28 C 99/2016

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy ve výši 187 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala odstranění ze serveru [webová adresa] všechny fotografická vyobrazení žalobkyně ve stádiu jejího těhotenství a uveřejnění omluvy po dobu 100 dnů ve fotogalerii umístěné na serveru [webová adresa], stránka [webová adresa] a po dobu 100 dnů ve fotogalerii umístěné na serveru [webová adresa], stránka http: [webová adresa] rozhovor – s – matkou – anety -rodove-d3g/zpravy.spx?c=A151211_130609_dx-zpravy_shu, tohoto znění:„ Na tomto místě byla neoprávněně umístěna podobizna [jméno] [příjmení]. Za neoprávněné použití podobizny se omlouváme.”, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované ochrany osobnosti a uplatnila odstraňovací nárok, zveřejnění omluvy ve znění a formě uvedené ve výroku tohoto rozsudku a dále požadovala částku 187 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná je provozovatelem serveru [webová adresa], umístěného na internetové doméně [webová adresa], kde byly publikovány články s názvem„ S [anonymizováno] se [anonymizována čtyři slova] ani [anonymizováno] a [anonymizováno]“, a to dne [datum], týkající se úmrtí [jméno] [příjmení] a článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [jméno]: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se [anonymizováno], a to dne [datum]. Oba zmíněné články obsahují několik aktivních odkazů, které je propojují s příspěvky bulvárního charakteru. Ve fotogalerii u prvního článku byla v období od [datum] do [datum] publikována podobizna žalobkyně ve formě aranžované ateliérové fotografie žalobkyně v pokročilém stadiu jejího těhotenství: Po kliknutí na fotogalerii vyplňovala fotografie značnou část zobrazovacího média. Náhled fotografie žalobkyně, opatřený textem„ [anonymizována dvě slova] [jméno], která byla svědkyní v případě jejího úmrtí, po smrti [jméno] otěhotněla a stala se matkou. Zda je otcem druhý svědek a tehdejší [anonymizováno] přítel [jméno] nevíme“, byl v článku umístěn i nadále. Ve fotogalerii druhého článku byla v období od [datum] publikována předmětná fotografie žalobkyně v plném rozlišení a byla opatřena stejným textem jako v předešlém případě, z tohoto místa žalovaná fotografii s popiskem před podáním žaloby neodstranila. Žalobkyně zastává názor, že žalovaná zveřejněním předmětné fotografie porušila její právo na ochranu osobnosti, čímž mimo jiné negativně ovlivnila její psychický stav. Je přesvědčena, že žalovaná porušila zákon i ústavní pořádek tím, že použila v několika článcích šířených na internetu a pojednávajících o smrti třetí osoby fotografii žalobkyně zobrazující žalobkyni v poslední fázi jejího těhotenství. Články, v nichž byla tato fotografie žalobkyně použita, jsou slovně i obrazovou dokumentací plné popisů fyzického násilí a fotografií míst činu pořízených pro účely trestního řízení a v tomto kontextu byla internetem šířena fotografie žalobkyně ve formě aranžované ateliérové fotografie v pokročilém stadiu jejího těhotenství. Žalovaná použila těhotenskou fotografii žalobkyně v článcích pojednávajících o tragické události; jednak to žalovaná sama nesporuje a fotografii z uvedených článků odstranila, jednak to vyplynulo z dalšího provedeného dokazování. Žalovaná nebyla oprávněna dotčenou fotografii použít tak, jak ji použila, neboť takový způsob šíření detailů z jejího soukromého života v kontextu bulvárních článků o násilné smrti třetí osoby je nejen nezákonné, ale také protiústavní. Jedinou obranou žalované je to, že fotografie byla zveřejněna v souladu s § 89 obč. zák. v rámci zpravodajské licence, že nejde o důvěrnou či intimní fotografii žalobkyně a že ji žalovaná stáhla z facebookového profilu žalobkyně. [příjmení] žalované je však nedostatečná, jelikož není splněna ani jedna z podmínek, které je třeba splnit dle zákona a dle nálezů Ústavního soudu. Neexistuje veřejný zájem na tom, aby byla u článků zmíněného charakteru používána těhotenská fotografie žalobkyně, což vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 215/98 ze dne 31. 5. 2000, který uvedl, že (reportážní) oprávnění informovat veřejnost je splněno již podáním informace např. o tom, že probíhá trestní stíhání a pro jaký skutek probíhá; uvedení osobního údaje osoby, která sama na veřejnosti nevystupuje a není tedy osobou veřejného zájmu, považuje Ústavní soud pro čtenářskou veřejnost za zcela nadbytečné a jde podle ÚS o porušení práva na ochranu osobnosti, umístění jakékoliv fotografie na veřejně dostupné místo nedává žalované právo takové fotografie bez jakýchkoliv zákonných zábran využívat k libovolným účelům. Zákon požaduje, aby k použití fotografií člověka bez jeho souhlasu došlo přiměřeným způsobem (§ 89 obč. zák.). V této věci je evidentní, že cílem žalované bylo informovat o násilném úmrtí třetí osoby, o postupu orgánů činných v trestním řízení při vyšetřování jejího úmrtí a o tom, zda lze v případě úmrtí uvažovat o cizím zavinění. Tomuto zaměření článků použití těhotenské fotografie žalobkyně neodpovídá a její použití je v rozporu se zákonem, ústavním pořádkem i nálezy ÚS. Tím, že žalovaná přesto takovou fotografii v takových článcích použila, postupovala v rozporu s testem proporcionality definovaným v nálezech ÚS - I. ÚS 321/06 a pléna ÚS - Pl. ÚS 4/94. Facebook je sítí, kde se propojují primárně přátelé. V žádném případě není Facebook zdrojem soukromých vyobrazení osob pro účely článků informujících o násilné smrti třetích osob. Těhotenská fotografie žalobkyně nesmí být obsažena v článcích, které obsahují i fotografie z místa činu, krevní stopy, zkrvavené oblečení ad. a informují o násilné smrti třetí osoby. I v tomto ohledu žalovaná porušila zákon. Potvrzuje to i další nález ÚS - IV.ÚS 154/97, kde Ústavní soud judikoval, že zákon umožňuje obrazové snímky bez svolení fyzické osoby jen tam, kde forma použití, jeho rozsah i způsob odpovídá účelu, a dále že při každém tomto použití musí být vždy šetřena lidská důstojnost dotčené fyzické osoby, neboť jinak jde v těchto případech o neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby, což žalovaná nerespektovala. Ze skutkového i právního hlediska je dle žalobkyně nesporné, že žalovaná svým jednáním zasáhla závažným způsobem do osobnostních práv žalobkyně a tím jí způsobila újmu na osobnostních právech a ochraně rodinného života a soukromí, což u žalobkyně vedlo k újmě na psychickém stavu, cti, lidské důstojnosti, dobré pověsti a rodinného života. Výzvou odeslanou žalované dne 24. 2. 2016 žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění, avšak neúspěšně.

