28 C 6/2020-113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Janem Bártou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 273 313 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 273 313 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 273 313 Kč za období od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady tohoto řízení ve výši 47 528,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 273 313 Kč s příslušenstvím, a to z titulu tvrzené náhrady škody, která měla žalobci vzniknout v důsledku porušení povinnosti žalovaného jako advokáta postupovat tak, aby byly řádným způsobem chráněny a prosazovány oprávněné zájmy žalobce jakožto jeho klienta.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný jej zastupoval na základě smlouvy o právním zastupování ve věci sporu o zaplacení částky 273 313 Kč s příslušenstvím vedené proti [jméno] [příjmení]. Žalobce se nejprve tvrzeného nároku na zaplacení 273 313 Kč s příslušenstvím na [jméno] [příjmení] domáhal v rozhodčím řízení, v němž byl dne [datum] rozhodkyní Mgr. [jméno] [příjmení] vydán rozhodčí nález č. j. [číslo jednací], na jehož základě měla být tato částka žalobci zaplacena. Rozsudkem krajského soudu v [obec] ze dne 20. 5. 2014, č. j. [číslo jednací], byl následně změněn rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 10. 2012, č. j. [číslo jednací], a to tak, že citovaný rozhodčí nález byl zrušen podle ust. § 31 písm. b) zák. č. 216/1994 Sb., neboť rozhodčí doložka byla shledána neplatnou. Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručen do datové schránky žalovaného dne [datum] a nabyl právní moci dne [datum].

3. Žalovaný následně v zastoupení žalobce dne [datum] doručil Okresnímu soudu v Teplicích návrh na pokračování řízení podle ustanovení § 34 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., a to na podkladě původního návrhu na vydání rozhodčího nálezu a„ dle důkazů ve spise založených“.

4. Okresní soud v Teplicích poté usnesením ze dne 20. 10. 2014, č. j. [číslo jednací], rozhodl o pokračování v řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 2. 2015 č. j. [číslo jednací] toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud však uvedl, že vzhledem k tomu, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2014, č. j. 11 Co [anonymizováno] [rok] [číslo] (jímž byl zrušen rozhodčí nález) byl žalovanému (jakožto zástupci žalobce) doručen dne [datum], poslední den 30 denní lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení připadl na den [datum] (návrh byl podán až [datum]). Skutečnost, že došlo po zrušení rozhodčího nálezu k podání návrhu na pokračování v soudním řízení po uplynutí zákonné 30 denní lhůty, sice neměla za následek, že by měl být takovýto opožděně podaný návrh na pokračování řízení soudem odmítnut či zamítnut – tato skutečnost se však dle citovaného rozhodnutí odvolacího soudu měla projevit v tom, že měly pominout právní účinky, které byly spojeny s podáním původní žaloby žalobcem ([celé jméno žalobce]) v rámci rozhodčího řízení.

5. Žalobce dále uvedl, že rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], Okresní soud v Teplicích jeho žalobu o zaplacení částky 273 313 Kč s příslušenstvím zamítl, když vyhověl námitce promlčení, kterou vznesl tehdejší žalovaný [jméno] [příjmení] Okresní soud v Teplicích vzal za prokázané, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. [číslo jednací], kterým byl zrušen rozhodčí nález, nabyl právní moci dne [datum]. K tomu, aby účinky žaloby podané v rozhodčím řízení byly zachovány, měl být návrh na pokračování v řízení žalobcem podán nejpozději dne [datum]. Žalobce však pochybením žalovaného tuto lhůtu nedodržel a návrh na pokračování v řízení podal až po více jak 60 dnech po právní moci rozsudku, kterým byl rozhodčí nález zrušen. Žalobce je přesvědčen, že pokud by byl návrh na pokračování v řízení o zaplacení částky 273 313 Kč ze strany žalovaného jako jeho tehdejšího právního zástupce podán řádně a včas, byl by žalobce v řízení Okresního soudu v Teplicích vedeném pod sp. zn. [spisová značka] plně úspěšný a byl by mu přiznán předmětný peněžitý nárok na zaplacení částky 273 313 Kč. Žalovaný dle názoru žalobce porušil povinnosti advokáta při výkonu advokacie vymezené ust. § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a odpovídá za škodu, která žalobci (jako jeho klientovi) tímto pochybením vznikla.

