28 Co 110/2021-322

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 65 182,02 Kč s příslušenstvím (z původně žalované částky 182 790,44 Kč s příslušenstvím) o odvolání žalovaného proti části rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 22. dubna 2021, č.j. 6 C 322/2017-291 takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 22. dubna 2021, č. 6 C 322/2017-291, se ve výroku č. I potvrzuje v tomto znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 816,43 Kč s úrokem ve výši 19,70 % ročně z částky 132 515,13 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 22. dubna 2021, č.j. 6 C 322/2017-291, se ve výroku č. III mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dosavadního řízení v částce 61 569,75 Kč a tuto zaplatit zástupkyni žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 4 549,60 Kč a tuto zaplatit zástupkyni žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Blansku jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, ve věci v pořadí třetí, jehož výrokem č. I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 816,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19,70 % ročně z částky 132 515,13 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jehož výrokem č. II rozhodl, že žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 365,59 Kč se zamítá a jehož výrokem č. III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 72 176,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o nárocích žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO] a žalovaným dne 19. 2. 2013, které ke dni jeho rozhodování zůstaly předmětem řízení. Ke své aktivní legitimaci ve věci žalobkyně tvrdila a doložila smlouvu o postoupení pohledávky mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s., [IČO], která jako postupitel pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru vůči žalovanému v celém rozsahu smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 11. 8. 2016 postoupila žalobkyni jako postupníkovi. Žalobě v jejím zbývajícím rozsahu soud prvního stupně z převážné části výrokem č. I svého rozsudku vyhověl, výrokem č. II ji zamítl co do částky celkem 6 365,59 Kč (5 895,78 Kč na úroku, 414 Kč na poplatcích za pojištění a 55,81 Kč na úroku z prodlení) a výrokem č. III rozhodl o náhradě nákladů celého řízení za užití ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. se závěrem, že z převážně části úspěšné žalobkyni (poměr úspěchu účastníků stanovil ke dni rozhodování napadeným rozsudkem ze dne 22. 4. 2021) náleží náhrada nákladů řízení ze 67,05 % jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků v částce celkem 12 117 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jak tyto v odůvodnění svého rozsudku specifikoval, přičemž je zřejmé, že při stanovení sazby mimosmluvní odměny advokáta za jednotlivé úkony právní služby výší 8 180 Kč (4 090 Kč polovina sazby) vyšel z tarifní hodnoty 176 838 Kč. Žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za vyjádření k výzvě soudu ze dne 2. 1. 2019 s konstatováním, že tato tvrzení měla žalobkyně učinit již součástí žalobního návrhu. Uvedl rovněž, že nároku na náhradu nákladů na cestovné a náhrady za promeškaný čas se žalobkyně výslovně vzdala.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný neodůvodněné odvolání směřující proti jeho výrokům č. I a č. III podáním ze dne 11. 5. 2021 doplněné na výzvu soudu prvního stupně podáním ze dne 24. 5. 2021 s návrhem na jejich změnu zamítnutím žaloby v odvoláním dotčením rozsahu a uložením povinnosti žalobkyni k náhradě nákladů řízení. Dle názoru žalované žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, když řádně netvrdila všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhla potřebné důkazy k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně celé žalované částky, která je předmětem tohoto řízení, zejména ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy nevyplývá z dosud žalobkyní poskytnutých tvrzení, kdy se žalovaný dostal do prodlení a z jaké konkrétní aktuální dlužné částky byla výše úroků vypočítána, a to jak ohledně zákonného úroku z prodlení, tak i smluvního úroku a poplatku za pojištění ze dne 15. 2. 2015 a 15. 3. 2015. Při novém rozhodnutí po vydání zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu soud prvního stupně znovu poučil žalobkyni tak, že se poučení týkalo celé žalované částky. Žalobkyně ani přes toto poučení neuvedla žádná nová tvrzení, a jelikož nedostála své povinnosti tvrzení, natož povinností důkazní, kdy nelze prokazovat absentující tvrzení a tímto suplovat splnění povinnosti žalobkyně, důsledkem by mělo být zamítnutí žaloby v celém rozsahu, v němž zůstala předmětem řízení.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila podáním ze dne 21. 6. 2021, jímž pro jeho nedůvodnost navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací projednal včasné (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a přípustné (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) odvolání žalovaného obsahujícího požadované náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) při jednání konaném v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a jejího zástupce a po zopakování dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) sdělením obsahu některých listinných důkazů provedených již soudem prvního stupně (smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] ze dne 19. 2. 2013, části Produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných ode dne 1. 9. 2012 a části Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] ve znění účinném od 1. 1. 2012) učinil v rámci své přezkumné činnosti týkající se napadených výroků č. I a č. III rozsudku soudu prvního stupně následující zjištění a závěry.