2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout jako nedůvodnou. Potvrdila, že zpřístupnila fotografii žalobkyně v rámci prvního článku, ten byl zveřejněn v rámci série článků týkajících se podivného úmrtí [jméno] [příjmení], které policie původně uzavřela jako sebevraždu. Kromě žalované se celým případem zabývala i další celostátní média. Podle názoru žalované je případ jednoznačně předmětem veřejného zájmu. Žalobkyně byla kamarádkou [jméno] [příjmení], se kterou strávila celý večer předcházející shora uvedené tragické události. Navíc byla osobně přítomna v bytě, kde k této tragické události došlo. Podle výpovědi ostatních svědků po tragické události manipulovala s nožem, kterým byla [jméno] [příjmení] ubodána. Pokud se týká zpřístupněné fotografie, tak tu žalobkyně zveřejnila na sociální síti, přestože se jedná o fotografii v pokročilém stádiu těhotenství žalobkyně. Žalovaná tuto fotografii získala z veřejně dostupného zdroje – sítě Facebook, nikoliv„ pokoutně“ ze soukromého zdroje žalobkyně či od třetí osoby. K výzvě žalobkyně pak fotografii odstranila. K předmětné fotografii těhotné žalobkyně, jež je předmětem žaloby, která měla být profilovou fotografií žalované na sociální sítí Facebook, k tomu žalovaná uvedla, že nic takového ani žalobkyně, ani žalovaná netvrdily. Pokud v rozsudku NS ČR uvedl, že u profilové fotografie nelze bez dalšího dovodit souhlas k užití, potom žalovaná uvedla, že se nejednalo o profilovou fotografie, ale„ pouze“ fotografii umístěnou na zeď, nikoliv pouze pro přátele, ale pro všechny uživatele sítě Facebook. V takovém případě se v plném rozsahu uplatní závěry z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2014 III . ÚS 3844/2013, včetně jeho hodnocení charakteru sociální sítě Facebook. U těchto„ běžných“ fotografií je zcela na rozhodnutí uživatele, jaký charakter pro fotografii zvolí. Žalovaná rovněž uvedla, že články ze serveru [webová adresa], které byly citovány v rozsudku Městského soudu v Praze, byly založeny žalovanou k důkazu společně s prvním vyjádřením žalované k věci ze dne 25. května 2016 a byly jako důkaz provedeny na jednání dne 21. listopadu 2017. Pokud se týká námitky Nejvyššího soudu, že Městský soud v Praze přesvědčivě nevyložil, jaký existuje zájem na informování veřejnosti o těhotenství žalobkyně a spekulaci o otcovství jejího dítěte, pak žalovaná odkázala na její odvolání ze dne 13. června 2018, kde uvedla, že„ Soud prvního stupně dle názoru žalované správně vyhodnotil i otázku přiměřenosti užití fotografie žalobkyně, když vycházel nejen ze zveřejnění fotografie samotnou žalobkyní pro širokou veřejnost na jejím facebookovém profilu, ale i z blízkého propojení žalobkyně s [jméno] [příjmení] v závěrečné fázi jejího života, kdy byla žalobkyně společně se svědkem [jméno] přítomna v bytě, kde došlo k tragickému úmrtí [jméno] [příjmení]. Z listinných důkazů předložených žalovanou vyplývá, že podle výpovědi ostatních svědků žalobkyně po tragické události manipulovala s nožem, kterým byla [jméno] [příjmení] ubodána. Žalovaná tak v žádném případě nebyla v pozici„ náhodného kolemjdoucího“ a zejména pak na bod 13. a 14. rozsudku Městského soudu v Praze, který se právě touto skutečností podrobně zabýval: na zveřejnění informace o těhotenství žalobkyně a otcovství dítěte byl dán veřejný zájem, neboť to byla právě žalobkyně a otec dítěte, kteří byli jediní přítomní úmrtí slečny [jméno] [příjmení]; fotografie (podobizna) žalobkyně tak byla použita v souladu s ustanovením § 89 o. z. pro zpravodajské účely; navíc fotografie (podobizna) žalobkyně byla pořízena třetí osobou se souhlasem (na objednávku) žalobkyně a byla zveřejněna samotnou žalobkyní na zdi v rámci jejího profilu na síti Facebook; pokud se týká žalobkyní tvrzené újmy, tuto žalovaná nikterak nezpochybňovala, ale tvrdila, že v řízení nebylo prokázáno, že tato újmy byla způsobena v příčinné souvislosti s použitím fotografie (podobizny) žalobkyně žalovanou.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem čj. 28 C 99/2016 – 167 ze dne 22. 3. 2018, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. K včasnému odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem čj. 22 Co 61/2018 – 232 ze dne 3. 1. 2019, kterým výroky I. až IV. rozsudku soudu zdejšího soudu ve správném znění potvrdil. K dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšší soud ČR rozsudkem čj. 25 Cdo 1778/2019 – 261 ze dne 15. 10. 2019 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2019, čj. 22 Co 61/2018 – 232, a rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 3. 2018, čj. 28 C 99/2016 – 167, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení s tím, že námitku žalobkyně jako dovolatelky o nesprávném vyhodnocení přiměřenosti publikace její fotografie zdejším soudem i soudem odvolacím shledal důvodnou. Nejvyšší soud konstatoval, že uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení, respektive neúplného právního posouzení otázky přiměřenosti a vhodnosti publikace soukromé profilové fotografie uživatele sociální sítě Facebook bez jeho souhlasu v rámci zpravodajské licence bulvárním médiem byl naplněn.