6. Žalobce uzavřel, že teprve v okamžiku právní moci (dne [datum]) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. [číslo jednací] (kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích o zastavení řízení o žalobcově žádosti o osvobození od placení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací] – pozn. soudu), s nímž se seznámil, se dozvěděl i o potenciální škodě a nabyl představu o osobě možného škůdce. Tímto okamžikem také dle žalobce počala běžet subjektivní promlčecí doba. Až v tomto rozhodnutí byl dle tvrzení žalobce potvrzen právní názor ohledně zamítnutí žalobcovy žaloby na [jméno] [příjmení], obsažený v rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací] – do té doby měl být žalobce žalovaným ujišťován, že k zamítnutí žalobcovy žaloby na zaplacení částky 273 313 Kč s příslušenstvím došlo pouze z důvodů nesprávného právního názoru nalézacího soudu.

7. Žalovaný v rámci své procesní obrany uvedl, že své profesní pochybení sporuje, neboť vůbec není postaveno na jisto, jak by spor dopadl, pokud by zůstaly zachovány lhůty. Dále vznesl také námitku promlčení žalovaného nároku – nejpozději s právní mocí rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], si musel být žalobce vědom potenciální škody i toho, kdo za ni může odpovídat. Žalovaný prohlásil nesporným, že žalobce v předmětném řízení zastupoval jakožto jeho právní zástupce.

8. Na jednání konaném dne [datum] byl žalobce ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván k doplnění tvrzení a důkazů v tom smyslu, z jakých konkrétních skutečností dovozuje porušení povinností žalovaného a příčinný vztah mezi tvrzeným pochybením žalovaného a vznikem tvrzené škody. Žalobce byl k doplnění vyzván i ohledně toho, kdy se měl seznámit s výsledkem předmětného řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích, tj. ohledně skutečností, které dle jeho tvrzení zakládají počátek běhu promlčecí lhůty a také ohledně tvrzeného nedostatečného poučení o právních následcích rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], ze strany žalovaného. Žalovaný byl oproti tomu vyzván k doplnění tvrzení a důkazů, které by prokazovaly, že žádné své povinnosti neporušil a že žalobce dostatečně poučil o právních následcích rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], i v dalších ohledech.

9. Žalobce doplnil, že běh promlčecí lhůty započal až poté, co se mohl seznámit s obsahem usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. [číslo jednací] (kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích o zastavení řízení o žalobcově žádosti o osvobození od placení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací] – pozn. soudu), a co toto rozhodnutí nabylo právní moci ([datum]). Až poté byl dle žalobce potvrzen právní názor obsažený v rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací]. Žalobce znovu zopakoval, že byl žalovaným neadekvátně a nedostatečně poučován o právních následcích postupu ve sporu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka], a že až do okamžiku seznámení se s obsahem citovaného rozhodnut Krajského soudu v Ústí nad Labem neměl představu o tom, jaké právní následky pro něho rozhodnutí ve věci Okresního soudu v Teplicích ve věci sp. zn. [spisová značka] představuje. Žalobce věřil úsudku žalovaného a poukázal na to, že žalovaný jej na tvrzené pochybení spočívající v pozdním podání návrhu na pokračování v řízení neupozornil.

10. Žalovaný v návaznosti na výzvu soudu doplnil, že se žalobcem komunikoval o všech důležitých záležitostech týkajících se předmětného řízení Okresního soudu v Teplicích, a řádně jej v této souvislosti poučoval. Žalobce byl navíc již zhruba od března 2016 velmi málo komunikativní a na některé zprávy žalovaného nereagoval vůbec. Naposledy byl žalovaný ohledně předmětného sporu se žalobcem v kontaktu dne [datum], následně žalobce v předmětném sporném řízení z vlastní iniciativy podával např. opakované žádosti o osvobození od placení soudního poplatku. Věcné projednání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], žalobce dle vyjádření žalovaného sám prakticky zmařil těmito neopodstatněnými žádostmi, které byly zamítány – následně pak žalobce soudní poplatek za odvolání neuhradil a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], nabyl ke dni [datum] právní moci. Žalobce pak měl bez vědomí žalovaného ve věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka] podat i dovolání – žalovaný podotkl, že žádné dovolání za žalobce v tomto řízení nepodával a byl tímto chováním žalobce v předmětné době velmi negativně překvapen. Žalovaný poukázal také na to, že žalobce měl právní povědomí a že si byl velmi dobře vědom právních následků rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací]. Žalovaný v tomto kontextu také zopakoval, že trvá na námitce promlčení žalovaného nároku.

