28 Co 12/2022-783

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [rodné číslo] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [rodné číslo] bytem [adresa], [PSČ] [obec] oba zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [datum narození] bytem [adresa] vedlejší účastník na straně žalovaného o nahrazení projevu vůle o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. října 2021, č. j. 36 C 131/2020-707, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. mění takto: Nahrazuje se projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobců, o kterém rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7. 7. 2008, č. j. 24 C 97/2003-239, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m [obec] ze dne 5. 10. 2001, [číslo jednací]: Žalovaný převádí na každého ze žalobců a) a b) vlastnické právo k ideální pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a k ideální pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a žalobci tyto pozemky do svého vlastnictví přijímají.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Právní předchůdce žalobců se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních pozemků ve vlastnictví státu s tím, že je oprávněnou osobou dle zákona o půdě, a náleží mu tak náhrada dle § 11 zákona o půdě, a to dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 7. 2008, č. j. 24 C 97/2003-239, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m [obec] ze dne 5. 10. 2001, [číslo jednací]. Nevydaný pozemek v katastrálním území Kobylisy měl rozlohu [výměra], restituční nárok byl ve výši [částka]. Nárok byl zaregistrován až v březnu 2010 O náhradní pozemky se právní předchůdce žalobců ucházel opakovaně ve veřejných nabídkách, podařilo se mu však získat jen pozemky za celkem [částka], z toho [částka] ve veřejných soutěžích, kterých se zúčastnil v 16 případech. Tvrdil, že do veřejných nabídek nejsou zařazovány pozemky, které by svým umístěním a rozlohou odpovídaly pozemku nevydanému, struktura nabídky žalovaného nemá dostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry k uspokojení restitučních nároků dle zákona o půdě v přiměřené době, navíc žalovaný převádí na třetí osoby pozemky nikoli k uspokojení restitučních nároků dle zákona o půdě. Právní předchůdce žalobců se domáhal svého nároku i v jiných řízeních, v průběhu jednoho z nich žalovaný převedl dva ze žalovaných pozemků na soukromou obchodní společnost, v dalším žalovaný několik týdnů před vyhlášením rozsudku převedl 23 žalovaných pozemků na soukromé osoby nebo obce a v jiném sporu zase žalovaný pozemek o výměře 165 086 m2 svévolně v průběhu řízení rozdělil, přečísloval a rozprodal. Postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku považuje za přinejmenším liknavý, ke stejnému závěru dospěl také Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3611/2018. K účasti ve veřejných nabídkách uvedl, že účastnit se mohl až po registraci nároku, která proběhla až 1,5 roku po právní moci rozsudku, tedy v březnu 2010, účastnil se přitom již veřejné nabídky roce 2010 a 2011 a poté, co v červenci 2011 podal žalobu na nahrazení projevu vůle, znemožnil mu žalovaný účast ve veřejných nabídkách po více než 2 roky. Následně se účastnil nabídek v roce 2013, 2014, 2015, 2016, 2018 a 2019. Poukazoval také na metodiku žalovaného k postupu v případě restituentů, kteří se uspokojení domáhají žalobou i účastí ve veřejných nabídkách, na to, že u nabídek dle zákona č. 95/1999 Sb. nelze celou kupní cenu hradit restitučními nároky, a na časovou a finančním náročnost sledování a vyhodnocování veřejných nabídek. V průběhu řízení právní zástupce žalobců zemřel, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení se správcem jeho dědictví, [jméno] [příjmení]. V době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle o převodu pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí], p. [číslo] v [katastrální uzemí] a [parcelní číslo] v katastrálním území Psáry.

