28 C 81/2022-137

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci osvojence: [osobní údaje osvojence] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] osvojitele: [osobní údaje osvojitele] v řízení o návrhu na zrušení osvojení zletilého takto:

Výrok

I. Osvojení [celé jméno osvojence], [datum narození] v [obec], osvojitelem [celé jméno osvojitele], [datum narození] v [obec], o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 1. 2000, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], se zrušuje.

II. Z knihy narození v matrice Obvodního úřadu v Praze 8, ve svazku [číslo], roč. 1994, na str. 75, pod č. řad. 37, se vymaže zápis [celé jméno osvojitele], [datum narození], jakožto otce [celé jméno osvojence], [datum narození].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne [datum] se osvojenec domáhal zrušení osvojení, k němuž došlo rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Výrokem III. tohoto odkazovaného rozhodnutí bylo určeno, že dané osvojení je nezrušitelné. Navrhovatel uvedl, že se v případě daného osvojení rozhodně nejednalo o jeho rozhodnutí a že jeho názor nebyl v tehdejší době nijak zohledňován s tím, že o předmětném osvojení„ rozhodli“ jiní, konkrétně matka osvojence pod vidinou úplné rodiny. Navrhovatel tedy v návaznosti na tato tvrzení zažádal zdejší soud o zrušení osvojení.

2. V návaznosti na obsah návrhu ze dne [datum], v němž navrhovatel mj. uváděl, že v rámci řízení o osvojení nebylo zohledněno žádné jeho rozhodnutí, byla navrhovateli zaslána výzva ze dne [datum] k doplnění tvrzení/předložení důkazů, a to v tom směru, aby bylo případně tvrzeno a doloženo, zda v řízení o osvojení došlo k nějakému porušení/nerespektování zákona a zákonných pravidel osvojeneckého řízení. K této výzvě přistoupil zdejší soud i z toho důvodu, že v žádném jiném případě, kromě eventuálního nedodržení zákonných pravidel řízení o osvojení (které navrhovatel v návrhu naznačil), by nebylo možno dané osvojení zrušit; dalším důvodem k výzvě byla i skutečnost, že navrhovatel nebyl v době podání návrhu zastoupen právně znalou osobou, pročež bylo nutno mu v návaznosti na jeho prvotní tvrzení poskytnout dostatečně návodnou výzvu k doplnění rozhodných skutečností a důkazů.

3. V podání ze dne [datum] navrhovatel svou argumentaci doplnil a uvedl, že v době rozhodování soudu o osvojení mu bylo již 6 let a že již byl schopen se aspoň rámcově k předmětné problematice vyjádřit. K věci však nebyl vyslechnut a soud se nepokusil jeho názor zjistit ani jiným způsobem. Dále osvojenec uvedl, že v rámci řízení o osvojení se nijak nevyjádřil orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen„ OSPOD“) a že soud o osvojení rozhodl bez účasti kolizního opatrovníka a bez jakéhokoliv jeho stanoviska k věci, a to v zásadě pouze na základě výpovědi rodičů osvojence, výpovědi osvojitele, zprávy o zdravotním stavu osvojence a zpráv o finanční situaci osvojitele. Osvojenec v tomto kontextu odkázal i na mezinárodní úmluvy týkající se práv dětí, jimiž byla ČR v době rozhodování o osvojení vázána. O svém osvojení se navíc měl osvojenec dle jeho tvrzení dozvědět až v 18 letech jeho věku. Navrhovatel také uvedl, že žádné jiné řízení kromě samotného řízení o osvojení v předmětné době neproběhlo.

4. Následně se soud pokusil opakovaně neúspěšně kontaktovat osvojitele. Kontakt s osvojitelem byl nakonec navázán a osvojitel se dostavil na nařízené jednání ve věci.

5. Osvojitel se při jednání konaném dne [datum] k věci vyjádřil tak, že s matkou osvojence se na osvojení domluvil v roce 1996, k rozhodnutí soudu došlo až v roce 2000. Osvojitel si nepamatoval, zdali někdo v této době zjišťoval stanovisko osvojence k věci. K samotnému návrhu se osvojitel vyjádřil v tom směru, že je mu v zásadě jedno, jak toto řízení skončí, a že na zachování osvojení nijak netrvá.