4. Soud jsa vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR vysloveném v jeho rozsudku čj. 25 Cdo 1778/2019 – 261 ze dne 15. 10. 2019 doplnil provedené dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), o účastnický výslech žalobkyně (ust. § 131 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů již měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

5. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

6. Dne [datum] byl na serveru [webová adresa] publikován článek s názvem„ S [anonymizováno] se [anonymizována čtyři slova] ani [anonymizováno] a [anonymizováno]“ a dne [datum] druhý článek s [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [jméno]: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se [anonymizováno]. U obou těchto článků byla ve fotogalerii zveřejněna ateliérová fotografie žalobkyně v pokročilém stádiu těhotenství (prokázáno oběma články s fotografií). Oba články obsahují odkazy a tagy na další články zveřejněné na serveru www. [webová adresa], které tematicky souvisí s kauzou kolem [jméno] [příjmení], např.„ [anonymizováno] měla [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] ale [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, aj. (prokázáno výčtem článků pod heslem„ [anonymizována dvě slova] [jméno]“, článek ze dne [datum] [anonymizováno] měla 13 [anonymizována dvě slova] v [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], aj.). Celá kauza byla široce mediálně přístupná, psaly o ní i jiné zpravodajské servery, např. [webová adresa] (prokázáno článkem ze dne [datum]„ [anonymizována čtyři slova] do [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], rozhodli poslanci“ a ze dne [datum]„ [příjmení] znovu otvírá případ podezřelé sebevraždy mladé dívky. Policii nezajímaly důkazy“). Dále byl na serveru [webová adresa] zveřejněn rozhovor s přítelem žalobkyně [jméno], ve kterém uvádí, že po určitý čas byl partnerem žalobkyně, finančně jí pomáhal s péčí o dítě (prokázáno článkem ze dne 18. 2. 2016„ [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [jméno]: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] se [anonymizována dvě slova]“). Žalobkyně byla v důsledku traumatu, po smrti kamarádky [jméno] [příjmení], v péči lékaře a užívala antidepresiva (prokázáno lékařskou zprávou ze dne 5. 12. 2016). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k odstranění protiprávního stavu, poskytnutí morálního zadostiučinění a zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích, na základě které žalovaná stáhla fotografii nejprve z jednoho a poté i z druhého článku (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2016, lustrací aktuálního stavu na serveru [webová adresa]).