11. Z provedených listinných důkazů a z prohlášení o nesporných skutečnostech soud zjistil následující skutečnosti a učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Žalovaný žalobce jakožto jeho právní zástupce na základě plné moci ze dne [datum] zastupoval v předmětném řízení Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka] (prokázáno plnou mocí ze dne [datum] a nesporným prohlášením účastníků). Zastupování se týkalo nároku na zaplacení částky 273 313 Kč s příslušenstvím, který byl žalobci původně přiznán rozhodčím nálezem ze dne [datum], vydaným rozhodkyní Mgr. [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací]. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku ve výši 273 313 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem krajského soudu v [obec] ze dne 20. 5. 2014, č. j. [číslo jednací], byl následně změněn rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 10. 2012, č. j. [číslo jednací], a to tak, že citovaný rozhodčí nález byl zrušen podle ustanovení § 31 písm. b) zák. č. 216/1994 Sb., neboť rozhodčí doložka byla shledána neplatnou. Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručen do datové schránky žalovaného dne [datum] a nabyl právní moci dne [datum].

13. Dne [datum] se žalovaný mailem žalobce dotázal, zdali má podat návrh na pokračování v řízení podle ust. § 34 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. Návrh na pokračování v řízení byl žalovaným k Okresnímu soudu v Teplicích podán dne [datum] – žalobce byl o tom vyrozuměn mailem z téhož dne. Dne [datum] žalovaný žalobce mailem opětovně vyrozuměl o podání návrhu s tím, že návrh na pokračování„ stačilo jen formálně podat“ a nadále se již bude postupovat podle původního návrhu na vydání rozhodčího nálezu (prokázáno rozhodčím nálezem č. j. [číslo jednací]; rozsudkem krajského soudu v [obec] ze dne 20. 5. 2014, č. j. [číslo jednací]; rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 10. 2012, č. j. [číslo jednací]; mailovou komunikací žalobce a žalovaného ze dne 12. a [datum]).

14. Okresní soud v Teplicích poté usnesením ze dne 20. 10. 2014, č. j. [číslo jednací], rozhodl o pokračování v řízení. Odvolání proti tomuto usnesení o pokračování v řízení podal [jméno] [příjmení]. Žalovaný se k tomuto odvolání písemně vyjadřoval, přičemž toto vyjádření zaslal mailem žalobci dne [datum].

15. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 2. 2015 č. j. [číslo jednací] usnesení soudu prvního stupně o pokračování v řízení potvrdil. Dne [datum] bylo toto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem doručeno žalovanému jakožto právnímu zástupci žalobce [celé jméno žalobce] Odvolací soud v tomto usnesení uvedl, že vzhledem k tomu, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2014, č. j. 11 [anonymizována dvě slova] 2013 [číslo] (jímž byl zrušen rozhodčí nález) byl žalovanému (jakožto zástupci žalobce) doručen dne [datum] – poslední den 30 denní lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení tedy připadl na den [datum]. Skutečnost, že k podání návrhu na pokračování v soudním řízení po zrušení rozhodčího nálezu došlo až po uplynutí zákonné 30 denní lhůty (dne [datum]), sice neměla za následek, že by měl být takovýto opožděně podaný návrh na pokračování řízení odmítnut či zamítnut – tato skutečnost (opožděné podání návrhu) se však dle citovaného rozhodnutí odvolacího soudu měla projevit v tom, že měly pominout právní účinky, které byly spojeny s podáním původní žaloby žalobcem ([celé jméno žalobce]) v rámci rozhodčího řízení. Žalobce komunikoval o tomto usnesení se žalovaným mailem dne [datum], kde se dotazoval na názor žalovaného na výše popsané závěry tohoto usnesení týkající se pominutí právních účinků, které byly spojeny s podáním původní žaloby žalobcem ([celé jméno žalobce]) v rámci rozhodčího řízení. Žalovaný odpovídal, že konkrétně neví, co tento„ jakýsi dvojsmysl“ znamená (k bodům 14. a 15. odůvodnění prokázáno citovanými rozhodnutími Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 10. 2014, č. j. [číslo jednací] a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2014, č. j. 11 [anonymizována dvě slova] 2013 [číslo] a mailovou komunikací žalobce a žalovaného z 13. a [datum] a ze [datum]).

16. Rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232, Okresní soud v Teplicích zamítl žalobu o zaplacení částky 273 313 Kč s příslušenstvím, když vyhověl námitce promlčení, kterou vznesl tehdejší žalovaný [jméno] [příjmení] Okresní soud v Teplicích v rozsudku mj. uvedl, že žalobce ([celé jméno žalobce]) nedodržel lhůtu 30 dnů k podání návrhu na pokračování v řízení a tento návrh podal až po téměř 60 dnech od právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] (kterým byl zrušen rozhodčí nález). Účinky původní žaloby podané k rozhodkyni tedy dle názoru Okresního soudu v Teplicích nezůstaly zachovány, a protože již uplynula tříletá promlčecí doba, je nárok žalobce vůči [jméno] [příjmení] promlčen. Rozsudek v tomto znění nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti [datum].