6. Zdejší soud v rámci tohoto řízení kontaktoval Obvodní soud pro Prahu 7 a pro [část Prahy] pro [část Prahy] pro [část Prahy] také ÚMČ [obec a číslo], a to aby zjistil, zdali v rámci procesu osvojení proběhla preadopční péče a aby bylo zjištěno také to, zdali byl v rámci procesu osvojení nějakým způsobem aktivní kolizní opatrovník, zdali bylo nějakým způsobem zjišťováno stanovisko osvojence k věci a zdali byla před rozhodnutím o osvojení vypracována zpráva týkající se stavu v osvojencově domácnosti.

7. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

8. Ze zaslané kopie spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že v tomto řízení se jednalo o žádosti matky osvojence o změnu příjmení osvojence ze„ [příjmení]“ na„ [celé jméno osvojence]“. Návrh na změnu příjmení byl vzat zpět dne [datum] a řízení bylo poté zastaveno (prokázáno žádostí ze dne [datum] a úředním záznamem ze dne [datum], usnesením ze dne [datum]).

9. Z kopie spisu ÚMČ [obec a číslo] sp. zn. 7 OM 77/94 se podává, že v tomto spise jsou založena zejména rozhodnutí týkající se sociálních dávek poskytovaných matce osvojence. V řízení Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 9 P 3/95 (některá rozhodnutí vydaná v tomto řízení byla obsažena i v souvisejícím spisu ÚMČ [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]) pak byly řešeny povinnosti rodičů a jejich práva a také výživné na tehdy nezletilého navrhovatele [celé jméno osvojence].

10. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] byly zjištěny následující skutečnosti:

11. Návrhem ze dne [datum] se osvojitel [celé jméno osvojitele] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by se [celé jméno osvojitele] stal osvojitelem [celé jméno osvojence]. Uvedl, že důvodem žádosti je snaha vytvořit dětem (osvojenci a jeho sestře) klidné rodinné zázemí. Dále uváděl, že osvojitel se o osvojence staral od jeho útlého věku, přičemž biologický otec osvojence s osvojením souhlasí.

12. Referátem ze dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na [datum]. Usnesením z 18. 1. 2000 č. j. [číslo jednací] byla kolizním opatrovníkem osvojence ustanovena MČ [obec a číslo] s tím, že soud si od tohoto úřadu vyžádal také zprávu o prošetření v rodině.

13. Z protokolu o jednání ve věci 14 Nc 2113/99 ze dne 31. 1. 2000 se podává, že při tomto jednání byli vyslechnuti rodiče osvojence a osvojitel. Provedeny byly tyto listinné důkazy: rodný list osvojence, oddací list rodičů, zpráva o zdravotním stavu osvojence (uvádí, že somatický nález je v mezích fyziologických, osvojenec je psychicky dobře komponován, je zdravotně způsobilý k adopci), rejstřík trestů navrhovatele, daňové přiznání navrhovatele, zpráva otce o čistém měsíčním příjmu. Kolizní opatrovník se jednání nezúčastnil, ve spisu není založena ani soudem vyžádaná zpráva o prošetření v rodině. Osvojenec se jednání také nezúčastnil, přičemž ve spise není zaznamenáno jakékoliv osvojencovo stanovisko či jeho (byť zprostředkovaný) názor na věc. Z protokolu nevyplývá, že byl osvojitel soudem poučen o účelu, obsahu a důsledcích osvojení.

14. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 1. 2000, který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o tom, že [celé jméno osvojitele] se stává osvojencem [celé jméno osvojence] s tím, že toto osvojení je nezrušitelné. Z rozsudku je patrno, že v řízení nebylo hodnoceno žádné vyjádření kolizního opatrovníka a že osvojenec se k věci nijak (byť zprostředkovaně) nevyjádřil. Účastníci řízení se vzdali práva odvolání, kolizní opatrovník se ve věci také neodvolal; rozsudek mu byl doručován, odvolání proti rozsudku kolizní opatrovník nepodal.

