28 CO 141/2020 - 343

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. [jméno] [příjmení] a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 3 600 820,80 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 5. 2020, č.j. 11 C 174/2018-251 takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. května 2020, č. 11 C 174/2018-251, se ve výroku č. I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 820,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 526 228,80 Kč za dobu od 5. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 344 592 Kč za dobu od 16. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 415 183,80 Kč a zaplatit ji zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, do tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 407 141,70 Kč a zaplatit ji zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, do tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne ze dne 12. 5. 2020, č.j. 11 C 174/2018-251, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 600 820,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 256 228,80 Kč za dobu od 5. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 344 592 Kč za dobu od 16. 10. 2018 do zaplacení (výrokem č. I), a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 170 247 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrokem č. II).

2. Odvolací soud vzhledem k řešené problematice a argumentaci obou účastníků výjimečně uvádí podstatnou část odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, stejně jako i některých podání účastníků.

3. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně těmi skutečnostmi, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 600 820,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se domáhá zaplacení faktur [číslo] a [číslo], které vystavila na základě smlouvy o dílo, kterou měla uzavřenu se žalovanou jako objednatelem, přičemž žalovaná realizaci díla a fakturaci nerozporuje. K obraně žalované uvedla, že nárok na náhradu škody není dán, neboť tato škoda je nepřenositelná na žalobkyni, když se jedná o smluvní pokutu, ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě uvedla, že ujednání o smluvní pokutě bylo do objednávky doplněno po jejím podpisu, když jednatel žalobkyně pořídil po podpisu fotografii objednávky, na které tento text zahrnující ujednání o smluvní pokutě není.

4. Žalovaná učinila nesporným, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo, k nároku ovšem uvedla, že žalobkyně při realizaci způsobila opakované průtahy, v délce 58 dnů, 48 dnů, 84 dnů a 80 dnů, přičemž v důsledku toho vznikla žalované povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 500 000 Kč investorovi, společnosti [právnická osoba], (dále též„ investor“), jež tak představuje škodu žalované, a samotné žalované vůči žalobkyni dále pak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč za každý den prodlení žalobkyně a dále žalované měl vzniknout nárok na náhradu škody ve výši 538 140 Kč za zajištění techniky a opatření k provedení díla po termínu plnění.

5. Soud z provedeného dokazování učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaná jako zhotovitelka realizovala pro společnost [právnická osoba], jako objednatelku, část stavby areálu ITS na základě smlouvy z 26. 6. 2017 (viz smlouva o dílo„ [anonymizována dvě slova] – výroba, vývoj, kompletace“) a jejích dodatků (viz dodatek [číslo] [číslo]). Podle této smlouvy a jejích dodatků mělo být dílo dokončeno do 15. 3. 2018 (viz shodně dodatek [číslo] dohoda o narovnání). Žalovaná pak objednala subdodávku spočívající v dodávce a montáži fasádních hliníkových výplní otvorů W1P a W69, bondového opláštění a 3 střešních světlíků u žalobkyně (viz shodná tvrzení a souhlasně také objednávka). Podkladem byla objednávka ze dne 30. 11. 2017, [číslo] S133/2017/Fj, která uváděla cenu díla ve výši 7 692 045 Kč, termíny (zejm. dokončení objektu SO [číslo] do 5. 2. 2018, dokončení objektu SO [číslo] světlíků do 28. 2. 2018, dokončení bondového obkladu do 8. 3. 2018 a termín dokončení s úplným odstraněním vad a nedodělků do 12. 3. 2018) a ujednání o smluvní pokutě ve výši 50 000 Kč za každý den prodlení a každý jednotlivý dílčí termín (viz objednávka). Podle žalované byl tento text do objednávky doplněn po podpisu (viz trestní oznámení), nicméně znalecký posudek zpracovaný policejním orgánem uzavřel, že obě strany objednávky byly vytištěny na shodné tiskárně, nebyly zjištěny žádné znaky, které by svědčily tomu, že by celý text nebyl vytištěn při jednom průchodu tiskárnou a k digitální verzi bez textu uvedl, že tato nebyla vyhotovena z předložené písemnosti (viz znalecký posudek k [číslo jednací]). Tuto verzi objednávky bez textu zaslal jednatel [příjmení] [příjmení] panu [jméno] [příjmení] (viz e-mail z 29. 1. 2020). Žalobkyně objekt SO [číslo] dokončila namísto 5. 2. 2018 až 4. 4. 2018, objekt SO [číslo] světlíků namísto 28. 2. 2018 až dne 17. 4. 2018, bondový obklad namísto 8. 3. 2018 až 31. 5. 2018 a dílo s odstraněním vad a nedodělků místo 12. 3. 2018 až 31. 5. 2018, záznam o předání a převzetí je opatřen otisky razítek účastnic a parafami, jsou zde identifikovány další vady a nedodělky s tím, kdy mají být odstraněny (do 8. 6., resp. 11. 6., resp. na výzvu objednatele/investora). Dle textace účastnice mají řešit požární skla v SO [číslo], u nichž žalobkyně trvá na bezvadné funkčnosti, zatímco žalovaná a investor je rozporuje (viz záznam o předání a převzetí díla).

6. Dílo žalovaná předala společnosti [právnická osoba], dne 31. 5. 2018, přičemž za prodlení v období od 31. 3. 2018 do 31. 5. 2018 měl vzniknout společnosti [právnická osoba], nárok na smluvní pokutu ve výši 19.464.734 Kč, jež byla dohodou snížena na 4.500.000 Kč (viz dohoda o narovnání). Podle smlouvy mezi žalovanou a investorem byla pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 1 % z celkové ceny díla za každý den prodlení (viz smlouva o dílo„ Areál ITS – výroba, vývoj, kompletace“) a pro případ prodlení s částí díla pak dalších 50.000 Kč za každý započatý den prodlení dokončení části díla (viz dodatek [číslo]). Dne 31. 5. 2018 pak žalovaná a společnost [právnická osoba], uzavřely dohodu o započtení pohledávek, kdy smluvní pokuta ve výši 4 500 000 Kč byla započtena proti části ceny díla ve výši 5.535.019,04 Kč (viz dohoda o započtení pohledávek).

7. Žalobkyně vystavila v souvislosti s dílem dle objednávky [číslo] S133/2017 dne 30. 5. 2018 fakturu znějící na částku 3.618.032 Kč, kdy splatná byla pouze suma bez zádržného ve výši 3.256.228,80 Kč, splatná 4. 7. 2018 (viz faktura [číslo]), a dne 10. 9. 2018 fakturu znějící na částku 382.880 Kč, z níž byla splatná pouze suma bez zádržného ve výši 344 592 Kč, splatná dne 15. 10. 2018 (viz faktura [číslo]). Zádržné bylo sjednáno v objednávce v objemu 10 % z fakturované částky (viz objednávka). Přípisem ze dne 16. 7. 2018 oznámila žalovaná, že vůči faktuře na částku 3.618.032 Kč, z níž má být zaplacena částka [číslo] 228,80 Kč, započítává nárok na náhradu škody ve výši 4.500.000 Kč, která vznikla v důsledku prodlení žalobkyně a kterou žalovaná musela zaplatit investorovi, částku 1.243.771,20 Kč měla žalobkyně žalované zaplatit do 31. 7. 2018 (viz oznámení o uplatnění nároku). Přípisem z 27. 7. 2018 požádala žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího zástupce o předložení příloh a podkladů k uplatněnému nároku (viz odpověď z 27. 7. 2018). Dne 27. 9. 2018 pak žalovaná uvedla, že kromě škody ve výši 4.500.000 Kč jako smluvní pokuty za prodlení, vznikly v důsledku prodlení žalobkyně také nároky na částku 538.140 Kč za zajištění techniky a dalších opatření a za mzdy a konečně částka 13.500.000 Kč jako smluvní pokuta z titulu prodlení žalobkyně (viz přípis z 27. 9. 2018). Přípisem ze dne 28. 11. 2018 pak žalovaná provedla zápočet vzájemných pohledávek, kdy rekapitulovala, že mezi účastnicemi existovala smlouva o dílo na rekonstrukci vepřína a dále smlouva o dílo dle akceptované objednávky [číslo] S133/2017/FI, dále uvedla, že v důsledku prodlení žalobkyně se žalovaná dostala do prodlení s předáním stavby investorovi, za což musela uhradit smluvní pokutu ve výši 4.500.000 Kč, co je škoda, kterou způsobila žalobkyně, pročež vůči částce 3.256.228,80 Kč z faktury [číslo] započetla částku 4.500.000 Kč, pročež žalobkyně zůstává žalované dlužna částku 1.243.771,20 Kč a žalovaná žalobkyni 361.803,20 Kč (pozastávka). Žalobkyně pak měla vůči žalované pohledávky z faktur [číslo] ve výši 139.215,46 Kč, [číslo] ve výši 53.809,16 Kč, [číslo] ve výši 125.000 Kč, [číslo] ve výši 242.907,40 Kč, [číslo] ve výši 361.803,20 Kč a [číslo] ve výši 382.880 Kč, tedy úhrnem. 5 615,22 Kč. Žalovaná poté započítala částku 1.243.771,20 Kč vůči částce 5 615,22 Kč, přičemž částka, jež zůstala (61.844,02 Kč) měla představovat zádržné, které nebylo splatné, zápočet byl doručen žalobkyni 3. 12. 2018 (viz zápočet vč. dodejky), přičemž žalobkyně reagovala sdělením, že tyto nároky neuznává a zápočet odmítá (viz sdělení k započtení). Přípisem ze dne 19. 9. 2019 žalovaná uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 13.500.000 Kč, přičemž při zohlednění pohledávky žalobkyně za žalovanou (61 844,02 Kč) požadovala žalovaná po žalobkyni částku 13.438.155,98 Kč (viz uplatnění smluvní pokuty), přičemž tento přípis byl žalobkyni doručen 27. 9. 2019 (viz dodejka). Dále pak soud z e-mailové komunikace zjistil, že [jméno] [příjmení] byl výrobní ředitel žalované (viz e-mail z 27. 3. 2018). Ze zjišťovacího protokolu subdodavatele soud zjistil, že toto zmiňuje mj. zádržné a dále, že protokol je opatřen otiskem razítka obou účastnic a parafami u těchto razítek a datováno 6. 9. 2018 (viz cit. protokol).

8. Soud provedl dokazování také nabídkou [číslo] ze dne 6. 12. 2017, 9. 8. 2017, 25. 9. 2017 a 25. 10. 2017, dodejkou, předžalobní upomínkou, dodejkou datové zprávy, soupisem objednatelem převzaté dokumentace, záznamů o kvalitě a věcných stavebních doplňků, e-maily, předávacím protokolem ve vztahu k investorovi, harmonogramem a zprávami Policie ČR, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. Soud pak zamítl návrhy na dokazování, a to výslechem Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Bc. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], stavebními deníky a návrh žalované na provedené důkazu výslechy Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] a blíže neurčenou další korespondencí a dokumentací pro nadbytečnost, když výslech Ing. [příjmení] může mít pouze subsidiární povahu a ve vazbě na ostatní důkazy tyto soud považoval za nadbytečné, když tvrzení, k jejichž ověření nebo vyvrácení byl důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno, resp. vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29.6.2004, sp. zn. III. ÚS 569/03). Vzhledem k faktu, že tvrzení, k nimž žalovaná označila blíže nespecifikované listiny, byla i bez nich ověřena, nepovažoval soud za nutné žalovanou vyzvat ke konkretizaci korespondence a dokumentace, neboť by i tak tyto důkazy pro nadbytečnost zamítl. K vyjádření žalované ze dne 10. 4. 2020 a přiloženým důkazům, jež ovšem byly soudu předloženy 12. 5. 2020, soud uvádí, že tyto skutečnosti a důkazy byly do řízení vneseny po koncentračním bodu, a proto k nim soud nepřihlížel.

