28 C 74/2023 - 73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 39 292,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 9 920 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 931 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 9 920 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 18 441,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 21 438 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov – jih, Oddělení obecné kriminality, č.j. KRPS-20211956/TČ-2020-011471-MAT ze dne 19. 8. 2021 (dále též jen„ usnesení o zahájení trestního stíhání“). Žalobce uvedl, že na základě tohoto usnesení proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a následně podána obžaloba k Okresnímu soudu Praha – východ, kde bylo trestní řízení vedeno pod sp.zn. 44 T 5/2022. Dne 25. 1. 2022 vydal Okresní soud Praha-východ trestní příkaz, č.j. 44 T 5/2022-94, proti němuž žalobce podal odpor. Ve věci byl dále vydán dne [datum] zprošťující rozsudek, č.j. 44 T 5/2022-216, který dne 27. 5. 2022 nabyl právní moci. V důsledku vydání nezákonného rozhodnutí vznikla žalobci škoda v podobě nákladů vynaložených na obhajobu zajišťovanou advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M., a to v celkové výši 23 292,50 Kč za vykonání 10 úkonů právní služby po 1 500 Kč, to vše zvýšeno o paušální náhradu hotových výdajů (10 x 300 Kč), DPH (3 622,50 Kč) a náklady uhrazené za znalecký posudek (2 420 Kč). Dále žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání uplatnil nárok na zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu ve výši 16 000 Kč. Tvrdil, že trestní řízení mělo závažný dopad do jeho osobního života a nenávratně ovlivnilo jeho rodinné a přátelské vztahy. Žalobce byl po dobu trestního stíhání pod velkým tlakem; účast na třech hlavních líčeních jeho psychické útrapy zhoršovala. Došlo k narušení důvěry mezi žalobcem a jeho prarodičem. Před zahájením trestního stíhání měl žalobce s dědečkem bezproblémový vztah, který byl však následně narušen. Dědeček, který poskytoval žalobci ubytování, se po zahájení trestního stíhání začal chovat zdrženlivě, což vedlo k obavám žalobce o ztrátu bydlení. Dále žalobce trpěl narušením své dobré pověsti v domovské obci, která má pouze 632 obyvatel. Ani po vydání zprošťujícího rozsudku nedošlo k plné nápravě jeho pověsti a nadále pociťuje dopady v oblasti přátelských vztahů, kdy například došlo k narušení důvěry ve vztahu s jeho přítelem [jméno] [příjmení].

2. Žalovaná shora uvedené nároky žalobce částečně neuznala. Za nesporný označila průběh řízení před Okresním soudem Praha-východ a skutečnost, že u ní žalobce svůj nárok na náhradu škody předběžně uplatnil dne [datum] co do částky 16 670 Kč. V rámci předběžného projednání nároku přiznala žalovaná žalobci na náhradě škody částku 7 500 Kč za vynaložené náklady obhajoby a částku 2 420 Kč za náklady na znalecký posudek. Přiznané náklady obhajoby sestávaly z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč a dva úkony o poloviční sazbě á 750 Kč, přičemž žalobce v rámci mimosoudního projednávání nepožadoval paušální náhradu ani náhradu DPH. Za sporné označila žalovaná následující vyúčtované úkony právní služby: porada s klientem ze dne [datum] (s tím, že je součástí úkonu převzetí a přípravy obhajoby), porada s klientem ze dne [datum] (s tím, že nebyla doložena potvrzením), návrh na doplnění dokazování ze dne [datum] (s tím, že advokátovi náleží náhrada pouze odměna v poloviční sazbě), námitky proti zpracování doplnění znaleckého posudku ze dne [datum] (s tím, že advokátovi náleží pouze odměna v poloviční sazbě) a blanketní odvolání ze dne [datum] (s ohledem na vyhlášení zprošťujícího rozhodnutí žalovaná nepovažuje toto odvolání za účelný úkon). Žalovaná nesporovala, že úkony ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] byly realizovány, nýbrž sporuje jejich povahu ve smyslu účelně vynaloženého nákladu obhajoby. Pokud jde o nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, považuje žalovaná konstatování porušení práva a omluvu za dostatečnou formu kompenzace.