15. Ze zapůjčeného spisu MČ [obec a číslo] sp. zn. 11 OM 89/99 bylo zjištěno následující:

16. Předvoláním datovaným [datum] (na úřad došlo dne [datum]) byl Místní úřad [obec a číslo] předvolán k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jakožto kolizní opatrovník a to v rámci řízení o osvojení sp. zn. 14 Nc 2113/99. Předvolání obsahuje záznam úřadu o tom, že dané předvolání došlo kompetentní osobě den před samotným jednáním, přičemž Obvodní soud pro Prahu 4 následně ve věci sp. zn. [spisová značka] rozhodl o osvojení bez zprávy úřadu o šetření v rodině. Z ručně psané listiny nazvané Šetření k osvojení nezl. [jméno] ze dne [datum] se podává, že OSPOD [obec a číslo] obdržel předvolání k jednání ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] den před samotným jednáním u soudu. Jednání ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 14 Nc 2113/99 proběhlo dne 31. 1. 2000 bez účasti OSPODu a soudem bylo ve věci rozhodnuto o osvojení nezletilého [jméno].

17. Ze zapůjčeného spisu MČ [obec a číslo] sp. zn. 11 OM 89/99 je dále patrno, že rozsáhlá komunikace a spolupráce mezi matkou a OSPODem probíhala až ex post po rozhodnutí soudu o osvojení, a že se vztahovala také k sestře osvojence. Ze spisu se podává, že s výchovou nezletilých byly dlouhodobé problémy, včetně problémů se školním prospěchem a s chováním nezletilých ve školském zařízení.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky osvojence, bylo zjištěno, že osvojenec byl v době rozhodování o osvojení schopen vyjádřit se alespoň rámcově k tomu, s kým rád tráví volný čas a s kým je mu dobře. Na jeho názor ohledně osvojení se jej však nikdo neptal, a to ani z rodiny, ani z OSPODu. Ani při soudním jednání nebyly kladeny žádné dotazy na eventuální stanovisko nezletilého k osvojení, osvojenec ani OSPOD se jednání nezúčastnili. Před rozhodnutím soudu o osvojení ohledně této problematiky s OSPODem nikdo z rodiny nekomunikoval, OSPOD se k této problematice před samotným rozhodnutím soudu o osvojení nevyjádřil.

19. Svědek [jméno] [příjmení], biologický otec osvojence, uvedl, že si nevzpomíná, že by někdy někdo s osvojencem v inkriminované době komunikoval ohledně osvojení. Svědek sdělil, že neví, jestli se osvojence tehdy někdo ptal na jeho názor. Pamatuje si, že OSPOD v celé věci nijak nefiguroval.

20. Právní závěry zdejšího soudu jsou následující:

21. Podle ust. § 69a zákona o rodině účinného do 31. 12. 2013 před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.

22. Podle ust. § 70 věty poslední zákona o rodině účinného do 31. 12. 2013 soud je povinen vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí (před rozhodnutím o osvojení).

23. Podle ust. § 182 odst. 1 občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2000 osvojované dítě soud vyslechne, jen jestliže toto dítě je s to pochopit význam osvojení a výslech není v rozporu s jeho zájmem. Nemá-li být osvojované dítě vyslechnuto, nepředvolává se k jednání.

24. Zákonem [číslo] Sb. byl s účinností od [datum] (tzn. po právní moci rozhodnutí vydaného v řízení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 14 Nc 2113/99) do ust. § 100 občanského soudního řádu vtělen odst. 3 ve znění: v řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí buď prostřednictvím jeho zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo výslechem dítěte; výslech lze provést i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.

