28 C 74/2021-79

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku, pod sp. zn. 42 Nc 151/2017. Žalobce uvedl, že předmětné řízení bylo zahájeno jeho návrhem na úpravu péče k nezletilému dítěti dne 25.7.2017, přičemž řízení trvalo tři roky a bylo pravomocně ukončeno až dne 23.7.2020 v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10.6.2020. Dne 25.7.2017 podal žalobce návrh na úpravu péče, přičemž dne 26.7.2017 podala návrh i matka a předmětem řízení učinila i úpravu styku otce s dítětem. O styku bylo vydáno několik předběžných opatření, přičemž matka styk bez rozhodnutí soudu neumožňovala. O výchově a výživě rozhodl okresní soud v Mělníku dne 17.4.2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soud v Praze ze dne 8.10.2018, přičemž dne 10.4.2018 byl návrh otce na úpravu styku vyloučen k samostatnému projednání. Od té doby se okresní soud tímto návrhem prakticky nezabýval (neprováděl žádné důkazy ani výslechy otce a matky ke styku) s výjimkou rozhodování o předběžných opatřeních. Teprve až dne 7.8.2018 nařídil ve věci znalecký posudek, a to na základě urgence žalobce. Tento byl zpracován dne 7.7.2019, přičemž jednání bylo nařízeno až na den 5.11.2019, tedy po dalších čtyřech měsících od zpracování posudku. Věc byla řešena na dvou stupních soudní soustavy, přičemž tato nebyla po stránce skutkové či procesní či stran právního posouzení složitá. Žalobce byl v řízení vždy aktivní, včas reagoval na výzvy soudu a také působil v řízení za účelem jeho zrychlení, když podal celkem dvě stížnosti na průtahy v řízení, předsedovi soudu. Naopak soud I. stupně ve věci nejednal v přiměřených lhůtách, když od podání návrhu bylo nařízeno první jednání až po více než dvou letech. Význam předmětu řízení pro žalobce byl zvýšený, když do 1.6.2017 nezletilé dítě žilo s žalobcem ve společné domácnosti a jejich vztah se vyvíjel zcela běžně – láskyplně. Po té přestala matka žalobci umožňovat styk s dítětem a dítě od žalobce izolovala. Otec se proto snažil všemi procesními prostředky docílit běžného styku s dítětem, přičemž po dobu tří let, tj. po dobu, kdy bylo vedeno řízení, alespoň přijatelný styk umožněn nebyl. Z tohoto viní žalobce soudu I. stupně, který se věcí nechtěl zabývat. Tento stav byl a dosud je pro žalobce velmi stresující. Dítěti byly v době konečného rozhodnutí o styku téměř čtyři roky, přičemž podle odborníků se vztahy dětí s blízkými osobami tvoří do tří let věku. Matka nebyla soudem ani řádně vedena k tomu, aby umožnila v přiměřeném rozsahu styk dítěte s otcem a soud byl opakovaně upozorňován na to, že dokud nerozhodne, matka bude styku s nezletilým bránit. Ani za této situace se soud věci dostatečně nevěnoval, přičemž mohl a měl postupovat mnohem rychleji. Žalobce proto z titulu nepřiměřené délky řízení nárokuje částku 60 000 Kč za tři roky trvání řízení, zvýšenou o 50 %, tedy celkem 90 000 Kč Částku ve výši 110 000 Kč žalobce požaduje za narušení rodinného života, neboť mu soudy neumožnily styk s jeho jediným dítětem v době, kdy se vztahy mezi dítětem a rodičem tvoří.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne 2.9.2020 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 Nc 151/2017. K projednání žádosti žalobce došlo dne 17.5.2021, přičemž žalovaný konstatoval, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., což žalobci bylo sděleno stanoviskem ze dne 17.5.2021 a proto mu požadované zadostiučinění nebylo poskytnuto. K věci samé žalovaný uvedl, že předmětem posuzovaného řízení byl návrh na úpravu péče a úpravu styku s nezletilým dítětem. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové a procesní složitosti – v řízení bylo opakovaně rozhodováno o návrzích na předběžné opatření obou rodičů, přičemž proti rozhodnutí soudu I. stupně byla pravidelně podávána rodiči odvolání. Délka řízení do pravomocného rozhodnutí významně závisela na chování obou rodičů a nutnosti ustanovení soudního znalce pro rozhodnutí ve věci. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na dvou stupních soudní soustavy a délka řízení tedy byla z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků. Využití procesních práv nelze účastníkům přičítat k tíži, avšak nelze to dávat ani k tíži žalovanému. V rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. V řízení nebylo prokázáno, že by toto bylo zatíženo průtahy či jiným nesprávným úředním postupem soudu, přičemž jako podstatnou příčinu celkové délky řízení žalovaný spatřoval zejména v konfliktním vztahu rodičů a jejich neochotou se ve věci dohodnout.

