovat i s mezinárodními závazky České republiky (čl. 1 odst. 2 Ústavy) s tím, že je neúnosné, aby prověřování podezření, že ze strany skupiny podnikatelů docházelo na území České republiky po delší dobu k systematickému porušování základních práv řady zahraničních pracovníků, skončilo jen velmi paušálně odůvodněním odložení věci, aniž by se příslušné orgány byť i jen letmo zabývaly podstatou podezření. Bylo by pak v rozporu se zásadami vyhledávací a zásady materiální pravdy pokud se uvedené orgány z úřední povinnosti nesnažily blíže prověřit podezření, že došlo ke spáchání závažných trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti, ať se jednalo o zločin obchodování s lidmi nebo vydírání, útisku či nebezpečného vyhrožování. Samo odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu působilo povrchně a nekonzistentně, shodně tak rozhodnutí státního zastupitelství. Dále Ústavní soud naznačil, že neodpovídalo rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, byla-li věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých Krajských ředitelství Policie České republiky. Tímto postupem pak bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, když mohla zasáhnout desítky cizích státních občanů v oblasti jejich základních práv, navíc zde bylo dáno podezření, že probíhala dlouhodobě. Ústavní soud závěrem poznamenal, že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánu moci výkonné, trpělo značnými průtahy, jimiž neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Věc je nadále prověřována. Dne 1.2.2016 byl postoupen spisový materiál podle věcné příslušnosti příslušnému policejnímu orgánu. Dne 23.3.2016 byla věc předložena Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze s žádostí o vyřešení kompetenčního sporu mezi Městským státním zastupitelstvím v Praze a Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8.4.2016 bylo rozhodnuto, že místně i věcně příslušný k provádění úkonů v rámci výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení je státní zástupce Obvodního soudu pro Prahu 1. Přípisem ze dne 27.4.2016 sděloval útvar pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV, že není ve věci věcně příslušný a z tohoto důvodu vrátil Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie Praha I spisový materiál s tím, ať je případně postupováno tak, že bude vyvolán spor o věcnou příslušnost. Dne 1.7.2016 Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha I vydává zprávu o stavu prověřování podle § 159 odst. 2 trestního řádu. Dne 2.9.2016 vrátil státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 – Obvodnímu ředitelství policie Praha I spisový materiál k dalšímu prověřování. Dne 6.10.2016 byl na úřední záznam vyslechnut [jméno] [příjmení], dne 24.10.2016 [jméno] [příjmení]. Dne 26.10.2016 a 27.10.2016 žádala Policie ČR o provedení prověrky, a to na Slovensku, v Rumunsku a ve Vietnamu, ohledně osob poškozených. Na to bylo reagováno přípisem ze dne 15.11.2016 a ze dne 20.12.2016. Dne 20.2.2017 podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 19.7.2017 byla odložena trestní věc pro podezření ze spáchání zločinu podvodu. Proti tomuto usnesení podali poškození dne 10.8.2017 stížnost. Usnesením státního zástupce Obvodního zastupitelství pro Prahu 1 dne 24.7.2017 bylo napadené usnesení zrušeno. Dne 22.9.2017 byla činěna šetření k osobě [jméno] [jméno] [příjmení], dále vyžadovány listiny od insolvenčního správce, na což bylo reagováno přípisem ze dne 23.2.2018. Dne 22.9.2017 byla podána žádost o prověrku místa bydliště v Slovenské republice stran osob zde uvedených, na což bylo reagováno odborem mezinárodní policejní spolupráce přípisem ze dne 6.11.2017. Dne 13.10.2017 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno]. Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 13.12.2017 byla věc odňata policejnímu orgánu PČR Obvodnímu ředitelství policie Praha I, 3. oddělení hospodářské kriminality, SKPV a přikázána policejnímu orgánu ČR, Obvodní ředitelství policie Praha I, jinému oddělení hospodářské kriminality SKPV. Dne 1.3.2018 byl vyslechnut [příjmení] [jméno], dne 27.2.2018 [příjmení] [příjmení], dne 21.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 1.3.2018 [jméno] [příjmení], dne 2.3.2018 [jméno] [jméno], dne 27.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 27.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 8.3.2018 [příjmení] [příjmení], dne 21.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 27.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 23.2.2018 [jméno] [příjmení] a dne 26.2.2018 [jméno] [příjmení]. Dne 3.7.2018 byla věc předána příslušnému policejnímu orgánu. Dne 12.1.2018 požádalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 prokuraturu Vranov nad Topl´ou o výslech svědka [jméno] [příjmení]. Tento byl vyslechnut na Slovensku dne 15.2.2018. V rámci dožádání ze dne 12.1.2018 k Okresné prokurature Humenné o výslech svědků byli následně vyslechnuti další svědci na Slovensku a to dne 1.2.2018 – [jméno] [jméno], dne 5.2.2018 – [jméno] [příjmení], dne 2.2.2018 – [jméno] [příjmení] a přes dožádání k Okresné prokurature Nitra byl dne 18.4.2018 vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne 13.10.2017 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno], dne 1.3.2018 [příjmení] [jméno], dne 27.2.2018 [příjmení] [příjmení], dne 21.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 1.3.2018 [jméno] [příjmení], dne 2.3.2018 [jméno] [jméno], dne 27.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 27.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 8.3.2018 [příjmení] [příjmení], dne 21.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 27.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 2.3.2018 [jméno] [příjmení], dne 23.2.2018 [jméno] [příjmení], dne 8.3.2018 [jméno] [příjmení] a dne 26.2.2018 [jméno] [příjmení]. Dne 10.1.2018 požádal OSZ pro Prahu 1 právní pomoc Rumunsko s žádostí o vyslechnutí tří svědků rumunské národnosti [příjmení] [jméno], [celé jméno žalobce], [jméno] [jméno]. Žádosti bylo vyhověno rumunským státním zastupitelstvím dne 11.5.2018. Dne 4.4.2018 k žádosti Policie ČR byly zaslány od právních zástupců poškozených požadované listiny. Dne 27.6.2018 byla věc vedena pod jednacím číslem KRPA -43249-270/ 2013 -01193-1 ČA postoupena podle věcné příslušnosti na Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor hospodářské kriminality. Dne 28.6.2018 byl předán spisový materiál. Dne 3.7.2018 byl spisový materiál opět předán a to z Odboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy na Odbor obecné kriminality. Dne 5.11.2018 rozhodla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze usnesením čj. 1 VZN 1619/2016-79 o tom, že ve sporu o příslušnosti k dozoru je v přípravném řízení a úkonům trestního řízení věcně a místně příslušným státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Dne 30.8.2019 byl ve věci vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze strany SKPV, Odboru obecné kriminality, 3. oddělení z důvodu změny právní kvalifikace prověřovaného jednání. Dne 4.9.2019 podal u PČR, KŘP, SKPV, Odbor obecné kriminality vysvětlení [jméno] [příjmení] a dne 2.10.2019 [jméno] [příjmení]. Z vyrozumění Městského státního zastupitelství ze dne 24.7.2019 byly policejním orgánem žádány kopie smluv uzavřených [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Dne 2.10.2019 proběhlo podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z důvodu jeho podnapilosti. Dne 25.11.2019 byl sepsán úřední záznam o hovoru s JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno]. Dne 30.8.2019 byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze dne 30.10.2012 z důvodu změny právní kvalifikace a to na podezření ze zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. e), písm. c) trestního zákoníku proti podezřelému [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z obsahu spisu se dále podává, že žalobce (spolu s dalšími poškozenými) prostřednictvím svého zástupce podával stížnost na postup Policie ČR ve věci, v níž napadal postup Policie ČR a dále podával stížnost na průtahy ve vyšetřování a žádost, aby ve věci bylo jednáno. Žalobce spolu s dalšími poškozenými také žádali o přezkoumání postupu policejního orgánu a dávali podnět k výkonu dohledu nad postupem policejního orgánu.