25. Dle čl. 9 odst. 1 Evropské úmluvy o osvojení dětí příslušný orgán osvojení nepovolí, dokud neproběhnou příslušná šetření týkající se osvojitele, dítěte a jeho rodiny. Dle odst. 2 písm. f) stejného článku Úmluvy šetření se bude, v rozsahu odpovídajícím danému případu, týkat mimo jiné těchto otázek názoru dítěte na navrhované osvojení (úmluva byla pro ČR platná od [datum], tzn. po právní moci rozhodnutí vydaného v řízení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 14 Nc 2113/99; obecně nabyla dohoda platnosti již [datum]).

26. Dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte ze [datum] (pro ČR v platnosti od [datum]) zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

27. Dle článku 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte ze [datum] (pro ČR v platnosti od [datum]) státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Dle odst. 2 tohoto článku za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.

28. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

29. Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 v rámci přechodných ustanovení výslovně neupravuje, podle jakého předpisu se posoudí návrh na zrušení osvojení, o němž bylo rozhodnuto za účinnosti předchozí právní úpravy (zákona o rodině). V posuzovaném případě tedy bude nutné vycházet z„ obecného“ ust. § 3028 odst. 2 občanského zákoníku, které stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

30. Dle ust. § 840 odst. 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení. To neplatí, je-li osvojení v rozporu se zákonem.

31. Ustanovení § 840 odst. 2 občanského zákoníku nelze vnímat bez spojitosti s přechodnými ustanoveními občanského zákoníku. Ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku jednoznačně stanovuje, že se právní poměry, týkající práv rodinných, řídí ustanoveními tohoto zákona. Ačkoli tak není výslovně stanoveno speciální přechodné ustanovení pro případy osvojení vzniklých před [datum], je patrné, že ustanovení § 840 odst. 2 občanského zákoníku dopadá i na ta osvojení, která vznikla před [datum] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 4782/2018). Zdejší soud tedy předně deklaruje, že ačkoliv předmětné osvojení vzniklo jako nezrušitelné ještě před [datum], je aktuálně na místě i na toto osvojení nahlížet optikou ust. § 3028 odst. 2 občanského zákoníku a lze je tedy zrušit pro rozpor se zákonem, jak je uvedeno v ust. § 840 odst. 2 občanského zákoníku (Ne) splnění zákonných předpokladů pro osvojení pak bylo zdejším soudem zkoumáno vztažmo k tehdy platné a účinné právní úpravě.

32. Zdejší soud je toho názoru, že v řízení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 14 Nc 2113/99 nebyly splněny základní zákonem stanovené podmínky pro rozhodnutí o osvojení, což je natolik důležitou skutečností, že dané osvojení založené na takovémto právním základu by nemělo nadále trvat.

