28 C 70/2021 - 185

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a náhradu škody v celkové výši 845 500 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 40 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 10.5.2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ročně od 10.5.2021 do zaplacení z částky 104 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 805 125 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 42 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení ve výši 256,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení ve výši 193,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou (po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení) domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 16 T 109/2012. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného formě ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku rovněž spáchaného ve formě spolupachatelství. Trestní stíhání žalobce nakonec skončilo tak, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. 61 To 357/2020 obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobce sdělil, že uvedené trestní stíhání zasáhlo do jeho života, neboť toto trvalo více jak osm let a žalobce byl státem veřejně označován jako osoba vážně podezřelá z trestné činnosti. Žalobce se musel dostavovat nejen na Policii ČR, posléze i k soudu, což špatně snášel, trpěl úzkostí a strachem, jak jeho trestní věc dopadne. Další skutečnost, která na žalobce dolehla, byla smrt jeho otce, který byl stíhán jako spoluobžalovaný ve stejné trestní věci, přičemž již předtím měl otec problémy se srdcem, následně pak v průběhu trestního řízení zemřel, což žalobce přikládal prodělanému stresu z trestního stíhání. Žalobci také hrozila likvidační újma, neboť poškozená požadovala na náhradě škody zhruba čtvrt milionu Kč společně se zdravotní pojišťovnou. V důsledku vedeného trestního stíhání došlo ke snížení kvality života žalobce a k zásahům do jeho osobnostních sfér, a proto nárok na nemajetkovou újmu vyčíslil částkou [částka]. Dále žalobce v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním požadoval náhradu škody představující vynaložené finanční prostředky ve výši [částka] a to na znalecké posudky [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tj. znalecký posudek a jeho dodatek (2x [částka]) a na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka], neboť tyto znalecké posudky si žalobce nechal vypracovat v rámci trestního řízení za účelem posouzení zdravotního stavu (psychického stavu) poškozené [jméno FO]. Naposledy pak žalobce žádal nemajetkovou újmu ve výši [částka] v důsledku nepřiměřené délky podkladového řízení. K tomuto nároku žalobce uvedl, že předmětné řízení trvalo více jak osm let, což je doba zjevně nepřiměřená. V rámci řízení docházelo k opakovanému rušení rozsudku soudu I. stupně soudem odvolacím a byl to až odvolací soud, který zprostil žalobce obžaloby. Význam předmětu řízení byl pro žalobce podstatný, neboť trestní řízení negativním způsobem zasahovalo do jeho života. Složitost věci nebyla podle přesvědčení žalobce žádná a žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na náhradu majetkové škody ve výši [částka], nárok na přiměřené zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání ve výši [částka] a nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] z důvodu nepřiměřené délky soudním řízení, to vše v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 16 T 109/2012. Žalovaná rovněž nesporovala průběh trestního řízení s tím, že trestní stíhání bylo proti žalobci zahájeno dne [datum] a ke zproštění obžaloby žalobce došlo na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.7.2020, sp. zn. 61 To 357/2020. Po projednání předmětné žádosti žalovaná dospěla k závěru, že v řízení je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Žalovaná po zhodnocení okolností trestného činu pro jaký byl žalobce stíhán, délky trestního řízení (8 let a 2 měsíce) poskytla žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši [částka], omluvu a konstataci vydání nezákonného rozhodnutí. Dále žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť posuzovaná délka trestního řízení v trvání 8 let a 2 měsíců byla již dobou nepřiměřenou. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění vycházela ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky z částky v poloviční výši. Tuto základní částku ponížila celkem o 40 %, a to o 30 % z důvodu složitosti řízení, neboť bylo provedeno rozsáhlejší dokazování v podobě výslechu svědků, znaleckého zkoumání a také věc vykazovala částečnou právní i procesní složitost, danou především tím, že obžalovaní byli cizí národnosti, obdobně tak někteří svědkové a s tím souvisela nutnost tlumočení a překladů. Dále žalovaná ponížila základní částku o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů, kdy bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy; soud I. stupně ve věci samé rozhodoval čtyřikrát a soud II. stupně třikrát. Význam předmětu řízení pro žalobce žalovaná shledala jako vyšší, neboť se jednalo o věc trestní, které je podle ustálené judikatury ESLP třeba věnovat zvýšenou pozornost. Žalobci proto na přiměřeném zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky podkladového řízení přiznala částku ve výši [částka]. Nárok na náhradu škody žalovaná shledala nedůvodným, neboť žalobce nedoložil výši jím tvrzené škody v podobě vynaložení nákladů na uvedené znalecké posudky. Toto pak žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum].

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně u žalované dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši [částka] a nárok na přiměřené zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání ve výši [částka], to vše v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 16 T 109/2012. Dále žalobce uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky téhož řízení ve výši [částka]. Žalovaná po projednání dané žádosti konstatovala, že v podkladovém řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a žalobci proto poskytla zadostiučinění ve výši [částka]. Současně žalobci poskytla i omluvu za nezákonně vedené trestní stíhání. Dále žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 16 T 109/2012 došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky tohoto řízení a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši [částka]. Také nebylo mezi účastníky řízení sporné, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, to vše spáchané ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Ke zproštění žalobce obžaloby došlo podle § 226 písm. b) tr. ř. na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], čj. To 357/2020, který nabyl právní moci téhož dne.

4. Z výslechu žalobce vzal soud za prokázané, že tento trestní stíhání špatně psychicky snášel. Byl ve stresu a špatně spal. Tyto problémy se u něj staly intenzivnější vždy před hlavními líčeními. Také špatně vnímal to, že spolu s ním byl stíhán i jeho otec, který již předtím měl zdravotní problémy se srdcem, a vlivem stresu se tyto problémy prohloubily a poté v průběhu trestního stíhání zemřel. Dále žalobce negativně vnímal skutečnost, že Policie ČR k němu přišla do práce, kdy provozuje restauraci a má zde i malý obchod s potravinami, a tam jej zatkla. Policie mu nasadila pouta, odvedla jej a poté byl jeden den zadržený. V průběhu trestního stíhání měl obavy, jakým způsobem jeho trestní stíhání dopadne, zda nebude odsouzen a také postupně ztratil naději ve spravedlnost, tedy v řádné fungování orgánů trestního řízení v České republice. Jinak v důsledku vedeného trestního stíhání nepocítil žádná další negativa. Rodinné ani přátelské vztahy se vedeným trestním stíháním nenarušily a rovněž nebyl dehonestován ze strany nejbližšího okolí, tj. sousedů či zákazníků v obchodě.