17. Dne [datum] žalovaný vyrozuměl žalobce mailem o tom, že rozsudek ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], obdržel, a žalobci jej v příloze mailu zaslal. Žalovaný uvedl, že případné odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], musí být podáno do [datum], a požádal žalobce o jeho případné poznatky k odvolání.

18. Ve dnech 5. a [datum] žalobce se žalovaným mailem komunikoval o dalším postupu ve věci a zaslal žalovanému své poznatky, mj. s tím, že před několika lety zažil ohledně pokračování v řízení po zrušení rozhodčího nálezu před obecným soudem postup ve smyslu ust. § 16 zák. č. 216/1994 Sb., a že postup žalovaného v rámci předmětného řízení teplického soudu konzultoval i s advokátní kanceláří JUDr. [anonymizována dvě slova]. Žalobce také zaslal žalovanému stanovisko advokátní kanceláře dr. [anonymizováno] vycházející z této konzultace, a to dne [datum] (osobní konzultace žalobce s advokátní kanceláří dr. [anonymizováno] dle této mailové komunikace proběhla v posledním týdnu roku 2015). Stanovisko obsahuje argumenty k odvolání proti předmětnému rozsudku teplického soudu ve věci žalobce proti [jméno] [příjmení]. Dne [datum] žalobce mailem reagoval na toto stanovisko i ve vztahu na advokátní kancelář dr. [anonymizováno] s tím, že„ děkuje za vyčerpávající stanovisko“, které dále přeposílá žalovanému. Žalobce v tomto mailu hovořil také o tom, že původně navrhoval žalovanému ohledně jeho návrhu pokračování v řízení po zrušení rozhodčího nálezu jiný postup. Žalovaný dne [datum] žalobce informoval, že stanovisko advokátní kanceláře dr. [anonymizováno] obdržel a bude z něho vycházet při podání odvolání proti předmětnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích o zamítnutí žaloby. Dne [datum] žalovaný žalobci mailem zaslal koncept odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací]. Dne 7. 1. 2016 žalovaný podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232, a o tomto úkonu mailem z téhož dne vyrozuměl žalobce.

19. Ve stanovisku advokátní kanceláře dr. [anonymizováno] a v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], je žalovaným mj. zmiňována argumentace týkající se tvrzeného rozporu námitky promlčení, vznesené [jméno] [příjmení], s dobrými mravy, a také argumentace týkající se stavení promlčecí lhůty a toho, že z těchto důvodů nemohlo k promlčení žalobcova nároku dojít (k bodům 16. až 19. odůvodnění prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232; mailovou komunikací z 5. – [datum], obsahující mj. stanovisko advokátní kanceláře dr. [anonymizováno]; odvoláním ze dne [datum]).

20. Dne [datum] zaslal žalovaný žalobci výzvu k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Následně bylo dohodnuto, že žalobce se pokusí zažádat o osvobození od soudních poplatků, k čemuž žalovaný poskytl žalobci konzultaci mj. ohledně podkladů k této žádosti. Žádost žalobce podal sám dne [datum]. Dne [datum] zaslal žalovaný žalobci usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a upozornil žalobce na nutnost podat případně proti tomuto usnesení odvolání v zákonné 15 denní lhůtě. Dne [datum] žalovaný žalobce mailem opětovně upozornil na možnost podání odvolání proti zmíněnému usnesení a na nutnost zaplatit soudní poplatek v případě, že odvolání podáno nebude. Dne [datum] se žalobce žalovaného mailem dotázal, zdali je možné zjistit stav odvolání proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum], které žalobce podal. Žalovaný reagoval sdělením, že tuto informaci lze na soudě zjistit telefonicky i písemným dotazem.

21. Dne [datum] žalovaný zaslal žalobci usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2017, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí teplického okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku osobě žalobce. Dne [datum] zaslal žalovaný žalobci mailem opětovnou výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. [číslo jednací] a požádal žalobce o zprávu, zda znovu požádá o osvobození od soudních poplatků nebo zda soudní poplatek zaplatí.