3. Při ústním jednání konaném dne [datum] vzal žalobce zpět svou žalobu co do 9 920 Kč, neboť žalovaná mu tuto částku po podání žaloby uhradila. Vzhledem k této skutečnosti postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil.

4. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce předběžně uplatnil u žalované dne [datum] nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 44 T 5/2022. Žalovaná po projednání daného nároku dospěla k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci na náhradě škody plnila částku 9 920 Kč. Rovněž tak žalovaná, pokud jde o sporné úkony právní služby, nesporovala jejich provedení, a to u úkonu ze dne [datum], [datum] a [datum]. Dále není mezi účastníky řízení sporný průběh trestního řízení tedy, že proti žalobci bylo dne [datum] usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru [obec] venkov – Jih, Oddělení obecné kriminality, čj.KRPS [číslo] [číslo] 2020 [číslo] zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Následně byla dne [datum] podána obžaloba k Okresnímu soudu Praha – východ, který pak rozsudkem ze dne [datum] žalobce podle § 226 písm. c) trestního řádu obžaloby zprostil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], dědečka žalobce, vzal soud za prokázané, že žalobce u svědka [příjmení] bydlí již asi 7 nebo 8 let. Svědek [příjmení] měl žalobce na starost, pečoval o něj, vozil jej do školy. Žalobce mu naopak pomáhal se zvířaty a v domácnosti. Trávili spolu volný čas, komunikace mezi nimi byla dobrá, velmi si rozuměli, žalobce se mu svěřoval s problémy. Když se svědek dozvěděl o trestním stíhání žalobce, ztratil v něj důvěru a měl obavy. Na žalobce se též rozčílil a fyzicky jej napadl. Svědek nechtěl se žalobcem komunikovat a spíše se mu snažil vyhýbat, nechtěl s ním trávit čas. Mluvili spolu jen o základních věcech, svědek nechtěl, aby mu žalobce nadále pomáhal se zvířaty. Tato situace trvala asi dva roky, nyní se již jejich vzájemný vztah zlepšuje a hledají si k sobě cestu. Na malé vesnici se rozkřiklo, že je žalobce trestně stíhán. Svědek pociťoval, že se ve vesnici o trestním stíhání žalobce vědělo a lidé se jej na to vyptávali a měli narážky, například místní myslivci. Svědek se také doslechl, že trestní stíhání bylo důvodem pro nepřijetí žalobce do hasičského sboru.

6. Z výslechu žalobce vzal soud za prokázané, že u svého dědečka bydel od svých 12 nebo 13 let. Do doby trestního stíhání byl jejich vztah bezproblémový, na úrovni nejlepších kamarádů, trávili spolu čas, žalobce pomáhal s krmením 400 kusů drůbeže, pomáhal s věcmi okolo domu a se zahradou. O trestním stíhání se jeho dědeček dozvídal od cizích lidí a následně se jeho vztah k žalobci zhoršil. Dědeček se přestal se žalobcem bavit, neměl k němu důvěru. Vzájemně se sobě vyhýbali a docházelo k hádkám. Byť se žalobce snažil i nadále pomáhat s domácností, dědeček mu naznačoval, že o pomoc nestojí, musel mimo jiné snížit počet zvířat, aby péči stíhal obstarat sám. V důsledku trestního stíhání žalobce pocítil, že se zhoršily jeho vztahy s některými občany [územní celek] a [obec]. Dříve s nimi běžně mluvil, zdravili se, následně jej mnozí odmítali zdravit, přestali komunikovat, někteří jej odebrali z okruhu přátel na facebooku. Na žalobce to dělalo dojem, že se za něj styděli. Tyto změny pociťoval ve vztahu k některým občanům, ve vztahu k jiným nemělo trestní stíhání vliv. Žalobce neví, zda občané obce věděli též o trestním stíhání za maření výkonu úředního rozhodnutí.