6. Dále soud provedl dokazování usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.6.2019, čj. [insolvenční spisová značka], čestným prohlášením žalobce včetně prohlášení o pravosti podpisu, protokolem o výpovědi svědka z 30.3.2018 a vyjádřením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4.5.2027. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že u pachatele trestné činnosti měl odvádět práci v období od 15.7.2010 do 14.8.2010. V té době na tom nebyl žalobce finančně dobře, za prací přijel z Rumunska, kde zanechal svoji rodinu. Za dovedenou práci nikdy neobdržel žádnou mzdu. Pracovní podmínky nebyli dobré, pracoval i 14 hodin denně, zaměstnavatel mu někdy i vulgárně nadával a byl agresivní. Poté, co se vrátil zpět do Rumunska, cítil se frustrovaný, neboť rodině nijak finančně nepomohl, přičemž tato na něm byla finančně závislá. Po návrhu do vlasti mu museli finančně vypomáhat jeho rodiče. Žalobce v rámci trestního řízení uplatil nárok na náhradu škody ve výši 1 500 EUR a nárok na nemajetkovou újmu, kterou nijak blíže nespecifikoval. Konkurzní řízení společnosti [právnická osoba] bylo vedeno u Krajského soudu v Brně, pod sp.zn. [insolvenční spisová značka].

