28 C 74/2024 - 90

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] pro určení vlastnictví k vozidlu takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], není od 16. 2. 2023 vlastnicí motorového vozidla značky [Anonymizováno], RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 6 180,44 Kč, a to ve lhůtě do 1 měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je ve lhůtě do 1 měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit státu náklady řízení v rozsahu 100 %. Přesná částka nákladů řízení státu činí 907,50 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že žalobkyně není od 16. 2. 2023 vlastnicí motorového vozidla značky [Anonymizováno], RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód].

2. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným dne 16. 2. 2023 uzavřela kupní smlouvu ohledně výše specifikovaného vozidla, na jejímž základě vozidlo žalovanému prodala. Žalovanému byly dle žalobkyně předány veškeré dokumenty k vozidlu a také plná moc k zajištění přepisu vlastnictví vozidla v registru vozidel – k zajištění přepisu vlastnictví vozidla v registru vozidel se žalovaný zavázal v samotné kupní smlouvě. Žalobkyně také uvedla, že plnou moc, kterou žalovaného zmocnila k tomu, aby v registru vozidel zajistil převod vozidla na svou osobu, ověřovala na poště v [Anonymizováno]. Tuto plnou moc již žalobkyně k dispozici nemá, nefotila si jí. Vzhledem k tomu, že žalovaný přepis vozidla v registru vozidel po uzavření smlouvy nezajistil, byla žalobkyně v době po uzavření kupní smlouvy vyzývána k zaplacení pokut a příspěvku za nepojištěné vozidlo do garančního fondu [právnická osoba]. Tyto záležitosti se dle žalobkyně sice již v mezidobí vyřešily, avšak žalovaný převod vozidla na svou osobu stále nezajistil a žalobkyni bylo v této souvislosti sděleno, že jedinou možností je tak v dané situaci podání civilní určovací žaloby, pročež se žalobkyně obrátila na soud se svým výše popsaným žalobním požadavkem.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že vozidlo již bylo ekologicky zlikvidováno a že tedy nemá za to, že je potřebné vyhovět návrhu žalobkyně, aby bylo určeno, že žalobkyně není vlastnicí předmětného vozidla. Žalovaný také dodal, že žalobkyně soudu nedoložila plnou moc, která by dokládala její tvrzení o tom, že se žalovaný zavázal přepis vozidla v registru vozidel zajistit. Při jednání konaném dne 12. 8. 2024 pak žalovaný v této souvislosti potvrdil, že plná moc k zajištění přepisu vozidla mu byla ze strany žalobkyně udělena.

4. Ve věci bylo provedeno listinné dokazování, z něhož soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z ověřené kopie kupní smlouvy ze dne 16. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný na základě této kupní smlouvy zakoupil od žalobkyně za částku 11 000 Kč motorové vozidlo [Anonymizováno], RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód]. V čl. VI. smlouvy se kupující (žalovaný) zavázal, že na svůj náklad zajistí nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Žalovaný také podpisem smlouvy potvrdil ujednání čl. VI. smlouvy, že je povinen bezodkladně dané vozidlo pojistit. Vlastnické právo k vozidlu na kupujícího dle čl. VII smlouvy přešlo zaplacením kupní ceny.

6. Ve výpisech z registru vozidel, které si soud vyžádal od Magistrátu hl. m. Prahy (jedná se o zprávy ze dne 6. 3. 2024, ze dne 14. 5. 2024 a ze dne 15. 8. 2024) je uvedeno, že motorové vozidlo [Anonymizováno], RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód], je provozované a že jeho evidovanou vlastnicí a provozovatelkou je žalobkyně, a to od 16. 2. 2022 do dne podání zpráv.