33. Občanský soudní řád účinný v inkriminované době mj. stanovoval, že jestliže je dítě s to pochopit význam osvojení a jeho výslech není v rozporu s jeho zájmem, je na místě dítě vyslechnout. Čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte ze [datum] (kterou již byla ČR v době rozhodování soudu ve věci sp. zn. 14 Nc 2113/99 zcela očividně vázána) pak hovořil o tom, že dítěti, které je schopno formulovat svůj názor, má být v každém řízení, které se ho týká, zabezpečeno právo vyjádřit se k věci s tím, že slyšení dítěte lze realizovat buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu. Těmto pravidlům však nebylo v předmětném řízení dle názoru zdejšího soudu vyhověno, neboť z provedeného dokazování nevyplývá ani zmínka o tom, že by se soud tehdy alespoň pokusil názor nezletilého osvojence zjistit. Ačkoliv osvojenci bylo v inkriminované době teprve 6 let, bylo prokázáno (viz výpověď jeho matky), že osvojenec byl již v tehdejší době schopen vyjadřovat své názory a byl natolik citově a rozumově vyspělý, že se k věci alespoň rámcově vyjádřit mohl. Navíc byl osvojenec v tehdejší době zapisován na první stupeň základní školy a i jako takový musel být dle názoru zdejšího soudu schopen se k věci nějakým způsobem vyjádřit. I pokud by pak osvojenec v inkriminované době své názory nebyl s to kvalifikovaně formulovat (a nebylo by tedy adekvátní jeho osobní výslech provádět), soud v řízení o osvojení neměl k dispozici žádné vyjádření (ať již kolizního opatrovníka, nebo znalce), které by tento závěr potvrzovalo. Z pohledu zdejšího soudu by nebylo rozhodnutí o osvojení primárně na překážku, že osvojenec nebyl vyslechnut, a že bylo dne [datum] jednáno v nepřítomnosti kolizního opatrovníka, zásadní nedostatek však zdejší soud shledal v tom, že rozhodnutí o osvojení padlo, aniž by bylo jakkoliv zjišťováno, zdali je osvojenec schopen se k věci vyjádřit, a navíc aniž by k věci před vydáním rozhodnutí zaujal jakékoliv stanovisko kolizní opatrovník (soud neměl v okamžiku vyhlašování rozhodnutí o osvojení k dispozici ani zprávu kolizního opatrovníka o šetření v rodině – ta byla vyhotovena ex post a navíc v ní také nebylo nijak řešeno, zdali je osvojenec natolik emočně a volně vyspělý, že by se mohl eventuálně k věci nějak vyjádřit). Zdejší soud není toho názoru, že za situace, kdy je v soudním řízení zjišťován postoj (přání) nezletilého dítěte, je soud vždy povinen přistoupit ke slyšení dítěte přímo při soudním jednání, aniž by mohl zohlednit skutková zjištění vygenerovaná jiným způsobem dokazování (zejména zjištění postoje dítěte prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, znaleckého posudku či prostřednictvím opatrovníka) či aniž by mohl zohlednit další specifické okolnosti konkrétního případu (např. hrozbu psychické újmy nezletilého dítěte ze slyšení před soudem). [jméno] rozumové a emocionální vyspělosti nezletilého dítěte je ale nutné posuzovat případ od případu, k čemuž v této věci osvojence [celé jméno osvojence] evidentně nedošlo. Lze pak zcela jistě dospět k závěru, že schopnost vyjádřit se ke svému budoucímu výchovnému uspořádání může být, s ohledem na tuto vyspělost, dána i u dítěte mladšího 12 let, o kterém zákon aktuálně explicitně předpokládá, že by mělo být s to se k obdobné věci kvalifikovaně vyjádřit. Jak již bylo avizováno, v řízení o osvojení [celé jméno osvojence] však soud na zjištění jeho postoje k věci (ať už napřímo nebo zprostředkovaně) rezignoval. Osvojenec pak ani nebyl žádnou institucí poučen o tom, že se k věci může vyjádřit, a jaká má v tomto ohledu práva. Zajištění takovýchto podkladů před vydáním rozhodnutí o osvojení pak jistě nebylo nerealizovatelné a soud rozhodující o osvojení se měl v tomto ohledu řídit platnou a účinnou Úmluvou o právech dítěte ze [datum] (zejména odkazovaným článkem 3 a článkem 12), což z pohledu zdejšího soudu neučinil. O důsledcích, účelu a obsahu osvojení pak dle protokolu o jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 31. 1. 2000 nebyl poučen ani osvojitel, což lze také označit za z pohledu tehdy platné právní úpravy nedostatečný postup.

34. Řízení před obecnými soudy ve věcech osvojení mají být tedy v návaznosti na výše uvedené konáno vždy v nejlepším zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. Pokud jde o kritérium přání dítěte, za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je třeba jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoli na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 23). Zjišťování přání nezletilého dítěte v průběhu soudního řízení musí být provedeno komplexně, což předpokládá dodržení a zvažování řady podmínek a okolností vztahujících se nejen k hodnocení postoje nezletilého dítěte, ale i způsobu jeho zjištění. Při jeho hodnocení musí zohlednit věk, rozumovou a emocionální vyspělost nezletilého dítěte a zvažovat míru objektivity (nezávislosti) jeho postoje (viz například nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2661/10). Zdejší soud zdůrazňuje, že v řízeních, jež se bezprostředně dotýkají práv nezletilých dětí, nelze na dítě nahlížet jako na pouhý objekt, o němž rozhodují jiní, ani ho nelze stavět do role pasivního pozorovatele událostí (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1945/08). Dítě je subjektem práva a účastníkem řízení, jemuž náleží právo být přítomen projednávání své věci ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