7. Z účastnické výpovědi žalobkyně a z jejího doplnění bylo zjištěno, že aktuálně žije dle vlastních slov relativně v klidu, nicméně v minulosti, po zveřejnění fotografie zachycující její těhotenství, měla problém vyjít ven a komunikovat s přáteli. Nikdo jí sice nic neřekl, ale lidé se na ni divně dívali. Žalobkyně byla dle vlastních slov po zveřejnění článku v šoku a nechápala, jak mohla žalovaná bez jejího souhlasu použít v tomto kontextu fotografii jejího těhotenství. Fotografii si nechala udělat u fotografa pro sebe na památku těhotenského období. Fotografie se aktuálně nachází v soukromé části facebookovém profilu žalobkyně, která si však není jistá, zda byla předtím uveřejněna ve veřejné části či nikoliv. Antidepresiva brala žalovaná krátce po tragické události, a poté opět na podzim roku 2016, kdy ji psychicky vyčerpaly články zveřejňované v médiích. V době podání žaloby a rok předtím již žalovaná antidepresiva neužívala. Největší újmu měla, když článek viděla se svou fotografií, byla tím zaskočena, protože v té době již žila svůj život. Kontaktovali ji přátelé, rodina a všichni se jí dotazovali co je pravdy v tom článku, jak vznikla její těhotenská fotografie, i její přátelé tím byli zaskočeni. Žalobkyně měla pocit, že se na ni lidé i v rodině dívají zvláštně, měla obavy, jestli syn někdy ty fotografie až bude starší uvidí na internetu, i z toho měla úzkostlivé stavy a má je dodnes. Žalobkyně uvedla, že fotografii měla uveřejněnou na facebooku na zdi a že nebyla profilová, nevěděla jak se k ní žalovaná dostala. Po uveřejnění její těhotenské fotografie u článku ji vadila, i když té době prožila nějaké trauma a mediálně se ten případ pořád probíral, dva roky poté události to bylo hodně intenzivní, avšak na některých fotografiích uveřejněných v souvislosti s událostí nebyla žalobkyně ani poznat, ale na této soukromé fotografii, kterou si nechala udělat sama, ji lidé, přátelé i rodina poznávali. Žalobkyně vypověděla, že dle jejího názoru bylo nadmíru nevhodné u předmětného článku uveřejnit právě tuto její fotografii, více než třeba jiné fotografie z toho baru. Redaktor, který fotografii uveřejnil, kdysi žalobkyni kontaktoval, ale ničeho mu k události neřekla, je si jistá, že předmětnou těhotenskou fotografii neměla na facebooku jako profilovou fotku, měla jí na zdi, jak se k ní redaktor dostal žalobkyně nevěděla.

8. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že redaktoři serveru [webová adresa] standardně získávají fotografie ke svým článkům z veřejně dostupných profilů, a tak tomu zřejmě bylo i v případě žalobkyně. Pokud měla žalobkyně tuto fotografii nastavenou jako profilový obrázek, tak v těchto případech nelze ze samé podstaty Facebooku jako sociální sítě, omezit nastavení takto zveřejněné fotografie na soukromé. Předmětnou fotografii rozhodně nezískal ilegálně a za žádným konkrétním účelem. Pokud je soukromí fotografií na Facebooku nastaveno pouze pro přátele, tak ve všech redakcích, kde působil je zakázáno tyto fotografie používat. Předmětná fotografie měla zřejmě ilustrovat situaci, kdy žalobkyně jakožto jedna z blízkých přítelkyň zemřelé již řeší jiné problémy a z neradostné fáze jejího života se dostává do životní etapy radostnější. Uvádět v článku s kým se žalobkyně stýká a jaké má problémy je běžný postup bulvárních médií pro to, aby si čtenáři dokázali blíže představit, o co v této konkrétní trestní kauze šlo. Vzhledem k tomu, že byl článek zveřejněn, musel projít odsouhlasením ze strany šéfredaktora. Svědek při své práci obecně pracoval nejen s fotografiemi ze sociálních sítí, jako jsou facebooku a instagramu, ale také s fotografiemi z fotobank, osobních archivů a s licencovanými fotografiemi zahraničních médií.

9. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], matky žalobkyně, soud zjistil, že na předmětnou fotografii těhotné dcery s pejskem, ji upozornili její podřízení na vojenské ubytovně [anonymizováno], kde pracuje. Zároveň se jí dotazovali na okolnosti celého případu. O fotografii se následně zmínili i rodinní příbuzní, kteří se zcela určitě na okolnosti případu dotazovali i dcery, což pro matku žalobkyně byla„ poslední kapka“, proto sama iniciovala zahájení tohoto sporu. Uveřejněné články nejsou pravdivé, jsou pomlouvačné, neboť svědkyně má s dcerou láskyplný vztah a po celou dobu kauzy jí byla oporou. Po zveřejnění článků nabyla svědkyně pocit, že už se na ně lidé nebudou dívat jako dříve, dceru v pokročilém stadiu těhotenství hluboce zasáhly, byla plačtivá, bála se nejen o sebe ale i o své dítě, svědkyně jí doprovázela k psychiatričce. Právě na předmětné fotografii žalobkyni poznalo nejvíce lidí, přičemž s tématem článku a celé kauzy nemá fotografie absolutně nic společného. Po zdravotní stránce vše nesla špatně i sama svědkyně, která pobírá invalidní důchod II. stupně a trpí poruchou relaxace. Zároveň tímto vším byla zpochybněna vážnost a postavení v zaměstnání svědkyně.

10. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z nepatrné části.