7. Dále soud provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 4. 2022, č.j. 44 T 5/2022-216. Z tohoto rozsudku má soud za prokázané, že žalobce měl ke dni vyhlášení rozsudku v rejstříku trestů jeden záznam, a to pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, za který byl odsouzen trestním příkazem téhož soudu ze dne [datum] k peněžitému trestu, který již uhradil, a k zákazu činnosti, od kterého bylo podmíněně upuštěno. Dne [datum] byla k Okresnímu soudu Praha-východ podána obžaloba v trestní věci žalobce pro obvinění ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 28 odst. 2 tr. zákoníku.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na nesporná tvrzení účastníků, která soud vzal ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění, činí tento závěr o skutkovém stavu: žalobce od svých 12 až 13 let žije v obci [obec] se svým dědečkem. Jejich soužití bylo po většinu času bezproblémové, dobře komunikovali a vzájemně si pomáhali. Dne [datum] bylo proti žalobci usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, které vyústilo v podání obžaloby ze dne [datum]. Navazující trestní řízení bylo vedeno před Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 44 T 5/2022 a skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku ze dne [datum]. V důsledku trestního stíhání došlo ke zhoršení vztahu žalobce a jeho dědečka, což se projevilo zejména zhoršením jejich vzájemné komunikace a ochlazením atmosféry v domácnosti. Dědeček žalobci méně důvěřoval, nevyhledával jeho přítomnost, neměl náladu s ním mluvit a začal odmítat pomoc s domácností a hospodářstvím, kterou mu žalobce dosud poskytoval. V důsledku toho muselo dojít k omezení počtu chované drůbeže. Oba zmiňovaní se někdy hádali, došlo též na fyzické napadení žalobce ze strany dědečka. O trestním stíhání žalobce se vědělo mezi občany vesnice, někteří jej přestali zdravit, mluvit s ním, přerušili s ním spojení na sociálních sítích. Na okolnosti trestního stíhání byl ze strany občanů dotazován i dědeček žalobce. Někteří, například místní myslivci, měli ohledně trestního stíhání narážky. Žalobce byl v roce 2020 odsouzen pro trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání k peněžitému trestu, který vykonal, a zákazu činnosti, od kterého bylo podmíněně upuštěno. Žalobce byl v roce 2022 stíhán též pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 2 trestního zákoníku, přičemž dne [datum] byla k Okresnímu soudu Praha-východ podána obžaloba.

9. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

10. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle ust. § 226 písm. a) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jak již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

11. S ohledem na kladný závěr o existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí o trestním stíhání, se soud zabýval otázkou naplnění dalších dvou předpokladů odpovědnosti státu za škodu, kterými jsou vznik škody/újmy a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody/újmy.

12. K posouzení nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu: jak je uvedeno shora, je nespornou skutečností, že žalobce byl v naříkaném trestním řízení zastoupen advokátem a v souvislosti s tím vynaložil náklady na odměnu svého obhájce. Nebýt vedení trestního stíhání, majetek žalobce by se o takto vynaložené náklady nezmenšil. Soud proto uzavřel, že odpovědnostní předpoklady byly v řešeném případě naplněny a žalobce má v souvislosti se shora popsaným zahájením trestního stíhání nárok na náhradu škody podle § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona, představující účelně vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí podle § 31 odst. 1 zákona.