9. Soud prvního stupně za citace § 566 odst. 2, § 2048, § 2051, § 2051, § 2586, § 2913 a § 2915 obč. zák. uvedl, že při právním posouzení věci byl veden úvahami, že mezi účastnicemi byla uzavřena dle § 2586 a násl. o. z. smlouva o dílo, na jejímž základě měla žalobkyně pro žalovanou realizovat dílo spočívající v dodávce a montáži fasádních hliníkových výplní otvorů W1P a W69, bondového opláštění a 3 střešních světlíků, přičemž se jednalo o subdodávku, kterou pro investora [právnická osoba], realizovala žalovaná (žalobkyně tedy byla subdodavatelem). Na základě objednávky měla žalovaná realizovat dílo tak, že dokončení objektu SO [číslo] mělo být provedeno do 5. 2. 2018, dokončení objektu SO [číslo] světlíků do 28. 2. 2018, dokončení bondového obkladu do 8. 3. 2018 a termín dokončení s úplným odstraněním vad a nedodělků byl sjednán do 12. 3. 2018. Žalobkyně na základě smlouvy vystavila faktury, přičemž předmětem řízení jsou faktury [číslo] a [číslo]. Faktura [číslo] zněla na částku 3 618 032 Kč, kdy měla být splatná 4. 7. 2018 pouze (se zohledněním smluveného zádržného) částka ve výši 3.256.228,80 Kč a faktura [číslo] zněla na částku 382.880 Kč, kdy měla být splatná 15. 10. 2018 pouze (se zohledněním smluveného zádržného) částka ve výši 344.592 Kč.

10. Žalovaná ve vztahu k žalovanému nároku učinila kompenzační projev, námitku započtení, tedy žalovaná nárok žalobkyně v zásadě uznala (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 1925, sp. zn. R I 713/25), avšak současně tvrdila, že má proti žalobkyni pohledávku, v důsledku které je třeba žalobu zamítnout. Žalovaná totiž vůči pohledávce žalobkyně započetla pohledávky své.

11. Žalovaná nejprve započetla vůči pohledávce žalobkyně dle faktury [číslo], tj. vůči částce ve výši 3 256 228,80 Kč náhradu škody ve výši 4.500.000 Kč. Tato škoda byla představována povinností žalované zaplatit investorovi smluvní pokutu v této výši. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla dílo dokončit bez vad a nedodělků 12. 3. 2018, nicméně se tak stalo až 31. 5. 2018. V tento den pak také žalovaná předala dílo investorovi. Nelze pak přehlížet, že prodlení žalobkyně s provedením díla pak fixuje záznam o předání a převzetí, z něhož nepochybně plyne, že žalobkyně byla v prodlení se všemi termíny určenými pro realizaci díla, resp. jeho částí: u dokončení objektu SO [číslo] to bylo 58 dnů, SO [číslo] světlíků 48 dnů, dokončení bondového obkladu 84 dnů a dokončení díla 80 dnů. V této souvislosti soud podotýká, že ze samotné textace tohoto záznamu je zřejmé, že termín dokončení díla s odstraněnými vadami a nedodělky také není řádně naplněn a lze uvažovat pokračující prodlení žalobkyně, co lze dovodit z existence dalších vad, jež byly vymezeny v následující pasáži textu, a proto prodlení žalobkyně s dokončením díla včetně odstranění všech vad a nedodělků pokračovalo i po 31. 5. 2018. Záznam obsahuje jasné vymezení dnů prodlení, zmiňuje také vznik nároku na uplatnění smluvní pokuty z titulu prodlení. Listina byla vyhotovena v souvislosti s podnikatelskou činností obou účastnic, jedná se tedy o písemnost týkající se běžného provozu závodu, a proto tato listina dle § 566 odst. 2 o. z. dokazuje prodlení žalobkyně s realizací díla (vyvratitelná domněnka prokázání jejího obsahu). Dle názoru soudu zmínka o neshodě v otázce požárního skla vylučuje, že by listina byla jednostranným diktátem některé ze smluvních stran (žalované), přičemž podobně jako žalobkyně zpochybňovala vadnost požárních skel, mohla zpochybňovat své prodlení. Jestliže tedy listina z provozu závodu obsahuje výslovné uvedení prodlení i vzniku nároku na smluvní pokutu, nebylo na místě provádět dokazování k tomu, zda prodlení nastalo a zda trvalo takový počet dní, který stvrdila podpisem a otiskem razítka osoba jednající za žalobkyni, čímž je založena vyvratitelná domněnka prokázání obsahu této listiny (kterou tak dříve pořízené emaily nejsou způsobilé zpochybnit). Důkaz opaku žalobkyně do řízení nevnesla, přičemž skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003). Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně byla v prodlení se splněním svého závazku realizovat dílo řádně a zejména včas. Jestliže tedy žalovaná předala dílo takřka obratem poté, co jí byla předána část díla žalobkyní, nelze přehlížet, že toto prodlení založilo povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu investorovi. Tato smluvní pokuta byla v rámci dohody o narovnání modifikována na částku 4 500 000 Kč, přičemž o tuto částku byl snížen nárok žalované na cenu díla (vůči investorovi), tímto se pak újma projevila v majetkové sféře žalované. Aby byl dlužník povinen k náhradě újmy, musejí být splněny následující předpoklady: porušení smluvní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Žalobkyně jednoznačně porušila smluvní povinnost dokončit dílo řádně a včas, co sama potvrdila, přičemž v důsledku prodlení žalobkyně nemohla žalovaná předat dílo investorovi (čímž se sama dostala do prodlení) a vznikla jí povinnost k zaplacení smluvní pokuty. Tato byla následně modifikována na částku 4 500 000 Kč, o níž se pak snížila majetková sféra žalované, jež sice tuto částku fakticky nezaplatila, ovšem byla o ni snížena cena díla, kterou vyfakturovala investorovi (pokud by k prodlení nedošlo, nevznikl by nárok na smluvní pokutu, nedošlo by k jejímu započtení vůči ceně díla a ta by tak byla zcela zaplacena žalované). Vzhledem k faktu, že ust. § 2913 o. z. již neoperuje s konceptem předvídatelnosti (jako § 379 obchodního zákoníku), nejsou dle názoru soudu plně udržitelné dříve judikované závěry (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2843/2008), kdy nelze přehlížet, že smluvní pokuta mezi investorem a žalovanou byla sjednána před smluvním poměrem mezi účastnicemi, navíc při existenci ujednání o smluvní pokutě mezi žalobkyní a žalovanou měla a mohla žalobkyně předvídat existenci podobného ujednání mezi žalovanou a investorem a existence takového ujednání pak nemůže být hodnocena jako mimořádně nepředstavitelná. Podle § 2913 odst. 1 o. z. tedy byla žalobkyně povinna nahradit tuto škodu, jež díky jejímu prodlení vznikla. Dle názoru soudu pak není významné, zda prodlení bylo způsobeno dalšími poddodavateli žalobkyně, neboť podle § 2915 odst. 1 o. z. může být nárok požadován po kterémkoliv z nich.

12. Žalovaná dále vůči žalobkyni uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.500.00 Kč Smluvní pokuta dle § 2048 o. z. byla sjednána v rámci objednávky, kterou podepsaly obě smluvní strany (účastnice). Žalobkyně v této souvislosti argumentovala tím, že objednávka byla o tuto partii textu doplněna, přičemž v této souvislosti označila k důkazu listiny z policejního spisu.

13. Žalovaná nárok na smluvní pokutu opírala o textaci objednávky, kterou obě smluvní strany podepsaly, tuto objednávku včetně této textace předložily soudu obě účastnice. Žalobkyně v rámci tvrzení uvedla, že původně objednávka tento text neobsahovala, co měla prokazovat fotografie objednávky a dále posudek policejního orgánu. Orgány činné v trestním řízení v rámci znaleckého zkoumání však nezjistily, že by do objednávky bylo zasahováno, přičemž naopak bylo vysloveno, že digitální kopie objednávky, kterou měl dle sdělení žalobkyně vyhotovit po podpisu její jednatel, nebyla pořízena ze zkoumaného originálu. Tvrzení žalobkyně o pozdějším doplnění textu objednávky pak vylučuje také její postup, kdy tato na fakturách uvažovala zádržné, jež ovšem také bylo v textu, jenž měl být do objednávky zpětně doplněn. Pozastávku pak nelze dovodit z listiny„ zajišťovací protokol subdodavatele“, neboť tato je až ze září 2018, kdy již byla vystavena přinejmenším faktura [číslo] z 30. 5. 2018. Je pak s podivem, proč by žalovaná na fakturách takové zádržné uvažovala, jestliže by nevěděla o jeho sjednání. Jinými slovy, žalobkyni se tedy nepodařilo zpochybnit textaci objednávky obsahující ustanovení o nároku na smluvní pokutu, přičemž policejním orgánem zkoumaná objednávka nevykazoval žádné atributy své následné modifikace. Soud neprovedl výslech Ing. [příjmení] a Z. [příjmení], neboť to považoval za nadbytečné. Byla-li soudu oběma účastnicemi předložena objednávka s tímto textem a dospěl-li policejní orgán k závěru, že nic nesvědčí následnému doplnění textu a naopak digitální verze bez textu nekoresponduje originálu, považoval soud výslech za nadbytečný a navíc nezpůsobilý zpochybnit samotný text objednávky a závěr znaleckého posudku zpracovaný na zadání policejního orgánu, který navíc k důkazu označila sama žalobkyně. Nelze navíc přehlížet, že [jméno] [příjmení] jako výrobní ředitel žalované má na věci zájem, přičemž ani jeho přisvědčení tvrzení žalobkyně, že objednávka text původně skutečně neobsahovala, nic nemění na tom, že jiná soudu oběma účastnicemi předložená (a policejním orgánem zkoumaná) objednávka s textem ano, a navíc výpověď jednatele žalobkyně [příjmení] [příjmení] nemůže být sama o sobě dostatečným protidůkazem. Platí totiž, že takový důkaz má toliko subsidiární povahu, neboť přichází v úvahu pouze tehdy, nelze-li tvrzenou skutečnost dokázat jinými důkazními prostředky (co v projednávané věci možné ovšem bylo). Účelem výslechu statutárního orgánu procesní strany podle § 126a a § 131 o. s. ř. tedy v žádném případě není podat fundovanou účastnickou výpověď, ale prokázat pravdivost skutečností rozhodných pro posouzení konkrétního sporu (tedy skutečností relevantních podle hmotného práva, jež jsou mezi účastníky sporné), popř. zpochybnit či vyvrátit pravdivost tvrzení protistrany. Subsidiární povaha takové výpovědi vyplývá ze zkušenosti, že sdělení účastníka, resp. statutárního orgánu účastníka, který před soudem hájí svoji věc, nemusí být vždy objektivní, neboť jsou poznamenána přirozeným zájmem účastníka na výsledku sporu. Zmíněná skutečnost se odráží i ve skutečnosti, že účastník řízení, resp. jeho statutární orgán (na rozdíl od osoby podávající výpověď v procesní roli svědka), v případě nepravdivé výpovědi nenese nebezpečí trestního postihu (k tomu viz § 346 trestního zákoníku). Z nálezové judikatury Ústavního soudu také plyne, že by taková výpověď neměla být určujícím kritériem pro míru jistoty umožňující soudci vydat rozhodnutí ve věci (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Vzhledem k tomu, že znalecký posudek zpracoval již policejní orgán a na tento posudek sama žalobkyně v podání ze dne 31. 1. 2020 odkazovala, má soud za to, že žalobkyní označený důkaz znaleckým posudkem při jednání soudu je právě touto listinou, navíc zpracování vlastního znaleckého posudku se jeví jako rozporné se zásadou procesní ekonomie a konečně ani žádná z účastnic takový návrh po seznámení se se znaleckým posudkem pro policejní orgán nevznesla. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k textaci § 127 a 127a o. s. ř. považoval znalecký posudek z trestního řízení za listinný důkaz (§ 125 o. s. ř.).