11. Nejvyšší soud ČR v projednávané věci vyslovil závazný právní názor v jeho rozsudku čj. 25 Cdo 1778/2019 – 261 ze dne 15. 10. 2019, právní moci nabyl dne 13. 11. 2019, kterým je soud I. stupně vázán, když shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas, oprávněnou osobou, je přípustné pro řešení otázky ochrany podobizny osoby a jejího rozšiřování bez souhlasu zobrazené osoby, otázky užití profilové fotografie ze sociální sítě Facebook a otázky přiměřenosti zásahu do soukromí osoby na základě zpravodajské licence, jež dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) řešeny.

12. Podle ustanovení § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

13. Podle ustanovení § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

14. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. z. je možné rozšiřovat podobu člověka jen s jeho svolením. Dle odst. 2 svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.

15. Podle ustanovení § 89 o. z. podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

16. Podle ustanovení § 90 o. z. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

17. V rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyl řešen případ zveřejnění profilové fotografie uživatele sociální sítě Facebook bez jeho souhlasu médiem v rámci zpravodajské licence.

18. Právo na ochranu osobnosti náleží tomu, jehož osobnost byla nedovoleným zásahem dotčena. Obsahem se právo na podobu a právo na soukromí odlišují, zejména tím, že podoba člověka nepožívá ochrany jen v soukromí. Právní úprava vychází z dosavadního pojetí v § 11 a 12 občanského zákoníku z r. 1964 s některými upřesněními provedenými ve shodě se závěry doktríny. Ochrana práva na podobiznu se upřesňuje ve dvou směrech. Předně je reprobováno jakékoli neoprávněné zobrazení člověka, z něhož jej lze identifikovat. Dále se stanoví právní pravidlo, že souhlasem s vlastním vyobrazením člověk uděluje souhlas též k jeho obvyklému a s ohledem na okolnosti případu zároveň i pro něho předvídatelnému rozšíření podobizny.

19. Rovněž ochrana soukromí člověka vychází ze standardního pojetí. Vzhledem k prioritě osobnostního práva jako nejvyšší hodnoty se umožňuje výslovnou úpravou odvolání souhlasu s použitím či šířením záznamů osobní povahy. Společné pravidlo vztahující se jak k podobě, tak k soukromí člověka, přejímá v podstatě beze změny dosavadní konstrukci § 12 odst. 2 a 3 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

20. Zpravodajská licence již oproti § 12 odst. 3 občanského zákoníku z r. 1964 dopadá nejen na tiskové, rozhlasové a televizní zpravodajství, ale rovněž na zpravodajství obdobné, pod nějž lze podřadit i zpravodajství internetové. I v těchto případech je podmínkou vylučující neoprávněnost zásahu, aby zákonný důvod zásahu obstál z pohledu jeho proporcionality (viz slova„ přiměřeným způsobem“ v § 89 o. z. i slova„ nesmí být využit nepřiměřeným způsobem“ v § 90 o. z.).

21. V projednávané věci nebylo sporu o tom, že zveřejněná fotografie vznikla z podnětu dovolatelky s jejím souhlasem a žalovaná ji získala z veřejně dostupné sociální sítě Facebook bez vědomí dovolatelky a užila ji bez jejího souhlasu. Odvolací soud uzavřel, že již samotným zveřejněním fotky na sociální síti dovolatelka konkludentně souhlasila s jejím užitím jakoukoli další osobou. Dále uzavřel, že informace o jejím těhotenství a spekulace o otcovství byly zveřejněny ve veřejném zájmu a šlo o příspěvek do veřejné diskuze.

22. Nejvyšší soud ČR uvedl, že odvolací soud v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 3844/13, v němž se Ústavní soud zabýval povahou sociální sítě Facebook a uzavřel, že si uživatel může nastavit individuálně kromě jiného i rozsah sdílení uveřejňovaných informací a ovlivnit, kdo uvidí jím zveřejňovaný nebo jeho se týkající obsah. Specifikem profilové fotografie uživatele sociální sítě Facebook je však nemožnost nastavit či omezit možnost jejího zobrazení pro různé uživatele. Na rozdíl od všech ostatních fotografií, u nichž si může každý uživatel individuálně nastavit možnost jejího zobrazení vlastními přáteli, přáteli přátel, zcela cizími uživateli sociální sítě či pro veškerou veřejnost, tedy i pro osoby, jež vlastní účet na sociální síti nemají. U profilového obrázku nelze jeho zobrazení zabránit či omezit a jedinou další možností je skrýt zcela vlastní profil pro ostatní uživatele sítě a nebýt vůbec k zobrazení. Tuto krajní možnost však nelze považovat za alternativu, neboť by její využití většinou uživatelů zcela popřelo smysl a účel této sociální sítě.