5. Jeho účastnickou výpověď potvrdila svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), svědek [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) a svědkyně [jméno FO]. I z jejich svědecké výpovědi vzal soud za prokázané, že žalobce vedené trestní stíhání špatně snášel, trpěl stresem, byl nesoustředěný, špatně spal a nejvíc na něj situace doléhala před výslechy na Policii ČR či před konanými hlavními líčeními. Negativně se žalobce dotklo, že jeho otec v průběhu trestního stíhání zemřel, což žalobce dával do souvislosti s trestním stíháním vedeným proti jeho otci. Jinak svědci žádné negativa či problémy v souvislosti s trestním řízením u žalobce nezaznamenali, blízcí kamarádi či známí mu zůstali, k narušení těchto vztahů nedošlo. Naopak žalobce nadále tyto přátelské vztahy udržoval, pomáhalo mu to zvládat stres. Tito o trestním stíhání žalobce nevěděli. Ani v sousedských či občanských vztazích svědci nezaznamenali žádná negativa, tj. žádné negativní reakce na osobu žalobce. Trestní stíhání také nenarušilo obchodní vztahy, tedy podnikání žalobce. Tento měl v Praze obchod s italskými potravinami, specialitami a součástí byla i restaurace. Svědci nezaznamenali, že by v této souvislosti měl žalobce problémy v podnikání, či že by žalobci ubyli zákazníci nebo dodavatelé. V této souvislosti si žalobce na nic nestěžoval. Svědci potvrdili, že žalobce si v rámci trestního řízení nechal zpracovat několik znaleckých posudků, a to konkrétně znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Částku, kterou žalobce za znalecké posudky uhradil, svědci neznali, o znaleckých posudcích věděli spíše zprostředkovaně od osoby žaloby.

6. Soud provedl dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], včetně jeho dodatku, zálohovou fakturou ze dne [datum] na částku [částka] (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]), zálohovou fakturou na částku [částka] (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]), emailem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], sdělením [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 16 T 109/2012 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. 61 To 357/2020. Z těchto listin vzal soud za prokázané, že žalobce si v rámci trestního řízení nechal zpracovat od [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalecký posudek ke zjištění zdravotního stavu poškozené [jméno FO], zejména k posouzení otázky, zda tato poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu v důsledku jednání žalobce, pro které byl trestně stíhán. Obdobně ke zjištění této skutečnosti si žalobce nechal zpracovat od znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalecký posudek ze dne [datum] s následným dodatkem k tomuto posudku. Žalobce za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] uhradil znalci částku [částka] a za znalecký posudek (bez dodatku) uhradil [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] částku [částka]. Z obou citovaných rozsudků, zejména rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] má soud za zjištěné, že soudy při posouzení, zda u poškozené [jméno FO] došlo k postraumatické stresové poruše, což by bylo za daných okolností možné hodnotit jako těžkou újmu na zdraví, vycházeli toliko ze znaleckého posudku Doc. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum] (nikoli již z dodatku k tomuto posudku), kterým byly zpochybněny závěry ústavně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (Národní ústav duševního zdraví), jenž se vyjádřil v tom směru, že v důsledku napadení [jméno FO] žalobcem dne [datum] u ní došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy.

7. Soud z výslechu [adresa], která měla podle návrhu žalobce osvědčit, že žalobce uhradil za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum] částku [částka], resp. [částka], neměl za prokázané, že by skutečně žalobce za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho dodatek zaplatil celkem částku [částka] ([částka] za každý), protože svědkyně tuto skutečnost měla zprostředkovanou pouze od žalobce.

8. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] uhradil znalci částku vyšší než [částka], jejíž úhradu znalec svým prohlášením potvrdil, vyzval soud žalobce při ústním jednání konaném dne [datum] podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označil důkazy k prokázání tvrzení, že žalobcem tvrzená částka za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ([částka], resp. [částka] za znalecký posudek /bez dodatku/) byla uhrazena, když tato skutečnost z provedeného výslechu svědkyně [adresa] nebyla soudem zjištěna. Současně dal žalobci poučení o následcích nesplnění této výzvy v podobě neunesení břemene důkazního. Na to konto žalobce navrhl k prokázání této skutečnosti opětovný výslech svědka [jméno FO]. Ani výslechem tohoto svědka se však žalobci nepodařilo prokázat, že by částku vyšší než [částka] za znalecký posudek znalci uhradil, protože i tento svědek měl informace ohledně ceny a zaplacení částky za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka] pouze od žalobce. U zaplacení této částky nebyl, rovněž neviděl ani vyúčtování znalečného. Soud proto nemá za osvědčené, že žalobce za znalecký posudek (a dodatek), uhradil znalci částku [částka].