3. Na základě shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 4 o.s.ř., bylo nesporné, že žalobce se předběžně se svým nárokem na nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 Nc 151/2017 a to ve výši 200 000 Kč předběžně obrátil dne 2.9.2020 na žalovaného. Tento po projednání uplatněného nároku dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, což žalobci sdělil svým stanoviskem ze dne 17.5.2021.

4. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 10 Nc 2285/2020 (následně vedeno u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 Nc 152/2017). Z tohoto spisu se podává, že návrh otce na úpravu výchovy a výživy k nezletilé [jméno] pro dobu před a po rozvodu manželství byl podán k Okresnímu soudu v Mělníku dne 25.7.2017. Dne 26.7.2017 podala matka návrh na vydání předběžného opatření stran úpravy poměrů k nezletilé. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 27.7.2017 bylo rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření. Dne 15.8.2017 podal otec návrh na vydání předběžného opatření o styku otce s dítětem. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Mělníku dne 16.8.2017. Proti tomuto usnesení podal otec dne 24.8.2017 odvolání a matka se k němu vyjádřila dne 5.9.2017. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 4.10.2017. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23.10.2017 bylo napadené usnesení změněno v rozsahu v usnesení uvedeném. Pokynem soudce ze dne 14.11.2017 bylo nařízeno ústní jednání na den 12.12.2017. Podáním ze dne 21.11.2017 požádala matka o odročení jednání z důvodu kolize jednání jejího právního zástupce. Jednání bylo odročeno na den 23.1.2018. Dne 12.12.2017 otec podal návrh na prodloužení předběžného opatření pro styk otce s nezletilým dítětem na dobu od 1.1.2017. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 15.12.2017 byl návrh otce zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí podal otec odvolání ze dne 18.12.2017. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 2.1.2018. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19.1.2018 bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Pokynem soudce ze dne 21.2.2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 10.4.2018. Při jednání konaném dne 10.4.2018 bylo provedeno dokazování listinami a soud vyloučil k samostatnému projednání řízení o úpravu péče a výživy k nezletilé [jméno] za trvání manželství a pro dobu po rozvodu. Dále vyloučil k samostatnému projednání řízení o úpravu styku. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku ve věci úpravy péče a výživy za trvání manželství a po rozvodu odročeno na den 17.4.2018. Při jednání konaném dne 17.4.2018 byl vyhlášen rozsudek stran úpravy poměrů o úpravu péče a výživy. Proti tomuto rozsudku podal odvolání otec dne 23.4.2018, matka pak blanketní odvolání dne 3.5.2018. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 10.5.2018 byla matka vyzvána k odstranění vad odvolání. Matka odůvodnila své odvolání podáním ze dne 16.5.2018. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 20.6.2018. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 4.7.2018 bylo nařízeno odvolací jednání na den 29.8.2018. Toto jednání bylo odročeno z důvodu žádosti matky pro čerpání dovolené jejího právního zástupce na den 8.10.2018. Dne 8.10.2018 se konalo ústní jednání, při kterém byl odvolacím soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně změněn. Toto rozhodnuti nabylo právní moci dne 4.12.2018. Dne 1.8.2018 žádal otec o nařízení jednání ve věci styku otce s nezletilým dítětem. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 7.8.2018 byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví psychiatrie. Dne 20.9.2018 podal otec návrh na vydání předběžného opatření se současnou žádostí o zaslání spisu znalci. Z úředního záznamu ze dne 21.9.2018 se podává, že bylo zjištěno, že odvolací řízení vedené u Krajského soudu v Praze ve věci vydaného rozsudku ze dne 17.4.2018 není dosud skončeno s tím, že na den 8.10.2018 je nařízeno jednání. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 21.9.2018 byl návrh otce na vydání předběžného opatření zamítnut. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání ze dne 27.9.2018. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 10.10.2018 Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18.10.2018 napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Dne 11.12.2018 doplnil otec skutková tvrzení k návrhu na vydání předběžného opatření. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13.12.2018 soud nařídil předběžné opatření. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání ze dne 21.12.2018. Toto odvolání odůvodnila dne 29.12.2018. Otec se k odvolání matky vyjádřil dne 15.1.2019. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 29.1.2019. Usnesením Krajského soudu v Praze dne 27.2.2019 bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Dne 1.4.2019 soud žádal Krajský soud v Praze o vydání opravného usnesení. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 12.7.2019 byl návrh matky na zrušení předběžného opatření ze dne 11.7.2019 nařízené usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13.12.2018 zamítnut. Dne 15.1.2019 podal otec návrh na výkon rozhodnutí o styku otce s dítětem. Pro toto řízení byl nezletilé ustanoven opatrovník usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 29.1.2019. Výzvou ze dne 31.1.2019 byla matka vyzvána k dobrovolnému plnění vykonatelného usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13.12.2018. Dne 30.1.2019 podal otec další návrh na výkon rozhodnutí o styku otce s dítětem. Dne 11.2.2019 pak další návrh. Matka se k tomuto vyjádřila podáním ze dne 11.2.2019. Dne 20.2.2019 byl nezletilé ustanoven opatrovník k zastupování v řízení o výkonu rozhodnutí o úpravě styku. Přípisem ze dne 25.2.2019 soud žádal OSPOD o součinnost ke zjištění, proč matka neumožňuje realizaci styku otce s nezletilou, rovněž učinil dotaz na dětskou lékařku nezletilé, zda v uvedených termínech byla nezletilá schopna styku z důvodu zdravotního stavu. Následně podáním žádala znalkyně o přibrání znalce z oboru psychologie. S tímto vyjádřil souhlas soud dne 28.2.2019. Matka se vyjádřila k návrhu otce na výkon rozhodnutí styku s nezletilou dne 28.2.2019. Dne 19.7.2019 byl soudu zaslán znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací klinické psychologie. Usnesením Okresního soudu Mělníku ze dne 29.7.2019 bylo znalkyni přiznáno znalečné. Následně dne 1.8.2019 byl znalecký posudek zasílán účastníkům řízení. Dne 14.8.2019 podal otec ve věci závěrečný návrh stran návrhu na úpravu styku s nezletilou. Podáním ze dne 26.6.2019 žádala matka zvýšení výživného k nezletilé. Přípisem ze dne 8.7.2019 žádal Okresní soud v Děčíně Okresní soud v Mělníku, zda je nadále veden spis nezletilé a pod jakou spisovou značkou. Na to bylo Okresním soudem v Mělníku reagováno dne 1.8.2019 s tím, že i nadále je veden spis nezletilé pod sp. zn. 42 Nc 151/2017 a řízení není dosud pravomocně skončeno. Usnesením ze dne 7.8.2019 vyslovil Okresní soud v Děčíně svou místní nepříslušnost a za tímto účelem ustavil nezletilé opatrovníka. Vyslovení místní nepříslušnosti se týkalo návrhu matky na zvýšení výživného. Věc byla předložena Okresnímu soudu v Mělníku dne 11.9.2019. Pokynem soudce ze dne 17.9.2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 5.11.2019. Při jednání konaném dne 5.11.2019 bylo provedeno dokazování listinami, byla vyslechnuta matka, otec a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den 12.11.2019. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci samé týkající se úpravy styku otce s nezletilou. Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání ze dne 13.11.2019. Rovněž i matka podala ve věci odvolání dne 27.11.2019. Usnesením ze dne 9.12.2019 byla vyzvána k odstranění vad odvolání. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 28.1.2020. Pokynem předsedy senátu ze dne 6.2.2020 bylo nařízeno odvolací jednání na den 25.3.2020. Z úředního záznamu ze dne 16.3.2020 se podává, že jednání bylo odročeno z důvodu opatření předsedy Krajského soudu v Praze z důvodu vyhlášeného nouzového stavu. Přípisem ze dne 2.4.2020 žádal odvolací soud o součinnost dětskou lékařku nezletilé z odvětví neurologie. Na to bylo lékařkou reagováno dne 16.4.2020. Dne 10.6.2020 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byl rozsudek soudu I. stupně změněn. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.7.2020.