23. Z běžné lidské povahy vyplývá, že si uživatel často volí za profilovou fotografii na sociální síti portrét či snímek, který jej zobrazuje v lichotivé podobě, nebo který považuje za zdařilý. Dle dovolacího soudu však z této skutečnosti nelze usuzovat, že každý uživatel souhlasí automaticky s užitím takové podobizny v souvislosti se svým jménem kýmkoli a k jakémukoli účelu. V projednávané věci byla profilová fotografie dovolatelky zveřejněna u článku informujících o úmrtí a vyšetřování smrti její kamarádky [jméno] [příjmení], ve fotogalerii plné snímků z místa činu a fotografie byla doplněna textem:„ Anetina kamarádka [jméno], která byla svědkyní v případě jejího úmrtí po smrti [jméno] otěhotněla a stala se matkou. Zda je otcem druhý svědek a tehdejší Kateřinin přítel [jméno] nevíme.“. Především je nutno spojení fotografie s tímto textem oprávněně považovat za zásah do důstojnosti a cti dovolatelky, neboť ani dovolacímu soudu není zřejmé, jak její mateřství a spekulace o otcovství dítěte dovolatelky souvisí s informováním veřejnosti o smrti [jméno] [příjmení] a jejím vyšetřování. Rovněž formulace textu nemůže v běžném čtenáři vyvolat dojem oznámení„ milé povinnosti“ těhotné žalobkyně, nýbrž spekulacemi o otcovství dítěte je způsobilá snížit a znevážit její důstojnost a čest.

24. Dovolatelka – žalobkyně nebyla a není známou osobou či celebritou, osobou veřejného zájmu se stala pouze v souvislosti s vyšetřováním úmrtí své přítelkyně. Současně nebrojila proti zobrazení své podoby ve spojení s vyšetřováním úmrtí své přítelkyně, ani proti zveřejnění fotografií bezprostředně souvisejících s tragickou událostí. V této souvislosti lze považovat informace o ní zveřejňované za informace ve veřejném zájmu. Dovolací soud se však neztotožňuje s posouzením nižších soudů, že žalovaná zveřejnila předmětnou fotografii s cílem seznámit a ze dne informovat veřejnost o„ milé povinnosti“ těhotné žalobkyně a nastávající pozitivní etapě jejího života, ani že lze považovat takový cíl za příspěvek k debatě obecného zájmu. Připomenul-li odvolací soud kritéria judikatury Evropského soudu pro lidská práva k posouzení vyvažování práva na respektování soukromého života a svobody projevu, odůvodnění přiléhavosti jednotlivých kritérií na projednávanou věc zcela pominul. [obec] vztah dovolatelky a [jméno] [jméno] a zveřejnění fotografie z doby jejího těhotenství přispívá k debatě obecného zájmu, odvolací soud srozumitelně nezdůvodnil, mírou známosti dovolatelky se pak nezabýval vůbec, stejně jako tématem reportáže a přiměřeností obsahu, formy a ohlasu fotografie, chybí tedy posouzení práva na respektování soukromého života dovolatelky. Odvolací soud přesvědčivě nevyložil, jaký existuje veřejný zájem na uvedení osobních údajů osoby, která sama na veřejnosti nevystupuje, a tedy na informování veřejnosti o těhotenství svědkyně sebevraždy a spekulaci o otcovství jejího dítěte. Rovněž odvolací soud nijak neosvětlil, zda se zabýval přiměřeností a rozporem s oprávněnými zájmy dovolatelky dle § 90 o. z., uvažoval-li o zákonném důvodu k zásahu do jejího soukromí na základě zpravodajské licence. V případě použití profilové fotografie uživatele sociální sítě Facebook nelze bez dalšího dovodit konkludentní souhlas s jejím dalším zveřejněním ani naplnění předpokladů zákonné zpravodajské licence, ale vždy je třeba zabývat se hlediskem přiměřenosti se zřetelem ke konkrétním okolnostem zveřejnění a chránit nejen svobodu projevu informačních médií a právo veřejnosti na informace, ale též oprávněné zájmy zobrazené osoby. Oprávněná je rovněž poznámka dovolatelky, že odvolací soud v odůvodnění argumentoval odkazy na další články bulvárního charakteru, jež vůbec nebyly předmětem dokazování…/ srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1778/2019 25. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a podle ust. § 2956 o.z.

26. Podle ust. § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

27. Podle ust. § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

28. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná je provozovatelem internetového serveru [webová adresa], že na tomto serveru byla uveřejněna série článků zabývajících se kauzou kolem úmrtí kamarádky žalobkyně, konkrétně dne [datum] byl na této doméně publikován článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] se [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]“ a dne [datum] článek s [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [jméno]: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se [anonymizováno]. V obou těchto článcích byla ve fotogalerii použita fotografie žalobkyně z období, kdy byla v pokročilém stadiu těhotenství, kterou žalovaná získala ze„ zdi“ facebookového profilu žalobkyně. Žalobkyně byla určitou dobu přítelkyní svědka smrti [jméno] [příjmení] [jméno], který jí finančně pomáhal. Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy, a to uveřejnění omluvy a zaplacení částky 187 000 Kč. Žalovaná na výzvu žalobkyně fotografie postupně ze serveru odstranila.

29. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. o. z. je skutečnost, že došlo k neoprávněnému zásahu a současně, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 o. z. a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

30. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. 30 Cdo 332/2007).

31. Žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy opírala o skutečnost, že žalovaná ve fotogalerii k článkům ze dne [datum] a dne [datum] zveřejnila fotografii žalobkyně v pokročilém stádiu těhotenství. Žalobkyně uvedla, že zveřejněním její aranžované fotografie ve stádiu těhotenství ve spojitosti s články pojednávajícími o tragické události, plných popisků fyzického násilí a fotografií míst činu, rozebírajícími kauzu ohledně její zemřelé kamarádky, naprosto znehodnocuje a pošlapává ideu fotografie žalobkyně jako těhotné ženy a jejího nenarozeného dítěte. Žalovaná tím zasáhla závažným způsobem do osobnostních práv žalobkyně a způsobila jí tak újmu, která má negativní vliv na ochranu jejího soukromí a její osobnosti. Jednání žalované žalobkyni hrubě poškodilo v očích její rodiny, kamarádů a známých, negativně ovlivnilo její psychický stav a zasáhlo do práv na ochranu cti, lidské důstojnosti, dobré pověsti a rodinného života. Žalobkyně se cítí být dotčena na svých právech uveřejněním své fotografie, neboť ta nebyla publikována s jejím souhlasem.

32. V prvé řadě je třeba konstatovat, že náhrada nemajetkové újmy v penězích přichází v úvahu jen v případě, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, či došlo ve značné míře k zásahu do jiné složky osobnosti fyzické osoby včetně práva na podobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1873/2006). Soud však konstatuje, že předmětná fotografie není intimního charakteru a nepůsobí urážlivě. Jedná se o fotografii zobrazující těhotnou žalobkyni, což v dnešní době a stavu společnosti není potřeba skrývat, ba naopak je považováno za běžnou součást života, kterou ženy veřejně prezentují. Soud proto konstatuje, že důstojnost ani vážnost žalobkyně zveřejněním předmětné fotografie porušena nebyla v takové míře a rozsahu, který by odůvodňoval poskytnout žalobkyni částku na náhradu újmy ve výši požadované.

33. Předmětná fotografie žalobkyně nebyla pořízena novináři, nýbrž byla získána z jejího facebookového profilu. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2014 III . ÚS 3844/2013 lze dovodit, že„ povaha sociální sítě Facebook není jednoznačně soukromá či veřejná. Vždy záleží na konkrétních uživatelích, jakým způsobem si míru soukromí na svém profilu, případně přímo u jednotlivých příspěvků, nastaví“. Vzhledem k tvrzení žalované, že fotka byla získána z profilu žalobkyně jako veřejná, což potvrdila i svědecká výpověď autora článku, přičemž žalobkyně tuto skutečnost nebyla schopna vyloučit, je zřejmé, že sama žalobkyně fotografii nepoužila pouze pro potřebu svoji a jejích přátel. Sama žalobkyně svým nakládáním s touto fotografií / umístěním na facebookovém profilu na„ zdi“ bez zajištění soukromí / stanovila její charakter jako veřejný. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně tímto svým jednáním svolila k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že může být šířena, proto ze strany žalované nedošlo k porušení práva žalobkyně k její podobizně.

34. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně po smrti její kamarádky [jméno] [příjmení] trpěla zdravotními problémy psychického rázu, které mohou po určitou dobu přetrvávat a nelze je vyléčit v krátkém časovém období. Nicméně psychické problémy žalobkyně soud přisuzuje zejména její přítomností u tragické události, jíž byla svědkyní. Zveřejněním předmětné fotografie žalobkyně v pokročilém stadiu těhotenství u článku připomínajícím veřejnosti tragickou událost, smrt kamarádky žalobkyně, a to již v době, kdy jak sama žalobkyně vypověděla si žila svůj život, mohlo dojít k oživení jejích vzpomínek na celou událost a tím samozřejmě i k přechodnému psychickému zhoršení jejího duševního stavu. Ze žalobkyní doložené lékařské zprávy vyplývá, že v péči lékařů byla již od 9. 10. 2014. Žalobkyně však již soudu neprokázala žádnou relevantní lékařskou zprávou tvrzené progresivní zhoršení jejího psychického stavu v souvislosti s uveřejněním předmětné fotografie žalovanou na jejím serveru, proto soud příčinnou souvislost mezi přechodně zhoršeným psychickým stavem žalobkyně a zveřejněním její těhotenské fotografie dovodil pouze z její výpovědi, tvrzeného subjektivního pocitu žalobkyně a ze svědecké výpovědi její matky.

35. K přiměřenosti použití předmětné aranžované fotografie těhotné žalobkyně v souvislosti s tématem článku soud konstatuje, že žalobkyně byla kamarádkou [jméno] [příjmení], jezdily spolu na dovolené, trávily spolu poslední čas před smrtí [jméno], je jeden z hlavních svědků příčiny úmrtí [jméno], jež není bez zájmu veřejnosti a orgánů činných v trestním řízení, proto autor článku použil její volně přístupnou fotografii jako ilustraci k článku„ [anonymizováno 5 slov] [jméno]“. Druhý článek se zabýval vztahem [jméno] [příjmení] s mužem, o kterém sama žalobkyně potvrdila, že je jejím přítelem, se kterým se stýkala a jezdila na společné dovolené, proto i zde je patrná vzájemná souvislost mezi obsahem uveřejněného článku a osobou žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla a není osobou známou či celebritou, osobou veřejného zájmu se stala pouze v souvislosti s vyšetřováním úmrtí její kamarádky a její aranžovanou fotografii žalovaná zveřejnila právě v kontextu s články pojednávajícími o tragické události, čímž s odstupem času od tragické události již žalovaná nerespektovala právo žalobkyně na další její soukromý život. Soud proto s ohledem na právní názor soudu dovolacího dospěl k závěru, že uveřejněná fotografie žalobkyně u jednotlivých článků na serveru žalované byla užita minimálně nevhodně a nepřiměřeně k jejich obsahu.