6. Řízení ve věci bylo zahájeno o zaplacení částky celkem 182 790,44 Kč (z této 132 515,13 Kč na jistině, 5 895,78 Kč na úroku ve výši 19,70 % vyčísleném ke dni 15. 8. 2016, 43 609,72 Kč na smluvní pokutě ve výši 20 % z prodlených splátek splatných ke dni zesplatnění úvěru, 714 Kč na poplatcích, z toho 300 Kč jako poplatku za prohlášení úvěru za ihned splatný a 414 Kč jako poplatku za pojištění po 138 Kč splatného ve dnech 15. 2. 2015, 15. 3. 2015 a 15. 4. 2015 a 55,80 Kč na úroku z prodlení vyčísleném ke dni 15. 8. 2016) a úroku ve výši 19,70 % ročně z částky 132 515,13 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 6 C 322/2017-195, byla žalobkyni pravomocně přisouzena částka 73 698,70 Kč na vrácení žalovanému poskytnutých peněžních prostředků, co do částky 43 609,72 Kč na smluvní pokutě byla žaloba pravomocně zamítnuta. Po vydání zrušujícího usnesení Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne 16. 10. 2019, č.j. 28 Co 110/2019-227, byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 28. 1. 2020, č. j. 6 C 322/2017-245, žalobkyni pravomocně přisouzena částka 300 Kč na poplatku za zesplatnění úvěru. Po vydání zrušujícího usnesení Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne 18. 11. 2020, č.j. 28 Co 76/2020- 273, byla napadeným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 4. 2021, č. j. č. j. 6 C 322/2017-291, žaloba pravomocně zamítnuta co do částky 5 895,78 Kč na úroku, co do částky 414 Kč na poplatcích za pojištění a co do částky 55,81 Kč na úroku z prodlení. V době rozhodování odvolacího soudu o odvolání žalovaného tak zůstalo předmětem řízení zaplacení částky 58 816,43 Kč na neuhrazené jistině úvěru (nevrácené částce poskytnutých peněžních prostředků) a úroku ve výši 19,70 % ročně z částky 132 515,13 Kč (celková částka nevrácených peněžních prostředků) od 16. 8. 2016 do zaplacení.

7. K platnému uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru mezi její právní předchůdkyní a žalovaným dne 19. 2. 2013 soud prvního stupně, vázán závěry odvolacího soudu vyjádřenými v jeho zrušujícím usnesení ze dne 16. 10. 2019, č.j. 28 Co 110/2019-227 (odvolací soud se v něm neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětné smlouva o úvěru je pro nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., spotřebitelském úvěru, neplatná), dospěl již ve svém rozsudku ze dne 28. 1. 2020, č.j. 6 C 322/2017-245. Byť pojmovým znakem smlouvy o úvěru podle § 497 obch. zák. je placení úroků, tímto svým rozsudkem žalobkyni žádné úroky z úvěru nepřiznal, tedy ani z částky 73 698,70 Kč přisouzené žalobkyni na vrácení poskytnutých peněžních prostředků jeho dřívějším rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. 6 C 322/2017-195, a to za dobu od 16. 8. 2016 do zaplacení.