22. Další žádosti o osvobození od soudních poplatků žalobce podával samostatně (bez vyrozumění žalovaného) a bezúspěšně – poslední žádost žalobce ze dne [datum] byla Okresním soudem v Teplicích reflektována usnesením o zastavení řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2017, č. j. [číslo jednací]. Otázky vztahující se k meritu věci nejsou v tomto usnesení odvolacím soudem v zásadě nijak řešeny – usnesení se týká aspektů, které vedly k zatavení řízení o žalobcově žádosti o osvobození od soudních poplatků.

23. Dne [datum] žalovaný žalobce vyrozuměl o tom, že odvolací řízení (ohledně žalobcova odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232) bylo zastaveno, a upozornil žalobce na to, že pokud chce v řízení pokračovat, musí soudní poplatek z odvolání uhradit. Mailové zprávy žalovaného z [datum], [datum] a [datum] zůstaly zcela bez žalobcovy odezvy. Dne [datum] žalovaný žalobci zaslal rozhodnutí dovolacího soudu s tím, že neví, jakou plnou moc žalobce v rámci dovolacího řízení zakládal, neboť o těchto okolnostech ničeho neví (k bodům 20. až 23. odůvodnění prokázáno mailovou komunikací z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]; žádostmi žalobce o osvobození od soudních poplatků; usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2017, č. j. 11 Co 359/2017-358).

24. Z mailové komunikace z [datum] mezi tehdejším zástupcem žalobce a [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené tvrzeným pochybením žalovaného u této společností (pojistná událost [právnická osoba] [číslo] uplatněno [datum]). Škoda byla řešena z pojištění profesní odpovědnosti žalovaného, žalobci ničeho vyplaceno nebylo. Před podáním žaloby byl žalovaný k uhrazení částky 273 313 Kč s příslušenstvím vyzván v rámci předžalobní upomínky ze dne [datum], doručené žalovanému téhož dne.

25. S ohledem na výše uvedené další dokazování prováděno nebylo, neboť zdejší soud má za to, že skutkový stav byl provedeným dokazováním objektivně prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci.

26. Po právní stránce soud zhodnotil zjištěný skutkový stav následovně:

27. Soud posoudil žalobu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána u věcně i místně příslušného soudu. Na základě provedeného dokazování, kdy všechny uvedené důkazy zhodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Všechny provedené důkazy se vzájemně doplňovaly, soud je tedy považuje za plně věrohodné a při jejich hodnocení přihlížel soud ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co v řízení uvedli účastníci. Soud konstatuje, že žalobu nemá za důvodnou proto, že nárok žalobce pokládá za promlčený. Z tohoto důvodu se již soud obšírněji nezabýval zodpovězením otázky, zdali se žalovaný dopustil předmětného pochybení a zdali by žalobce při zachování lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení svůj nárok vůči [jméno] [příjmení] v předmětném sporném řízení prosadil či nikoliv.

28. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

29. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

30. Podle § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

31. Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

32. Podle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

33. Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

34. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon stanoví zvlášť jinou promlčecí lhůtu.

35. Soud doplňuje, že občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 byl v této věci aplikován s ohledem na ust. § 3028 odst. 1, 3 o.z., jelikož okolnosti a právní poměry, rozhodné pro posouzení okolností vztahujících se k promlčení, v tomto případě nastaly během účinnosti tohoto zákona.

36. Pro posouzení důvodnosti v tomto řízení vznesené námitky promlčení je zásadní určení okamžiku uplynutí subjektivní promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody. V návaznosti na citovanou právní úpravu lze konstatovat, že promlčecí lhůta ohledně požadovaného nároku běží ode dne, kdy se poškozený (v tomto případě žalobce) dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě, a o tom, kdo je povinen k její náhradě. [příjmení] je tedy vycházet z kumulativních podmínek znalosti (vědomosti) poškozeného (žalobce) o škodě (jejím rozsahu a výši) a o tom, kdo za ni odpovídá, a to alespoň v takovém (dostatečném) rozsahu, aby bylo možné na tomto základě podat žalobu (z toho se mj. podává, že běh subjektivní promlčecí lhůty nemůže začít dříve než běh objektivní promlčecí lhůty, neboli nemůže začít dříve, než škoda vůbec vznikla). Jinými slovy platí, že dozvědět se o škodě znamená, že se poškozený dozví o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze natolik objektivně vyčíslit v penězích, že lze právo na její náhradu uplatnit u soudu. Judikatura dále konstantně dovozuje, že poškozený (žalobce) se dozví o škodě a jejím vzniku tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a toliko orientačně (přibližně) i její rozsah (tedy tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích), a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, ze dne 28. 05. 2020, či dále též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 01. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1990/2012).