35. Výbor pro práva dítěte označil právo být slyšen za jednu ze základních hodnot Úmluvy o právech dítěte (Obecný komentář [číslo] o právu dítěte být slyšen (General Comment No. 12 The right of the child to be heard), 2009, CRC/C/ GC/12, bod 2). Rozsah„ záležitostí, které se dítěte dotýkají,“ je nutno chápat široce. Děti by měly být slyšeny vždy, když jejich názor může zlepšit kvalitu rozhodnutí (body 26 a 27 komentáře). Není stanoven žádný minimální věkový limit pro to, kdy už je dítě schopno formulovat své názory. Naopak všechny státní orgány by vždy měly nejprve předpokládat, že dítě toho schopno je, a tento předpoklad eventuálně teprve poté v konkrétním případě vyvrátit (body 20 a 21 komentáře). Rozhodnutí, zda má být dítě slyšeno osobně, nebo prostřednictvím zástupce či příslušného orgánu, je na dítěti samém. Výbor pro práva dítěte doporučuje, aby dítěti byla dána příležitost k osobnímu slyšení všude, kde je to jen možné (bod 35 komentáře). Pokud už je slyšení dítěte provedeno skrze zástupce, je nanejvýš důležité, aby názory dítěte byly zástupcem tlumočeny správně (bod 36 komentáře). Spojení„ v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství“, které je zakotveno v čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte ze [datum], pak nelze vykládat tak, že by tato formulace státu umožňovala omezit rozebírané právo dítěte být slyšen (jako tomu bylo v tomto případě osvojence [celé jméno osvojence]). Naopak jde o požadavek, aby státy dodržovaly při slyšení dítěte pravidla spravedlivého procesu. Pokud dojde k porušení procesních pravidel, může to být důvodem pro zrušení daného rozhodnutí (body [číslo] komentáře).

36. K právu nezletilého dítěte být slyšen se opakovaně vyjádřil také Ústavní soud (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2866/17) nebo Evropský soud pro lidská práva. Také ze strany Evropského soudu pro lidská práva byl vysloven požadavek, aby byly děti slyšeny před soudem s ohledem na svůj věk a volní a emoční vyspělost. Jako příklad lze uvést rozsudek, v němž shledal Evropský soud pro lidská práva nepřípustným, že stěžovatelům, ačkoli již v dané době dosáhli věku třinácti, dvanácti a jedenácti let, nebylo soudy umožněno slyšení v řízení o jejich odebrání do ústavní výchovy (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum] ve věci stížnosti [číslo] [příjmení] a ostatní proti České republice, bod 62). K porušení Úmluvy o právech dítěte naopak nemělo dojít v situaci, kdy před soudem nebylo provedeno slyšení pětiletého dítě, avšak daný soud se takto rozhodl až po pečlivém uvážení a na základě odborného vyjádření znalce, který se s dítětem několikrát sešel a domníval se, že by jeho osobní slyšení nebylo vhodné (rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum] ve věci stížnosti [číslo] [příjmení] proti Německu, body 74 až 77). V tomto kontextu je nutno akcentovat, že v řízení o osvojení [celé jméno osvojence] (tehdy šestiletého) soud nejen, že nezletilého [jméno] nevyslechl, ale ani tento svůj postup neopřel o žádný hmatatelný podklad, jakým eventuálně mohlo být právě odborné vyjádření lékaře nebo alespoň kolizního opatrovníka. Soud měl navíc k dispozici lékařskou zprávu o osvojenci, z níž bylo patrno, že osvojenec je dobře psychicky komponován, což mohlo napovídat tomu, že osvojenec by mohl svůj názor k věci ventilovat. Osvojenci měla být dle názoru zdejšího soudu v řízení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 14 Nc 2113/99 aspoň nabídnuta možnost realizovat své právo vyjádřit v řízení svůj názor (byť třebas zprostředkovaně), k tomu však nedošlo, a to aniž by se soud v tomto kontextu alespoň pokusil zjistit údaje o rozumové a volní vyspělosti tehdy nezletilého osvojence například prostřednictvím kolizního opatrovníka nebo znalce. Soud pak neměl před vyhlášením rozhodnutí o osvojení k dispozici ani zprávu kolizního opatrovníka o stavu v domácnosti osvojence a jeho příbuzných a vycházel tak při svém rozhodnutí pouze z výslechu rodičů osvojence, z výslechu osvojitele a z listinných důkazů (v nichž však není zmínka o tom, že by byl učiněn jakýkoliv pokus o zjištění názoru osvojence nebo alespoň o zjištění toho, zda je osvojenec schopen nějakým způsobem formulovat své přání).