2. Žalovaný namítal, že výjimečné předpoklady umožňující získání náhradního pozemku mimo zákonný proces veřejných nabídek nejsou v dané věci splněny. Žalobci se dařilo svůj nárok uspokojovat prostřednictvím veřejných nabídek, měl tedy vyvinout takové míru aktivity při účasti ve veřejných nabídkách, aby byl jeho nárok uspokojen. Žalobce se ucházel o pozemky v hodnotě celkem [částka], je evidentní, že takovým postupem nemohl uspokojení celého nároku dosáhnout, navíc se po určitá období (dohromady více než 6 let) veřejných nabídek neúčastnil, bez jeho účasti proběhlo 32 kol veřejných nabídek dle zákona o půdě a 13 kol veřejných nabídek dle zákona č. 95/1999 Sb. Podle názoru žalovaného nelze volně kombinovat účast ve veřejných nabídkách s žalobami na nahrazení projevu vůle, zejména když žalobce nijak neprokázal, že by byl z veřejných nabídek neoprávněně vylučován. Připomněl také, že dobu, po kterou je restituční nárok na vydání náhradního pozemku neuspokojen, je třeba posuzovat až od okamžiku vzniku nároku na vydání náhradního pozemku, žalobce však mezi nárokem na vydání původního pozemku a nárokem na vydání pozemku náhradního nerozlišuje. Požadavek žalobce na náhradní pozemky v centrální části [obec] označil žalovaný za nelegitimní, neboť [část obce] v době prodeje nevydaného pozemku státu v roce 1969 centrální část [obec] netvořily, a dodal, že souhrnná cena náhradních pozemků zařazených do veřejných nabídek převyšuje souhrnnou cenu nároků na převod náhradních pozemků, je tedy dostatečná, do veřejné nabídky jsou zařazovány i pozemky na území [obec] a pozemky o větších výměrách. K pozemkům p. [číslo] v [katastrální uzemí] žalovaný namítal, že k těmto pozemkům mají lepší právo jiné oprávněné osoby, a to [jméno] [příjmení], který bezúplatného převodu stejných pozemků domáhá žalobou z [datum], a [jméno] [příjmení], která se bezúplatného převodu stejných pozemků domáhá žalobou z [datum].

3. Shora označeným rozsudkem nahradil soud prvního stupně výrokem I.„ vůli žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobce, o němž rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 pod č. j. 24 C 97/2003-239 ze 7. 7. 2008, jímž nahradil rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] z 5. 10. 2001, [číslo jednací], a v jejichž důsledku stát nevydal žalobci původně odňatý pozemek dle PK [parcelní číslo] – zahradu o výměře 37 383 m2“, vyslovil, že„ žalovaný převádí na žalobce tyto náhradní pozemky: a) parc. [číslo] v katastrálním území a v obci [obec] v ceně [částka], b) parc. [číslo] v katastrálním území a v obci [obec] v ceně [částka]“ (výrok II.) a že„ v rozsahu hodnoty převáděných pozemků se ponižuje restituční nárok žalobce označený ve výroku I.“ (výrok III.). V části týkající se pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] žalobu zamítl (výrok IV.), v části týkající se pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] řízení zastavil (výrok V.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze 7. 7. 2008, č. j. 24 C 97/2003-239, o tom, že se původnímu žalobci nevydávají pozemky o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], neboť tomu brání jejich zastavěnost, a že mu za nevydané pozemky přísluší náhradní pozemek dle zákona o půdě, rozsudek nabyl právní moci [datum]. Pozemkový fond ČR žalobci dopisem ze [datum] sdělil, že jeho nárok ocenil na [částka] a zaregistroval jej, v listopadu 2013 žalobci sdělil, že si může vybrat pozemky z veřejných nabídek podle § 12 zákona o státním pozemkovém úřadu nebo podle § 11a zákona o půdě. Žalobce se k uspokojení restitučního nároku účastnil veřejných nabídek už od roku 2010, do roku 2021 se účastnil [číslo] veřejných nabídek, ve kterých se jen za dobu do [datum] ucházel o 40 pozemků za celkem [částka]. [příjmení] jiné v březnu 2019 žádal o celkem 8 pozemků v nabídkové ceně [částka], z nich za cenu celkem [částka] získal 6 z nich, v listopadu 2018 vysoutěžil za cenu celkem [částka] 3 pozemky nabízené za celkem [částka], v září 2015 žádal o 4 pozemky v nabídkové ceně celkem [částka], získal tři z nich, a to za cenu celkem [částka], v lednu 2014 žádal o celkem 9 pozemků v nabídkové ceně celkem [částka], získal za cenu celkem [částka] jen 6 z nich a při účasti na nabídce 5 pozemků za cenu [částka] tyto pozemky za nabídkovou cenu získal. Žalovaný převedl na žalovaného k uspokojení jeho restitučního nároku pozemek v hodnotě [částka] smlouvou z [datum], pozemky v hodnotě [částka] smlouvou z [datum] a pozemky v hodnotě [částka] smlouvou z [datum]. K [datum] evidoval žalovaný neuspokojený restituční nárok žalobce ve výši [částka]. Žalovaný a jeho právní předchůdce vyhlásili za dobu od roku 1998 do [datum] celkem 93 veřejných nabídek dle zákona o půdě a 72 nabídek dle § 12 zákona o státním pozemkovém úřadu. Do veřejných nabídek dle zákona o půdě byly opakovaně zařazovány pozemky v ceně nad [částka] (desítky až stovky), o větší část z těchto pozemků obvykle nikdo nepožádal. Stát v letech 2014 - 2016 převedl celkem 15 182 pozemků, z toho 6 335 pozemků nikoli na restituenty, žalovaný uzavíral smlouvy o převodu rozličných pozemků s fyzickými i právnickými osobami, např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [právnická osoba] a.s., obcí [jméno] [příjmení], obcí [obec], společností [právnická osoba] a [právnická osoba] s.r.o. Objem neuspokojených restitučních nároků činí 8,1 miliardy korun. Žalobě stejného žalobce na nahrazení projevu vůle k uspokojení nároku dle zákona o půdě bylo již vyhověno rozsudky, které nabyly právní moci v únoru 2016, v říjnu 2016 a v červenci 2018, s jejich závěry se ztotožnil i dovolací soud, a to v řízení vedeném pod sp. zn. 28 Cdo 3611/2018 nebo pod sp. zn. 28 Cdo 2430/2016. Rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla žaloba stejného žalobce na nahrazení projevu vůle zamítnuta, zrušil Nejvyšší soud rozhodnutím vydaným pod sp. zn. 28 Co 5408/2015 s tím, že žalovaný se chová liknavě, další žaloba stejného žalobce na nahrazení projevu vůle byla pravomocně částečně zamítnuta, dovolání Nejvyšší soud odmítl pod sp. zn. 28 Cdo 2322/2020. Pozemky p. [číslo] v [katastrální uzemí] jsou ve vlastnictví státu, žalovaný má s nimi právo hospodaření, jde o pozemky nezastavěné a nezatížené právy třetích osob. Administrativní cena dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. je u pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [částka], u pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [částka]. Stejných pozemků se domáhají jiní žalobci v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 39/2020, zahájeném 6. 4. 2020, a pod sp. zn. 3 C 362/2020 zahájeném 16. 10. 2020.