9. Naposledy soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 16 T 109/2012. Z tohoto spis vzal soud za prokázané, že usnesením [právnická osoba] ze dne [datum], čj. [Anonymizováno] 4076-39/TČ-2012-001179-6 bylo podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání proti žalobci a [jméno FO] pro spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost doručenou Policii ČR dne [datum]. Opatřením Policie ČR ze [datum] byla přibrána tlumočnice. Výslech žalobce se konal dne [datum]. Dále se konaly výslechy [jméno FO] dne [datum], [jméno FO] dne [datum], [jméno FO] dne [datum], [právnická osoba] dne [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne [datum], [jméno FO] dne [datum] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne [datum]. Dne [datum] uplatnila nárok na náhradu škody Krajská pobočka pro hlavní město Prahu, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR. Dále bylo [jméno FO]. [jméno FO], soudním znalcem z oboru ekonomika, vypracováno dne [datum] odborné vyjádření a dne [datum] znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] se konalo ohledání místa činu. Následně byla Policií ČR šetřena pověst [Anonymizováno] [jméno FO], žalobce a současně byl vyžádán rejstřík trestů. Ve věci byl dále zpracováván znalecký posudek č. 40/2/2012 soudního znalce z odvětví chirurgie [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. Usnesením Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] ze dne [datum], čj. 1 ZT 137/2012 byla zamítnuta stížnost obviněného [jméno FO] proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne [datum] byla k Obvodnímu soudu pro [adresa] doručena obžaloba a dne [datum] byl ve věci vydán trestní příkaz, jímž byli obvinění shledáni vinnými, a to pro přečin poškození cizí věci a pro přečin ublížení na zdraví a pro přečin výtržnictví spáchané ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti trestnímu příkazu podali obžalovaní dne [datum] odpor. Ve věci byl dále zpracován znalecký posudek [jméno FO]. [jméno FO] ze dne [datum] a znalecký posudek [jméno FO] ze [datum]. [adresa] k zatčení žalobce podle ustanovení § 69 odst. 1 trestního řádu byl vydán dne [datum] a tento byl zatčen dne [datum]. Hlavní líčení bylo nařízeno na den [datum]. Dne [datum] podle protokolu sepsaného před Obvodním soudem pro [adresa] vzal žalobce termín hlavního líčení na vědomí a byl propuštěn ze zadržení na svobodu. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut žalobce a druhý obžalovaný a dále svědci. Hlavní líčení bylo odročeno na den [datum]. Při tomto hlavním líčení byli vyslechnuti další svědci, provedeny listinné důkazy, čteny znalecké posudky a hlavní líčení bylo odročeno za účelem výslechu znalců na den [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení při kterém byli vyslechnuti znalci a hlavní líčení bylo za účelem předvedení svědka odročeno na den [datum]. Další hlavní líčení se konalo dne [datum] a byly při něm předloženy listinné důkazy, které byly tlumočeny do italského jazyka. Hlavní líčení bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] bylo hlavní líčení zahájeno ve 14.30 hodin, avšak následně ve 14.41 hodin bylo ukončeno a odročeno na [datum]. Při tomto hlavním líčení byl vyslechnut znalec [jméno FO] a svědek [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Poté bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek, jímž byli obvinění uznáni vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci, výtržnictví a ublížení na zdraví a žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v trvání 30 měsíců. Dále byli podle § 228 odst. 1 trestního řádu oba obžalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit škodu ve výši [částka] poškozené [jméno FO]; se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne [datum] podal žalobce odvolání. Poškozená podala odvolání dne [datum]. Dne [datum] podal právní zástupce žalobce doplnění vyjádření k odůvodnění odvolání poškozené. Následně byla věc předložena Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí podle § 259 odst. 1 trestního řádu. Hlavní líčení bylo Obvodním soudem pro [adresa] nařízeno na den [datum]. Při tomto hlavním líčení byl vyslechnut svědek [Anonymizováno] [Anonymizováno], znalec [tituly před jménem] [jméno FO], svědek [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO]. [jméno FO]. Hlavní líčení bylo za účelem výslechu znalců odročeno na den [datum]. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byla slyšena svědkyně [jméno FO], znalkyně [jméno FO]. [jméno FO] a hlavní líčení bylo za účelem výslechu navržených znalců odročeno na den [datum]. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byl vyslechnut znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a hlavní líčení bylo odročeno za účelem ustanovení znaleckého ústavu na neurčito. Opatřením ze dne [datum] byl přibrán znalecký ústav Národní ústav duševního zdraví k vypracování znaleckého posudku. Přípisem ze dne [datum] soudkyně sdělovala znaleckému ústavu, že souhlasí s prodloužením lhůty k vypracování znaleckého posudku. Přípisem ze dne [datum] žádal právní zástupce poškozené o zaslání znaleckého posudku. Na to reagoval soud přípisem ze dne [datum] tak, že tento není dosud vypracován. Přípisem ze dne [datum] sděloval znalecký ústav, že znalecký posudek bude soudu zaslán nejpozději do konce roku 2015. Přípisem ze dne [datum] urgoval soud zaslání znaleckého posudku, na což znalecký ústav reagoval dopisem ze dne [datum] s tím, že tento byl již soudu zaslán. Znalecký posudek byl soudu zaslán dne [datum]. Pokynem soudcem ze dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu onemocnění jeho právního zástupce. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení zrušeno. Pokynem soudcem ze dne [právnická osoba].2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu kolize jednání jeho právního zástupce. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byla vyslechnuta znalkyně a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byl žalobce uznán vinným. Proti tomuto rozsudku podali obžalovaní odvolání dne [datum]. Věc byla předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze dne [datum]. Dne [datum] se konalo neveřejné zasedání, při kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Pokynem soudcem ze dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal žalobce o odročení hlavního líčení s tím, že se nepodařilo porozumět české verzi zrušujícího rozhodnutí a žádá o překlad rozhodnutí do jazyka italského. Rovněž žádal o odročení hlavního líčení z důvodu nemoci. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. Následně soud zaslal rozhodnutí Městského soudu v Praze k překladu tlumočníkovi. Přípisem ze dne [datum] bylo žádáno o nekonání hlavního líčení žalobcem a panem [jméno FO] z důvodu nepříznivého zdravotního stavu pana [jméno FO]. Hlavní líčení bylo odročeno na den [datum]. Žalobce a [jméno FO] opětovně podáním ze dne [datum] z důvodu nepříznivého zdravotního stavu [jméno FO], požádali o odročení hlavního líčení. Toto bylo odročeno na den [datum]. Žalobce a obžalovaný [jméno FO] přípisem ze dne [datum] opětovně požádali o nekonání hlavního líčení z důvodu špatného zdravotního stavu pana [jméno FO]. Usnesením ze dne [datum] byl do řízení přibrán znalec z oboru kardiologie za účelem posouzení zdravotního stavu [jméno FO]. Přípisem ze dne [datum] žádal soud právního zástupce žalobce o sdělení, zda informace o úmrtí [jméno FO] je pravdivá. Opětovně pak přípisem ze dne [datum]. Následně o toto sdělení žádal soud přípisem ze dne [datum] i žalobce. Dále soud zjišťoval skutečnost o úmrtí přípisem ze dne [datum] u národní ústředny Interpolu, neboť dosud uvedenou informaci neměl ověřenou. Přípisem ze dne [datum] se právní zástupce poškozené dotazoval na pokračování hlavního líčení ve věci. Na to mu bylo soudem odpovězeno přípisem ze dne [datum]. Z úředního záznamu ze dne [datum] se podává, že právní zástupce obžalovaného [jméno FO] soudu sdělil, že informaci o tom, zda došlo k jeho úmrtí nemá. Přípisem ze dne [datum] žádalo Obvodní státní zastupitelství o informaci, kdy lze očekávat konání hlavního líčení. Na to bylo reagováno soudem dne [datum] se sdělením, že se nepodařilo dosud ověřit informaci, že obžalovaný [jméno FO] zemřel. Dále se z úředního záznamu ze dne [datum] podává, že bylo jednáno s Ministerstvem spravedlnosti, kdy toto soudu sdělilo, že z italské strany dosud nepřišla odpověď na dotaz stran úmrtí [jméno FO]. Dále soud zjišťoval tuto skutečnost výpisem a lustrací ISIR dne [datum]. Zpráva soudu od Ministerstva spravedlnosti stran potvrzení o úmrtí [jméno FO] došla dne [datum]. Tento usnesením ze dne [datum] trestní stíhání obžalovaného [jméno FO] zastavil. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byla vyslechnuta znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], dále znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a hlavní líčení bylo odročeno na den [datum]. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byli vyslechnuti svědci a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem výslechu znalce [jméno FO]. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal žalobce soud o odročení hlavního líčení. Na to bylo soudem sděleno, že hlavní líčení nařízené na den [datum] z důvodu kolize s jiným jednáním, odročováno nebude. K tomuto se vyjádřil žalobce dne [datum] a dále dne [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut znalec [tituly před jménem] [jméno FO] prostřednictvím videokonference. Hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování revizního posudku k určení ceny poškozených věcí. Opatřením ze dne [datum] byl přibrán znalecký ústav za účelem zjištění škody vzniklé poškozením vnitřního zařízení a zboží v obchodu poškozené. Přípisem ze dne [datum] sděloval znalecký ústav, že nemá znalecké oprávnění pro uvedenou znaleckou činnost. Opatřením ze dne [datum] byl do řízení přibrán jiný znalecký ústav za účelem zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomika. Na to reagoval znalecký ústav přípisem ze dne [datum] tak, že jejich znalecké oprávnění v oboru ekonomika nezahrnuje soudem požadovanou problematiku. Dne [datum] podal žalobce námitky do opatření ze dne [datum]. Opatřením ze dne [datum] soud přibral nového znalce, resp. znalecký ústav k vypracování posudku z oboru ekonomika. Na to znalecký ústav reagoval přípisem ze dne [datum] s tím, že není schopen znalecký posudek vypracovat ve lhůtě dvou měsíců a žádal o poskytnutí lhůty minimálně 9 měsíců. Následně soud přípisem ze dne [datum] žádal žalobce o sdělení, zda s takovýmto postupem souhlasí. Na to žalobce reagoval podáním ze dne [datum] s tím, že s tímto postupem souhlasí. Soudem přípisem ze dne [datum] znaleckému ústavu sdělil, že trvá i za daných podmínek na vypracování znaleckého posudku. Přípisem ze dne [datum] soud zjišťoval, v jaké fázi se vypracování znaleckého posudku nachází. Přípisem ze dne [datum] dotazovalo Obvodní státní zastupitelství pro [adresa], zda již byl ve věci vypracován znalecký posudek. Na to bylo soudem reagováno přípisem ze dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] znalecký ústav informoval soud, že termín vypracování znaleckého posudku bude [datum]. Přípisem ze dne [datum] se Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] dotazovalo, zda již došlo k vypracování znaleckého posudku. Na to soud reagoval přípisem ze dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal znalecký ústav o upřesnění některých skutečností, konkrétně o upřesnění stavu a skutečného provedení všech posuzovaných věcí před událostí. Za tímto účelem soud vyzval poškozenou přípisem ze dne [datum] ke sdělení rozhodných skutečností. Přípisem ze dne [datum] žalobce sděloval, že pokud nelze znalecký posudek vypracovat na základě zjištění, resp. obsahu spisu, nemá znalecké zkoumání smysl. Přípisem ze dne [datum] soud opětovně vyzval poškozenou ke sdělení stavu poškozených věcí. V kontextu s tímto pak přípisem ze dne [datum] sděloval znaleckému ústavu, že se mu nepodařilo zjistit konkrétní detaily o poškozených věcech. Přípisem ze dne [datum] poškozená sdělovala stav poškozených věcí. Toto bylo zasláno znaleckému ústavu dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal znaleckým ústav o zproštění povinnosti zpracovat znalecký posudek, neboť tento z podkladů, které má k dispozici vypracovat nelze. Přípisem ze dne [datum] žádal soud o zpracování znaleckého posudku na podkladě údajů, které jsou obsahem spisu. Znalecký posudek byl soudu zaslán dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] soud dotazoval poškozenou, žalobce a Obvodní státní zastupitelství, zda trvají na výslechu zpracovatele znaleckého posudku. Státní zastupitelství pro [adresa] se vyjádřilo ke znaleckému posudku přípisem ze dne [datum], poškozená dne [datum] a žalobce dne [datum]. Pokynem soudcem ze dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení [datum]. Podáním ze dne [datum] žádal žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu rodinných záležitostí žalobce. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu zdravotních obtíží osoby blízké a její péče o ní. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. Z hlavního líčení nařízeného na den [datum] se z pracovních důvodů omluvil zástupce znaleckého posudku. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. Přípisem ze dne [datum] se žalobce vyjadřoval ke znaleckému posudku z oboru psychiatrie a založil znalecký posudek, který si nechal zpravovat znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut znalec, resp. zástupce znaleckého ústavu a hlavní líčení bylo odročeno za účelem výslechu zpracovatelky části znaleckého posudku [jméno FO] na den [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal znalecký ústav o odročení hlavního líčení z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti zpracovatelky [jméno FO]. [jméno FO]. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení nařízené na den [datum] zrušeno. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byla vyslechnuta zástupkyně znaleckého ústavu – znalkyně [jméno FO]. [adresa] a byl vyhlášen rozsudek, který byl žalobce uznán vinným. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání. Dne [datum] byl soudu zaslán překlad rozsudku z češtiny do [Anonymizováno]. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu dne [datum]. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na den [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal žalobce o odročení veřejného zasedání z důvodu ozdravného pobytu jeho právního zástupce. Dne [datum] se konalo veřejné zasedání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] a ze dne [datum] byl odvolacím soudem zrušen z důvodu nepřezkoumatelnosti a nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu.