8. Ve fázi řízení předcházející vydání napadeného rozsudku soud prvního v návaznosti na závěry zrušujícího usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 11. 2020, č.j. 28 Co 76/2020-273, při jednání konaném dne 15. 4. 2021 podle § 118a odst. 1 o.s.ř poučil žalobkyni,„ že dosud řádně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhla potřebné důkazy k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně celé zažalované částky, která je předmětem tohoto řízení, zejména ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy nevyplývá z dosud žalobkyní poskytnutých tvrzení, kdy se žalovaný dostal do prodlení a z jaké konkrétní aktuální dlužné částky byla výše úroků vypočítána a to jak, pokud se týká zákonného úroku z prodlení, tak i smluvního úroku a poplatku za pojištění ze dne 15. 2. 2015 15. 3. 2015“ Žalobkyni vyzval, aby tato tvrzení a důkazy doplnila obratem, s poučením, že se jinak vystavuje nebezpečí neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního a tímto i neúspěchu ve sporu. Přítomný zástupce žalobkyně reagoval tak, že nic nového netvrdí ani nenavrhuje. Z protokolu o tomto jednání soudu prvního stupně je současně zřejmé, že jeho úvodem k případnému smírnému řešení věci se zástupce žalované vyjádřil tak, že pokud by šlo už pouze o uhrazení jistiny 58 816 Kč bez nákladů řízení, to„ by byli ochotni se dohodnout“. Tento návrh nebyl pro žalobkyni akceptovatelný, její zástupce akcentoval, že žalobkyni dosud žalovaným nic uhrazeno nebylo. Následně zástupce žalovaného, přes vyjádření při jednání odvolacího soud dne 11. 11. 2020, že vyčíslení jistiny v částce 58 816,43 Kč odpovídá tvrzením žalobkyně v podání ze dne 24. 4. 2018, k dotazu soudu, zda činí výši této jistiny spornou či nespornou, uvedl, že je to sporné. Poté soud prvního stupně předložil zástupcům účastníků k nahlédnutí výpisy z účtů žalovaného na čl. 55-62 a na č.l. 64-78 spisu a platební historii úvěrové smlouvy [číslo] k nimž tito neměli výhrady ani připomínky. Po vyjádření zástupce žalované, po sdělení zástupců účastníku, že nemají další návrhy na doplnění dokazování, soud prvního stupně poučil přítomné za strany sporu podle § 119a odst. 1 o.s.ř., na něž tito reagovali tak, že neuvádějí žádné další skutečnosti ani neoznačují žádné další důkazy. Po přednesení závěrečných návrhů účastníků následovalo dne 22. 4. 2021 vyhlášení napadeného rozsudku.

9. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že do jeho zamítavého výroku č. II (tento žalobkyní nenapaden nebyl podroben přezkumné činnosti odvolacího soudu) týkající se částky 5 895,78 Kč na úroku, částky 414 Kč na poplatcích za pojištění a částky 55,81 Kč na úroku z prodlení soud prvního stupně promítl závěr o nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ze strany žalobkyně v návaznosti na poučení, kterého se jí podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. dostalo naposledy při jednání dne 15. 4. 2021. Jde-li o přisuzující výrok č. I napadeného rozsudku, v odůvodnění jeho písemného vyhotovení soud prvního stupně vyjádřil, že jistina ve výši 58 816,43 Kč odpovídá rozdílu částky 132 515,13 Kč, která je celkovou výší neuhrazené jistiny dluhu, když na jistinu poskytnutého úvěru ve výši 150 000 Kč žalovaný uhradil 17 484,87 Kč, a částky 73 698,70 Kč pravomocně žalobkyni přiznané rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2019 č. 6 C 322/2017–195. Jak dále uvedl soud prvního stupně, výše této částky vyplývá z tvrzení žalobkyně ze dne 24. 4. 2018 a je prokázána důkazy, kterými jsou výpisy z úvěrového účtu žalovaného a platební historie úvěrové smlouvy. Skutečnost, že vyčíslení jistiny ve výši 58 816,43 Kč odpovídá tvrzením žalobkyně obsaženým v podání ze dne 24. 4. 2018, potvrdil i sám žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce u jednání před odvolacím soudem dne 11. 11. 2020. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni se podařilo prokázat svá tvrzení ohledně dlužné jistiny poskytnutého úvěru ve výši 58 816,43 Kč a smluvního úroku ve výši 19,70 % z celkové dlužné jistiny ve výši 132 515,13 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení a v této části žalobě proto vyhověl.