36. Žalobkyně rovněž poukazovala na judikovaný obsah usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31. 5. 2000, II. ÚS 215/98. Soud na základě shora uvedených zjištění dospěl k závěru, že žalovaná v článcích zveřejněných na jejím serveru uvedla pouze křestní jméno žalobkyně, jiné osobní a citlivé údaje, týkající se žalobkyně v článcích uveřejněny nejsou, proto z nich nelze žalobkyni blíže identifikovat ani nikterak dohledat či osobně kontaktovat.

37. K tvrzení žalobkyně, že zveřejnění předmětné fotografie v souvislosti s články zabývajícími se okolnostmi úmrtí její kamarádky [jméno] [příjmení], je v rozporu s testem proporcionality, který ve svých rozhodnutích judikoval Ústavní soud ČR, soud uzavírá, že právě s ohledem na zveřejnění fotografie samotnou žalobkyní pro širokou veřejnost na jejím facebookovém profilu na„ zdi“ a na jejím blízkém propojení s kamarádkou [jméno] [příjmení] v závěrečné fázi jejího života / kdy žalobkyně se nacházela v bezprostřední blízkosti A. [příjmení] spolu se svědkem [jméno] /, soud k provedení testu proporcionality nepřistoupil, když dospěl k závěru, že žalobkyní tvrzený zásah do jejích osobnostních práv nelze z hlediska zákonných ustanovení posoudit jako objektivně způsobilý přivodit jí újmu na právech chráněných citovanými zákonnými ustanoveními.

38. Soud rovněž dospěl k závěru, že zveřejněné články na serveru žalované, k nimž byla připojena zmíněná fotografie žalobkyně, zveřejnila žalovaná ve veřejném zájmu, a to v souladu s ustanovením § 89 o.z., který omezuje ochranu osobnosti bezúplatnou zpravodajskou licencí. Veřejný zájem je dán skutečností, že žalobkyně byla kamarádkou zemřelé [anonymizováno], prokazatelně s ní strávila celý večer předcházející jejímu úmrtí a zároveň byla fyzicky přítomna v bytě, kde k tragické události [anonymizováno] došlo. Žalobkyně sama veřejně poskytla předmětnou fotografii na sociální síti – facebookovém profilu, nejednalo se o profilovou fotografii, ale pouze o fotografii umístěnou na zeď, nikoliv pouze pro přátele, ale pro všechny uživatele sítě Facebook. Musela si tak být vědoma reálné možnosti jejího dalšího šíření. V takovém případě se v plném rozsahu upplatní závěry z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2014 III . ÚS 3844/2013, včetně jeho hodnocení charakteru sociální sítě Facebook. U těchto„ běžných„ fotografií je zcela na rozhodnutí uživatele, jaký charakter pro fotografii zvolí. Z tohoto pohledu soud dospěl k závěru, že předmětnou těhotenskou fotografii žalobkyně nelze v žádném případě považovat za důvěrnou, jak žalobkyně tvrdila. Autor článku jako svědek potvrdil a ze samotné fotografie s popiskem vyplývá, že cílem jejího zveřejnění nebylo žalobkyni difamovat či nějakým způsobem dehonestovat či degradovat.

39. Na základě shora uvedeného soud shledal, že zveřejněním fotografie těhotné žalobkyně žalovaná nepřesáhla intenzitu požadovanou v demokratické společnosti pro porušení práva na ochranu osobnosti, a proto její jednání nelze považovat za nezákonný zásah do práv žalobkyně na ochranu osobnosti. Žalovaná na žádost žalobkyně zmíněnou fotografii ze svého serveru již stáhla, proto soud odstraňovací nárok žalobkyně zamítl. Soud zamítl i požadavek žalobkyně na omluvu žalované, uveřejněný po dobu 100 dní na serveru žalované, neboť je toho názoru, že další uveřejňování osobních záležitostí žalobkyně by mohlo vést k jejímu zhoršení psychického stavu již tak narušenému tragickou událostí, smrtí její kamarádky. Soud je toho názoru, že žalobkyně měla případně v průběhu řízení modifikovat formu omluvy, neboť jejím uveřejněním / nad to po dobu 100 dní / by v širší veřejnosti tato omluva vzbudila zájem o odkazy na předchozí uveřejněné články. Soud je přesvědčen, že částka 5 000 Kč je dostatečnou satisfakcí za újmu žalobkyně, která jí uveřejněním její aranžované těhotenské fotografie vznikla.

40. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyni nárok na kompenzaci újmy žalované vznikl pouze ve výši uvedené ve výroku tohoto rozsudku a žalobu ve všech ostatních bodech zamítl (výrok I.).

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. l o.s.ř.. Procesně úspěšná žalovaná se nároku na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.