14. Smluvní pokuta tedy byla mezi účastnicemi sjednána písemně a zcela jednoznačně byla vázána na každý den prodlení a každý jednotlivý dílčí termín. Jak soud již vymezil, prodlení žalobkyně je osvědčeno dle § 566 odst. 2 o. z. záznamem z 31. 5. 2018, z něhož plyne prodlení 58, 48, 84 a 80 dnů, tedy úhrnem 270 dnů, tedy 270 × 50 000 Kč, tj. 13.500.000 Kč. K výši smluvní pokuty soud uvádí, že tuto může podle § 2051 o. z. moderovat pouze na návrh dlužníka (žalobkyně), nicméně takový návrh v řízení nebyl nikdy učiněn. Žalobkyně ke smluvní pokutě argumentovala tím, že tato nebyla sjednána, což dokazování vyloučilo. Dále namítala neurčitost, kterou soud neshledává: zcela jednoznačně je smluvní pokuta vázána na prodlení s každým jednotlivým dílčím termínem, jenž je výslovně uveden na objednávce i na záznamu o předání a převzetí. K námitce, že žalobkyně neporušila smluvní povinnost, soud uvádí, že žalobkyně nesplnila termíny určené v objednávce, přičemž na listině spojené s její činností (dle § 566 odst. 2 o. z.) osvědčila nejen dobu prodlení, ale také vznik nároku na smluvní pokutu, tuto listinu pak žalobkyně zpochybnila až v rámci závěrečné řeči, tedy po koncentračním bodu. Zásada koncentrace se projevuje v tom, že ke skutečnostem a důkazům, které v rozporu se zákonem účastník uplatní později, nelze přihlížet, neboť jde o zákonný zákaz adresovaný soudu, nikoli o prostor k uvážení soudce, přičemž ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů nemůže vést to, že účastník řízení navrhne důkaz, jehož pomocí lze skutkový stav věci zjistit jinak, než jak vyplývá z provedených důkazů, které byly navrženy do koncentračního bodu (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 30 Cdo 350/2006). Také nárok na smluvní pokutu je tedy dán.

15. Jestliže žalobkyně argumentovala nezpůsobilostí započtení s ohledem na skutečnost, že se má jednat o neurčité a nejisté pohledávky, podotýká soud, že má za to, že nejistými a neurčitými pohledávkami ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. nejsou pohledávky, které lze úspěšně uplatnit v řízení před soudem bez ohledu na to, že dlužník popírá jejich existence nebo výši (shodně [příjmení], L. K započtení v rámci soudního řízení. Aplikace práva, 2015, č. 4, s. 7.). Navíc ani § 1987 odst. 2 o. z. nemůže zabránit, aby účastník řízení podle § 41 odst. 3 o. s. ř. do řízení vnesl námitku započtení.

16. Žalobkyně tedy zásadně vůči žalované měla nárok na zaplacení částky 3.600.820,80 Kč, nicméně žalovaná má vůči žalobkyni nárok na zaplacení částky 18 000 000 Kč. I při zohlednění pozastávek a nároků z rekonstrukce vepřína je zřejmé, že pohledávka žalované vůči žalobkyni je nadále vyšší (4.906.436,02 Kč vůči 18.000.000 Kč). Žalovaná se nedomáhala zaplacení částky přesahující žalobní nárok, a proto se soud omezil na zamítnutí žaloby. S ohledem na zásadu procesní ekonomie a fakt, že žalovaná se svých nároků nedomáhala vzájemným návrhem (§ 98 o. s. ř.), kdy při jednání soudu bylo výslovně sděleno, že žalovaná nároky vymezila, nicméně je nevymáhá (č. l. 161 p. v.), soud se proto již nezabýval částkou 538.140 Kč. Tato částka nebyla předmětem zápočtů a neboť náhrada škody a smluvní pokuta každá samostatně i v souhrnu přesahuje žalobou uplatněnou částku, soud žalovanou nevyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů, neboť v případě řádného unesení procesních břemen by pouze nárok žalované z částky 18.000.000 Kč vzrostl o dalších 538.140 Kč. Žalovaná ovšem výslovně nežádala o přiznání ničeho navíc.

17. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu žalobkyně zamítl (výrok č. I. rozsudku).

18. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalované, které tak vůči žalobkyni vzniklo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 170.247 Kč ve skladbě uvedené v rozhodnutí.

19. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, jež doplnila dalším podáním ze dne 25.6.2020.

20. V odvolání žalobkyně uvádí, že má za to, že: soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem (§ 205 odst. 2 písm. b) o.s.ř.), řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností { § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř.), soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř.), rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.).

21. Předmětem řízení je její nárok na zaplacení částky ve výši 3.600.820,80 Kč s příslušenstvím, která představuje část ceny díla, které žalobkyně provedla a předala žalované na základě smlouvy o dílo, a která byla vyúčtovaná fakturami [číslo] a [číslo]. Pro lepší orientaci žalobkyně na tomto místě rekapituluje, že žalobou uplatněný nárok souvisí se stavební zakázkou„ [anonymizována dvě slova] - výroba, vývoj, kompletace", u níž žalovaná figurovala jako hlavní dodavatel stavby a žalobkyně jako jeden ze subdodavatelů žalované. Objednatelem a investorem stavby byla společnost [právnická osoba]. Dílo, které měla v rámci stavby provést žalobkyně, spočívalo v dodávce a montáži hliníkových výplní otvorů, bondového obkladu a střešních světlíků.

22. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud považuje za nesporné, že žalobkyně dílo realizovala a předala žalované, čímž jí vznikl nárok na zaplacení ceny díla. V tomto ohledu žalobkyně se soudem prvního stupně souhlasí. Žalobkyně však v žádném případě nesouhlasí se závěry soudu ohledně zániku žalované pohledávky v důsledku zápočtu vzájemných pohledávek žalované vůči žalobkyni. Z tvrzení a listin předložených žalobkyní i žalovanou je zřejmé, že vůči žalované pohledávce, tedy vůči částce vyúčtované fakturami [číslo] a [číslo] měla být započtena žalovanou tvrzená pohledávka na náhradu škody ve výši 4.500.000 Kč, přičemž se jednalo o pohledávku z dohody o narovnání uzavřené mezi žalovanou a investorem stavby, společností [právnická osoba]. Za stěžejní tak žalobkyně považuje otázku, zda žalovaná měla vůči žalobkyni pohledávku způsobilou k započtení a zda zápočet částky 4.500.000 Kč tedy mohl způsobit zánik žalované pohledávky.

23. Jelikož ani žalovaná nesporovala, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení žalované částky coby části ceny díla, je podle názoru žalobkyně nutno vycházet z toho, že žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky vznikl a nárok existoval.

24. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku nejdříve věnuje otázce, zda žalovaná byla oprávněna po žalobkyni nárokovat částku 4.500.000 Kč, jako náhradu škody, která měla podle žalované představovat smluvní pokutu, kterou žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba], jakožto investorovi stavby za prodlení s předáním stavby. Lze shrnout, že soud prvního stupně dospěl k těmto závěrům: 25. a) s ohledem na záznam o předání a převzetí díla ze dne 31.5.2018 podepsaný žalobkyní i žalovanou, který soud prvního stupně považuje za listinu, u níž se uplatní vyvratitelná právní domněnka správnosti obsahu podle § 566 občanského zákoníku, je prokázané, že žalobkyně byla v prodlení se splněním povinnosti realizovat dílo řádně a včas a není namístě provádět dokazování ohledně prodlení žalobce; 26. b) žalobkyně nevnesla do řízení důkaz opaku ohledně prodlení uvedeného v záznamu o předání a převzetí díla; 27. c) jelikož žalovaná předala stavbu investorovi obratem poté, co žalobkyně předala dílo žalované, je zřejmé, že v důsledku prodlení žalobkyně žalovaná nemohla předat stavbu investorovi včas, čímž žalované vznikla povinnost uhradit investorovi smluvní pokutu.

28. Žalobkyně rozhodně nesouhlasí se závěrem soudu, že pokud záznam o předání a převzetí díla obsahuje informaci o délce prodlení a vzniku nároku na smluvní pokutu, není již namístě provádět dokazování k tomu, zda prodlení žalobce reálně nastalo a jak dlouho trvalo. Jak sám soud prvního stupně konstatoval, záznam o předání a převzetí může založit toliko vyvratitelnou domněnku správnosti skutečností v něm uvedených. Žalobkyně ve vztahu k prokázání neexistence jejího prodlení uvedla v rámci koncentrační lhůty rozhodná tvrzení a navrhla k tomu řadu důkazů, a to jak listin, tak i svědeckých výpovědí. Pokud soud konstatuje, že žalobkyně nevnesla do řízení důkaz opaku ohledně svého prodlení, tak s tímto rozhodně souhlasit nelze. Byl to právě soud, který bojkotoval žalobkyni v prokázání tvrzení, že prodleva při plnění termínů díla byla způsobena v důsledku stavební nepřipravenosti, kterou měla zajistit žalovaná a nikoli porušením povinností žalobkyně ze smlouvy o dílo. Soud se zcela nesprávně zaměřil na jedinou listinu a s ostatními tvrzeními a navrženými důkazy se řádně nevypořádal. Pokud soud odmítne provedení důkazu, tak takový postup musí řádně zdůvodnit, a nikoliv jen uvést, že takový důkaz považuje za nadbytečný. Toto podle žalobkyně platí obzvlášť v případě, kdy jí soud vytýká, že do řízení nevnesla důkaz opaku ohledně jeho prodlení a vzniku nároku žalované na smluvní pokutu.

29. Žalobkyně také namítá, že podle jejího názoru záznam o předání a převzetí díla není listinou předpokládanou v ustanovení § 566 odst. 2 občanského zákoníku. Je nutno podotknout, že tuto listinu za žalobce nepodepsala osoba, která sjednávala podmínky smluvního vztahu ale zástupce pro otázky technické, pan [příjmení] [příjmení]. Jestliže soud vychází z toho, že žalobkyně mohla v záznamu o předání a převzetí díla vyjádřit nesouhlas s prodlením stejně jako zpochybnila vadnost skel, tak je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že nelze očekávat, že technik předávající dílo žalované bude znát všechny smluvní podmínky ohledně termínů díla a smluvních pokut, tak aby mohl adekvátně potvrdit, zda žalobce byl prodlení a jak dlouho, v důsledku čehož vznikl žalovanému nárok na smluvní pokutu. Jelikož záznam o předání a převzetí díla obsahuje také informace, jež se samotným předáním díla nesouvisí, nelze na tento konkrétní zápis o předání a převzetí díla nahlížet jako na listinu předpokládanou v ustanovení § 566 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce dodává, že výslech [jméno] [příjmení], který záznam o předání a převzetí díla podepsal, rovněž navrhl, ale soud ho bez adekvátního odůvodnění odmítl pro nadbytečnost. Ve vztahu k tvrzení soudu, že žalobkyně ohledně obsahu záznamu o předání a převzetí díla do řízení nevnesla důkaz opaku, musí žalobkyně poukázat také na to, že v tomto ohledu nebyla řádně poučen podle ustanovení § 118a občanského soudního řádu.

30. Aniž by žalobkyně jakkoli připouštěla, že žalované nárok na náhradu škody vůči žalobkyni (představující smluvní pokutu uhrazenou investorovi stavby), žalobkyně nesouhlasí ani se závěry soudu týkající se otázky předvídatelnosti škody. Výslovná úprava předvídatelnosti v novém občanském zákoníku, na rozdíl od již zrušeného obchodního zákoníku chybí, to ovšem neznamená, že otázka předvídatelnosti se vůbec neuplatňuje. Předvídatelnost škody se podle názoru žalobkyně dovozuje z teorie adekvátní příčinné souvislosti a jejím smyslem je, aby škůdce hradil jen takovou škodu, kterou mohl předvídat jako možný důsledek porušení své povinnosti. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že dříve judikované závěry ve vztahu k předvídatelnosti škody se neuplatní. Naopak, i přes některé změny v právní úpravě je právě na základě teorie adekvátní příčinné souvislosti potřeba vyjít z dosavadní judikatorní praxe. Soud prvního stupně vycházel z toho, že smluvní pokuta mezi žalovanou a investorem byla sjednána před smluvním poměrem mezi žalobkyní a žalovanou a žalobkyně mohla smluvní pokutu předvídat s ohledem na existenci ujednání o smluvní pokutě mezi žalobcem a žalovaným. Z tohoto pohledu je velmi důležité rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 2843/2008, z něhož vyplývá, že bez ohledu na to, že ujednání o smluvní pokutě standardně bývá součástí smluv o dílo ve výstavbě, nemusí však takové ujednání být předvídatelné ve vztahu ke konkrétnímu subdodavateli. Nebo např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1488/2006, soud konstatoval, že smluvní pokuta je běžnou součástí daného typu smluv (v uvedeném rozhodnutí to byla smlouva o převodu akcií). Z toho důvodu je případná škoda způsobená vznikem povinnosti hradit smluvní pokutu předvídatelná. Ovšem jinak tomu bylo s výší této škody, která musí být přiměřená s ohledem na poskytnuté plnění tak, aby byla předvídatelná.

31. Soud prvního stupně se s problematikou předvídatelnosti škody vypořádal nesprávně, ale zejména nedostatečně, když vůbec nehodnotil, zda pro žalobkyni musela být předvídatelná nejenom existence ujednání o smluvní pokutě mezi žalovanou a investorem, ale také výše smluvní pokuty.

32. Bez ohledu na výše uvedené žalobkyně stále setrvává na svém stanovisku, že pohledávka 4.500.000 Kč, kterou žalovaná započetla vůči žalované částce, není pohledávkou způsobilou k započtení. V řízení bylo prokázáno, navíc ani nebylo sporné, že částka 4.500.000 Kč, je pohledávkou vyplývající z dohody o narovnání, kterou uzavřela žalovaná s investorem stavby. Bez ohledu na to, co vedlo žalovanou k uzavření dohody o narovnání, uzavřením dohody o narovnání došlo mezi žalovanou a investorem [právnická osoba], k zániku veškerých jejich nároků na smluvní pokuty a náhradu škody v souvislosti s prodlením na stavbě [anonymizována dvě slova]. Výsledkem dohody o narovnání tak byl zcela nový nárok společnosti [právnická osoba], vůči žalované. Částka 4.500.000 Kč má tedy zcela jiný právní důvod než deklaruje žalovaná. Bez toho aby žalobkyně jakkoli připouštěla, že by svým jednáním založila nárok žalované na jakoukoliv náhradu škody, je žalobkyně toho názoru, že uzavřením dohody o narovnání by i tak způsobilo přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalobkyně a žalovanou tvrzenou škodou v souvislosti s posunem termínu předání díla. Je nepochybné, že vznik povinnosti žalované zaplatit společnosti [právnická osoba], částku 4.500.000 Kč tak vznikla výlučně v důsledku jednání žalované nikoliv žalobce. S tímto tvrzením se však soud nijak nevypořádal.

33. S namítanou nezpůsobilostí žalovanou tvrzené pohledávky na náhradu škody (a potažmo i smluvní pokuty), se soud prvního stupně vypořádal pouze minimálně, a to tak, podle soudu nejsou nejistými ty pohledávky, které lze úspěšně uplatnit před soudem bez ohledu na to, že je dlužník popírá. K tomuto žalobkyně uvádí, že soud však zcela opominul, že ohledně zákazu jednostranného zápočtu nejisté a neurčité pohledávky je v rámci soudní praxe Nejvyššího soudu zastáván názor, že jestliže by se jevilo jako procesně neekonomické, aby soud prokazoval existenci mezi účastníky sporné započítávané pohledávky, nemá být k námitce započtení přihlédnuto. V kontextu předmětné věci je zřejmé, že žalovaná pohledávka byla mezi účastníky nesporná (žalovaný namítal pouze zánik pohledávky v důsledku zápočtu) a naopak žalovanou tvrzená pohledávka byla od začátku sporná. Rovněž prokazování existence pohledávky žalované se od začátku jeví jako komplikované a časově náročné. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že s ohledem na obtížnost zjišťování existence žalovanou tvrzené pohledávky vůči žalobkyni, toto činí pohledávku žalované nezpůsobilou k započtení.

34. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že žalovaný nárok na náhradu škody ve výši 4.500.000 Kč uplatnila žalovaná vůči žalobkyni dopisem ze dne 16.7.2018, k němuž připojila i fakturu, podle které byla částka 4.500.000 Kč z titulu náhrady škody splatná dne 31.7.2018. Součástí dopisu ze dne 16.7.2018, jímž byl nárok na náhradu škody poprvé uplatněn, byl také projev vůle žalobce směřující započtení částky 4.500.000 Kč vůči pohledávce žalobkyně z titulu faktury [číslo] ve výši 3.256.228,80 Kč. Podle názoru žalobkyně tedy nemohlo tímto zápočtem dojít k zamýšlenému zániku pohledávky žalobce. Soud se však kompenzačním úkonem jako takovým vůbec nezabýval.

35. Závěry soudu prvního stupně ohledně žalovanou tvrzeného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.500.000 Kč považuje žalobkyně za nadbytečné. Žalobkyně má za to, že jakékoliv zjištění soudu ohledně existence smluvní pokuty 13.500.000 Kč nemůže mít vliv na existenci žalobou uplatněné pohledávky. Závěry ohledně smluvní pokuty 13.500.000 Kč by mohly být relevantní pouze tehdy, vznesla-li by žalovaná námitku započtení této smluvní pokuty vůči žalobou uplatněnému nároku žalobce, případně uplatnila-li by žalovaná nárok na zaplacení této smluvní pokuty vzájemným návrhem. Žalovaná ovšem žádný z takových jednání neučinila. Bez ohledu na výše uvedené, žalobkyně trvá na svém stanovisku, že žalované žádný nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči žalobkyni nevznikl, a již vůbec ne v deklarované výši.

36. Žalobkyně soudu již ve vztahu k žalovanou tvrzenému nároku na náhradu škody z důvodu prodlení s dokončením a předáním díla uvedla relevantní tvrzení a navrhla k tomu odpovídající důkazy, jimiž mělo být jednoznačně prokázáno, že žalobkyně nemohl být v prodlení s dodáním díla, neboť to byla žalovaná, kdo byl v prodlení s poskytnutím součinnosti a zajištěním stavební připravenosti nutné k řádnému a včasnému plnění smlouvy o dílo žalobkyní.

37. Žalobkyně se rovněž neztotožňuje se závěrem soudu ohledně určitosti ujednání o smluvní pokutě. Podle jejího názoru, formulace ohledně smluvní pokuty použita v objednávce není dostatečně určitá co do vymezení smluvní strany, která má povinnost smluvní pokutu hradit a co do vymezení povinnosti, k jejímuž porušení se smluvní pokuta váže.

38. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a uloží žalované povinnost k náhradě nákladů řízení.

39. V průběhu odvolacího řízení učinila žalobkyně další podání ze dne 9. 6. 2022, v němž mimo jiné, poukázala na svoji předchozí argumentaci, uvedla, že považuje žalovanou provedený zápočet (zápočty) za neplatný (neplatné), poukazovala na to, že žalovaná výše uvedený nárok, tj. žalobou uplatněnou částku, učinila v řízení nespornou. Uvedené potvrzuje soud prvního stupně v rozsudku, (smluvní pokuta 13.500.000 Kč a náhrada škody ve výši 538.140 Kč), se vůbec netýkaly předmětu řízení vymezeného žalobkyní), a které ani neuplatnila žalovaná vzájemným návrhem, ani je žalovaná jednostranně nezapočetla na žalobou uplatněné nároky žalobkyně. Jednostranná započtení žalované ze dne 16. 7. 2018 (co do výše 3.256.228,80 Kč) a ze dne 28. 11. 2018 (co do výše 344.592 Kč) je přitom třeba shledat neplatnými, a to z důvodů podrobně uvedených žalobkyní v odvolání, a především v jeho následném doplnění ze dne 29. 4. 2022, započítávané pohledávky žalované nebyly způsobilé k započtení, neboť nebyly splněny hmotněprávní předpoklady pro započtení sporné (pasivní) pohledávky na nesporné (aktivní) pohledávky žalobkyně.

40. Zaprvé pohledávky žalované byly nejisté a neurčité ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku a shodně se závěry rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 684/2020, ze dne 9. 9. 2020 (dále jen„ rozhodnutí Velkého senátu)

41. Jednostranně započtené pohledávky žalované z titulu tvrzené náhrady škody v celkové výši 4.500 000 Kč jsou zjevně sporné co do důvodu i výše. Nadto sporné pohledávky žalované mají původ ve zcela odlišném právním vztahu (v dohodě o narovnání mezi žalovanou a třeti osobou, tj. investorem), než ze kterého plynou nesporné pohledávky žalobkyně. Rovněž je objektivně dána vyšší míra nejistoty ohledně sporných pohledávek žalované, než je tomu u pohledávek žalobkyně, které jsou mezi účastníky řízení zcela nesporné co do důvodu i výše, když žalovanou tvrzená škoda 4.500.000 Kč má původ v dohodě o narovnání uzavřené mezi žalovanou a investorem, tj. společností [právnická osoba] Dohoda o narovnání není změnou obsahu závazku, jak se soud prvního stupně mylně domnívá, narovnání je dvoustranným právním jednáním, jež je samostatným zavazovacím důvodem - právním důvodem vzniku závazku, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2725/2008 Při narovnání strany svým ujednáním nahrazují závazkem novým závazek původní, jehož obsahem jsou sporná nebo pochybná práva a povinnosti (případně spor o samotné existenci či platnosti dosavadního závazku, což však nemá vliv na platnost narovnání) viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 327/2012.

42. Zadruhé aktivní pohledávka žalované nebyla v okamžiku započtení splatná ve smyslu § 1982 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku. Žalovaná provedla započtení (ze dne 16. 7. 2018) aktivní pohledávky 4 500 000 Kč ještě před tím, než se vůbec stala splatnou (splatnou se přitom stala až dne 31.7. 2018). Zatřetí soudu prvního stupně, dle kterého sporná pohledávka žalované není nejistou a neurčitou pohledávkou dle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku pouze proto, že jde o„ pohledávky, které lze úspěšně uplatnit v řízení před soudem bez ohledu na to, že dlužník popírá jejich existenci nebo výši,“ se při svém právním posouzení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR k platnosti jednostranného započtení, resp. k splnění hmotněprávních podmínek započtení.

43. Dle rozhodnutí Velkého senátu je třeba jednostranná započtení žalované ze dne 16. 7. 2018 (co do výše 3 256 228,80 Kč) a ze dne 28. 11. 2018 (co do výše 344 592 Kč) považovat po uplatnění námitky relativní neplatnosti (ze strany žalobkyně) za neplatná. Závěry rozhodnutí Velkého senátu jsou přitom k okamžiku rozhodování odvolacího soudu pro soud závazná. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že soud prvního stupně měl vyhovět žalobě v plném rozsahu, neboť žalobkyní uplatněný nárok byl mezi účastníky řízení nesporný a jednostranné zápočty žalované na žalobou uplatněné nároky byly neplatné pro nenaplnění hmotněprávních předpokladů započtení. a dále, že ve vztahu k částce [číslo] překročil předmět řízení Soud rovněž nepřípustně překročil žalobkyní vymezený předmět sporu, ve vztahu k výše uvedené smluvní pokutě 13.500 000 Kč, která neměla být soudem prvního stupně v řízení vůbec posuzována, pak soud zcela nesprávně uzavřel, že žalovaná má nárok na uvedenou smluvní pokutu 13.500.000 Kč, viz k tomu bod 20 Rozsudku.

44. Oba výše uvedené nároky žalované nebyly vymezeny žalobním návrhem ze strany žalobkyně, ani vzájemným návrhem ze strany žalované. Rovněž v řízení žádná ze stran ani netvrdila, že takové nároky, či snad jejich části, měly být započteny na žalobou uplatněný nárok 3.600.820,80 Kč s příslušenstvím, tj. na 3.256.228,80 Kč (faktura [číslo]) a 344 592 Kč (faktura [číslo]). Nadto je rozsudek vnitřně rozporný, a s poukazem na shora uvedené spočívá na nesprávném právním posouzení věci, k čemuž uvedla další argumentaci 45. Rovněž tak žalovaná učinila v průběhu odvolacího řízení obsáhlé podání ze dne 10.6.2022 (označené jako závěrečný návrh), v němž shrnula svoji skutkovou a právní argumentaci.

46. V uvedeném podání žalovaná uvedla, mimo jiné, že předmětem tohoto projednávání bylo tvrzení žalobkyně, že má vůči žalované nárok na doplacení ceny díla ve výši 3.600.820,80 Kč. Dílo prováděla žalobkyně pro žalovanou na základě smlouvy o dílo uzavřené formou akceptace objednávky [číslo] [spisová značka]. Skutečnost, že byla uzavřena výše uvedená smlouvy o dílo s výše uvedeným předmětem plnění, nebyla zpochybněna žádnou stranou, a je tedy skutečností nespornou. Spornou nebyla ani otázka dohodnuté ceny díla. Spornou se však stala otázka, zda došlo k zániku nároku žalobkyně na doplacení ceny díla, či zda tento nárok trvá. Tvrzení a dokazování stran vztahující se k prokázání existence či zániku nároku žalobkyně je tak podstatou sporu stran.

47. Obě strany při svých tvrzeních vycházejí z výše uvedené nesporné skutečnosti, tedy z uzavřené smlouvy o dílo. V ní byla odsouhlasena a dohodnuta všechna podstatná ujednání obou smluvních stran. Smluvní strany se tedy dohodly na: předmětu plnění; smluvní ceně; termínu zahájení díla, přípravných prací a objednání profilů; dílčích termínech plnění; konečném termínu dokončení díla, a to úplným dokončením všech prací a odstraněním všech vad a nedodělků díla; na zádržném ve výši 10% z ceny za řádné splnění povinností žalobkyně a smluvní pokutě ve výši 50.000 Kč za každý den prodlení a každý jednotlivý dílčí termín plnění. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy o dílo byly i Obchodní podmínky žalované. Toto vše bylo mezi stranami dohodnuto a platně sjednáno. Je pravdou, že k samotnému písemnému uzavření smlouvy o dílo ve formě oboustranně podepsané objednávky došlo až 8.3.2018, nicméně je třeba zdůraznit, že se jednalo již jen o potvrzení a formalizaci dohod, které ústní formou strany uzavřely již na podzim roku 2017. Proto také veškeré termíny realizace a plnění žalobkyně vycházely a byly navázány na tyto ústní dohody z roku 2017. Veškeré přípravné práce měla proto tedy žalobkyně zahájit již v prosinci roku 2017. O nutnosti zahájit v prvé řadě co nejrychleji práce na vyhotovení výrobní dokumentace jednaly strany dokonce již v září roku 2017, o čemž svědčí např. email žalované žalobkyni ze dne 25.9.2017, v němž žalovaná sděluje:„ Vzhledem k tomu, že výrobu chcete začínat do 27.11.2017, je nutné mít specifikaci a výrobní dokumentaci odsouhlasenou do 16.10.2017. Žalovaná podrobně argumentovala k tomu, že žalobkyně však již od samého počátku realizace přestala veškeré dohody plnit, uváděla konkrétní skutečnosti k dokumentaci vztahující se k předmětnému dílu, kterou měla zhotovit žalobkyně.

48. Vzhledem k tomu, že předmětem plnění žalobkyně byla i výroba komponentů (jejichž montáž následovala), měla žalobkyně povinnost vyhotovit v prvé řadě výrobní dokumentaci. Práci na výrobní dokumentaci měla žalobkyně zahájit ihned, tj. nejpozději ode dne 5.12.2017 (viz termín plnění dle objednávky). Výrobní dokumentaci pak měla být průběžně předávána žalované k odsouhlasování. To, že první část výrobní dokumentace měla mít žalobkyně vyhotovenu, předánu a již i odsouhlasenu žalovanou v první polovině ledna 2018, jasně vyplývá z termínu uvedenému v objednávce, a to„ termín zahájení montáže dne 22.1.2018. Žalobkyně však práce na výrobní dokumentaci nezahájila, a od počátku byla v prodlení s jejím vyhotovováním a předkládáním žalované. Žalovaná dle svých tvrzení žalobkyni neustále vyzývala k plnění jejích povinností, telefonicky i prostřednictvím elektronické pošty žalobkyni vyzývala k předložení výrobní dokumentace a upozorňovala žalobkyni na její prodlení a důsledky, které toto prodlení bude mít pro realizaci celé stavby. Reakcí žalobkyně na tyto výzvy pak bylo vysvětlování důvodů, proč tak prozatím nemohla učinit (přičemž se jednalo o důvody výlučně na straně žalobkyně, což vyplývá z předložené emailové komunikace). Reakcí žalobkyně na tvto výzvy však nikdy nebyla žádná výtka vůči žalované, upozornění na prodlení na straně žalované nebo jakákoliv výzva žalobkyně vůči žalované ke splnění povinností. Neexistuje tedy žádné upozornění žalobkyně, že by nemohla postupovat v pracích z důvodů na straně žalované, žádné upozornění na prodlení na straně žalované. Žádné takové upozornění ani existovat nemohlo, neboť žalobkyně si byla dobře vědoma toho, že důvody jejího prodlení ležely výlučně na její straně. (Pouze dílčí část výrobní dokumentace k objektu [anonymizováno] žalobkyně žalované dodala 15.1.2018, výrobní dokumentaci bondové fasády dodala 23.2.2018 a výrobní dokumentaci světlíků dodala až 5.3.2018).

49. Skutečností tedy dle žalované bylo, že žalobkyně byla od počátku v prodlení s vyhotovováním své výrobní dokumentace, tuto nemohla předložit žalované ke kontrole v řádných termínech a nemohla tedy ani zahájit výrobu a provádět montáž. Žalovaná pak v důsledku tohoto prodlení žalobkyně nemohla pro žalobkyni zajišťovat s dostatečným předstihem stavební připravenost, a s ohledem na to, že na stavbě bylo mnoho dalších subjektů podílejících se na provádění díla, musela žalovaná zajišťovat neustálé změny v organizaci prací těchto dalších dodavatelů.

50. Dle názoru žalované tedy bylo jednoznačně prokázáno, že prodlení bvlo zaviněno žalobkyni a bylo výlučně na straně žalobkyně. Toto prodlení pak vyústilo v prodlení se splněním jednotlivých dílčích termínů dokončení částí díla dohodnutých mezi stranami, a i v prodlení se splněním konečného termínu dokončení celého díla včetně odstranění vad a nedodělků.

51. Žalovaná tedy důvodně a zcela po právu vyúčtovala žalobkyni smluvní pokutu ve výši 13.500.000 Kč a svůj nárok uplatnila u žalobkyně. Prodlení žalobkyně bylo v řádu desítek dnů a toto extrémní prodlení způsobilo prodlení s dokončením celé kompletní stavby. V příčinné souvislosti s porušením smluvních povinností žalobkyně se tak žalovaná dostala do prodlení se splněním svého termínu dokončení stavby a jejího předání objednateli (investorovi) - společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] proto uplatnila u žalované svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty z titulu prodlení žalované s předáním díla. Žalovaná opakovaně zdůrazňuje, že toto její prodlení bylo způsobeno pouze a výlučně prodlením žalobkyně se splněním jejích smluvních závazků a termínů (což je ostatně zřejmé i ze skutečnosti, že k předání celé stavby investorovi došlo téhož dne, kdy žalobkyně předala své dílo žalované). Výše smluvní pokuty, kterou společnost [právnická osoba] u žalované uplatnila, činila 19.464.734 Kč, což byla částka, která by pro žalovanou představovala už existenciální problémy. Žalovaná musela vyvinout maximální úsilí při jednáních s investorem, než ten přistoupil na dohodu o moderaci a snížení této sankce na konečnou částku 4.500.000 Kč. Tuto smluvní pokutu žalovaná investorovi zaplatila. Tím utrpěla žalovaná škodu, za níž byla odpovědná žalobkyně. Žalovaná proto svůj nárok na náhradu utrpěné škody ve výši 4.500.000 Kč uplatnila u žalobkyně dopisem ze dne 16.7.2018.

52. Cenu díla vyúčtovanou fakturami [číslo], Č. [číslo] a Č. [číslo] žalovaná žalobkyni zaplatila bankovním převodem.

53. S ohledem na to, že žalobkyně měla vůči žalované ještě nárok na zaplacení ceny díla vyúčtovanou fakturami [číslo] (znějící na částku 3.618.032 Kč, splatná část bez zádržného činila 3.256.228,80 Kč) a [číslo] (znějící na částku 382.880 Kč, splatná část bez zádržného činila 344.592 Kč), učinila žalovaná vůči žalobkyni úkony započtení, v jejichž důsledku nárok žalobkyně za žalovanou na zaplacení ceny díla ve výši 3.600.820,80 Kč, vyúčtované fakturami č. 8FV0159 a [číslo], v celém rozsahu zanikl. Konkrétně tedy žalovaná učinila úkon započtení svým dopisem ze dne 16.7.2018. Tímto zápočtem započetla žalovaná svou pohledávku za žalobkyni z titulu nároku na náhradu škody ve výši 4.500.000 Kč oproti pohledávce žalobkyně za žalovanou z titulu nároku na cenu díla vyúčtovanou fakturou [číslo] v částce 3.256.228,80 Kč. Právním úkonem započtení učiněným dopisem ze dne 28.11.2018 pak žalovaná započetla svou pohledávku za žalobkyni z titulu nároku na náhradu škody ve zbývající výši [číslo] (z původní výše 4.500.000 KČ) oproti pohledávce žalobkyně za žalovanou z titulu nároku na cenu díla vyúčtovanou fakturou [číslo] ve výši 344.592 Kč. Těmito jednostrannými zápočty učiněnými žalovanou tedy došlo k úplnému zániku pohledávek žalobkyně za žalovanou z titulu smluvní ceny díla. (Nad rámec předmětu tohoto sporu a jen pro přehlednost žalovaná upřesňuje, že zápočtem ze dne 28.11.2018 byly započítány ještě pohledávky žalobkyně za žalovanou vyplývající z jiné zakázky a žalovaná učinila ještě jeden úkon započtení dne který se však rovněž,týkal pohledávek žalobkyně z jiné zakázky a nejsou předmětem tohoto řízení). Výše uvedenými zápočty tedy došlo k zániku pohledávky žalobkyně za žalovanou ve výši 3.600.820,80 Kč, která představuje žalobní nárok žalobkyně a která je předmětem tohoto sporu. Žaloba je proto zcela nedůvodná, když žalovaná se dále podrobně vyjadřovala k problémům s prováděním díla z důvodů, jež byly, jak uváděla, na straně žalobkyně.

54. Žalovaná má za to, že prokázala, že deliktní závazek žalobkyně vůči žalované vznikl, platně existoval, a to až do platně provedeného úkony započtení. Teprve tímto započtením zanikl. Závazek žalobkyně vznikl z titulu její odpovědnosti za škodu. Žalovaná prokázala, že žalobkyně se dopustila zaviněného jednání, kterým porušila své smluvní povinnosti, a toto jednání bylo v příčinné souvislosti se škodou nastalou v majetkové sféře žalované. To, že škoda žalované skutečně vznikla, žalovaná rovněž prokázala, stejně jako její výši. Pohledávka žalované za žalobkyni tak byla pohledávkou jistou a uplatnitelnou u soudu.

