28 C 84/2021-87

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 30 263,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 307,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 307,02 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 956,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 929,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 221,74 Kč, úroku 15,1% ročně z částky 29 678,6 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 29 678,6 Kč od 26. 2. 2020 do 7. 8. 2020 a z částky 371,58 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,7 % z částky 29 307,02 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 458,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 5. 2020 jako právní nástupce původního věřitele, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30263,60 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jíž se [anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej věřiteli splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 635,98 Kč, počínaje dnem 13. 10. 2018, porčiemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany si dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 15,10 % ročně. [anonymizováno] svůj závazek splnila dne 18. 9. 2018, žalovaný však povinnosti splácet úvěr řádně a včas nedostál. [anonymizováno] pohledávku za žalovaným sestávající z částky 29 678,60 Kč na jistině, částky smluvního úroku z jistiny ve výši 1 929,52 Kč, smluvních poplatků ve výši 585 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 25. 2. 2020 ve výši 2 221,74 Kč a dalšího příslušenství postoupila smlouvou ze dne 18. 2. 2020 žalobkyni. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky písemně upomenula, výzva však zůstala bez reakce.

2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě zástupce žalobkyně, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z poštovního podacího archu vyplynulo, že společnost [právnická osoba] předala dne 2. 3. 2020 za [anonymizováno] doporučenou zásilku adresovanou žalovanému.

6. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2020 se podává, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a [anonymizováno] v celkové výši 41 414,06 Kč v dodatečné lhůtě, jinak se žalobkyně obrátí s nárokem na soud.

7. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] předala dne 1. 4. 2020 za [právnická osoba] [anonymizováno] doporučenou zásilku adresovanou žalovanému.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] žalovanému písemně oznámila, že pohledávku za ním ve výši 34 414,86 Kč postoupila žalobkyni.

9. Ze smlouvy o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ uzavřené mezi [anonymizováno] a žalovaným dne 18. 9. 2018 soud zjistil, že [anonymizováno] se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský splátkový úvěr ve výši 30 000 Kč, který je žalovaný oprávněn čerpat dne 18. 9. 2018, nejvýše následující pracovní den. Klient je povinen poskytnutý úvěr vrátit bance formou pravidelných měsíčních anuitních splátek, tj. splátek jistiny úvěru a úroků, v celkovém počtu 72. Z anuitní splátky se hradí, nemá-li banka nárok na uhrazení jiných svých pohledávek, nejdříve úroky za příslušné období, zbytek splátky je použit na umoření jistiny. Měsíční anuitní splátka činí 635,98 Kč a poslední anuitní splátka při řádném splácení 483,17 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,1 %, a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit 46 932,75 Kč. Dále smlouva sjednala poplatky, které je klient povinen uhradit, a to 1 295 Kč za poskytnutí úvěru, 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu, 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, 200 Kč za vedení pohledávky banky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhů klienta, 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Obě strany opatřily smlouvu podpisem dne 18. 9. 2018.

10. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] 2020 ze dne 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že zůstatek na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] činil 34 414,86 Kč, z toho na jistině 29 678,60 Kč.

11. Z oznámení ze dne 19. 3. 2019 vyplynulo, že [anonymizováno] podáním adresovaným žalovanému oznámila, že úvěr č. [bankovní účet] na částku 30 000 Kč prohlašuje za splatný ke dni 18. 3. 2019. Ke dni sepisu oznámení činí celkový dluh 32 246,46 Kč a sestává z nesplacené jistiny v evýši 29 678,60 Kč, smluvního úroku ke dni prohlášení okamžité splatnosti 1 929,52, úroků z prodlení ke dni prohlášení 53,34 Kč, měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a dlužných nákladů upomínání 285 Kč, nákladů upomínání 300 Kč, celkem tedy 32 246,46 Kč.

12. Ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele od 1. 3. 2017 bylo zjištěno, že jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru u [anonymizováno] půjčky činí 1 295 Kč a další poplatky vypočtené jednotlivě v úvěrové smlouvě jsou shodně uvedeny v sazebníku.

13. Ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od 1. srpna 2017 soud zjistil, že duplicitně se smlouvou upravují čerpání úvěru, jeho splácení, úroky a následky prodlení.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2020 včetně přílohy [číslo] vyplývá, že [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobkyni.

15. Ze Všeobecných produktových podmínek ze dne 1. 10. 2017 vyplývá technické řešení sjednávání smluv o úvěru od prokazování totožnosti klienta, zpracování a uchovávání dokumentů, způsob komunikace, doručování, uzavření či omezení provozu banky atd.

16. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 2 056,80 Kč, úrok z prodlení u úroku 164,94 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

17. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 2 056,80 Kč, úrok z prodlení u úroku 164,94 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

18. Stejné skutečnosti byly zjištěny z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 31. 1. 2020.

19. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 29. 11. 2019 vyplývá, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 1 493,16 Kč, úrok z prodlení u úroku 127,96 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

20. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 31. 10. 2019 bylo zjištěno, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 1 266,24 Kč, úrok z prodlení u úroku 113,10 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

21. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 30. 9. 2019 je zřejmé, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 1 039,32 Kč, úrok z prodlení u úroku 98,22 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

22. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 30. 8. 2019 vyplývá, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 827,04 Kč, úrok z prodlení u úroku 84,30 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

23. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 31. 7. 2019 je zřejmé, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 592,8 Kč, úrok z prodlení u úroku 68,94 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

24. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 28. 6. 2019 soud zjistil, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 365,88 Kč, úrok z prodlení u úroku 54,06 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

25. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 31. 5. 2019 je zřejmé, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 160,92 Kč, úrok z prodlení u úroku 40,62 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

26. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 30. 4. 2019 se podává, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu po splatnosti ve výši 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 21,84 Kč, úrok z prodlení u úroku 31,50 Kč a splatné poplatky ve výši 585 Kč.

27. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 29. 3. 2019 je zřejmé, že k datu 8. 3. 2019 byl zaúčtován poplatek 57 Kč za pojištění a poplatek 300 Kč za zesplatnění úvěru. Dále bylo zjištěno, že jistina po splatnosti činila 29 678,6 Kč, smluvní úrok po splatnosti 1 929,52 Kč, úrok z prodlení u jistiny 21,84 Kč, úrok z prodlení u úroku 31,50 Kč a splatné poplatky 585 Kč.

28. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 28. 2. 2019 vyplývá, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu do splatnosti ve výši 28 628,51 Kč, jistinu po splatnosti ve výši 1 050,09 Kč, splatný smluvní úrok 1 493,83 Kč, splatný úrok z prodlení u jistiny 16,73 Kč, splatný úrok z prodlení u úroku 24,20 Kč a splatné poplatky ve výši 228 Kč.

29. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 31. 1. 2019 bylo zjištěno, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu do splatnosti ve výši 28 891,03 Kč, jistinu po splatnosti ve výši 787,57 Kč, splatný smluvní úrok 1 120,37 Kč, splatný úrok z prodlení u jistiny 9,73 Kč, splatný úrok z prodlení u úroku 14,20 Kč a splatné poplatky ve výši 171 Kč.

30. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 ze dne 31. 12. 2018 vyplývá, že k uvedenému datu [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] evidovala jistinu do splatnosti ve výši 29 153,55 Kč, jistinu po splatnosti ve výši 525,05 Kč, splatný smluvní úrok 746,91 Kč, splatný úrok z prodlení u jistiny 4,20 Kč, splatný úrok z prodlení u úroku 6,30 Kč a splatné poplatky ve výši 114 Kč.

31. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 ze dne 31. 10. 2018 soud zjistil, že k uvedenému datu byl zaúčtován poplatek 57 Kč za pojištění a [anonymizováno] na účtu č. [bankovní účet] dále zaúčtovala řádnou splátku úvěru ve výši 692,98 Kč. Jistina do splatnosti činila 29 678 Kč, po splatnosti 0 Kč, splatný smluvní úrok 0 Kč, splatný úrok z prodlení u jistiny 0 Kč, splatný úrok z prodlení u úroku 0 Kč a splatné poplatky ve výši 0 Kč.

32. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 ze dne 27. 9. 2018 bylo zjištěno, že k datu 18. 9. 2018 bylo zaúčtováno čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč a evidována byla jistina do splatnosti 30 000 Kč, jistina po splatnosti 0 Kč, splatný smluvní úrok 0 Kč, splatný úrok z prodlení u jistiny 0 Kč, splatný úrok z prodlení u úroku 0 Kč a splatné poplatky ve výši 0 Kč.

33. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

34. Právní předchůdkyně žalobkyně, [anonymizováno], a žalovaný uzavřeli dne 18. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, na jejímž základě [anonymizováno] pro žalovaného uvolnila finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný vyčerpal. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s obchodním úrokem a poplatky v měsíčních anuitních splátkách. Žalovaný [příjmení] plnil pouze částkou ve výši 692,98 Kč, dále již na pohledávku neuhradil ničeho. [anonymizováno] postoupila smlouvou ze dne 18. 2. 2020 pohledávku za žalovaným žalobkyni. Postoupení pohledávky žalovanému písemně upozornila, následně žalobkyně žalovaného o zaplacení písemně upomenula doporučenou zásilku, o níž však nebylo zjištěno, dostala-li se do dispozice žalovaného či nikoli. Za prvou výzvu k plnění je tak nutno považovat až samu žalobu, která se poprvé dostala do dispozice žalovaného posledním dnem odběrní lhůty, tj. 6. 8. 2020.

35. Žalobkyně se k jednání soudu, byť po předchozí omluvě, nedostavila, čímž se vzdala dobrodiní vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., o tom, že dosud neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že konkrétním způsobem prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, stejně jako že se výzva k plnění adresovaná žalovanému zástupcem žalobkyně dostala do dispoziční sféry žalovaného.

36. Dle § 2395 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

37. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

38. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

39. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

40. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

43. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

44. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

45. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

46. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

47. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně, resp. vůbec. Od žalovaného si dle absentujících tvrzení nevyžádala informace o příjmech a výdajích, jež by měly být současně doloženy listinami. Žalobkyně se k jednání soudu, byť po předchozí omluvě, nedostavila, čímž se vzdala práva být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., o tom, že dosud nesplnila své procesní povinnosti a vystavuje se nebezpečí ztráty sporu.

48. Soud proto vycházel z toho, že předchůdkyně žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 obč. zák. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalovaného úvěr žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.

49. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, jíž žalovaný splatil pouze co do částky 692,98 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 obč. zák. vzniká povinnost bezdůvodné obohacení ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 29 307,02 Kč, o které se žalovaný na úkor žalobkyně skutečně obohatil, tedy z jiného právního důvodu než tvrdila žalobkyně.

50. Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, jež byla předána k poštovní přepravě jako doporučená zásilka, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 570 odst. obč. zák.), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 6. 8. 2020, kdy skončila úložní doba, po kterou byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 7. 8. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 8. 8. 2020, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,05 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší, a to 9,75 % ročně, a to již od 18. 9. 2018, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 307,02 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku), a ve zbývající části, jak je zřejmé z výroku ad II., žalobu jako nedůvodnou zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 458,67 Kč, přičemž tato částka představuje 93,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 514 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 263,60 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.