10. Na základě provedeného dokazování a se zohledněním nesporných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř. činí tento závěr o skutkovém stavu: proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Následně byla k Obvodnímu soudu pro [adresa] podána obžaloba a řízení bylo vedeno pod sp. zn. 16 T 109/2012. Žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Celková délka řízení trvala 8 let a 2 měsíce a v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo u žalobce k zásahu do jeho osobního života, zejména do oblasti zdraví, kdy žalobce trpěl stresem a nespavostí. Částečně došlo i k zásahu do jeho rodinného života, neboť v průběhu trestního stíhání, kdy byl současně se žalobcem stíhán i jeho otec, došlo k úmrtí jeho otce, což žalobce špatně nesl a přikládal to stresu z trestního stíhání. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním nechal vypracovat dva znalecké posudky, a to znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], za který uhradil částku [částka] a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], za který zaplatil částku ve výši [částka], přičemž oba měly sloužit k posouzení skutečnosti, zda u poškozené [jméno FO] došlo v důsledku jednání žalobce a jeho otce k posttraumatické stresové poruše. Městský soud v Praze při rozhodnutí o zproštění žalobce obžaloby vycházel toliko ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce předběžně dne [datum] uplatnil svůj nárok u žalované (nárok na náhradu majetkové škody ve výši [částka], nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení). Žalovaná po projednání žádosti žalobce dne [datum] dospěla k závěru, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a současně k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. 16 T 109/2012. Žalobci jako zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání poskytla částku [částka] se současným konstatováním, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou, a dále částku ve výši [částka] jakožto zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení.

11. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku podkladového řízení soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, která stanoví, že se odškodňuje celková délka řízení, vyšel z toho, že řízení trvalo od [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, tedy celkem [hodnota] let a 3 měsíce. Žalobce v předmětném řízení vystupoval v procesním postavení obviněného a následně obžalovaného.

13. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 o.s.ř. přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánu státu v rámci řízení Provedeným dokazováním soud zjistil, že v rámci podkladového řízení došlo k průtahům v období od [datum], kdy byl nalézacímu soudu zaslán spis se znaleckým posudkem od znalce, do [datum], kdy soud nařídil ústní jednání. Tato nečinnost soudu se částečným způsobem podílela na celkové délce řízení. Také lze uzavřít, že na době řízení se podílel i postup soudu I. stupně, neboť dvakrát byl jeho rozsudek (tj. rozsudek ze dne [datum] a ze dne [datum]) odvolacím soudem zrušen (usnesení ze dne [datum], usnesení ze dne [datum]) z důvodu nepřezkoumatelnosti a nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu. Tato skutečnost přispěla rovněž k tomu, že rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] změněn tak, že odvolací soud sám žalobce zprostil obžaloby. V rámci judikatury Nejvyššího soudu, pokud je rozhodnutí zrušeno pro nepřezkoumatelnost nebo pokud podřízený soud nerespektuje závazný právní názor soudu nadřízeného, jedná se o nesprávný úřední postup, který se podílí, jako v tomto případě (a to podstatným způsobem) na celkové délce řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 1637/2009). Podle názoru soudu podkladový soud také nadbytečně trval na zpracování znaleckého posudku k ohodnocení ceny zničených věcí, ač to s ohledem na sdělení znaleckého posudku nebylo v podstatě možné. Soud proto na tomto kritériu s ohledem na postup soudu I. stupně během řízení přistoupil k navýšení základní částky o 15 %. Kritérium složitosti řízení Soud uvedenou věc hodnotil jako obtížnou zejména po stránce skutkové, neboť v rámci řízení bylo potřeba nejen zjistit, zda obžalovaní spáchali trestnou činnost, která jim byla kladena za vinu, nýbrž bylo nutné zjistit a posoudit, zda poškozená v důsledku zmíněné trestné činnosti utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, (což by pak bylo nutné hodnotit jako těžkou újmu na zdraví) a také, jaká byla hodnota věcí, které měli žalobce a jeho otec při spáchání uvedeného skutku zničit. Za tímto účelem bylo v řízení vyslechnuto větší množství svědků, bylo zpracováno několik znaleckých posudků včetně posudku od znaleckého ústavu k posouzení zdravotního stavu poškozené a znalecký posudek ke stanovení hodnoty zničených věcí. V souvislosti s tímto znaleckým posudkem vyvstaly další problémy, neboť ustanovený znalec neměl příslušnou kvalifikaci k ohodnocení škody na věcích, druhý znalec, respektive znalecký ústav soudu sděloval, že vypracování znaleckého posudku bude trvat déle, s čímž žalobce souhlasil. Následně tento znalecký ústav žádal o zproštění povinnosti zpracovat znalecký posudek, neboť z podkladů, které měl k dispozici, toto nebylo možné. Za tímto účelem proto soud zjišťoval skutečnosti potřebné pro zpracování znaleckého posudku u poškozené, na což poškozená nejprve nereagovala. Soud přesto i s ohledem na sdělení znaleckého ústavu, na vypracování znaleckého posudku trval. Jak tedy soud naznačil, s vypracováním tohoto znaleckého posudku se vyskytly problémy, což se zákonitým způsobem projevilo na celkové délce řízení. Také bylo řízení částečně složité z důvodu, že žalobce jakožto obžalovaný (i jeho otec) nebyl české národnosti a nemluvil česky (ani někteří svědci) a z tohoto důvodu bylo třeba ve věci ustanovovat tlumočníka, ať již pro tlumočení při hlavním líčení, popřípadě k překladu některých listin. Z důvodu složitosti řízení skutkové a procesní soud na tomto kritériu základní částku ponížil o 30 %. Kritérium počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela Ve věci samé rozhodoval nalézací soud celkem 3x a odvolací soud rovněž 3x. V této souvislosti soud uvádí, že nelze účastníkům řízení upřít jejich procesní práva, tedy využití řádných či mimořádných opravných prostředků, popřípadě dalších procesních návrhů, avšak pokud jsou podány, orgány státu se s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což se samozřejmě promítne do celkové délky řízení. Toto však nelze přisuzovat ani k tíži žalované. Soud však uvádí, že v daném případě na tomto kritériu nepřistoupil ke snížení základní částky z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, neboť důvodem, proč ve věci opakovaně rozhodoval odvolací soud, tedy proč mu věc byla opakovaně předkládána s odvoláním, byla skutečnost, že rozhodnutí soudu I. stupně byla nepřezkoumatelná a také, že soud I. stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu. Lze proto uzavřít, že v tomto případě na skutečnosti, že věc byla řešena opakovaně před dvěma stupni soudní soustavy, se podílel soud I. stupně (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3628/2010 nebo sp. zn. 30 Cdo 675/2013). Kritérium chování poškozeného v rámci řízení U tohoto kritéria soud dospěl k závěru, že žalobce se na celkové délce řízení svým chováním rovněž podílel, neboť celkem 7x žádal o odročení hlavního líčení. Dále má soud za to, že pokud podkladový soud v období od [datum] do [datum] mj. u žalobce a jeho právního zástupce zjišťoval, zda druhý obžalovaný pan [jméno FO] starší (otec žalobce) zemřel, mohl mu tuto informaci sdělit nepoměrně dříve sám žalobce, což neučinil a soud tak musel danou informaci zjišťovat až u příslušných italských orgánů. I tato popsaná procesní nečinnost žalobce se podílela na délce řízení. Soud základní částku na tomto kritériu ponížil o 15 %. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného Obecně Evropským soudem pro lidská práva a podle judikatury vyšších soudů je s tímto typem sporu – trestní řízení spojován vyšší význam pro jeho účastníky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005), neboť v obecné rovině tento typ řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Pro zvýšený význam řízení pro žalobce proto soud základní částku navýšil o 20 %.

14. Celkově s odkazem na popsanou délku podkladového řízení, které čítalo 8 let a 3 měsíce a jeho podrobně rozebraný průběh, dospěl soud k závěru ve shodě s účastníky řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/ stěžovatele (srov. rozsudek ve věci Appicella proti Itálii, § 93).

15. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, přičemž ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nálež Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci proto výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za 8 let a 3 měsíce trvání řízení činí [částka] za rok, za první dva roky v poloviční výši podle shora citovaného stanoviska Nejvyššího soudu, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Soud neshledal důvodu pro to, aby základní částku za rok trvání řízení navyšoval nad částku [částka], neboť řízení nepřesáhlo dobu 10 let, což je určitý mezník pro to, aby byla základní částka za rok trvání řízení nad částku [částka] navýšena. Základní částka tedy činí [částka] a od této částky soud odečetl celkem [hodnota] %, tj. částku [částka] (mínus 30 % - složitost, mínus 15 % - podíl žalobce, plus 20 % - význam řízení, plus 15 % - podíl orgánů státu). Žalobci by se tak na nemajetkové újmě měla dostat částka [částka]. Jelikož žalovaná mimosoudně hradila žalobci částku [částka], přiznal soud žalobci na tomto nároku ještě částku ve výši [částka] výrokem I. rozsudku.