10. Předmětnou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 19. 2. 2013 uzavíral žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně tehdejší obchodní firmy [právnická osoba], [IČO] (později [právnická osoba]) jako nepodnikající fyzická osoba označen rodným číslem a adresou svého bydliště. Podle této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s výší jistiny úvěru 150 000 Kč bez stanovení jeho účelu. Roční úroková sazba byla sjednána výší 19,70 % p.a., RPSN (roční procentní sazba nákladů na úvěr) byla uvedená výší 22,4 %. Povinností žalovaného bylo podle smlouvy poskytnuté peněžní prostředky vrátit bance formou měsíčních anuitních splátek v celkovém počtu 96, přičemž měsíční anuitní splátka se skládá z platby jistiny a úroku ve výši 3 114,98 Kč. Spolu s měsíčními anuitními splátkami bylo sjednáno hrazení pojistného ve výši 138 Kč měsíčně. Řádná měsíční splátka tak celkem činila 3 252,98 Kč se sjednanou splatností k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 3. 2013. Celková částka splatná spotřebitelem vypočtená k datu uzavření smlouvy byla uvedena výší 305 182,08 Kč. K poplatku za poskytnutí úvěru a za vedení úvěrového účtu bylo uvedeno 0,00 Kč. Ve smlouvě dále bylo označeno číslo účtu vedeného u poskytovatele úvěru (kód banky [číslo]), v jehož prospěch bude provedeno čerpání úvěru a z něhož rovněž bude úvěr formou zápočtu splácen. V článku IV. smlouvy jsou uvedena ustanovení týkající se pojištění schopnosti splácet. Podle úvodních ustanovení součást smlouvy tvoří uveřejňované Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (PPSÚv), které mají charakter zvláštních obchodních podmínek a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (Podmínky). Smlouva obsahuje text, že klient potvrzuje, že mu banka s dostatečným předstihem před podpisem poskytla aktuální PPSÚv, Podmínky, Sazebník Úrokový lístek, že se s nimi seznámil a že s jejich obsahem bez výhrad souhlasí; písemně poskytla povinné informace před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to na formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, podle platného zákona o spotřebitelském úvěru; poskytla náležité vysvětlení, zejména předsmluvních informací včetně důsledků prodlení klienta s úhradou závazků tak, aby klient byl schopen posoudit, že úvěr odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.

11. Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 9. 2012 v části označené jako„ splácení úvěru, úroky, poplatky“ obsahují v bodu 22. ustanovení týkající se povinnosti klienta zajistit dostatek peněžních prostředků na běžném účtu určeném ke splácení závazků ze smlouvy o úvěru ke dni splatnosti. Nestačí-li disponibilní zůstatek peněžních prostředků klienta na úhradu všech splatných závazků vůči bance z titulu smlouvy o úvěru, budou klientovi závazky, nestanoví-li banka v konkrétním případě jinak, hrazeny v následujícím pořadí: 1) úrokové příslušenství úvěru, 2) splátky jistiny úvěru, 3) smluvní pokuty, úroky z prodlení ve výši uvedené v úrokovém lístku a další platby sankčního charakteru, 4) poplatky a náhrada bankou vynaložených nákladů. Jedním z úvěrových opatření uvedených v bodu 23. v případě prodlení klienta s úhradou závazků ze smlouvy o úvěru je oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím závazek klienta za ihned splatný. Obsahově stejné ustanovení o pořadí hrazení závazků v případě částečného plnění nebo nedostatečně disponibilních peněžních prostředků na běžném účtu, z něhož má být placeno obsahují i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] účinné od 1. 1. 2012 v bodu 164. V jejich bodu 44d jsou pak uvedeny následky případu porušení ze strany klienta, mezi nimi pod písm. b/ oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jeho předčasné splacení s tím, že banka zašle klientovi písemné oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný s uvedením dne prohlášení okamžité splatnosti úvěru.