37. Při úvaze o tom, kdy se poškozený dověděl o škodě, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho předpokládané vědomosti o této škodě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cz 19/74). Dozvědět se o škodě znamená, že se poškozený dozvěděl o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze vyčíslit v penězích. Vědomost poškozeného (žalobce) o škodě není možné zaměňovat s dověděním se pouze o škodné události anebo o protiprávním jednání, kterým byla škoda způsobena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2592/2006, ze dne 30. 11. 2006). Pojem„ vědomost o škodě“ ve smyslu ust. § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyjadřuje nejen vědomost poškozeného o protiprávním jednání nebo události, kterou byla škoda způsobena, ale i o tom, že vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4429/2007).

38. Znalost poškozeného (žalobce) o osobě škůdce, která je předpokladem pro počátek běhu promlčecí lhůty, se pak váže již k okamžiku, kdy poškozený (žalobce) obdržel informaci, na jejímž základě si mohl učinit úsudek, která konkrétní osoba za škodu odpovídá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 871/2002). Poškozený se dozví o tom, kdo za škodu odpovídá, v okamžiku, kdy prokazatelně získá informaci o okolnostech vzniku škody, které mu napomohou učinit si dostatečně pravděpodobný úsudek o tom, která konkrétní osoba za škodu odpovídá (nejde tedy o nezpochybnitelnou jistotu v určení odpovědné osoby).

39. S ohledem na poznatky uvedené v bodech 36. – 38. tohoto odůvodnění tedy zdejší soud shrnuje, že subjektivní tříletá promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s ust. § 619 odst. 1 o.z. běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o.z. může být právo uplatněno poprvé ve chvíli, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. U práva na náhradu škody rozhodné okolnosti specifikuje ust. § 620 odst. 1 o.z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Vědomost poškozeného o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, jako předpoklady pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, musí být splněny kumulativně. O škodě se poškozený dozví tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah (tak, aby bylo možné případně též určit alespoň přibližně výši škody v penězích); není potřebné, aby znal rozsah (výši) škody přesně, což vyplývá mj. také z toho, že se přesná výše škody často zjišťuje až v soudním řízení. Při zkoumání, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného; nemusí však jít o„ jistotu“, nýbrž postačuje, aby skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, byly způsobilé takový závěr o možném vzniku škody a možné odpovědnosti škůdce učinit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2891/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2620/2016).

40. Kumulativní podmínky započetí běhu promlčecí lhůty, tj. podmínky znalosti (vědomosti) poškozeného (žalobce) o škodě (jejím rozsahu a výši) a o tom, kdo za ni odpovídá, a to alespoň v takovém (dostatečném) rozsahu, aby bylo možné na tomto základě podat žalobu, byly dle názoru soudu v této věci naplněny ke dni, kdy se žalobce prokazatelně seznámil s obsahem zamítavého rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232, tj. dle názoru zdejšího soudu nejpozději ke dni [datum]. Nejpozději tohoto dne již byl žalobce s obsahem předmětného rozsudku prokazatelně seznámen a byl si také prokazatelně vědom okolností, na jejichž základě mohl učinit závěry o možném vzniku škody a možné odpovědnosti škůdce. Žalobce se žalovaným tohoto dne o obsahu předmětného rozsudku komunikoval poté, co závěry tohoto rozsudku v posledním týdnu roku 2015 sám osobně konzultoval i s advokátní kanceláří dr. Lisseho (dále také žalovanému v mailech např. naznačoval, že má v rámci procesu pokračování v řízení po zrušení rozhodčího nálezu již zkušenosti z minulosti z jiných případů, a že mu navrhoval jiný postup). Žalobce také žalovanému za účelem vyhotovení odvolání proti rozsudku Okresního soudu [obec] v předmětné věci tohoto dne zaslal zmíněné stanovisko advokátní kanceláře dr. Lisseho, které se námitkou promlčení, vznesenou v předmětném řízení [jméno] [příjmení], zabývá, a označuje možné argumenty k jejímu vyvrácení. Žalobce na toto stanovisko reagoval i ve vztahu na advokátní kancelář dr. Lisseho (s tím, že děkuje za vyčerpávající stanovisko, které přeposlal žalovanému, atd. – viz také body 16. – 19. tohoto odůvodnění). Za situace, kdy žalobce mj. z vlastní iniciativy bezprostředně po seznámení se s rozsudkem Okresního soudu [obec] konzultoval další procesní možnosti týkající se alternativ obrany proti tomuto rozsudku i s dalšími advokáty (kromě žalovaného), je dle názoru zdejšího soudu nasnadě, že žalobce věděl o tom, jaké konsekvence pro něho předmětný rozsudek Okresního soudu v Teplicích představuje. Tyto konsekvence jsou navíc v předmětném rozsudku popsány natolik explicitně (viz bod 16. tohoto odůvodnění), že žalobce musel mít i jakožto osoba dlouhodobě podnikající povědomí o tom, co z předmětného rozsudku vyplývá.