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Soud vyšel z toho, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 29.10.2010, kdy žalobce podal trestní oznámení o skutečnostech nasvědčující, že byl spáchán trestný čin. Teprve tímto okamžikem žalobci mohla vznikat nemajetková újma v důsledku jeho nejistoty odvíjející se od délky uvedeného řízení. Protože vedené řízení dosud trvá a není stále ukončeno, posuzoval jej soud k okamžiku vyhlášení rozsudku v této věci, tj. k 4.10.2021. Řízení tak trvá 10 let a 10 měsíců. Věc je stále řešena policejním orgánem, nachází se stále ve fázi prověřování trestné činnosti. Posuzovaná věc pak vykazuje vyšší náročnost po stránce skutkové, v řízení probíhají výslechy většího množství poškozených, jsou obstarávány listinné důkazy a také využívána zahraniční pomoc orgánů činných v trestním řízení, a to na Slovensku, v Rumunsku a ve Vietnamu ohledně osob poškozených. Skutečnost, že poškození jsou z různých zemí po světě – z Rumunska, Slovenska, Vietnamu, podstatným způsobem komplikuje prověřování trestné činnosti a má samozřejmě vliv na celkovou dobu řízení, neboť s administrací úkonů Policie ČR, týkající se těchto poškozených je samozřejmě spojena vyšší časová náročnost. Věc vykazuje větší obtížnost i po stránce procesní – ohledně posouzení věcné příslušnosti, neboť bylo zapotřebí postavit na jisto, který policejní orgán má vyšetřování provádět, a které státní zastupitelství má vykonávat dohledovou činnost nad policejním orgánem. K posouzení činnosti orgánů státu soud uvádí, že v řízení byl zjištěn nesprávný úřední postup policejních orgánů a státního zastupitelství, daný jednak průtahy v řízení, způsobené nečinností policejního orgánu (což ostatně ve svém rozhodnutí konstatoval i Ústavní soud), dále dané tím, že došlo k rozdělení věci při jejím prověřování a jednak tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Skutečnost, že věc byla rozdělena a touto se zabývala různá krajská ředitelství Policie ČR, svědčí o nekoncepčním postupu orgánů činných v trestním řízení, který přispěl k celkové délce řízení. Tuto skutečnost negativně hodnotil i Ústavní soud ve svém ústavním nálezu, ve kterém konstatoval, že„ věc byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, což samozřejmě ztížilo samotné prověřování věci“. Tento postup Policie ČR proto soud musí hodnotit jako nesprávný úřední postup, který podstatně přispěl k prodloužení délky řízení. Také to, že vydaná rozhodnutí byla Ústavním soudem pro nezákonnost zrušena a policejní orgány se věcí musely znovu zabývat, mělo významný vliv na celkovou dobu řízení.

9. Význam řízení pro žalobce soud posoudil z hlediska objektivního i subjektivního. Z objektivního hlediska, není pro žalobce, který v řízení vystupuje v procesním postavení poškozeného, spojován vyšší význam pro jeho osobu (viz rozs. Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2019, sp. zn. 30 Cdo 2715/2019). Z rozhodnutí se podává, že význam adhezního řízení pro poškozeného je zásadně standardní. Teprve až konkrétní okolnosti mohou význam řízení pro poškozeného modifikovat, přičemž takovéto okolnosti musí poškozený tvrdit a prokázat. I ze subjektivního hlediska soud shledal, že význam řízení pro žalobce je standardní. Soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu, provedl dokazování k tvrzení žalobce, že řízení pro něj jako pro osobu poškozenou mělo velký význam, zejména dáno tím, že mu nebyla vyplacena mzda za odpracovanou práci, přičemž jeho rodina žijící v Rumunsku na něm byla finančně vázána. Z daného je proto zřejmé, že zájem žalobce, jakožto osoby poškozené, je stále dán zájmem majetkovým, tzn. aby se domohl proti pachatelům trestné činnosti, svého nároku – škody, která mu podvodným jednáním podezřelých v podobě nevyplacené mzdy, vznikla. Žalobce sice v rámci trestního řízení uplatnil i nárok na nemajetkovou újmu, avšak nijak blíže nespecifikoval, o jakou částku se jedná a co přesně tento nárok má představovat (tj. v čem spatřuje zásah do osobnostních sfér svého života). Také je pravdou, že žalobce v rámci řízení podával stížnosti na průtahy v řízení, různé podněty a žádosti o dohled nad činností policejního orgánu apod., avšak za popsané situace (a tato skutečnost vyplynula i z čestného prohlášení žalobce a rovněž i z toho, že žalobce v rámci trestního řízení se připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 1 500 EUR) je soud přesvědčen, že žalobce byl stále veden svým majetkovým zájmem. Z tohoto důvodu soud znovu opakuje, že zakotvení práv poškozených do trestního řádu, je nutné chápat jako„ beneficium legis“. Jde proto o základní právo zaručené ústavním pořádkem a proto připojení se poškozeného s nárokem na náhradu škody do trestního řízení je určitým benefitem trestního řízení, které poškozenému umožňuje, aby se rychleji a za podpory trestních orgánů domohl svého nároku na náhradu škody. Toho si je vědom samozřejmě i žalobce, proto má v tomto směru zájem na tom, aby byli pachatelé trestné činnosti odsouzeni, tedy aby žalobce v rámci trestního řízení získal„ exekuční titul“. Z těchto důvodů proto soud uzavřel, že posuzované řízení má pro žalobce význam standardní, tedy běžný.