12. Opakované porušování podmínek řádného splácení úvěru žalovaným vedlo banku k tomu, že dopisem ze dne 21. 4. 2015 prohlásila úvěr za splatný, a to ke dni 21. 4. 2015, s výzvou k úhradě dlužné částky v celkové výši 188 290,44 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Není tedy přesné konstatování soudu prvního stupně v bodu 8. odůvodnění jeho rozsudku o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně od předmětné smlouvy o úvěru dopisem ze dne 21. 4. 2015 odstoupila, čímž se stal celý úvěr splatný. Toto nepřesné konstatování vychází z nepřesného tvrzení samotné žalobkyně v žalobě.

13. Již soud prvního stupně zjistil, že žalovaný zaplatil bance celkem 76 301,30 Kč, z toho 5 500 Kč po zesplatnění úvěru (dne 25. 5. 2015 částku 3 500 Kč, dne 9. 9. 2015 částku 1 000 Kč a dne 21. 10. 2015 částku 1 000 Kč), z níž bylo na jistinu započteno 17 484,87 Kč, na úrok 55 027,96 Kč, na poplatky 3 174,06 Kč a na zákonný úrok z prodlení 614,41 Kč. Ke svým žalobním tvrzením o hrazení měsíčních splátek úvěru žalovaným žalobkyně dokládala výpisy z úvěrového účtu pořízené vždy k 11. dne každého kalendářního měsíce, a to za období od 11. 3. 2013 do 11. 5. 2015 (v návaznosti na zesplatnění úvěru ke dni 21. 4. 2015), doložila i výpisy z úvěrového účtu žalovaného za další období, a to od 11. 6. 2015 do 11. 8. 2016. Z každého z těchto výpisů je patrný přehled transakcí, jakož i rozložení transakcí na výpisu, z nichž je zřejmé především to, kolik z úhrad na anuitní splátky připadalo na jistinu a kolik na úrok. Částka z anuitních splátek připadající na úroky zpočátku výrazně převyšovala částku připadající na jistinu (v případě první anuitní splátky 3 114,98 Kč připadalo na jistinu 570,40 Kč a na úrok 2 544,58 Kč).

14. Žalovaný byl ve vlastní smlouvě o úvěru seznámen s částkou, jakou při řádném splácení úvěru ve smlouvě dohodnutým způsobem bance zaplatí. Přehled o stavu úvěrové pohledávky a o rozložení hrazených splátek (plateb) podávaly měsíční výpisy z úvěrového účtu žalovaného. Z nich také vychází vyčíslení žalobkyní žádané neuhrazené jistiny úvěru, tedy částky nevrácených poskytnutých peněžních prostředků, s přihlédnutím k částkám připadajícím na jistinu z úhrad žalovaného. Přehled o jednotlivých transakcích a jejich rozložení (zaúčtování) je rovněž zaznamenán v platební historii předmětné smlouvy o úvěru zpracované právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] předložené v řízení žalobkyní.

15. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (obch. zák.) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném po 24. 2. 2013 (dále případně jen zákon o spotřebitelském úvěru). Právní úpravu obchodního zákoníku a občanského zákoníku soud prvního stupně v napadeném rozsudku správně aplikoval s odkazem na přechodné ustanovení obsažené v § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) účinného od 1. 1. 2014. Na sjednaný spotřebitelský úvěr dopadají jak obecná ustanovení týkající se spotřebitelských smluv (§ 52 až § 57 obč. zák.), tak speciální ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné Podle § 503 odst. 3 věta druhá obch. zák. úroky je dlužník povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

17. Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je závazek dlužníka vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky. Úroky z úvěru jsou úplatou náležející věřiteli za přenechání peněžních prostředků k přechodnému užívání dlužníkovi; tvoří příslušenství pohledávky věřitele za dlužníkem (§ 121 odst. 3 obč. zák.). Povinnost k placení úroků trvá po dobu od poskytnutí peněžních prostředků (§ 502 odst. 1 obch. zák., § 503 odst. 3 věta druhá obch. zák.) do jejich vrácení (§ 503 odst. 3 věta druhá obch. zák.). I po zesplatnění úvěru z nevrácených peněžních prostředků nadále běží úroky až do jejich vrácení (k tomu závěry přijaté např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2000 sp. zn. 31 Cdo 2851/99, ze dne 9. 2. 2010 sp. zn. 33 Cdo 113/2008 či ze dne 25. 11. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1190/2009). V případě prodlení dlužníka běží zároveň úrok z prodlení (jako sankce za prodlení s úhradou peněžitého závazku podle § 369 odst. 1 obch. zák.).

18. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o platném uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 19. 2. 2013 podle § 497 obch. zák., část jejíhož obsahu byla podle § 273 odst. 1 obch. zák. učiněna odkazem na Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a na Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] jako její součásti. Sjednaná roční úroková sazba 19,70 % patřila v bankovním sektoru sice k těm vyšším, v žádném případě však nejde o sazbu nemravnou (k této problematice například rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3777/2016, ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3520/2017 či ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 ICdo 45/2013). V té souvislosti odvolací soud pro úplnost dodává, že podle databáze České národní banky - zveřejňované měnové a finanční statistiky České národní banky, systém časových řad ARAD, průměrná úroková sazba za celý bankovní sektor České republiky, jde-li o ukazatel UK 5 (domácnosti na spotřebu při fixaci sazby nad 5 let) tabulky B1 .1.2, která se týká nových úvěrových obchodů, v měsíci 2/2013, kdy byla smlouva se žalovaným uzavřena, činila 15,49 %.

19. Ve smlouvě o úvěru uzavřené se žalovaným byly jasně sjednány pravidelné měsíční anuitní splátky, což znamená, že z každé z nich bylo hrazeno jak na jistinu úvěru (na vrácení čerpaných peněžních prostředků) tak na úroky. Pravidlem je, že při rozložení částek připadajících na jistinu úvěru a na úroky v jednotlivých splátkách je zpočátku částka úroků vyšší a postupně se snižuje, přičemž s poslední splátkou musí být při řádném splácení uhrazena jak jistina úvěru (čerpané peněžní prostředky) tak úroky. V souladu s tím žalobkyně řádně hrazené splátky úvěru započítávala na svou úvěrovou pohledávku vůči žalovanému. V případě prodlení s jejich hrazením přijaté platby započítala podle citovaných ustanovení bodu 22. Produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od 1. 9. 2012 a bodu 164. Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] účinných od 1. 1. 2012.

20. Problematikou splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru se žalovaným (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) se s rozdílnými závěry zabývaly soudy obou stupňů, soud prvního stupně v svém prvním rozsudku ze dne 28. 2. 2019, č.j. 6 C 322/2017-195, odvolací soud v usnesení ze dne 16. 10. 2019, č.j. 28 Co 110/2019-227.

21. Odvolací soud dodává, že z důkazů provedených před soudy obou stupňů nevyplývají žádné skutečnosti, s nimiž by případně mohly být spojovány důsledky uvedené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Konečně žalovaný za soudního řízení ani netvrdil, že by cokoliv v tomto směru u věřitele uplatnil.

22. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného k zaplacení částky 58 816,43 Kč, která v součtu s částkou 73 698,90 Kč již žalobkyni přisouzenou, představuje dosud žalovaným neuhrazenou jistinu úvěru poskytnutého mu na základě předmětné smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2013, jakož i o povinnosti žalovaného k zaplacení úroku ve sjednané výši 19,70 % ročně z celkem neuhrazené jistiny úvěru ve výši 132 515,13 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení.

23. Soudu prvního stupně příslušelo v napadeném rozsudku rozhodnout o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.), o níž rozhodl správně za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož mě-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Odvolací soud se však neztotožňuje se soudem prvního stupně ve způsobu, jakým stanovil poměr úspěchu účastníků ve věci, což je dáno různými předměty řízení ve fázích řízení končících postupně vydáním tří rozsudků soudu prvního stupně.