55. K tomuto závěrečnému návrhu žalované se žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 14. 7. 2022.

56. K projednání odvolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně nařídil Krajský soud v Brně jako soud odvolací jednání na den 3. 5. 2022, na němž zást. žalobkyně své odvolání a jeho doplnění již dále nedoplňoval a odkázal na obsah obou podání, zást. žalované ke svému vyjádření a k doplněnému odvolání žalobkyně se na jednání ještě dále podrobněji vyjadřoval. Odvolací soud na jednání zopakoval dokazování mimo jiné některými listinami, jimiž provedl dokazování soud prvního stupně 57. Na dalším jednání dne 14.6.2022 četl některé další listiny dokládané v předchozím řízení 58. Na jednání dne 6. 9. 2022 odvolací soud zopakoval dokazování čtením podstatných náležitostí ze znaleckého posudku na č.l. 206 a dále četl listiny vyžádané od Obvodního soudu pro Prahu 1, a to ve věci tamního soudu sp.zn. 24 C 181/2021 – žaloba ze dne 6. 5. 2021, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022 sp.zn. 13 Co 121/202022-51 a dále ve věci vedené u tamního soudu pod sp.zn. 19 C 79/2021 – čtena žaloba 22. 4. 2021, část protokolu o jednání ze dne 23. 6. 2022, zmíněn rozsudek z 23. 6. 2022 č.j. 19 C 79/2021-180, odvolání [právnická osoba] ze dne 9. 8. 2022. K dotazu soudu ohledně písemnosti ze dne 9. 9. 2019, zmíněna listina založená v této věci na č.l. 158 ze dne 19.9.2019, 59. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě včasného odvolání žalobkyně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházejí, a učinil ve věci následující zjištění a právní závěry:

60. Z předloženého spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3.600.820,80 Kč s příslušenstvím na základě žalobních tvrzení, že se domáhá zaplacení faktur [číslo] a [číslo], které vystavila na základě smlouvy o dílo, kterou měla uzavřenu se žalovanou jako objednatelem, přičemž žalovaná realizaci díla a fakturaci nerozporuje. Z obsahu žaloby vyplývají podrobná žalobní tvrzení o uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky, zahrnující dodávky a práce – dodávku a montáž fasádních hliníkových výplní uvedených v cenové nabídce žalobkyně ze dne 9.8.2017, dodávce a montáži bondového opláštění dle specifikace uvedené v nabídce žalobkyně ze dne [číslo] 2017 a dodávce a montáži 3 kusů střešních světlíků dle specifikace uvedené v cenové nabídce žalobkyně ze dne 25.10.2017, k dokončení a předání díla došlo dne 31.5.2018.

61. Již v žalobě poukazovala žalobkyně současně i na to, že došlo k prodlení s dokončením a předáním díla, resp. jeho jednotlivých částí, bylo způsobeno z důvodů na straně žalované, která po zahájení prací na díle opakovaně přepracovávala a měnila projektovou dokumentaci, což vedlo k tomu, že tím docházelo k neustálým změnám ve specifikaci dodávaného materiálu, jehož výrobu tak nebylo možno reservovat u příslušných poddodavatelů s dostatečným časovým předstihem.

62. Z obsahu spisu je zřejmě, že žalovaná s takto uplatněným nárokem nesouhlasila. Žalovaná učinila nesporným, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo, k nároku ovšem uvedla, že žalobkyně při realizaci způsobila opakované průtahy, v délce 58 dnů, 48 dnů, 84 dnů a 80 dnů, přičemž v důsledku toho vznikla žalované povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 500 000 Kč investorovi, společnosti [právnická osoba] (dále též„ investor“), jež tak představuje škodu žalované, a samotné žalované vůči žalobkyni dále pak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 50.000 Kč za každý den prodlení žalobkyně a dále žalované měl vzniknout nárok na náhradu škody ve výši 538.140 Kč za zajištění techniky a opatření k provedení díla po termínu plnění.

63. Z předkládací zprávy soudu prvního stupně, jíž byl spis předložen Krajskému soudu Brně k projednání odvolání vyplývá, že v řízení u soudu prvního stupně podala žalobkyně námitku podjatosti ve věci rozhodujícího soudce soudu prvního stupně, kterou, jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 12. 5. 2020, učinila žalobkyně po vyhlášení rozsudku v závěru tohoto jednání, kdy uvedla, že proti tomuto rozsudku podává odvolání. Žalobkyně tak závěrem jednání uvedla, že namítá podjatost předsedy senátu, jež vychází z toho, že žalobkyně byla k jednání volána na 12:28 hod, v jednací síni již seděl předseda senátu i zástupce žalované a na stole žalobkyně se již nacházelo vyjádření žalované, které bylo prvně tento den předloženo soudu. S ohledem na nestandardní průběh řízení před soudem prvního stupně lze dle názoru žalobkyně mít důvodné pochybnosti o tom, zda-li soudce v této věci skutečně nezávislou osobou a s ohledem na to, že právní zástupce žalované a předseda senátu se nacházeli před zahájením jednání v soudní síni společně, se žalobkyně domnívá, že pochybnosti o podjatosti vůči osobě předsedy senátu soudu prvního stupně jsou natolik silné, že ve věci podjatý a že by tato věc měla být přidělena jinému soudci. Z protokolace, jež je součástí uvedeného protokolu, vyplývá, že zástupce žalované uvedl, že do jednací síně vstoupil po předvolání. K tomu se ještě zástupce žalované vyjádřil k výzvě soudu prvního stupně samostatně podáním dne 15. 7. 2020, v němž uvedl, že dle jejího názoru je námitka podjatosti nedůvodná. Právní zástupce žalobkyně namítá skutečnost, že při vstupu do jednací síně byl zástupce žalované již v této jednací síni s předsedou senátu. Zástupce žalované uvedl, že právní zástupce žalobce vstoupil do jednací místnosti na výzvu předsedy senátu prostřednictvím technického zařízení (reproduktoru) na chodbě před jednacími místnostmi. Na chodbě bylo asi 10 osob čekajících na různá jednání v ostatních jednacích místnostech. Po vstupu do jednací místnosti zástupce žalované sdělil na dotaz předsedy senátu, že zástupce žalobce na chodbě před jednací místnosti není mezi ostatními osobami přítomen. Zástupce žalobce vstoupil teprve na opakovanou výzvu ke vstupu do jednací místnosti. Průběh událostí je jasně a přesně uveden v protokolu z jednání. Zde je také již před příchodem zástupce žalobce na opakovanou výzvu jasně konstatováno, že se čeká, zda se dostaví právní zástupce žalobce, když nebyl mezi osobami čekajícími na soudní jednání v chodbě před jednacími místnostmi v okamžiku, kdy předseda senátu učinil první výzvu ke vstupu do jednací místnosti. Žalovaná dala najevo, že jí není znám důvod pro podjatost předsedy senátu.

64. Jak k uvedenému vyplývá z předmětného protokolu jednání soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2020, jde-li o zástupce účastníků, v protokolu bylo zachyceno, že je přítomen pouze zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], který soudu úvodem uvedl, že zjistil, že chybou kanceláře nebylo zasláno vyjádření. Dále je protokolováno, že předseda senátu převzal vyjádření (toto zažurnalizováno na č.l. 226-227) a zástupci žalované uložil, aby podání rovnou přichystal pro zástupce žalobkyně, pokud by dorazil, že před jednací síní byly nějaké osoby. Zástupce sděluje, že ty nebyly od žalobkyně.

65. Následně je protokolováno, že zástupce žalobkyně vstupuje na opakovanou výzvu do jednací místnosti a požaduje, aby bylo zaprotokolováno, že zástupce žalované byl již v jednací místnosti. přítomen, přičemž se dostavil včas, že je 12:30 hod. Nato byla protokolována osobní přítomnost zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. K této námitce podjatosti s ohledem na obsah protokolu o jednání ze dne 12. 5. 2020, vzhledem i k obsahu vyjádření zástupce žalované, jenž popsal situaci po vyvolání věci, učinil odvolací soud závěr, že tato námitka podjatosti předsedy senátu soudu prvního stupně důvodná není, průběh toho, co se ještě před příchodem zástupce žalobkyně v jednací místnosti odehrálo, je zřejmé z protokolu o jednání soudu prvního stupně, včetně vysvětlení, jež k uvedené situaci poskytl zástupce žalované, jak se celá situace odehrála, v důsledku uvedených skutečností nemohl tedy dle závěru odvolacího soudu ve věci rozhodující soudce soudu prvního stupně jednat způsobem, jenž by představoval jeho podjatost ve věci, námitka podjatosti tedy důvodná není.

66. Jde-li o věc samu, z obsahu faktury - daňového dokladu žalobkyně [číslo] vystavené žalované jako odběrateli vyplývá, že byla vystavena 10. 9. 2018, datum splatnosti 15. 10. 2018, datum uskutečněného plnění 31. 8. 2018. Žalobkyně touto fakturou fakturovala dle objednávky [číslo] S 133/2017 Fi (závěrečná faktura částkou 382 880 Kč, z níž dnešní pozastávka ve výši 10 % činí částku 38 288 Kč, celkem k úhradě dle data splatnosti 344 592 Kč - stavební a montážní práce. Z faktury - daňového dokladu [číslo] vystavené žalobkyni jako dodavatelem žalované jako odběrateli vyplývá, že byla vystavena 30. 5. 2018, splatná 4. 7. 2018, datum uskutečněného plnění 30. 5. 2018, takto bylo fakturováno dle SOD [číslo] S133/2017/FL celkem k úhradě částka 3 618 000 032 Kč, z níž finanční pozastávka ve výši 10 % dle smlouvy činí 361 803,20 Kč, částka k úhradě 3 256 228,80 Kč.

67. Součástí žaloby jsou jako přílohy uvedeny jednotlivé nabídky žalobkyně, příslušné faktury a další listiny, jež žalobkyně dokládala k uplatněným nárokům. Z obsahu odporu žalované ze dne 9. 10. 2019 proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 30. 9. 2019 vyplývá, že žalovaná učinila nespornými tvrzení žalobkyně, že mezi těmito došlo k uzavření smlouvy o dílo, kterou se žalobkyně zavázala k provedení díla dle zasílaných nabídek a žalovaná se zavázala za řádné provedení díla zaplatit sjednanou cenu. Tato smlouva o dílo byla uzavřena formou potvrzení objednávky [číslo] S133/2017 FI, kdy součástí této objednávky byla mimo jiné ujednání o předmětu díla, ceně za dílo, dílčích termínech plnění a termínu dokončení díla a odstranění vad a nedodělků. Dále byl součástí této smlouvy odkaz na obchodní podmínky společnosti žalované a ujednání smluvních stran o smluvní pokutě. Písemné vyhotovení této smlouvy zachycuje ujednání smluvních stran, žalobkyně a žalovaná podpisem této smlouvy vyjádřily vůli přijmout práva a povinnosti sjednaná danou smlouvou, s tím, že práva a povinnosti sjednaná ve smlouvě reflektují předsmluvní jednání žalobkyně a žalované coby smluvních stran.

68. Z obsahu žalovanou podaného odporu vyplývá, že odmítla tvrzení žalobkyně, že by z její strany došlo k jakémukoliv pokusu o padělání či pozměnění této listiny (tvrzení žalobkyně o dopsání ujednání o smluvní pokutě do textu smlouvy). V tomto odporu dala současně žalovaná najevo, že prodlení žalobkyně bylo způsobeno výlučně skutečnostmi na straně žalobkyně a mělo za následek prodlení žalobkyně s dokončením díla coby subdodávky) k prodlení žalované s předáním celého díla objednateli, kterým byla společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], žalované vznikl nárok na náhradu škody spočívající ve skutečně vynaložených nákladech na zajištění techniky a dalších opatření, když jí takto byla způsobena dle jejich tvrzení škoda ve výši 538 140 Kč a žalované vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty, která byla smlouvou o dílo ujednána ve výši 50 000 Kč za každý den prodlení a každý jednotlivý dílčí termín realizace. Dále uvedla, že z důvodu prodlení žalované coby dodavatele při plnění smlouvy o dílo s objednatelem [právnická osoba], způsobenému prodlením žalobkyně byla vůči žalované uplatněn nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 4.500.000 Kč, když namítala dále, že žalobkyni vznikla povinnost uhradit žalované škodu, kterou přestavovala smluvní pokuta uhrazená žalovanou objednat objednateli [právnická osoba], a to z titulu porušení smlouvy (prodlení, které zapříčinilo vznik této škody (. Mezi žalovanou a [právnická osoba], probíhalo v období po vzniku prodlení intenzivní jednání, v důsledku něhož došlo ke snížení rozsahu uplatněného nároku, a to na konečnou částku 4.500.000 Kč a zmínila zápočty, jež v této souvislosti učinila vůči pohledávkám žalobkyně.

69. Z obsahu záznamu o předání a převzetí díla mezi žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako zhotovitelem vyplývá mimo jiné, že předávací řízení bylo ukončeno 31. 5. 2018, z tohoto záznamu, jenž je podepsán zástupci obou stran, je zřejmé uvedení prodlení, jež je uvedeno u jednotlivých předmětů (částí) díla v rozsahu 58 dnů, 48 dnů, 84 dnů a 80 dnů. Z obsahu obdobného záznamu o předání a převzetí, který byl sepsán mezi žalovanou jako objednatelem a [právnická osoba] s.r.o., vyplývá, že předávací řízení bylo 31. 5. 2018, tedy tentýž den, kdy žalobkyně předala žalované předmětné dílo, žalovaná je předala investorovi díla, v tomto záznamu jsou uvedena shodná prodlení ve stejném počtu dnů u jednotlivých objektů a prací.

