28 C 7/2020-154

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený [údaje zástupce] [anonymizováno 9 slov] sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 1 206 937,53 Kč zastavuje.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 174 469,40 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 899 536,90 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 2 100 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 074 006,30 Kč představující škodu, která žalobci vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1068/2010 a dále nemajetkové újmy ve výši 307 400,63 Kč za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení u žalovaného. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že byl ustanoven správcem části dědictví po zůstavitelce, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1068/2010. Zůstavitelka uzavřela na svou nemovitost úvěry s [právnická osoba] (reg. [číslo]) a s [právnická osoba] (Smlouva o meziúvěru a úvěru č. 0321840-1-01 a Smlouvu o meziúvěru a úvěru č. 0409144-3-01). V této souvislosti pak [právnická osoba] [anonymizováno] i [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] podaly žaloby na zaplacení dlužných částek, kdy řízení byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 4/2012 ([právnická osoba] [anonymizováno]) a u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 120/2011 a sp. zn. 21 C 176/2011 ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]). Tyto žaloby po zaplacení dlužných částek byly vzaty zpět a řízení bylo zastaveno. Žalobce jako správce části dědictví v dědickém řízení soud soustavně upozorňoval na neschopnost splácet závazky dědictví a na zmenšování majetku dědictví, kdy žádal soud o prodej předmětné nemovitosti - v katastrálním území Chodov, zapsáno na [list vlastnictví], a to dne 18.3.2010, přičemž až dne 12.1.2012 bylo pověřeným notářem [titul]. [jméno] [příjmení] vydáno usnesení čj. 34 D 1068/2010-1035 o udělení souhlasu s prodejem nemovitosti. Následně k podanému odvolání dalšího dědice, Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.1.2013, čj. 24 Co 198/2012-1265 napadené usnesení potvrdil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29.3.2013 k tomu, že správce dědictví může s věcmi nebo s jiným majetkem náležejícím do dědictví během dědického řízení nakládat, nebo činit jiná opatření přesahující rámec obvyklého hospodaření jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu, nemohl tedy žalobce s uvedenou nemovitostí nijak disponovat a nemohl tak umořit pohledávky, resp. úroky, které v souvislosti s oběma úvěry narůstaly. V důsledku nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky řízení, kdy má žalobce za to, že souhlas s prodejem uvedené nemovitosti mohl být udělen podstatně dříve, pak narostly úroky z úvěru u obou peněžních ústavů. U [právnická osoba] [anonymizováno] tyto úroky ke dni 31.8.2016 činí 1 375 908 Kč a u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] tyto narostlé úroky činí ke dni 31.1.2017 částku 1 698 098,30 Kč.

2. Podáním ze dne 3.12.2020 žalobce rozšířil svůj nárok o náhradu nemajetkové újmy ve výši 307 400,60 Kč za délku kompenzačního řízení u žalovaného a to od doby 29.5.2019 do 2.12.2019. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18.1.2021 bylo rozšíření žaloby o částku 307 400,63 Kč připuštěno.

3. Podáním ze dne 1.3.2021 vzal žalobce svou žalobu co do částky 899 536,90 Kč zpět, když na narostlém úroku z úvěru u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] požadoval toliko částku ve výši 798 561,40 Kč, přičemž tedy již nenárokoval zaplacení pohledávky z důvodu pozdního prodeje předmětné nemovitosti resp. pozdního souhlasu soudu s prodejem nemovitosti, a to konkrétně v podobě navýšení úroků z úvěru od data 30.3.2013 do 31.1.2017, týkající se jak úvěru u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], tak úvěru u [právnická osoba] [anonymizováno]. Na náhradě škody v podobě narostlých úroků z úvěru u [právnická osoba] [anonymizováno] žalobce tedy nárokoval částku ve výši 1 375 908 Kč a z narostlého úvěru u [právnická osoba] částku ve výši 798 561,40 Kč a to za období od 19.3.2010 (následující den po podání jeho žádosti o udělení souhlasu soudu s prodejem nemovitých věcí) do 29.3.2013 (tj. do právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12.1.2012 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2013, kterým byl udělen souhlas s prodejem nemovitosti). Dále žalobce při jednání konaném dne 31.3.2021 vzal zpět žalobu co do požadavku na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřeně dlouhého kompenzačního řízení u žalovaného ve výši 307 400,63 Kč. Vzhledem k učiněnému zpětvzetí postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran částky představující náhradu škody ve výši 899 536,90 Kč a nároku na nemajetkovou újmu ve výši 307 400,63 Kč, zastavil.

4. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 3 074 006,30 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1068/2010 dne 28.5.2019. Žalovaný po projednání uvedené žádosti dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, když není dána příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzenou škodou a postupem soudu, resp. notářem v dědickém řízení. Pokud zákon stanoví, že dědic odpovídá za dědické dluhy, není tím myšleno, že dědic musí dluhy hradit pouze z majetku náležejícího do dědictví. Dluhy tak může zaplatit ze svého majetku a po ukončení dědictví si ponechat majetek již nezadlužený, užívat ho či pronajímat, popřípadě výhodně prodat. Pokud pak žalobce podal svůj návrh na prodej předmětných nemovitostí dne 18.3.2010, nebyl podle názoru žalovaného k jeho podání oprávněn, když toto oprávnění získal právě až právní mocí usnesení o ustanovení správce části dědictví, tj. dne 12.4.2010. V rozhodném období, tj. od 12.4.2010, resp. od 18.3.2010 do 29.3.2013 nelze hovořit o tom, že by v řízení došlo k průtahům. Jednalo se o věc velmi složitou a podání opravných prostředků účastníky řízení pak nemůže jít k tíži žalovaného. Žalobce rovněž neprokázal ani z části příčinnou souvislost mezi údajným nesprávným úředním postupem žalovaného a tvrzenou vzniklou škodou. Žalobce neprokázal, že by v případě poskytnutí dřívějšího souhlasu soudu (notáře) s prodejem předmětné nemovitosti, by nemovitost skutečně v brzké době prodal. Žalobce ani neprokázal, že by v případě dřívějšího prodeje předmětných nemovitostí jím vyčíslené úroky nebyli dědicové povinni platit. Pouhé vyčíslení úroků věřiteli - [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] za určité období neznamená, že by v případě dřívějšího prodeje předmětných nemovitostí bylo možné poskytnuté úvěry předčasně splatit s tím, že by se věřitelé ([právnická osoba] a [právnická osoba]) vzdali svých oprávněných nároků na tyto vyčíslené úroky z prodlení, které představují jejich odměnu za půjčení peněz. Skutečnost, že dědictví obsahovalo dluhy ve značné výši, stejně jako skutečnost, že budoucí dědicové budou povinni tyto dluhy hradit, byla zřejmá od počátku dědického řízení. Žalobce dědictví neodmítl a musel být s povinností hradit tyto dluhy srozuměn. Není zřejmé, jaké kroky činil žalobce k úhradě těchto dluhů a minimalizaci úroků z úvěru, kromě žádosti o prodej movitých či nemovitých věcí.

5. Mezi účastníky řízení nebylo sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody ve výši 3 074 006,30 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1068/2010 se předběžně obrátil na žalovaného dne 28.5.2019.

6. Soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 34 D 1068/2010. Z tohoto spisu se podává, že přípisem došlým soudu dne 19.3.2010 žádal pozůstalý manžel [titul]. [jméno] [příjmení] o zajištění registrace vozidla. Podáním došlým soudu dne 25.3.2010 podal pozůstalý manžel stížnost na správce části dědictví. Další podání soudu založil pozůstalý manžel dne 1.4.2010. Následně bylo Obvodním soudem pro Prahu 9 doručováno usnesení Městského soudu ze dne 26.2.2010. K výzvě soudu správce dědictví dne 7.4.2010 založil plnou moc pro svého právního zástupce. Dne 13.4.2010 se dotazoval právní zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na stav dědického řízení. Podáním došlým soudu dne 27.4.2010 podal pozůstalý manžel ve věci další podání. Věc byla z důvodu místní nepříslušnosti postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 11.5.2010 na základě pravomocného usnesení ze dne 30.4.2009. Pokynem soudce ze dne 12.5.2010 byl pověřen soudním komisařem k provedení úkonu v řízení o dědictví [titul]. [příjmení] [příjmení]. Tento přípisem si ze dne 25.5.2010 činil u různých subjektů zjišťování majetku zůstavitelky. Pokynem notáře ze dne 25.5.2010 bylo nařízeno jednání na den 12.7.2010. Při tomto jednání byl předběžně sestaven soupis majetku ve společném jmění manželů a dále soupis aktiv a pasiv dědictví. Usnesením notáře ze dne 14.7.2010 byl udělen souhlas správci části dědictví k prodeji osobního automobilu. Usnesením ze dne 15.7.2010 byl ustanoven znalec ke zjištění obvyklé ceny nemovitostí, jež byly předmětem dědického vypořádání. Přípisem ze dne 10.8.2010 soudní znalec sděloval účastníkům dědického řízení termíny možné prohlídky nemovitostí. Přípisem ze dne 12.8.2010 sděloval správce dědictví, že došlo k prodání předmětného automobilu. Podáním došlým soudu dne 9.8.2010 podal pozůstalý manžel vyjádření k protokolu ze dne 12.7.2010. Usnesením notáře ze dne 27.8.2010 byli věřitelé vyzváni, aby uplatnili své pohledávky vůči zůstavitelce. Přípisem ze dne 27.8.2010 dožadoval notář [anonymizována tři slova], zda může být nehmotný majetek podniku zůstavitelky – databáze pacientů, být předmětem dědictví. Usnesením ze dne 27.8.2010 byl ve věci ustanoven znalec ke zjištění obvyklé ceny podniku zůstavitelky. Pokynem notáře ze dne 27.8.2010 bylo na den 8.10.2010 nařízeno jednání k soupisu v bezpečnostních schránkách u [právnická osoba] Přípisem ze dne 7.9.2010 žádal Městský soud v Praze o vyznačení doložky právní moci na usnesení ze dne 14.7.2010. Dne 13.9.2010 byl notáři předložen znalecký posudek týkající se ceny nemovitosti. Usnesením ze dne 23.10.2010 bylo znalci přiznáno znalečné. Dne 8.10.2010 byl sepsán protokol týkající se soupisu majetku v bezpečnostních schránkách u [právnická osoba] Podáním došlým dne 19.10.2010 žádal pozůstalý manžel přerušit dědické řízení. Podáním došlým notáři dne 19.10.2010 podal pozůstalý manžel odvolání do usnesení ze dne 23.9.2010. Podáním ze dne 19.10.2010 žádal pozůstalý manžel o zaslání znaleckých posudků stran podniku zůstavitelky. Současně opakovaně soudu zasílal výzvu, kterou směřoval správci dědictví k vydání movitých věcí. Dále notáři dne 3.11.2010 došlo vyjádření [anonymizována tři slova] stran zdravotnické dokumentace zůstavitelky. Usnesením ze dne 4.11.2010 byl zamítnut návrh na přerušení dědického řízení. Podáním došlým dne 15.11.2010 reagoval znalec na odvolání pozůstalého manžela do usnesení o přiznání znalečného ze dne 23.9.2010. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu dne 7.12.2010. Podáním došlým Městskému soudu v Praze dne 20.12.2010 žádal pozůstalý manžel o prošetření stížnosti na správce dědictví, která byla podaná dne 19.10.2010. Na to bylo reagováno Obvodním soudem pro Prahu 4 s tím, že danou stížnost nelze prošetřit, neboť je spis u odvolacího soudu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2011 bylo usnesení ze dne 23.9.2010 potvrzeno. V mezidobí podávali věřitelé přihlášky do dědického řízení. Následně byl spis zaslán zpět notáři dne 14.12.2010 k rozeslání rozhodnutí Městského soudu v Praze. Z úředního záznamu ze dne 23.2.2011 se podává, že znalec [příjmení] byl vyzván k dodání znaleckého posudku do jednoho týdne. Dne 3.3.2011 byl notáři předložen znalecký posudek stanovující obvyklou cenu podniku zůstavitelky. Pozůstalý manžel se k posudku vyjádřil podáním došlým soudu dne 26.4.2011. Podáním došlým soudu dne 26.4.2011 podal pozůstalý manžel odvolání do usnesení ze dne 4.4.2011. Pokynem notáře ze dne 28.4.2011 bylo nařízeno jednání na den 16.5.2011. Podáním ze dne 6.5.2011 žádal pozůstalý manžel o odročení jednání nařízeného na den 16.5.2011. Na to bylo reagováno přípisem notáře ze dne 10.5.2011 tak, že jednání odročováno nebude. Při tomto jednání byl konstatován obsah znaleckého posudku znalce [titul]. [jméno] [příjmení]. Tento se vyjádřil i k námitkám pozůstalého manžela. Dále bylo sděleno, že vyšlo najevo nové jmění - spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné poloviny na nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí u [katastrální úřad] [anonymizováno] [územní celek] ([územní celek]). Z úředního záznamu ze dne 17.5.2011 se podává, že jeho odvolání bylo založeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 a nebylo tak součástí spisu. Bylo dohodnuto, že toto odvolání bude zasláno notáři. Přípisem ze dne 18.5.2011 sděloval notář znalci [titul]. [příjmení], že o odměně bude rozhodnuto až po vyhotovení revizního znaleckého posudku. Usnesením ze dne 18.5.2011 ustanovil notář znalecký ústav k zjištění obvyklé ceny podniku zůstavitelky. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12.5.2011 byl návrh na určení lhůty k prošetření stížnosti pozůstalého manžela zamítnut. Dále v mezidobí věřitelé žádali notáře o sdělení stavu dědického řízení, na což bylo notářem reagováno tak, že dědické řízení není dosud ukončeno. Přípisem ze dne 2.6.2011 podával správce části dědictví zprávu s tím, že dochází ke zmenšování majetku dědictví. Dále z tohoto podání vyplývá, že dle sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] ohledně hypotečních úvěrů zůstavitelky byly tyto nespláceny déle než čtyři roky. Podáním ze dne 26.7.2011 žádal znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku s tím, že tento znovu specifikoval správci části dědictví potřebné podklady a v současné době očekává jejich předání. Tato lhůta byla notářem prodloužena do 18.9.2011. Podáním ze dne 10.8.2011 žádal správce dědictví o částečné projednání věci tj. těch, které nejsou ve společném jmění manželů (nemovitosti na adrese [adresa]). Další zprávu správce dědictví podal dne 5.9.2011. Dne 8.9.2011 správce dědictví podával další zprávu o činnosti s tím, že znaleckému ústavu byly podklady poskytnuty a je nutné poskytnutí ještě dalších podkladů. Z přípisu znaleckého ústavu ze dne 7.9.2011 vyplývá, že tento žádal správce dědictví o poskytnutí soupisu závazků a to opakovaně, s tím, že tyto nebyly doloženy, místo nich byly vícekrát zaslány kopie různých jednotlivých dokladů. Správce dědictví pak byl vyzván ke sdělení, kdy bude znaleckému ústavu doložen soupis závazků v požadované formě. Notář dále správce části dědictví vyzval k poskytnutí příslušných podkladů. Emailem ze dne 19.9.2011 žádal znalecký ústav o pokyny k dalšímu postupu ohledně zpracování revizního znaleckého posudku. Dne 29.9.2011 byl notáři zaslán znalecký posudek znaleckého ústavu. Ke znaleckému posudku se vyjádřil správce dědictví podáním došlým dne 18.10.2011 a dne 31.10.2011 podal návrh na vydání souhlasu s prodejem movitého majetku. Pozůstalý manžel se ke znaleckému posudku vyjádřil podáním došlým notáři dne 8.11.2011. Pokynem notáře ze dne 10.11.2011 bylo nařízeno jednání na den 13.12.2011. Přípisem ze dne 18.11.2011 požádal pozůstalý manžel o odročení jednání z důvodu důležitých pracovních záležitostí. Toto jednání bylo odročeno na den 5.1.2012. K dotazu Obvodního soudu pro Prahu 10 o stavu řízení sděloval notář, že řízení není dosud ukončeno. Dne 12.12.2011 se konalo jednání u notáře. Přípisy ze dne 6.1.2012 notář odpovídal na dotazy věřitelů. O stížnosti na postup správce části dědictví podaném [titul]. [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto, resp. tato byla vyřízena místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 20.4.2011 O návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podaného [titul]. [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze dne 12.5.2011. Usnesením ze dne 12.1.2012 byl ustanoven znalec ke zjištění obvyklé ceny podílů na nemovitostech. Usnesením ze dne 12.1.2012 udělil soud souhlas správci části dědictví k prodeji hmotných složek podniku zůstavitelky a k prodeji nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]. Následně byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Dne 20.1.2012 se [titul]. [jméno] [příjmení] vyjadřoval k protokolu ze dne 5.1.2012. Dne 25.1.2012 podal návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení. O tomto návrhu rozhodl notář dne 6.2.2012. Podáním došlým dne 9.2.2012 navrhl [titul]. [jméno] [příjmení] přerušit řízení do zjištění vlastnického práva k nemovitostem na [list vlastnictví]. Dne 6.2.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] odvolání do usnesení ze dne 12.1.2012. Dne 7.2.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] stížnost na správce části dědictví. O stížnosti (předešlé) bylo rozhodnuto místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 16.1.2012. Dne 9.2.2012 byl soudu předložen dodatek znaleckého posudku ze dne 29.9.2012 o ceně obvyklého podniku zůstavitelky. Přípisem ze dne 10.2.2012 k žádosti [titul] [příjmení] sděloval notář, že řízení není nutné přerušovat. Dne 28.2.2012 podal odvolání [titul]. [jméno] [příjmení] (vedlejší účastník) proti usnesení ze dne 6.2.2012. Podáním ze dne 26.2.2012 žádal [titul]. [jméno] [příjmení] o zaslání znaleckého posudku k ocenění spoluvlastnického podílu na nemovitosti. Tento byl vypracován dne 26.2.2012 a následně rozeslán účastníkům. Dne 7.3.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] vyjádření ke znaleckému posudku a rovněž i k dodatku č.

1. Následně dne 8.3.2012 podal návrh na ustanovení znalce k ocenění movitých věcí - osobních automobilů. Dne 5.3.2012 byla podána [titul]. [jméno] [příjmení] stížnost na správce části dědictví. [titul]. [jméno] [příjmení] se vyjádřil k odvolání vedlejšího účastníků dne 15.3.2012 a dne 19.3.2012 podal námitky k procesnímu postupu soudního komisaře. Usnesením ze dne 28.3.2012 bylo znalci [titul]. [jméno] [příjmení] přiznáno znalečné. Usnesením ze dne 2.4.2012 bylo znalcům [titul]. [jméno] [příjmení] a znaleckému ústavu [právnická osoba] přiznáno znalečné. Dne 3.4.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] další stížnost na správce části dědictví. Dne 26.3.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] návrh na započtení částky 60 749 Kč do aktiv zůstavitelky a dne 6.4.2012 návrh na zjištění aktiv zůstavitelky výpisem z účtů. Dne 20.3.2012 sděloval správce části dědictví stav dědictví se zvyšující se závazky z dědictví oproti snižování ceny dědictví s nabídnutím dohody o přenechání dědictví věřitelům. Dne 16.4.2012 se správce části dědictví vyjadřoval ke stížnostem podaným [titul]. [jméno] [příjmení] na jeho osobu. Dne 16.4.2012 podal správce části dědictví odvolání do usnesení ze dne 2.4.2012. Dne 17.4.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] odvolání do usnesení ze dne 28.3.2012. Dne 5.4.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] stížnost na správce části dědictví. Správce části dědictví se vyjadřoval ke stížnosti dne 30.4.2012. Dne 30.4.2012 se ve věci vyjadřoval znalec [titul]. [jméno] [příjmení] k odvolání proti znalečnému podaného správcem části dědictví. Dne 19.4.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] odvolání do usnesení ze dne 2.4.2012. Dne 18.5.2012 podal [titul]. [jméno] [příjmení] námitky k procesnímu postupu notáře. Dne 5.6.2012 podal správce části dědictví zprávu o jeho činnosti. Dne 12.6.2012 se vyjadřoval notář k námitce [titul]. [jméno] [příjmení] k procesnímu postupu v rámci řízení. Dne 21.6.2012 byla věc s odvoláním předložena Městskému soudu v Praze. Dne 31.7.2012 žádal správce části dědictví o rozhodnutí ve věci odvolání do usnesení ze dne 12.1.2012. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2013 bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12.1.2012 tak, že napadené usnesení bylo změněno, že soud uděluje souhlas k prodeji movitých věcí a nemovitosti zůstavitelky. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2013 bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení ze dne 28.3.2012 o určení odměny znalci [titul]. [jméno] [příjmení] tak, že bylo potvrzeno. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2013 bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení ze dne 2.4.2012 o určení odměny znalci [titul]. [jméno] [příjmení] a Znaleckému ústavu [právnická osoba] tak, že byla změněna odměna, která byla určena Obvodním soudem pro Prahu 4. Usnesení Městského soud v Praze ze dne 31.1.2013, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení ze dne 12.1.2012 čj. 34 D 1068/2010-1035 nabylo právní moci dne 29.3.2013.