41. Ačkoliv zdejší soud neprovedl důkaz, navržený žalovaným během ústního jednání konaného dne [datum] (dle názoru soudu byl tento důkaz předložen po zkoncentrování řízení, viz také protokol o tomto jednání), zastává i v návaznosti na skutečnosti popsané v bodu 40. tohoto odůvodnění názor, že žalobce měl právní povědomí a byl si vědom toho, co je obsahem předmětného rozsudku, dále toho, jaké z tohoto rozsudku plynou následky, a také toho, že Okresní soud v Teplicích k závěru o promlčení jeho nároku došel v návaznosti na opožděné podání návrhu na pokračování v řízení – sám žalobce tyto aspekty v posledním týdnu roku 2015 konzultoval s advokátní kanceláří dr. Lisseho a následně komunikoval se žalovaným o tom, jak by mohla být námitka promlčení, vznesená [jméno] [příjmení], v odvolacím řízení argumentačně znegována. Žalobce pak taktéž v předmětném řízení Okresního soudu [obec] podal z vlastní iniciativy a samostatně několik procesních podání – i z tohoto faktu má zdejší soud za to, že žalobce měl obstojné právní povědomí a orientaci. Žalobce si byl (mj. i jako podnikatel) dle názoru zdejšího soudu vědom také toho, co znamená pojem promlčení jeho nároku, i toho, že závěry teplického soudu o zamítnutí jeho žaloby z důvodu promlčení jsou vázány na opožděné podání návrhu na pokračování řízení. Žalobci pak bylo (nejen) z rozsudku Okresního soudu v Teplicích také zřejmé, že po lhůtě podal tento návrh na pokračování v řízení právě žalovaný. Dle názoru zdejšího soudu tak žalobci nejpozději od [datum] ničeho nebránilo v tom, aby předmětný nárok vůči žalovanému případně uplatnil u soudu.

42. Pokud by žalobce tento svůj předmětný nárok vůči žalovanému skutečně uplatnil v rámci promlčecí lhůty, bylo by adekvátní v tomto řízení zjišťovat, zda k porušení povinností žalovaného jakožto advokáta skutečně došlo, a zda byl žalobce z tohoto důvodu ve sporu Okresního soudu [obec] sp. zn. 8 C 99/2011 neúspěšný – ke včasnému uplatnění žalovaného nároku při nepřekročení promlčecí lhůty však v tomto případě ze strany žalobce nedošlo. Zdejší soud má za to, že subjektivní promlčecí lhůta uběhla dne [datum], přičemž žaloba byla podána až dne [datum] (tj. více než 4 roky po začátku běhu subjektivní promlčecí lhůty – pro úplnost lze dodat, že překročena by tedy byla i čtyřletá promlčecí lhůta, na kterou pamatoval již neúčinný obchodní zákoník pro případy smluvně upraveného právního zastupování mezi dvěma podnikateli, sjednaného před [datum]).

43. Zjištěny ani tvrzeny nebyly ani žádné skutečnosti, které by měly mít v žalobcově případě za následek přerušení či stavení běhu promlčecí lhůty. Žalobce uplatnil v roce 2019 nárokovanou částku v rámci pojistné události u [právnická osoba] s.r.o. (tuto společnost dle názoru soudu v tomto případě nelze pokládat za orgán veřejné moci) – v uplatnění tohoto nároku také návrhem na zahájení sporného řízení se žalovaným, podaným k orgánu veřejné moci, tedy žalobci z pohledu zdejšího soudu nic objektivně nebránilo. Žalobce nepostupoval v souladu se zásadou„ práva svědčí bdělým“, pokud v tomto řízení řešenou žalobu podal až dne [datum].