24. Ke dni vydání rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 6 C 322/2017-195, činila celková výše žalobního požadavku žalobkyně včetně vyčíslených úroků 249 064,24 Kč (182 790,44 Kč + 66 273,80 Kč). Žalobkyně byla, měřeno výsledkem celého řízení, v této fázi řízení úspěšná co do částky 199 088,93 Kč (73 698,70 Kč + 58 816,43 Kč + 300 Kč + 66 273,80 Kč), míra jejího úspěchu tak činí 79,93 % a míra jejího neúspěchu (jež je současně mírou úspěchu žalovaného) činí 20,07 %. Z větší části úspěšné žalobkyni v této fázi řízení náleží náhrada nákladů řízení z jejich 59,86 %. V této fázi soudního řízení vznikly žalobkyni náklady řízení zaplacením soudního poplatku ve výši 8 842 Kč a za její zastoupení advokátem spojené s 5 úkony právní služby, z těchto 4 úkony (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a její doplnění podáním ze dne 24. 4. 2018, účast u jednání soudu prvního stupně ve dnech 10. 4. 2018 a 18. 12. 2018 - § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif) se sazbou mimosmluvní odměny po 8 180 Kč za každý z nich (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu) z tarifní hodnoty 176 838,85 Kč (132 515,13 Kč na jistině + 43 609,72 Kč na smluvní pokutě + 714 Kč na poplatcích - § 8 odst. 1 advokátního tarifu) a za úkon jednoduché předžalobní výzvy k plnění činí odměna podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu částku 4 090 Kč odpovídající polovině sazby mimosmluvní odměny. Za každý z těchto 5 úkonů právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Částka dalších 8 045,10 Kč odpovídá dani z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (38 310 Kč). Z celkové výše těchto nákladů řízení dané částkou 55 197,10 Kč (8 842 Kč za soudní poplatek a 46 355,10 Kč za zastoupení advokátem) žalobkyni náleží náhrada z 59,86 %, čemuž odpovídá částka 33 040,98 Kč.

25. Ke dni vydání dalšího rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 1. 2020, č. j. 6 C 322/2017-245, činila celková výše žalobního požadavku žalobkyně včetně vyčíslených úroků 155 638,65 Kč (65 482,02 Kč + 90 156,63 Kč). Žalobkyně byla, měřeno výsledkem celého řízení, úspěšná co do částky celkem 149 273,06 Kč (58 816,43 Kč + 300 Kč + 90 156,63 Kč), míra jejího úspěchu tak činí 95,91 %, míra jejího neúspěchu (jež je současně mírou úspěchu žalovaného) činí 4,09 %. Převážně úspěšné žalobkyni v této fázi řízení náleží náhrada nákladů řízení z 91,82 %. Ve fázi řízení po vydání prvního stupně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 6 C 322/2017-195 do vydání rozsudku ze dne 28. 1. 2020, č. j. 6 C 322/2017-245, vznikly žalobkyni náklady spojené se zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 3 275 Kč a za její zastoupení advokátem spojené se 3 úkony právní služby, a to odvolání ze dne 18. 3. 2019 a jeho doplnění ze dne 29. 3. 2019, účast u jednání odvolacího soudu dne 16. 10. 2019 a účast u jednání soudu prvního stupně dne 21. 1. 2020 (§ 11 odst. 1 písm. k/ a g/ advokátního tarifu) v sazbě mimosmluvní odměny po 3 500 Kč za každý z nich (6 odst. 1 a § 7 bodu 5. advokátního tarifu) z tarifní hodnoty 59 530,43 Kč (58 816,43 Kč na jistině + 714 Kč na poplatcích - § 8 odst. 1 advokátního tarifu), s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 2 394 Kč odpovídající sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (11 400 Kč). Z celkové výše těchto nákladů řízení žalobkyně dané částkou 17 069 Kč (3 275 Kč za soudní poplatek a 13 794 Kč za zastoupení advokátem) náleží žalobkyni náhrada z 91,82 %, čemuž odpovídá částka 15 672,76 Kč.