7. Dále soud provedl dokazování sdělením [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 8.7.2016, dohodou o narovnání ze dne 25.1.2017, dopisem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 17.5.2019, emailem ze dne 9.1.2018 od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], sdělením [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 25.2.2021, notářským zápisem ze dne 29.3.2006, N 274/2006 (Nz 234/2006), notářským zápisem ze dne 17.12.2003, N 922/2003 (Nz 724/2003), smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 13.5.2004, smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 3.6.2005, smlouvou o úvěru [číslo] smlouvou o převzetí dluhu ze dne 16.4.2004, zástavní smlouvou k nemovitostem ze dne 16.12.2004. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že [titul]. [jméno] [příjmení] jako dlužník uzavřel s [právnická osoba] jako věřitelem smlouvu o úvěru, na základě které [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla dlužníkovi hypoteční úvěr ve výši 2 520 000Kč na účel koupě rodinného domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Dlužník se zavázal vyčerpat dohodnutou částku do 15.1.2003 a vrátit bance jistinu a uhradit úroky nejpozději do 25.1.2023. Mezi účastníky smlouvy byla sjednaná úroková sazba ve výši 6,5 % ročně ze zůstatku jistiny, kdy dlužník byl povinen hradit úroky z vyčerpané a dosud nesplacené částky jistiny pravidelně měsíčně vždy do 25. dni v měsíci. Dne 16.4.2004 byla mezi původním dlužníkem [jméno] [příjmení] a novým dlužníkem [titul]. [jméno] [příjmení] (zůstavitelka) uzavřena smlouva o převzetí dluhu, na základě které nový dlužník převzal dluh ze smlouvy o úvěru k datu podpisu smlouvy, a to ve výši 2 410 142,75 Kč. Dne 16.12.2004 byla mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavním věřitelem a zůstavitelkou [titul]. [jméno] [příjmení] jako zástupcem uzavřena zástavní smlouva k nemovitostem, podle které bylo zřízeno zástavní právo na nemovitost - rodinný dům [adresa] včetně příslušenství na pozemku parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zahrada, zapsaná na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], [územní celek], k zajištění pohledávky na poskytnutý úvěr podle smlouvy o úvěru reg. č. 004004240282, na základě které se [právnická osoba] [anonymizováno] zavázala zůstavitelce poskytnout úvěr ve výši 1 300 000 Kč s konečnou splatností do 25.6.2023. Dne 13.5.2004 uzavřela [právnická osoba] jako věřitel se zůstavitelkou [titul]. [jméno] [příjmení] jako dlužníkem smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Podle této smlouvy byl zůstavitelce poskytnut meziúvěr do výše 3 000 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření do výše 1 800 000 Kč na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o stavebním spoření dlužníka. Meziúvěr a úvěr ze stavebního spoření byl poskytnut za účelem údržby a změny rodinného domu. Podle této smlouvy se pak dlužník zavázal provádět od prvního dne měsíce po uzavření dané smlouvy měsíční pravidelné vklady ve výši 10 100 Kč a 18 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 4,80 % ročně, přičemž mimořádné vklady byly možné. Dne 3.4.2005 uzavřela [právnická osoba] jako věřitel s dlužníkem [titul]. [jméno] [příjmení] smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, a to do výše 2 060 000 Kč ke dni přidělení cílové částky a ze stavebního spoření do výše 1 339 000 Kč na základě smlouvy o stavebním spoření dlužníka, za účelem údržby a změny rodinného domu. Podle této smlouvy se dlužník zavázal splácet meziúvěr pravidelnými měsíčními vklady ve výši 3 650 Kč s úrokovou sazbou ve výši 4,60 % ročně a úvěr pak splátkou ve výši 10 910 Kč s úrokovou sazbou 4,80 % ročně. Podle sepsaného notářského zápisu ze dne 17.12.2003, sp. zn. N 922/2003, Nz 724/2003 byla uzavřena mezi [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], jakožto manžely smlouva o zúžení společného jmění manželů, dle které se dohodli, že veškeré movité a nemovité věci nabyté od 1.1.2004 vyjma obvyklého vybavení domácnosti budou vždy ve výlučném vlastnictví případně podílovém spoluvlastnictví toho z manželů, který bude účastníkem příslušné smlouvy. Notářským zápisem ze dne 29.3.2006 pořídila [titul]. [jméno] [příjmení] (zůstavitelka) závěť o svém majetku, a to tak, že [titul]. [jméno] [příjmení] (manžel) ustanovila dědicem podílu na budově [adresa] postaveném na pozemku parc. [číslo] podílu na pozemku parc. [číslo] vše zapsané u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], pro [katastrální uzemí], včetně veškerého zařízení a vybavení a dědicem veškerého ostatního majetku svého přítele [titul] [celé jméno žalobce], a to zejména budovy [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] spolu s garáží a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], pro [katastrální uzemí], dále veškerého nábytku a ostatního bytového zařízení budovy [adresa] na adrese [adresa], [ulice a číslo] a veškerého zařízení a vybavení ordinace na adrese [obec a číslo], [ulice a číslo] a finančních prostředků uložených na účtech vedených na její jméno. Dne 25.1.2017 uzavřela [právnická osoba] s žalobcem a [titul]. [jméno] [příjmení] dohodu o narovnání za účelem vypořádání úvěrových smluv tak, že žalobce [právnická osoba] zaplatí částku 5 000 000 Kč do 28.2.2016 tj. částku 3 000 000 Kč a následně částku 2 000 000 Kč, na uvedený účet. Dále dal žalobce jako správce části dědictví souhlas k částečnému uspokojení pohledávky úvěrové smlouvy [číslo] ze zůstatku na vkladovém účtu zůstavitelky, který ke dni 31.1.2017 činil částku 516 697,04 Kč a k částečnému uspokojení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 0409144-3-01 ze zůstatkového vkladu, který ke dni 31.1.2017 činil 115 541,69 Kč [právnická osoba] se touto dohodou o narovnání zavázala vzít zpět žalobu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 201/2011, u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 176/2011 a u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 120/2011. Dále se z této dohody o narovnání podává, že ke dni odstoupení věřitele od úvěrových smluv ze dne 5.1.2017 tj. k 31.1.2017 činila pohledávka z úvěrové smlouvy č. 0321840-1-01 částku 4 110 610 Kč a pohledávka z úvěrové smlouvy číslo 0409144-3-01 částku ve výši 2 987 758,20 Kč. Dle sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 8.7.2016 činila pohledávka ze smlouvy o úvěru reg. č. 01000224013 ke dni 31.8.2016 částku 2 909 674,88 Kč, přičemž po daném datu měla být navyšována o úroky z úvěru ve výši 5,90 % ročně a úroky z prodlení z částek jistiny po splatnosti v zákonné výši, pohledávka ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] činila k danému datu částku 1 547 033,22 Kč s navýšením po tomto datu o úroky z úvěru ve výši 5,23 % ročně a úroky z prodlení z částek jistiny po splatnosti v zákonné výši. Dle sdělení [právnická osoba] činila dlužná částka na základě smlouvy o úvěru č. 0409144301 k datu 7.2.2017 částku 3 067 989,04 Kč a z úvěrové smlouvy č. 0321840101 částku ve výši 4 176 065,75 Kč. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 25.2.2021 na účtu [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] [bankovní účet] byly v období od 19.3.2010 do 29.3.2013 zaplaceny úroky ve výši 30 000 Kč a na účtu [číslo] [bankovní účet] v daném období nebyly zaplaceny žádné úroky.

8. Soud provedl také dokazování usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17.1.2019, čj. 29 Co 434/2018-1853, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.2.2020, čj. 29 Co 496/2019-1919. Z těchto listinných důkazů se podává, že Obvodním soudem pro Prahu 4 -pověřeným soudním komisařem byla určena obvyklá cena zůstatku jmění zůstavitelky částkou 13 189 539,63 Kč, určena výše dluhu částkou 11 780 183,31 Kč a určena čistá cena dědictví částkou 1 409 356,32 Kč. Dále bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů ze závěti, a to ve vztahu k závětnímu dědici [titul]. [jméno] [příjmení] a závětnímu dědici [titul] [celé jméno žalobce]. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a odměně notáře. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.2.2020 předmětné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že do aktiv a pasiv dědictví nelze zařadit žádná práva a povinnosti zůstavitelky vůči [právnická osoba], tj. jak práva vážící se k vkladům na vkladových účtech, tak povinnosti plynoucí z poskytnutých úvěrů. V této souvislosti odvolací soud podotkl, že správce dědictví dohodou o narovnání hradil nikoliv dluhy, které byly předmětem dědění, nýbrž dluhy ze zákona přešlé na účastníka 1) tj. [titul]. [jméno] [příjmení] s tím, že pozůstalý manžel [titul]. [jméno] [příjmení] za dluhy zůstavitelky odpovídá do výše ceny nabytého dědictví, jak plyne z ustanovení § 470 odst. 1 občanského zákoníku. Toto platí pro všechny dluhy zůstavitelky, které spadají do pasiv dědictví. Odvolací soud v dalším řízení zavázal soud I. stupně, aby provedl popsaným způsobem soubor aktiv a pasiv dědictví, na základě takto provedeného soupisu aktiv a pasiv dědictví určil obvyklou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví. Poté měl soud I. stupně znovu rozhodnout o potvrzení nabytí dědictví závětním dědicům a o náhradě nákladů řízení a odměně soudního komisaře.

9. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: zůstavitelka [titul]. [jméno] [příjmení] uzavřela s [právnická osoba] jako věřitelem smlouvu o úvěru reg. č. 01000224013, na základě které byl zůstavitelce poskytnut úvěr ve výši 2 520 000 Kč a dále smlouvu o úvěru č. 0040004240282, na základě které byl zůstavitelce poskytnut úvěr ve výši 1 300 000 Kč, to vše v souvislosti s nemovitostí - rodinný dům [adresa] včetně pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí]. V této souvislosti zůstavitelka také uzavřela s [právnická osoba] [anonymizováno] zástavní smlouvu k předmětné nemovitosti. Dále zůstavitelka uzavřela s [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření dne 13.5.2004 č. 0321840-1-01, na základě které byl zůstavitelce poskytnut meziúvěr ve výši 3 000 000 Kč a úvěr ve výši 1 800 000 Kč pro údržbu a změnu předmětné nemovitosti a rovněž tak smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0409144-3-01 ze dne 3.6.2005, na základě které byl zůstavitelce poskytnut meziúvěr ve výši 2 060 000 Kč a úvěr do výše 1 339 000 Kč. Zůstavitelka dne 29.3.2006 pořídila závěť formou notářského zápisu, kterou jako své dědice pro případ úmrtí ustanovila [titul]. [jméno] [příjmení] stran dědického podílu na budově [adresa] pozemku parc. [číslo] zapsané v [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] pro [katastrální uzemí] a žalobce stran budovy [adresa] a pozemku parc. [číslo] zapsané u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], [katastrální uzemí], dále stran veškerého nábytku a bytového zařízení v tomto domě, zařízení ordinace zůstavitelky a finanční prostředků uložených na účtu s jejím jménem. Žalobce byl na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 26.2.2010, které nabylo právní moci dne 12.4.2010 ustanoven jako správce části dědictví. Dne 18.3.2010 podal žalobce Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žádost o souhlas s prodejem nemovitostí v [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví]. Tento souhlas byl správci dědictví udělen na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.1.2013, které nabylo právní moci dne 29.3.2013. Dědické řízení není dosud ukončeno, kdy poslední usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 stanovující obvyklou cenu jmění, dluhů a čistou cenu dědictví, včetně nabytí dědictví podle dědických podílů bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.2.2020 zrušeno a soudu I. stupně vráceno k dalšímu řízení. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody ve výši 3 074 006,30 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1068/2010 předběžně obrátil na žalovaného dne 28.5.2019.

10. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“). Podle ust. § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

11. Nejprve se soud zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení. Podle ust. § 32 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Žalobce svou náhradu škody vymezoval v podobě přirostlých úroků z úvěru za období od 19.3.2010 do 29.3.2013. Je tak zřejmé, že se žalobce v souvislosti s rozhodnutím Městského soudu v Praze 21.1.2013, které nabylo právní moci dne 29.3.2013, a kterým byl žalobci jako správci části dědictví udělen souhlas k prodeji předmětné nemovitosti, dozvěděl o jím tvrzené vzniklé škodě a o tom, kdo za tuto škodu odpovídá tj. v uvedeném okamžiku měl informace o tom, že mu vznikla škoda, když sám škodu za dané období vyčíslil a mohl tak od uvedeného data uplatnit svůj nárok na náhradu škody u žalovaného, resp. podat žalobní návrh. Vzhledem k tomu, že svůj nárok u žalovaného předběžně uplatnil až dne 28.5.2019, je zřejmé, že zákonná tříletá promlčecí lhůta žalobci uplynula již k datu předběžně uplatněného nároku a nárok žalobce je tak promlčen.