44. Zdejší soud také konstatuje, že z provedeného dokazování mj. dále vyplývá, že žalovaný žalobce vyrozuměl o všech vydaných rozhodnutích v rámci řízení Okresního soudu [obec] sp. zn. 8 C 99/2011, včetně meritorního rozsudku, i o dalších podstatných záležitostech, jako např. o délce odvolacích lhůt nebo nutnosti zaplatit soudní poplatek (a to i v době, kdy již žalobce se žalovaným ani nekomunikoval a postupoval v předmětném řízení převážně z vlastní iniciativy). Sám žalobce pak v daném řízení Okresního soudu [obec] podal několikeré neopodstatněné žádosti o osvobození od soudního poplatku (s výjimkou té první o jejich podání ani nevyrozuměl žalovaného) a přes opakovaná upozornění žalovaného nezaplatil soudní poplatek z odvolání – i sám žalobce tedy dle názoru zdejšího soudu částečně zmařil věcné projednání odvolání, které proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232, podal ještě v součinnosti se žalovaným. Zdejší soud tedy z provedeného dokazování neseznal ani to, že by byl žalobce ze strany žalovaného neadekvátně a nedostatečně poučován či vyrozumíván o důležitých skutečnostech týkajících se předmětného řízení, jak žalobce tvrdil.

45. Tvrzení žalobce, že se s aspekty vztahujícími se k okolnostem rozhodným pro započetí běhu subjektivní promlčecí lhůty seznámil až ke dni právní moci usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 11 Co 359/2017-358 (kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích o zastavení řízení o žalobcově žádosti o osvobození od placení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232), tedy zdejší soud neakceptoval – toto rozhodnutí odvolacího soudu se nevěnuje věcnému hodnocení či potvrzení právního názoru Okresního soudu v Teplicích týkajícího se promlčení nároku žalobce a opožděného podání návrhu na pokračování v řízení, ale tomu, zda bylo opodstatněné zastavit řízení o žalobcově (opakované) žádosti o osvobození od soudních poplatků. Řízení ohledně žádostí žalobce o osvobození od soudního poplatku neměla na počátek běhu promlčecí lhůty žádný podstatný vliv. Dle názoru zdejšího soudu je v této souvislosti poněkud zvláštní také to, že by se žalobce z obsahu rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232, nebyl s to dozvědět o potenciální škodě a nenabyl by představu o osobě možného škůdce, jak uváděl, ale naproti tomu by veškeré tyto skutečnosti seznal z obsahu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 11 Co 359/2017-358, a to ke dni právní moci tohoto rozhodnutí (jak bylo zmíněno, v tomto usnesení se navíc důvody zamítnutí žaloby z věcného hlediska ani neřešily).

46. Nebylo tedy zjištěno, že by se žalobce o okolnostech rozhodných pro započetí běhu promlčecí lhůty dozvěděl až v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 11 Co 359/2017-358, a jeho právní moc ([datum]) – veškeré podstatné okolnosti v kontextu počátku běhu promlčecí lhůty se žalobce dozvěděl již z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 99/2011-232, který mu žalovaný dne [datum] řádně zaslal i s upozorněním, do kdy je proti rozsudku případně nutno podat odvolání. V návaznosti na již výše uvedené je dle názoru zdejšího soudu nasnadě, že již nedlouho poté, co mu byl tento rozsudek doručen, měl žalobce dostatečné povědomí o tom, jaké důsledky pro něho předmětný rozsudek představuje, a tedy i o okolnostech, na jejichž základě mohl učinit závěry o možném vzniku škody a možné odpovědnosti škůdce (zdejší soud odvozuje počátek běhu promlčecí lhůty konkrétně od [datum], jak bylo uvedeno).

47. Dále se zdejší soud zabýval taktéž otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury by se uplatnění promlčecí námitky příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, sp. zn. 21 Cdo 486/2002). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, č. j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ 48. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaným vznesená námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci nic objektivně nebránilo v tom, aby se svého nároku u soudu domáhal ještě před uplynutím promlčecí lhůty.

49. Zdejší soud tedy posoudil námitku promlčení, vznesenou žalovaným, jako důvodnou, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 47 528,80 Kč, přičemž tyto je žalobce povinen uhradit žalovanému k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pariční lhůtu soud určil jako standardní třídenní od právní moci tohoto rozsudku.

51. Přiznané náklady řízení sestávají z následujícího: náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 273 313 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v ust. § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast při jednání dne [datum], vyjádření ze [datum] a z [datum]), včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 47 044,80 Kč (včetně 21% DPH ve výši 8 164,80 Kč). Náhradu nákladů za účast na jednání konaném dne [datum] žalovaný nenárokoval. Dále soud přiznal žalovanému náhradu za hotový výdaj spočívající v odměně ustanoveného mediátora za první setkání s ním, a to ve výši 484 Kč (viz potvrzení ze dne [datum], č. l. 107). Celkem bylo žalovanému na náhradě nákladů řízení přiznáno 47 528,80 Kč.

Poučení