7. Z dokumentu spol. [právnická osoba] označeného jako Potvrzení o převzetí vozidla s ukončenou životností do zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, ze dne 25. 4. 2024 (tento dokument zasílal soudu žalovaný), vyplývá, že inkriminované vozidlo bylo dne 25. 4. 2024 předáno do sběrného zařízení provozovaného spol. [právnická osoba] Předání vozidla do tohoto zařízení bylo potvrzeno i soudem vyžádanou zprávou spol. [právnická osoba] ze dne 15. 8. 2024. Za předání vozidla nebyla ze strany spol. [právnická osoba] provedena žádná platba. Byť je v dokumentu spol. [právnická osoba] označeném jako Potvrzení o převzetí vozidla s ukončenou životností do zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, ze dne 25. 4. 2024, jako předávající osoba identifikována žalobkyně, pokládá soud za prokázané, že vozidlo do sběrného zařízení předával žalovaný – dne 25. 4. 2024 bylo vozidlo v návaznosti na kupní smlouvu ze dne 16. 2. 2023 již vlastnictvím žalovaného a bylo v jeho dispozici, přičemž tento dokument spol. [právnická osoba] ze dne 5. 4. 2024 doložil soudu sám žalovaný s tím, že dané vozidlo bylo předáno do sběrného zařízení k ekologické likvidaci a že proto nepokládá žalobu za adekvátní. Převzetí vozidla zařízením ke sběru autovraků ke dni 25. 4. 2024 bylo potvrzeno i Výpisem MA ISOH Ministerstva životního prostředí, který ke své zprávě ze dne [datum] připojila spol. [právnická osoba]

8. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 občanského soudního řádu tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav věci. Pokud soud provedl dokazování také některými dalšími důkazy, které nejsou výše popsány, nebyly tyto důkazy hodnoceny, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu, resp. z nich nebylo zjištěno nic stěžejního pro tento spor. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl v této věci spolehlivě rozhodnout. Soudem vyžádané zprávy Magistrátu hl. m. Prahy a spol. [právnická osoba] byly k důkazu provedeny v souladu s ust. § 120 odst. 2 občanského soudního řádu – dle názoru soudu bylo provedení těchto důkazů potřebné za účelem zjištění skutkového stavu věci; ze spisu totiž vyplývalo, že předmětné vozidlo bylo předáno k ekologické likvidaci společnosti [právnická osoba] a že je sporné, zda byl v registru vozidel finalizován převod vlastnictví k vozidlu. Z těchto důvodů soud vyžádal dle ust. § 128 občanského soudního řádu zprávy Magistrátu hl. m. Prahy a spol. [právnická osoba] a provedl tyto zprávy k důkazu v režimu citovaného zákonného ustanovení. Potřeba provedení těchto důkazů pak vyvstala ještě před okamžikem koncentrace tohoto řízení.

9. Právní hodnocení je následující:

10. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Nigerijské federativní republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Nigerijskou federativní republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Soud proto posuzoval svou pravomoc podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 4 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

11. Dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (zákon o podmínkách provozu), zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností a) v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem, b) v případě přechodu vlastnického práva na základě: 1. žádosti nového vlastníka silničního vozidla, nebo: 2. oznámení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, přešlo-li vlastnictví k silničnímu vozidlu na stát odúmrtí nebo připadnutím ze soudní úschovy, nebo oznámení krajského ředitelství Policie České republiky, přešlo-li vlastnictví k silničnímu vozidlu na stát jeho propadnutím nebo zabráním v trestním, přestupkovém nebo jiném obdobném řízení. Podle odst. 2 žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne a) převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu, nebo b) přechodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu nebo nabytí právní moci rozhodnutí soudu v dědickém řízení. Podle odst. 3 žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla obsahuje vedle obecných náležitostí podání údaje o novém vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla podle § 4 odst. 2 písm. a); je-li provozovatel totožný s novým vlastníkem silničního vozidla, údaje o provozovateli se v žádosti neuvádí. Žádost podle odstavce 1 písm. a) podaná v listinné podobě musí být opatřena úředně ověřenými podpisy žadatelů; to neplatí, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností při podání žádosti ověří totožnost žadatele nebo je žadatel zastoupen na základě plné moci. Podle odst. 4 k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží a) v případě převodu vlastnického práva osvědčení o registraci silničního vozidla, b) v případě přechodu vlastnického práva: 1. doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a: 2. doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládá osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici. Podle odst. 5 k oznámení se přiloží doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a osvědčení o registraci silničního vozidla, má-li je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo krajské ředitelství Policie České republiky k dispozici. Podle odst. 6 podání společné žádosti nemusí být učiněna oběma žadateli současně, avšak musí být učiněna u téhož obecního úřadu obce s rozšířenou působností. K žádosti se přikládají doklady podle odstavce 4 pouze jednou. Podle odst. 7 podává-li se žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel v elektronické podobě, přiloží žadatel k žádosti v elektronické podobě kopii dokladu podle odstavce 4 písm. a) bodu 2 a, jde-li o přechod vlastnického práva, kopii dokladu podle odstavce 4 písm. b) bodu 1. Osvědčení o registraci vozidla předloží žadatel obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností při vydání nového osvědčení o registraci silničního vozidla; nepředloží-li žadatel tento doklad, obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel neprovede. Jde-li o přechod vlastnického práva, žadatel osvědčení o registraci vozidla nepředkládá, nemá-li jej k dispozici. Podle odst. 8 prokazuje-li se zmocnění k zastoupení při podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle odstavce 1 písm. a) písemnou plnou mocí, musí být plná moc opatřena úředně ověřeným podpisem zmocnitele nebo podepsána zmocnitelem způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje při právním jednání vůči státu v souvislosti s výkonem jeho působnosti účinky vlastnoručního podpisu. Podává-li se žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel v elektronické podobě a byla-li plná moc podepsána úředně ověřeným podpisem zmocnitele, přiloží se k žádosti plná moc představující výstup z autorizované konverze dokumentů nebo kopie plné moci. Byla-li k žádosti přiložena kopie plné moci, předloží se plná moc v listinné podobě obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností při vydání nového osvědčení o registraci silničního vozidla; není-li plná moc předložena v listinné podobě, obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel neprovede. Podle odst. 9 k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se může vedle žadatelů uvedených v odstavci 1 písm. a) připojit další osoba, pokud nabyla vlastnické právo k silničnímu vozidlu před podáním žádosti ve lhůtě podle odstavce 2, a a) vlastnické právo k silničnímu vozidlu nabyla tato osoba v rámci výkonu podnikatelské činnosti zcizitele, nebo b) je tato osoba podnikatelem a osoba, která na ní vlastnictví převedla, má být zapsána jako provozovatel silničního vozidla.

12. Podle ust. § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Podle odst. 2 pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 8 obdobně. Podle odst. 3 o podání žádosti podle odstavce 1 vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu dosavadního nebo nového vlastníka silničního vozidla, který žádost nepodal, a umožní mu se k žádosti vyjádřit. Má-li dosavadní nebo nový vlastník silničního vozidla, který žádost nepodal, v držení osvědčení o registraci silničního vozidla, vyzve jej obecní úřad obce s rozšířenou působností k jeho předložení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o podmínkách provozu zápis změny provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě a) společné žádosti vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, nebo b) žádosti vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla, má-li být novým provozovatelem silničního vozidla jeho vlastník. Podle odst. 2 žádost o zápis změny provozovatele silničního vozidla obsahuje vedle obecných náležitostí podání údaje o novém provozovateli silničního vozidla podle § 4 odst. 2 písm. a). Ustanovení § 8 odst. 3 věty druhé, § 8 odst. 4 písm. a) a § 8 odst. 8 se použijí obdobně. Podle odst. 3 podání společné žádosti nemusí být učiněna oběma žadateli současně, avšak musí být učiněna u téhož obecního úřadu obce s rozšířenou působností. K žádosti se přikládají doklady podle § 8 odst. 4 písm. a) pouze jednou. Podle odst. 4 podává-li se žádost o zápis změny provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel v elektronické podobě, přiloží žadatel k žádosti v elektronické podobě kopii dokladu podle § 8 odst. 4 písm. a) bodu 2. Osvědčení o registraci silničního vozidla předloží žadatel obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností při vydání nového osvědčení o registraci silničního vozidla; nepředloží-li žadatel tento doklad, obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel neprovede. Podle odst. 5 vzor žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla stanoví prováděcí právní předpis.

14. Podle čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) subjekt údajů má právo na to, aby správce bez zbytečného odkladu opravil nepřesné osobní údaje, které se ho týkají. S přihlédnutím k účelům zpracování má subjekt údajů právo na doplnění neúplných osobních údajů, a to i poskytnutím dodatečného prohlášení.

15. Podle ust. § 29 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, spravující orgán na žádost subjektu údajů provede opravu nebo doplnění osobních údajů vztahujících se k jeho osobě. Vyžaduje-li to účel zpracování osobních údajů, může spravující orgán namísto opravy osobní údaje doplnit nebo k nim připojit dodatečné prohlášení. Podle odst. 2 spravující orgán na žádost subjektu údajů provede výmaz osobních údajů vztahujících se k jeho osobě, pokud spravující orgán porušil zásady zpracování osobních údajů podle § 25 nebo jiného právního předpisu nebo omezení zpracování některých kategorií osobních údajů, nebo pokud má spravující orgán povinnost tyto údaje vymazat.

16. K zápisu změny vlastníka a provozovatele motorového vozidla v návaznosti na výše citovaná zákonná ustanovení dochází u obecního úřadu s rozšířenou působností, a to na základě společné žádosti původního vlastníka a nového vlastníka, kterou je nutné podat do 10 pracovních dnů od převodu vlastnického práva, a ke které je nutné doložit technický průkaz vozidla a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole vozidla, který není starší než 30 dní, a zelenou kartu, dokládající existenci pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 8 zákona o podmínkách provozu). Společné podání žádosti lze přitom (jako tomu mělo být v tomto případě) nahradit podáním na základě plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele – viz ust. § 8 odst. 6 zákona o podmínkách provozu (tuto plnou moc měl žalovaný dle sdělení žalobkyně i jeho samotného k dispozici, přičemž žalobkyně v této souvislosti doplňovala, že plnou moc ověřovala na poště v [Anonymizováno]; žalovaný se navíc v kupní smlouvě ze dne 16. 2. 2023 výslovně zavázal k tomu, že přepis vlastnictví vozidla v registru zajistí na své náklady on sám).

17. Pokud je kupující nesoučinný k podání společné žádosti o zápis změny vlastníka, může se prodávající domáhat zápisu změny vlastníka i sám, a to postupem dle § 8a zákona o podmínkách provozu. I k takové žádosti však musejí být doloženy rovněž zelená karta a protokol o provedené evidenční kontrole vozidla, který nebude starší 30 dní. V takovém případě má obecní úřad s rozšířenou působností vyzvat kupujícího k tomu, aby se k žádosti vyjádřil, případně aby doložil chybějící technický průkaz či osvědčení o registraci silničního vozidla. Pokud kupující součinnost neposkytne, přepis údajů o vozidle nelze zajistit ani postupem dle ust. § 8a zákona o podmínkách provozu. Za situace, kdy měl v tomto případě doklady o inkriminovaném vozidle ve své dispozici žalovaný (kupující), nebylo by dle názoru ani případným postupem žalobkyně (prodávající) dle ust. § 8a zákona o podmínkách provozu zajištěno, že žalovaný (kupující) výše popsanou součinnost na výzvu úřadu poskytne, a že v případě výzvy úřadu dokumentaci vozidla doloží. Nebylo tedy možno spoléhat na to, že by tímto postupem skutečně mohla žalobkyně zápisu změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel dosáhnout. Navíc je opět nutno akcentovat, že žalovaný se v kupní smlouvě explicitně zavázal, že přepis údajů o předmětném vozidlu zajistí na své náklady sám, k čemuž také od žalobkyně obdržel plnou moc (viz ust. § 8 odst. 6 zákona o podmínkách provozu), a k čemuž měl také k dispozici potřebnou dokumentaci. Tuto svou smluvní povinnost pak žalovaný nesplnil až do okamžiku rozhodnutí soudu v této věci, tj. za více než jeden a půl roku od chvíle, kdy se ke splnění této povinnosti zavázal ve smlouvě ze dne 16. 12. 2023 [zde lze doplnit také to, že žalovaný touto svou pasivitou porušil také obecnou zásadu o tom, že daný slib zavazuje a že smlouvy mají být plněny – viz ust. § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku].

18. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33 a na nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, tedy zdejší soud dospěl k závěru, že prodávající (zde žalobkyně), který zůstal v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník vozidla, se může nápravy domáhat žádostí o opravu zapsaných osobních údajů podle právních předpisů na ochranu osobních údajů. Takové žádosti o opravu údaje o vlastníkovi vozidla v registru silničních vozidel však musí předcházet pravomocné soudní rozhodnutí o určení, že prodávající (zde žalobkyně) není vlastníkem vozidla. Takovýto rozsudek je pak podkladem pro opravu zápisu vlastníka v registru silničních vozidel, a to eventuálně i tak, že dojde k tomu, že jako vlastník konkrétního vozidla nebude v registru silničních vozidel uveden nikdo. Není totiž žádoucí, aby byla v registru vozidel evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem vozidla prokazatelně není (zde žalobkyně). V takovém případě se totiž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, a tedy s právy třetích osob.

19. Žalobkyně tedy dle názoru soudu neměla v daném případě a ve vzniklé situaci jinou možnost, nežli se domáhat vydání rozsudku o určení, že ode dne uzavření kupní smlouvy není vlastnicí předmětného vozidla. Na základě tohoto rozsudku, který zdejší soud v této věci vyhlásil, pak může žalobkyně dle zákona č. 110/2019 Sb. (konkrétně dle ust. § 29 tohoto zákona) požadovat v registru vozidel opravu údajů o vlastnictví předmětného vozidla a docílit toho, že již nadále nebude v registru vozidel jako vlastnice předmětného automobilu zapsána. Naléhavý právní zájem, který je podmínkou úspěchu určovací žaloby, pak lze v tomto případě dovodit s poukazem na to, aby již žalobkyně nebyla uváděna v registru silničních vozidel jako vlastnice daného vozidla, a aby tak nebyla vystavena riziku, že bude ohledně vozidla, které již prokazatelně nevlastní, například postihována pokutami [zde lze upozornit na objektivní odpovědnost provozovatele vozidla uvedeného v registru silničních vozidel ve smyslu § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, za přestupky, jako jsou překročení rychlosti či zakázané parkování, pokud jsou zjištěny kamerovým systémem] nebo nároky na zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo do garančního fondu [právnická osoba] (zde lze odkázat na právní domněnky obsažené v ust. § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., účinného do 31. 3. 2024, a v ust. § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.). Nelze pominout ani tu eventualitu, že vůz žalobkyně mohl být po uzavření kupní smlouvy ze dne 16. 2. 2023 použit mj. i ke spáchání trestného činu – i v takovém případě by pak žalobkyně mohla mít bezdůvodné problémy jen proto, že žalovaný nezajistil přepis vlastnictví k vozidlu v registru vozidel (soud si je vědom toho, že k tomuto ve skutečnosti nedošlo, avšak i tato eventualita dle názoru soudu poukazuje na to, že v této věci je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení a že bylo adekvátní žalobě vyhovět). Žalobkyně pak uváděla, že již v minulosti byla ohledně předmětného a již prodaného vozidla vyzývána k zaplacení pokut a (byť již byly tyto záležitosti dle slov žalobkyně vyřešeny) je tak očividné, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení má žalobkyně právě proto, aby již napříště nemohlo dojít k tomu, že bude žalobkyně v souvislosti s daným vozidlem jakkoliv penalizována nebo postihována (či že jí bude taková penalizace či postih hrozit, k čemuž by docházelo, pokud by soud žalobě nevyhověl).

20. K argumentaci žalovaného, že vozidlo bylo dne 25. 4. 2024 předáno k ekologickému zlikvidování do zařízení ke sběru autovraků, a že tedy již není důvodnost žaloby dána, soud uvádí, že má za to, že je tomu naopak: důvodem je předně to, že ještě ke dni 15. 8. 2024 (viz zpráva Magistrátu hl. m. Prahy z tohoto dne) bylo předmětné vozidlo evidováno jako provozované a jako vlastnictví žalobkyně. Žalovaný tedy nenahlásil na registru vozidel ani to, že vozidlo bylo zlikvidováno. Výzvy k zaplacení pokut či k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo do garančního fondu [právnická osoba] jsou pak v registru zapsaným vlastníkům vozidel zcela běžně doručovány i s odstupem několika měsíců či dokonce let, a nelze tedy vyloučit, že by za období od 16. 2. 2023 do 25. 4. 2024 nebyla žalobkyně takovémuto postihu eventuálně v budoucnu vystavena (z důvodu, že žalovaný nezajistil převod vlastnictví vozidla v registru vozidel) i přesto, že vozidlo bylo ke dni 25. 4. 2024 předáno do zařízení na sběr autovraků. Naléhavý právní zájem na podané žalobě je tedy dle názoru soudu dán i přesto, že vozidlo již bylo dne 25. 4. 2024 žalovaným předáno do sběrného zařízení k ekologické likvidaci.

21. Dále soud doplňuje, že dne 16. 9. 2024 v 10:48 hodin byl soudu emailem doručen dokument, jímž žalovaný dokládal, že dne 3. 9. 2024 obdržel od registru vozidel potvrzení, že předmětné vozidlo zaniklo. K tomu soud uvádí, že žalovaný tímto dokumentem jednak nedoložil, že by zajistil přepis vlastnictví vozidla, jak se zavázal, a navíc byl tento dokument soudu doručen až po skončení jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek (jednání konané dne 16. 9. 2024 bylo ukončeno v 10:38 hodin, viz protokol o jednání ze dne 16. 9. 2024). Na jednání konané dne 16. 9. 2024 se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl na toto jednání řádně a včas předvolán při dodržení lhůty pro přípravu na jednání (viz doručenky na čísle listu 72 p.v. spisu; svou neúčast na jednání konaném dne 16. 9. 2024 žalovaný omluvil až podáním ze dne 17. 9. 2024). Žalovaný pak ani nepožádal o odročení jednání na řízeného na den 16. 9. 2024. Z důvodu, že výše popsané potvrzení o likvidaci vozidla soud od žalovaného obdržel až po vyhlášení rozsudku a po skončení jednání konaného dne 16. 9. 2024, tedy soud k této dne 16. 9. 2024 v 10:55 hodin zasílané dokumentaci žalovaného nepřihlížel.

22. Soud tak má za to, že v této věci je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a že bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný nezajistil přepis údajů o vlastníkovi předmětného vozidla v registru vozidel, až se k tomu zavázal ve smlouvě ze dne 16. 2. 2023 a ač měl za účelem realizace tohoto úkonu k dispozici veškerou potřebnou dokumentaci k vozidlu i plnou moc od žalobkyně. Nepochybně bylo prokázáno i to, že žalovaný se na základě smlouvy ze dne 16. 2. 2023 stal vlastníkem vozidla, a že žalobkyně od tohoto dne naopak vlastnicí ani provozovatelkou vozidla již není. Proto soud o návrhu žalobkyně rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal právo na jejich náhradu plně úspěšné žalobkyni. Soudní výlohy žalobkyně byly vyčísleny dle ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a ve výši 900 Kč za 3 úkony dle ust. § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (žaloba, účast na jednání dne 12. 8. 2024 a účast na jednání dne 16. 9. 2024). Za účast na jednání dne 16. 9. 2024 také žalobkyně žádala o kompenzaci ušlé mzdy (tento nárok žalobkyně doložila potvrzením od zaměstnavatele spol. [právnická osoba], dle něhož žalobkyně v rámci osmihodinové pracovní doby pobírá 250,68 Kč/hod. hrubého). Ušlá mzda byla žalobkyni přiznána ve výši 2 005,44 Kč (8 * 250,68 Kč). Dále bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu částky 400 Kč za dvě jednodenní dálniční známky po 200 Kč (doloženo stvrzenkami ze dne 12. 8. 2024 a ze dne 16. 9. 2024). Dále žalobkyně žádala o přiznání nákladů na cestovné automobilem, které doložila stvrzenkami ze dne 12. 8. 2024 (na částku 1 274,10 Kč) a ze dne 16. 9. 2024 (na částku 843,50 Kč). K cestovnému soud uvádí, že jedna cesta ze [Anonymizováno] (místo bydliště žalobkyně) ke zdejšímu soudu měří 150 km. Žalobkyně tuto cestu absolvovala čtyřikrát a jedná se tedy o cesty v celkové délce 600 km. Dne 12. 8. 2024 platila žalobkyně za jeden litr paliva 35,90 Kč a najeto tedy bylo celkem [hodnota] km při průměrné spotřebě 4,2 l/100 km (viz kopie malého technického průkazu užitého vozidla, kterou žalobkyně doložila). Vozidlo žalobkyně tedy spotřebovalo 12,6 litru paliva a adekvátní cestovné za cestu realizovanou dne 12. 8. 2024 tedy po zaokrouhlení činí 453 Kč. Dne 16. 9. 2024 pak platila žalobkyně za jeden litr paliva 33,50 Kč a najeto tedy bylo celkem [hodnota] km při průměrné spotřebě 4,2 l/100 km (viz kopie malého technického průkazu užitého vozidla, kterou žalobkyně doložila). Vozidlo žalobkyně tedy spotřebovalo 12,6 litru paliva a adekvátní cestovné za cestu realizovanou dne 16. 9. 2024 tedy po zaokrouhlení činí 422 Kč. Žalobkyně tyto náklady na cesty k soudu doložila stvrzenkami, pročež jí bylo přiznáno právo na náhradu těchto soudních výloh.