26. Ke dni vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 C 322/2017-291, činila celková výše žalobního požadavku žalobkyně včetně vyčíslených úroků 187 457,44 Kč (65 182,02 Kč + 122 275,42 Kč). Žalobkyně byla, měřeno výsledkem celého řízení, v této fázi řízení úspěšná co do částky celkem 181 091,85 Kč (58 816,43 Kč + 122 275,42 Kč), míra jejího úspěchu tak činí 96,60 %, míra jejího neúspěchu (jež je současně mírou úspěchu žalovaného) činí 3,4 %. Převážně úspěšné žalobkyni v této fázi řízení náleží náhrada nákladů řízení z jejich 93,2 %. Ve fázi řízení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 1. 2020, č. j. 6 C 322/2017-245, do vydání napadeného rozsudku ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 C 322/2017-291, vznikly žalobkyni náklady jejího zastoupení advokátem spojené se 3 úkony právní služby, a to odvolání ze dne 21. 2. 2020, účast u jednání odvolacího soudu dne 11. 11. 2020 a účast u jednání soudu prvního stupně dne 15. 4. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. k/ a g/ advokátního tarifu), v sazbě mimosmluvní odměny po 3 500 Kč za každý z nich (§ 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. advokátního tarifu) z tarifní hodnoty 59 230,43 Kč (58 816,43 Kč na jistině + 414 Kč na poplatcích - § 8 odst. 1 advokátního tarifu), s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 2 394 Kč odpovídající sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (11 400 Kč. Z celkové výše těchto nákladů řízení žalobkyně dané částkou 13 794 Kč náleží žalobkyni 93,2 %, čemuž odpovídá částka 12 856 Kč.

27. Celková výše žalobkyni náležející náhrady nákladů řízení dosavadního řízení, tedy od podání žaloby do vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 4. 2021, č. j. č. j. 6 C 322/2017-291, tak dle odvolacího soudu činí 61 569,75 Kč (33 040,98 Kč + 15 672,76 Kč + 12 856 Kč). Pro úplnost odvolací soud dodává, že ze specifikace nákladů řízení (č. l. 287) předložené ze strany žalobkyně při posledním jednání soudu prvního stupně konaném dne 15. 4. 2021 a z projevu zástupce žalobkyně při tomto jednání lze dovodit, že žalobkyně se práva na náhradu jiných nákladů než uvedených v předloženém vyúčtování vzdala, jak to také konstatoval soud prvního stupně. Konečně sama žalobkyně proti výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 C 322/2017-291, odvolání nepodala a ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhovala jeho potvrzení.

28. Odvolací soud pro nedůvodnost odvolání žalovaného napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku č. I podle § 219 o. s. ř. potvrdil v tomto znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 816,43 Kč s úrokem ve výši 19,70 % ročně z částky 132 515,13 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K tomu zdůrazňuje, že v době rozhodování soudu prvního stupně napadeným rozsudkem bylo předmětem řízení zaplacení úroku (tedy nikoliv úroku z prodlení, jak to soud prvního stupně uvedl ve výroku č. I svého rozsudku) ve výši 19,70 % ročně z částky 132 515,13 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení. Tento výrok rozsudku soudu prvního stupně nekoresponduje ani s jeho odůvodněním, v němž soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni náleží smluvní úrok ve výši 19,70 % z celkové dlužné jistiny ve výši 132 515,30 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení.

29. Ve výroku č. II o náhradě nákladů řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil (když nepřistoupil k potvrzení podle § 219 o.s.ř.) tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady dosavadního řízení v částce 61 569,75 Kč a tuto zaplatit zástupkyni žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

30. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením v § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je povinností žalovaného jako neúspěšného odvolatele nahradit náklady odvolacího řízení úspěšné žalobkyni. Té vznikly v tomto odvolacím řízení náklady spojené s vyjádřením jejího advokáta ze dne 21. 6. 2021 podaného na výzvu soudu prvního stupně k odvolání žalovaného. Za tento úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) činí sazba mimosmluvní odměny 3 460 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu) z tarifní hodnoty 58 816, 43 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) s paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s náhradou daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % (z částky 3 760 Kč), čemuž odpovídá částka 789,60 Kč. Žalobkyni přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce celkem 4 549,60 Kč je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení