28 CO 136/2022 - 316

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. dubna. 2022, č. j. 5 C 13/2019-283, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. c) tak, že se návrh na vypořádání prostředků vedených na účtu u [právnická osoba], č. [bankovní účet] zamítá; ve zbývající části výroku I. a ve výrocích II. až VI. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků s tím, že manželství účastníků uzavřené [datum] bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, který nabyl právní moci [datum]. K vypořádání navrhla investice ve výši 2 558 990 Kč do nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného v [katastrální uzemí], 100% obchodní podíl ve [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen obchodní podíl či společnost), bankovní účty účastníků (bez znalosti výše zůstatku na účtech vedených na jméno žalovaného pohledávku za [jméno] [příjmení] ve výši 1 080 000 Kč, pohledávku za [jméno] [příjmení] ve výši 1 700 000 Kč s příslušenstvím a svůj vnos z výlučných prostředků do společného jmění ve výši 600 000 Kč.

2. Žalovaný navrhl k vypořádání závazek z půjčky od své sestry [jméno] [příjmení] ve výši celkem 9 594 000 Kč s tím, že výše půjčky činila měsíčně cca 75 000 Kč, a závazek z půjčky od svého otce ve výši 3 000 000 Kč, která byla taktéž poskytnuta průběžně na nákup aut pro společnost. Potvrdil poskytnutí žalobkyní označených půjček, uvedl však, že jsou nedobytné.

3. Okresní soud Praha-západ (dále jen soud prvního stupně) výše uvedeným rozsudkem přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně účet u [právnická osoba] [bankovní účet], účet u [právnická osoba] [bankovní účet], účet u [anonymizována tři slova] č. [bankovní účet] (výrok I.), dále přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného obchodní podíl ve výši 10 %, pohledávku za [jméno] [příjmení] v původní výši 1 080 000 Kč s příslušenstvím, pohledávku za [jméno] [příjmení] v původní výši 1 700 000 Kč s příslušenstvím a závazek vůči [jméno] [příjmení] ve výši 8 697 699 Kč (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na vypořádací podíl ze společného jmění manželů (výrok III.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), že je žalobkyně povinna nahradit státu znalečné ve výši 13 842,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do pokladny Okresního soudu Praha – západ (výrok V.) a že je žalovaný povinen nahradit státu náklady řízen ve výši 13 842,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do pokladny Okresního soudu Praha-západ (výrok VI.).

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění, ke kterým dospěl po provedeném dokazování. Společné jmění manželů účastníků zaniklo rozvodem dne [datum], k tomuto datu byl veden účet na jméno žalobkyně u [právnická osoba] se zůstatkem 4 644, 25 Kč a u [právnická osoba] se zůstatkem ve výši 45 275,45 Kč. Dále byl veden účet u [právnická osoba], a to na jméno syna účastníků [jméno] [příjmení], se zůstatkem 144 219,78 Kč. Ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství žalovaný vlastnil 100% obchodní podíl ve společnosti, po rozvodu převedl 90% podíl na svého otce za 1 000 000 Kč. Závazek vůči otci žalovaného byl veden v účetnictví společnosti, půjčku poskytl žalovanému jeho otec na podporu podnikání, byla zohledněna při stanovení ceny obchodního podílu, která k [datum] činí 0 Kč. Nemovitosti žalovaného byly za trvání manželství zhodnoceny ze společných prostředků o částku 1 400 000 Kč. Žalovaný vybíral za trvání manželství z účtu své sestry [jméno] [příjmení], vedeného u [právnická osoba] [číslo] po dohodě s ní finanční prostředky, celkem ve výši 8 697 699 Kč, tyto použil na rekonstrukci svého domu a dále byly zkonzumovány rodinou účastníků. Žalovaný poskytl půjčku ve výši 1 080 000 Kč [jméno] [příjmení] a půjčku ve výši 1 700 000 Kč [jméno] [příjmení]. [příjmení] 1 080 000 Kč je úročena 10 % ročně, částka 1 700 000 Kč je úročena 3 % ročně.