70. Z obsahu listiny označené jako dohoda o narovnání vzájemných práv a povinností podle § 1903 a násl. zákona č. 89/2019 Sb. občanský zákoník, odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], a žalovanou, které uzavřely dohodu o započtení pohledávek. V úvodní části této dohody je konstatováno, že obě tyto společnosti uzavřely dne 26. 6. 2017 smlouvu o dílo na„ areál [anonymizováno] – výroba, vývoj, kompletace“ - část stavby: prefabrikované prvky, monolitické konstrukce, ocelové konstrukce, opláštění, vnější výplně a střecha, přičemž [právnická osoba], byl objednatelem a žalovaná zhotovitelem, následně byly tyto smlouvě uzavřený dne 29. 12. 2017 dotek [číslo] dále 31. 5. 2018 dodatek [číslo]. Termín dokončení a předání díla byl sjednán na 15. 3. 2018, k předání díla dle smlouvy a dodatků došlo 31. 5. 2018. V této úvodní části se uvádí, že společnost [právnická osoba], s ohledem na pozdní předání díla uplatnila vůči PSG nárok na úhradu smluvní pokuty v souvislosti s prodlením plnění smlouvy o dílo, to je smluvní pokuty za prodlení s termínem dokončení díla za prodlení trvající od 31. 3. 2018 do 31. 5. 2018. [právnická osoba], přitom požaduje po PSG uhrazení smluvní pokuty výpočtem ve výši 1 % z ceny díla ve znění dodatku [číslo] denně, to je celkem 19 464 734 Kč [právnická osoba] současně tvrdí, že PSG se dostala do prodlení také splněním dílčích termínů dokončení jednotlivých částí díla, sjednaných v článku 3.1 dodatku [číslo] vznikají tak nároky na úhradu smluvní pokuty za prodlení s dokončením těchto dílčích částí díla. V bodu f původní části je uvedeno, že PSG otázku toho, zda se dostala do prodlení splněním jednotlivých dílčích termínu dokončení části díla dle dodatku [číslo] s dokončením a předáním díla jako celku dle smlouvy o dílo odmítá a rovněž v plném rozsahu odmítá nároky [právnická osoba], na úhradu smluvní pokuty v uvedené výši. PSG současně tvrdí, že prodlení tvrzené společností [právnická osoba] bylo způsobeno zejména pozdní dodávkou a montáží fasádních hliníkových výplní otvorů V1P až V69 a pozdní dodávkou a montáží bondového opláštění. Mezi smluvními stranami tedy existují pochybností o prodlení PSG splněním dílčích termínů dokončení části díla a prodlení s dokončením a přidáním díla jako celku dle smlouvy o dílo a vzhledem k tomu, že existence a výše nároku [právnická osoba], na smluvní pokutu vyplývající ze smlouvy o dílo a dodatku [číslo] je mezi smluvními stranami sporná.

71. V další části této dohody se uvádí, že smluvní strany se dohodly následovně, když konstatovaly, že je mezi nimi sporné, zda v průběhu realizace smlouvy o dílo došlo k prodlení PSG a zda k prodlení došlo z důvodu na její straně a zda společností [právnická osoba] vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty za prodlení s termínem dokončení díla a úhradu smluvní pokuty za prodlení splnění dílčích termínů dokončení části díla vyplývající ze smlouvy o dílo a dodatku [číslo] v jaké výši, smluvní strany se dohodly, že touto dohodou narovnávají sporná práva, povinností a nároky smluvních stran uvedené v čl. 1 této dohody a to tak, že sporná práva, povinnosti a nároky smluvních stran uvedené v čl. 1 této dohody zanikají a v plném rozsahu se nahrazují tak, jak je stanoveno v čl. 3 této dohody. V čl. 3 této dohody se uvádí, že PSG se na základě této dohody zavazuje uhradit [právnická osoba], částku ve výši 4 500 000 Kč z titulu nároku na smluvní pokutu, která je splatná ke dni podpisu této dohody. V bodu 4 se dále konstatuje, že ke dni podpisu této dohody tímto zcela strany narovnávají veškerá svá vzájemná práva a povinnosti vzniklá v souvislosti s prodlením s termínem dokončení díla či s termíny dokončení dílčí částí díla dle smlouvy o dílo a dodatku [číslo] tyto v plném rozsahu k témuž dni zanikají, zejména nároky smluvních stran na smluvní pokuty a náhradu škody v souvislosti s prodlení s termínem dokončení díla jako celku a s termíny dokončení jednotlivých částí díla. V bodu 5 se strany dohodly, že pro vyloučení všech pochybností smluvní strany uvádí, že narovnání práv a povinností uvedené v článcích 3 a 4 této dohody se nijak nedotýká žádných dalších práv a povinností smluvních stran ze smlouvy o dílo, zejména pak jakýchkoliv práv a povinností [právnická osoba] z vadného plnění, ze záruky (či souvislosti s nimi) či práv a nároků vzniklých v souvislosti s odstraňováním zjištěných vad a nedodělků. Tato dohoda je datována dnem 31. 5. 2018 a podepsána zástupci obou společností.

72. Z dohody o započtení pohledávek dle § 1983 a násl. zákona č. 89/2019 Sb. občanský zákoník, odvolací soud zjistil, že společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli tuto dohodu o započtení pohledávek, a to mimo jiné tak, že touto dohodou započítávají pohledávku [právnická osoba] na pohledávku PSG, a to do výše 4.500.000 Kč Smlouva je datována dne 31. 5. 2018 a podepsána zástupci obou společností 73. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ust. § 2051 občanského zákoníku upravuje snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty.

74. Dle § 2586 občanského zákoníku se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

75. Dle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se povinnost k náhradě škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabráněna mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vznikla nezávisle na jeho vůli. Překážka vznikla ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce se plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinností k náhradě nesprostí.

76. Dle § 1987 odst. 1 občanského zákoníku k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

77. Dle odstavce 2 cit. zák. ust. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobila není.

78. Dle § 1903 občanského zákoníku dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Dle odst. 2 cit. zák. ust. narovnání nelze odporovat jen proto, že jim vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

79. Jak uvedl v rozhodnutí ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4413/2007 Nejvyšší soud ČR narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou si účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoli sporná práva, kterými mohu disponovat. Sporností práv se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.) Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Může jít o pochybnost subjektivní povahy, jejíž příčinou může být i omyl. Pochybnosti se mohou týkat otázek skutkových i právních. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) závazku právního vztahu mezi účastníky této dohody. Účelem narovnání není zjistit, jak se věcí ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tlím, že původní závazek, v němž se sporné právo vyskytlo, se zruší a nahradí závazkem novým. Narovnáním tedy nemusí dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků. Narovnání má řadu shodných rysů s privativní novací, neboť i její podstatou je, že dohodou zaniká původní závazek nahrazuje se jiným. Předpokladem narovnání je však spornost či pochybnost, kterou mají strany ohledně závazku dohodou o narovnání lze upravit vzájemná práva a povinnosti v mnohem širším rozsahu. Narovnání se může týkat jen některých vzájemných práv a povinností, ohledně nichž účastníci nebyly v shodě, ale také celého závazku (závazkového právního vztahu) nebo všech dosavadních závazků mezi účastníky (tzv. generální narovnání), avšak s výjimkou těch práv (a jim odpovídajícím povinnostem), na něž některý z účastníků nemohl pomýšlet v době, kdy byla smlouva o narovnání uzavřena. Dosavadní závazek, jenž zanikl, nahrazen nově sjednaným, který je obsažen v dohodě o narovnání. Dohoda o narovnání je pak samostatným zavazovacím důvodem.

80. Obdobné závěry přijal dovolací soud v rozhodnutí ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5570/2015 či ze dne 25. 1. 2005 sp. zn. 32 Odo 643/2003.

81. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (rozsudek velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu) nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná závorka (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, to je oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užitek započtení. Dovolací soud k tomu dále uvedl, že likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávní předpokladem k započtení, není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

82. K námitkám žalobkyně, že mezi účastníky sporné ujednání o smluvní pokutě ve výši 50.000 Kč (za každý den prodlení a každý jednotlivý dílčí termín) byl tento text doplněn až dodatečně po podpisu, v uvedeném směru vychází odvolací soud, stejně jako soud prvého stupně, ze závěru znaleckého posudku zpracovaného Policií ČR, v němž bylo uzavřeno, že obě strany objednávky byly vytištěny na shodné tiskárně, nebyly zjištěny žádné znaky, které by svědčily tomu, že by celý text nebyl vytištěn při jednom průchodu tiskárnou. Odvolací soud tak vychází z toho, že ujednání o smluvní pokutě tak bylo součástí textu objednávky (smlouvy), jejíž existence (obsah) jinak není mezi účastníky sporný.

83. Odvolací soud se poukazem na dokazování provedené již soudem prvního stupně shodl s jeho závěry uvedenými již v jeho rozsudku o tom, že v poměrech této věci má za případný jeho závěr o tom, že žalovaná ve vztahu k žalobou uplatněným nárokům učinila kompenzační projev, čímž tedy žalovaná nárok žalobkyně v zásadě uznala, žalobkyně tedy měla, jak uvedl již soud prvého stupně, vůči žalované nárok na zaplacení částky 3.600.820,80 Kč, to za situace, kdy dílo sjednané mezi účastníky bylo žalobkyní žalované předáno a tentýž den žalovanou předáno jejímu smluvnímu partnerovi, tedy investorovi, společnosti [právnická osoba].

84. Odvolací soud se však neshodl se závěry soudu prvého stupně, jež přijal k zápočtům žalované na žalobkyní uplatněné nároky, když v rozsudku nepřisvědčil argumentaci žalobkyně o tom, že se má takto jednat o zápočty neplatné, tedy, že pohledávky žalované, uplatněné v řízení v rámci její obrany vůči nárokům žalobkyně, nejsou pohledávkami nejistými a neurčitými ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o.z.

85. Odvolacímu soudu se jeví, že dohoda o narovnání uzavřená mezi žalovanou a investorem akce, [právnická osoba], [anonymizováno], je obsahově dohodou o narovnání, tak jak je charakterizována v rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4413/2007, kdy tyto subjekty takovouto dohodou narovnaly mezi nimi spornou smluvní pokutu ve výši 19.467.734 Kč a nahradily ji novým závazkem žalované, který vyplývá z dohody o narovnání o výši smluvní pokuty za prodlení s předáním díla ve výši 4.500.000 Kč, přičemž tato dohoda je tak novým samostatným zavazovacím důvodem. Z obsahu spisu vyplývá, že smluvní pokuta ze strany investora byla vůči žalované požadována v souvislosti s prodlením s předáním předmětného díla, na jehož zhotovení se podílela žalobkyně jako smluvní partner žalované. Z protokolu o předání díla mezi účastníky řízení vyplývá prodlení, k němuž při zhotovování díla ze strany žalobkyně pro žalovanou došlo, jež se následně promítlo do prodlení s předáním díla žalovanou investorovi díla, jenž v této souvislosti vyúčtoval žalované smluvní pokutu v částce 19.464.734 Kč, mezi účastníky je však zásadně sporné, zda toto prodlení bylo způsobeno žalovanou, jak tvrdila žalobkyně již v žalobě, či zda bylo způsobeno žalobkyní, jak obsáhle odůvodňovala žalovaná.

86. Odvolacímu soudu se tak jeví, že částka 4.500.000 Kč, vyplývající z dohody o narovnání, kterou žalovaná započetla vůči nárokům žalobkyně uplatněným v tomto řízení, je v příčinné souvislosti s újmou, jež vznikla žalované v souvislosti s pozdním předáním díl investorovi, přičemž důvody, pro něž došlo k výchozímu pozdnímu předání díla žalobkyní žalované, jsou mezi účastníky zásadně sporné, jak o tom svědčí průběh řízení, obsah spisu a zcela rozdílná argumentace a tvrzení obou účastníků řízení, kdy žalovanou tvrzená a uplatněná újma ve výši 4.5000.000 Kč je mezi stranami zásadně sporná co do důvodu i výše.