5. Z výslechu žalobce vzal soud za prokázané, že tento se s nezletilou dcerou mohl pravidelně stýkat až v jejích pěti letech. Do této doby jí viděl občasně – dvakrát v měsíci na dvě hodiny, kdy za ní jezdil. Matka mu nezletilou dceru nechtěla půjčovat, danou situaci řešil návrhy na výkon rozhodnutí, vydáním předběžných opatření apod. Matka nezletilou například zavírala do nemocnice, předávala papíry od lékařů, že je dcera nemocná, nebo se matka nezletilé ztratila, nebyla doma, když měl nezletilou mít apod. Ve věci bylo nařízeno předběžné opatření ohledně úpravy styku, které matka nezletilé neplnila, přičemž skutečnost, proč nemohl s nezletilou řádně být, bylo primárně v chování matky. Tato situace na něj působila značně negativně, byl ve stresu, začal chodit k psycholožce, kde řešil, jakým způsobem se má chovat k nezletilé dceři, jak v dané situaci postupovat. Také na něj situace zapůsobila tak, že pokud by si měl znovu zakládat rodinu, nevěděl, zda by na toto přistoupil, neboť by nechtěl znovu prožívat situaci, kterou již zažil.

6. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

8. Nejprve se soud zabýval nárokem žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 90 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 Nc 152/2017, přičemž po provedeném dokazování vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo od data 25.7.2017, kdy žalobce jakožto otec podal návrh na úpravu styku s nezletilou dcerou do 23.7.2020, kdy řízení bylo pravomocně ukončeno na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23.7.2020, tedy celkem tři roky. K jednotlivým kritériím podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení V řízení bylo postupováno plynule, bez delších prodlev a průtahů, procesní postup soudu směřoval k rozhodnutí ve věci samé. Je pravdou, že návrh žalobce na úpravu styku s nezletilou byl vyloučen k samostatnému projednání dne 10.4.2018, přičemž následující procesní úkon v tomto řízení byl až dne 7.8.2018, avšak soud současně řešil i návrh matky ze dne 26.7.2017 na úpravu poměrů k nezletilé (péče + výživa). Kritérium počtu soudní soustavy S procesními rozhodnutími v řízení o návrhu otce ze dne 25.7.2017 se věc dvakrát nacházela u odvolacího soudu (odvolání do nařízení předběžného opatření) a ve věci samé rozhodoval jednou soud nalézací a jednou soud odvolací. V současně vedeném řízení o návrhu matky ze dne 26.7.2017 se věc nacházela s procesními rozhodnutími u odvolacího soudu třikrát (o návrhu na vydání předběžného opatření) a ve věci samé rozhodoval jednou soud nalézací a jednou soud odvolací. V této souvislosti soud uvádí, že nelze účastníkům řízení dávat k tíži využití procesních práv v podobě podání procesních návrhů, řádných či mimořádných opravných prostředků, avšak je logické, že takovýto postup se může podílet na celkové délce řízení, neboť se s těmito procesními návrhy musí orgány státu vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což může vést k prodloužení délky řízení, jako v tomto případě. Tuto skutečnost však nelze přisuzovat ani k tíží žalovaného. V popsaném případě je evidentní, že věc byla opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy, jak stran procesních rozhodnutí, tak stran věci samé, což přispělo k celkové délce posuzovaného řízení. Kritérium složitosti řízení Soud uvedenou věc hodnotil jako obtížnější jako po stránce skutkové, tak po stránce procesní. U skutkové stránky věci soud zjistil, že v řízení byli vyslechnuti účastníci řízení a byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací na klinickou psychologii. Po procesní stránce soud hodnotil věc jako obtížnější z důvodu, že v rámci řízení se soud musel vypořádat s několika procesními návrhy, a to jednak s návrhy na vydání předběžného opatření (dva návrhy), s návrhem na výkon rozhodnutí stran neplnění povinnosti matkou na základě vydaného předběžného opatření (třikrát). V rámci souběžně probíhajícího řízení o návrhu matky ze dne 26.7.2017 pak soud rozhodoval dvakrát o návrhu na vydání předběžného opatření, jedenkrát o návrhu na prodloužení předběžného opatření. Soud podotýká, že sice posuzoval délku řízení o návrhu otce ze dne 25.7.2017, avšak samozřejmě musel přihlédnout i k řízení, které bylo o návrhu matky ze dne 26.7.2017, vedeno souběžně, neboť i v tomto řízení musel soud vykonávat procesní úkony, což mělo z hlediska časové vytíženosti soudu vliv i na délku podkladového řízení. Zjednodušeně řečeno, soud musel v obou řízení vykonávat procesní úkony, které byly třeba, souběžně. Dále soud uvádí, že prvotním zájmem soudu v opatrovnickém řízení je zájem nezletilého dítěte a soud tedy v rámci opatrovnického řízení není vázán pořadím, v jakém návrhy účastníků jsou podávány. Jedině soud musí posoudit, který z podaných návrhů je nejpodstatnější, přičemž hlavně sleduje ochranu nezletilého dítěte. O takto prioritně stanoveném návrhu soud také prvotně rozhodne (zejména za situace, kdy je řízení zahlceno procesními návrhy účastníků, tj. otce a matky, popř. dalších příbuzných). V této souvislosti také soud sděluje, že o úpravě poměrů k nezletilé (výchova, výživa i styk nezletilé s otcem) bylo pravomocně rozhodnuto již dne 4.12.2018. Rovněž je třeba připomenout, že nalézací soud včetně soudu odvolacího, se musely opakovaně zabývat návrhy otce na vydání předběžného opatření, včetně podaných odvolání, přičemž tyto návrhy mají výraznou prioritu, neboť o nich musí v souladu s ust. § 456 z.ř.s. rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do 24 hodin, což samozřejmě klade časové nároky na práci soudu. Kritérium chování žalobce v rámci řízení Žalobce se na celkové délce řízení žádným způsobem nepodílel, naopak svým procesním postupem se snažil o urychlení posuzovaného řízení, a to dotazy na předsedkyni senátu stran stavu řízení či stížnostmi na délku řízení, které směřovaly k předsedovi Okresního soudu v Mělníku. Kritérium významu řízení pro poškozeného Obecně Evropským soudem pro lidská práva je s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9.1.2007, č. 26634/03, § 72), neboť tento druh řízení v obecné rovině více negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiné (viz rozh. Nejvyššího soudu ze dne 5.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). I ze subjektivního pohledu je třeba uzavřít, že řízení pro žalobce mělo vyšší význam, zejména se zohledněním procesní aktivity žalobce – podané stížnosti a dotazy, ze které vyplývalo, že žalobce má o co nejrychlejší ukončení řízení evidentní zájem.

9. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh řízení a jeho celkovou délku dospěl soud k závěru, ve shodě s žalovaným, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a posuzované řízení vzhledem k počtu soudní soustavy, na které se věc nacházela, procesních úkonech soudu, neexistenci nečinnosti, prodlev či průtahů a dále vzhledem k tomu, že souběžně bylo projednáváno ještě řízení o návrhu matky ze dne 26.7.2017 a také s ohledem na celkovou dobu řízení, vzhledem k celkové době tohoto řízení, se jednalo o dobu přiměřenou. Z tohoto důvodu, tedy, že soud neshledal, že by v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona, soud žalobu stran tohoto nároku zamítl jako nedůvodnou.

10. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 110 000 Kč, kterou žalobce spatřuje v narušení rodinného života, v tom, že soudy žalobci neumožnily styk s nezletilým dítětem v době vedeného řízení, tedy v době, kdy vztahy mezi dítětem a rodičem se zásadně tvoří, uvádí soud následující: zatímco v případě odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení, kde se újma na straně poškozeného presumuje, je situace v případě odškodnění nemajetkové újmy založené jinou skutečností, složitější, neboť tato se nepředpokládá a musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. V této souvislosti soud připomíná, že předpokladem odpovědnosti státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, je existence: 1) nesprávného úředního postupu, 2) vzniku nemajetkové újmy, 3) příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. V daném případě, jak již soud naznal shora, bylo zjištěno, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Již tedy prvotní předpoklad odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu v tomto případě není naplněn a již z tohoto důvodu nemůže být tento nárok žalobce opodstatněn. Nicméně v této souvislosti dále soud uvádí, že příčinou toho, proč se žalobce nemohl řádně a více stýkat po dobu vedeného řízení o jeho návrhu ze dne 24.7.2017 s nezletilou, bylo jednání matky, která styky nezletilé s otcem neumožňovala, a to i přesto, že ve věci stran styku nezletilé s žalobcem, tj. otcem bylo vydáno předběžné opatření. Příčinou vzniku případné nemajetkové újmy v osobní sféře žalobce v podobě narušení jeho rodinného života a narušení vztahu mezi nezletilou a jím v uvedené době, nebyl tedy nesprávný úřední postup Okresního soudu v Mělníku, nýbrž jednání a chování matky nezletilé. V popsaném případě proto není dána ani podmínka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy. K otázce příčinné souvislosti soud uvádí, že o odškodnitelnou (ne) majetkovou újmu se přitom jedná, jestliže nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody (újmy), tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem škody (újmy) ve vztahu příčiny a následku. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda (újma) podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda (újma) by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). Jedním z nezbytných atributů vzniku odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá a mezi vznikem škody (újmy), tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem újmy ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nesprávného úředního postupu škodu (újmu) nepředstavuje. V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda (újma) ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody (újmy) může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody (újmy) natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu (újmu). Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody (újmy) nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody (újmy) v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 840/2014). Tedy ani tento nárok soud ze shora popsaných důvodů neshledal jako opodstatněný pro nenaplnění podmínky nesprávného úředního postupu a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy a žalobu proto výrokem I. zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).

Poučení