5. Soud prvního stupně hodnotil rozsah společného jmění manželů účastníků podle § 709 a § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a při vypořádání vycházel z pravidel obsažených v § 742 o. z. Soud prvního stupně měl za to, že žalovaným tvrzená půjčka 3 000 000 Kč vůči jeho otci je závazkem společnosti a byla částečně vypořádána započtením na cenu za převod 90% obchodního podílu ve výši 1 000 000 Kč [ulice] podíl vypořádal soud prvního stupně v rozsahu 10 %, přihlédl k převodu 90% podílu na otce žalovaného po rozvodu manželství účastníků, obchodní podíl přikázal žalovanému. Závazek z půjčky od [jméno] [příjmení] považoval soud prvního stupně za společný závazek účastníků, přikázal jej žalovanému. Shora uvedené účty považoval taktéž za součást zaniklého společného jmění a přikázal je žalobkyni. Do vypořádání zahrnul soud prvního stupně i uplatněné pohledávky, přikázal je žalovanému a jeho tvrzení o jejich nevymahatelnosti považoval za nepodstatné. K žalobkyní uplatněnému vnosu soud prvního stupně nepřihlížel, neboť žalobkyně netvrdila, na co konkrétně své finanční prostředky použila, soud prvního stupně rovněž předpokládal, získala-li finanční prostředky cca rok před svatbou, tak byly v době sňatku již utraceny.

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že celková hodnota aktiv společného jmění manželů účastníků je 4 374 507,28 Kč (do čehož byla započítána i částka zhodnocení nemovitostí žalovaného), závazky vyčíslil na 8 697 699 Kč. Dále soud prvního stupně uvedl, že za situace, kdy žalovaný nepožadoval vypořádání závazku, který mu byl přikázán k doplacení, a žalobkyni nárok na vyplacení podílu nevznikl, bylo nutno konstatovat, že žádný z účastníků nemá nárok na vyplacení svého podílu ze společného jmění manželů.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že vypořádání bylo provedeno ve prospěch obou účastníků, ze stejného důvodu uložil účastníkům povinnost k náhradě nákladů státu rovným dílem.

8. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že se soud prvního stupně nerozhodl o všech položkách, které byly k vypořádání navrženy, jako jsou účty vedené na jméno žalovaného či příslušenství k pohledávkám. Dále měla za to, že nelze vypořádat stavební spoření vedené na jméno syna účastníků, neboť tyto prostředky nejsou součástí zaniklého společného jmění účastníků. Brojila proti vypořádání žalovaným tvrzeného závazku vůči jeho sestře a otci s tím, že žalovaný existenci a výši těchto závazků neprokázal, a i kdyby skutečně existovaly, tak se nejedná o společné závazky. Dodala, že soud prvního stupně ji nepoučil k uplatněnému vnosu, skutkové závěry o aktivech a pasivech tedy nejsou správné. Žalobkyně také poukazovala na vadné procesní postupy soudu prvního stupně spočívající v absenci rozhodnutí o návrhu žalobkyně na opravu protokolu o jednání ze dne [datum] a v akceptaci tvrzení žalovaného, která byla uplatněna až [datum], tedy v době po koncentraci řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud v intencích odvolacích námitek rozsudek soudu prvního stupně změnil.

9. Žalovaný k odvolání uvedl, že závazek vůči otci i sestře byl prokázán, tyto finanční prostředky vynaložil žalovaný na rodinu, nelze je tedy hodnotit jako poskytnuté na podnikání. Všechna tvrzení a důkazní návrhy uplatnil řádně a včas, proto z nich soud prvního stupně správně vycházel. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že je namístě rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k jedné z položek změnit a ve zbývajícím rozsahu zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

12. Podle § 709 odst. 1 o. z. Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (§ 709 odst. 2 o. z.).

13. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

14. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

15. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

16. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (§ 742 odst. 2 o. z.).

17. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně pouze v tom rozsahu, že u [právnická osoba], je veden účet č. [bankovní účet], a to na jméno [jméno] [příjmení], nar. [rok], a že tento účet vykazoval v [anonymizováno] [rok] zůstatek 144 587,55 Kč Tyto finanční prostředky však soud prvního stupně nesprávně považoval za součást zaniklého společného jmění účastníků. Uvedené prostředky patří společnému synovi účastníků, na jehož jméno bylo stavební spoření vedeno, on je z tohoto stavebního spoření oprávněn a jemu patří částka naspořená na tomto finančním produktu. Finanční produkt patří dítěti, primárně je využitelný výhradně pro jeho potřeby (výživu), a nelze jej vypořádat jako součást zaniklého společného jmění. Skutečnost, že peníze spořili z prostředků získaných za trvání manželství účastníci, rodiče dítěte, není rozhodná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008, dostupný na [webová adresa]).

18. Soud prvního stupně se rovněž řádně nezabýval žalobkyní uplatněným vnosem ve výši 600 000 Kč, o kterém tvrdila, že spočívá ve vynaložení jejích výlučných prostředků získaných z prodeje jejího pozemku ještě před sňatkem účastníků na společný majetek. Pouze konstatoval, že prostředky měla k dispozici cca rok před svatbou, a proto lze předpokládat, že již byly zkonzumovány, a že neuvedla, na co konkrétně peníze vynaložila. Poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů však žalobkyni neposkytl, a nemohl tak učinit závěr o nedostatku potřebných tvrzení a jejich neprokázání. Soud prvního stupně také pochybil, když o uplatněném vnosu nerozhodl ve výrokové části svého rozsudku.

19. Obdobně soud prvního stupně pochybil i ve vztahu k žalobkyní tvrzenému vnosu ze společných prostředků účastníků ve výši 2 558 990 Kč, který měl být investován do nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného. Soud prvního stupně prokázaný vnos ve výši 1 400 000 Kč zahrnul do vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků, o zbývající části prostředků zahrnutých do vypořádání, tj. o 1 158 990 Kč, nerozhodl. K části vnosu ve výši 1 400 000 Kč neposkytl soud prvního stupně žalobkyni řádné poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. (takové, které by skutečně mohlo vést ke zjištění, kdy, jaké částky a konkrétně za jakým účelem účastníci vynaložili) a nesprávně zadal znalecký úkol ke stanovení hodnoty investic účastníků. Investice společných prostředků do výlučného majetku jednoho z bývalých manželů jsou nákladem, který se nijak nemodifikuje, není proto rozhodné zhodnocení nemovitosti, do které bylo investováno, vnos se ani nezvyšuje (nevalorizuje), ani nesnižuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2655/98, či jeho rozhodnutí z 27. 9. 2022, sp zn. 22 Cdo 1172/2022). Žalobkyně tedy musí nejprve tvrdit a prokázat kdy, jaká částka ze společných prostředků, a na jaké práce či materiál byla použita. Pokud by vznikla potřeba podání znaleckého posudku (tj. pokud by žalobkyně poskytla dostatečná tvrzení, avšak pro běh času či jiné objektivní okolnosti by již nedisponovala příslušnými nákupními doklady apod. – viz rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 9.2016, sp. zn. 22 Cdo 3611/2016), tak jím může být jedině ověřeno, že ta která práce byla v tvrzeném období provedena či zabudován tvrzený materiál, ceny prací a materiálů (nemohou-li být doloženy) mohou být stanoveny pouze jako obvyklé ceny v době provedení prací či pořízení materiálu, a pouze v intencích tohoto musí být zadán znalecký úkol. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] tedy nelze vycházet.

20. K tvrzení žalovaného o společném závazku účastníků vůči jeho sestře ve výši 9 594 000 Kč soud prvního stupně sice poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., avšak jen k otázce, co bylo z uvedených prostředků hrazeno či pořízeno. Soud prvního stupně se chybně vůbec nezabýval zjištěním skutečností potřebných k posouzení, zda byla taková půjčka vůbec poskytnuta a zda se jedná o společný závazek v kontextu právní úpravy účinné v době čerpání té které částky (před [datum] podle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb. a po [datum] podle § 710 písm. b) o. z.). Tvrzení žalovaného v podání ze [datum] jsou zcela nedostatečná i ohledně účelu vynaložení půjčkou získaných prostředků. Zjištěný společný závazek soud prvního stupně také nesprávně vypořádat. Závazky ve společném jmění manželů se vypořádávají zásadně rovným dílem, jednomu z účastníků mohou být přikázány jen ve zcela výjimečných případech, s jeho souhlasem a bez toho, že by měl vůči druhému z účastníků kompenzační pohledávku, která by se projevila v celkovém vypořádání (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020). Soud prvního stupně nerespektoval ani to, že společné závazky je třeba vypořádat v současné výši, nikoliv ve výši ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 63/2019 civ.). Nesprávně se proto nezabýval ani tvrzením žalovaného, že od rozvodu manželství půjčku sestře splácí a v jakých částkách, a neprovedl k těmto tvrzením dokazování. Ani u žalovaným uplatněného závazku ve výši 9 594 000 Kč nerozhodl soud prvního stupně v plném rozsahu, neboť po zjištění, že závazek je ve výši 8 697 699 Kč, o rozdílu zamítavě nerozhodl.

21. Závěr soudu prvního stupně o tom, že závazek z půjčky od otce žalovaného ve výši 3 000 000 Kč je závazkem společnosti, je minimálně předčasný. Soud prvního stupně učinil tento závěr na základě účetní evidence závazků za společníky ve společnosti ke dni [datum] (tj. ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství) ve spojení s výpovědí otce žalovaného (který však uvedl, že peníze půjčoval žalovanému na podporu podnikání, nikoliv společnosti). Právní posouzení provedl soud prvního stupně, aniž měl k dispozici konkrétní tvrzení žalovaného o tom, kdy a v jaké výši jeho otec tu kterou částku poskytl a na co on ji konkrétně vynaložil a k těmto tvrzením důkazní návrhy. Teprve poté, až budou k dispozici uvedená tvrzení a důkazní návrhy, lze zjistit relevantní skutkový stav a tento hodnotit. Při tomto zhodnocení bude navíc třeba vypořádat se i se skutečností, že v době před rozvodem manželství účastníků byl společníkem společnosti výlučně žalovaný, nikoliv jeho otec, tj. závazek vůči němu nemohl být evidován jakožto závazek za společníkem. Závazek byl navíc podle zjištění znalecké kanceláře [právnická osoba] evidován ve výši 2 136 000 Kč především vůči otci žalovaného a žalovaný ani netvrdil, že by byl dluh jeho otci, ať už jeho osobou či společností, v jakékoliv částce splacen. Znalecká kancelář vyslovila pochybnosti o stavu účetnictví společnosti. Soud prvního stupně se však uvedenými rozpornými skutečnostmi vůbec nezabýval.

22. Správně soud prvního stupně nepostupoval ani při určení ceny obchodního podílu. Ustanovení znalce pro jeho ocenění totiž musí předcházet úplné zjištění skutkového stavu potřebného pro toto ocenění, v posuzovaném případě zjištění, zda závazek vůči otci žalovaného existuje, v jaké výši a kdo je dlužníkem (vydlužitelem). Je proto nezbytné, aby si soud prvního stupně nejprve učinil závěr o charakteru závazku (viz výše), jehož výše se ukázala velmi podstatnou pro ocenění obchodního podílu, a nepřenášel tuto svou povinnost na znalce, který má obchodní podíl ocenit, respektive aby jeho postup korigoval např. zadáním, že při stanovení ceny nebude k účtování o určitém závazku přihlíženo (pokud by bylo uzavřeno, že se jedná o závazek žalovaného, respektive účastníků, a nikoliv společnosti). Při ocenění aktiv při vypořádání společného jmění manželů zaniklého po [datum], tak jako je tomu v daném případě, je navíc třeba zásadně vycházet z obvyklé ceny věci (aktiva) a jejího stavu v době rozhodování soudu; pouze ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku společného jmění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 103/2020 civ.). Tomu znalecký úkol zadaný soudem prvního stupně (ocenění obchodního podílu podle stavu ke dni [datum]) neodpovídá, znalecký posudek [číslo] na ocenění obchodního podílu zpracovaný v řízení před soudem prvního stupně tak nelze použít.

23. Soud prvního stupně také pochybil, když vůbec nepracoval se zjištěním, že po rozvodu manželství žalovaný převedl část obchodního podílu v rozsahu 90 % na svého otce za 1 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevznesla námitku relativní neplatnosti této smlouvy, nelze vypořádat 100% obchodní podíl, ale jen 10%, ovšem zároveň také částku 1 000 000 Kč, kterou je třeba započíst na podíl žalovaného (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu z 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2190/2010, nebo z 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2551/2012). Úvaha soudu prvního stupně, že v uvedené částce byl umořen dluh společnosti vůči otci žalovaného, je chybná. [ulice] podíl byl součástí zaniklého společného jmění manželů účastníků, a pokud s ním žalovaný jakkoliv disponoval, tak takto získanou hodnotu nelze pouze započíst na úhradu závazku jiného subjektu, zde společnosti.

24. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s tvrzeními žalovaného o tom, že pohledávky zahrnuté k vypořádání nejsou dobytné, a nehodnotil, zda zde neexistují skutečnosti, pro které by hodnota pohledávek byla jiná (nižší) než nominální, a pokud ano, o jakou hodnotu by se jednalo. Je nezbytné vyhodnotit tvrzení žalovaného obsažená v podání ze dne [datum], provést k nim navržené důkazy, a pokud je soud prvního stupně nebude považovat za dostačující, tak poskytne žalovanému v tomto ohledu příslušné poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

25. Soud prvního stupně také pochybil, když nerozhodl o movitých věcech, které žalovaný zahrnul k vypořádání v průběhu jednání [datum]; následně vzal tento svůj návrh zpět a žalobkyně se zpětvzetím souhlasila (při jednání konaném dne [datum]). O každé takto navržené položce je třeba rozhodnout, v tomto případě částečným zastavením řízení.

26. Soud prvního stupně neprovedl ani žádná zjištění k žalobkyní uplatněným návrhům na vypořádání částek na dalších účtech vedených na jméno žalovaného u [právnická osoba], [právnická osoba], a m [právnická osoba], které specifikovala již v žalobě, a v této části opět chybně nerozhodl.

27. Soud prvního stupně provedl fakticky disparitní vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků, když ve výroku III. svého rozsudku vyslovil, že žádný z nich nemá právo na vypořádací podíl, a v odůvodnění uvedl, že toto právo nemá žalobkyně, neboť žalovaný nepožadoval vypořádání jemu přikázaných závazků. Tento postup soudu je nepřípustný. Buď je nějaká položka (zde žalovaným tvrzený závazek) navržena k vypořádání, a pak je třeba s ní pracovat při výpočtu čisté hodnoty zaniklého společného jmění, dále hodnot, kterých se má tomu kterému z účastníků dostat, a ve výsledku částky na vyrovnání podílů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013), anebo položka nebyla uplatněna, pak o ní nelze vůbec rozhodovat a jakkoliv ji promítnout do vypořádání. I v případě, že by bylo zaniklé společné jmění předluženo, jeden z bývalých manželů by však i tak obdržel vyšší hodnotu, musí být částka na vyrovnání podílů stanovena. To neplatí jen tehdy, pokud jsou účastníky získané hodnoty de facto shodné. To vše však musí být součástí zjištění a (přiměřených) úvah soudu prvního stupně, které je třeba v odůvodnění jeho rozhodnutí uvést.

28. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně se nezabýval řadou právně významných skutečností týkajících se nejen několika položek uplatněných k vypořádání, ale také uplatněných vnosů. K prokázání takových skutečností neprovedl soud prvního stupně žádné či zcela nedostatečné dokazování, ve vztahu k některým z těchto skutečností absentuje poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Na poučení poskytnuté v tomto směru odvolacím soudem účastníci odpovídajícím způsobem reagovali, rozsah potřebného dokazování řady právně významných skutečností však přesahuje možnosti odvolacího řízení.

29. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. c) tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 a § 213 odst. 4 o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

30. V průběhu dalšího řízení soud prvního stupně žalobu znovu projedná. [příjmení] se zabývat všemi aktivy, pasivy a vnosy z výlučného majetku na společný a ze společného majetku na výlučný majetek žalovaného navrženými k vypořádání a rozhodnutí o nich promítne v celém rozsahu do výroku rozsudku. Dále posoudí všechna rozhodná tvrzení vztahující se k uplatněným vnosům, zejména z jakých prostředků byly vynaloženy a v čem tvrzené investice spočívaly. Vezme přitom v úvahu, že vnosem nemůže být částka, která byla pouze spotřebována, byť v souvislosti s vedením rodinné domácnosti účastníků a na jejich společné potřeby. Pokud bude nezbytné doplnit ve vztahu k prokázání vnosu ze společných prostředků do nemovitostí žalovaného dokazování znaleckým posudkem, zadá jej soud prvního stupně podle parametrů popsaných v odstavci 19. tohoto odůvodnění.