5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 4, § 11a odst. 1, § 6 odst. 1 a 2 a § 13 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě a jiném zemědělském majetku (dále jen„ zákon o půdě“) a dospěl k závěru, že žalobce (jeho právní předchůdce) se aktivně účastnil veřejných nabídek po dobu 12 let, přesto byl jeho restituční nárok uspokojen jen přibližně z poloviny, jde o stav, který lze označit jako liknavost žalovaného, který do veřejných soutěží nezahrnul takové pozemky, které by byly způsobilé fakticky uspokojit restituční nároky. Dodal, že vhodnost zařazených pozemků nelze posuzovat jen podle jejich ceny, což podporuje i to, že ani o pozemky s cenou nad [částka] se nikdo nehlásí. Lukrativní pozemky je naopak s ohledem na počet zájemců obtížné vysoutěžit. Žalovaný zaregistroval nárok žalobce až více než rok poté, co mu byl přiznán, a v průběhu let mu odnímal možnost účasti ve veřejných nabídkách také na základě svých interních postupů. Upření možnosti domoci se uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku považuje soud prvního stupně u žalobce za nespravedlivé, neboť skrze ni se uspokojení svého nároku nedomohl ani přes veškerou snahu. U pozemků v [obec] neshledal soud prvního stupně žádné zákonné výluky pro jejich vydání jako pozemků náhradních, jde o pozemky nezastavěné, které lze zemědělsky obhospodařovat, nejde ani o součást areálu nebo funkčního celku. K označení stejných pozemků jako náhradních i v jiných řízeních o nahrazení projevu vůle soud prvního stupně uvedl, že za rozhodující považuje aktuální stav řízení, v dalších řízeních se neschyluje k rozhodnutí, nadto rozsudek o nahrazení projevu vůle je konstitutivní. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně shodným procesním úspěchem účastníků, který spatřuje v tom, že ohledně dvou pozemků bylo žalobě vyhověno a ohledně dvou pozemků nikoli.

6. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně jen proti výrokům I., II., III. a VI. podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že závěry soudu prvního stupně o liknavosti a svévoli žalovaného jsou v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, neboť ze samotné doby, po kterou zůstal nárok na náhradní pozemek neuspokojen, nelze na liknavost nebo svévoli usuzovat, a tuto dobu nelze hodnotit již od podání žádosti o vydání odňatého pozemku. Soudu prvního stupně také vytýkal, že jeho námitku lepšího práva [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nesprávně posoudil, když komplexně nezkoumal ani nehodnotil všechny okolnosti, které za rozhodné považuje v takovém případě judikatura Nejvyššího soudu. Navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 7. [ulice] účastník na straně žalovaného se připojil k odvolání žalovaného a dodal, že v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 39/2020 se domáhal vydání nejen pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí], ale také pozemků p. [číslo] ve stejném katastrálním území, které samy o sobě nejsou lukrativní, ale s pozemky p. [číslo] souvisí. Pozemky p. [číslo] by mu měly být vydány pravomocně. Dodal, že žalobce byl uspokojen už z asi 50 %, zatímco vedlejší účastník jen asi z 15 % a [jméno] [příjmení] jen asi z 20 %, navíc žalobce se mohl veřejných nabídek účastnit už od roku 2010, zatímco vedlejší účastník až od listopadu 2021, kdy byl jeho nárok správně oceněn, neměl tedy možnost účastnit se tolika nabídek jako žalobce, účastnil se jen jednou, aby měl potvrzeno, že jeho nárok je nedostatečný. Výrok rozsudku soudu prvního stupně označil za zmatečný, neboť není uveden smluvní typ a zachycena akceptace projevu vůle.

8. V průběhu odvolacího řízení došlo ke skončení pozůstalostního řízení po původním žalobci, ve kterém bylo nabytí restitučního nároku dle zákona o půdě potvrzeno pozůstalým synům (žalobcům) rovným dílem, a bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se namístě žalobce pokračuje s výše označenými žalobci. Žalobci s ohledem na tuto okolnost upřesnili žalobu tak, že se domáhají nahrazení projevu vůle o bezplatném převodu ideální poloviny označených pozemků na každého z žalobců. K odvolání uvedli, že liknavost žalovaného při uspokojování jejich restitučního nároku shledaly opakovaně soudy všech stupňů, judikatura k lepšímu právu podle jejich názoru na danou věc nedopadá. Poukazovali také na účel zákona o půdě a rozlohu a povahu nevydaného pozemku a navrhovali, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 odst. 2 a contr. o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, jsou však dány důvody pro změnu rozsudku soudu prvního stupně. Výroky IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvolacím soudem přezkoumávány a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

10. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedených v § 6 odst. 1.

11. Podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od [datum] do [datum] do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany [obec] a Slovenské federativní republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti.

12. Podle § 5 odst. 1 zákona o půdě povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitosti drží, s výjimkami uvedenými pod písmeny a) a b).

13. Podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do šedesáti dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

15. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

16. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § [číslo] nebo § 20.

17. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

18. Podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a v prvních a druhých zónách národních parků, g) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) s výjimkou nakládání podle § 3 odst. 4.

19. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Mezi účastníky bylo nesporné, že právní předchůdce žalobců byl oprávněnou osobou podle ustanovení § 4 zákona o půdě k vydání náhradních pozemků v hodnotě pozemku nevydaného ([částka]), zákonnou překážkou jeho vydání restituentům byla zastavěnost pozemků podle § 11 odst. 1 zákona o půdě. Sporné nebyly ani tvrzené účasti právních předchůdců žalobců ve veřejných nabídkách a výše dosud neuspokojeného nároku.

20. Otázka, zda oprávněná osoba (popřípadě její dědic), které podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, se může žalobou domáhat, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu konkrétního náhradního pozemku, je judikaturou konstantně řešena v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 (toto rozhodnutí a další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). I když tedy v zásadě oprávněná osoba nemá právo na výběr pozemku, který jí má být takto poskytnut jako náhradní, jiná situace je při liknavém postupu žalovaného. Skutečnost, že postup žalovaného nebo jeho právního předchůdce byl liknavý, svévolný či diskriminační a v jeho důsledku se oprávněná osoba přes její aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv, byla v řízení před soudem prvního stupně vyřešena správně. Uložení povinnosti žalovanému uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce, přitom nelze ve vztahu k ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující, neboť takové rozhodnutí je v souladu s principem, že každý si má střežit svá práva, jak bylo konstatováno Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015.