10. Celkově shrnuto a s odkazem na shora popsané soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona. Je nutné uzavřít, že délka namítaného řízení je nepřiměřená, přičemž v důsledku porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, mu vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá), kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozs. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem bude řízení ukončeno. Soud tedy s odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srov. rozs. Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2018, sp. zn. 30 Cdo 2366/2017 a ze dne 24.10.2018 sp. zn. 30 Cdo 2904/2017), dospěl k závěru, že je na místě poskytnout žalobci odškodnění v relutární formě.

11. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci proto výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za 10 let a 10 měsíců trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, přičemž za první dva roky trvání řízení soud ve smyslu výše uvedeného stanoviska operoval s částkou v poloviční výši tj. 15 000 Kč za první dva roky řízení a dospěl proto k základní částce ve výši 147 500 Kč. Od této částky odečetl 40 % z důvodu skutkové, procesní i právní složitosti věci (viz. odst. 8) a naopak základní částku navýšil o 30 % z důvodu průtahového a nekoncepčního postupu orgánů činných v trestním řízení (viz. odst. 8). Soud dále odečetl 10 % z důvodu, že poškození byli zastoupeni stejnými právními zástupci, kteří hájí jejich zájmy v rámci trestního řízení a rovněž tito podali hromadné žaloby na odškodnění poškozených v důsledku nesprávného úředního postupu státu, čímž mají poškození tj. i žalobce usnadněnou procesní situaci i procesní postavení. U ostatních kritérií (chování poškozeného, význam řízení pro poškozeného) uvedených v § 31a odst. 3 o.s.ř. pak soud neshledal důvod pro procentuální ohodnocení. Soud tedy celkem od základní částky odečetl 20 %, což je částka ve výši 29 500 Kč a žalobci proto přiznal na nemajetkové újmě částku ve výši 118 000 Kč (147 500 – 29 500) výrokem I. rozsudku (nad to soud upozorňuje na obdobná rozhodnutí (v obdobných věcech) jak zdejšího soudu, tak Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího např. rozsudek z 15.5. 2021, sp.zn. 39 Co 103/21, ze dne 7.4.2021, sp.zn. 39 Co 26/21).

12. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s ustanovením §15 odst. 2 zákona, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne 11.7.2016, mohl se žalovaný podle citovaného zákonného ustanovení dostat do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro jeho vyřízení, tedy až dnem 12.1.2017. Protože žalobce požadoval úrok z prodlení až od 7.3.2017, přiznal jej soud až od tohoto data. Výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Předmětem řízení byly dva nároky (990 000 Kč – nemajetková újma za nepřiměřenou délku a 250 000 Kč – nemajetková újma za odepření práv oběti trestného činu), přičemž před zahájením odvolacího jednání, podáním ze dne 25.5.2021 vzal žalobce odvolání o zaplacení částky 250 000 Kč zpět a odvolací soud odvolání stran této částky zastavil výrokem I. Do této doby proto každý z účastníků měl úspěch v rozsahu 50% (když stran nároku na zaplacení částky 990 000 Kč byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a stran nároku na zaplacení částky 250 000 Kč byla žaloba zamítnuta) a v další části řízení pak byl žalobce plně úspěšný. Žalobci proto náleží náklady řízení za: - řízení před soudem I. stupně tj. mimosmluvní odměna advokáta 4 650 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 úkon právní služby po 3 100 Kč – účast na jednání dne 30.9.2021 a úkon právní služby po 1 550 Kč – účast na vyhlášení rozhodnutí dne 4.10. 2021), z náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1,4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po 300Kč – účast na jednání a vyhlášení rozhodnutí) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (tj. za nárok, v němž byl žalobce úspěšný) - řízení před odvolacím soudem tj. z mimosmluvní odměna advokáta ve výši 3 100 Kč podle ust. § 11 odst. 1, ust. § 7 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky (1 úkon právní služby po 3 100 Kč – účast na jednání dne 1.6.2021), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 13, odst. 1,4 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky (1 úkon právní služby po 300 Kč – účast na jednání)

Poučení