13. Následně se soud zabýval otázkou, zda vyúčtované právní služby představovaly účelně vynaložené náklady ve smyslu § 31 zákona a vyhlášky č. 177/1996 Sb, advokátní tarif (dále jen „a.t.“) a jejich výší. Poté, co žalobkyně nárok žalobce částečně uspokojila co do odměny ve výši 7 500 Kč, zůstal mezi účastníky řízení spor o výši odměny za následující úkony právní služby, ke kterým soud doplňuje své hodnocení: -) Porada s klientem ze dne [datum]: v případě této porady bylo nesporné, že byla vykonána, a to den po převzetí obhajoby. Tento úkon tedy časově navazoval na udělení zmocnění a z logiky věci zahrnoval úvodní seznámení obhájce s případem, prvotní zhodnocení věci a náčrt vhodné taktiky. Jako takový je třeba tento úkon považovat za přípravu obhajoby, tedy součást již přiznaného úkonu převzetí zastoupení ze dne [datum] ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. -) Porada s klientem ze dne [datum] přesahující 1 hodinu: v případě tohoto úkonu bylo právním zástupcem žalobce potvrzeno, že byl poradě přítomen a tato proběhla, a to při ústním jednání konaném dne [datum]. Jedná se o úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. c) a.t., který předcházel úkonu ze dne [datum] v podobě návrhu na doplnění dokazování, který byl žalovanou sanován. V této souvislosti soud odkazuje ústavně – konformní výklad Ústavního soudu ČR (srov. rozhodnutí I. ÚS 3208/2008, II. ÚS 3211/2008, II. ÚS 782/2007, I. ÚS 826/2009), podle kterého u tzv. dalších porad přesahující jednu hodinu je třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů, které byly prováděny, jakož i obsahem, složitostí, rozsahem a kvalitou úkonu obhájce, které bezprostředně s těmito poradami souvisely. Jinak řečeno, porady musí být vždy východiskem nějakého následujícího úkonu obhájce. Za tento úkon proto advokátovi náleží mimosmluvní odměna o plné sazbě ve výši 1 500 Kč podle § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 cit. vyhl.. -) Návrh na doplnění dokazování ze dne [datum]: provedení tohoto úkonu nebylo mezi účastníky řízení sporné. Jedná se o úkon, který není uveden ve výčtu § 11 odst. 1, 2 a.t., a tak za něj advokátovi dle § 11 odst. 3 a.t. náleží odměna jako za úkon svou povahou a účelem nejbližší. Soud má za to, že odměnu za sepis návrhu na doplnění dokazování lze připodobnit nejblíže k úkonům dle § 11 odst. 2 písm. a) a.t., a tak by měl být honorován odměnou o poloviční sazbě, tj. 750 Kč. -) Námitky proti zpracování doplnění znaleckého posudku ze dne [datum]: pro tento úkon platí shodný závěr jako v předchozím odstavci, tj. jedná se o úkon, který byl proveden, a obsahově a účelem se nejvíce blíží skupině úkonů dle § 11 odst. 2 a.t., tedy za jeho provedení náleží obhájci odměna o poloviční sazbě, tj. 750 Kč. -) Blanketní odvolání ze dne [datum]: soud konstatuje, že podání blanketního odvolání za situace, kdy bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce, nelze považovat za účelně učiněný úkon právní služby směřující ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí.

14. Na tomto místě soud shrnuje, že žalovaná postupovala správně, pokud žalobci nenahradila náklady vynaložené za poradu s klientem ze dne [datum] a podání blanketního odvolání ze dne [datum], a v poloviční výši přiznala odměnu za návrh ze dne [datum] a námitky ze dne [datum]. Naopak nad rámec úkonů již uznaných žalovanou, bylo třeba žalobci přiznat nárok na odměnu za úkon ze dne [datum] ve výši 1 500 Kč, zvýšenou o související paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 a.t. a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 378 Kč (21 % z 1 800 Kč), tj. celkem 2 178 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v rámci předběžného projednání nároku byla žalobci poskytnuta pouze náhrada za zaplacenou mimosmluvní odměnu advokáta, tedy bez související paušální náhrady a daně z přidané hodnoty. Zdejší soud proto považuje nárok žalobce za důvodný též co do částky 1 800 Kč (6 x 300 Kč) podle § 13 odst. 1, odst. 4 a.t. odpovídající náhradě hotových výdajů v souvislosti s učiněním nesporných úkonů právní služby, které hradila mimosoudně žalovaná a co do částky 1 953 Kč odpovídající související náhradě daně z přidané hodnoty podle § 14a a t. (21 % z částky 1 800 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že nad rámec plnění poskytnutého žalovanou, má žalobce nárok na náhradu škody ve výši 5 931 Kč.

15. K posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy: u existence odpovědnostního předpokladu představovaného vznikem nemajetkové, morální újmy, je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby), ale musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V souzené věci soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním„ diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozh. sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012, či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formuluje zásadní závěr, že„ při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby“.