31. Soud prvního stupně se bude zabývat i posouzením charakteru závazků tvrzených žalovaným (budou-li prokázány), tj. zda se jedná o závazky ve společném jmění či výlučné závazky žalovaného. Toto posouzení vztáhne na každou částku případně vybranou z účtu sestry žalovaného k okamžiku jejího čerpání a k částce poskytnuté otcem žalovaného a bude postupovat podle v té době účinné právní úpravy (před [datum] podle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb. a po [datum] podle § 710 písm. b) o. z.).

32. Ve vztahu ke zjištění obvyklé ceny obchodního podílu zadá soud prvního stupně zpracování nového znaleckého posudku v souladu s judikaturou, tedy tak, aby obvyklá cena byla určena v souladu s platnými zákony a postupy oceňování porovnávací metodou ke dni rozhodování soudu prvního stupně s ohledem na aktuální stav obchodního podílu, respektive ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, pakliže budou zjištěny skutečnosti odůvodňující výjimku z ustálené rozhodovací praxe. Zpracování posudku však musí být zadáno až v době, kdy bude postaveno najisto, zda a v jakém rozsahu se do ocenění promítnou v účetnictví vedené závazky, a zároveň v době, kdy již bude možné očekávat brzké rozhodnutí ve věci, aby znalecký posudek nezastaral.

33. Po zjištění výše vnosů a ceny obchodního podílu a kalkulaci toho, jakých hodnot se tomu kterému z účastníků dostane z vypořádání (včetně započtení částky za převod části obchodního podílu na vrub žalovaného a započtení kapitalizované výše aktuálně splatných úroků z pohledávek, nebude-li naopak uzavřeno, že je jejich hodnota eventuálně nižší – viz odstavec 24. tohoto odůvodnění) vyzve soud prvního stupně toho z účastníků, jemuž se dostane vyšší hodnoty, aby prokázal svou solventnost v částce, která bude odpovídat sumě na vyrovnání podílů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Prokázáním solventnosti se rozumí stav, kdy má účastník potřebné finanční prostředky buď ve své dispozici (obvykle na svém účtu), či má jiná bezprostředně obchodovatelná aktiva v dostatečné ceně (podílové fondy, dluhopisy, cenné papíry atd.), anebo má závazný příslib banky (případně i jiného věřitele) o poskytnutí potřebné částky za účelem vypořádání společného jmění manželů. Pokud nebude žádný z účastníků schopen poskytnout tomu druhému částku na vyrovnání podílů, je třeba zvažovat jiné rozdělení aktiv mezi nimi či v případě obchodního podílu nařízení jeho prodeje.

34. Ve svém novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně znovu také o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Své rozhodnutí ve věci soud prvního stupně přesvědčivě a srozumitelně odůvodní v souladu se zákonnými požadavky zakotvenými v § 157 odst. 2 o. s. ř., zejména neopomene nejen stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, ale také o které důkazy opřel svá skutková tvrzení a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Soud prvního stupně tedy podrobně uvede i to, jak dospěl k výši hodnot, jež ze společného jmění manželů přebírá každý z účastníků, jak dospěl k částce na vyrovnání podílů. V odůvodnění svého rozsudku se soud prvního stupně vypořádá také se všemi relevantními námitkami účastníků.

35. Odvolací soud pro úplnost dodává, že řízení není koncentrováno, neboť v průběhu jednání dne [datum], při kterém byli účastníci poučení dle § 118b o. s. ř., nebyly provedeny úkony dle § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., tento nedostatek již nelze zhojit (k řádnému poučení o koncentraci viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, dostupný na [webová adresa]). Právním názory odvolacího soudu je podle § 226 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně vázán.

Poučení