87. Nejvyšší soud ČR ve zmiňovaném rozhodnutí ze dne 9.9.2020 sp.zn. 31 Cdo 684/2020 uvedl k námitce započtení učiněnou pohledávkou nejistou a neurčitou, že se zpravidla takto jedná o pohledávku, jež namísto jednoznačného a to oběma stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v němž se kryjí, naopak vyvolá spory o existenci či výši takovýchto pohledávek.

88. Jak uvedla žalobkyně v odvolání, za stěžejní považuje otázku, zda žalovaná měla vůči žalobkyni pohledávku způsobilou k započtení a zda zápočet částky 4.500.000 Kč mohl způsobit zánik žalované pohledávky, rovněž žalovaná dala najevo, že spornou se mezi účastníky stala otázka, zda došlo k zániku nároku žalobkyně na doplacení ceny díla.

89. Za situace, kdy mezi účastníky je zásadně sporné, kdo z nich zapříčinil pozdní předání díla a vzniklé prodlení (a v této souvislosti na čí straně je potom odpovědnost za následné opožděné předání díla žalovanou investorovi a vznik jeho nároku na smluvní pokutu za předání díla vůči žalované), potom se dle názoru odvolacího soudu jedná ohledně žalovanou započítávané částky 4.500.000 Kč vůči nárokům žalobkyně, jednoznačně o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, jejíž započtení vůči žalobou uplatněným nárokům tak nemohlo vyvolat žalovanou zamýšlené účinky, tedy zánik pohledávky žalobkyně uplatněné žalobou vůči žalované, když žalobkyně neplatnost započtení namítla.

90. Žalobkyně v podání ze dne 14.7.2022 zmínila mimo jiná probíhající soudní řízení mezi účastníky ve vztahu k částce 4.500.000 Kč ohledně níž probíhá samostatné řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, vedeném pod sp. zn. 24 C 181/2021 a dále, že ohledně tvrzeného nároku nárok na smluvní pokutu 13.500.000 Kč byla žalovanou uplatněna samostatnou žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 a řízení o ní je vedeno pod sp. zn. 19 C 79/2021.

91. Jde-li tedy o soudní řízení, jež jsou mezi účastníky vedena u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 24 C 191/2021, z listin vyžádaných odvolacím soudem se podává, že společnost [právnická osoba] se jako žalobkyně domáhá v této věci žalobou ze dne 6.5.2021 po žalované [právnická osoba], zaplacení částky 4.500.000 Kč jako náhrady škody, již musela zaplatit investorovi akce za prodlení [právnická osoba] [anonymizováno] s předáním předmětného díla (to z důvodu tvrzeného prodlení ze strany [právnická osoba]), když z obsahu žaloby vyplývají stejné skutečnosti, jimiž [právnická osoba] [anonymizováno] argumentuje v rámci své obrany v této odvolacím soudem řešené věci, kdy tuto částku započetla v rámci své obrany vůči žalobkyní uplatněné částce 3.600.820,80 Kč, kdy ohledně této částky tedy tato společnost zahájila samostatné sporné řízení vůči společnosti [právnická osoba] Jde-li potom o řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 79/2021, z obsahu žaloby žalobkyně v této věci společnosti [právnická osoba] vůči žalované [právnická osoba], o zaplacení částky 3.500.000 Kč a obsahu odůvodnění rozsudku tohoto soudu ze dne 3.6.2022 č.j. 19 C 79/2021-180 (proti němuž bylo podáno odvolání) vyplývá, že žalovaná částka je součástí žalobkyní v této věci vyúčtované smluvní pokuty v částce 13.500.000 Kč (žalobkyně žalovala pouze část této smluvní pokuty), jež byla zmiňována i v této věci sp. zn. 28 Co 140/2020 v rámci obrany společnosti [právnická osoba] proti nárokům společnosti [právnická osoba] Z obsahu doložených listin, je zřejmé, že otázka prodlení s prováděním a předáním předmětného díla je mezi účastníky i v této věci (stále) zásadně sporná.

92. Nad rámec závěrů uvedených odvolacím soudem výše, i tak i z těchto dalších soudních řízení vedených mezi účastníky, vyplývá zcela zásadní rozpornost ohledně předmětných nároků (pohledávek) ohledně částek 4.500.000 Kč rovněž i částky 13.500.000 Kč, jež má představovat smluvní pokutu, na níž měl žalované v tomto řízení vzniknout nárok za prodlení žalobkyně.

93. Pokud se týká částky smluvní pokuty ve výši 13.500.000 Kč v této odvolacím soudem řešené věci vychází odvolací soud z toho, že samostatné zaplacení této částky žalovaná proti žalobkyni neuplatnila, neučinila předmětem vzájemné žaloby, uváděla ji v rámci své obrany proti žalobcem uplatněným nárokům, když součástí spisu je dopis žalované ze dne 19.9.2019 (uplatnění smluvní pokuty a prohlášení o započtení pohledávek), v němž žalovaná připomíná sjednání smluvní pokuty ve výši 50.000 Kč ve smlouvě o dílo za každý den prodlení a každý jednotlivý dílčí termín realizace, a vyčísluje a uplatňuje vůči žalobkyni tuto smluvní pokutu v částce 13.500.000 Kč a uvádí, že vzájemné splatné pohledávky žalovaná započítává, kdy po zápočtu vůči částce 61.844 z této tato pohledávka nadále existuje v rozsahu 13.438.155,98 Kč, k jejímuž zaplacení byla žalobkyně současně vyzvána). Tuto tvrzenou pohledávku žalované proti žalobkyni považuje odvolací soud, stejně jako u částky 4.500.000 Kč, za daných okolností vyplývajících ze spisu za pohledávku nejistou a neurčitou, neboť i k ní se váží zcela rozdílná zásadně rozporná tvrzení účastníků o zavinění prodlení, nad rámec uvedeného je možno zmínit, že navíc ohledně této částky (co do částky ve výši 3.000.000 Kč), ostatně probíhá mezi účastníky samostatné sporné řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1, které dosud není pravomocně skončeno.

94. S poukazem na shora uvedené proto odvolací soud změnil žalobkyní napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku č. I tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.600.820,80 Kč s požadovaným příslušenstvím, úroky z prodlení z jednotlivých částek, jak uvedeno výše, dle § 1970 občanského zákoníku a vl. nař. č. 351/2013 Sb., to vše v zákonné 3 denní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud s poukazem na shora uvedené a učiněné závěry již nepovažoval za této situace za podstatné se vyjadřovat i k dalším odvolacím námitkám žalobkyně a z těchto důvodů již neprováděl ani další dokazování výslechy v řízení navrhovaných osob.

95. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně příslušelo odvolacímu soudu originárně rozhodnout o náhradě nákladů řízení úspěšné žalobkyně před soudy obou stupňů.

96. V řízení před soudem prvního stupně vzniky žalobkyni, zastoupené advokátem, náklady spojené se zaplacením soudního poplatku v částce 180.042 Kč, dále v souvislosti s úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) při výši odměny 22.740 Kč dle § advokátního tarifu za jeden úkon právní služby, za úkony: příprava převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne 22.11.2018, žaloba ze dne 6.12.2018, podání ze dne 7.11.2019, podání ze dne 31.1.2020, podání ze dne 24.2.23020, účast na jednání soudu prvního stupně dne 17.12.2019 a na jednání dne 12.5.2020, k nimž dále přísluší 8x režijní paušál dle § 13 výše cit. vyhl. v částce 300 Kč, žalobkyni dále přísluší náhrada za promeškaný čas strávený cestou do místa jednání k soudu, a zpět, po 7x půlhodina (2x), tedy v částkách 700 Kč a 700 Kč za jeden den, obdobně 2x 700 Kč za druhý jednací den. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů na obě soudní jednání před soudem prvního stupně ve dnech 17. 12. 2019 a 12. 5. 2020 vozidlem tov. zn. BMW [registrační značka], poh. hm. nafta, při průměrné spotřebě 6 l /100 km, cena paliva 33,60 Kč 1 l v roce 2019 dle vyhl. č. 333/2018 Sb. (v roce 2020 31,80 Kč l dle vyhl. č. 358/2019 Sb.), při sazbě náhrady za použití vozidla v roce 2019 4,10 Kč km (4,20 Kč km v roce 2020), při celkové vzdálenosti 590 km, náhrada cestovních výdajů v roce 2019 celkem 3.508,40 Kč, v roce 2020 celkem 3.603,70 Kč, což spolu s 21% DPH, jejímž plátcem je advokát žalobkyně v částce 40.809,70 Kč, činí celkem částku 415.183,80 Kč.

97. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení požadované zpětně a představované žalobkyní uváděnými poradami s klientem, jež spadají do období řízení před soudem prvního stupně (5.11.2019, 30.1.2020, 18.5.2020), jež byly takto vyúčtovány (požadovány) až dodatečně v odvolacím řízení, neboť má zato, že tyto tvrzené náklady měl být vyčísleny již v řízení před soudem prvního stupně v rámci vyúčtování žalobkyni vzniklých a požadovaných nákladů řízení vzniklých žalobkyni v řízení před soudem prvního stupně.

98. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., kdy v odvolacím úspěšné žalobkyni, zastoupené advokátem, vznikly náklady spojené se zaplacením soudního poplatku za podané odvolání v částce 180.042 Kč, dále za úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši odměny 22.740 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 odst.. 6 a § 8 odst. 1 cit. vyhl. – podání odvolání, účast na odvolacích jednáních dne 3. 5. 2022, 14. 6. 2022 a 6. 9. 2022, Již na tomto místě odvolací soud uvádí, že ze žalobkyní požadované odměny z porad s klientem v odvolacím řízení považoval za účelně vynaložené náklady pouze za poradu s klientem ze dne 3. 6. 2022 přesahující jednu hodinu za účelem přípravy vyjádření k argumentaci žalované a důkazům žalované, zahrnující poradu před závěrečným jednáním odvolacího soudu a přípravy závěrečného návrhu, když například k poradě s klientem ze dne 7.4.2022 odvolací soud uvádí, že má zato, je věcí advokáta zastupujícího v řízení účastníka řízení, aby jako profesionál sám argumentoval ve smyslu závěrů rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 9.9.2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Žalobkyni dále náleží odměna za účast na vyhlášení rozhodnutí dne 13.9.2022, ve výši 11.370 Kč dle § 11 odst. 2 cit. vyhl. (1/2 částky 22.740 Kč), dále za písemná vyjádření ve věci samé ze dne 9.6.2022 a 14.7.2022, k nimž dále náleží 8x režijní paušál v částce 300 Kč dle § 13 cit. vyhl.

99. Žalobkyni dále náleží náhrada za promeškaný čas stráveny cestou do místa jednání a zpět a zpoždění jednání soudu (100 Kč za každou započatou půlhodinu), dne 3.5.2022 2x 500 Kč, dne 14. 6. 2022 2x 500 Kč a 100 Kč (opožděné zahájení jednání), dne 6.9.2022 2x 800 Kč (8 půlhodin), dne 13. 9. 2022 čas strávený cestou do místa jednání 5 x půlhodin 500,00 Kč, a dále náhrada za cestovní výdaje dne 3. 5. 2022 za cestu stejným os. automobilem BMW, použitým i na jednání soudu prvního stupně, při ceně poh. hmot 47,10 Kč 1 l, sazbě základní náhrady 4,70 Kč km a celkové vzdálenosti 418 km, dle vyhl. č. 511/2021 Sb. náklady jízdy 3.145,90 Kč, obdobné náklady na jednání dne 14.6.2022 v částce 3.145,90 Kč, jízdné na jednání dne 6. 9. 2022 doloženy jízdenkami IDOS Regiojet v částkách 269 Kč a 329 Kč, za účast na vyhlášení rozhodnutí dne 13.9.2022 stejným os. automobilem BMW, náklady této cesty 3.145,90 Kč, což spolu s 21% DPH v částce 39.414 Kč, činí celkem částku 407.141,70 Kč.

100. Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit zástupci žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátovi, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.