24. Povinnost žalovaného nahradit státu náklady tlumočného ve výši 907,50 Kč byla žalovanému uložena v souladu s ust. § 148 odst. 1 občanského soudního řádu a představuje odměnu tlumočnice za jednu hodinu účasti na jednání konaném dne 16. 9. 2024. Soud si je vědom toho, že dle ust. § 18 odst. 1 občanského soudního řádu mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení; mají právo jednat před soudem ve své mateřštině; a že soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv, avšak v tomto případě má soud za to, že žalovanému je adekvátní uložit povinnost, aby náklady státu na odměnu tlumočnice za její účast na jednání konaném dne 16. 9. 2024 státu vykompenzoval. K tomuto závěru soud došel z následujícího důvodu: na jednání konané dne 12. 8. 2024 se žalovaný dostavil (před tím žalovaný se soudem komunikoval písemně v českém jazyce a o tlumočníka nezažádal – soud má tedy za to, že až do jednání konaného dne 12. 8. 2024 nevyvstala potřeba ustanovit žalovanému tlumočníka). Při jednání konaném dne 12. 8. 2024 žalovaný potvrdil, že disponoval plnou mocí od žalobkyně k přepisu údajů o inkriminovaném vozidle a následně soud požádal o ustanovení tlumočníka do angličtiny. Soud tedy z tohoto důvodu jednání konané dne 12. 8. 2024 odročil na 16. 9. 2024 a žalovaného na toto jednání řádně a včas předvolal (žalovaný vzal tento termín na vědomí i při jednání konaném dne 12. 8. 2024 a uvedl, že se na jednání odročené na 16. 9. 2024 dostaví). Dne 16. 9. 2024 se však žalovaný na jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil (z jednání se omluvil až podáním doručeným soudu dne 17. 9. 2024), ani nepožádal o odročení tohoto jednání. Tlumočnici, která se na jednání na předvolání soudu a na předcházející výslovnou žádost žalovaného dostavila, tak vznikly zcela zbytečné náklady. Za situace, kdy se tedy žalovaný na soudní jednání konané dne 16. 9. 2024 bez omluvy nedostavil, ačkoliv svou účast přislíbil a ačkoliv zažádal soud, aby na toto jednání ustanovil tlumočnici, nespatřuje soud žádný důvod k tomu, aby byli hrazením odměny tlumočnice za její účast na jednání na úkor žalovaného zatíženi zdejší daňoví poplatníci. Proto tedy soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žalovanému uložil, aby státu nahradil jeho náklady spočívající v odměně tlumočnice za její účast na jednání soudu konaném dne 16. 9. 2024.

Poučení