16. Soud vyšel ze shora nastíněných kritérií Nejvyššího soudu a uzavřel, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, za který bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Trestní stíhání trvalo celkem 8 měsíců. V řízení bylo prokázáno, že v důsledku vedeného trestního stíhání se podstatně zhoršil dosud vlídný vztah žalobce a jeho dědečka, kteří si přestali pomáhat, vzájemně komunikovat, hádali se, a dokonce došlo k fyzickému napadení ze strany dědečka. Soud tedy dospěl k závěru, že došlo k zásahu do rodinného života žalobce, neboť výrazně ochladl vztah s jeho velmi blízkou osobou. Lze tak konstatovat, že v souvislosti s trestním stíháním žalobce utrpěl nemajetkovou újmu.

17. Je pravdou, že každé trestní stíhání jednotlivce může vyvolat apriorní negativní hodnocení ze strany jeho okolí. Byť obviněný ještě není odsouzen, mezi jeho spoluobčany může vejít ve známost, že je předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení, a lidé se od něj mohou začít odvracet, měnit náhled na jeho osobu a změnit způsob komunikace. V řešené věci bylo prokázáno, že žalobce i jeho dědeček takovou změnu v chování spoluobčanů ve vesnici pocítili. Na druhou stranu nelze pominout, že žalobce byl stíhán pro majetkový trestný čin, se kterým je obecně spojena relativně nižší míra společenského odsudku, nežli je tomu například v případě trestné činnosti proti životu a zdraví či proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Objektem trestného činu byl starší motocykl a způsobená škoda dosahovala nižších hodnot, tedy žalobce nebyl obviněn ze zpronevěry velkého rozsahu. Obdobné trestní stíhání proto obvykle ve společnosti nevyvolává extrémní míru stigmatizace obviněného. Rovněž je třeba zohlednit, že žalobce byl již trestně stíhán v minulosti, což určitým způsobem intenzitu nemajetkové újmy, kterou žalobce v důsledku trestního stíhání pociťoval a zažil, snižuje, neboť se nejednalo o osobu bezúhonnou, která by do té doby neměla zkušenost s orgány činnými v trestním řízení. Dalším faktorem, který se v daném období mohl podílet na poškození dobrého jména žalobce, je, že byl stíhán též pro trestný čin poškození cizí věci. Nelze tudíž uzavřít, že jedině a pouze v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání pro trestný čin zpronevěry došlo u žalobce k poškození jeho dobré pověsti u spoluobčanů, když tato mohla být narušena již předchozím trestním stíháním a současným trestním stíháním (poškození cizí věci). Trestní stíhání pak trvalo standardní a přiměřenou dobu osmi měsíců, a žalobce tudíž nebyl vystaven působení negativních důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání po nijak výraznou dobu.

18. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 14. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tímto účelem si soud opatří odpovídající zjištění. Žalobce by primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Jelikož žalobce soudu obdobné případy nenabídl, provedl soud komparaci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 178/13 (rozsudek ze dne 21. 11. 1013, č. j. 15 C 178/2013 – 69 ve spojení s rozsudkem městského soudu v Praze ze dne 14.5.2014, č. j. 72 Co 164/2014 – 93), kdy poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za nezákonně vedené trestní stíhání pro přečin neoprávněného zásahu do práv k domu podle § 208 odst. 2, tr. zákoníku. V případě odsouzení hrozil poškozenému trest odnětí svobody až na dva roky. V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání poškozený zaznamenal zásah do oblasti zdraví, když trpěl srdeční arytmií, prodělal operační zákrok a bral léky na uklidnění. Poškozený utrpěl zásah do cti a pověsti ve městě, nebyl jmenován jako hlavní rozhodčí sportovního družstva. Tento poškozený byl v době trestního stíhání invalidní a v důchodovém věku, což bylo třeba zohlednit, neboť prožíval intenzivněji některé situace.

19. Dále soud zvolil srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp.zn. 22 C 2/2020 (rozsudek ze dne 25. 9. 2022, č. j. 22 C 2/2020 – 73), jejímž předmětem bylo odškodnění za nezákonné trestní stíhání pro přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 tr. zákoníku o hrozící trestní sazbě až dva roky. Tehdejší poškozený zaznamenal v důsledku trestního stíhání poškození cti a důstojnosti. Byl však osobou v minulosti opakovaně odsouzenou převážně za majetkovou trestnou činnost. Soud za odpovídající zadostiučinění v případě tohoto poškozeného považoval konstatování nezákonnosti a omluvu.