21. Žalovaná rozhodla o restitučním nároku žalobců, který byl uplatněn již v roce 1992, až v roce 2008, teprve v roce 2010 jeho nárok zaregistrovala. Právní předchůdce žalobců se už od roku 2010 účastnil veřejných nabídek, do roku 2021 se zúčastnil nejméně 18 veřejných nabídek, v řadě případů dosáhl převodu náhradního pozemku jen z důvodu zaplacení podstatně vyšší ceny, než tvořila cena nabídková. Přes trvalou aktivitu byl tak prostřednictvím veřejných nabídek nárok žalobců uspokojen je co do částky [částka]. Žalovaný přitom do veřejných nabídek nezařazoval pozemky, které kvalitativně a kvantitativně odpovídaly pozemku nevydanému, tedy pozemku o výměře 37 383 m2 nacházejícímu se na území hlavního města, za nějž má být žalobci poskytnuta adekvátní náhrada. Skutečnost, že do veřejné nabídky byly opakovaně zařazovány pozemky v hodnotě přes [částka], sama o sobě o zařazení adekvátních náhradních pozemků nesvědčí, zejména když o většinu z nich neprojevil zájem žádný z restituentů. Žalovaný naopak převáděl na třetí osoby pozemky, kterými by nároky oprávněných osob dle zákona o půdě mohly být uspokojeny, a uspokojení celého restitučního nároku žalobců z veřejných nabídek bránila také aplikace metodického pokynu žalovaného k vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob, které podaly žalobu na nahrazení projevu vůle, podle které nebyla účast ve veřejné nabídce možná nejméně co do výše ocenění náhradích pozemků označených v žalobě tak, jako by byly stavební.

22. Aktivitu oprávněné osoby při uspokojení restitučního nároku žalobců zákonem předpokládaným způsobem považuje odvolací soud za trvalou a dostatečnou součinnost při uspokojování restitučního nároku, která odpovídá skutečné snaze o uspokojení restitučního nároku prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách. Na oprávněných osobách nelze spravedlivě požadovat, aby se účastnily každé veřejné nabídky. Skutečnost, že díky aktivnímu přístupu, často spolu s ochotou zaplatit vyšší než nabídkovou cenu, se oprávněné osobě podařilo uspokojit alespoň část nároku z veřejné nabídky, rovněž nemůže vést k závěru o nepřípustnosti žalob o nahrazení projevu vůle o převodu náhradního pozemku, jak se žalovaný domnívá. Aktivním přístupem oprávněné osoby při uspokojování restitučního nároku, který se obvykle zejména účastí ve veřejných nabídkách projevuje, je naopak možnost domoci se uspokojení restitučního nároku žalobou podmíněna.

23. Přes aktivní přístup oprávněných osob je žalovaný i po 14 letech s uspokojením restitučního nároku žalobců v prodlení, přístup žalovaného při vyřizování restitučního nároku žalobců proto odvolací soud považuje shodně se soudem prvního stupně za přinejmenším liknavý postup, který odůvodňuje možnost domáhat se uspokojení restitučního nároku mimo veřejné nabídky. Jde přitom o dobu prodlení, ve které není zohledněno trvání řízení o vydání odňatého pozemku, odkaz žalovaného na rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 28 Cdo 2772/14 a sp. zn. 28 Cdo 71/2020 není proto případný.

24. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když žalobě na nahrazení projevu vůle žalovaného o převodu náhradních pozemků vyhověl. Ke shodnému závěru o právu stejného žalobce domáhat se vydání náhradních pozemků do veřejné nabídky nezařazených dospěl také Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 26. 1. 2016, č. j. 24 Co 143/2015, nebo ze dne 18. 12. 2018, č j. 14 Co 257/2018-1606 Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 22. 9. 2016, č. j. 24 Co 306/2016, nebo ze dne 13. 6.2018, č. j. 21 Co 125/2018-531. Dovolání žalovaného proti poslednímu z uvedených rozhodnutí dovolací soud odmítl s tím, že nebyly dány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., závěr o aktivním přístupu právního předchůdce žalobců učinil Nejvyšší soud i ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 5408/2015 a 28 Cdo 2322/2020, některá z uvedených rozhodnutí odvolacích soudů žalovaný dovoláním ani nenapadal.

25. Odvolací soud se dále zabýval vhodností pozemků, s jejichž převodem žalobci souhlasili, a tím, zda jejich vydáním nebude výše zůstatku restitučního nároku žalobců přečerpána.

26. V době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu navrhovali žalobci vydání pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí]. Je nesporné, že jde o pozemky ve vlastnictví státu s příslušností hospodaření pro Státní pozemkový úřad. Nebyly shledány žádné překážky, pro které by tyto pozemky byly vyloučeny z převodu, žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, pro které by byl převod těchto pozemků nepřípustný nebo nevhodný, nesporná je i jejich cena ([částka] u pozemku [parcelní číslo] a [částka] u pozemku [parcelní číslo]). Žalovaný však namítal, že k uvedeným pozemkům mají lepší právo jiné oprávněné osoby, a to [jméno] [příjmení], případně i [jméno] [příjmení].

27. Odvolací soud provedl důkaz obsahem spisů Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 3 C 362/2020 a 4 C 39/2020 a dospěl k závěru, že uvedeným osobám tzv. lepší právo k vydání stejných náhradích zemědělských pozemků nesvědčí.

28. Spisem sp. zn. 3 C 362/2020 bylo v odvolacím řízení prokázáno, že [jméno] [příjmení] označila předmětné pozemky jako pozemky náhradní již v žalobě podané [datum], výše jejího dosud neuspokojeného nároku má činit 2,354, [částka] (dle žalovaného [částka]), ve snaze k uspokojení jejího restitučního nároku došlo k účasti ve veřejných nabídkách v letech 2000, 2005, 2015, 2016, 2017, 2018. Žalovaný však v řízení zahájeném [jméno] [příjmení] namítal a doložil, že původní ocenění restitučního nároku ve výši [částka] bylo provedeno dle znaleckého posudku předloženého oprávněnou osobou (právní předchůdkyní [jméno] [příjmení]), tato cena byla dlouhodobě akceptována a byla zpochybněna až posudkem z března 2017.

29. Spisem sp. zn. 4 C 39/2020 bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] (vedlejší účastník) se v tomto řízení domáhal nahrazení projevu vůle žalobou podanou [datum], ve které označil přes dvacet pozemků v hodnotě celkem [částka], podáním učiněným [datum] označil další pozemky v hodnotě dalších [částka]. Tvrdil, že restituční nárok byl uplatněn již v roce 1992, až v letech 2003, 2006 a 2007 však bylo rozhodnuto o nevydání pozemků, šlo o pozemky v katastrálním území Vršovice o výměře [výměra] [výměra] a [výměra] (ideální podíl na nich), ocenění restitučního nároku však nebylo provedeno nebo bylo provedeno chybně. Doložil, že se účastnil jedné veřejné nabídky v květnu 2018, o přecenění restitučních nároků z roku 2003 a 2006 žádal dopisem z [datum]. Žalovaný namítal absenci liknavosti při uspokojování nároku [jméno] [příjmení], doložil, že mu v říjnu 2007 sdělil, že pozemky z rozhodnutí z roku 2006 ocenil (jeho ideální na [částka]) a zaregistroval: V průběhu řízení došlo k přecenění nároku [jméno] [příjmení] ze strany žalovaného na celkem [částka], z toho je jako neuspokojený evidován nárok ve výši [částka]. Žalovaný také při ústní jednání před soudem dne [datum] namítal, že o vydání předmětných pozemků jinému restituentovi bylo již rozhodnuto (v tomto řízení), v době konání tohoto jednání se měl [jméno] [příjmení] domáhat vydání celkem 7 (a poté, co již nenavrhoval převod pozemku v [obec], celkem 6) pozemků, z toho 4 v [katastrální uzemí]. Soud téhož dne vyhlásil částečný rozsudku o nahrazení projevu vůle o převodu pouze pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] v ceně celkem [částka]. Následně vyhlásil dne [datum] rozsudek, kterým nahradil projev vůle žalovaného o převodu mimo jiné i pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] s tím, že [jméno] [příjmení] označil tyto pozemky dříve než Z. Lžička, jeho nárok je uspokojen jen asi z 15 % oproti 60 % u žalobce [příjmení]. Lžičky a jde o pozemky ve stejné oblasti, jako jsou pozemky vydané částečným rozsudkem. 30. [jméno] [příjmení] se tedy vydání stejných pozemků domáhala později než žalobci, neboť u jejich nároku došlo k uplatnění těchto pozemků podáním učiněným právní předchůdcem žalobců už [datum], výše dosud neuspokojených nároků [jméno] [příjmení] je rovněž nižší (téměř o milion korun) a přestože i tato oprávněná osoba účastnila opakovaně veřejných nabídek a její nárok zůstává neuspokojen po delší dobu, míra její aktivity ve veřejných nabídkách je nižší (méně než 10 veřejných nabídek) a nelze také přehlédnout, že po delší dobu byla ze strany oprávněné osoby akceptována výše nároku, které by odpovídalo vypořádání ke dni [datum] v rozsahu 95 % a která byla určena na základě znaleckého posudku obstaraného původní oprávněnou osobou. 31. [ulice] účastník [jméno] [příjmení] sice předmětné pozemky označil jako náhradní asi o 6 měsíců dříve, pouze tato skutečnost však není při konkurenci práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního zemědělského pozemku rozhodující. Je třeba komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního zemědělského pozemku svědčí„ lepší právo“. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadovaného náhradního zemědělského pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž tyto nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/20). Restituční nárok žalobců uplatněný v roce 1992 zůstává neuspokojen od roku 2008, restituční nároky [jméno] [příjmení] uplatněné původně ve stejném období od roku 2003, 2006 a 2007. Restituční nárok žalobců vychází z rozhodnutí o nevydání pozemku o rozloze [výměra], restituční nárok [jméno] [příjmení] z rozhodnutí o nevydání třech pozemků o rozloze dosahující jen necelých 2 %, necelých 3 % a necelých 13 % dané rozlohy, tedy pozemků, u kterých se dá získání adekvátního náhradního pozemku spíše předpokládat. Při snaze o uspokojení restitučního nároku žalobců zákonem předvídaným způsobem byla vyvinuta značná a trvalá aktivita při účastech na veřejných nabídkách, a to již od doby vzniku nároku, přesto zůstává restituční nárok žalobců neuspokojen v rozsahu více než [částka]. Naproti tomu ke snaze o uspokojení z veřejné nabídky v případě restitučního nároku [jméno] [příjmení] ani nedošlo, veřejné nabídky se zúčastnil jen jednou, až v květnu 2018, a to s vědomím o nedostatečné evidované výši nároku, aby, jak sám při jednání před odvolacím soudem uvedl, měl potvrzeno, že nárok je nedostatečný. O přecenění nároku přitom požádal až v září 2018, přestože nejméně část nároku byla zaregistrována a oceněna již v roce 2007. Stran ocenění restitučního nároku, které by mu umožnilo řádnou účast ve veřejných nabídkách, byl tedy po delší dobu pasivní. Řádově vyšší je také restituční nárok žalobců (původně na [částka]) a jeho dosud neuspokojená výše (přes 3 miliony korun), celkový restituční nárok [jméno] [příjmení] je v rozmezí od [částka] (dle žalovaného po přecenění) do [částka] (dle [jméno] [příjmení] a na základě znaleckého posudku, u kterého však žalovaný namítá, že zohledňuje i podíly jiných oprávněných osob na nevydaných pozemcích), je evidována výše jeho neuspokojeného nároku [částka] (bez zohlednění pozemků nepravomocně vydaných). Nelze přitom zohledňovat míru uspokojení oprávněných osob v procentech, ale celkovou výši neuspokojeného nároku, zejména když vyšší míry uspokojení bylo dosaženo vyšší mírou jejich aktivity. Odvolací soud také nepřehlédl, že předmětné pozemky označil [jméno] [příjmení] sice dříve, ale jako jedny z mnoha dalších pozemků, jejichž souhrnná cena výši neuspokojeného nároku [jméno] [příjmení] (a to i ve výši dle jeho tvrzení) podstatně překračovala.

32. Výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců, míra, povaha a celková doba aktivity při snaze o uspokojení tohoto restitučního nároku svědčí podle názoru odvolacího soudu o„ lepším právu“ žalobců k převodu předmětných náhradních pozemků i přesto, že bylo (dosud nepravomocně) rozhodnuto o vydání dalších pozemků v [katastrální uzemí] [anonymizováno] Tomu bylo ještě před vydáním částečného rozsudku známo, že bylo rozhodnuto o vydání předmětných pozemků žalobci, a že sám žádá vydání dalších pozemků ve stejném katastrálním území, soud úmysl rozhodnout částečným rozsudkem avizoval. Pokud tedy neměl o další pozemky v [katastrální uzemí] samostatně zájem, mohl to projevit v daném řízení, neboť výběr vhodných náhradních pozemků je na souhlas oprávněné osoby vázán (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007). Žalobci ani jejich právní předchůdce naopak nemohli vydání částečného rozsudku o daném obsahu nijak ovlivnit, ten byl navíc zcela zřejmě vydán i s ohledem na potřebu zkoumání konkurujícího si práva žalobců, odvolací soud proto považuje za nepřípustné, aby se výše zvolený postup soudu v jiném řízení ve výsledku uplatnil v jejich neprospěch. Nezabýval se proto již tím, zda by mohl [jméno] [příjmení] předmětné pozemky spolu s pozemky, které mu byly ve stejném katastrálním území vydány, skutečně lépe hospodářsky využít, ani tím, zda vydané pozemky jsou prakticky bezcenné, jak tvrdí.

33. Celková výše restitučního nároku žalobců činila [částka], jen nesporné, že na základě úspěšných účastí ve veřejných nabídkách byl jejich restituční nárok uspokojen co do [částka] a smlouvami uzavřenými na základě jeho úspěšných náhradových žalob co do [částka]. Hodnota převáděných pozemků (celkem [částka]) současnou výši zůstatku restitučních nároků žalobců ([částka]) nepřevyšuje.

34. Soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobě na nahrazení projevu vůle v části týkající se pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] vyhověl, opomněl však do výroku rozsudku zahrnout vyjádření akceptace projevu vůle ze strany žalobců, přestože ta byla součástí žalobního petitu; po vstupu dvou žalobců do řízení upravili žalobci žalobní nárok v souladu s touto skutečností, a odstranili tak vadu žaloby vzniklou dosavadní formulací odpovídající jedné fyzické osobě na straně nabyvatele. Uvedení výše ceny náhradních pozemků ve výroku rozsudku považuje odvolací soud za nadbytečné, k námitce vedlejšího účastníka odvolací soud dodává, že absence označení smluvního typu nemá na správnost výroků I. až III. rozsudku soudu prvního stupně vliv, z formulace výroku je zcela jasné, že jde o převod vlastnického práva, a to převod bezúplatný, k uspokojení restitučního nároku žalobců.

35. Z výše uvedených důvodů změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně tak, že nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobců, o kterém rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7. 7. 2008, č. j. 24 C 97/2003-239, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m [obec] ze dne 5. 10. 2001, [číslo jednací], a to tak, že žalovaný převádí na každého ze žalobců a) a b) vlastnické právo k ideální pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a k ideální pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a žalobci tyto pozemky do svého vlastnictví přijímají.

36. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. I po změně rozsudku soudu prvního stupně jsou v řízení žalobci procesně úspěšní. Odvolací soud vyšel z charakteru daného řízení, kdy dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je řízení o vydání náhradního pozemku podle ustanovení § 11a (dříve § 11 odst. 2) zákona o půdě řízením, ve kterém soud není vázán žalobním návrhem ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. co do označení náhradních pozemků za pozemky nevydané. Ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku za předpokladu, že s takovým plněním oprávněná osoba souhlasí. V řízení bylo prokázáno, že nárok žalobců na vydání konkrétních náhradních pozemků je dán, přestože žalovaný sporoval, že by jeho postup při uspokojování jejich restitučního nároku byl liknavý, že aktivita oprávněných osob byla dostatečná a že nebylo dobře možné se uspokojení restitučního nároku domoci zákonem předvídaným způsobem. Pokud v průběhu řízení došlo ke změně stanoviska žalobce ve vztahu k náhradním pozemkům, šlo vždy o reakci na práva třetích osob nebo jiné důvody, pro které náhradní pozemek není možné nebo vhodné vydat. S ohledem na výši a množství dosud neuspokojených restitučních nároků velkého okruhu oprávněných osob je přitom pro oprávněné osoby obtížné překážky převoditelnosti včas zjistit nebo předvídat. Skutečnost, že žalobci se v době rozhodnutí odvolacího soudu nadále nedomáhali převodu dříve označených pozemků, nepovažuje proto odvolací soud za jejich procesní neúspěch. Stejné úvahy soudu označil jako ústavně konformní Ústavní soud např. ve svém usnesení z [datum], sp. zn. II. ÚS 1656/21, [datum], dostupném na [webová adresa].

37. Odvolací soud proto žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalobcům nahradil náklady, které byly v řízení před soudem prvního stupně vynaloženy na právní zastoupení advokátem (odměna za 8 úkonů právní služby po [částka] podle § 6 dost. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při tarifní hodnotě ve výši zjištěné ceny vydaných pozemků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017), ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu – převzetí věci, žaloba, písemné podání na výzvu soudu, 3x účast u ústního jednání, z toho 2x v trvání přes 2 hodiny, 8 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši [částka] odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobců, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), celkem [částka]. Pokud odvolací soud založil své úvahy o plném procesním úspěchu žalobců na tom, že ohledně označení náhradních pozemků nebyl žalobou vázán, je třeba tyto úvahu promítnout i do povahy úkonů spojených s označením náhradních pozemků. Podání s tím spojená nelze v takovém případě považovat za podání ve věci samé, v počtu samostatných úkonů právní služby proto nebyla zohledněna, stejně jako písemná podání, v nichž byla shrnuta již dříve uplatněná skutková a právní argumentace. Za účelný úkon právní služby není považován ani návrh na nařízení předběžného opatření, neboť s tímto návrhem ve výsledku žalobci nebyli úspěšní 38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný (jeho odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud proto žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného, který v odvolacím řízení vystupoval, uložil společnou a nerozdílnou povinnost k náhradě nákladů, které žalobci vynaložil na právní zastoupení v odvolacím řízení (odměna advokáta za 1 úkon právní služby ve výši [částka] § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu účast u před odvolacím soudem při zastupování dvou osob, 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši [částka] odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobců, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), celkem [částka].

39. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.