16. K nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na znalecké posudky soud uvádí, že nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu vyplývá z § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona, podle něhož má poškozený nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, představující vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31a odst. 1 zákona. V tomto případě tedy bylo nutné posoudit, zda žalobcem zadané a vypracované znalecké posudky byly nákladem v trestním řízení účelně vynaloženým, tedy jinak řečeno, jestli přispěly k příznivému výsledku trestního řízení pro žalobce. Z provedeného dokazování se však podle názoru soudu, pokud jde o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], tato skutečnost nepodává, neboť z něj soudy v podkladovém řízení vůbec nebylo vycházeno (nebylo jím ani provedeno dokazování). Tedy v tomto případě mohl soud uzavřít, že žalobcem vynaložené náklady na tento znalecký posudek nebyly vynaloženy účelně. Jiná situace je však stran znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť, jak soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], resp. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým byl žalobce obžaloby zproštěn, soudy obou stupňů z tohoto znaleckého posudku v rámci dokazování vycházely (nikoliv již z dodatku k tomuto znaleckému posudku) a zejména Městský soud v Praze jako soud odvolací, konstatoval, že „není příčinná souvislost mezi jednáním žalobce jakožto obžalovaným a způsobenou posttraumatickou stresovou poruchou, neboť z daného znaleckého posudku vyplynulo, že se žalobce pouze bránil útoku poškozené [jméno FO] a tato obrana u ní nemohla vyvolat posttraumatickou stresovou poruchu, tedy jinak řečeno, u poškozené se o posttraumatickou stresovou poruchu nejednalo.“ Soud proto uzavírá, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], který si žalobce v rámci trestního řízení nechal vypracovat, přispěl k tomu, že žalobce byl obžaloby zproštěn, tedy jde o náklad účelně vynaložený, na jehož úhradu má žalobce v rámci odškodňovacího řízení nárok. Zde pak zůstala okruhem posuzování výše škody, tedy prokázání žalobcem vynaložené částky na tento znalecký posudek. Za tímto účelem soud provedl dokazování výslechem svědků [adresa] a [jméno FO], avšak z jejich výpovědi nezjistil, jakou částku skutečně žalobce na tento znalecký posudek vynaložil. Svědci sice hovořili o částce [částka], avšak výši této částky znali pouze na základě sdělení žalobce, tedy zprostředkovaně a nemohli v tomto směru potvrdit, jaká byla skutečná výše částky, kterou žalobce za tento znalecký posudek znalci zaplatil. Naopak, základě dotazu soudu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] podle zápisu ve znaleckém deníku, sdělil, že žalobce za uvedený znalecký posudek zaplatit částku [částka]. V tomto směru proto soud nemá důvodu o tomto sdělení znalce pochybovat, neboť znalec byl tím, kdo finanční částku od žalobce převzal a tím, kdo si její úhradu zanesl do příslušné evidence, přičemž tento je povinen vést podrobné záznamy ve znaleckém deníku o fakturovaných částkách za vypracované znalecké posudky. Pokud chtěl žalobce uvedenými svědeckými výpověďmi prokázat (po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř), že úhrada za znalecký posudek činila [částka] ([částka] – znalecký posudek a [částka] – dodatek ke znaleckému posudku) resp. [částka], tak prokázat jím tvrzenou výši škody se mu nepodařilo. Jelikož soud měl za osvědčené, že žalobce za vypracovaný znalecký posudek uhradil [tituly před jménem] [jméno FO] částku [částka], shledal tuto částku jakožto náhradu škody v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním jako opodstatněnou.

17. K nároku na nemajetkovou újmu z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání soud obecně uvádí, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle ust. § 226 písm. b) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely „nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

18. U existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy, je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby), ale musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V souzené věci soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním „diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozh. sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne [datum], či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne [datum]), jež formuluje zásadní závěr, že „při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby“.

19. Soud s odkazem na uvedená kritéria přihlédl k tomu, že žalobce byl stíhán pro přečin podle § 358 odst. 1 tr. zák., podle § 146 odst. 1 tr. zák. a § 228 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zák., za což mu hrozil trest odnětí svobody až na 3 roky (u nejpřísněji trestaného přečinu), tedy trest nižšího charakteru, což podstatným způsobem snižuje i následky nezákonně vedeného trestního stíhání. Také je třeba konstatovat, že v případě žalobce s odkazem na tento přečin a jeho bezúhonnost, nebylo myslitelné, že by žalobce byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (což ostatně potvrzuje uložený trest v rozsudcích soudu I. stupně, které byly následně zrušeny). Těmito skutečnostmi je proto intenzita nemajetkové újmy u žalobce snížena. U kritéria délky řízení soud sděluje, že k tomuto kritériu již nepřihlížel, neboť na tomto nároku byl žalobce již odškodněn a v takovém případě, se kritérium délky řízení již nezohledňuje, neboť by žalobce v podstatě na tomto kritériu byl odškodněn dvakrát. Po provedeném dokazování, a to zejména z výslechu svědků a výslechu žalobce má soud za prokázané, že žalobce v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání špatně spal, byl ve stresu a nemohl se řádně soustředit na svoji práci – provozování obchodu a restaurace. Pro popsané psychické obtíže vyhledal žalobce pomoc psychologa a z důvodu špatného spánku užíval léky. Žalobce pak největší stres prožíval hlavně před hlavními líčeními. Jinak okolí o trestním stíhání žalobce nevědělo, k narušení sociálních a přátelských vazeb v důsledku trestního stíhání u žalobce nedošlo a rovněž nedošlo k rozkolu v rodině. Naopak rodinní příslušníci s žalobcem velmi úzce drželi, podporovali jej a poskytovali mu jistotu, oporu a zázemí. Dále soud z těchto důkazů zjistil, že jeho otec, který byl stíhán současně s žalobcem, v průběhu trestního stíhání zemřel, což žalobce špatně snášel a toto přičítal stresu z trestního stíhání. Z výpovědi žalobce soud také zjistil, že k zadržení jeho osoby došlo před lidmi v zaměstnání. Soud proto musí konstatovat s odkazem na popsané zásahy, že v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání bylo zejména zasaženo do oblasti zdraví žalobce.

20. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tímto účelem si pak soud opatří odpovídající zjištění. Žalobce by primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Vzhledem k tomu, že žalobce soudu nenabídnul žádné srovnatelné případy, zvolil soud komparaci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 618/2014, kdy poškozené bylo za nezákonně vedené trestní stíhání poskytnuta satisfakce ve formě konstatování porušení práva, rozsudkem ze dne [datum] č.j. 31C 618/2014-173. Tato poškozená byla stíhána pro trestný čin ublížení na zdraví a trestný čin výtržnictví. V době trestního stíhání byla poškozená mladistvá, tudíž jí nehrozil trest odnětí svobody. Trestní stíhání trvalo jeden rok a u poškozené došlo k zásahům do rodinných vztahů, neboť byl narušen její vztah s otcem a dále do osobního života, protože byly omezeny mimoškolní aktivity poškozené. Dále soud zvolil komparaci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 44/2014, kdy poškozenému byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. 20 C 44/2014 - 109 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 19 Co 421/2014 – 213 přiznáno odškodnění ve výši [částka]. V tomto případě byl poškozený stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchané ve formě spolupachatelství, za což mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až tří let. Délka trestního stíhání činila 1 rok a 11 měsíců a v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání byl poškozený zproštěn výkonu služby u Policie ČR a záznam o trestním stíhání se určitou dobu u poškozeného objevoval ve vedených registrech. U poškozeného došlo k zásahu do oblasti zdraví, neboť tento trpěl nespavostí a úzkostí a dále k zásahu do sociální oblasti, neboť vlivem vedeného trestního stíhání bylo poškozeno jeho dobré jméno, když o jeho trestním stíhání bylo na malém městě, kde žil, povědomí. Jeho trestní stíhání pak bylo medializováno. Poslední případ ke komparaci je případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 118/2014, kdy poškozenému rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. 14 C 118/2014 - 63 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 20 Co 298/2015 - 118 bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka] a omluva. Poškozený byl stíhán pro trestný čin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku a přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let. Délka trestního stíhání činila 18 měsíců a i u tohoto poškozeného došlo k zásahům do oblasti zdraví, neboť poškozený trpěl stresem, psychickou zátěží a obavami. Také bylo poškozeno jeho dobré jméno v zaměstnání a poškozený měl v důsledku trestního stíhání zajištěny peněžní prostředky na účtech po dobu 1 roku a 8 měsíců. Z provedené komparace vyplývá, že popsané případy se v podstatných znacích shodují s věcí žalobce a odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání se proto v takových případech pohybuje od poskytnutí morálního zadostiučinění až po relutární odškodnění ve výši [částka]. V prvém případě byla poškozená stíhána pro trestný čin shodný jako žalobce, avšak v jejím případě nebylo možné uložení trestu odnětí svobody z důvodu, že byla mladistvá. U zásahů do života poškozené vlivem trestního stíhání došlo k obdobným zásahům jako u žalobce, neboť v případě této poškozené došlo k zásahu do rodinného života, u žalobce pak do oblasti zdraví. Ve druhém komparovaném případě je soud závěru, že poškozenému sice hrozil stejný trest odnětí svobody jako žalobci, avšak doba trestního stíhání byla delší než u žalobce (když u žalobce soud k této nepřihlížel) a došlo k výraznějším zásahům do osobního života poškozeného, neboť tento byl zproštěn výkonu služby u Policie ČR, měl po určitou dobu záznam o trestním stíhání v registrech, a dále jeho případ byl medializován a bylo poškozeno jeho dobré jméno v místě, kde žil. Shodně jako žalobce trpěl nespavostí a úzkostí. Je tedy pochopitelné, že tento poškozený musí být odškodněn vyšší částkou, než žalobce, neboť zásahy do osobního života a délka trestního stíhání byly výraznějšího charakteru než u žalobce. Ve třetím komparovaném případě pak poškozenému hrozil vyšší trest než žalobci a jeho trestní stíhání bylo delší. V tomto případě pak došlo k obdobným zásahům jako u žalobce, tedy zejména do oblasti zdraví. Zde navíc poškozený zaznamenal částečný zásah v oblasti pracovní, neboť bylo poškozeno jeho dobré jméno v zaměstnání, u žalobce pak došlo k zadržení jeho osoby v zaměstnání, což soud vnímá rovněž jako určitý zásah do osobního života, resp. do pracovní oblasti, tedy popsané zásahy do života obou poškozených jsou srovnatelné. Soud je tudíž závěru, že odškodnění pro žalobce by se mělo pohybovat maximálně okolo částky [částka] a morální satisfakce (jako v prvním a třetím komparovaném případě), neboť ve druhém zmíněném případě, kdy poškozený byl odškodněn částkou [částka], byly zásahy do osobního života poškozeného nepoměrně větší než u žalobce a také délka trestního stíhání byla delší než v případě žalobce. Jelikož žalovaná žalobce na nemajetkové újmě mimosoudně odškodnila částkou [částka], je soud přesvědčení, že takovéto zadostiučinění je plně dostačující a reparující následky, které žalobci v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání vznikly.

21. Závěrem soud uvádí, že žalobci přiznal za nepřiměřenou délku podkladového řízení částku [částka] a na náhradě škody v podobě vynaložených nákladů na znalecký posudek částku [částka], tedy celkem částku [částka] výrokem I. rozsudku.

22. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s § 15 odst. 2 zákona, podle kterého má žalovaná zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání nároku. Teprve až uplynutím této lhůty, se žalovaná může dostat do prodlení. Jelikož žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 9. 11 2020, mohla se do prodlení dostat až uplynutím šestiměsíční lhůty, tedy ode dne [datum]. Výše úroku z prodlení pak odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.

23. Obdobně pak soud žalobci výrokem II. rozsudku přiznal příslušenství z žalovanou mimosoudně uznané částky ve výši [částka], neboť žalobce svůj nárok mimosoudně u žalované uplatnil dne [datum] a tato měla tuto částku ve smyslu § 15 odst. 1 zákona žalobci zaplatit ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nároku, tj. do [datum]. Za dobu od [datum] se proto žalovaná dostala do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobce požadoval zaplacení částky ve výši [částka] (náklady na znalecké posudky [částka], nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení [částka] a nemajetkovou újmu za nezákonně vedené trestní stíhání [částka]). Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku na náhradu škody byl žalobce převážně neúspěšný a u nároku na náhradu nemajetkové újmy byl žalobce plně úspěšný v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Za tarifní hodnotu soud podle ust. § 12 odst. 3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 150 000 + u nemajetkové újmy [částka] (2x [částka]) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). Žalobce byl úspěšný v rozsahu [částka] (majetková škoda) a [částka] (nemajetková újma). V částce [částka] byl žalobce naopak neúspěšný (majetková škoda). Žalobce proto byl v řízení převážně neúspěšný, přičemž by měl nahradit žalované 14% jejích účelně vynaložených nákladů /((100 000 + 7 000 ) – 143 000) : 250 000 x 100/ - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1435/2015. Náklady tohoto řízení se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] (14%) podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po [částka] – vyjádření ve věci samé).

25. Výrok V. a VI. o nákladech řízení ve vztahu k nákladům státu představující tlumočné ve výši [částka], je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud proto náhradu těchto nákladů poměrně rozdělil podle úspěchu a neúspěchu ve věci, tj. žalobce je povinen uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa]% těchto nákladů, tj. částku [částka] a žalovaná 43% těchto nákladů, tj. částku [částka].

Poučení