12. Nicméně v rámci procesní opatrnosti se soud zabýval nárokem jako takovým a dospěl k závěru, že i kdyby nebyl promlčen, je nedůvodný. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je naplnění těchto tří podmínek: 1. nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Všechny tyto podmínky musí být naplněny současně. Po provedeném dokazování, a to průběhem dědického řízení v rozhodném období soud shledal, že pověřeným notářem bylo postupováno v přiměřených procesních lhůtách, soud ve věci nezjistil žádné průtahy a žalobcem vymezená doba řízení resp. jeho délka byla dána zejména procesní náročností tj. nutností ustanovit znalce k ocenění nemovitostí, včetně vypracování revizního znaleckého posudku a dodatku ke znaleckému posudku. Dále do vydaných rozhodnutí v rámci řízení bylo účastníky řízení podáváno odvolání a věc proto musela být řešena i před odvolacím soudem. V řízení také vyšlo najevo nové jmění v rozsahu spoluvlastnického podílu na nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu [územní celek] ([územní celek]). Rovněž bylo soudem zjištěno, že na délce řízení se podílel i samotný žalobce, který byl opakovaně znaleckým ústavem žádán o součinnost - poskytnutí soupisu závazků. V rámci dědického řízení byly notářem řešeny četné stížnosti na ustanoveného správce části dědictví, tj. na žalobce, podané druhým účastníkem dědického řízení, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl nadřízeným soudem zamítnut, přičemž v řízení se také pravidelně konala ústní jednání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že k nesprávnému úřednímu postupu v uvedeném řízení v daném časovém rozmezí nedošlo tzn. nebylo možné, s ohledem na procesní aktivitu účastníků řízení, usnesení o schválení prodeje dané nemovitosti vydat dříve. Soud podotýká, že samozřejmě nelze procesní práva účastníkům řízení odpírat, avšak je zřejmé, že určitým způsobem prodlouží délku namítaného řízení, neboť je nutné, aby se s nimi orgány státu vypořádaly, tedy o nich rozhodly. Protože soud neshledal, že by v řízení resp. vymezeném časovém úseku řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě jeho nepřiměřené délky a s tím spojené možnosti vydat uvedené usnesení dříve (aby žalobce mohl s uvedenou nemovitostí nakládat), nebyla tak naplněna jedna z podmínek odpovědnosti státu za škodu a podaná žaloba je za dané situace nedůvodná.

13. Nicméně soud dále doplňuje, že mu není zřejmá ani příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem žalovaného, jak ji žalobce vymezil a vznikem škody. O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). Jedním z nezbytných atributů vzniku odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá a mezi vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup, se vznikem újmy ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 840/2014). Z popsaného proto soudu není zřejmé, proč by mezi řádným nehrazením úvěru a nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 4 v dědickém řízení, měla být příčinná souvislost. Skutečnost, že zůstavitelka řádně nehradila své pohledávky vůči bankovním institucím, pak není v příčinné souvislosti s tím, že v dědickém řízení nebylo rozhodnuto dříve o souhlasu s prodejem nemovitosti (když, jak tvrdí žalobce by bylo možné z výtěžku z prodeje této nemovitosti umořit dluhy). Jedinou příčinou, proč došlo k navýšení úvěrového dluhu u obou bank, byla skutečnost, že úvěry nebyly řádně spláceny již zůstavitelkou, nikoliv tvrzený nesprávný úřední postup. Ostatně ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 konkrétně ze sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 2.6.2011 se podává, že úvěry zůstavitelky nebyly spláceny více jak čtyři roky tj. ještě předtím, než zůstavitelka zemřela a minimálně navýšení závazku vůči tomuto bankovnímu institutu bylo dáno samotným chováním zůstavitelky. Soud také uvádí, že pokud dědicové (jak žalobce, tak manžel zůstavitelky) neodmítli dědictví, měli předmětné úvěry splácet bez ohledu na rozhodnutí soudu o souhlasu s prodejem nemovitostí.

14. Jak se ostatně vyjádřil sám odvolací soud v rámci dědického řízení, předmětné dluhy vzniklé z úvěrových smluv nejsou dluhy, které jsou předmětem dědění, nýbrž dluhy, které ze zákona přešly na manžela zemřelé. Pokud tedy žalobce hradil za druhého dědice (manželka zůstavitelky) něco, co měl ze zákona hradit on sám, měl by se vyplacených částek případně domáhat na této osobě z titulu bezdůvodného obohacení, nikoli na státu, když státu v souladu s již ustálenou judikaturou vystupuje jako poslední dlužník. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně dovozuje, že„ nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne 16. 4. 1985, sp. zn. 4 Cz 110/84; z aktuální judikatury pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4230/2010, nebo ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2154/2011). Jinými slovy, svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může (úspěšně) uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud vůči státu nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci. Pouze v případě, že pohledávku oprávněného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému škoda spočívající ve ztrátě majetku.“ 15. V této souvislosti také soud uvádí, že žaloba je předčasně podaná, neboť dědické řízení není dosud ukončeno a není tak zřejmé i s odkazem na shora citované rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20.2.2020, co patří do aktiv a pasiv dědictví, jaká je obvyklá cena majetku dědictví, výše dluhu a jaká je čistá hodnota dědictví a dále to, v jakém rozsahu bude potvrzeno nabytí dědictví ve vztahu k závětním dědicům. V tuto dobu (odhlédnuto od ostatních argumentů) proto nelze určit, zda žalobci vznikla škoda, v jakém rozsahu a kdo za případnou škodu odpovídá. Z těchto všech shora vymezených důvodů soud žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a), b) ,c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (7 úkonů právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, 3x příprava na jednání a 3x účast na jednání).

17. Výrok IV. je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobce v souvislosti s rozšířením žaloby o nárok na nemajetkovou újmu, nebyl vyzván k úhradě soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč podle položky 8a Sazebníku poplatků a jelikož ohledně tohoto nároku vzal svou žalobu zpět až po zahájení řízení a zavinil tak zastavení řízení (stran tohoto nároku), je povinen uhradit nedoplatek na soudním poplatku.

Poučení