20. Soud případ žalobce srovnával též s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 131/16 (rozsudek ze dne 27. 4. 2017, č. j. 14 C 131/2016 – 66 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 25 Co 242/2017 – 98), kdy se jednalo o odškodnění za nezákonné trestní stíhání pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku Trestní stíhání trvalo dva roky a sedm měsíců a poškozené hrozilo odnětí svobody v trvání až 2 let. V době zahájení trestního stíhání byla poškozená těhotná, v důsledku stresu měla zdravotní potíže a ubývala na váze. Nemajetková újma spočívala též v poškození dobrého jména poškozené, která pracovala jako prodavačka a bydlela na malém městě, kde se informace o jejím trestním stíhání rychle roznesla. V tomto případě byla jako odpovídající zadostiučinění přiznána částka 48 000 Kč.

21. V další věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 19 C 146/2020 (rozsudek ze dne 19. 1. 2021, č.j. 19 C 146/2020) šlo o odškodnění za nezákonné trestní stíhání pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, za který hrozilo poškozenému odnětí svobody až na dva roky. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců a v jeho průběhu bylo zasaženo do profesního života poškozeného, který zaznamenal nejistotu ohledně zaměstnání, dále částečně trestní stíhání zasáhlo jeho rodinné vztahy, když opakované vedení řízení ve více stupních soudní soustavy vyvolávalo nejistotu v rodině. Tento poškozený trpěl již delší dobu zdravotními problémy, které se v důsledku trestního stíhání prohloubily, a také trpěl nespavostí. Pocítil též zásah do cti a pověsti, včetně nejistoty ohledně finančního zajištění. Tomuto poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Především pak soud zvolil komparaci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp.zn. 12 C 34/13, kdy poškozenému na základě rozsudku ze dne 21. 3. 2014, č.j. 12 C 34/2013-156, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2014, č.j. 16 Co 373/2014-186, a v souvislosti s mimosoudním plněním žalované, byla na nemajetkové újmě přiznána částka 10 000 Kč. Poškozený byl stíhán za trestný čin neoprávněného zásahu do práv k domu podle § 208 odst. 1,2 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody až na dva roky. Bylo prokázáno, že poškozený v důsledku trestního stíhání musel užívat antidepresiva, pociťoval opovržení ze strany sousedů. Do pověsti poškozeného také zasáhla i dvě souběžně probíhající trestní stíhání. Trestní stíhání u tohoto poškozeného trvalo přibližně 2 roky. I v tomto případě žalobci hrozil trest odnětí svobody až na dva roky za majetkovou trestnou činnost méně závažného charakteru a poškozený zaznamenal společenský odsudek. Odlišným prvkem je délka trestního stíhání, která trvala déle, než v případě žalobce a zásah se projevil i v újmě na zdraví poškozeného.

22. Po provedené komparaci soud konstatuje, že kompenzace za nemajetkovou újmu ve srovnatelných případech se pohybovala v rozmezí od pouhého konstatování porušení práva do poskytnutí finanční kompenzace 48 000 Kč. Soud je tak tohoto názoru, že i odškodnění pro žalobce by se mělo pohybovat v tomto rozmezí. Pokud jde o věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 34/13, která se podstatnými znaky nejvíce blíží případu žalobce, soud konstatuje, že trestní stíhání bylo tehdy vedeno po více než dvojnásobnou dobu než v nyní řešeném případě žalobce. Žalobce také oproti komparovanému případu netvrdil ani neprokazoval zdravotní dopady trestního stíhání. V případě žalobce pak soud musel přihlédnout i k tomu, že nebyl v minulosti zcela bezúhonný, neboť byl pravomocně odsouzen za trestný čin. Soud je proto závěru, že v případě žalobce by mělo být přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání nižší než u poškozeného ve věci 12 C 34/13, tedy nižší než 10 000 Kč. Na druhou stranu nepovažuje soud za dostatečnou satisfakci pouhé konstatování porušení práva, jako ve věci sp.zn. 22 C 2/2020, neboť trestní minulost tamějšího poškozeného, která snižovala závažnost dopadů trestního stíhání, byla bohatší. Soud proto uzavírá, že v případě žalobce je částka 5 000 Kč dostačujícím zadostiučiněním, které plně reparuje nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání.

23. Soud žalobu shledal důvodnou co do částky 10 931 Kč (5 931 Kč za náhradu škody + 5 000 Kč za náhradu nemajetkové újmy), a proto výrokem II. rozsudku uložil žalované povinnost tuto částku žalobci zaplatit spolu s příslušenstvím. Žaloba byla zamítnuta co do zbytku žalovaného nároku výrokem IV. tohoto rozsudku.

24. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona. Žalobce svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne [datum], a protože žalovaná požadovanou částku v šestiměsíční lhůtě nevyplatila, dostala se dne [datum] do prodlení s úhradou částek 10 931 Kč a 9 920 Kč, které byly následně shledané důvodnými. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení bylo rozhodnuto ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 315/2013 Sb.

25. Pod výrokem V. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků řízení byl úspěšný částečně. V projednávané věci soud uvážil, že předmětem řízení byly dva nároky. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, byl plně úspěšným účastníkem žalobce, neboť se na žalované domohl, byť jen části svého nároku, a to za situace, kdy žalovaná plnila po lhůtě k předběžnému projednání nároku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle kterého i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci). Co do uplatněného nároku na náhradu škody byl žalobce úspěšný rovněž částečně, a to jednak co do částky 9 920 Kč, kterou žalobkyně dobrovolně plnila po podání žaloby (srov. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.) a co do částky 5 931 Kč, kterou soud přiznal na náhradě škody v tomto řízení. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění, je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. a.t. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2016, sp.zn. 30 Cdo 1435/2015). Tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) a.t. činí 50 000 Kč a tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 a.t.). V řešeném případě je tak tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka 23 292,50 Kč a tarifní hodnotou nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu částka 50 000 Kč, celkem činí předmět řízení vyjádřený poměrem tarifních hodnot 73 293 Kč. V řešeném případě tedy byl žalobce v řízení úspěšný co do částky 65 851 Kč (50 000 Kč + 5 931 Kč + 9 920 Kč), což představuje 90 % (z předmětu řízení vyjádřeného celkovou tarifní hodnotou 73 293 Kč). Neúspěšný byl co do částky 7 442 Kč, což představuje 10 %. Žalovaná by tak měla žalobci nahradit 80 % nákladů řízení.

26. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a odměny advokáta. Při určení sazby za jeden úkon právní služby soud vycházel z předmětu řízení vyjádřeného tarifní hodnotou, která se měnila v čase, tj. před částečným zpětvzetím činila 73 293 Kč (tomu odpovídá sazba 4 060 Kč), ohledně zpětvzatého úkonu činila 9 920 Kč (tomu odpovídá sazba 1 500 Kč - k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2016, sp.zn. 75 Co 248/2016) a po částečném zpětvzetí činila 63 373 Kč (tomu odpovídá sazba 3 660 Kč). Zástupce žalobce v řízení učinil celkem 5 úkonů právní služby, za něž mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 17 340 Kč (převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. o sazbě 4 060 Kč, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. o sazbě 4 060 Kč, účast při ústním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. o sazbě 4 060 Kč, zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. o sazbě 1 500 Kč, účast při ústním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. o sazbě 3 660 Kč). Za vyjádření ze dne [datum] nebyla odměna přiznávána, neboť jeho obsahem bylo doplnění žalobních tvrzení, které žalobce mohl a měl tvrdit již v samotné žalobě. K mimosmluvní odměně ve výši 17 340 Kč dále přistupuje paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 a.t. ve výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč) a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 3 957 Kč (21 % z 18 840 Kč). Celková odměna advokáta činí 22 797 Kč.

27. Žalobci by při plném úspěchu náležela náhrada nákladů řízení ve výši 26 797 Kč. Při zohlednění úspěchu žalobce v rozsahu 80 % mu náleží celková náhrada nákladů řízení v částce 21 438 Kč.