37. Vzhledem k tomu, že předvolání k jednání ve věci sp. zn. 14 Nc 2113/99 bylo příslušenému OSPODu spolu se žádostí o zprávu o poměrech v domácnosti zasláno a doručeno až bezprostředně před jednáním v této věci (které bylo konáno dne [datum]), nebylo dle názoru soudu ani objektivně možné, aby byla před vyhlášením rozhodnutí o osvojení učiněna adekvátní zjištění k tomu, zdali bude případné osvojence vyslechnout osobně, zprostředkovaně či vůbec. Soud tedy v rámci řízení sp. zn. 14 Nc 2113/99 osvojence nevyslechl (ani zprostředkovaně, ani osobně), ani nezjistil, zdali je osvojenec schopen formulovat své názory a přání, a zdali je tedy eventuální indikace jeho výslechu (byť zprostředkovaného) na místě. Soud tedy v řízení sp. zn. 14 Nc 2113/99 nijak nehodnotil postoj a přání nezletilého, ani nezjistil, zdali je jeho závěr o tom, že nezletilého nebylo třeba volat k jednání a slyšet k věci, souladný s tehdejší rozumovou a volní vyspělostí dotčeného nezletilce. Tím, že vydání rozsudku o osvojení v řízení sp. zn. 14 Nc 2113/99 nepředcházelo slyšení osvojence ze strany soudu (byť třebas zprostředkované), a že ani nebylo zjišťováno, zdali je osobní (či zprostředkovaný) výslech osvojence vhodný a možný, došlo dle názoru zdejšího soudu k porušení základního práva osvojence vyjádřit se k věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny a podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. Bez slyšení osvojence (nebo alespoň zkoumání, zda a jak lze jeho názor zjistit), nelze dospět k závěru, že by byl v řízení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 14 Nc 2113/99 respektován nejlepší zájem dítěte. Zdejší soud tedy v této věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku (soud dodává, že k novému zápisu biologického otce navrhovatele do knihy narození v matrice Obvodního úřadu v Praze 8 dojde ze zákona v případě, že tento rozsudek nabyde právní moci). Na závěru zdejšího soudu o tom, že v předmětném řízení došlo k porušení osvojencových práv, a že je tedy na místě dané osvojení zrušit, nic nemění ani skutečnost, že se kolizní opatrovník nakonec neodvolal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 14 Nc 2113/99-24 ze dne 31. 1. 2000 – tuto skutečnost nelze přičítat k tíži navrhovatele (osvojence), který byl postupem soudu v řízení sp. zn. 14 Nc 2113/99, který předcházel vydání osvojovacího rozsudku, zkrácen a dotčen na svých právech.

38. O nákladech tohoto soudního řízení rozhodl zdejší soud podle ust. § 150 občanského soudního řádu v aktuálně platném znění, neboť z okolností tohoto případu seznal, že rozhodování o nákladech řízení podle zásady procesního úspěchu ve věci není v tomto souzeném případě na místě. Účastníci, přítomní na jednání zdejšího soudu, při němž byl tento rozsudek vyhlášen, byli zdejším soudem před vyhlášením rozsudku upozorněni na to, že zdejší soud ohledně nákladového výroku zvažuje aplikaci ust. § 150 občanského soudního řádu, a s tímto postupem vyjádřili svůj souhlas.

Poučení